Přepis pořadu Jak to vidí - 6.10.

Jak to vidí Václav Cílek

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel a popularizátor vědy Václav Cílek.

Václav CÍLEK
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Světem a médii zvlášť teď hýbe krize na finančních trzích, jakkoliv se tedy může mnohým z nás jevit vzdálená, v tom globalizovaném světě opravdu platí, že všechno souvisí se vším a tak bude mít dopad třeba i na ochranu životního prostředí, k tomu mířím, protože si myslím, že vás to zvlášť zajímá, jak podle vás ovlivní ekonomika ekologii?

Václav CÍLEK
--------------------
Víte, já jsem si včera na vycházce do Svatošských skal v údolí Ohře, jako mimochodem, my se tady bavíme jako o té ekonomii a finanční krizi, ale taky bychom se mohli bavit o tom, jak žloutne listí v kaňonu Ohře, ale k tomu třeba se taky dostaneme, uvědomoval jsem si, že jsem četl nějakou knížku teda o historii devatenáctého století, kde bylo napsáno, že Evropu postihla, nevím, už v kterém roce, finanční krize, která se rozšířila z Číny a Indie, mě to teď jako hrozně zarazilo, protože to bylo devatenácté století, to znamená, globalizace byla několik promile vlastně té současné globalizace, řekl jsem si naprosto takovým jako laickým, že jo, selským způsobem, bylo-li to takto v devatenáctém století, musí to být podobně a v mnohem větší míře i dneska, aniž znám detaily jako bankovních operací jako takových, že jo. Pak dál jsem si vlastně řekl, jak my získáme informace o tom bankovním systému a o té současné krizi, zjistili jsem, že je v podstatě nemůžeme získat a je to proto, že laik jako já, o tom skoro nic neví a profesionál musí dávat pozitivní zprávy, protože kdyby řekl, je to jako hodně špatný a lidi nebo firmy, to je ještě horší, začali vybírat ty peníze, že jo, tak spustí tu lavinu té finanční krize, a to by mu nikdo nikdy neodpustil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ostatně do současné chvíle slýcháme od našich odborníků, že česká ekonomika je vypolštářovaná, takzvaně, že nás se ta finanční krize nemůže příliš dotknout, protože je to jinak u nás.

Václav CÍLEK
--------------------
To je bezvadný, jo, zase, pojďme jako to řešit naprosto jako selským rozumem a podívejme se na to, že třeba ty české banky jsou stejně důvěryhodné a stejně dobré jako banky evropské nebo banky německé a před měsícem, že jo, evropské banky ujišťovaly prostě nás, že ty hloupí Američani si prostě sedli do vlastní pasti těch jako špatných hypoték, že jo, a teďka si to vyžírají a tak jsme se toho trošku báli a trošku jsme se jim jako chechtali, jo, před čtrnácti dny, když si vezmeme vyjádření o německé ekonomice, to bylo, to připomínalo vyjádření české prostě z minulého týdne, jako německá ekonomika je prostě solidní, doopravdy jako určitě je, dobře šlape, banky jsou jako naprosto rozvážné a teďka to vypadá jako hrozně zase taky jako pro nás dobře, jsme relativně izolovaný, víme, že ve skrytu tak izolovaný zase nejsme, že jo, máme víc peněz těch střadatelů, míň banky žijí na dluh nebo míň firmy žijí na dluh jako takový, ale do bude za čtrnáct dnů, nikdo vlastně pořádně neví, jestli ta vlna se zastaví někde na těch našich hranicích nebo vlastně začne prosakovat dál.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Víte, ono je zvláštní, že ta krize nemohla přijít z čista jasna, na tu se dlouhé měsíce, možná skoro roky, takzvaně zadělávalo, jak to, že to neprosáklo, když budu mluvit lidově, souvisí to s tím, o čem jste mluvil na začátku, že odborníci museli hrát nebo držet ten pokerový obličej a předstírat, že všechno je v pořádku, i když tušili, že se někde něco hroutí, jenom nevěděli, kdy to přijde.

