Přepis pořadu Jak to vidí - 7.10.

Jak to vidí Jiřina Šiklová
moderátor
--------------------
A hostem té pravidelné půlhodinky Jak to vidí je dnes doktorka Jiřina Šiklová, socioložka. Buďte vítána paní doktorko, hezký den.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Taky hezký den.

moderátor
--------------------
Začínáme aktuálně, totiž zprávou, která samozřejmě už proběhla médii o udělení ceny VIZE 1997 nebo spíš zkráceně VIZE 97 Nadace Dagmar a Václava Havlových. Její laureátkou se letos stala lingvistka, spisovatelka a psychoanalytička Julia Kristeva. Kdybyste měla říct, proč by naši posluchači měli otevřít její knížky a jak jste ji poznala?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, je to, já jsem ji vlastně neznala, znala jsem ji jenom z literatury, poznala jsem ji teprve teďka, nesmírně příjemná paní a ona se zabývá takovými těmi mezními situacemi. Třeba o zrovna v tom jazyku, v té sémiotice ano, kdy slovo znamená v mateřském jazyku něco úplně jiného, nebo vám asociuje, vzbuzuje souvislosti, které ten druhý nemá a právě na podkladě tohohle třeba rozvíjí myšlenky, jak to bude vypadat s takzvanou multikulturalitou. Toto bere teda z hlediska především dětství, to je ten psychoanalytický přístup a interpretace, no, a vedle toho je to teda spisovatelka a filosofka, která je na západě, speciálně ve Francii velice populární.

moderátor
--------------------
Filosof Petříček, který v sobotních Lidových novinách poskytl její portrét říká: "V tom je možná i klíč k humanismu Julie Kristevy, člověka nelze zachraňovat jeho očišťováním, nýbrž jen jeho plným přijetím." To bylo i téma jejího projevu, její výpovědi při udělování té ceny VIZE 97?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. O tom také mluvila o tomto právu toho člověka, aby byl přijat i ve své jinakosti, odlišnosti tím, že mu nebudeme vnucovat vlastní myšlenky a že ho prostě budeme mu naslouchat a budeme se ho snažit pochopit. Já myslím, že to je přes všechny různé proklamace a směry velice humanisticky zaměřená žena.

moderátor
--------------------
Vy jste, paní doktorko, doktorka Jiřina Šiklová, socioložka je dnes hostem půlhodinky Jak to vidí, spoluautorkou malého sborníčku, který se jmenuje K čemu dnes humanitní vědy? Vaše kapitola je zaměřená na hodnocení vědců v oblasti humanitních věd, ale čemu se věnují příspěvky ostatních, těch, kdož se podíleli na tomhle sborníčku doktor, nebo profesor Miloslav Petrusek, pan profesor Šmahel a další?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak to tu byla iniciativa děkana Filosofické fakulty Stehlíka, spectabilis Michal Stehlík inicioval tuto teda knížku. V dnešní době, která se tak zabývá, anebo se stává strašně racionální ty /výpadek signálu/ velikánskou roli. Takže já například se domnívám, a tady to také píšu, že zatímco tedy takzvaně exaktní vědy, ale i to pozor, jestli oni jsou vždycky exaktní, když se změní poznatky skoro o sto procent, také se nedá říct, tak ty exaktní vědy tak zastarávají, že si vlastně nemají ti lidé, nebo nemohou ty generace lidí propojovat. Zatímco humanitní vědy, i když třeba zdůrazňují jeden moment, tak ho zdůrazňují takovým způsobem, že třeba to morální poslání, nebo to, co se na tom opakuje, to lidské, emotivní, to tady může ty generace propojovat. No, a vedle toho na humanitní vědy se dneska dost kašle, a to je, myslím, veliká škoda, protože vždycky byly teda vědci, kteří byli spojeni tedy s filosofií, to se dneska opouští.

moderátor
--------------------
Máte pocit, že je to i z hlediska financování výzkumů, že třeba humanitní vědy nejsou tím, co stojí na prvním místě?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, to určitě, samozřejmě. A také ono se to těžko potom zdůvodňuje, protože běžný člověk řekne, a proč bychom měli vědět, jak se překládalo to slovo a jaké jsou jeho významy, vždyť to k ničemu nepotřebujeme, proto nebude rohlík levnější.

