Přepis pořadu Jak to vidí - 7.7.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože je léto, prázdniny, tak v čase po půl deváté v pořadu Jak to vidí cestujeme a dnes se vypravíme s Janem Hoškem na Sumatru. Dobrý den, vítám vás.

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten titulek, který jsem dala dnešnímu pořadu je Sumatra po tsunami, protože přesně to je to, co vy sledujete. Vy jste režisér, dokumentarista a jezdíte na Sumatru mapovat tu situaci po tsunami. Ale než se k tomu dostaneme, tak si řekněme Sumatra, kde vlastně leží a co ji před těmi 5 lety postihlo?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Sumatra je jeden z největších ostrovů světa a jeden z největších ostrovů Indonésie. Leží na severozápadním okraji Indonésie, je to vlastně nejzápadnější část indonéského souostroví, a to místo, které nás zajímá, a o kterém dneska budeme mluvit, se jmenuje Aceh, a je to provincie, která leží zase až na tom nejzápadnějším okraji ostrova Sumatry.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč jste si vybrali právě tuto provincii Aceh?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
To bylo proto, že Aceh byla oblast, která byla před necelými pěti lety snad nejvíce postižena ničivým zemětřesením a následnými tsunami. A nás zajímalo to, jak to vypadá v Acehu po těch několika letech, co se tam změnilo, protože bezprostředně po tsunami byly té katastrofy plné noviny a plné televize, ale jak čas míjel, tak se nad touhle tou oblastí pro naše diváky a čtenáře tak trochu zavřela voda. A nás zajímalo, co se tam děje dnes, protože ten problém, který se tehdy vynořil, tak nezmizel, ten trvá dál.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy vypadala ta provincie bezprostředně po té katastrofě po tsunami?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Z vlastní zkušenosti to říct nemůžu, protože já jsem tam v té době nebyl, ale vím to jednak z řady svědectví lidí, kteří tsunami přímo zažili a měli jsme taky k dispozici řadu fotografií a videomateriálů, které natočili dobrovolníci, kteří pomáhali odklízet krátce po tsunami trosky a mrtvá těla a ten dojem samozřejmě je otřesný a my konkrétně třeba z těchto materiálů, které máme, tak do toho našeho filmu nemůžeme použít téměř nic, protože ty záběry jsou až příliš syrové a příliš realistické.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem se dočetla, že vlastně té katastrofě podlehly až stovky tisíc lidí, nevím přesně, jak to bylo v té provincii Aceh a že spousta lidí přišla o domov, o práci, o všechno, takže ta situace tam musela být asi tragická. Jak vypadalo jako z pohledu toho běžného života člověka?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Právě Aceh byl, jak jsem říkal, vůbec zdaleka nejvíc postiženou oblastí, protože Sumatra leží těsně vedle epicentra toho ničivého zemětřesení. A vlastně do dneška neexistují přesné údaje o tom, kolik lidí tehdy při zemětřesení a při tsunami zahynulo. Ty odhady pro Aceh se pohybují od 120 po 230 tisíc a dneska se předpokládá, že těch obětí bylo určitě více než 200 tisíc. Takovým vodítkem je například sčítání obyvatel, které v Acehu proběhlo před tsunami a po tsunami a ten rozdíl, to manko mezi těmi dvěma údaji činí skoro 240 tisíc lidí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uhm, tak to je skutečně šílené. No, ale pojďme od té situace, která byla po tsunami, k té dnešní situaci. Co se vlastně stalo, jaké organizace pomáhají a co je jejich cílem?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
