Přepis pořadu Jak to vidí - 5.11.

Jak to vidí Jana Lorencová aneb Volejte reportéry.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Příjemný den a dobré dopoledne vám přeje Pavel Kudrna. Ano, je tu čas pořadu Host do domu, ano, právě startujeme. A součástí, nedílnou součástí je vlastně takovým, řekněme, prvním hlavním kolem je pořad Jak to vidí, na který jste pravidelně zvyklí. My máme pro vás novinku, vy to určitě už z našeho vysílání víte. My jsme pro vás připravili a každou středu budete slýchat speciální vydání pořadu Jak to vidí. Pořad Jak to vidí Jana Lorencová a přidejme i naši reportéři. Je řada věcí, které vás trápí, mnohokrát jste se spálili na úřadě, mnohokrát sousedské vztahy nevyšly, jsou věci, které se vám nelíbí a s kterými nemůžete vlastními silami hnout. Pak jsme tu my, respektive my a naši reportéři a rádi bychom vám mnohým pomohli. Vy víte, že se na nás můžete obracet. Pořad Volejte reportéry jste slýchávali v jiném čase. A my jsme se rozhodli, že právě pořad Jak to vidí Jana Lorencová je ideální příležitostí k tomu, abychom vaše starosti řešili a viděli je trochu jiným úhlem, tedy Jak to vidí Jana Lorencová, která je spolu se mnou ve studiu. Dobrý den. Dobré dopoledne.

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Dobré ráno. Dobrý den.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Myslím, že není třeba vás příliš představovat. Řeknu stručně investigativní novinářka, žurnalistka, kterou nemají mnohé úřady rády, mnozí činitelé, protože jste jim šla nejenom pod kůži, ale přímo po krku, a to v zájmu televizních diváků v pořadu České televize Klekánice. No, a teď nově v pořadu Jak to vidí Jana Lorencová ve spolupráci s našimi reportéry. Povězte, v čem bude ta nová podoba pořadu Jak to vidí jiná, v čem bude jiná od těch běžných, které slýchají naši posluchači v jiné dny?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Já ještě navážu k tomu, co jste říkal před chvílí, pane kolego, a sice k tomu, že to nemám jednoduché mezi těmi úřady a úředníky a různými institucemi. Oni mi to na druhé straně vynahrazují posluchači, diváci a čtenáři. Oni mě mají rádi, takže tam se necítím být nějak handicapována.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, vy jste si posteskla, když jsme si před chvílí dávali spolu kávu, že nemáte vůbec nikde protekci.

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Tak ta mi nehrozí.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Že dokonce to máte velmi těžké. No, povězte, čím se budeme v tomto pořadu zabývat?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Zabývat se budeme v podstatě tím, co už znají posluchači z dřívějška, bude to v podstatě stejná nebo podobná poloha, jenomže v širším kontextu. To, po čem půjdeme, se budeme dotýkat sice toho, kde třeba úřady neplní svoje povinnosti, kdy různá ministerstva nefungují, jak by měla, návrhy zákonů nejsou takové, jak by měly být, případně neslouží nám policie, která teda od toho, aby nám sloužila, tady je, státní zastupitelství, soudy, různé instituce nefungují, jak by měly. A protože si je všechny platíme jako občané ze svých daní, tak oni mají jednu jedinou povinnost, občanům sloužit. Pokud tak nekonají, pak jsme tu my, abychom se podívali, proč to tak je, jestli jsou tam nějaké osobní zájmy, jestli je tam nějaká protekce, o které jsme před chvilkou ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Díra v zákoně.

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Díra v zákoně a podobně.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je toho hodně a záleží na vás našich posluchačích, jak budete spolupracovat. Připomínám, psát můžete na klasickou adresu, tedy sednout k psacímu stroji, vzít pero a napsat na papír, co vás trápí, poslat na adresu Český rozhlas 2 Praha, Jak to vidí Jana Lorencová nebo stačí jméno nebo pořad Jak to vidí, /nesrozumitelné/ v každém případě, Vinohradská 12, Praha 2, 12099, anebo máte-li rádi počítač a jste kamarádi s internetem, pak vám nabídneme také další adresu volejtereportery@rozhlas.cz, anebo praha@rozhlas.cz. Vždycky v každém případě to dojde. Můžeme začít. No, a naše telefonní čísla připomeneme později také. Čím se budeme dnes zabývat?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Před sebou máme dvě reportáže, jedna z nich Jiřího Koktomose je reportáž o pražských taxikářích.


