Přepis pořadu Jak to vidí - 27.1.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Přeji dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve středu 21. ledna zemřel historik, politik a publicista Emanuel Mandler. Jaký to byl podle vás člověk?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, já jsem byl překvapený, jak o něm vyšly pěkné nekrology; ne že bych si myslel, že si je nezaslouží, to v žádném případě, ale byl to člověk, který byl zvláštním způsobem v české kultuře, v české publicistice a v českých médií nepopulární, byl to takový ten pán, který, když to jenom nepatrně přeženu, tak situace, kdy všichni hledí jakoby jedním směrem a kochají se krásným východem slunce, tak řekne, zabrblá, no, ale vždyť tady je ve skříni nějaký kostlivec, koukejte, oni mu říkají, nech toho, nech nás na pokoji, my chceme tady se zabývat tím sluncem a ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zkrátka talent nedělat si přátele.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, to asi měl, nevím přesně, já jsem osobně se s ním bavil jenom jednou nebo dvakrát, ale neumím si moc představit, že ten přátelský okruh měl velký, je to celkem jasné proč, nebudu tady znova nebo jen velmi stručně připomenu jeho biografii, on se jaksi etabloval na veřejné literární novinářské scéně, už v šedesátých letech byl jednou z klíčových osob, jak posluchači asi vědí tehdejšího vlastně prvního a dlouho jediného našeho nemarxistického periodika, toho literárního časopisu Tvář, prožil s ním spoustu peripetií, pak charty, respektive, protože k chartě sám nepatřil, tak za ... zasloužil o rozvoj demokratické iniciativy, což byl takový pokus o nezávislou Liberální stranu na konci osmdesátých let, ale já si myslím, že ten jeho největší význam byl po roce 89, kdy on do té společnosti vnášel problémová témata v čele s nejproblémovějším tématem a to je odsun Němců. Ono mu to prostě nedalo, aby neustále nepřipomínal, že to byla kolektivní vina, že se tehdy spousta majetku ukradlo lidem nevinným bez toho, že by se o to někdo právně nějak postaral a že dnes sice od toho uplynulo už mnoho let a že různí lidé můžou rozpřádat své teorie o tlustých čarách, ale že marná sláva, v základech toho polistopadového režimu tato velká majetková nesrovnalost, když to vezmeme zcela eufemisticky, je uložena a že to tedy bude mít důsledky a my už dnes víme, že to i jakési důsledky má. Pak záměně provokoval, víte, on nebyl jakoby mediálně sršatý nebo ono vlastně ty jeho texty, když se na ně zpětně podíváme, tak byly až překvapivě tématicky úzce zaměřené, já v souvislosti s ním vždycky vybaví ten starý římský senátor, tuším, Kato se jmenoval, o kterém se traduje, že on vždycky do dějin vstoupil jednou větou, vždycky skončilo zasedání a on se přihlásil a řekl, ostatně soudím, že v kartách to má být zničeno. A oni už předem věděli, že neřekne nic jiného, než toto, teď to přeháním, Mandler říkal víc než, ale ten člověk byl cenný právě tím, že připomínal podstatnou věc, která byla důležitá a byla to jakási konstanta toho myšlení, no, přesně v tomto smyslu byl spoleh i na Mandlera.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, on Kato kdysi prohlásil prý, že velmi silný jen ten, kdo dokáže mlčet, i když je v právu, nevím, jestli s to souvisí s tím, o čem teď hovoříme, ale zajímalo by mě, co si o tom myslíte vy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, tak jistě, no, tak to stojí, tak samozřejmě, ale zase to je jiný druh síly, který asi se hodí do možná malinko jednodušších dob, než byla ta, o které se teď bavíme, tam naopak to Mandlerovo nemlčení, protože byly dlouhé roky, kdy byl dosud jediný nebo skoro jediný, kdo na to odsunové téma psal, tak tam naopak bylo jaksi potřeba, aby se, aby se projevoval.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě zajímá, když jste mluvil o těch, že se tedy po jeho smrti vyrojila spousta těch kladných nekrologů a jak jste řekl, ne, že by si je nezasloužil, čím to, že jako bychom člověka neuměli docenit za jeho života?