Přepis pořadu Jak to vidí - 26.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku Ivan Hoffman. Zdravím na jižní Moravu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji ze Zlína hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vláda sice včera neschválila návrh na zvýšení rychlosti sto šedesát kilometrů za hodinu na některých úsecích dálnic, ale přesto se jí bude nebo jím, tím návrhem, bude zabývat parlament. Co si o tom myslíš, o povolené vyšší rychlosti, některým řidičům se možná nedostalo, že to ještě neplatí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak za chvíli, když se povolí na některých úsecích dálnice rychlost sto šedesát kilometrů v hodině, tak v praxi se na všech úsecích bude jezdit sto osmdesát, to je, to je, takhle já si to představuju, že to by byl asi důsledek, to znamená, mě se to příliš nelíbí, protože už teď prostě člověk běžně vidí v takovém tom normálním provozu, jak řidiči přejíždějí plnou čáru ve snaze prostě dostat se o několik metrů dopředu před jiné řidiče a těch takových kritických situací, kdy jde doslova o život, prostě přibývá, těch aut je stále víc, řidiči se příliš nezlepšují a já mám pocit, že spíš asi ten trend půjde opačným směrem a ta rychlost se bude muset snížit, pokud teda se nepřidají další jízdní pruhy, anebo se neomezí počet aut. Tady musí platit nějaký zákon za chování hmoty a energie.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná ten návrh, mě tak napadlo, je veden snahou ulehčit těm, kteří se drncají po dálnici z Prahy do Brna a mají pocit, že přejíždějí železniční pražce, kdo to jednou zažil, tak nezapomene, ta vyšší rychlost to možná celé by, tu jízdu udělalo takovou plavnější, snesitelnější, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak určitě jsou auta, která snesou jako větší rychlost a tak dále, nechci ironizovat, stále ale mám pocit, že je to, je to prostě, je to riskantní krok.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se vrátil možná k tomu řidičskému umění, ono zapomenuté, co Čech to muzikant, to už jistě dávno neplatí, ale vypadá to, že jsme sami sebe přesvědčili, že co Čech to automobilový závodník. Realita je, jak si naznačil, jiná, opravdu bravurně řídit umí málokdo a tak to mnozí dohánějí tím přišlápnutím plynového pedálu. Z čeho to, myslíš, vyplývá, tenhle ten přístup nebo ten způsob jízdy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já, když jsem dostával před nějakými třiceti lety, už hodně dávno, řidičský průkaz, tak instruktor mi řekl, že v mých rukou ta, tenkrát ještě taková růžová knížka, je v podstatě zbrojní pas a že jsem takový řidič, který prostě je doopravdy nebezpečný pro sebe a pro všechny ostatní. Já jsem tomu moc nerozuměl, myslel, že mě chce jenom prostě jako urážet, jako mladého člověka, ale je pravda, že až, když jsem několikrát s tím autem různě narazil a tak dále, tak jsem pochopil, že měl asi teda pravdu. A ono, než člověk vlastně dospěje k tomu, že odhadne svoje síly a nějak se to naučí, tak ono to chvíli trvá, no, a dnes prostě přijít k tomu řidičáku je snadné, dokonce i profesionální řidiči mají daleko snazší přístup, než měli kdysi, jak vím od debat s některými odborníky, a tím pádem pochopitelně na té silnici se to pozná a pozná se to na statistikách dopravních nehod a lidí nejen zabitých, ale i zmrzačených, těch je strašně moc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Našel bys, Ivane, nějakou poučku, jak vůbec v tom silničním provozu přežít ve zdraví, jak uchránit holý život?