Přepis pořadu Jak to vidí - 27.2.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné dobré dopoledne přeje Daniela Brůhová. Některým dětem prázdniny končí, jiným začínají, to se ovšem netýká vysokých škol, ani mého dnešního hosta, jím je profesor Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pěkný den přeji.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Naopak na vysoké školy se přihlášky podávají, dnes ten termín končí?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Termín končí posledním únorovým dnem, tam ještě je nějaká ta dvaceti čtyř hodina, plus, pokud se podávají přihlášky elektronicky, což je shodou okolností příklad naší Filozofické fakulty v Olomouci, mají ještě studenti možnost volby opravy či ještě nalezení něčeho nového, ale pokud to odesílají poštou, pak prosím, i když rozhoduje razítko, nejlépe dnes.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak slyšeli jste, co říká Ivo Barteček. Pokud uvažujete o nějaké vysoké škole, ovšem my se budeme věnovat v Jak to vidí jiným tématům, například situace cizinců, kteří u nás přišli o práci a kvůli dluhům se nemohou vrátit domů. To vás, pane profesore velmi zaujalo, téma probereme během celého dne, potom i v Kávě o čtvrté v šestnáct hodin v diskusi. Co vás na tom tak zaujalo?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak je to téma, k němuž, řekněme, mám blízko, protože migrace je přirozeným jevem, prosím, a sledujeme v době historické, ona tady byla i v době prehistorické, takže migrace jako téma. Hovoříme-li o 19., 20. století, pak k tomu mám, řekněme, ještě blíž, při posledním sezení tady v redakci rozhlasu, je to zhruba tak před měsícem, jsem formuloval nějaké tři teze, které nás činí, a to nás, pravím Evropu, zajímavými a upřednostňují v něčem před ostatními a zmínil jsem se o té třetí tezi, a to je Evropa jako prostor pro setkávání kultur, Evropa jako prostor pro setkávání civilizací a řešení všech těchto problém s mírnými prostředky. Během těchto zhruba dvaceti, třiceti dnů se událo mnoho, možná mohu sdělit dvě svá zklamání a tím se dostaneme k tomuto tématu, jednak je to výrok nevinen ve vztahu k srbskému prezidentovi, což znamená a nic jiného v mých očích než omlouvání jinak neomluvitelné tragédie v prostoru bývalé Jugoslávie a po té aktuální téma cizinců, cizinců obecně, prosím, v Evropě, netýká se to jen Česka a České republiky, budeme-li postupovat střední Evropou, Slovensko, řádově hovoříme o deseti tisících v České republice, hovoříme o desetitisících, v Německu už budeme, prosím, hovořit o milionech, takže je to obecný problém. Jedno z úsloví praví, v nouzi poznáš přítele. Domnívám se, že naopak Evropa by měla zvažovat, jak podávat ruku, ona tuto roku, prosím, nepodává. A pokud se Evropa hlásí k svým hodnotám, které jsou hodnoty křesťanské, pak zjevně ten nastoupený trend nesvědčí a není informace o tom, že by v praxi poté Evropa tyto hodnoty dodržovala.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínil migraci, migrace za prací, to známe v těch novodobých dějinách jako velmi intenzivní fenomén, nakonec i Češi z tehdejšího Československa odjížděli ve třicátých letech, dvacátých, třicátých letech například do Ameriky za prací, za lepším světem. A teď se naopak situace obrací a jezdí se do Česka za prací.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, ty názory, které denně zaznívají a zaznívají skutečně i dnes, že vlastně ti, kteří k nám přicházejí, tyto prostředky neukládají v České republice, ale vyvážejí je, připomínám, nevím, jestli je to na místě, ale sumu Čechů, kteří v tuto chvíli pracují ve Spojených státech amerických a zjevně s obdobným, nechci říct identickým, ale velmi podobným, podobným cílem, takže pravým, že pokud nechci, aby bylo něco činěno, nebudu to činit, činit oněm druhým. Takže pro mě, abych to zopakoval, je asi ten náš postup zklamáním a především neřeší problém, rozhodneme-li se umožnit těmto cizincům, které jsme, prosím, pozvali, protože nezvali jen ony agentury, ale byla zde obecná společenská poptávka díky prací a díky těch rukou těchto cizinců, vznikají případně kolem měst satelitní města jiná, nebudu hovořit o jejich architektonické kvalitě, potřebovali jsme je, teď je nepotřebujeme, takže vracíme je domů, ptám se, pokud se deprese, krize, chcete-li, ještě prohloubí, co bude následovat. V těch počtech se zjevně hovoří přednostně o Ukrajincích, hovoří se o Vietnamcích, ale připomínám, že nejvýraznější komunitou zahraniční u nás žijící jsou Slováci, takže pokud se to vše prohloubí, kam to až povede, čili jednoznačně nesouhlasím s nastoupeným krokem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte, že ta situace je pro vás zklamáním, tedy to, jakým způsobem ji Česká republika řeší, měl byste nějaké řešení, já vím, že vy se zajímáte o ten španělský svět, měl byste například řešení přeshraniční.