Přepis pořadu Jak to vidí - 29.10.

Jak to vidí Ivan Hoffman

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak trochu vydýchat po tom zběsilém ranním tempu, které nasadila kolegyně Světla Magni. Zdraví vás Jan Křelina, začíná středeční Host do domu, začíná pořadem Jak to vidí ..., který si můžete poslechnout také v repríze dnes večer po jedenácté hodině anebo o den později ho najdete přepsaný slovo od slova na internetových stránkách Českého rozhlasu 2 Praha www.rozhlas.cz/praha. Pokud jste připojeni k internetu, pak nás na těchto stránkách vidíte a vidíte, že hosta dnešního pořadu Jak to vidí ... Ivana Hoffmana, komentátora deníku, nevidíte. Je totiž ve Zlíně. Dobré ráno, pane Hoffmane.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já vám také přeji dobré ráno.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak se u vás na Zlínsku oslavoval včerejší svátek devadesátých narozenin republiky? Ono je to totiž jedno velké téma, které jsme si pro dnešek vybrali.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak já jsem rád, že se ten státek slaví ..., že se ten svátek slaví, i když popravdě, kdybychom měli být jako přesní, tak je to, je to, jsou to nedožité devadesátiny státu, který před šestnácti lety skončil a je vlastně zvláštní, že se k němu stále vztahujeme. Já mám pro to dvojí vysvětlení. Jedno je, že ten, ten nový stát, který dnes máme k dispozici, je ještě hodně mladý a ničím takovým slavným se zatím asi do historie nezapsal. To znamená, my rádi bereme zavděk tím starým dobrým Československem, které zakládali úctyhodní muži a který prostě něco v minulosti znamenal, měl za první republiky dobré renomé a také jsme v tom státě mnozí prožili velkou část života. Kdybychom měli vlastně slavit ten nový, tak bychom byli trochu na rozpacích, protože ten vznikl o půlnoci na Silvestra a jaksi se s ním stále ještě vleče takové to, takové to procitání z toho, z těch vypitých drinků a vína a všehomožného.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Myslíte kocovinu?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak nechtěl jsem to úplně takhle drsně říct, ale když to říkáte vy, tak s vámi souhlasím.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Děkuji. Řekl jste zajímavou věc, jsou to narozeniny skutečně nedožité, nebo možná spíš přežité. Ono se to odráží i v tom, že osmadvacátý říjen na Slovensku, u našich sousedů kousíček od vás, vlastně ten státek ..., ten svátek není státním svátkem, ačkoli spousta vysokých slovenských představitelů se k němu nějakým způsobem vyjadřovala. Co si o tom myslíte, že to, že Slováci nevnímají jako významný moment to, že jsme se v roce 1918 spojili a začali jsme žít spolu, vedle sebe?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ono už, když se ten stát dělil, tak byl jinej přístup k tomu bývalému Československu už tehdy. Zatímco na Slovensku vznikal nový stát, tak v Čechách došlo ke zmenšení státu. Jinými slovy, v Čechách se ta kontinuita v hlavách lidí udržela a traduje dál, zatímco na Slovensku byla určitá skupina lidí, kteří měli pocit, že je potřeba začít po novém a jakoby, jakoby se emancipovat. Ono, nebyla to většina, ale po mnoha letech, jak běží čas, tak už dnes vlastně má podle nějakého průzkumu většina Slováků pocit, že bylo vlastně dobře, že se ty státy rozdělily, navíc ono tím paradoxně se ty vztahy velmi i zlepšily, protože zatímco předtím ti nacionalisté vyvolávali antipatie jak v Čechách, tak koneckonců i na Slovensku, tak teď k tomu není důvod a vztahy mezi Čechy a Slováky jsou nadstandardně výborné, ve všech průzkumech veřejného mínění se to odráží.