To, co se stalo v jihovýchodní Asii a především tedy na té Sumatře, tak je katastrofa, která v moderních dějinách téměř nemá obdoby. A stejně bezprecedentní byla i ta odezva mezinárodního společenství, následovala největší humanitární akce v dějinách, konkrétně do oblasti Acehu přišly z celého světa prostředky v řádu desítek miliard dolarů. Podílely se na tom stovky a tisíce vládních i nevládních organizací z celého světa, takže po téhle té stránce vlastně by člověk mohl říct, že je o ten Aceh postaráno, ale ono to není zdaleka tak jednoduché, protože právě proto, že jak ten rozsah té katastrofy, tak vlastně ten rozsah té pomoci byl tak obrovský, tak neexistoval nějaký precedens, podle kterého by se mohly ty mezinárodní organizace řídit, jak co nejúčinněji a co nejsmysluplněji ty obrovské finanční prostředky, které se jim najednou ocitly v rukou, utratit. Takže paradoxně vlastně jeden z největších problémů, které ty mezinárodní organizace řeší dodnes, je, jak naložit s těmi svěřenými prostředky tak, aby to mělo smysl, a aby se nerozplynuly někde po cestě, aby se dostaly skutečně k těm lidem, kteří je potřebují a hlavně, aby od té bezprostřední pomoci přešly co nejrychleji k takové té dlouhodobé pomoci. Dneska už téměř 5 let po katastrofě všechny ty organizace pracují na dlouhodobých projektech, rozvojových projektech, které právě mají zajistit obyvatelům Acehu nejenom ty základní potřeby pro tuto chvíli, ale vlastně zajistit jim budoucnost.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké organizace od nás z České republiky působí v té provincii Aceh?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
V současné době tam působí jedna organizace, je to charita nebo česká charita, bývalá katolická charita, která byla jedním z hlavních, teď nevím, jak to přesně říct, ne výběrčím, ale prostě jednou z organizací v České republice, která vybrala jednu z nejvyšších finančních částek, něco přes 30 milionů korun, a působí v Acehu téměř od samého začátku. První zaměstnanci charity tam přijeli už v únoru, dva měsíce po tsunami, aby právě obhlédli terén a zjistili, kde jsou nejnaléhavější potřeby a v současné době tam česká charita má rozpracováno několik právě dlouhodobých projektů, které jsou zaměřeny na ten rozvoj a zajištění obživy v budoucnosti a tak dále pro celou tu společnost.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže co například konkrétně ty projekty řeší?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Konkrétně například pomáhají místním zemědělcům, kteří přišli buďto o půdu, nebo o prostředky k obživě, nebo o rodinné příslušníky, o obydlí. První starostí samozřejmě bylo těm lidem poskytnout, jak jsem říkal, základní životní potřeby. V druhé fázi přišlo zajištění střechy nad hlavou, takže dneska většina obětí tsunami žije v nových domech, někdy to vypadá až trochu tak jaksi realisticky, protože ty domy, a to se netýká samozřejmě jenom české charity ale všech mezinárodních organizací, téměř všechny mezinárodní organizace stavěly domy, tak ty domky jsou takové typizované, vypadají jako takové bungalovy a jsou narovnané jeden vedle druhého na těch plážích nebo na tom pobřeží. A tam v tom Acehu, který byl a dodneška pořád ještě je chudý, tak vypadají tak trochu nepatřičně, ale teď v téhle té chvíli téměř všichni ti lidé bydlí, ale je potřeba jim zajistit nějakou dlouhodobou obživu. Cílem charity je jednak naučit ty lidi některým novým zemědělským technologiím a jednak, a to je neméně důležité, naučit je, jak s těmi produkty toho svého zemědělství zacházet, protože před tím byli do značné míry závislí na překupnících, kteří je nejrůznějším způsobem odírali a část toho, nebo velkou část toho zisku si nechávali. Teď je tendence je naučit, naučit ty zemědělce hospodařit s těmi vlastními produkty, aby sami byli schopni je dostat k těm spotřebitelům, aby nebyli odkázáni na nějaké ty mezičlánky. Česká charita tam například zavádí nové technologie chovu ryb nebo krevet v takových plovoucích sádkách, takže poskytuje zase takovou dlouhodobou perspektivu zemědělcům nebo rybářům tak, aby nebyli bezprostředně závislí na nějaké okamžité úrodě nebo neúrodě, nebo na tom, co se jim zrovna podaří chytit, aby měli nějaké dlouhodobé projekty, které mají perspektivu, že je budou život ještě za pět, za deset, za dvacet let.