Pražští taxikáři

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
To je téma, kterým se zabývají snad všechna média dlouhá, dlouhá léta a pražský magistrát k tomu přistupuje vždycky po takovém malém nakročení dopředu a dvou, třech krocích dozadu, pak se podaří nějaký krůček dopředu znovu, ale za sedmnáct let, odkdy byly ty problémy zmapovány, prostě je to katastrofa. Taxislužba pražská je synonymem zla, toho venku, když se k nám někdo chystá, když chce do Česka na návštěvu, tak vlastně dostává už dokonce nějaké brožury, kde je upozorňován na zvyky pražské taxislužby. A myslím si, že tam hodně velkou roli a ne právě dobrou hraje magistrát.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jiří Kokmotos přijal také moje pozvání, sedí, poslouchá, bude s námi teď poslouchat reportáž, kterou natáčel. Pojďme si ji tedy poslechnout. Jiří pátral po příčinách špatného jména pražské taxislužby.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
To by bylo, kdyby takoví byli i naši taxikáři, to bychom jejich služeb zřejmě využívali častěji, ale kolikrát člověk například pro jízdu do nemocnice nebo do divadla raději zvolí autobus před taxíkem? Taxík je pro nás totiž luxusní věc a většinou si taxikáře spojujeme s upravenými taxametry a ne příliš lichotivými praktikami. I když je mezi nimi určitě spousta poctivých lidí, jenže taxikáři, zejména ti pražští, jsou problémem nejen pro cestujícího, ale i pro naši ekonomiku. Pokračuje Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

Tomio OKAMURA, Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
--------------------
Česká republika zaznamenává již několik let po sobě velké poklesy těch ekonomicky nejdůležitějších západoevropských turistů. Problém je to, že ti západní turisté, když se rozhodují, zdali navštíví Českou republiku, tak si prakticky v každém průvodci nebo materiálu o České republice přečtou, že je tady velká kriminalita, hrozí tady právě ty nešvary s taxikáři, kapsáři, okrádání, bezpečnostní situace, a pak se jim sem samozřejmě na tu druhou opakovanou návštěvu už nechce.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
A je pravda, že tržby obchodníků v centrech našich měst a zejména v Praze opravdu klesají. S kapsáři a zloději bohužel asi nic nenaděláme, ale co ti naši taxikáři, co by mohli udělat pro zlepšení situace?

Tomio OKAMURA, Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
--------------------
Česká republika je snad poslední zemí střední a západní Evropy, kde není viditelně umístěný taxametr. Naši politici ani po devatenácti letech od revoluce nebyli schopni změnit legislativu tak, jako je to v každé vyspělé zemi na světě, a to, aby nebyl taxametr umístěný dole u řadící páky, ale aby byl umístění nahoře na palubní desce, aby byl vidět z každého místa v taxíku i ze zadních sedaček. Takže ani tuhle tu nejprimitivnější základní věc naši politici nebyli schopní změnit.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Dodává ještě Tomio Okamura. Je pravda, že taxislužba zejména v našich větších městech je dodnes problémem, možná i proto, že taxikáři si od magistrátu prostě nechtějí nechat mluvit do svého podnikání, vysvětluje Pavel Pavlát, předseda Cechu taxi.