Václav CÍLEK
--------------------
Já si myslím, že je to dokonce mnohem horší. Já už jsem několikrát byl ve firmách, které byly třeba před krachem nebo někdo je měl koupit nebo prodat a tou firmou bloudí zprávy nebo tou bankovní sférou a mně to vždycky přišlo jako vnitřek nějakého míče, kde prostě pustíte vzduch a on se odrazí od těch stěn a mnohokrát odrazí a dojde k vytváření, myslím si, úplně celých falešných atmosfér, falešných jako očekávání, kdy ti lidé cítí v sobě nějakou prostě nejistotu, to znamená, trošku strach, to živí nějakým způsobem fámy a protifámy, takže zevnitř prožíváte něco jiného, než jaká je situace zvenku teda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď se hodně mluví, píše o tom, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl před tím, než se něco začalo odehrávat na Wall Street, myslíte si, že je to opravdu tak, anebo jsou to zase ta novinářská hesla.

Václav CÍLEK
--------------------
No, já jsem, pro sebe jsem si řekl, že skončil novověk někdy před tím měsícem, ale on de facto končí v těhle těch letech, to znamená, možná v těch letech teprve, co přijdou a je to proto, že ten novověk, 1492 objevení Ameriky, doopravdy je to ta expanze jako ta kolonizace, jako vyrážíte dopředu, obsazujete nová území, věda letí kupředu, jako rozvíjíte se, jo, ale teďka ten systém v konečným prostoru nemůžete donekonečna něco rozvíjet, takže v určitým okamžiku nastává bod obratu, kdy zase směřujete k sobě, soustřeďujete se, takový ty nádechy a výdechy civilizace. Já jsem o tom mluvil víckrát, ale často o tom už jako přemýšlím a myslím si, že buďto v těch letech, která již byla nebo v těch několika letech, která nastanou, budeme svědky, respektive začínáme být svědky toho, toho výdechu, toho jako vracení se k nám, takový trošku tý jako deglobalizace nastolení, jinýho globálního takovýho jako mentálního, psychologickýho, ale i organizačního řádu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Víte, ale abych řekl pravdu, zatím mi nepřipadá, že by tomu něco nasvědčovalo, alespoň co jsem pochopil vaše slova správně, že bychom si začali víc uvědomovat jakoby to, co je důležité pro naše žití, zatím se zdá, alespoň z toho, co čte člověk v novinách, že první, a teď se vracím k té svoji úvodní otázce, co dostane na frak, tak to bude zrovna ekologie na úkor ekonomiky, proto jsem se takto zeptal v úvodu?

Václav CÍLEK
--------------------
Ano, víte v tom roce 1492 si nikdo taky, natož v Praze prostě neřekl, ha, skončil středověk, začal novověk, tohle to všecko se ukáže za padesát, šedesát let v těch zpětných analýzách jako takových, dobře, když mluvíme, ono je to takový jako chytlavý, ale mluvme tím naším způsobem o tom novém globálním řádu, tak ten se odehrává, já myslím, po třech hlavních liniích, není to zase má myšlenka, pochází to z Británie od zastánců takového toho zeleného nového údělu. První věc je ta ekonomická situace, tu teďka prožíváme. Trošku hloubějc a s pomalejším časem, protože teďka jsou ty turbulentní doby a trošku hloubějc tak jako kumulativně leží vynořování nového energetického řádu a ještě o něco pozdějc, pomalejc a kumulativnějc leží vynořování se nového klimatického řádu jako takového. To není strašení, to je prostě to, že se mění směry větru a směry vláhy a něco se prostě děje se skleníkovými plyny, no, a teďka proto, že my nejvíc vnímáme tu ekonomiku pochopitelně, tak je to jako nejdramatičtější, já teď udělám odbočku, byl tady Martin Kašík, se kterým jsem psal knihu o ropě a on mi vlastně vyprávěl, kolik desítek tisíc lidí v tom Texasu do dneška nemá zavedenu elektřinu po, možná ještě větší množství lidí, to říkal nějakou velmi vysokou cifru, vlastně po hurikánu, takže ta finanční krize, za prvé to přehlušila. A za druhý, on se domnívá, možná má pravdu, že americký média si vybírají pozitivnější zprávy, takže vlastně ty části Texasu, který jsou na tom teďka špatně, jakoby neexistovaly, jo, v Čechách to bude brzo stejně, Crystalex jakoby nikdy nebyl, jo, a podobný prostě věci, takže je tady tendence tohle to jako úplně odbourat, že se to ... taková jako jinej typ cenzury, takový je jako ..., že filtrujete ty zprávy, že se to prostě nedostane vůbec jako do těch zpráv, no, a je-li tedy nějaký typ krize, že jo, tak jako, že jo, vykácí se les, létají třísky a ty třísky, které létají, jsou třísky ekologické, to znamená, to co je nejpomalejší, projeví se jakoby nejpozdějc ten problém, ten ustoupí pro to, abychom mohli řešit ty problémy nejžhavější, takže pochopitelně dopad téhle té krize bude ten, že budeme méně bát o ekologii, ale naštěstí to má tu zpětnou vazbu takovou, že pokud se sníží teda produkce jako taková, tak se sníží i produkce skleníkových plynů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí náš dnešní host Václav Cílek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes je 6. října, posloucháte Český rozhlas 2, stanici Praha, pořad Jak to vidí s Václavem Cílkem. Mluvil jste o energetickém řádu, o novém energetickém řádu, není to spíš energetický konflikt, ale ono možná ten řád z něho vzejde.

