Příběhy slavných: Federico Fellini
Zopakoval si maturitu. Kreslil karikatury a komiksy s Flashem Gordonem. A nakonec dostal několika Oscarů.
Režie: Michal Bureš
Přípravil: Vojtěch Landa
Natočeno v Českém rozhlase Olomouc v roce 2009
Narodil se 20. ledna 1920 jako nejstarší ze tří dětí. Po maturitě roku 1938, kterou musel opakovat, odešel do Florencie. Kreslil vtipy a karikatury. Taky psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420.
Život mezi novináři
Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu. Opět pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio.
V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu Giuliettu Masinu, kterou si v roce 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou (4. června 1944) si s několika přáteli otevřel Funny Face Shop. A tam opět kreslil pro americké vojáky karikatury.
Stříbrné plátno a nominace na Oscara
Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Robertem Rossellinim, se kterým psal scénář pro film Řím – otevřené město (1946). Tehdy byl poprvé nominován na Oscara.
Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně s Albertem Lattuadou svůj první film, Světla variété. Úspěch měl ale až o čtyři roky později jeho film Silnice (La Strada), ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli.
Přes odpor Luchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu Il bidone natočil s pomocí Piera Paola Pasoliniho snímek Cabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch.
Felliniho nejslavnější film je Sladký život (La dolce vita) z roku 1960, ve kterém vytvořili hlavní role Marcello Mastroianni, Anouk Aimée a Anita Ekberg.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.