Přepis pořadu Jak to vidí - 28.5.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ráno, tedy dobré jitro, se překulilo v dopoledne, hostem dnešního Jak to vidí je děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, profesor Ivo Barteček. Pěkný den.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Krásný čtvrtek přeje i Daniela Brůhová. To, co probereme, bude nárůst extremismu u nás, také se podíváme na odhalení nového pomníku, na to se moc těším, připomene operaci Anthropoid, ale téma dne je úžasné, pane profesore, a tím bych začala, jak vás poznamenala výchova ve vaší rodině, co byste mi na to odpověděl?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže ještě jednou dobré dopoledne. Otázka výchova v rodině, to je, prosím, intimní rozměr, takže promiňte, ale možná i posluchači, pokud bych sděloval některé skutečnosti, které jsou až příliš soukromé, ale protože o tomto tématu jsem do jisté míry věděl, bylo to i pro mne pokusem nebo o jisté bilancování a ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, jako historik, jste se ho určitě chopil velmi důkladně?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Nevím, zda důkladně, to ať posoudí posluchači, ale musím konstatovat, že je to pro mne přínosné, protože, prosím, a platí to asi obecně, nemáme příliš času, abychom se zastavili a bilancovali a poté i osobně z oné bilance vyvodili nějaké soukromé osobní závěry, nevím, zda se povedlo, ale zkusím odpovědět.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, než odpovíte, vy jste přijel z Olomouce, zajímalo by mě, jestli jste svými kořeny Moravák?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, přijel jsem z Olomouce, zastupuji Olomouc, Markrabství moravské, kdybychom šli do historie, do Olomouce jsem přešel profesně počátkem 90. let do té, možná posluchači vědí, jsem působil v Praze v orientálním ústavu, ale ptáte se na kořeny, takže ty kořeny tkví ve slezském prostoru, konkrétně Těšínské Slezsko a ta obec se jmenuje Záblatí, to znamená, Záblaty. Jen připomenu, že to je nejstarší lokovaná doložená obec v Těšínském Slezsku.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste tedy ten šlonsák?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Pak bych opravil, nemáme prostor na přednášku, prosím, ale v tom případě je to slezský prostor, a to zmíněné šlonsák patří už k něčemu jinému, a to tam vnášíme 19., první polovinu 20. století a tam může ten nacionální politický a ideologický kontext. A to je zase jiná kapitola, takže odpovídám slezský prostor.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Slezský prostor, to znamená, Polsko, Německo, české pomezí nebo moravské?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Do jisté míry máte pravdu, takže to je onen bod, kde se stýká i v minulosti i v současnosti historická Morava, ta slezská část, která náležela k Těšínsku a náleží k Těšínsku a máte pravdu, že někdy do 30. let, dokonce 30. let německá hranice byla nedaleko, teď je tam hranice Polské republiky, ale možná k oné otázce. Takže už rovnou odpovídám, že nahlédl-li jsem do minulosti a nakonec je to přítomno do jisté podoby do dnešních dnů, ta výchova byla vždy asi v trojjedinné podobě jazykové, záleželo na generaci, ale vždy v té rodině byla přítomna čeština, němčina, polština. Němčina nutně dominovala do roku 1914, 1918, čeština nastupuje po roce 1918 a ta polština díky nedalekým prostorům vlastně polským, rovněž tam zaznívala, takže rodina byla až trilingvní, znamená to, já v tom vidím jednoznačné pozitivum, že těch podnětů bylo daleko víc a možná do dnešních dnů jsem do jisté míry skeptický k těm národním nebo nacionálním ambicím, protože já na ně musím nahlížet nejméně přes trojí rozměr. A je-li mou profesí iberoamerikanistika, tak i skrze různé civilizační modely a pak nejen, že jsem skeptický, ale to nacionální jednoznačně, jednoznačně odmítám.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tomu rozumím, vaše rodina se cítila tedy více moravská nebo do té české strany nebo snad k té polské?