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže řešení, spíše nahlížím na tyto problémy v dlouhodobé perspektivě, to, o čem se bavíme dnes, zjevně příští měsíc už mnohé z posluchačů nebude zajímat, protože to převrství, převrství jiná témata. Chci zdůraznit to, že ona nabídka vrátit se domů se týká v zásadě jen několika tisíců z onoho balíčku desetitisíců a poté, co se s těmi, kteří zde zůstanou, kterým vyprší příslušná pracovní povolení, domnívám se, že tím jádrem problému je řešení těch, kteří tady posléze zůstanou a mohou se stát obětí, a teď rovnou konstatuji jistých nekalých praktik.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte konkrétně?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
No, zůstanu-li bez pracovního povolení v cizí zemi, zůstanu-li bez prostředků, jednoznačně nastupuje jako priorita zachování mého života a mého já, to znamená, já se v této zemi musím rovněž uživit, čili kladu otázku nebo nabádal bych, aby se to řešilo v té rovině, aby se to dotklo oné komunity v té nejvýraznější míře, ovšem na to, prosím, už jsou zde jiní.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já teď myslím například na Německo, kam v padesátých letech přišla velká komunita lidí z Turecka, ti už tam mají několik generací, už jsou tam velmi dobře etablovaní, ale je to také problém, který se stále řeší, po určitých časech se v Německu otevírá a zase některé otázky, které nese tato komunita, tak je třeba, aby je i vláda řešila.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, je to prostor nejen německý, bude to prostor nizozemský, ovšem Nizozemí má, prosím, dlouhodobou staletí jdoucí tradici, protože to byla koloniální velmoc, možná bych upozornil na Iberský poloostrov, v tom případě spíše Španělsko než Portugalsko, kde jsou rovněž ony výrazně až do milionu jdoucí sumy, ale oni imigranti a oni pracující ve prospěch Španělska, prosím, procházejí mimo jiné i z Latinské Ameriky, především z andských zemí, dominuje Kolumbie, Ekvádor, z části už i Venezuela, tam je, prosím, výrazná určitě neidentická, ale kulturní historie a navíc jazyk, jazyk, který pomůže překlenout mnohé problémy, ta situace Německa, když jste se zmínila o turecké komunitě, nesporně, nesporně jiná a ta zkušenost Španělska jde do šestnáctého století Německa, padesátá léta 20. století a poté Nizozemí, ono výjimečné. Česká republika, dříve Československo, se vlastně s tímto fenoménem nově setkávají až v devadesátých letech, nechci říct rovnou po roce 89, příliš krátká doba, skutečně nezkušenost, ale měli bychom o sobě dát v Evropě vědět, že jsme zemí, která nad tímto tématem přemítá dlouhodobě a neřeší to, prosím, jednorázově, nevyřeší to jednorázové řešení.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já teď myslím na to, že země, které byly, dříve měly kolonie, tak mají úplně jinou zkušenost, než třeba Česká republika, kterou taková historická zkušenost nepotkala, vztah k těm lidem, kteří přicházejí z exotických zemí, myslím, že tam je jiný, vy jste už naznačil, že například ta historie Španělska zasahuje až do 16. století?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže naše zkušenost historická je odlišná a navíc vezmeme-li Československo a Česká republika, ten náš prostor se neustále zužuje a zmenšuje, ale odpovídá to tomu původnímu historickému východisku, příliš jsme si navykli, že v tomto českém prostoru žijí přednostně Češi, prosím, nebylo tomu tak v minulosti, a nelze do budoucna předpokládat, že tomu bude i tak v dalších desetiletích nebo staletích. Migrace, podotýkám, je přirozený jev a musíme s ní počítat a poté, prosím, ať Evropa a Česká republika nalézá podoby soužití s našimi kolegy.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy také, pane profesore, chcete naznačit, že Česká republika je bohatá země a může z pozice bohaté země řešit problém chudších?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Česká republika obecně, chcete-li Evropa, jsme součástí alespoň té podstatné části Evropy, že je ne bohatá, prosím, ale je mnohem bohatší, položila jste mi otázku, odpovím, když se v tuto chvíli zbavujeme zahraničních pracovníků, protože jsme je pozvali, využili, děkujeme, odejděte, myslím, že takto zní název i jednoho textu, který je publikován dnes v Respektu, kladu otázku, Evropa využila zlato, stříbro, 16., 19. století přednostně třetího světa, pro mě Latinské Ameriky, už je nepotřebujeme, budeme toto zlato, stříbro, drahé kovy vracet.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je otázka, kterou pokládá ...