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes posloucháte pořad Jak to vidí dokumentarista a přírodovědec Jan Hošek. Vypráví o Sumatře po tsunami, protože právě o Sumatře točí dokument pro Českou televizi, který by se měl vysílat 26. prosince, tedy na páté výročí té katastrofy. Posloucháte Český rozhlas 2 Praha a já vám přeji příjemný den a za chviličku se na Sumatru vrátíme.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pořad Jak to vidí, který právě posloucháte, si můžete poslechnout také v repríze po třiadvacáté hodině, anebo ho najít na našich internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha, buď ve zvukové, anebo v písemné podobě. Připomínám, že na návštěvě je dokumentarista a přírodovědec Jan Hošek, který mluví o Sumatře. Sumatra, to byla území, na které se hodně jezdili za turistikou, za takovou tou exotickou a přitom bohatou. Byla provincie Aceh také místem turistů, anebo tam turisté vůbec nejezdili?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Do Acehu turisté vlastně nikdy nejezdili, protože provincie Aceh dlouhá léta byla pro veškerou turistiku uzavřena. Dneska teoreticky tam turisté mohou jezdit, ale spousta z nich pořád má strach, protože se bojí, že je to oblast buďto politicky neklidná, nebo seismicky neklidná. A Aceh byl 30 let uzavřený vlastně proto, že tam zuřil konflikt, v podstatě občanská válka, protože tam bylo silné hnutí, které usilovalo o autonomii nebo úplnou nezávislost Acehu. Bylo to hnutí, které se jmenovalo Gerakan Aceh Merdeka, čili GAM, Hnutí za svodný Aceh. A dneska vlastně se ukazuje, že to byl jeden z takových těch konfliktů, které probíhají mimo pozornost světa, ale to neznamená, že jsou méně krvavé nebo že se nějak méně dotýkají těch místních obyvatel. Naopak to byl konflikt, který poznamenal minimálně celou jednu generaci. A je paradoxní, že vlastně to, co ten konflikt nejvíc pomohlo vyřešit, byla právě tsunami. Mnoho místních obyvatel dokonce říká, že z tohoto hlediska tsunami byla doslova požehnáním, protože ukončila tenhle ten dlouholetý konflikt. A já si teď třeba vzpomínám na jeden konkrétní osud, který nás hluboce zaujal. Je to osud jednoho člověka, se kterým jsme velice toužili natočit nějaký materiál pro náš film a nakonec se nám to povedlo. Jmenuje se Irvandi Jusuv a původním vzděláním nebo povoláním je to veterinář a před tsunami to byl jeden z předních činitelů toho GAMu, toho Hnutí za svobodný Aceh. V roce 2003 byl odsouzen a uvězněn a v prosinci 2004 byl ve vězení v hlavním městě provincii Aceh v Banda Acehu a tsunami, který přišla přibližně kolem osmé hodiny ráno místního času, ho zastihla spolu s ostatními vězni ve vězeňské cele. Předzvěstí té tsunami bylo neobyčejně silné zemětřesení, které mělo přes 9 stupňů Richterovy stupnice, bylo to, pokud si dobře vzpomínám, vůbec třetí nejsilnější zemětřesení, které kdy bylo v historii zaznamenáno. A tenhle ten Irvandi Jusuv díky svému přírodovědně orientovanému vzdělání věděl, že po silném zemětřesení může taky následovat tsunami a varoval svoje spoluvězně a upozorňoval je, aby pozorně sledovali oblohu, že když uvidí hejna ptáků, jak letí z moře na pevninu, tak to znamená, že přichází tsunami. A vzápětí za několik minut skutečně uviděli hejna ptáků, kteří se hnali na pevninu. Všichni vězni v panice utíkali ven a snažili se nějak zachránit. Tomuhle tomu Irvandimu se podařilo, protože neběžel s tím davem, ale běžel na druhou stranu, běžel nahoru, vyběhnul do patra do modlitebny a sotva tam vběhnul, tak udeřila vlna a začala bortit stěny. On se