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak to základní, to každý zná, méně přemýšlet o tom, co dělám já, ale myslet za ty ostatní a pokusit se teda předjímat, co udělají, například samozřejmě vždy velice zpozorním, jakmile vidím řidiče v čepici, tak to je prostě taková úplně zásadní zásada. A většinou odbočí, aniž by vyhodil blinkr, anebo najednou zabrzdí tam, kde by to člověk vůbec nečekal, to znamená, to je taková jedna věc. A potom druhá je, člověk samozřejmě přemýšlí, jak by se to dalo vyřešit. A já mám pocit, že takový ten trend jít cestou nějakých trestů jednotlivých a někde číhat na člověka, který překročí rychlost, anebo měřit alkohol a tak dále, to je možná užitečné, ale není to ten základní krok, který by mohl nás zachránit. Já myslím, že nejlepší by bylo, kdyby byla přijata nějaká legislativní taková zásada, že člověk, který někoho druhého na silnici tím autem zabije a je mu prokázána vina, tak ve prospěch rodiny toho, kterého zabil, by měl propadnout veškerý jeho majetek, ať už sám přežije nebo ne. Myslím si, že tohle by bylo řešení. Ve chvíli, kdy člověk udělá vlastně zločin za tím volantem a přijde o dům, ví, že bude do smrti splácet, tak možná toto, takových případů, kdyby bylo deset, dvacet s potřebnou mediální jako osvětou, tak by možná lidé začali úplně jinak řídit, já si myslím, že tohle je jiná cesta, propadnout veškerý majetek, všechno mu vzít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Originální úvaha Ivana Hoffmana v pořadu Jak to vidí. Náš rozhovor si můžete také přečíst na Internetu hned následující den na adrese www.rozhlas.cz/praha. Ono také se dá říci, že co Čech, to expert na fotbal, tedy kromě mě, tak se ptám Ivana, jak to vidíš s trenérem Miroslavem Strakou u české reprezentace, ten má teď prý problémy prosadit vybrané asistenty.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak s těmi asistenty to je jedna věc. A druhá, já nevím, jestli Česká republika nečeká po takovém tom období, kdy jsme měli vlastně vysokou prestiž, respektive naši fotbalisté, naši reprezentanti, jestli nečeká na trenéra, který udělá to relativně teda velice odvážné, ale zřejmě užitečné rozhodnutí, že prostě zapomene na ty primadony, na ty, na ty hvězdy, které prostě vydělávají v zahraničních klubech a ta reprezentace už je až tolik vlastně nebaví a jestli prostě nečeká na trenéra, který vsadí na nové hráče, na mladé, kteří se chtějí prosadit, kteří prostě na tom trávníku nechají duši a veškeré svoje síly, což o těch, kteří nás reprezentují dnes, se říct nedá. A zatím to vypadá, že František Straka samozřejmě bude zkoušet i nějaké nové, ale stále hodně věří na ty, kteří se neosvědčili, pro mě je to zklamání, ale samozřejmě ve chvíli, když bude vyhrát ten tým, tak mu to každý pochválí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
František Straka, dobrá. Chléb a hry, toho jsou pamětlivy čeští politici, nevím, jak to bude tedy s tím chlebem, ale teď mluvím o hrách v probíhající volební kampani a tak nám nabízejí známé tváře herců, zpěváků, bavičů. Některé nejenom v roli pozorovatelů, ale přímo aspirantů na poslanecké křeslo, koneckonců proč by měli mít nižší kvalifikaci na působení v politice, než kdokoliv jiný, co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak předně je asi dobré už konečně říct, že to, že se zúčastňují ti populární lidé v politických kampaních, tak to má svoji logiku, ono, oni tím nemůžou mnoho ztratit, protože prestiž toho baviče je daleko vyšší, než je prestiž politika v naší společnosti. Je to dáno prostě tím, že ten, ten politik dělá neustále kompromisy, přijímá opatření, která ne každému se líbí. Ve chvíli, když přijímá jako populární opatření, tak je najednou za populistu, zatímco toto všechno herci nehrozí, ten je od toho, aby byl za pěkného, za chytrého, za vtipného, to znamená, najmout baviče je, je příjemné. Druhá věc je, že od těchto bavičů, anebo populárních lidí umělců vůbec nehrozí, že by zdržovali nějakým rozebíráním volebního programu, unavovali programovými prioritami, ne, oni prostě řeknou, že my s touto partou sympatizujeme a pak už jsou na tom pódiu sami za sebe, hezky zazpívají a něco vtipného řeknou, usmějí se, nemůžou doopravdy nic pokazit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná by to byl zajímavý psychologický výzkum, jaký typ charakteru přitahuje právě oblast politik, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ptám se tě jako laika, ne jako psychiatra.