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Slovo "nacionalismus", za to vás, pane Hoffmane, ještě za chviličku rád chytnu, ale ona se včera odehrála jedna taková zajímavá věc. Po čtyřiadvaceti letech byla Praha opět svědkem velké vojenské přehlídky, respektive přehlídky vojáků, hasičů a záchranářů. Zájem vzbudila obrovský. I přes velmi nehezké počasí tam byly desetitisíce lidí. Co nám taková přehlídka říká po čtyřiadvaceti letech?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já myslím, že to je otázka pro psychologa, protože je to takové, když se podíváme na to, kolik je fandů pro vojenskou historii, jak se vlastně lidé i v době hlubokého míru rádi dívají na akční filmy o válce, když si vezmeme, kolik lidí prostě v minulosti bylo na vojně, měli z toho špatné pocity, nebyli tam rádi, ale přesto, přesto prostě se rádi na takové věci, jako jsou zbraně, podívají, tak jak říkám, je to možná pro psychologa. Něco v nás je asi takového ještě z doby, kdy jsme, kdy jsme lovili, že prostě potřebujeme i tento rozměr životního stylu nějak stále mít na paměti, že by se nám to třeba mohlo ještě někdy jednou hodit. Já mám pocit, že to je takové zvláštní retro, i v případě té vojenské přehlídky, protože hodně starších lidí si to pamatovalo, no a pokud jde o děti, tak ty si zase rády hrajou na vojáky, to znamená, tam se ta cílová skupina najde poměrně široká a poměrně velká a je to, je to show, které asi prostě pro mnoho lidí je zajímavé. Vím, že se dneska debatuje hodně o tom, jestli se za to neutratilo příliš moc peněz a tak dále. Popravdě řečeno, jsme stále stejní. Lidem je potřeba dát chléb a hry a s tím chlebem je trochu problém, ale tahleta hra, tak ta zřejmě dobře funguje.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To jste, pane Hoffmane, tu přehlídku zlehčil více, než jsem čekal, popravdě řečeno. Žádný ...

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já jsem, já nejsem moc příznivec teda toho celého, ale snažím se pro to najít pochopení, tak bych to řekl.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ano. Nějaký, nějaká další rovina, jako to, že náš stát v roce 1918 vzniknul díky ozbrojeným silám, díky legiím? Symboly, vlajky, prapory, hrdost, nic takového?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ani moc ne. Já mám takový pocit, že se toto samozřejmě zdůrazňuje. Ono, jakmile někdo je schopen za nějakou ideu, za nějaký ideál přinést nějakou doopravdy velkou oběť a dejme tomu i život, tak to je, to je vnímáno samozřejmě, a správně, jako něco podstatného, důležitého, ale je potřeba si uvědomit, že ta republika také vznikla v kuloárech, v různých salónech, že to prostě vylobbovali lidé, kteří měli svoje nějaké jiné, jiné, jiné zájmy, jiné ambice, no a že se prostě nakonec ten projekt ukázal jako životaschopný, to je samozřejmě dobře, ale, ale stejně tak mohlo existovat i nadále Rakousko-Uhersko a třeba by nikoho ani nenapadlo, že to mělo být nějak jinak. To už je těžké takhle soudit zpětně teda historii, ale já chci říct, že určitě tam je nějaká návaznost a ta role těch legií se, se asi teda právem zmiňuje. Když se vrátím k tomu, že bychom měli dnes být hrdi na tu novou republiku, která, která zbyla a podívali bychom se, čeho se tady docílilo za těch šestnáct let, tak, tak bychom asi cítili obrovský deficit. Proto je právě dobré, že, že můžeme vzít možná zavděk tím starým Československem, protože ono má i některé tyto, řekl bych, hrdinské nebo slavné tradice.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já jsem se vás schválně na začátku, pane Hoffmane, ptal, jak se slavilo u vás ve Zlíně, na Zlínsku, protože, když jsem minulý týden mluvil s jedním Francouzem, tak on mi vyprávěl, že u nich, když se slaví republika, tak v každé vísce, která má radnici a která má starostu, tak ten starosta se slavnostně vyzdobí, vezme si šerpu a proběhne tam nějaký slavnostní akt a v podstatě lidé mají a nemají volno. Mají to volno proto, aby se šli právě na ten slavnostní akt podívat a všichni tam jdou. Je to, je to velká sláva. U nás si něco takového moc nedokážu představit. Oslavujeme republiku a spíš, buď se jdeme podívat na přehlídku, nebo jedeme na chatu, nebo si užíváme volna, čili to slavení u nás není tak slavné jako jinde.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