vyšplhal ke stropu, tam se mu podařilo prorazit na střechu, na té střeše seděl několik hodin a čekal až přejde vlna a opadne voda. Mezitím viděl svoje spoluvězně, jak tam zápasí o život. Mimochodem v té věznici z celkového počtu asi 280 vězňů to tsunami přežilo jenom asi 40. On byl jeden z nich. Když voda opadla, tak slezl ze střechy po tom nánosu trosek, které tam vlna nahnala a jeho první starostí potom, co zjistil, že jeho rodina tu katastrofu přežila, tak bylo někam zmizet z Acehu, protože byl pořád uprchlý trestanec. A to je taky jako půvabná historka, protože Aceh díky tomu zvláštnímu režimu, díky tomu, že byl uzavřenou oblastí, tak na hranicích byly hraniční přechody a všichni obyvatelé Acehu měli speciální průkazy, které byly v barvách indonéské vlajky, která je červená a bílá a přestože celá provincie byla vzhůru nohama a nic nefungovalo, tak díky tomu, že Indonésie je do značné míry takový polovojenský stát, tak některé věci tam fungovaly bezvadně i v takovéhle výjimečné situaci, takže ty Check Pointy na těch hranicích pořád byly a on se musel dostat ven a neměl jako trestanec pochopitelně žádný průkaz. A vyřešil to tak, že nakonec si strčil do náprsní kapsy krabičku Marlborek, která jak asi kuřáci vědí je červená a bílá, a při té kontrole jenom letmo povytáhnul, a to těm pohraničníkům stačilo. Tímhle tím kuriózním způsobem on uprchl z Acehu, ale jenom proto, aby mohl okamžitě začít vyjednávání s indonéskou vládou o příměří v téhle té výjimečné situaci. Podařilo se to, následovala série rozhovorů a nakonec to vyústilo v podepsání příměří. Příští rok se v Acehu konaly svobodné volby a tenhle ten Irvandi Jusuv se stal guvernérem celé provincie.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je úplně jak z nějakého románu. Vám se podařilo s tímto člověkem natáčet nebo ne?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Ano, nám se to podařilo, je to skutečně neobyčejně, jak se říká, charismatický a sympatický člověk, který je zajímavý také tím, že je to první takzvaně zelený guvernér Indonésie, protože on zase díky tomu svému přírodovědnému zázemí má enormní zájem o ochranu přírody a například už v roce 2007 jedna z jeho prvních akcí, sotva usednul do toho guvernérského křesla bylo, že vyhlásil moratorium na veškerou těžbu dřeva v celé provincii. Což je úplně neuvěřitelná bezprecedentní věc. Je vidět, že to je člověk, který se nebojí jaksi jít proti zavedeným trendům, protože těžba dřeva to byla jedna z věcí, od které se očekávalo, že na tom bude stát ekonomika celé provincie. A zejména v situaci, kdy bylo potřeba postavit statisíce nových domů a většina domů se tam pořád staví ze dřeva, tak v téhle situaci v podstatě zmrazit veškerou těžbu dřeva, to byl skutečně odvážný kousek, ale zdá se, že se to podařilo a Irvandi si právě slibuje, že se to vyplatí i ekonomicky, že Aceh bude čerpat pomocí těch takzvaných uhlíkových kreditů z mezinárodního společenství velké kompenzace právě za to, že svoje lesy netěží a že je nechává stát.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě zpátky k té občanské válce, která teda skončila díky tsunami. Jaké jsou ty následky té občanské války a pomáhá ta česká charita právě také při těchto následcích, nejen tedy při řešení následků vlny tsunami?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