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Politika je záležitost, ve které se usiluje o postavení, o vliv, o prestiž, to znamená, jakmile je někdo ambiciózní, tak nutně ta politika je jeho, jeho pole, anebo jeho hřiště, tam je to, myslím, jednoznačné. Ve chvíli, když je někdo skromný, spíš jako nenápadný, spíš na ty výsledky, než na tu formu a na to předvádění, tak samozřejmě se politice obloukem vyhne, protože to je něco, co ho může jenom znechutit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nepřísluší nám odhadovat, kdo z příštích voleb, ať už do europarlamentu nebo do sněmovny vyjde jako vítěz, ale zdá se skoro být jisté, že všichni zase o něco okoráme, zhrubneme, mám namysli agresivní negativní kampaně, ve kterých se zejména některé větší strany jakoby vzhlédly?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těch důvodů je víc, proč vsadili na ty agresivní kampaně, není to o povaze, když člověk je novinářem a nějakou dobu dělá politického komentátora, chodí mezi politiky, mluví s nima a navštěvuje je, dejme tomu, v těch parlamentních budovách v Poslanecké sněmovně, tak vidí, že ve chvíli, když přijde nějaká přestávka, tak sedí v té restauraci bez ohledu na stranickou příslušnost a jsou to všechno kamarádi, vlastně spíše sbližuje to, že jeden je z ODS, druhý ze sociální demokracie a třetí je lidovec, tak jsou, dejme tomu, všichni tři myslivci a najednou jsou si daleko bližší, než jsou si blízký se svým partajním nějakým kolegou, který ale má úplně jiné zájmy, to znamená, to jsou všechno kamarádi, to, je to vlastně jedna parta sehraných lidí, kteří ovšem před kamerami předvedou takovéto divadlo na znepřátelené tábory a stále ještě je hodně lidí, kteří prostě tomu naletí. A ta agresivní kampaň, ta vlastně nahrazuje absenci témat, ono, když se podíváme na to, jak se to politické kyvadlo mezi pravicí a levicí pohybuje na stále kratší dráze, tak dnes už rozdíl je velmi malý a ten je malý proto, protože vlastně i občané, všichni se tlačí stále více k jakémusi pomyslnému politickému středu a tam se vlastně vyčkává a čeká, až někoho něco napadne. Teď prožíváme takovou blbou dobu, nic nikoho nenapadá, nic se neděje, všichni jsou stejní a vybíráme si ze stejných.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přitom zrovna ta krize, o které se neustále mluví, by mohla být velkou výzvou. Já bych rád věděl, proč voliče neuráží, že politici nebo možná přesněji manažeři volebních kampaní podceňují a že útočí v podstatě na jejich nízké pudy v domnění, že při rozhodování nepoužívají mozek.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já se obávám, že to, že to je vykalkulované do posledního detailu, že nesledujeme žádnou náhodu, že ten dnešní volič, anebo občan, anebo i nevolič, vlastně očekává od té kampaně nějakou akci, nějaký adrenalin, nějaký děj, jo, prostě a tak se řeší půtky, intriky a verze, útoky, urážky a vlastně má to svoje publikum, je to taková, taková hra, je to taková mýdlová opera, taková nějaká snaha za každou cenu zaujmout, za každou cenu přitáhnout, no, a ve chvíli, když někdo je trpělivý a snaží se o jakousi smlouvu s voličem, to byla politika kdysi, a něco mu nabídnout a začne mu to moc vysvětlovat, tak za chvíli začne nudit, otravovat a takového, takového