Václav CÍLEK
--------------------
Ono je to vlastně obojí a my to, my to poměrně špatně vnímáme, protože jsou to kroky, které probíhají dlouhou dobu. Já řeknu možná jenom několik takových jako případů, jo. První takový, prvním je aféra společnosti, je to americká ropná společnost Unocal, kterou v roce 2005, že, už na nějakou dobu chtěl koupit státem kontrolovaná čínská firma, a on jim tehdy nabídl za tu společnost, která má přeci jenom ještě nějaké zásoby ropy a plynu, jako neuvěřitelnou částku devatenáct miliard dolarů, nikdy Číňani nenabídli prostě tolik, tahle ta částka, těch devatenáct miliard dolarů byla dokonce o tři miliardy vyšší, než jakou nabídla americká společnost Chevron. A teďka jako nastalo to dilema toho volného trhu, na kterém jako automaticky nejvyšší nabídka, že jo, jako všecko bere, ale rozpoutala se, Američani to popisují, jako největší korporátní firemní válku jako takovou, lobbyistickou, výsledek byl ten, že Američani tenhle ten prodej té čínské firmě zamítli, jako jo. A to je ..., političtí komentátoři to hodnotili teďka vlastně, jak je ekonomická krize, tak nám to jako docela jako pěkně hraje, že ta, taková ta hypotéza nebo ta teorie toho jako volného trhu byla vymyšlená pro to, za takovýho jako předpokladu, že to budou Američané, kteří budou na volném trhu za své nadbytky peněz skupovat další firmy, ale v okamžiku, kdy se to obrátilo proti nim, tak nasadí jako tu pokerovou tvář, jako že to tak jako není, já jsem jim teda nedivím, že jo, já bych taky nebyl rád, aby naše uhelné zásoby prostě vlastnili Číňani, takže jako to je jiná věc, ale že ukázalo se, na kolik je to ... volný trh je rétorika, dneska se to ukazuje mnohem víc, a na kolik je to praxe, potom, víte, ten současný stát okolo těch amerických krachujících bank je v podstatě pokračováním týhle tý jakoby čínský cesty, kterou Američani neberou, a to nejenom z takových těch jako ekonomických důvodů, ale ono se hodně jedná o identitu, protože ty vlastnosti, jako ten volnej trh, ta kompetice je to, co vytvořilo Ameriku. Já, teďka ti Američani si tak jako na půl podvědomě kladou otázku, tak když se budeme podobat Číně, tak v čem je naše identita, jo, v čem jsme jako jedineční, takže tam dokonce to má, řekl bych, tenhle ten psychologickej ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak my nemusíme ani chodit tak daleko, můžeme zůstat v Evropě, v České republice, hodně se diskutuje o energetické závislosti, faktem je, že jak budou nasměrovány ropovody, tak tak to bude platit několik desetiletí přinejmenším.