moderátor
--------------------
Myslím, že právě v pořadu Jak to vidí, ale na mnoha jiných místech současný předseda Akademie věd České republiky profesor Václav Pačes mluvil o tom, že jedna z věcí, kterou by rád dokončil v tom právě končícím období svého předsednictví Akademie věd je, to rozhodování nebo pohled na financování vědy z hlediska humanitních věd a přírodních a technických věd, protože třeba v té vaší oblasti těžko sbírat mezinárodní publikace, když jde o téma bohemistiky, například.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to je přesně, co tam říkám, že se nemohou nastavit stejná kritéria, protože pak to nedává smysl. Tahle ta knížka bude uvedena dneska odpoledne v pět hodin na hlavní budově.

moderátor
--------------------
Filosofické fakulty v Praze.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano.

moderátor
--------------------
Pro vás, kteří posloucháte.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To jsem zapomněla říct.

moderátor
--------------------
Reprízu pořadu Jak to vidí jen připomínám, že tedy k tomu aktu slavnostního uvedení do života knížky K čemu dnes humanitní vědy? došlo, nebo tedy v tuto chvíli ještě dojde v úterý odpoledne a hostem pořadu Jak to vidí, půlhodinky pro názory a přemýšlení našich hostů Českého rozhlasu 2 Praha je dnes doktorka Jiřina Šiklová, jen připomínám, že pořad Jak to vidí vysílá Český rozhlas 2 Praha denně od pondělí do pátku v premiéře od půl deváté ráno a v repríze po zprávách ve třiadvacet hodin. Textový přepis pořadu Jak to vidí můžete najít druhý den na webových stránkách rozhlas.cz/praha, kde si ostatně to dnešní Jak to vidí můžete poslechnout už půlhodinky po odvysílání v našem rádiu na přání.

moderátor
--------------------
Marná celebrit snaha, tak se jmenoval článek našeho dnešního hosta doktorky Jiřiny Šiklové minulý týden v Lidových novinách, který je uvozen podtitulkem O výchově dětí mají kázat osobnosti, lidé jim budou naslouchat stejně málo jako desateru. Nechci, abyste převyprávěla obsah toho článku, který si každý může přečíst v Lidových novinách ze čtvrtka 2. října, ale vy v něm hodnotíte určité snahy ministryně Džamily Stehlíkové, ale já jsem tak úplně nepochopil, přiznám se, jestli jí straníte, anebo jestli je to ironie, paní doktorko?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Víte, ono to tak trošku bude obojí. Mě je sympatická, že se stále o něco snaží, někdy si myslím, že třeba ty pokusy, to řešení je trošku naivní, protože lidé už si zvykli, že ty takzvané celebrity vystupují v tolika různých situacích, kdy propagují kde co, od kartáčku na zuby až tedy prostě po viagru, nebo ponožky, tak tedy potom jejich slovo je znehodnoceno. Proto si myslím, že tedy paní Džamila Stehlíková trochu přeceňuje vliv tedy těch lidí, jestli-že oni budou vykládat o tom, že se nemá pít alkohol, nebo že se nemá kouřit. To je bohužel druhá část médií, že určitým opakováním tu myšlenku, nebo to, co by mohlo být průrazné, de facto znehodnotíte. Já se osobně domnívám, že, když má člověk vedle sebe někoho, koho si opravdu váží a vidí, že ten člověk, dejme tomu, nepije, anebo naopak třeba, že denně cvičí, tak si spíš ten mladý člověk dá říci, nežli když to vidí v rozhlase, nebo v rozhlase to nevidí, když to teda vidí na té obrazovce.

moderátor
--------------------
Na druhou stranu, kde ale chcete rozetnout ten začarovaný kruh toho, jak působit na mládež, jak ji ovlivňovat, kde hledat vzory? Lidově řečeno, kde brát a nekrást?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se domnívám, že v tomto případě jsou určité možnosti třeba i v příkazech. Třeba pokutovat ty výčepní, kteří nalívají třeba alkohol opilým lidem, nebo jasně, když vidí, že ten kluk nebo holka jsou tedy mladší osmnácti let. Případně se jich může zeptat. Kdyby ti lidé se báli toho, že budou pokutováni, že se nedohodnou s policií nebo nedohodnou se s nějakým tím kontrolorem, tak by si to rozmysleli, protože ten výdělek by pro ně nebyl tak atraktivní.