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, to je pěkná otázka, ta svádí tak jakoby k tomu trošičku moralizování v souvislosti s národní povahou, že jo, tak jak se to říkává, že jo. Teď nedávno jsme to mnohokrát slyšeli, když zemřel architekt Jan Kaplický, že vlastně se na něm ti Češi podepsali, ono to tak samozřejmě je, ale je to tak jenom z části. Mandler prostě patřil k takovému typu, který nemohl být mediálně úspěšný, víte, jedna z jeho klíčových vět, já jsem si včera znova našel v jeho knize škodolibé úsměvy svobody, kterou, to je příznačné, jsou to memoriály, vydal je vlastním nákladem asi před sedmi lety, tam je pěkná věta, nejsem hrdý Čech. A zase záleží na kontextu, v jakém se to řekne, může to být věta defétismus, může to být věta i třeba odporná, kdy člověk jakoby plive na svůj národ, ale v tom kontextu celoživotním, v jakém on to říkal, tak to tak samozřejmě bylo, nešlo o žádný defétismus, ale šlo prostě o pokus nebo o snahu vyjádřit, než člověk začne být hrdý, tak si má skutečně pořádně rozebrat, jestli má hrdej na co a má vědět, o čem mluví, že to nemá být taková ta hrdost jenom emoční, jaksi nabuzená ze světa citového, ale že má vycházet z velmi sebekritické jakési reflexe, se kterou on u sebe neměl problém, byl to prostě "protivný" muž, no, ale to je přesně ten typ lidí, bez kterých se žádná společnost neobejde.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve vší úctě k panu Madlerovi.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Pochopitelně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme připomněli Jana Kaplického, shodou okolností dnes je poslední rozloučení, právě jsem to /nesrozumitelné/ už na stanici Praha zaznělo, jeho slova, která připomínají vlastně hlavně souvislost s knihovnou a on tam řekl, budu parafrázovat asi nepřesně, ale že vlastně je to nejjednodušší kritizovat pomluvy, ale někdy něco vymyslet, navrhnout a postavit je daleko těžší. A já mám pocit, ale nevím, jestli to není příznak stárnutí, že poslední dobou právě spíš se umí kritizovat víc, než něco tvořit.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ale, tak to je jistě ustálená vlastnost v našem prostředí a všech takových trošku těch menších společností, tak jistě, že to je jednodušší, no, ale jako velmi dobře připomínáte pana Kaplického, ono zase, já bych skoro řekl, že je to naopak, že poslední dobou, a nejen teda z úst kompetentních tvůrců, ale i v médiích se setkávám už, nemyslím si, že je to tak, že bychom jenom byli tím /nesrozumitelné/ laciných kritiků, protože ono, to jsme zažili, trvalo to dlouho, já bych řekl, že už se to lidem skoro omrzelo, no, tak vždycky budou ti pohodlnější dávat přednost jenom tomuhle, ale ono už se to ví, že je to pohledné, takže to nebudou mít tak snadné vždycky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že naším dnešním hostem je Pavel Kosatík.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem do domu v pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Připomínám internetové stránky www.rozhlas.cz/praha, tam najdete hned následující den přepis našeho rozhovoru k přečtení. Zatím asi nejvýraznějším počinem českého předsednictví sedmadvacítce byla Entropa Davida Černého, překvapil vás ten velký rozruch kolem plastiky?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Tak nemůžu říct, že jsem ho očekával, to nejde, překvapil mě jistě a já jsem z těch, kteří z toho mají daleko spíše radost, než že by byli rozhořčeni nad tím, kolik co tu akci provází. Já si myslím, že David Černý opět poměrně velmi šťastně zahrál na tu strunku, na kterou má současné umění hrát, na jakési bilancování mezi povoleným - nepovoleným, jaké on měl asi tak možnosti podle toho původního zadání nebo i podle toho, jak se původně o tom v jeho díle psalo, tak to vypadalo na hyperkorektní kolektivní dílo, kde, když to teď jakoby budu tedy ironizovat, kde zástupci všech evropských národů, jako pilné včelky, jako jakési Rychlé šípy kolektivně dají ruku k dílu a