Václav CÍLEK
--------------------
Ano, víte to je to, vlastně to nejvíc znepokojující, co se vlastně dneska děje, už několik let, zhruba od roku 2003 probíhá velká válka Ruska, velká válka, to zní tak jako hrozně špatně, někdo mluví o plíživé studené válce, v každém případě se jedná o určitej typ mocenského konfliktu o směry plynovodu a ropovodu, protože doopravdy tak, jak je dneska nastavíme, tak delší dobu potečou. A oč se jedná. V první fázi se jedná o kosmickou oblast a Kazachstán, podívejte se, když se podíváme na gruzínské konflikty, tak to doopravdy vypadá jako ta iracionální kavkazská válka, ale ve skutečnosti to, protože Gruzie má obrovské americké vojenské dotace snad vůbec největší na světě, že jo, dokonce to může vypadat tak, že se jedná jako možná vedlejší, možná dílčí, možná hlavní motiv o znejistění trasy ropovodu, který vede z Bákulu vlastně do Turecka, teda do středomořské oblasti a je to v současné době jedinej produktovod, kterej je schopnej dopravovat z Kaspické oblasti ropu na Západ, jo, tak to je jako, to je jako velice silný motiv. Dál jsou takový jako hrozně, on to, já to ještě řeknu jinak, Michael Clar, Američan, /nesrozumitelné/ - čas Amherstu napsal knížku, která se jmenuje Shrinkin Planet, Zmenšující se planeta, Racing Powers - Zvyšující se mocnosti nebo Síla mocností. A on navázal na předcházející knihu, která se jmenuje Válka o zdroje. A v podstatě podává docela jako detailní analýzu toho, co se v té kaspické oblasti děje. Jak po roce 1990 Američani využili vakua, udělali mocenskýho, udělali si vojenský základny v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, jak později Rusové tlakem na tyhle ty vlády se snaží Američany z těch zemí dostat třeba tím způsobem, že platí Američani najednou patnáctkrát větší nájemné jako takové, jak ty ruský vojenský základny jsou postaveny jenom čtyřicet kilometrů od amerických, jo, a zároveň teda Clar popisuje něco, čemu říká vzestup čínsko-ruského bloku a vlastně většina ropovodů a plynovodů, která má vést z této oblasti, buďto vede do Ruska nebo má vést přes Rusko, proto aby si Rusové udrželi kontrolu nad palivy, anebo přímo do Číny jako takové. Těch plánů je tolik, že zcela jasně vítězí varianta toho pochodu na Východ, toho směru na Východ, my to moc nevnímáme, jo, protože se nás, jako, že jo, staráme se o jiné hlouposti teda, že jo, nebo o jiné tedy velké věci v současné době, ale Čína se začíná stávat jedním z vítězů téhle té války o suroviny.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nutno říci, že autor napsal svoji knihu ještě před vyhrocením rusko-gruzínského konfliktu, který vlastně jenom jeho teze potvrdil, ale když půjdeme dál, vůbec ke dření věci, tak mě by zajímalo, jak dlouho těmi produktovody nebo ropovody vůbec něco poteče, protože hodně dlouho se mluví o tom, že surovina bude brzy vyčerpána a zatím se nezdá, že by technologický pokrok spěl k tomu, že bychom se naučili využívat jiné alternativní zdroje.