Pavel PAVLÁT, předseda Cechu taxi
--------------------
Cenová regulace, s kterou mnozí nesouhlasí, a navíc ty ceny jsou neekonomické, jsou špatně postavené, protože magistrát, který dělá ceny, vlastně o tom podnikání nic neví a vypočítá cosi, co si de facto vymyslí nebo někde něco získá, nějaké informace, a to tvrdí, že je to pravé ořechové, což je špatně. Jinými slovy, kdyby podnikatelé si tvořili ceny sami, já netvrdím, jestli to má být třicet korun, padesát korun, sto korun, prostě sami, tak jde o to, aby inzeroval cenu jakoukoliv a tu dodržel, a o tom to je. Tam je ten smysl tý poctivosti. Jestliže on už dopředu nesouhlasí s cenou, která je mu nadiktovaná, tak je to přesně ten krok k tomu, aby věci nefungovaly. Pak je druhá alternativa, že ano, regulovat lze, ale pak ten, kdo reguluje, se na tom podnikání musí podílet nějakým způsobem.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Jenže tomu se magistrát brání. Podle něj se v druhé polovině devadesátých let upustilo od regulace, a to někteří taxikáři jezdili až za neuvěřitelných osm a půl tisíce korun na kilometr. Proto zase magistrát k regulaci cen přistoupil. Ale i tak stále není vyřešená řada okolností, umístění taxametru, barva, stáří aut taxislužby. Magistrát má totiž v tomto ohledu doslova svázané ruce, jak potvrdí vedoucí oddělení taxislužby Magistrátu hlavního města Prahy Jiří Bureš.

Jiří BUREŠ, vedoucí oddělení taxislužby Magistrátu hlavního města Prahy
--------------------
Město se snaží tohle to nějakým způsobem regulovat, proto ty, doufám, že ne ojedinělé, že to bude v čím dál širším okruhu, nová vozidla, žlutá barva a tak podobně, ale bohužel město může dělat pouze to, co mu zákon umožňuje a bohužel zákon neumožňuje regulaci v tomhle tom okruhu plošně. Zákon umožňuje, aby město jako je hlavní město Praha, aby v obecně závazné vyhlášce stanovilo určité podmínky pro provozování taxislužby, ale pouze na místech, která zřídilo město pro taxislužby, to znamená na stanovištích taxislužby.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Jenže stanoviště nejsou všude, a tak si taxík, který vyhlášce nevyhovuje, sice nemůže stoupnout na ono městem zřízené stanoviště, ale třeba hned vedle, a to tak můžeme například vedle sebe vidět moderní superb anebo tak trochu jiný taxík.

Jiří BUREŠ, vedoucí oddělení taxislužby Magistrátu hlavního města Prahy
--------------------
Setkáváme se s tím, že jako vozidlo taxislužby nám pořád ještě působí škodovka z roku 1966, což určitě neodpovídá dnešním požadavkům, jak z hlediska pohodlí pro cestující, tak z hlediska bezpečnosti.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Dovolte mi teď jeden osobní poznatek z natáčení, mám dojem, že Česká republika levituje kdesi ve vzduchoprázdnu. Kolem nás zřejmě nejsou žádní sousedé, kteří by někdy měli podobné problémy. Ne, kdepak, dělám si srandu. Snad každá evropská země řešila podobný taxikářský problém, ale nakonec se našla vůle a ochota s věcí něco dělat, a tak například v Aténách umravnili taxikáře tvrdými pravidly několik let před olympiádou, aby pak nedělali ostudu. V Lisabonu také zavedli tvrdá pravidla a do dokonalosti pak došli v Německu, kde systém taxislužby využívá i město při pokrývání některých autobusových linek v nočních hodinách, kdyby autobusy jezdily zbytečně. No, však si poslechněte sami mnichovského taxikáře, českého rodáka Arnošta Vorla.

Arnošt VOREL, mnichovský taxikář
--------------------
Prvních pět kilometrů, co stojí euro šedesát, druhá část je od pěti do deseti kilometrů, to stojí euro čtyřicet a třetí čas od deseti donekonečna euro dvacet pět. No, a za kufr se taky ještě platí padesátník. Samozřejmě to platí pro všechny, to je tady velmi přísně kontrolovaný, to bych dostal pěkně mastnou pokutu.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
A vida, tak v Mnichově to jde, ne jako u nás, kde město na svých stanovištích nabízí cenu zhruba třicet korun za kilometr, ale například na Staroměstském náměstí vás některé přepravní společnosti svezou za devadesát korun na kilometr, a přitom mají stejná označení jako vozy taxislužby, to je s odpuštěním sprosté nejen vůči nám, ale i našim hostům ze zahraničí, tedy jakoby přestávalo platit ono známé host do domu, bůh do domu, ale spíše se řídíme oním host do domu, klacek do ruky. A tak jsme vzali raději mikrofon a šli na ministerstvo dopravy zkontrolovat, jak se vede připravované novele silničního zákona, která by taxislužbu jednou provždy vyřešila. U mikrofonu mám Ondřeje Michalčíka, takto člověka, který na ministerstvu dopravy má na starosti taxislužbu v odboru veřejné dopravy. Pojďme si tedy říct, ono je to takové, já jsem to připodobnil tomu známému "chodí pešek okolo", taxikáři říkají - za všechno může magistrát, magistrát říká, že za všechno zase může ministerstvo dopravy. Nicméně se setkáváme s takovými různými výstřelky. V Praze by chtěli, aby byla jednotná barva taxíků, ale nemůžeme všechny k tomu donutit, a tak dále, a tak dále. V podstatě jakoby tu taxislužbu v Praze ujednotit. Rýsuje se, že by se někdy něco takovéhle mohlo povést?