vznikne něco, to by bylo taky skvělé, ale byla by to možná trošku mateřská škola, kdežto on do toho vnesl malinko české, no, hodně české poťouchlosti, trochu takové, dalo by se říct, i zloby nebo ironie, nebylo to jenom dobromyslné, bylo v tom, ale víte, ta základní poloha, už to bylo pochopitelně řečeno, já to jenom zopakuji, není v tom, že on by si dělal legraci z Bulharů nebo z někoho dalšího, ale že on prostě ukazuje ta klišé, která se o těch národech vypráví. Já to nemusím demonstrovat a Bulharech, ale třeba na Francouzích, kteří, jak víme, se nebouří proti ničemu, to je ta mapa Francie, na které je vyvěšeno prádlo s nápisem "stávka", to je taky ne moc korektní obraz. Víme, že když bychom teď do rozhlasu za námi přijela francouzská delegace, nějaká oficiální, tak my s nimi setrváme v dlouhém přátelském rozhovoru, ale že když pak se rozjede zábava a vypijeme pět piv, takže ta řeč se vlastně, ta hospodská, ten kec, ale to je, to může být vlastně ten spodní proud a podstata věci se stočí k tomu, že oni vlastně nedělají, to je takové to klišé o těch Francouzích, že se v té práci nepřetrhnou, je to hnusná věc, ale je to to, nač nakonec ta řeč jakoby dojde. On se snažil tohle to prostě ukázat a myslím, že se mu to povedlo, je smůla samozřejmě, že někteří to nechápou, no, ale tím ta věc ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To se muselo čekat.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To se muselo čekat a tím ta věc /nesrozumitelné/. Mně se třeba líbí, a proto je možná důvod se o tom bavit i dnes několik dní po tom odhalení, že to vlastně pokračuje i v těch reakcích těch kreslířů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem se na to chtěl zeptat, protože já jsem si poznamenal odvety, já mám pocit, že vesměs jsou to odvety kreslířů a karikaturistů, jak na vás působí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, tak když jsou to odvety, tak je to bojovné, tak to těžko může být humor, že, jako ta, to jeho dílo té akce, ta se mi zdá vtipná, ale když se rozhodnete, že se někomu za jeho vtip pomstíte, tak už nemůžete bejt, už je to o řád níž, už je to jakoby jenom ta satira, mně to připomnělo, když, tuším, před dvěma lety byly velké hádky o karikatury Mohameda, otázka, jestli vtipné nebo ne, to já tolik neposoudím, ale rozhodně nebylo vtipné to, co v Íránu pak kreslili o Židech, protože to byli antisemické obrázky, no, a tam o humoru, tomu se snad ani oni sami nesmáli, to byly prostě, to byly blbosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mladá fronta DNES použila metodu mystifikace a uveřejnila rozhovor s Davidem Černým, který byl smyšlený od začátku do konce, on se ohradil, že se to nedá srovnávat, že mu autor vložil do úst přímé řeči, které nikdy nevyslovil. A já se ptám, je, anebo to není totéž?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já si myslím, že to není totéž, můžu oponovat i svým vlastním osobním příkladem, já čtu noviny nevelmi neuroticky, máloco dočítám, většinou tak jenom na webu, ne na papíře, tento rozhovor jsem četl a došel jsem asi do poloviny a pak jsem musel něco dělat a řekl jsem si, takže ten Černý je vlastně přece jenom prevít, protože tam jsou docela ošklivé věci o tom, jak on to s těmi penězi a s tím místopředsedou vlády Vondrou, jak to s ním vlastně od začátku koulel a chce koulet dál, no, tak jsem si říkal, že je to vlastně protivnej strejc, no, pak jsem teda zase se dozvěděl, že je to mystifikace, ale evidentně, víte, to je, když se řekne, že umělec má jiná práva, ale taky povinnosti, než někdo jiný, tak to jakoby zavání elitářstvím, ale ono to tak je, on prostě ten David Černý a kdokoliv na jeho místě, tak obhájí svou pozici, pokud bude znejisťovat, ono prostě umění není to, že namalujete znova obraz, takže všichni si řeknou hyperkorektně jasně, to je obraz, to je stejné jako s tou knihovnou a s tím Kaplickým, tady jsou v Praze lidi, kteří by chtěli, aby ta knihovna, až by stála, aby vypadala pokud možno stejně jako Národní divadlo, protože tomu rozumí, to už není jakoby nic proti ničemu, ale jako to umění bez nejistoty, bez toho, aby definovalo jakési hodnoty, aby nás vyhodilo z těch zaběhlých jistot, protože kdo ví, jestli ty jistoty mají důvod, to je vlastně podstata věci, a to on, si myslím, hraje dobře.