V tom jsme doopravdy jiní. Já také znám podobné příběhy. Jako novinář jsem se o to také zajímal a je jasné, že když se podíváme na Američany, jak mají před každým barákem vlajku a podíváme se u nás, tak málokdo má na zahradě stožár, na který by vyvěšoval prapor, jo, když se podíváme do Anglie, anebo koneckonců, já jsem kdysi byl v Dánsku několik dnů a tam jsem byl u člověka, jehož manželka měla narozeniny a celý dům u příležitosti jejích narozenin byl vyzdoben dánskými prapory, praporky, jo, na dortu byly takové malé dánské praporky a to je ..., na to my nejsme nějak zvyklí, nejsme na to nějak stavění. Nevím, proč to tak je a možná, že je to trochu i tím, že nejsme žádná nějaká velmoc, ale tomu by zase odporovalo to Dánsko, protože to oni také nejsou.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě tedy jednou k oslavám 28. října. Slíbil jsem, že vás budu brát za slovo "nacionalismus". V prezidentově projevu poměrně často se vyskytovala slova "národ" a "vlast", společně samozřejmě s varováním před Evropou, tak na to jsme v podstatě už zvyklí. Jaká by byla hranice, pane Hoffmane, mezi zvýrazňováním pojmů "národ" a "vlast" a mezi "nacionalismem", o kterém jste hovořil v souvislosti se Slovenskem a lety devadesátými?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, já si vzpomínám, jak jednou měl prezident Bush nějaký důležitý projev o stavu unie a tam zase spočítali, kolikrát použil slovo "svoboda" v různých podobách a bylo to mnohokrát a přesto prostě, že takto jako hovořil a že tolikrát použil určité slovo, které má nějaký, nějaký obsah, tak stejně ve většině světa je to prezident, který té svojí zemi dělal dlouhodobě ostudu. Já mám pocit, že u nás je to něco podobného, že vlastně máme prezidenta, který používá takováto slova, ale některé ty jeho výroky, některé ty jeho postoje jsou mnoha lidmi vnímány jako, jako postoje, které škodí právě té vlasti, právě tomu národu, že není schopen prostě, já nevím, vnímat nějaký moderní kontext dnešní Evropy a zůstává u nějakých takových starých archetypů. Já ho za to nechci soudit, on už jiný prostě jako nebude. Otázka je prostě, jestli bylo rozumné takovéhoto člověka jako zvolit prezidentem, jo, to, to já si myslím, že určitě ne.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nicméně "národ" a "vlast", to jsou pojmy naprosto v pořádku na jednu stranu.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Jsou v pořádku, ano, ano. Jde o to, kdo je říká a co tím myslí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
V Jak to vidí ... Českého rozhlasu - Praha, další téma pro komentátora deníku Ivana Hoffmana, a to letošní podzimní volby. O víkendu ve druhém kole senátních voleb opět o něco pokročilo oranžovění mapy České republiky. Pane Hoffmane, jaký je vzkaz těch voleb, jednak krajských a jednak senátních? Co a komu, myslíte, že lidé řekli?