Ondřej MICHALČÍK, ministerstvo dopravy
--------------------
Tak to, aby v Praze byly žluté taxíky, když jste zmínili tuto problematiku, to už nyní je možné. Obce mohou v samostatné působnosti stanovit podmínky pro užívání taxistanovišť. Možná Praha má pocit, že ty pravidla by se neměly stahovat jenom na taxistanoviště, ale i provoz na ulicích. To už je zase složitější otázka, protože těžko u toho vozidla taxislužby, které se pohybuje, můžeme určit pravidlo, jak na veřejně přístupné komunikaci, tak na komunikaci, které patří třeba určitému sdružení, nebo pokud to vozidlo vyjede za hranice Prahy.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Ale přeci jen, když se podíváme do takového Mnichova nebo například i do Lisabonu, tak tam v podstatě funguje, dejme tomu, jednotný systém. Jak na to, proč si třeba nevzít příklad možná z jiných států?

Ondřej MICHALČÍK, ministerstvo dopravy
--------------------
Tak tam jsou to problémy měst, ale u nás, já myslím, že ta obecná legislativa, ta zákonem stanovená je dosti přísná.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Hlavní město teď vlastně chystá novelu zákona. Co vy jí říkáte?

Ondřej MICHALČÍK, ministerstvo dopravy
--------------------
My tuto novelu podporujeme. Dali jsme do této novely i věci, které nás trápily ve vztahu k celé republice. Myslím si, že pokud by tato novela prošla celým legislativním procesem, pro taxislužbu by to bylo dobré, protože by došlo ke zpřísnění podmínek zejména u řidičů taxislužby. Řidiči by měli vlastní profesní oprávnění, ty žluté průkazky pro taxislužbu a ta situace by mohla být skutečně lepší. Otázka je, jestli tento předpis projde celým zákonodárným procesem. To legislativní kolečko může trvat cca čtvrt, půlroku, takže čistě teoreticky polovina příštího roku již by ten předpis mohl nabýt účinnosti.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Takže uvidíme, jestli konečně i v Praze všechny taxíky budou mít jednotnou barvu, cenu, ale i úroveň. Pořad Volejte reportéry bude i nadále kauzu sledovat a o změnách v ní vás informovat. A pokud se rozhodnete jet v brzké době taxíkem, pak vám přeju šťastnou cenu a hlavně slušného šoféra.


Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Radost nám reportáž určitě neudělala, ale doufejme. Jiří Kokmotos. Jiří, ty jsi natáčel, byla veliká ochota odpovídat u různých oslovených?

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
Tak já vždycky, když oslovím, tak oni jsou ochotní, že by o tom rádi mluvili, ale pak se schůzka musí zrušit, protože ten onemocněl, ten nemůže, ten odjel na dovolenou, ten má zase někde nějakou přednášku, takže všechno to bylo takové jakési vyhýbání se, takže myslím si, že asi ne všichni tam mají úplně čisté svědomí.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A těch osm tisíc korun za kilometr, přeci jenom přijde mi to hodně přehnané.