prostě nakonec ti lidi ani nevolí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se ještě vrátím k té narážce, kterou jsme vlastně dal do podtextu jedné té otázky, na to, jestli nějakým způsobem skutečně to, co sledujeme a to, co na nás neustále působí, útočí, jestli to opravdu ovlivňuje nějakou všeobecnou morálku, co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná v důsledku ano, ale to je jenom součástí takového toho mainstreamu, celého toho infotainmentu, jak se tomu odborně říká v médiích, všichni, všichni prostě trochu asi zhrubli, ale když se potom podíváme na, na to, jak se lidé chovají ve svém okolí ke svým blízkým, v prostřednictví kamarádů, tak najednou zjistíme, že ti lidi jsou normální, jo, prostě tam, kde navenek, pokud jde o společenskou situaci, deklarují nespokojenost a ta nespokojenost politiků například je úplně hrozivá, ale stejně lidé potom jsou schopni prožít velmi pěkný den a s přáteli a s ostatními a jako kdyby to byla nějaká paralelní skutečnost, jako kdyby to byly v jednom člověku dva různí lidé, jiný, ten, který prostě žije v tom soukromí s těmi ostatními v takové pohodě a pak ten druhý, kdy jako ve veřejném světě je agresivní a nespokojený a znechucený.
Tady je Český rozhlas 2 Praha, posloucháte pořad Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu, který je ve studiu ve Zlíně, povídáme si prostřednictvím rozhlasových linek. Možná bych navázal na to, čím jsi vlastně končil první vstup, máme teď poslední úterek v květnu, a tak na dnešek připadá Mezinárodní den sousedů, tuším, že byl vyhlášen někdy v roce 1999, chystáte u vás zahradní party se sousedy na oslavu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To jsem ani nevěděl, že něco takového je, to jsi mě zaskočil a nic takového teda příliš nechystám, spíš se pokusím jako žít se sousedy v míru, ono to někdy není jednoduché, protože každý má nějaké svoje zvyky a každý má nějaký komín, ze kterého něco vychází a tak dál, ale to tady nechci rozebírat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže možná by se dalo poupravit takovéto známé rčení: Máš-li dobrého souseda, máš víc než on. Souhlasil bys s tím?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je vždycky tak, ano, určitě, nepochybně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá, pojďme tedy teď na chviličku do zahraničí, mělo by nás znepokojovat, že vyhladovělá Severní Korea vyzkoušela jadernou zbraň a že ohlašuje další nukleární pokusy. Co to vlastně pro svět znamená?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je to rozhodně nepříjemné, protože bylo, myslím, velice cenné, že se svět domluvil na to, že končí s testováním jaderných raket, ono stejně už jich je ažaž, a spíš by bylo potřeba je postupně likvidovat a zbavovat se jich, protože vlastně to je, to je něco, co, když přijde do špatných rukou, tak to udělá hodně škody, tak by to měli nějak jako lidsky říct, no, ale v případě té Severní Koreji, tak současně slyšíme názory expertů, že zatím vlastně z tohoto směru nějaké extra nebezpečí nehrozí, protože to ještě neumí přepravit a ještě ty bomby nemají a tak dále, takže vlastně se uvažuje o tom, že jejich motivy ani nejsou agresivní, ale že spíše si chtějí tím jaderným programem vylepšit vyjednávací pozici v těch šestistranných rozhovorech a tak dál, no, ale ono to může mít i další důvody, proč ta Severní Korea zbrojí a proč tyto takové, my říkáme totalitní režimy, anebo diktatury, režimy, které jsou postaveny na nějakém ideologickém základu, proč si takto počínají. A tam, těch, těch důvodů je několik. Já si myslím, že za prvé, mohou úspěšně odvést pozornost od domácích problémů, s tím má domácí vrchnost vždycky největší problém. A potom diktátorům vlastně izolace nevadí, oni