moderátor
--------------------
Jsme už dnes v natolik jiné společnosti, že třeba to výchovné působení naopak oceňování toho pozitivního by neplatilo? Je potřeba ta represe?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Asi by platilo, ale já vám říkám, ty celebrity jsou zdevalvovány, znehodnoceny tím, že se opakují příliš často. A když tuto hezkou myšlenku dáte do úst někomu, kdo není známý, no, tak pak tedy to nemá ten význam, který ta celebrita může mít. Proto si myslím, že asi je potřeba kombinovat obě působení.

moderátor
--------------------
Možná k tomu i otázka, komu je vlastně určena ta knížečka, o níž jsme mluvili, K čemu dnes humanitní vědy? Myslíte si, že má šanci oslovit širší publiku, nebo je sborníček pro kamarády a přátele?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak pro kamarády a přátele ne, protože většina tohohle, co je tam napsáno, my už známe a o tom se třeba někdy bavíme, ale určitě je to, mělo by to oslovit tedy vedení různých vysokých škol, včetně těch soukromých vysokých škol, že by neměly podceňovat právě ty humanitní vědy.

moderátor
--------------------
Když mluvíme o střetu myšlenek, setkávání se a diskusích, nemůžeme vynechat tento týden začínající další ročník, už dvanáctý ročník konference Forum 2000. Začíná v Praze 12. října s tématem Otevřenost a fundamentalismus v jednadvacátém století a plakát doprovází slavný Rodenův myslitel, ovšem se sluchátky nějakého walkmana na uších, tak tedy to téma, Otevřenost a fundamentalismus v jednadvacátém století. Nepochybuji, že se Fora 2000 zúčastníte, paní doktorko.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. Účastním se, budu v té sekci jedné, která bude ghetty institutu a jedno téma tam bude o občanské neposlušnosti, a tedy významu vlastně občanských iniciativ, versus tedy vláda a státy a státní /výpadek signálu/.

moderátor
--------------------
/výpadek signálu/ v demokracii, jedno z témat?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. Ano. To je jedno z témat /výpadek signálu/ protože přes tu občanskou neposlušnost se lidi učí kritizovat, prosazovat svůj názor, je to tedy jakási škola demokracie zdola, třeba tady u nás je právě teďka taková akce za zachování tří stromů vedle školy na Petrském náměstí, kde samozřejmě někdo chce stavět, to je asi magistrát chce stavět prý domy a tak dále. A bude to teda taky nějaké garáže, jak to tak obvykle bývá. Samozřejmě, přesto, že to ještě není schválené, projekt asi za sto čtyřicet milionů, jsem zvědavá až to schválí, jestli to vůbec schválí, už dneska chtějí skácet ty stromy a tím se vám vlastně rozvine, že tam bude potom příliš mnoho světla, přehodíte, musíte přehodit ty třídy na druhou stranu té strany a po té doby musíte ty děti vystěhovat a pak už nevidíte důvod, proč by se měla ta škola obnovovat, a to třeba, když si toho všimnou lidi a udělají občanskou iniciativu, no, tak je to fajn, tam je napsáno na chodníku SOS stromy a cz. Je to krásný, že za stromy se bojuje pomocí teda websítě.

moderátor
--------------------
Já si myslím, že asi většinově slovo neposlušnost, nebo občanská neposlušnost je spíš vnímáno jako jistá forma demonstrace. Řekněme tedy třeba právo petiční, na jedné straně, ale myslíte si, že i vytvoření nezávislého sdružení, neziskovky, je svým způsobem vyjádření neposlušnosti s tím, že v podstatě něco v té společnosti v rámci té politické hierarchie není tak, jak by mělo být?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě a já si myslím, že je to velice správné. Neposlušnost je, kdy já aspoň se pokusím tu určitou situaci zadržet a vrátit ji zpátky, aby se o ní muselo mluvit. V tomto případě, já nevím, mělo se to vykácet 3. října, bude to prý se kácet 23. října. Vidíte ten aspekt po volbách. Já doufám, že to ještě nechají, aby ty ptáci se tam mohli aspoň jednou, dvakrát prostě uhnízdit a vyvést mladé, ale bylo by to hezké, že jo, protože těch zvířat a ptáčků není mnoho v té Praze, ale já to jenom uvádím jako příklad. I to je neposlušnost. Poslušnost je, když teda ten člověk rezignuje, anebo se stará jenom sám o sebe, pohybuje se jako woodoo, neslyší, nevidí a nejde mu vůbec o prosazení vlastního názoru.

