Psycholog Vymětal: Trauma není duševní nemoc. Je to zranění, které je potřeba vyčistit a léčit. I s odbornou pomocí

Od krizové intervence a první psychické pomoci, kterou v prvopočátku poskytoval zejména záchranný integrovaný systém, se nyní plynule přechází do fáze skupinového ošetření traumatu.

Čtěte také

iROZHLAS

Psycholog: Úzkost můžou mít i ti, co zprávy o střelbě jen sledují. Počet obětí útoku je vždy větší, než se zdá

„Už běží první terapie metodami, které jsou právě pro tyto situace stavěny, aby se co nejrychleji snížila zátěž a trauma dál nepracovalo. Jsou to metody akutní krizové intervence, možnosti telefonické podpory, krizové linky a linky důvěry. Je to ale i přímá práce s terapeuty zaměřenými na trauma a práce skupin,“ popisuje síť pomoci psycholog Štěpán Vymětal.

„Některé skupiny čítají až 100 osob, jsou organizovány online i osobně, jsou bezplatné a vedou k významnému poklesu zátěže u lidí, kteří pociťují zvýšený stres. Na podpoře lidí zasažených neštěstím se ale podílí i psychosociální tým samotné fakulty. Zřízeno bylo i online asistenční centrum pomoci pod hlavičkou Národního ústavu duševního zdraví. Ověřené zdroje pro možnosti podpory, kontakty a napojení na jednotlivé ošetřující skupiny by měli lidé hledat právě tady.“

Trauma jako zranění

Kdy vyhledat odbornou pomoc je samozřejmě velmi individuální. Velké množství lidí zvládne zátěž samo s podporou svého sociálního prostředí, rodiny, blízkých a přátel. Problém podle Vymětala je, že sami na sobě to někdy poznat nemusíme. „Můžeme si ale všimnout, že je něco v nepořádku s naším blízkým nebo kamarádem. A i v situacích, kdy si nejsme jistí, je možné zavolat na linku důvěru a poradit se, kam se dál obrátit. Ošetření by jistě zasluhovalo všech 700 lidí, kteří byli v době útoku v budově.“

Podle psychologa je nutné si uvědomit, že všechny příznaky, které lidé nyní prožívají, jsou naprosto zákonité. „Jsou to normální reakce na extrémní zátěž, kterou lidé prožívají. Trauma z té události není duševní choroba, je to zranění. A to je potřeba vyčistit a léčit. Někdy se zahojí samo, někdy se ale hojí delší dobu s odbornou podporou.“

Tragédie, ale také výzva

Z postakutní fáze pomoci, která běží nyní, se časem podle Vymětala přejde ke střednědobé a dlouhodobé fázi psychosociální podpory, jejíž koordinování bude v gesci univerzity.

Čtěte také

iROZHLAS

Nejtěžší chvíle. Psycholog popisuje, jak vypadá krizová pomoc po střelbě v Praze

„Máme mnoho zkušeností z podobných neštěstí ze zahraničí, takže víme, že koordinace a asistence trvá zpravidla déle než jeden rok. Pokud se na to ale podíváme celospolečensky, mohou všechna tato neštěstí přinést i určité pozitivní změny. V tomto ohledu bych zvažoval třeba model akademického centra odolnosti. Něco analogického používají Izraelci, kteří se ve svých centrech odolnosti zaměřují nejenom na samotnou událost a podporu lidí při zotavování se z tragické události, ale také se soustředí na připravenost do budoucna.“

Druhá rovina je pak podle Vymětala v tom, že všechna neštěstí nám přinášejí výzvu ke zlepšení vztahů mezi lidmi, ke zlepšení soudržnosti a komunitní spolupráce. „Může to být třeba výzva pro naše školství. A když horizont ještě trochu rozšíříme, tak další rovinou může být výzva pro zlepšení podpory duševního zdraví v populaci obecně,“ uzavírá Štěpán Vymětal.