ji naopak potřebují, protože totalitní režimy se hroutí až poté, co se otevřou světu, to znamená, že jim pro ně, pro ně je tato situace, kdy svět se jim otočí zády, vlastně to, co přesně oni potřebují, to znamená, ten jaderný program oddaluje, je to, v takovou tu chvíli, kdy, kdy se otevřou světu, a to je prostě konec, v té chvíli končí ideologie. Stát ne, ti komunisti, z nich se stanou vlastně přes noc kapitalisti a jako všude jinde na světě, ale vlastně ta ideologie, vlastně na otevřenost a na mír zaniká, to znamená, těmto režimům vlastně nic jiného nezbývá, než zbrojit až do okamžiku, kdy prostě zaniknou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není právě v tom nebezpečí té nevyzpytatelnosti, že těžko se dá předpovídat, předpokládat, jak se tento režim zachová?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že větší nebezpečí je asi Írán, kde je ten jaderný program spojen nikoliv s ideologickou nějakou doktrínou, ale s náboženskou doktrínou a tam se může stát, že oni prostě jednoho dne nabudou dojmu, že je potřeba prostě jaksi z prozřetelnosti dostanou signál, že je potřeba vyhubit bezvěrce. Pokud jde o ty komunistické režimy, tak ty my trochu známe, teda z minulosti víme, jak funguje tam, tam vlastně takový ten silný motiv, prostě najednou tu raketu odpálit někam jinam. V minulosti se nenašel a doufejme, že vlastně ta Severní Korea nebude v tomto směru výjimkou. Takže vlastně, jestli se něčeho bát, tak já mám pocit spíš toho Íránu, než, než Severní Koree.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o těch problematických režimech, tak mám tady aktuální informaci, že barmská junta prý uvažovala o propuštění opoziční političky Su Ťij z domácího vězení, ale nakonec se proto nerozhodla kvůli nelegální návštěvě Američana v domě této znám disidentky. Celé to zní tak prazvláštně, že to možná byl vlastně vyprovokovaný incident nebo v každém případě záminka pro to, aby junta měla něco v ruce, aby mohla postupovat opět tedy restriktivně proti Su Ťij. Co si myslíš o tomto?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ono to tak vypadá, tak takových názorů bylo víc, pardon, s tou Barmou je největší problém, že má velkou podporu Číny, což mimochodem platí i pro Severní Koreu a vlastně v té chvíli mohou být ty iniciativy demokratického světa jakékoliv, ale ten režim vlastně může se zachovat represivně a otočit se k celému světu zády, protože je tam ta Čína, která, která je vlastně zásadní strategický partner a tato vlastně nějakým způsobem pokryje. Na tom, na tom vlastně taky vidíme, že asi vlastně ty naše síly jsou, jsou omezené a jestli je prostě nějaký důvod, proč vlastně kritizujeme ty nedemokratické režimy, i když víme, že prostě to nemá nějaký valný účinek, tak je to proto, že to dělat musíme, že to děláme z principu, že vlastně jednoduše je potřeba říct, že souhra je důležitá a represe je špatná. Kdybychom to nedělali, tak by možná ty režimy byly ještě horší, ale to je těžko posoudit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Farmáři zablokovali budovu Rady Evropy v Bruselu, požadují snížení kvót na produkci mléka. Shodou okolností se dnes zabýváme ve vysílání Českého rozhlasu 2 společnou zemědělskou politikou Evropské unie, jak ji vidí obecně Ivan Hoffman.