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, já si myslím, že ten hlavní vzkaz je, že lidé, když mění politickou garnituru, anebo ... nebo představitele, o kterých přitom v jiných průzkumech říkají, že v podstatě si jich cení a že proti nim nic moc nemají, tak, tak je to, je to takový trochu paradox. To je případ těch hejtmanů. Já mám pocit, že především lidé od zastupitelů by chtěli do budoucna, aby je doopravdy zastupovali a aby zastupovali je, aby zastupovali voliče, aby nezastupovali různé místní stavební firmy, se kterýma se dohodnou na zakázce, anebo aby nezastupovali místní lobbisty a své známé, ale aby doopravdy uvažovali, jak má vypadat správa věcí veřejných tak, aby z ní profitovali obyčejní lidé. Já mám dojem, že politika se hodně vzdálila, tady bych navázal, před chvílí jsme mluvili o prezidentovi, on má v jedné věci velkou pravdu a je dobře, že to teda konečně řekl, v téhle zemi se "vyprázdnila" politika, soustředila se na, na moc, na způsob, jak, jak se k moci dostat a jak si ji udržet, ale už se málo myslí na to, co má být jejím smyslem, proč vlastně tu moc má politik mít, a proč má mít právo rozhodovat, proč dostává mandát. Já mám dojem, že je to, je to taková, taková až trošku hysterie, jo. Lidé prostě řekli "dost", naštvali se, no a doplatili na to ti, kteří jsou právě momentálně u moci. Nic, nic víc na tom podle mně není.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Prohrála pravice tak drtivě, jak se píše?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak, když se podíváme na senátní volby a zjistíme, že v každém z těch obvodů dostal kandidát Občanské demokratické strany čtyřicet nebo pětačtyřicet procent hlasů, no, tak, kdyby to bylo v poměrném volebním systému, tak mají určitě přes deset senátorů a ten status quo by v Senátu zůstal. Oni vlastně doplatili na, na, na ten většinový systém, který jinak by, by rádi jako zavedli v téhle zemi a to z toho důvodu, že ODS vždy byla přesvědčena, že při většinovém volebním systému, kde vítěz bere vše, že by jim to jako pomohlo. Teď se ale ukázalo, že to druhé kolo, které je takto prostě většinově ... se o něm rozhoduje, tak vítěz bral vše, ale ten vítěz nebyli oni, tím vítězem byla v tomto případě sociální demokracie. Tady, když ODS říká, že jí nepřišli voliči, tak by se měli velmi vážně zamyslet, jestli ty voliče ještě mají, jestli ještě jsou!

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hm, hm. Ještě je tu jedna zajímavá, jedna zajímavá věc. Ty volby nebo předvolební kampaň se v podstatě nevedla nad regionálními tématy, ale vedla se, jakoby to byla kampaň do parlamentních voleb. Šlo hlavně o poplatky, které kraje nerozhodují a dokonce, když Respekt oslovoval potom ty vítězné kandidáty na hejtmany, tak vlastně většina z nich dávala pryč ruce od těch celostátních témat. Říkali buď: "To se musíte zeptat v Praze, tam tu volební kampaň plánovali" anebo rovnou přiznávali, že to, co slibovali, tak je prostě na krajské úrovni naprosto nemožné. Je podle vás korektní, že se vede kampaň k volbám parlamentním před volbami krajskými?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak politici dělají vždycky to, co mají představu, že jim přinese hlasy a povede k úspěchu, jo, v tomhletom skutečně žádná korektnost není, dokonce i ODS vlastně se vyjádřila, pokud jde o formální zvládnutí tedy téhleté volební kampaně, o ten tah na branku, tak se o tom vyjádřila jako, řekl bych, pozitivně, no, pochválili je za to, jak to šikovně udělali, jo, no, ale já si samozřejmě myslím, že, že to je jedna věc, na to se všichni soustřeďují, sledují teda ten marketing toho celého, uvažují, do jaké míry měli být stejně negativní jako ta druhá strana, jestli byli schopni dobře odkomunikovat tu svoji vynikající práci, kterou podle sami sebe odvedli, to je, to jsou takové ty úvahy, které trochu snižují představu o tom jednotlivém voliči, berou ho jako člověka, který doopravdy je lehce manipulovatelný a který udělá to, co se mu řekne přes nějakou reklamu a přes média. Já, já mám pocit, že lidé nejsou až tak úplně jednodušší. Oni trochu přemýšlejí o tom, co se děje a jsou věci, které je doopravdy štvou. A já mám pocit, že právě kvůli tomu jednoznačnému výsledku, tak jak, jak dopadl, bychom měli spíše přemýšlet o tom, co se pohnulo uvnitř v lidech, v takové roli jejich emocí, než, než je nějak víceméně podceňovat, no. Já bych nepodceňoval voliče v téhleté věci.