To je problém, který se vlastně objevil až teprve ve chvíli, kdy do Acehu přijely ty stovky mezinárodních organizací, které tam původně přijely s tím, že budou odstraňovat následky tsunami. Ale ten konflikt, o kterém se ve světě tak nevědělo a tolik se o něm nemluvilo, tak zanechal vlastně následky, které jsou sice samozřejmě jiné a ne tak bezprostřední a drtivé jako následky tsunami, ale poznamenaly tu společnost a lidské osudy taky velice silně. A celá řada mezinárodních organizací dřív nebo později zjistila, že pokud chce skutečně Acehu pomoci a chce ten problém celé to provincie řešit nějak komplexně, tak nemůže zůstat jenom u toho, aby odstraňovala následky tsunami, ale stejně tak musí odstraňovat taky následky toho konfliktu. Ten konflikt se neodehrával na pobřeží, ten se odehrával spíš ve vnitrozemí v lesích a v horách, ale spousta těch vesnic byla postižena tím konfliktem naprosto zásadně, protože třeba v okolních lesích byly sídla partyzánů, v té vesnici naopak sídlili vládní vojáci. A pro obyvatele to znamenalo vlastně neustálý život na válečné linii. Ti lidé nemohli třeba několik let vyjít téměř za hranice své vesnice, nemohli obdělávat svá pole, která byla několik kilometrů daleko od vesnice, takže mimo jiné to má praktický následek ten, že vlastně zemědělské znalosti a zkušenosti celé jedné generace se ztratily. A ti lidé z takhle postižených oblastí třeba už dneska nevědí, jak zemědělčit. Takže to je třeba jeden z úkolů charity, která se mimořádně energicky zabývá nejenom tím řešením problémů tsunami, ale taky stejně tak intenzivně pracuje v téhle té takzvané postkonfliktní zóně.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Charita je katolická organizace a Sumatra je muslimská oblast. Jak to jde dohromady, není tam nějaký střet zájmů?

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Není tam střet zájmů. Není tam střet zájmů přesto, že nejenom, že Indonésie je muslimský stát, ale dokonce provincie Aceh je vlastně nejmuslimštější, nejvíce islámská část celé Indonésie. Ono je to logické právě díky tomu, že leží úplně na západě Indonésie, tak se Aceh s tím islámským nebo arabským vlivem setkal jako první a ten islámský vliv tam působí nejdéle. A Aceh dokonce jako jediná provincie v celé Indonésii má zavedeno takzvané islámské právo nebo šaría, kterou možná známe z takových těch hrůzostrašných historek z různých arabských zemí. Tady je třeba poznamenat, že nejenom v Acehu, ale i v celé Indonésii ten islám má takovou mnohem mírnější, vlažnější, snesitelnější nebo méně agresivní, tolerantnější podobu. Sami Acehané říkají, že u nich je takzvaný tropický islám a je to docela výstižné. Mimochodem to zavedení šaríi k tomu došlo ještě před tsunami a ještě před uzavřením těch mírových dohod mezi vládou a povstalci a celá řada obyvatel Acehu v tom do dneška vidí spíš takový projev politiky indonéské vlády ve stylu rozděl a panuj, protože těžko jako muslimové mohli odmítnout zavedení islámského práva, ale zase na druhou stranu v tom vidí snahu je nějakým způsobem dělit na ty více pravověrné muslimy, a na ty, kteří jsou třeba ve víře vlažnější. A většina těch obyvatel Acehu, se kterými jsme měli možnost mluvit, a kterých jsme se na to ptali, tak v podstatě s tím zavedením šaríi nesouhlasí a tvrdí, že dokázali být dobrými muslimy už před tím, a ani dneska nepotřebují, aby jim někdo z Jakarty vykládal, jak mají praktikovat islám.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Témat, která bychom mohli probrat v souvislosti se Sumatrou po tsunami, by bylo hodně, ale náš čas vypršel, takže odkážeme naše posluchače na váš dokument, který tedy bude vysílat Česká televize snad 26. prosince letošního roku, tedy na páté výročí této tragédie. No, a já se v tuto chvíli loučím s režisérem, dokumentaristou, přírodovědcem Janem Hoškem, který nám přiblížil alespoň částečně Sumatru po tsunami v dnešním pořadu Jak to vidí. Přeji vám hezký den.

Jan HOŠEK, režisér, dokumentarista
--------------------
Nápodobně, děkuji za pozvání.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě připomínám, že tento pořad si můžete v repríze poslechnout po třiadvacáté hodině, anebo ho najít na našich internetových stránkách s adresou www.rozhlas.cz/praha, a to buď ve zvukové nebo písemné podobě.