Příběhy slavných: Jaroslav Ježek
Bugatti-step, Tři strážníci, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Nebe na zemi... Z písní pro divadlo se staly šlágry. Šlo vlastně o naše první muzikálové hity. Jejich autor patří mezi zakladatele naší moderní taneční, a taky jazzové hudby. Ve své době byl velmi populární, i když měl už do dětství zdravotní handicap. Život pro něj byl hlavně náhoda. K hudbě se totiž dostal, protože byl napůl hluchý a slepý. Kvůli zákalu byl jeho svět Tmavomodrý.
Jaroslav Ježek měl na obou očích šedý zákal. Lékaři se mu pokoušeli pomoci, ale po neúspěšné operaci viděl už jen na jedno oko. K tomu všemu dostal spálu, která přispěla k významné nedoslýchavosti. Paradoxně v Ústavu pro slepé a slabozraké děti se začal učit hrát na klavír a v roce 1924 nastoupil na konzervatoř.
Osvobozené divadlo
Ještě během studií strávil rok v Paříži, kde ho zaujal jazz a spirituály. A už to jelo. Bylo mu jen 22, když začal spolupracovat s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Pro jejich hry skládal scénickou hudbu a taky řídil orchestr. Řada písní (se satiricko-politickými texty) se rázem stala velmi populární.
Nedobrovolná emigrace
Skládal ale i pro film a kdo ví, jaké hity ještě mohl napsat, kdyby nepřišel rok 1938 a Mnichov. Po zavření Osvobozeného divadla spolu s V+W začátkem roku 1939 emigroval do USA. Ježek chtěl s hudbou pokračovat, učil a byl sbormistrem amatérského Československého pěveckého sboru.
Zdraví ho definitivně zradilo
Vypadalo to, že se na něj v emigraci usmálo štěstí. Seznámil se tam dokonce i smanželkou Francis. Ozvaly se ale chronicky nemocné ledviny. Zemřel na Nový rok 1942. Jeho poslední přání, být pohřbený v Praze, mu blízcí splnili až po válce. Ostatky Jaroslava Ježka jsou uloženy na Olšanských hřbitovech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