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Co byste řekl na výrok předsedy největší opoziční strany, že lidé řekli vládě jasné "ne" během těch dvojích voleb?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak možná, že ano, možná, že lidé řekli vládě "ne", ale to vůbec neznamená, že by ta vláda byla nějakým způsobem ohrožena. Mám pocit, že normálně dovládne až do konce volebního období, pokud teda si to nerozmyslí sama nejsilnější vládní strana, ODS, jo, a to by samozřejmě, ten průběh mohl být potom jiný, ale jinak je potřeba stále mít na paměti v každé situaci, že poslanci, to je dvě stě lidí, kteří každý jeden má svoje, svoje jisté, má svůj plat, splácí hypotéku, kterou si vzal na začátku volebního období a jsou to kapři, kteří si nevypustí rybník, jo. To by tam se fakt muselo teda něco vážného stát, to znamená, co řekli lidé, na tom příliš nezáleží. Také, když se podíváme za dva měsíce, jak budou vypadat ty jednotlivé koalice, tak určitě se najdou takové, kde bude velká koalice ČSSD s ODS /výpadek/ ..., pak se najdou takové, kde bude ČSSD s KSČM. To jsou všechno, co dnes se říká, to ještě se všechno bude hodně měnit.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor deníku v Jak to vidí ... Českého rozhlasu 2 - Praha. Jedno moc hezké téma a já jsem velmi zvědavý, pane Hoffmane, jak k němu přistoupíte. Vás velice zaujalo to, že nedávno na pražském hlavním nádraží nebo poblíž někdo ukradl tak důležité kabely, že půl dne nejezdily vlaky. No, popravdě řečeno, mne to také zaskočilo, vždycky mne zaskočí, když se někde krade něco, na čem závisí bezpečnost lidí, ale v podstatě už jsem si na to tak nějak zvykl, že se tu krade.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, to je možná tím, že jste více v Praze. Já, já jsem tím trochu fascinován, respektive vždycky jsem tím fascinován, že my jsme schopni vlastně v tom našem technickém pokroku už řešit věci, o kterých se lidstvu, myslím, nikdy nesnilo, jo, prostě jsme společností nesmírně bohatou, naše pohodlí je zajištěno tolika vynálezy a tolika nápady, že to je až neuvěřitelné, a pak se najde někdo, kdo kvůli několika korunám, za které si pak koupí láhev rumu nebo, nebo několik piv, prostě je schopen celou tu civilizaci ochromit. Z toho je přece, z toho je přece úplný děs! Jo, my jsme schopni investovat, já nevím, do kilometrů dálnic neuvěřitelné miliony, a potom říkáme, že nejsme schopni zabezpečit vlastně ty, ty kabely, které někde vedou, neboť by to asi stálo peníze. My nejsme schopni mít na výhybkách normálního železničáře, který tam prostě tu výhybku přehodí, musíme na to mít prostě sofistikované přístroje a počítače, no a přes ně prostě potom nakonec tam ten signál nepřijde a vlaky jezdí po jedné koleji, anebo nejezdí vůbec! Tak to je, to je neuvěřitelné! Já mám pocit, že jsme v pasti, že, že na těch kabelech je vidět, že, aniž bychom si to uvědomili, tak jsme nesmírně zranitelnou civilizací, ohroženou. Stačí málo a nebudeme vědět, co dál. Prostě najednou do supermarketů nepřijedou ty náklaďáky a začneme rabovat v obchodech, jo. Prostě ta civilizační slupka je strašně tenká a my o tom ani nevíme a občas nám to ukážou tihleti zloději kabelů. Díky jim za to teda.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Velice mi připomínáte slavnou sci-fi Den trifidů ...