Jiří KOKMOTOS, redaktor
--------------------
To bylo v devadesátých letech a údajně to je přímo z magistrátu s úředníkem, s kterým jsme natáčeli, řekl nám to na záznam, že prostě osm tisíc kilometrů, osm tisíc korun za kilometr se platívalo v devadesátých letech, kdy nebyla regulace taxislužby.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2, Hosta do domu, možná v premiéře dopoledne, možná v repríze před půlnocí, v každém případě obraťte se na nás s vašimi problémy ať už písemně klasickou cestou na adresu Český rozhlas 2 Praha, Vinohradská 12, Praha 2 nebo elektronickou cestou volejtereportery@rozhlas.cz.


Kam jdou peníze z příspěvků věřících?

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jana Lorencová připravila i další téma, o čem bude?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Další téma se bude týkat toho, co věřící odevzdávají v kostelích v domnění, že tím pomáhají třeba přispět na opravu střechy.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Takže, když dám něco do té kostelní kasičky.

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Tak a chcete vědět, jak s tím bylo naloženo, no, a ono to není tak jednoduché asi, aby se to zjistilo, kam ty peníze vlastně odešly.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A vycházelo se vlastně z konkrétního příkladu, který na naši adresu přišel a toho příspěvku nebo toho případu, řekněme, ať už rozhlasovou či běžnou terminologií se ujal Martin Knitl. Vypravil se do jedné takové poklidné vesnice.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Toto není reportáž o zpronevěře, anebo podvodech, je to pootevření třinácté komnaty, o které se téměř vůbec nemluví. Je to reportáž o prapodivně zoufalém pocitu člověka, který týden co týden přispívá na zvelebení kostela a nemá šanci se dozvědět, co se s jeho penězi vlastně děje. Tím člověkem, který se rozhodl promluvit, je obyčejný farník pan Teichman z Třebomi.

pan Teichman
--------------------
Zjistil jsem, že u nás je to celé hospodaření ve farnosti neprůhledné. Kněz se nestará, o co má starat, o objekt a nevíme vůbec, co se děje s penězi.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Třebom na Opavsku je malou vesnicí tak trochu na konci světa ze tří stran obklíčenou Polskem. Žijí tady zhruba dvě stovky obyvatel a těch, kteří chodí neděli co neděli do kostela, je jenom hrstka. A toto je nový pan farář z Polska. Vystřídal velmi aktivního a oblíbeného kněze a nastolil poněkud jiný režim. Především je prakticky nemožné zjistit, co se bude s kostelem dít, jak přesně hodlá farář naložit s bankovkami vybranými během bohoslužeb. V této vesnici lidé mají hodně hluboko do kapsy, stále je tady vysoká nezaměstnanost, ale přesto na svůj kostel rádi a docela hodně přispívají. Pan Teichman si myslí, že má prostě právo znát výsledky hospodaření své farnosti.

pan Teichman
--------------------
Byl jsem několikrát na biskupství, byl jsem v různých farnostech a zajímal jsem se o to, a všude se to dělá jinak než u nás. U nás nemá zájem ani pan farář, aby to bylo jiné, než to teď je.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
A vy jste se přímo i s ním bavil, jak reagoval vůbec?

pan Teichman
--------------------
Tak jsem šel za ním a nepochodil jsem u něho, protože byl trošku takový výbušný a nemíní se se mnou o tom bavit.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Byla to i pro mě cesta do neznáma, protože reportáží o toku peněz z ošatky do rozpočtu farnosti opravdu mnoho nevzniklo, takže katolická církev zavedla takzvané ekonomické rady farnosti, píše se o tom i na webových stránkách Ostravskoopavské diecéze. Tato rada je poradním orgánem faráře, on sám pracuje jako její předseda, má hlavní rozhodující hlas a také hmotnou zodpovědnost za veškerý farní majetek. Zdá se, že by to tak opravdu fungovat mohlo, ale ono to nefunguje, alespoň ne tady v Třebomi. Farář s panem Teichmanem nemluví, třebomský člen ekonomické farní rady také ne. Co s tím? Tak to přece nemůžeme nechat. Mířím za generálním vikářem Ostravskoopavského biskupství Martinem Davidem.

Martin DAVID, generální vikář Ostravskoopavského biskupství
--------------------
Za to hospodaření každé farnosti je na prvním místě zodpovědný ten farář farnosti, čili tu zodpovědnost za to nakládání s těmi vybranými penězi má na prvním místě on, ale jako takový poradní orgán v každé té farnosti by měla být zřízena takzvaná ekonomická rada, což je tři až pět členů té farnosti, kterých by se měl farář ptát na radu či konzultovat s nimi taková závažná rozhodnutí týkající se větších vydání.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Je nějakým způsobem ekonomická rada povinná zveřejňovat hospodářské výsledky, když to takto řeknu?