Václav CÍLEK
--------------------
Tady jsou dvě věci, kolik je tady ropy, ropy je možná na šedesát let, ale jsou velké problémy s těžbou a se zpracováním, to znamená, naráží to na obrovské investice, tím se teďka špatně propojuje finanční krize, protože na otevření nových ložisek ropy a plynu potřebujeme obrovské investice a ty v podstatě uvolňuje jenom Čína, jo, v téhle té době. A já vám uvedu prostě další příklad, kterej je ještě možná jako výmluvnější, protože oni doopravdy je političtí komentátoři vnímají od toho roku 2003 naprosto cílenou, cílevědomou a velmi chytrou a propracovanou politiku Ruska. Stalo se, vlastně asi před, kdy to bylo, jo, v roce 2007, že prezident Putin v Mnichově pronesl takovej jako velkej projev na bezpečnostním fóru, jako nečekaně kritický k Americe vlastně o tom, že arabské státy mají právo na sebeurčení, to znamená, podtrhnul americkou přítomnost v Iráku. Pozorovatelé byli trošku zaskočení tím kritickým tónem, ale nečekali, co se stalo potom, Putim okamžitě z toho Mnichova letěl do Rijádu, do Saúdské Arábie, kde byl přijat teda králem Abdulláhem na červeném koberci s jednadvaceti salvama jako americký prezident teda a vedl s nim rozhovor. A krátce po těchto rozhovorech se Čína začala vyjadřovat tak, že je zapotřebí větší spolupráce s Čínou a s Ruskem v ropné oblasti, to znamená, já si situaci představuju tak, jako kdyby se někdo snažil papeže obrátit na islám, jo, z hlediska ropy ta Saúdská Arábie je vůbec nejdůležitější prostě stát pro Ameriku a teďka tam prostě přiletí Putin a jako úplně jako do mocenskýho nitra začne Saúdy přesvědčovat, že je zapotřebí buďto vytvořit nějakou koalici de facto proti Rusku a de facto rusko-čínské.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Poznamenává Václav Cílek. O tom klimatickém řádu bychom si mohli, s dovolením, popovídat za chviličku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel, popularizátor vědy a možná jsem ještě na něco zapomněl, doktor Václav Cílek je hostem pořadu Jak to vidí. Už jsme mluvili o ekonomické situaci té současné i jak se vlastně možná vytváří nový ekonomický řád, o energetickém řádu. A třetí kapitola by, pane doktore, měl být onen klimatický řád. V čem spočívá jeho utváření?

Václav CÍLEK
--------------------
To utváření toho klimatického řádu spočívá většinou v postupných změnách, které už začaly před deseti nebo dvaceti lety, to znamená, neděje se žádná revoluce, že bychom se probudili do subtropů nebo do doby ledové nebo prostě do něčeho takového, ale jenom statisticky roste počet suchých nebo vlhkých dnů, jo, dochází k posunu jara, léta, podzimu, že, jako takového, někde se projevuje, zejména v té středomořské oblasti nouze o vodu, ale důležité je, že to je takový jakoby pomalu rozjetej vlak, kterej se tak pomaloučku sune kupředu, už se dávno nejedná jenom o nějaké globální oteplování, už se doopravdy jedná o ekologické uprchlíky z jiných států, jedná se o degradaci životního prostředí jako takového, to znamená, je nás mnoho, máme mnoho zvířat, mnoho automobilů, to všecko nějakým způsobem mění složení atmosféry, já v takhle krátké době jsem teda takhle neurčitý teda vlastně, jo, ale jenom chci říct to, že v tomto světě, ve kterém žijeme, v měřítku dvaceti nebo třiceti let pravděpodobně proběhnou poměrně závažné enviromentální změny, v měřítku nejméně už jako deseti let proběhnou pravděpodobně velké změny, které se budou týkat ropy a obecně paliv, že jo, a v měřítku týdnů nebo měsíců probíhají ty velké změny finanční a nějakým způsobem to doopravdy dozrává do nějaké nové organizace samovolně se vytvářející na půl neřízené, toho, jak ta planeta bude vypadat, proto já mluvím o tom konci novověku a není to tak, jako že bychom všichni vymřeli, že jo, nebo že bychom se narodili prostě do nějakého nového období, ale těch několik trajektorií, vlastně těhle těch základních změn se protíná.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je pravda, že stále jsme na tom lépe, než třeba Kiribati, ostrovní stát v Tichém oceánu, který už oficielně požádal Austrálii, promiňte, Austrálii a Nový Zéland o přijetí obyvatel, protože stoupající hladina oceánu už tady je pro ně akutní hrozbou a vypadá to, že ty ostrovy budu úplně zatopeny, ale my jsme se shodli na tom, že by nebylo dobré končit úplně negativně, najít nějaké východisko a tím možná, alespoň tedy pro dobrou mysl, je to, čemu vy s oblibou říkáte plán B.