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ano, ano, znám to, to je pěkná knížka, ano.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
... britského spisovatele spisovatele Johna Wyndhama.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Hm, ano.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je to moc pěkná knížka, jak je ta civilizace vlastně velmi zranitelná, ale co s tím. My jsme vyrůstali v tom, že pokrok je správný a že všechno se musí neustále rozvíjet a zdokonalovat a HDP musí růst.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ano, je to přesně tak. Ano, ano. To jsou, to jsou mýty.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hm, ale co máme dělat?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak já mám dojem, že, že ta společnost, která přijde na troskách této civilizace, bude vlastně asi rekonstruovat a restaurovat věci, které jsou podstatné a které jsou důležité. Tohleto je civilizace, která si kupuje věci, které nepotřebuje, za peníze, které nemá, jo, to je civilizace na dluh, která v jedné chvíli prostě skončí, protože to nejde dál. Ta víra naše, nedávno o tom hezky hovořil politolog Jiří Pehe o civilizaci na dluh, měl takový článek, ve kterém vlastně to popisuje asi tak, že, že my stále věříme, že něco bude vymyšleno, že prostě na něco přijdeme, najdeme nějaký zdroj nějaké energie nebo něco, neboť vždy jsme něco vymysleli, no, ale co, když nevymyslíme? No, tak prostě ten způsob, jak jsme se zadlužili a jak jsme, jak jsme vlastně brali z podstaty, tak to se nám vrátí. Já myslím, že ta civilizace, která přijde, tak na těch troskách bude zachraňovat ty důležité věci a že to může mít docela, že to můžou být docela hezké životy, které budou žít naši vnuci.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Díky za tu trochu optimismu. Kromě nové civilizace, ta ještě nepřišla, ale přišel zpátky do Česka entomolog Emil Kučera, to je další téma, kterému bychom se měli aspoň krátce věnovat, který za poměrně dramatických okolností uprchl z Indie, protože měl pocit, že se tam nedobere spravedlnosti, že byl tvrdě odsouzen podle zákona, který, podle kterého mu měli Indové uložit jen pokutu. Je tu trochu zvláštní reakce nebo je tu reakce české strany, že je vše v pořádku, pan Kučera se omluvil předem ministerstvu zahraničí, doufá, že nezpůsobí žádné problémy mezi Českem a Indií. Jak, jak ten případ vnímáte, pane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Je to hezký případ a zkusme si v závěru toho našeho povídání na něm všimnout ani ne tak příběhu toho muže, který prostě dělal to, co je asi zapotřebí udělat, jo. On, on se nevydal pasivně osudu, ale vlastně bojoval o sebe a o svoji budoucnost a udělal to, co, to co mohl udělal to zřejmě i dobře, protože se mu to povedlo. To je jedna stránka toho celého, ale pak je, pak je na tom příběhu zajímavé právě to, že je to příběh o spravedlnosti a nespravedlnosti a když utekl, tak náš ministr zahraničí ho vlastně pochválil, vyjádřil prostě radost, že se mu to povedlo a vůbec se nezdržoval tím, že by zdůrazňoval nějaký diplomatický protokol a nějaké, nějaké mezinárodní smlouvy a tak dál. Když vezmeme jinou situaci z poslední doby, kterou jsme také viděli v televizi, tak naši skláři, kteří teď ztrácejí práci, stáli před úřadem vlády a chtěli od jednoho z akcionářů, stát tam byl akcionářem v té firmě, zaplacení za práci, kterou odvedli. A na to ministr Nečas říká: "No, my bychom to samozřejmě udělali rádi, ale nemáme na to žádná legislativní nějaká, nějaké legislativní možnosti, nevíme, jak bychom to mohli ze zákona správně udělat." V tom prvním případě jsme viděli politika Karla Schwarzenberga, který prostě je schopen přemýšlet v lidských dimenzích o spravedlnosti, nespravedlnosti, dobra a zla, na druhé straně vidíme politika, který vlastně se stává obětí svého úřadu, je jakýmsi technokratem, který prostě neumí najít řešení. Jak to, že nemají legislativní možnosti? Tak proč je nevymyslí, jo? A řekne si, normální člověk řekne si teda: "Ten chudák sklář," jo. Já myslím, že jedině, když se politika vrátí k tomu, že znovu začne pracovat s těmi obyčejnými kategoriemi, ve kterých přemýšlí normální lidé, tak začne být znovu důvěryhodnou. Tomu Karlu Schwarzenbergovi se věřit dá, tomu Petrovi Nečasovi ne, já si nemůžu pomoct!

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nenastal by pak chaos bez psaných právních norem, které mají mít takovou tu platnost nad individuální?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já si myslím, že my volíme zákonodárce, aby tvořili zákony. Ty zákony by měly být v souladu se zdravým rozumem, a pokud nejsou, tak je potřeba je psát a my je volíme, aby je oni psali. To znamená, že nemají výmluvu, podle mne nemají!

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Říká komentátor deníku Ivan Hoffman v Jak to vidí ... Českého rozhlasu 2 - Praha. Díky, že jste s námi tu půlhodinu byl. Těším se na příští shledání. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já taky a děkuju za vaši trpělivost a vstřícnost.