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si povídáme s Pavlem Kosatíkem, chce se mi věřit, že výrok středočeského hejtmana o tom, že bychom si měli poučit, z toho, jak hospodářskou krizi řešil Hitler, byl nešťastný a nepromyšlený, ale přes omluvu, bych řekl, že zůstává zarážející.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, to jistě, víte, dá se k tomu přizpůsobovat různým způsobem, v médiích i v dnešních Lidových novinách jsem viděl několik pěkných rozkladů k té věci, pro mě je to především jakási otázka proporcí, jako Hitler není žádné tabu jméno, můžeme se o tom bavit, vychází o tom literatura, to je samozřejmé, není to zakázané, ale musí to být v kontextu, ty proporce jsou potřeba, víte, to je jako kdyby on si vzal do úst tedy v souvislosti s náležitým řešením krize, použil ho jako jakýsi návod, jak by se to mělo dělat, to je jako kdyby třeba v televizi, v pořadu o zvířátkách nám dali šot o tom, jak Adolf Hitler měl rád pejska, on měl rád pejsky, že, jsou známé fotografie, na kterých je se svým pejskem, s vlčákem Blondie a hladí ho tam po hlavě a dává mu cukřík a tak dál, no, tak on měl rád pejsky, ale když tu věc dáte do kontextu, tak musíte napřed deset tisíc hodin, aby to bylo spravedlivé, mluvit o tom, kolika lidem ublížil, kolika lidem zničil životy a pak možná dojde na ty pejsky, a protože takto komunikovat nelze, tak na ty pejsky prostě nemůže dojít, tím pádem to, co on řekl David Rath i z principu nesmysl, protože takto se smí hovořit až po těch desetitisíci hodinách v těch pravých tvrzení a těmi nás tedy pan hejtman neoblažil, no, je to trošku, ono se u nás takové ty metafory spjaté s érou nacismu, ale koneckonců i komunismu, používají trošku unáhleně, už myslím bylo taky připomenuto, on to někdy dělá i předseda vlády Topolánek, ale toho tedy v žádném případě nechci obviňovat z ničeho, co by zavánělo proto nacismem, tam je to spíš opravdu jakási, jak já tomu rozumím, nebo byla v minulosti jakási neuvážená prostořekost, to jsou ty jeho výstřely o nocích dlouhých nožů a tak, takové ty metafory z toho nacistického života, pak jsou zase politici, kteří, kterým velice snadno, když se jim něco děje, když jim třeba někdo chce odebrat slevy na jízdné v pražské hromadné dopravě, tak začnou se, rozpovídají se o tom, že jim to připomíná holocaust a tak dále, prostě úplně nesmyslně váží věci vzájemně nevažitelné, takže ono se někdy takovýmto způsobem plácá, ale co z toho plyne, plyne z toho to, že ta historie, i když někteří by si rádi přáli, aby na nás neměl vůbec žádný vliv a abychom jako poroučeli my tady a teď a jenom na základě toho, co, čemu my sami panujeme, no, takže ta historie nás pořád definuje dál a že na nás působí a právě z těchto výroků koneckonců i z toho Rathova, které jsou třeba jenom sloganovité a pitomé, tak pořád plyne, že to v sobě máme a že když prostě nastane krize, takže najednou máme všichni v hlavách to slovo Hitler a někdo se toho bojí a ten, kdo je hloupej, tak si může přát, aby se opakovalo co, dělal Hitler, ale prostě nejde se tomu ubránit, poněvadž ta asociace na ta třicáté léta jakási je, čili vypovídá to i tímto způsobem o přece jenom jakési vážnosti téhle té doby a že lidé i prostřednictvím těchto paralel jsou nuceni se tím v hlavách zabývat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se zdá, že u části populace je poptávka po těch silných výrocích, po jednoduchých pravdách, po rázných řešeních a ono to může vlastně určité politiky svádět, ale právě na příkladu Davida Ratha je vidět, jak snadno potom takový střelec může přestřelit.