moderátor
--------------------
Hrajeme si se slovíčky, ale možná svým způsobem, vezme-li politiku jako každodenní zájem o věci veřejné od každého z nás, tak to zas taková neposlušnost není. Vždyť by to mělo být pravidlem, že by člověk měl žít s tím, co je kolem něj a zajímat se o to.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Mělo by to být. Bohužel to není. Jo, víte, to už je myšlenkou Aristotela, já nevím, třeba, že člověk tedy, se stává člověkem z toho zoo vejde na to bio teda, když tedy vystoupil na tom fóru, tehdy na tom náměstí a účastnil se hlasování. Tady je to taky trošku nějak tak podobně.

moderátor
--------------------
Vracím se k významu té konference FORUM 2000, jejíž dvanáctý ročník začíná v neděli 12. října s tím, že se někdy bojím o to, jestli myšlenky takového setkání výjimečných osobností nezůstanou právě jenom v těch jednacích sálech a diskusních fórech. Dostávají se, podle vás, k veřejnosti?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Heleďte zájem je o to vždycky velký. Ti myslitelé, buď, kteří tam přijedou, budou mít výborné přednášky, aspoň předpokládám, jsou to známá jména a opravdu je to vždycky nabitý ten sál, kdyby každý z těch lidí, co to tam vidí, si poznamenal, já nevím, pět zásadních myšlenek, které teda on pochopil a které předal by v kroužku lidí, kteří teda jsou kolem něho. Kéž by to tak udělali studenti, kéž by to tak udělali novináři a místo toho, aby se zaměřovali třeba na tom, jak byl teda přivítán ten nebo onen, mluvili o podstatě těch myšlenek. To by bylo výborný.

moderátor
--------------------
Ve vědě se tomu říká umění popularizovat. Máme takové osobnosti, které umějí v uvozovkách popularizovat velká celospolečenská a zásadní témata?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se domnívám, že máme, že ti lidé jsou, jenomže někdy se na ně ti druzí říkají, to je jenom popularizátor. Nezlobte se, ale ono napsat třeba populární knížku, populárněvědeckou knížku, je mnohem obtížnější, než napsat vědeckou knížku, která vám narůstá prostě tím, že děláte různé odkazy, vsuvky, že jo, vysvětlujete všechno, tam vám ty stránky naskakujou jedna za druhou.

moderátor
--------------------
V programu Českého rozhlasu 2 Praha posloucháte pořad Jak to vidí, půlhodinku pro názory a přemýšlení našich hostů. Český rozhlas 2 Praha vysílá tento pořad denně od pondělí to pátku v premiéře od půl deváté ráno a v repríze po zprávách ve třiadvacet hodin. Textový přepis pořadu Jak to vidí, najdete druhý den na webových stránkách rozhlas.cz/praha, kde si také to dnešní Jak to vidí můžete poslechnout už za malou chvilku. Půlhodiny po odvysílání v našem rádiu na přání. No a hostem dnešního Jak to vidí je doktorka Jiřina Šiklová, žena /výpadek signálu/. S velmi osobními citlivými problémy stárnoucí /výpadek signálu/. Jenom připomenu, že v sobotu 11. října je celosvětový den hospice a paliativní péče. Paní doktorko, je to téma, které vás stále zajímá, nebo už máte pocit, že tyto instituce žijí u nás doma svébytným životem a že už mají své pevné kořeny?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Zaplať pán bůh, mají teda už dneska pevnější kořeny, ale je jich tedy velice málo poměrně, nadále, vzhledem k demografickému vývoji populace, je tedy stárnutí populace, je těchto institucí málo. Jsme vděčna, že se ty myšlenky zde ujaly, a že je možné teda, nejenom důstojně žít, ale i tedy důstojně umírat. A že už to lidi přijali, jenomže chtěla bych tady říct, že to vlastně nemusí být jenom instituce na umírání, ale pomoci rodině, která také chce pečovat o své blízké, to je asi budoucnost, která by se měl zdůrazňovat. Kombinace instituce tedy s rodinou.