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Měli bychom je vrátit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Ivo Barteček, myslíte si, že bychom měli, ano, my jsme z toho žili a těžili po staletí, byli jsme toho spoluúčastni, proto jsme taky bohatí, možná nejsme tak bohatí jak ostatní z evropský zemí, ale bezesporu jsme z toho těžili a toto přetavené zlato a stříbro je, prosím, tady kolem nás v Praze, v České republice.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když bych to téma, které jsme otevřeli, uzavřela, čistě jen společenskou úvahou, když je někdo pozván na návštěvu a skutečně tou zemí, tak to rozloučení by mělo asi probíhat kulturnějším a kultivovanějším způsobem, než možná teď jsme svědky.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Není to dobrou vizitkou pro Českou republiku, zjevně to není ani dobrou vizitkou pro Evropu a opět se vracím k té tezi, že jediná ta vzájemná komunikace soužití do budoucna, prosím, je jediným z možných řešení nekonfliktních a o to právě Evropě jde.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechny pořady Jak to vidí najdete ve zvukové i v textové podobě jako needitovaný text na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Hostem dnešního Jak to vidí je děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Ivo Barteček. Našla jsem zajímavou informaci, že popírač holocaustu, biskup Williamson, byl vyhnán z Argentiny, kde žil posledních pět let. Pane profesore, je to zvláštní, že člověk, který je katolickým biskupem, popírá holocaust, ale jako svou zemi, protože on má britský pas a britské občanství, jako zemi hostitelskou si vybere Argentinu, co já vím, tak Argentina je hluboce katolickou zemí a jak si to vysvětlit, že ho Argentina přijala.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže nejdříve k onu tématu popírání holocaustu, není to jen záležitost onoho muže, ale reprezentuje jistou skupinu a dostává se jim hlasů a dostává se jim publicity, znamená to, že mohou ovlivňovat, oslovovat i daleko širší skupinu, než jsou oni samotní, nediskutoval bych ve věci popírání, nepopírání holocaustu, zvláště pak když my jsme, prosím, zde ve střední Evropě a potřebujeme jen několik málo hodin, abychom, kdybychom byli už tak nedůvěřiví, abychom dojeli do Osvětimi, abychom mohli navštívit nedaleký Terezín, popřípadě když chce někdo jet do Lublinu a navštívit /nesrozumitelné/, může pokračovat dál, dál na Východ, ale totéž, prosím, i směrem do německy hovořících zemí. Proč si vybral Argentinu. Vztahy Velké Británie a Argentiny hospodářské, prosím, jsou intenzivní. Argentina byla vždy nahlížena od devatenáctého století, ale můžeme ještě hlouběji jako zájmová oblast Velké Británie v roce 82 konflikt o Falklandy, jinak o Malvíny je britsko-argentinským konfliktem, který mimo jiné vlastně rozpoutal vše, co nakonec skončilo tak někdy v roce 97, 98 bankrotem Argentiny. Možná zde jsou obecné důvody, proč si onen muž vybral Argentinu jako svůj cíl, ovšem domnívám se, že ta informovanost byla asi v mnohem nesprávná, protože v Argentině jsou pozůstalí obou těch dvou táborů, jak těch, kteří přežili, to je ta menšina holocaustu, nebo těch, kteří utekli ještě ve třicátých letech a našli v Argentině svůj nový domov, ale pak je tam ta druhá strana, která se na tom aktivně, nejen spolupodílela, ale vytvářela onu ideologii, co se týče katolického kléru v Latinské Americe, katolického kléru na příkladu Argentiny, mohl bych zmínit teologii osvobození, to je, to jsou šedesátá léta, ale s velkou pravděpodobností ani u svých kolegů a teď těch ideově nutně spřízněných katolických duchovních nenalézal pochopení, spíš je s podivem, že tak dlouho v Argentině mu, prosím, bylo dopřáno být, ovšem Latinská Amerika je místem azylu, respektive exilu pro mnohé tábory, připomeňme /nesrozumitelné/, představitele kdysi NDR, Německé demokratické republiky, který nakonec mizí v Chile, ale je u své dcery, která vlastně tam žila a žije. Takže Latinská Amerika je Mekkou těch, kteří z různých důvodů odcházejí mimo Evropu, čili jsou vynuceni mimo Evropu odejít.