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, když budu teď trošku zlý, tak jako David Rath, ale to snad ani on sám by nemusel úplně pochybovat, tak on toho Hitlera ve své demagogii jakýmsi způsobem tedy velmi připomíná. Já to řeknu, aby to neznělo jako urážka na konkrétním případě, když se znovu zavedly ve středních Čechách ty jeho slavné poplatky hned na začátku ledna a objevily se lidé, což plně chápu, kteří řekli, že je pod jejich důstojnost, aby takové dary z veřejných zdrojů, o které nestojí, aby je přijímali, tak on okamžitě startoval podle mě s nehorázným výrokem, on řekl, že automaticky očekává, že ti, kdo volili ODS, budou ty poplatky platit, což je, víte to je takový určitý druh výsměchu, který mně strašně připomíná ten, to už není jenom zlomyslnost, to je jakási zvláštní násilná, to je jiný styl, než tady donedávna ještě byl a velmi mi vadí, kdyby, nebo velmi by mi vadilo, kdyby se měla, ať už Rathovi nebo nějakým jiným prostřednictvím v té politice víc prosazovat, protože pak se z té politiky stane něco, co se podobá válce, ne dialog, ale prostě vzájemné řvaní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak pro pořádek ale připomenu, že David Rath se za ten výrok, který jsme teď probrali, už omluvil, to jenom ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Trošku komplikovaně, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to týden od inaugurace nového amerického prezidenta, zdá se, že po nástupu Baracka Obamy zmizel George Bush junior hrozně rychle v tom historickém, nemůžu říkat zapomnění, ale jakoby rádo se na něj rychle zapomíná, docení ho až čas, anebo to byl opravdu špatný prezident?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To se v této chvíli nedá říct, vůbec bych netroufal hodnotit, víte, on, že by člověk přivolával nějaký katastrofy, ale kdyby se někdy, nedej bože, stalo, že se zase těm teroristům někde něco povede, tak to, tak bude asi pak zákonitě řečeno, že ten Bush tomu docela dobře čelil, ono jako chválit někoho za to, že se něco nestalo, i poměrně obtížné, většinou se chválí za ty činy, v těch on zase tak moci silný nebyl, ale je možné, že někdy i bez dalších teroristických útoků, že bude spravedlivěji, než momentálně teď, pojmenováno to, že on to nějakým způsobem ustál. Já se mu ke konci vlády čím dál víc vyčítal to, že on prostě pochopitelně nevzbuzoval důvěru, on jí ztratil tím, jak ..., motivoval ten původní důvod války v Iráku a jaksi pak ukázal, že ty důvody byly jiné, že se celkem logicky cítil ošizen, ale hlavně on prostě ty věci neuměl mediálně prodat a teď nemluvím o nějakém cynismu mediálního prodávání a jenom o politických PR, ale prostě o tom, že ten politik asi musí i ve chvíli, kdy sám má strach a kdy ty záležitost se vyvíjejí zlověstným způsobem, tak ne, že by chtěl, aby vyprávěl vtipy, ale měl by dát najevo, že je nad tou věcí, on se nechoval zbaběle, to jistě ne, ale myslím si, že jsme to snad cítili všichni, bylo v něm něco, co tu důvěru moc neprobouzelo, byl to člověk, kterého já jsem čím dál víc vnímal jako nevyzpytatelného a docela jsem se bál, aby nevymyslel nějakou hloupost, teď to zjednodušuju nebo říkám to takovým možná až moc lidovým způsobem, ale rozumíte asi, jak to myslím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je zajímavé, že lidé, kteří se s ním osobně setkali, tak říkali, že je to velmi milý, vstřícný, vtipný člověk, ale jak říkáte, asi neuměl dostatečně a je to i chyba jeho týmu, prodat v dobrém slova smyslu ty záměry a vlastně ty úmysly a vysvětlit je veřejnosti?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Jeho nástupce to patrně umí, já už jsem to tady možná kdysi říkal a musím to teď zopakovat, mě to fascinuje, ta důvěra, ten potenciál, s jakým on pracuje, zase ponuřejší české hlasy, speciálně tady v našem prostředí a je to pravděpodobné, poukazují na to, že takové důvěře on nemůže dostát a že o ni původně přijde a asi ani americký současný prezident sám nebude překvapen, když se tak nějaké proporci bude dít, ale stejně hospodařit s takovým kapitálem, to je prostě úžasné a myslím si, že jako zase, že jo, svět je sice v krizi, ale to, že nejsilnější zemi světa je teď momentálně shromážděno poměrně dost, byť z části naivních emocí namířených jedním směrem, tak to není špatná vyhlídka, je to prostě, je tam teďka hodně velký pozitivní potenciál, což teda těch osm let, jak jsme si řekli, nebývalo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak dívám se na čas, rychle nám to utíká, měli jsme ještě víc témat, ale přeskočím na poslední bod a zeptám se vás, protože to je už takovou zvyklostí, když si povídáme s Pavlem Kosatíkem, jestli pro nás máte nějaké literární doporučení?