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Vše je, prosím, proměnné, vše je proměnné a ta proměna probíhá jednak v čase a jednak v prostoru, ten prostor zůstává stejný, nám jde v tuto chvíli o čas, takže ti mí předkové a vlastně nejstarší z naší rodiny, kterou si pamatuji, a právě proto jsem si připomenul díky tomu dnešnímu tématu, je prababička, která je narozena někdy kolem roku 1860 a díky jejím vyprávěním o sto let později, kdy mi tehdy bylo těch zhruba deset, dvanáct, třináct let, jsem já mohl nahlédnout do minulosti až do roku 1750, kdy ona mně vyprávěla o svých prarodičích, prosím, to je doba Marie Terezie, teď píšeme rok 2009, když já díky ní jsem dohlédl do roku 1750, znamená to, že zase tak velký předěl té minulosti zde není. Já bych si pomohl něčím jiným, Jasan Zoubek má svůj projekt generace, kdy postavil za sebe ony skulptury, které představují generace pro generační zkušenost těch osob, jak jdou za sebou, není až tak příliš mnoho, znamená to, že skutečně s sebou díky rodičům, prarodičům tyto zkušenosti přejímáme. Vaše otázka jazyková, takže ta má prababička, ta hovořila nádhernou češtinou a narodila se roku 1860, ale její svět byl svět spíše vídeňský, abych konstatoval, nebo brněnsko-olomoucký a méně pražský. Má babička, která je narozena už později, a teď už byl u dědečků a dalších, to je přelom 19., 20. století, ten jejich svět byl dočasně onen rakousko-uherský a jednoznačně obě dvě rodiny se identifikovaly s československou státností, takže dominovala, dominovala čeština, ale z té minulé zkušenosti a v té kontinuitě pořád ta němčina a polština, ta je přítomna v okolí, v okolí zaznívaly, takže asi těch východisek i odpovědí, prosím, může být v tomto případě víc, než po těch z nás, kteří mají jen jednojazyčnou zkušenost.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mluvil o generační zkušenosti, kdybyste měl popsat svou vlastní generační zkušenost, jaká by byla?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Generační zkušenost, odtajním, narozen 1953, to znamená, jedna se v zásadě o druhou polovinu 20. století, určitě ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Poválečné dítě, bychom mohli říci, myslíte?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Zajisté, ale nevím, jestli to bylo v roce 1953 to nejaktuálnější, doba zažívala jiná prioritní a teď záporná určitě i kladná témata, protože žádné době nemůžeme přiřknout to jednoznačné, jednoznačné, spíše dítě měny, kdybyste byla konkrétní, protože v tom roce 53 je to i nějakým způsobem někdy v té rodině, nebo v té rodině bylo těmi prarodiči připomínáno. Ta zkušenost pro to jazykově jednoznačně česká a ta má kontinuitu, možná ještě jedna, jedno sdělení z té rodinné zkušenosti, vlastně model, byli-li tři synové a byli, to znamená, ten nejstarší měl kdysi němčinu, druhý byl vzdělán v českém jazyce a třetí měl polské školy. Po roce 18 nejstarší měl českou školu, tak němčina pokračuje, a polská škola taky, kariérně to mělo taky své, svůj jistý kánon, nejstarší ze synů byl vlastně povolán nebo směřoval ke státní službě, bylo to po důchodem jak za Rakousko-Uherska ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo terno.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... Československé republiky, tak i dnes, takže vždy to bylo terno. Ten druhý se věnoval obchodu, popřípadě právní služby, ti byli zjevně úspěšnější a možno doložit jak ve středoevropském prostoru, tak případně ve Spojených státech amerických, no, a teprve ten třetí si mohl dopřát a ta rodina si mohla dopřát ten luxus, že jej poslala, aby se stal učitelem za dalším vzděláváním, nebo aby se případně stal farářem, protože to jsou ty modely, které se dědily, ale to, prosím, všechno končí někdy v roce 1939.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A přemýšlím o 30. letech minulého století, jestli část vaší rodiny za té velké hospodářské krize také před tím tedy nemizela do Ameriky, když vy se věnujete právě té Jižní Americe, jestli tam není ten důvod?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji, vidím, že jste v tomto směru poučená, když dovolíte, to téma je, ano, exil mimo jiné, připomenu, že na Univerzitě Palackého je Centrum pro československá exilová studia, jediné univerzitní, takže i to má svůj vliv. Exil byl v rodině, respektive je v rodině ještě nějakou tou dohrou zastoupen, ale je to exil, který začíná, prosím, ve 30. letech, to znamená, z politických, ideologických, tam nerasových, prosím, ale z těch politických a ideologických důvodů a šel do Spojených států amerických, do Spojených států amerických ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Severní Amerika.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, přes Jugoslávii, to byl prostor, odkud bylo možno uniknout a přestoupit přes Francii, Velkou Británii a po válce do USA, takže ano, ten exil je tam zastoupen a je zastoupen, řekněme, i úspěšnými jmény.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Další rodinná zkušenost. Vy jste mluvil o důležité věci rodinný kánon, jak se synové museli vrhnout na určité profese, ale co ženy v té rodině, jaký jim byl vyhrazen kánon?