moderátor
--------------------
Na druhé straně, proč podle vás je stále tak málo lékařů, kteří by byli připraveni býti lidmi, kteří doprovázení, neovládají to umění doprovázet a pokud vím, jsou to mé poslední informace, tak neexistuje třeba na lékařské fakultě vysloveně specializovaný obor, kde by, který by vychovával tuhle skupinu lékařů, která už ve světě je docela běžná? Je to skupina lékařů, kteří stojí mezi životem a smrtí a jsou to lidé, kteří umějí doprovázet, víc než třeba praktičtí lékaři, chirurgové?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Tomu se říká tanatologie, u nás se teda opravdu, myslím, zatím příliš nepřednáší. Dělá to částečně Zdeněk Kalbach, ale dělají to i ostatní. Víte, ona ta, toto, tato neinvazivní, nevýtězná medicína není příliš populární. To ti lidé si řeknou, nebo ti příbuzní, no, to umí každý, ten člověk zemřel. A když někdo zemře, je chápáno, no, z hlediska teda těch ostatních, jako, že to je prohra té medicíny. Není to prohra, protože to je konec všech, takže já si myslím, že je to velice důležité. Ne nadarmo se říká, dobrý konec určuje o co se vlastně v tom životě, v té hře tedy jednalo. Proto by tu mělo být na to více lidí zaměřeno. Zatím to tedy není. Je to i otázka tedy personálu a je to i otázka teda přijetí a hodnocení těchto tedy lidí, té paliativní péče, která neléčí, ale usnadňuje člověku ty poslední dny, týdny jeho života a umožňuje, aby tam byli jeho příbuzní a ti příbuzní mohli sami si prožít to, co na ně čeká a mohli mít pocit, že tedy v tom hospici se účastnili té jedné významné chvilky jejich blízkého člověka.

moderátor
--------------------
Tak a svým způsobem také dobrý konec jejich blízkého člověka nebo nejlepší konec je hezkým začátkem pro pokračování jejich životů. Ale vraťme se do světa živých ještě k systému lékařské péče jako takové. Mluvili jsme o tom, že to doprovázení mnohdy lékaři neumějí a teprve se ho učí. Ono to vlastně svým způsobem doprovázet i pacienta ve chvíli, kdy je v ordinaci. Na jedné straně systém bodů a té rychlosti více pacientů, více bodů a schopnost ale s nimi pohovořit, mít na ně čas. Je možné tohle nějakým způsobem vyřešit reformou, změnou zákona?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Víte, zákonem se asi všechno udělat nedá. Výchovou se dá udělat mnohé. Kdyby byla instituce rodinných lékařů a ten člověk neviděl toho pacienta poprvé, tak může reagovat ...

moderátor
--------------------
A znal kořeny rodiny.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
... ano, tak může reagovat ví a tak dále, nejenom po té stránce anamnézy, odkud se ta nemoc v rodině bere, ale i po stránce třeba reakcí a může teda tomu člověku pomoci a jako autorita v bílém plášti může být pro něj významný. Ale taky by potom nesměli další lidi chodit a pořád teda ty doktory shazovat.

moderátor
--------------------
Mluvíte o výchově. Teď to bude vypadat jako ostrý střih, ale zaujala mě drsná kampaň na jedné straně, která se teď vede proti neukázněným řidičům, známe ji pod heslem Nemyslíš, zaplatíš, je to velmi emotivní kampaň, která útočí na řidiče, jak by se měli chovat. Na druhé straně třeba úvahy o tom, že by se na určitých úsecích českých dálnic mohlo jezdit zvýšenou rychlostí? Teď je to sto třicet kilometrů v hodině nejvíc, mělo by to být až sto šedesát kilometrů v hodině. Jde vám to dohromady? Na jedné straně upozornění, neumíme se na silnicích chovat, slušnost českých řidičů je taková a taková, samozřejmě ne všech, jenom některých, ale hodně se o tom mluví a na druhé straně možnost povolení vyšší rychlosti?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Heleďte, nejde mi to dohromady, ale já nejsem řidička, tak to jenom tak pozoruju ...

moderátor
--------------------
Nikdy jste neřídila?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Nikdy jsem neřídila, protože, v době, kdy teda se jednalo o takovou tu možnost koupit si auťák, tak byli naši chlapi vždycky strašně proti tomu, aby ženská měla v ruce volant, tak jsem se o to ani nepokoušela a říkala jsem si, ať mě někdo vozí. Zatím mi to vychází.

moderátor
--------------------
No, a z pozice spolujezdce, sedíte-li třeba na tom nepříjemném sedadle smrti?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, no, to na něm sedím, že jo, když nedržím teda volant, tak nemůžu jinde sedět, nežli na tom sedadle smrti, ale já se domnívám, že by se to nemělo povolovat, protože pak si ty lidi zvyknou a máte to přesně tak, povolíte-li určitou záležitost, ten člověk to potom těžko stáhne zpátky.