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych jenom připomněla, že biskup Williamson s lednovém rozhovoru pro švédskou televizi znovu popřel existenci plynových komor a tento biskup byl v roce 1988 papežem Janem Pavlem II. exkomunikován, právě kvůli těmto výrokům, ovšem v lednu tohoto roku Benedikt XVI. exkomunikaci zrušil.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, opět téma známé a mediálně zpracovávané, zjevně ale mohu se domnívat, bylo očekáváno gesto druhé strany a věřím, že to očekávání tak bylo asi nějakým způsobem zamýšleno, nedostavilo se, protože i katolická církev by měla vystupovat a jako jedno tělo, pan biskup zůstává u svých názorů, takže toto bylo asi, nechci říct, šlápnutí vedle, to nepatří do publicistiky, ale nemělo se to odehrát.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je s podivem, že biskup Williamson vedl v Argentině i katolický seminář, kde se vychovávají noví kněží.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, to patří do jeho povinností, čili činil to, co mu zase úřad předepisuje. Je teď na katolické církvi a na argentinské straně, aby zvážila a zjevně už zvážila, zvážila dle mého soudu správně, bylo-li tomu tak, jak mělo být hned.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínil, že Argentina je zemí, kam utíkali před fašismem lidé z Evropy, ale kam potom i po druhé světové válce utíkali ti, kteří sami to zlo působili. To je velmi zajímavý prostor.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Argentina v průběhu druhé světové války se pokoušela nalézat třetí pozici mezi svářejícími se stranami, ovšem poté jednoznačně rovněž ona je na straně těch, kteří pokořili fašismus, kteří pokořili nacismus, ovšem to neznamenalo, že by Argentina nebyla zemí, kam je možnost se uchýlit, není to jen Argentina, je to, prosím, Paraguay, je to Bolívie a nakonec je to z části i brazilský prostor, byť Brazílie byla jedinou z latinskoamerických zemí, která se aktivně zúčastnila druhé světové války, postupovala společně s boji Spojených států amerických. Brazilci jsou ti, kteří osvobozovali území od Říma severněji až k Florencii, nakonec oni měli aureolu těch mužů a vojáků, kteří kam přišli, to osvobodili i za jistě ztrát osobních, ale ve srovnání s jinými ty státy, na té brazilské straně byly výrazně, výrazně menší, možná, že tomu napomohl i ten prostor mezi Římem a Florencií, kde ta obrana nebyla tak důsledná.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci je milým hostem dnešního pátečního Jak to vidí. Probrali jsme na začátku podávání přihlášek na vysoké školy. Vy jste, pane profesore, upozorňoval, že už jsou poslední termíny, chybí čtyřiadvacet hodin, ale ti, kteří se rozhodli na vysokou školu jít, tak asi už přihlášku podali a měli by být rozhodnuti, pokud to jejich rozhodnutí je seriózní a vážně myšlené.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, je tomu tak, já dokonce zastávám onen názor, že student a náš budoucí student, ale netýká se jen Olomouce a Filozofické fakulty, ale student kterýkoliv přistupuje k tomu rozhodnutí velmi zodpovědně, a nejen sám, ale má vedle sebe určitě onen realizační tým, který ho bude podporovat na studiích a jsou to povětšinou rodiče, příbuzní, to znamená, že když podává přihlášku, uváží, co chce studovat, kde chce studovat a taky předpokládá, jaké možná jeho v budoucnu bude uplatnění, byť vše může být jinak, takže on si tu přihlášku podal nejméně před čtrnácti dny, měsícem, možná bezprostředně po Vánocích a teď už se jen připravuje k nějaké té podobě formy přijímacího řízení. To nediskriminuje ty, kteří, prosím, podají přihlášku dnes.