Příběhy slavných: Jaroslav Ježek
Život pro něj byl hlavně náhoda. K hudbě se totiž dostal, protože byl napůl hluchý a slepý. Kvůli zákalu byl jeho svět Tmavomodrý.
Bugatti-step, Tři strážníci, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví nebo Nebe na zemi. Docela určitě tyto písničky znáte. Původně to tedy byla hudba ke hrám, ale postupem času se z nich staly šlágry. S lehkým odstupem se o nich určitě dá říct, že to byly naše první muzikálové hity.
Vznikly pro Osvobozené divadlo, respektive pro dvojici Voskovec & Werich (V+W). Jaroslav Ježek (25. 9. 1906─1. 1. 1942) dnes určitě patří mezi zakladatele moderní taneční, a taky jazzové hudby. Ve své době byl velmi populární, a to přesto, že měl značný zdravotní handicap už do dětství.
Byl téměř slepý i hluchý
Na obou očích měl šedý zákal. Lékaři se mu pokoušeli pomoci, ale po neúspěšné operaci viděl už jen na jedno oko. K tomu všemu dostal spálu, která přispěla k významné nedoslýchavosti. Paradoxně Ústavu pro slepé a slabozraké děti se začal učit hrát na klavír a v roce 1924 nastoupil na konzervatoř.
Osvobozené divadlo
Ještě během studií strávil rok v Paříži, kde ho zaujal jazz a spirituály. A už to jelo. Bylo mu jen 22, když začal spolupracovat s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Pro jejich hry skládal scénickou hudbu a taky řídil orchestr. Řada písní (se satiricko-politickými texty) se rázem stala velmi populární.
Nedobrovolná emigrace
Skládal ale i pro film a kdo ví, jaké hity ještě mohl napsat, kdyby nepřišel rok 1938 a Mnichov. Po zavření Osvobozeného divadla spolu s V+W začátkem roku 1939 emigroval do USA. Ježek chtěl s hudbou pokračovat, učil a byl sbormistrem amatérského Československého pěveckého sboru.
Zdraví ho definitivně zradilo
Vypadalo to, že se na něj v emigraci usmálo štěstí. Seznámil se tam dokonce i smanželkou Francis. Ozvaly se ale chronicky nemocné ledviny. Zemřel na Nový rok 1942. Jeho poslední přání, být pohřbený v Praze, mu blízcí splnili až po válce. Ostatky Jaroslava Ježka jsou uloženy na Olšanských hřbitovech.
Účinkují: Vladimír Hauser a Miroslav Mejzlík
Pro rozhlas napsala: Zuzana Ledererová
Režie: Hana Mikolášková
Natočila tvůrčí skupina Regiony v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2011
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
