Projděte se zákoutími labyrintu Starého Brna než ho radnice srovná se zemí!

Staré Brno: Křížová (prosinec 2015)
Staré Brno: Křížová (prosinec 2015)

Úzkostlivě chráníme historické památky, ale většinou, až když je pozdě. Až když je velká část z nich zničená jako nepotřebný odpad, patřící na smetiště. Jak rozeznat památku včas, dokud není potřeba ji za velké peníze znovu rekonstruovat? O to se snaží básník a historik Robert Janás, milovník Starého Brna. Po jeho oblíbené městské části se s ním procházela Sabina Vrbková. Svoje zážitky ztvárnila v dokumentu Starobrněnská Trója Roberta Janáse.

Představí v něm například nejstarší nepřetržitě fungující hospodu ve střední Evropě, která byla založena johanitským řádem ve 13. století, ale nikdo z jejich návštěvníků o tom neví. Nebo Dům u sedmi Švábů, kde se podle pověstí nacházelo nejvíc brněnských strašidel. Dnes z něj už nezbylo vůbec nic.

Před 10 lety totiž padl za oběť developerskému bytovému projektu. Jednou z mála hodnotných věcí, které na Starém Brně ještě zbývají, je podle básníka a historika Roberta Janáse labyrint dvorů u Mendlova náměstí. Právě ten by podle Jonáse mohl nalákat spoustu turistů.


Z protáhlého dvorku si svou předzahrádku udělal hostinec Starý dvůr, který ho vzadu uzavírá proskleným zakouřeným lokálem. Točité schodiště vede na pavlač. Na jejím konci se za malou alkovnou choulí tichá čajovna, kde v naoranžovělém světle sedí na kobercích a polštářích kuřáci vodních dýmek. Terasa před čajovnou je střechou hostince, do něhož je vidět střešními okny. A pod nízkou zídkou na opačné straně terasy zeje do hloubky bahnitý dvůr s uschlými platany. V jednom místě se tady potkávají všechny chutě a vůně nepřehledné změti dvorů členitého bloku na jižní straně Mendlova náměstí. Robert Jonás

Potká Brno stejná asanace jako Prahu?

Aby poseděli v některé ze vznikajících kaváren, hospůdek a čajoven. V poetické atmosféře pitoreskních průchodů a dvorů v klidové enklávě oddělené od městského ruchu. Brněnští zastupitelé ale v rámci řešení dopravní přetíženosti Mendlova náměstí počítají se zničením těchto dvorů.

Robert Janás se snaží upozornit na krásy čtvrti, která je podle něj stále památkově nedoceněná a která uniká pozornosti veřejnosti i odpovědných orgánů. Dává do souvislosti dnes rozšířené plošné ničení komplexů pavlačových domů s asanacemi přelomu 19. a 20. století, jimž padlo za oběť například pražské židovské město.

To dnes navštěvují turisté s průvodci, přestože z něho skoro nic nezůstalo. Podobně jako byla na přelomu 19. a 20.století vnímána jako něco méně hodnotného barokní architektura, jako jakási „zdivočelá renesance“, tak dnes pořád ještě není doceňována architektura 19. století.

Staré Brno: Mendlovo náměstí (listopad 2014)

Krása urbanistických celků, ne jednotlivých domů

Další problém podle Roberta Janáse tkví v tom, že se v architektuře minulých dob oceňují jednotlivé stavby významných architektů, ale pozornosti uniká krása urbanistických celků. Domy, které samy o sobě na první pohled nejsou nijak působivé, získávají svou hodnotu v kontextu rozsáhlejší zástavby podobných domů s křivolakými uličkami, dvory a zákoutími. Tyto části Starého Brna slouží Robertovi Janásovi i jako básnická inspirace:

„Ráno šla jakási žena pro vodu
S kbelíkem rachotila po schodišti
A probudila mě z těžkého spánku
Namáhavě jsem se na pavlači zvedal ze země
A nepřátelsky mžoural do vycházejícího slunka“

Staré Brno: Křížová (srpen 2014)

„V noci se mi zdál sen anebo to byla skutečnost?
Zelený zfetovaný měsíc rozklepanými prsty
Rozsypal po obloze hvězdy jako zrnka heroinu
A na temných křídlech noci
Přilétal na dvůr pavlačáku“