Václav CÍLEK
--------------------
To se tak obecně říká, já jsem teďka tři dny byl v západních Čechách právě ve Slavkovském lese a uvědomil jsem si, Slavkovský les je krásný, jak je opuštěný, uvědomil jsem si, tuším, já si to uvědomuji pravidelně, když čtete noviny, tak máte pocit, že ty prachy, že jo, a ty politický aféry jsou všecko, já myslím, že nejhorší trik politiků je ten, že se snaží prostě zdůraznit, že jsou důležitou částí našich životů, ale ono to platí jenom odsud až posud, teda jak se říká, a zbytek tvoří celá řada většinou jako velmi hezký věcí, jako osobní vztahy, hodně si teďka uvědomuju moc hudby, jsem přemýšlel, jaký hudby teda a třeba většina lidovek je přesně dělaná na to, aby vám jako zvedla náladu, jo, když jsou jako smutní, jo, takže ..., ale o jazzu platí něco podobnýho, to není jako, jakákoliv kvalitní hudba má jako velkou jako uzdravující moc a ta hudba vždycky tvořila od toho paleolitu součást našich životů, stejně jako ta politika, to znamená, je nutný vlastně špatné zprávy z jedné oblasti kompenzovat zprávami z druhé, a to je ta, že prostě dneska obrovské množství nádherné, nádherné hudby a pak jsme si taky uvědomoval taková ta obyčejná procházka, jdete údolím Ohře, gró lesů je ještě zatím zelené, což je vždycky jako příjemné, ale rychle se to barví, když už ta věc je moc jako zabarvená, ten les, tak už je to takovej trošku jako jinej smutnej svět, ale teďka to ještě furt takový jako, takový jako kontrastní, ráno bylo chladné, z řeky stoupala mlha, že jo, lišejníky, protože tak jako navlhlo, jsou tak jako jemně zabarvené, my jsme byli v podzemních komorách na dobývání mramoru, někde u Mariánských Lázní, jako je nezvyklé vlastně podzemí a tam se těžil bílý a růžový mramor, už /nesrozumitelné/ v šestnáctém století na náhrobky a teďka, když si to posvítíte, tak ten vápenec v podstatě on teče pod tlakem, protože třeba pilíře řeckých chrámů jsou prohnuté, protože skutečně jako pomaloučku se to jako, pomaloučku to teče dolů a vytváří tam prostě si jako struktury v tom jako svěžím lese, tak tohle mi přišlo být takovej jako protijed proti tomu, o čem jsme si vyprávěli tady doposud.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak je to krásně poetická tečka skoro, protože my bychom mohli skončit, ale mně to nedá, abych se vás nezeptal na otázku, která nás provází celým dnešním dnem, my mluvíme o dětech. A mě by, pane doktore, zajímalo, co si myslíte, nebo jak byste odpověděl na otázku, kterou za chvíli položíme i našim posluchačům, jsou dnešní děti jiné, než jsme byli třeba my?

Václav CÍLEK
--------------------
Víte, o dětech, díky tomu, že má žena je učitelkou na základní škole, slýchávám neustále a my doma teďka se často zabýváme takovým jevem, už jsem o tom mluvil, ale je to furt a opakovaně křičejících dětí, který křičí čím dál tím víc. A já si myslím, že prvním důvodem toho křiku je hluk reklamy, že když v televizi pustíme reklamu, tak je silnější, to znamená to, co se má prosadit, je hlučnější a že ty děti to nějakým způsobem vlastně kopírují. Není asi zase moc času o tomhle tom hovořit, ale chci říct, děti jsou určitě jiné, ale jsou jiné nejenom proto, že jsou jako sobecké nebo líné, všecko tohle to určitě teda jsou, ale taky proto, že se narodily do jiného světa, který my jsme jim vytvořili.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Václav Cílek, děkujeme, bylo mi ctí, na shledanou.

Václav CÍLEK
--------------------
Na shledanou.