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takhle, odpověď je opět víceznačná, jednak ženám a obecně patří dík a poděkování za to, že to s muži vydrží, protože ti muži ve všech staletích a dobách skutečně směřují za kariérou. A aby této kariéry dosáhli, někdo se musí starat o ten rodinný krb, musí vytvářet tu jistotu zázemí a to, prosím, jestli byli ve, jestli jsme ve 12. století, byly to ženy, a jsme-li ve 20. století, rovněž to jsou samozřejmě ženy, takže ony ženy jako strážkyně krbu v tom modelu soukromém, který jsem já zažil, prošel a už bohužel někdo z těch rodičů, prarodičů zde není, skutečně ta žena byla tou strážkyní toho krbu, starala se o to každodenní bezpečí a jistotu a jistě, že dohlížela na hospodářství.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho, co jste nám říkal, z toho historického exkurzu do vaší rodiny, tak si můžeme přeložit, že výchova v rodině vás poznamenala pozitivně, protože babička vás tak trochu předpřipravila na studia, nasměrovala k historii a s jakou láskou, vzpomínáte na své prarodiče, tak bych řekla, že v té rodině byla dobrá atmosféra.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Já bych to doplnil, protože zase nejsou jen plus, ale jsou i záporná znaménka. A, prosím, je to dle mého soudu obecná zkušenost, my si taky odnášíme onu zápornou zkušenost a pak pravíme nebo pro sebe to vyhodnocujeme, zrovna tak bychom si neměli chovat, tohle to bychom neměli činit, takže ten zápor tam je, prosím, jako všude plus i minus, možná, že s naší paměti snáze vytěsňujeme záporné momenty, a o to raději si připomínáme ty kladné, ale i ten zápor má svou hodnotu, protože je-li to imperativ, tak se nechovej, a pokud to dokážeme, i to je své plus.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak kdybych si dovolila osobní poznámku, máte nějaké minus, které si připomínáte a říkáte si, tohle já opravdu dělat nechci, takhle dopadnout nechci.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Zajisté, zajisté jsou, prosím, i ony zápory, zajisté máme všichni své temné stránky, ale to ponechme jinému pořadu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Ivo Barteček.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí reprízujeme dnes večer od třiadvaceti hodin a pěti minut, společnost vám dělá profesor Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého z Olomouce. Vy jste nám tady představil své rodinné kořeny na takovém historickém obrazu, z toho, že vy jste vlastně z pomezí slezského, německého, polského, tak je jasné, že váš postoj k tomu nárůstu extremismu, který v poslední době zaznamenáváme, bude asi velmi vyhraněný a velmi ostře zaměřený?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Já to, prosím, jen potvrdím a je to dáno i tím problémem vlastně badatelským, vědeckému bádání, kterému se věnuji a to je exil a ti, kteří odcházejí do exilu, odcházejí z důvodu ideových, ideologických, politických a dalších a odcházejí z důvodu nejvyhraněnější podoby extremismu, jo, takže tam jsou i ty důvody, prosím, odborné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ty důvody hospodářské?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ty důvody hospodářské, pak bych nehovořil o exilu, ale hovořím o vystěhovalectví, někde nahoře je pojem emigrace, a ty důvody hospodářské samozřejmě jsou rovněž důvody vynucenými, budeme ve 20 letech, případně Československé republiky 20. století, ale neztotožňoval bych to s tím ideovým tlakem, politickým tlakem, mocensko-politickým, mezinárodně-politickým a rasovým, tam skutečně odcházím, protože nemám jinou šanci. U toho hospodářského zajisté taky odcházím, že jsem se rozhodl, ale jednoznačně odcházím pro lepší budoucnost či pozitivní budoucnost svých dětí, ta první generace, prosím, venku vždy do jisté míry obětována, zatímco, když odejdu vynuceně do exilu a jsem vně území, kde jsem bydlel a republiky, vždy ten můj pohled jde zpět a činím vše pro to, abych se mohl vrátit a činím vše pro to, abychom mohl změnit tok věcí, takže ten exil ideový, politický je stále otevřen s návratem zpět v mé interpretaci.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, a jak nahlížíte na to zvyšování tlaku ultrapravicových stran, které vidíme, obzvlášť teď v tom předvolebním boji, ale ono, kdybychom se podívali tak půl roku, rok zpět, tak bychom tam jistý nárůst, jistou křivku, myslím, mohli velmi snadno vystopovat.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Odpověď jste předeslala, jednoznačně můj názor, vztah záporný je třeba vystopovat, je třeba sdělovat, že tato cesta v žádném případě ne, opět bych si pomohl historií, stav je velmi křehký, do 19. století v našem pojmoslovném aparátu, nebyl zakotven mír, přirozený stav věci, byla válka, předcházející tisíciletí teprve, konec 18. a hlavně století 19. století vnáší do toho onen rozměr jako toho mírotvorného jednání a vyjednávání, tak chci sdělit, že onen klid, onen mír, onen směr nebyl vždy staven přirozeným a že je jej třeba bránit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Od 19. století jste říkal?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