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak dneska k tomu bylo hodně řečeno a náš kolega Křelina z Bruselu měl k tomu hodně takový věci, které vlastně se moc neříkají a které je dobré vědět, aby člověk trochu pochopil, jak to celé vzniklo na samém začátku. Mně to připomíná trochu, teď se teda omlouvám všem liberálům, takovéto vysmívané centrální plánovaní z dob RVHP, ono, všichni samozřejmě vždycky plánují a nikdo nic nenechává úplně na náhodu a tak je to vlastně i s tím trhem, jenom ono to nabývá někdy takových velmi zvláštních podob, například jestliže zjišťujeme, že cena je nižší, než výrobní náklady, tak pak se samozřejmě člověk ptá, proč to je, no, je to samozřejmě díky dotacím. A když se ještě k tomu přidá takový ten globalizovaný svět, ve kterém se od jednoho velkoproducenta můžou potraviny, které jsou vyrobeny levně, ještě pak jsou třeba dotovány, rozvést kamkoliv jinam, tak potom je velmi těžké říct, že je v zájmu spotřebitele, aby ti místní zemědělci byli, byli znevýhodněni a dotlačeni prostě k cenám, za které nejsou schopni nic vyrobit, dovozem levnější produkce odjinud. To prostě není, někdy prostě ta dobrá myšlenka se, se zahrne a my občas právě u těch zemědělců vidíme, že ty dotace místo toho, aby něčemu dobrému pomohli, tak vlastně dostávají ty zemědělce do pasti, kdy oni jsou vlastně rukojmím různých obchodníků a řetězců a tak dále, a tím to ještě nekončí, protože navíc takoví ti drobní místní zemědělci, tak vlastně nejčastěji jejich nepřítelem je byrokracie, kterou těžko zvládají a potom berňák, který jim hlídá prostě každou položku a tak mnoho z nich uvažuje, že se na to vykašle a dá se na něco jiného. A ti, kteří přežívají, tak to jsou vlastně lidé, kteří to dělají jako hobby, velmi často lidé, kteří na rozdíl od většiny populace ještě stále pracují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pravý Ivan Hoffman, který ví, o čem mluví, protože žije na vesnici. Ivane, taková zajímavá zpráva, která vyšla dnes, zaměstnanci Evropské centrální banky svolali na 3. června stávku, nelíbí se jim plánované změny v systému důchodového zabezpečení. Nejsou spokojeni s připravovanými změnami v poskytování zaměstnaneckých výhod, a proto tedy sáhnuli k výstražné stávce, je to zřejmě historicky poprvé, co stávkují tedy bankéři centrální banky. Jak taková zpráva na tebe působí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak mělo by se nafotit, protože nedávno jsem četl audit Honzy Macháčka, který říká, že vlastně tahle ta krize je zvláštní tím, že na rozdíl od minulých krizí nemáme žádné obrázky, jo, prostě, nikde nejsou žádné fronty hladových, kteří prostě čekají na polévku, jo, prostě tahle ta krize je taková, že se o ní stále mluví, ale všichni stále mají co jíst a když nemají práci, tak přece jenom dostanou nějakou podporu, nikdo neumírá hladem a tak dál. A že to je vlastně taková nefotogenická krize, já si myslím, že tohle to, pokud se někde srotí, bankéři před bankou, tak to by mohl být ten obrázek, který necháme našim potomkům jako doklad, jak vypadala, jak vypadala tahle ta obrovská finanční globální krize.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A s tím souvisí ještě jedna, nevím, jestli úsměvná, každopádně kuriózní informace, makléř Morgan Stanley se opil na obědě a potom začal obchodovat s ropou, prý asi tři a půl hodiny tedy strávil na obědě, potom se vrátil do práce pod vlivem alkoholu a transakce, které provedl, tak mohly být pro banku ztrátové asi v hodnotě deseti milionů dolarů. V době krize to je opravdu absurdní zpráva.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Kdežto o nás se říká, že máme jako novináři obrovský vliv, ale tady vidíš, že prostě jsme neškodní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl na závěr našeho dnešního povídání v pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku, s velkým D, také spolupracovník Českého rozhlasu. Snad mohu prozradit, že úplně výjimečně za týden, tedy přesněji ve středu, tě uslyšíme opět v tomto pořadu, opět ze Zlína. Tak tedy za týden ve středu na shledanou, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já přeju hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ať se ti vyhnou smrště a kroupy.