Martin DAVID, generální vikář Ostravskoopavského biskupství
--------------------
Minimálně je povinna zveřejnit ten hospodářský výsledek nebo to hospodaření farnosti na konci kalendářního roku.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Vy jste osobně jednal s panem Teichmanem, domluvili jste se nějak?

Martin DAVID, generální vikář Ostravskoopavského biskupství
--------------------
S panem Teichmanem jsem jednal a právě jsem mu doporučil nebo odkázal jsem ho na člena ekonomické rady, který je přímo vlastně z Třebomi, odkud je pan Teichman, aby prostě hovořil o té věci s ním.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Dozvěděli jsme se jen to, co už víme, všechno stojí a padá na faráři. Především on by měl se svými farníky mluvit o všem, co se jich týká. Dobré účty dělají dobré přátele i tam, kde světský život nevládne. Poslechněte si, jak dopadl můj pokus natočit rozhovor s třebomským farářem Lucianem Janem Lasonem bezprostředně po nedělní bohoslužbě.

Lucian Jan LASON, třebomský farář
--------------------
Máme člověka, který je zodpovědný za /nesrozumitelné/.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Dobře, ale co si myslíte o tom, že někdo má pochybnosti, co se děje s těmi příspěvky?

Lucian Jan LASON, třebomský farář
--------------------
/Nesrozumitelné/.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Rád bych se pak s váma domluvil.

Lucian Jan LASON, třebomský farář
--------------------
To prosím vypnout a konec.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Takže, jak tedy je možné získat vaše vyjádření?
Pan farář utekl do auta a pouze odkázal na mluvčího biskupství. Jenže tam už jsem byl a generální vikář potvrdil, že komunikovat musí především farář. Zkouším ještě zavolat panu Stříbnému, to je třebomský zástupce v ekonomické radě farnosti, který ovšem s farníky o penězích také nemluví. Byl to rozhovor velmi stručný.

pan Stříbný, třebomský zástupce v ekonomické radě farnosti
--------------------
No, prosím, co si přejete?

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Martin Knitl. Dobrý den, já jsem z Českého rozhlasu, já mám na vás takovou prosbu, vy jste členem ekonomické rady farnosti, že?

pan Stříbný, třebomský zástupce v ekonomické radě farnosti
--------------------
Tak to ne, děkuju, děkuju, na shledanou, to ne.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Počkejte, proč ne?

pan Stříbný, třebomský zástupce v ekonomické radě farnosti
--------------------
Děkuju. Na shledanou.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
A proč ne?
Teď dobře poslouchejte, členové ekonomické rady farnosti usilují o vytvoření ducha spolupráce a vzájemné důvěry mezi farářem a farníky, trpělivě vysvětlují důvody a smysl ekonomických rozhodnutí - tyto věty se píší v kánonu 5, stanov ekonomických rad vydaných biskupstvím v srpnu roku 2001. To jen pro srovnání s tím, jak pan Stříbný reagoval. Možná si řeknete, že to je maličkost jakési hospodaření kolem malého kostela v malé pohraniční vesnici, jenže i tady musí platit jasná pravidla, která se budou dodržovat. V Třebomi zjevně selhal systém důvěry a férové hry mezi farníky s kritickým hlasem a samotným farářem.

pan Teichman
--------------------
Na biskupství vesměs jsem se dozvěděl, že to je věc faráře, že máme komunikovat s farářem a to je všechno.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Vy jste se snažil ptát i toho vašeho třebomského zástupce v ekonomické radě farnosti?

pan Teichman
--------------------
Ten na to nemínil ani odpovědět, protože ...

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Ho to nezajímá?

pan Teichman
--------------------
Asi, že ne.