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já bych si dovolil doporučit aspoň rychle dvě nebo možná aspoň jednu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme čas, tolik spěchat nemusíte.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já jsem tady kdysi mluvil v souvislosti s Milanem Kunderou kriticky o tom, jak se do toho případu zapojil jeden pracovník související s Ústavem pro studium totalitních vztahů a on se pak jako ta celá takzvaná kauza Kundera trochu proti tomu ústavu obrátila a psalo se o tom, jako kdyby všechno, co ten ústav dělá, bylo nesystémové amatérsky a tak dál, to je samozřejmě nesmysl a byla by křivda, kdyby to na tom ústavu mělo ulpět a já se pokusím to demonstrovat na dvou knížkách z jejich produkce, které bych si dovolil doporučit, teď nedávno tam vyšly dva zajímavé spisy, první se jmenuje, má strašný název Žádáme trest smrti, je to citát. A jsou to prostě dokumenty komentované a doplněné velmi brilantním esejem autorů Pavlíny Formánkové a Petra Koury, dokumenty týkající se procesu s Miladou Horákovou a především té šílené mediální kampaně, která ten proces prováděla, tehdy se s tou naší společností v tom roce 1950 zřejmě přihodilo to nejkatastrofálnější, kdy ti lidi se byli vlivem režimu, vlivem různých, tehdy se ještě neříkalo mediálních, ale tedy mediálních tlaků, se podařilo, podařilo se ty lidi nasměrovat k jakémusi lynči, oni skutečně začali žádat tu smrt, ať už to mysleli vážně nebo ne, ale podepisovali ty rezoluce masově a tehdy ta společnost jakoby přišla o velkou část své tváře. A když tedy velice rychle přejdu ještě k té druhé knize, to je taky tlustospis pěkný, má stručný název Jan Palach, čili je jasný, čeho se týká, tématu, o kterém se v posledních týdnech o nás hodně psalo, dali to dohromady asi tři mladší historici, pánové Blažek, Eichler a Jareš, a je to zase velká kniha složená jak z dobových, tak ze současných materiálů a jako říci, že se tam dozvíte vše o Palachovi nelze, to se nedozvíte nikdy, ale ta kniha k tomu má velmi mnoho nakročeno, skutečně je tam panoramaticky pojednáno, jsou tam lidé, kteří ten čin vykládají z nejrůznějších hledisek, jedni jako hrdinství, druzí jako křesťanskou oběť, další jinak, můžete se tam prostě vlastně celou tu škálu možných názorů projít, je tam velký rozsáhlý /nesrozumitelné/, který u nás vlastně jako první sebral celý ten případ a kdysi ještě hluboko za totality o tom napsal knihu, takže celá ta kniha je taky součástí tohoto svazku, je tam dosud neznámý obrazový materiál, prostě, že jo, to je, četl jsem jistě taky řadu současných vyjádření k tomu, mnohá z nich jsou taková jakoby pochybovačná, že ale to je české, to je to kritizování, které jste zmínil, já si neumím představit, že bych, teď tady nechci jenom rychle na poslední chvíli někoho adorovat, ale neumím si představit, že bych takový čin nějak čtyřmi větami odsuzoval, nebo že bych nějak skepticky o něm mluvil, protože i kdybych si myslel, že tam jsou nějaké nesrovnalosti v Palachově motivaci, tak je to rozhodně na velmi dlouhou hlubokou a úctyhodnou debatu, na dlouhé přemýšlení, není to věc, která se dá vyřešit jakýmikoliv třemi větami.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A to je tečka za naším dnešním povídáním se spisovatelem a publicistou Pavlem Kosatíkem, děkuju za váš čas, rychle to uteklo, doufám, že i posluchačům. Přeji hezký den, na shledanou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Na shledanou.