V 19. století se jazyk, ale od počátku, přelom 18., 19., abych byl konkrétní, se jazyk pojmoslovně z filozofie se historikové zaobírají o ona témata války a míru a zjišťují a jen popisují, že do té doby v zásadě tím přirozeným stavem věci byl spor, byl válečný konflikt. To, že žijeme ve 20. století a že jsme roku 45 středoevropský prostor, prosím, a Evropa má tuto výhodu v mírovém, byť máme jednu tragickou zkušenost, s níž pravděpodobně se dlouho nebudeme smiřovat a je to nesmiřitelná, ten tragický osud Jugoslávie. Odehrávalo se to v 90. letech několik set kilometrů od nás a je vidět, jak ten civilizační model, ona mírotvornost, jak je křehká, jak je to slupka na jablku, která jednoduše zmizí a obnaží se všechny zápory onoho nejnegativnějšího extremismu a jsme ve válečném stavu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže myslíte si, že pokud necháváme procházet ultrapravicové strany se svými agresivními výroky a dalšími věcmi, nevyjadřujeme se k tomu, jak jste řekl, tak opravdu balancujeme na špičce nože mezi mírem a problémy?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
A extrémem, a extrémem, abych to opsal tímto slovem, je třeba se bránit, prosím, já jsem povolán bránit se slovem, bránit se písmem, budu tak činit, respektive činím tak slovem oním písmem, prostě proti tomu je zapotřebí vystopovat, na jedné straně je onen legislativní rámec. A na straně druhé, když dovolíte nějaký morální princip, nějaký morální apel, nějaký kánon, který zase mi přenášíme dál a tam bych stavěl skutečně onen morální nad, svého času, na to odpověděl i film Občan Havel, který je nad tím a je zapotřebí, prosím, jednoznačně vyslovovat svá stanoviska stop extremismu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o morálce a také o válce a míru, tak bych ráda připomněla takovou velmi hezkou událost, která se odehrála včera, protože parašutistům z operace Anthropoid se konečně podařilo odhalit pomník, je to v té zatáčce v Libni, kde Gabčík a Kubiš spáchali atentát na Heydricha.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak to je opět takřka až dotaz soukromí, protože v Libni jsem, prosím, bydlel do počátku devadesátých let a když jsem projížděl zatáčkou ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo poblíž té zatáčky.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, ano, já jsem projížděl zatáčkou, tak ten horizont, ony nové domy ze 70. let a projížděl jsem onou zatáčkou a vždy to je každodenní přítomna vzpomínka, jak se to stalo. Takže pokud někdo zavítá nově do Prahy, tak jednoznačně doporučím na onu piedestálu tři parašutisty, tři muže, kteří se zasloužili, ale, prosím, oni položili své životy, obětovali je zatím za potřeby, tak je vidět oněch dvě stě padesát možná tři sta a všechny další osoby, které obětovaly život v provázanosti s tou a s touto akcí přímo na českém území, je dík všem těm, kteří prosadili tento pomník, tento pomník tam prosadil stát bezprostředně po roce 45.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď myslíte těch dvě stě šedesát lidí ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Obětí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Obětí, parašutisty, vojáky.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
To jsou ti, kteří se nějakým způsobem spolupodíleli, poté ukrývání, zprostředkovaně, i nezprostředkovaně, kteří se nebáli nabídnout úkryt, opět k tomu mám nějaký jeden rodinný důvod, píšou se 40. léta, vrátil bych se teď k mému, k mému dědečkovi, kdybychom hledali vzor, tak to bude právě on z matčiny strany, ve 40. letech v tom domě, kde, v tom hospodářském stavení, které kolem, vlastně žil jeden z uprchlíků, nikdy se o tom nehovořilo, nikdy se o tom nezmiňovali, já jsem se to pokusil zaznamenat a zapamatovat, takže bylo i přirozené nabídnout pomocnou ruku, ale to nabídnout pomocnou ruku není vždy snadné, zvláště, když případně vaši sousedé jsou účastni na východní frontě ve zbrani za zcela jinou stranu, prosím, taky šlo, taky šlo o život a s velkým štěstím, možná my tady teď spolu hovoříme, já jsem měl pak příležitost se setkat s tím, že, ve druhé polovině 60. let v Polsku a teprve já jsem slyšel ta poděkování, která náležela úplně někomu jinému.