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvíte o přijímacím řízení a já jsem četla, že mnoho vysokých škol ustupuje od přijímacích řízení.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Prosím, jistá forma toho řízení vstupu na jakoukoliv vysokou školu, univerzitu, musí být zachována, i na prestižní či neprestižní školy zahraniční, chce-li tam vstoupit, musí nějak to dát najevo a zaregistrovat. Ideálem samozřejmě by byl přístup bez přijímacího řízení, ale tím vstupním prostorem poté, ať je maturita, ať je maturita na výbornou a poté se vše zjednoduší a teprve ona vysoká škola, sami studenti ve své konkurenceschopnosti rozliší, kdo zůstane, kdo nezůstane, ideál.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem právě četla, že ta forma písemných zkoušek, od nich vysoké školy ustupují, některé možná mají jenom testy Scio, i když ty jsou asi velmi náročné, jaký je postup Univerzity Palackého?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže mohu hovořit jen za Filozofickou fakultu a i na Filozofické fakultě, prosím, je to rozdílné, každá z kateder, která nabízí obory a máme zhruba dvacet katedrál a osmdesát pět oborů, zvolí svou specifickou podobu, část volí Scio, to tam, kde vlastně poptávka je daleko vyšší, než nabídka, část zachová ústní a písemnou, část písemnou, a část může přijímat jen zadání jistého klíče, chcete-li, bez ono přijímacího řízení, ale musí tam být nějaký výsledek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže stále je velký zájem o obory, které Filozofická fakulta nabízí?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
To je obecné, prosím, a to nejsou jen filozofické fakulty, sociální fakulty, humanitně orientované fakulty, takže sociologie, andragogiky, psychologie, žurnalistiky, možná i mediální studia, prosím, tam ten zájem je řádově sedm, šest nebo deset, jedenáct vyšší.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ovšem hovořil o uplatnění těch studentů, když skončí vysokou školu, myslíte si, že z těchto oborů najdu uplatnění, nejsou tyto obory přesycené?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Zatím, prosím, je dobrou zprávou, že uplatnění nacházejí, je to samozřejmě ještě otázkou do budoucna, stále lepší spolupráce s našimi absolventy a teď obecně absolventy všech univerzit, protože oni pro nás jsou to nejlepší vizitkou, pokud se uplatní a zatím se uplatňují a mohou být pro nás i zdrojem informací, a to každá vysoká škola potřebuje a ocení šíření dobrého jména jedině skrze žáky, prosím, to je student jednoznačně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte nějaký problém, který v současné době řešíte na vaší fakultě?

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Prosím, problémy jsou dennodenní a provozní se řeší za provozu, možná teď velké téma, ale, prosím, to bych nevnímal jako problém, akademická veřejnost univerzitní diskutuje a ministerstvo rovněž diskutuje a diskutuje se navzájem o "bílé knize", o "bílé knize", která byla přijata Vládou České republiky a máme v zásadě celý tento rok 2009, aby z oné diskuse vzešla podoba nového vysokoškolského zákona, studenti, kteří vstupují teď do studia a je tomu vždy, tak vstupuji za současné a tak by taky měli dokončit za současně platné podobě vysokoškolského zákona, ale to je ono velké téma a možná to je i problém.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsou poslední slova, které říká děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Ivo Barteček. Děkuji za to, že jste nám věnoval svůj čas a přeji krásný víkend.

Ivo BARTEČEK, profesor, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělím Jak to vidí uslyšíte Maxe Kašparů, dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.