moderátor
--------------------
A na druhou stranu, jak vystavovat psychologický průkaz. Vy můžete sto šedesát, vy na to máte a vy na druhou stranu ne. Kde vidíte kořeny toho, jak vůbec nějakým způsobem přimět řidiče k tomu, aby respektovali? Naučit respektu? To přece není jenom o dopravní výchově, to už začíná někde v dětství, možná v rodině, ve škole.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Zajisté. Nezapomeňte ale, že máme vůbec negativní postoj k autoritám, máme zdevalvovaný stát, to s tím uznávám, že je velice časté a tím pádem, jestli-že cokoliv je nařízeno, tak je teda zdánlivě populární tomu nařízení se nepodvolovat, a to se přenáší.

moderátor
--------------------
Takže, dá se nějakým způsobem podle vás na tom pracovat, nebo kde by se s tím mělo začít?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já bych to řekl, že to může být rovnou tedy v té adolescenci, kdy se tito lidé setkávají s tím řidičským průkazem a že by ti, kteří mají teda ty školy auto, plná řízení teda a tak dále, tak by si měli uvědomit, že nevychovávají jenom dovednosti, ale také i tu humánní složku. Je to něco to, co je právě v té knížce, co vydal děkan Stehlík.

moderátor
--------------------
Věříte v institut rodiny v tomhle slova smyslu, že když dítě od mala jezdí s tatínkem, který je zodpovědný, ukazuje rozdíly, takhle se to nedělá, podívej se, takhle nejezdi, dívej se na mě, jak řídím já, že tohle je třeba maličkost, která ale může výrazně přispět?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na sto procent v to věřím, protože ten člověk potom se přejímá ten styl. Vidí-li tatínka, který říká, a teďka mu to nandám, tak samozřejmě bude to dítě napodobovat v dospělosti toho tatínka třeba i podvědomě.

moderátor
--------------------
Poslední dvě minutky dnešního Jak to vidí s doktorkou Jiřinou Šiklovou, socioložkou, patří celodennímu tématu Českého rozhlasu 2 Praha a tím je finanční krize, její příčiny, důsledky. Ptám se na to, jestli nějakým způsobem to dění na světových burzách a světová finanční krize ovlivnila vaše uvažování o běžné peněžence, o penězích, o tom, jak střádat, kam a jakým způsobem?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak, já mám sice nějaké vklady, ale jako teda toto neřeším nyní teda ...

moderátor
-------------------- To jsou ty pojištěné.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka

--------------------
... to jsou ty pojištěné, ano, mám jich tak málo, že to je to pojištěné. Ale toto je něco, co se muselo samozřejmě projevit, to je ta virtuální realita, že jo, která se stává skutečností. Já jsem kdysi psala svoji diplomovou práci na námět Pád Pražské burzy 1873, to je v podstatě hra, zda tedy předpokládat, že zvednou se nebo se teda snížejí. Myslím si, že velice výborný článek je v posledním Respektu, kde tedy Timoty Horton Asch píše o tom, že například v Americe tu podporu těch sedm set miliard nechtějí lidi proto, nebo nechtějí teda ty kongresmani proto, protože v tom vidí zásah státu a že vlastně ten stát by neměl toto garantovat, zaprvé, že to dělá z peněz daňových poplatníků a za druhé, že je to trošku socialistický přístup. Ať si každý to riziko nese sám. Já tomu moc nerozumím, ale já bych se v tomhle tom případě spíš přikláněla, aby ten stát pomohl.

moderátor
--------------------
A na druhou stranu, to už skutečně na závěr, myslíte si, že i ekonomická finanční krize může nějakým způsobem pomoci lidem změnit jejich myšlení z hlediska vlastního chování ke světu, úspornost a tak podobně?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Zajisté. Uvědomí si, že není, to co tady je, není natrvalo. Druhá věc, že krize nám umožňuje vidět to z jiného pohledu a nakonec ta krize, která takhle byla velká v tom roce 1929, ta vlastně způsobila pojišťování, pojištění, různé dávky a tak dále, něco, co tedy bylo pozitivního.

moderátor
--------------------
Říká a loučí se s tímto konstatováním doktorka Jiřina Šiklová, socioložka, která byla hostem půlhodinky Jak to vidí ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Půlhodinky, kterou vysíláme v repríze po zprávách ve třiadvacet hodin a její textový přepis můžete najít na stránkách rozhlas.cz/praha už druhý den. Paní doktorko, děkuju a brzy na slyšenou, na shledanou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na shledanou.