Martin KNITL, redaktor
--------------------
Pamatujte si, každý farník má právo vědět, s jakými penězi farnost hospodaří a za co kněz utratí výtěžek ze sbírek. Ekonomická rada farnosti je tady mimo jiné kvůli tomu, aby tyto informace předávala. Pokud to u vás funguje dobře, buďte rádi. V opačném případě byste totiž mohli narazit tak, jako pan Teichman a my s ním.

pan Teichman
--------------------
Minulí faráři, co tady byli od roku 93, udělali obrovský kus práce, tady se renovoval kostel za přispění sponzorů a farníků a teď přijde pan farář, který se vůbec nezajímá a vůbec nemá snahu doposud něco dělat.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
S napětím jsem poslouchal i příspěvek Martina Knitla. Musím říct, bylo mi z toho smutno, protože když už farář neodpoví, je to divné, viďte?


Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
No, je to přinejmenším podivné. A já musím potvrdit to, co tam vypátral Martin Knitl, a sice u každé farnosti musí existovat něco jako ekonomická rada, která je k ruce panu faráři, ale zároveň má možnost nahlížet do jeho účetnictví, má možnost, nebo dokonce povinnost kontrolovat, jak je s penězi hospodařeno, a potom už záleží samozřejmě na každém tom věřícím, který se rozhodne třeba přispět na to, aby byla opravena střecha kostela, a pořád váhá, jestli to skutečně bylo na ty ..., na ten účel použito, tak má možnost prostřednictvím té ekonomické rady se dozvědět, co se s těmi penězi děje, a nejenom s těmi, které on tam vložil.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Dobře, ale když mu nechce nikdo odpovědět, tak má právo to vědět, respektive má někdo povinnost se tím vůbec zabývat?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
No, právě to je ..., ta ekonomická rada je zřízena za tímto účelem.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tomu rozumím, ale on se ničeho nedopátral ten člověk, který věnoval ty peníze, prostě najednou ztratil patrně důvěru k tomu všemu a pochybuje, jestli příště dá, jestli jsem tomu rozuměl.

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Myslím si, že kdyby se obrátil na ministerstvo kultury na odbor církví, tak se určitě dozví podrobnosti, jak má postupovat a jak vlastně zjistí to, co chce zjistit, to znamená, jestli má příště ještě na ten kostel vůbec něco přispět. A má obavy logicky z toho, že pan farář odjede v novém autě a on že tam třeba zaplatil pneumatiku, že jo?

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, to je obava, kterou sdílejí mnozí a doufejme, že náš pořad pomohl k tomu, aby se ten, kdo daruje, dozvěděl, kam ten jeho dar skutečně jde. Jana Lorencová, máme ještě chvilinku. Možná bychom mohli zhodnotit ten náš dnešní první díl. Jak ho vidíte?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
No, já bych ..., jsem moc ráda, že nám zůstala chvilka času, já bych se vrátila ještě k taxíkům. Ti taxikáři totiž, to je bolest, o které tady víme od někde od roku 93 a ať mi nikdo neříká, že magistrát dávno nemohl zakročit a dávno nemohl udělat takzvaně pořádek v této oblasti, protože sedmnáct let a pořád se to odkládá, pořád prostě to řešení je v nedohlednu. Když jsem se tím zabývala před deseti lety zhruba, tak byly argumenty naprosto stejné, jaké jsme slyšeli dnes v té reportáži Jiřího. To je prostě neuvěřitelné a nikdo mi nevysvětlí, že tam nejsou nějaké zájmy. Jsou a já budu chtít vědět jaké.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Vrátíme se k tomu, slibujeme.

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Určitě.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jana Lorencová má premiéru za sebou v pořadu Jak to vidí, za týden pokračujeme. Jenom letem světem, už máte téma, které nás trápí, naše posluchače?

Jana LORENCOVÁ, žurnalistka, investigativní novinářka
--------------------
Docela jistě. Tentokrát se budeme zabývat oblastí zdravotnictví a ne příliš radostnou.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pište nám, volejte nám, ať už klasickou poštou, naši adresu znáte Vinohradská 12, Praha 2, ať už Praha, Jana Lorencová, Jak to vidí, Volejte reportéry, všechno dojde, nebo elektronicky volejtereportery@rozhlas.cz. Za pozornost děkuje Pavel Kudrna. Já se s vámi neloučím, já vás provedu celým vysíláním v premiéře dopoledne Jak to vidí a v repríze před půlnocí.