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je velmi zajímavé, mluvíme o operaci Anthropoid, o atentátu na Heydricha, vy to podle mě hodnotíte jako hrdinskou událost, ale možná, že jsou lidé, kteří si řeknou, že to v podstatě odstartovalo třeba vypálení Lidic, Ležáků, že to nebyla tak jednoznačně hrdinská akce?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže má to svou předehru, pak je ona akce a pak má to svou vlastně onu dohru, onen bohatý doslov. Asi to bylo jednoznačné sdělení veřejnosti a teď evropské, tam, kde nebyla německá moc ukotvena, že v českém prostoru a v bývalém Československu došlo k této akci, která měla upozornit na to, že i onen odpor v Československu, byť vnesený v tuto chvíli konkrétně parašutisty z Anglie, z Velké Británie, znamená, že Československo jednoznačně je a nikdo o tom nepochyboval, na straně oněch mocností, které poté vyjdou vítězně z 2. světové války, to za prvé. A poté, ano, důsledky tragika Lidic a nejen Lidic, prosím, to má zase jiný ohlas, já bych se možná vrátil do Latinské Ameriky a posoudil bych onen ohlas, tedy záporný i kladný, co se týče obětí, máme po světě řadu obcí a řadu měst a místeček, které nesou název Lidice, zvláště pak v latinskoamerickém prostoru, ať už je to od Rio de Janeiro, obec Lidice nebo v Mexiku obec Lidice a další, znamená to, že zde byla i nějaká vnější výrazná sympatie a přihlášení se, pokládám za hrdinství a za hrdinství těch mužů a těch /nesrozumitelné/, kteří v tom českém prostoru jim dokázali nabídnout onu, onu pomocnou ruku. Asi tím bych skončil.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím nasazovali životy nejen své, ale celých svých rodin.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Samozřejmě, jednalo se vždy o plošné potrestání. Lidice toho jsou, prosím, tím tragickým dokladem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím se jakoby obloukem vracíme zpět k té výchově, na kterou jsem se vás ptala ze začátku, jak vás poznamenala, zdá se, že těch hrdinů, skrytých hrdinů v tehdejším Československu nebylo úplně málo, protože se našli lidé, kteří ochotně parašutisty schovávali, jenom minimum jich bylo těch, kteří zradili. Všem, potom to dopadlo, jak víme, jak historie ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Já bych připomenul, že se o tom nehovořilo, nakonec o tom nehovoří do dnešních dnů, protože tyto rodiny to pokládaly za samozřejmost, o nichž není třeba, třeba hovořit a pokud se ptáme, teprve se o tom dozvíme, ale nikdy nepotřebovali toto prezentovat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A jsme zase opět u té výchovy. Výchova matek a otců, nebo také postoje, postoje v rodině možná přinášejí to, že se člověk rozhodne, že nasadí nejen svůj život, ale život svých blízkých za to, aby ukryl toho parašutistu nebo aby ukryl někoho, kdo je v té chvíli jaksi nebezpečný říši, v uvozovkách.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Nejedná se, prosím, je to pohnuté, teď období let 40., ale týká se to každé extrémní podoby, totéž se odehrávalo o deset let později, případně v Československu, a totéž se odehrává v jiných zemích a v jiných časech, takže je to obecný, obecný, obecný morální apel a postoj těch, kteří jsou připraveni.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ti, kteří jsou připraveni, mají za sebou dobrou výchovu, v uvozovkách, to je téma dnešního dne Českého rozhlasu 2 Praha, probírali jsme ho z různých úhlů s profesorem Ivo Bartečkem, děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. No, a náš pořad Jak to vidí najdete také ve zvukové a písemné podobě i na internetových stránkách naší stanice www.rozhlas.cz/praha. Pane profesore, už jsme téměř na konci našeho vysílání, nějaký drobný postřeh z posledních dnů, přinesl jste nám?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Drobný postřeh z posledních dnů, domnívám se, že všechny, i ty nejkrutější spory, ale myslím v těch uvozovkách, se dají řešit rozvahou, klidem, vyjednáváním, to je možná jeden z těch odkazů po tom zmíněném dědečkovi z matčiny strany, tak říkal, vše je řešitelné a dokonce i v klidu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Slova profesora Ivo Bartečka. Zítra v Jak to vidí uslyšíte spisovatele, publicistu Ondřeje Neffa. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.