Přepis pořadu Jak to vidí - 23.3.

23. březen 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byla v socioložka Jiřina Šiklová. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Jiřina Šiklová


Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné dopoledne v pondělí 23. března. S pořadem Jak to vidí začínáme dnešního Hosta do domu. No a socioložka Jiřina Šiklová je tím prvním pondělním hostem. Pěkný den.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Pěkný den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech přeje i Daniel Brůhová. No a začneme dnešním celodenním tématem a to je handicap. My budeme probírat téma handicap hlavně v Hovorně, ale jak se u nás žije lidem s handicapem, na to už se vás ptám, paní Šiklová.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak já znám hodně handicapovaných, protože dělám v řadě nevládních organizací, které se o handicapované starají. V Kontu Bariéry, které jim pomáhá, ale to spíš finančně, a vedle toho znám i řadu jiných organizací. Třeba teďka slavila výročí, já už nevím kolikáté, Letohrádek Vendula. A to je strašně zajímavý, protože to vlastně založila moje kamarádka, která chodila se mnou na fakultu a byla sama handicapovaná. A tehdá se na ni všichni dívali prostě hrozně, jako kdyby to byla zvláštnost. Dneska by byla na té fakultě běžně. A pak, myslím, po převratu ona nějaký majetek restituovala a z toho je ten Letohrádek Vendula podle ní pojmenovaný.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle ní pojmenovaný. Já myslím, že ona je po obrně na vozíku. I špatně mluví.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. Velice chytrá ženská. A já si pamatuju, když k nám chodila, nebo s námi chodila na fakultu, tak jako vždycky říkala - prosím vás, já sice špatně mluvím a pohybuji se, ale já tu tématiku a to, co víte vy, vím taky. A to jsem tak oceňovala a říkala jsem si - holka, seš dobrá, seš si schopná tohle to říct. Ta vlastně první mě de facto svým vlastním příkladem přivedla na tu myšlenku, že handicapovaní jsou jenom v jedné části své osobnosti, toho celého, že tedy jsou tedy jiní trochu, než je většina.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni jsou zakletí do toho těla, které je zlobí tak trochu.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak. Ano. Ale hlavně ta myšlenka, proč se má, nemá používat třeba o někom označení invalida a proč handicap.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte a na to právě myslím. Říkám si, co se všechno změnilo od roku 90. Například tohle označení je nemarkantnější. Kromě toho, že lidi na vozíku nebo lidi s Downovým syndromem potkáme normálně na ulici, v metru, na nákupech a tak dále.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Přesně tak. Ale ono to souvisí s tím, že to handicap, možná, že to posluchači vědí a že jim opakuji něco, co je banální, ale to vlastně když byly zápasy, sport a někdo byl silnější, než ten druhý, tak tehdy se mu dala hand in cap, vlastně přivázala se mu ruka, aby on mohl, nebo aby se vyrovnal tomu druhému. Docela běžně se to prý dělávalo. A to znamená zdůraznění, že ten člověk má ten handicap, má tu ruku teda v té kapse, nebo tu přivázanou v tomto boji, ale v tom ostatním že je tedy normální, že si ji může teda také vytáhnout. Kdežto když použijete termín invalida, tak je to vlastně horší, protože validita je hodnota. A když je někdo invalidní, jako kdyby byl nehodnotný. A to je, myslím, to podstatné. A to právě tehdy vlastně vyplývalo z těch poznámek té Venduly, že ona říkala - já nejsem invalidní. Tak to si myslím jako, že je podstatné pro to poznání.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
I když říkáme, že mnoho věcí k dobrému se změnilo od roku 1990 ve světě handicapovaných a v tom, jak se jim žije v České republice, ale když člověk vyjede přece jen na západ od našich hranic, tak vidí, že tam stále jsou o velký kus ještě dál.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. To s vámi souhlasím. Ale vzpomínám, jak jsem v roce 1990 poprvé letěla do Švédska. Vylezla jsem na tom letišti v Arlandě ve Stockholmu a tam bylo tolik handicapovaných lidí na vozejku, jak teda člověk předtím prakticky nikde nebyl a neměla jsem pas, tak moje první myšlenka byla - kde jsem to přistála, kde jsem se to objevila, vždyť tady neměli 200 let válku, proč je tady tolik těch lidí handicapovaných. A uvědomila jsem si, že to je prostě tím, že oni je neschovávali. Pak zase potom k tomuhle nesmírně přispěla Olga Havlová. A myslím si, že už lidi si ani neuvědomují, že první demonstrace, která vůbec v této republice byla, tak to byla demonstrace handicapovaných před ministerstvem zdravotnictví za to, aby je nezavírali do těch domovů a nesnažili se, aby bylo mimo společnost. A to byl, myslím, takový ten velice významný první průlom do toho vědomí - my patříme mezi vás.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je moc hezké, o čem mluvíte. Já teď myslím na to, že v sobotu byl Mezinárodní den lidí s Downovým syndromem. A uvědomila jsem si, jak tyto lidi můžeme vidět v běžném životě a jak před rokem 90 byli skutečně jenom zavřeni v ústavu s tím, že nejsou schopni normálního života.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to je velice smutné. U nás v Thomayerce, teda u nás, tehdy jsem tam pracovala, byl celý ústav pro dospělé muže s Downovým syndromem. Oni v různých věcech pomáhali a pracovali a byli vždycky tak radostní, že já jsem si říkala snad - kéž bych byla vlastně s tím Downovým syndromem, protože oni měli radost ze spousty maličkostí. Věci, které běžného člověka tak nezajímají. A oni byli milí sami mezi sebou i tedy vůči těm ostatním. Ale vím, jak pro některé z nich si třeba v pátek odpoledne dojížděli jejich příbuzní, tak to bylo velice těžké, protože vstoupili do metra a tito dospělí se tak rozhlíželi jako děti. Ale nejhorší to bylo pro ty rodiče, ty se na to ... ti byli na to připravení, ale ti ostatní nebyli připravení. A to myslím, že muselo být velice smutné pro ty rodiče. To se dneska taky změnilo. Dneska když jede někdo s Downovým syndromem, tak ho berou lidi docela jako běžně a není to žádný rozruch.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc tyto děti zůstávají běžně v rodině a mají pomoc jak odborníků, tak i společnosti Přátel rodičů dětí s Downovým syndromem, takže si předávají ty zkušenosti. Už ty ústavy svým způsobem nejsou potřeba.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, nejsou. Taky tam většinou nejsou. My třeba v tom Kontu Bariéry dáváme na takové zájezdy takovýchto organizací, protože bezesporu ta rodina, která se stará o takovéto dítě nebo takovéhoto dospělého, tak určitě má nižší příjmy, aby mohli jet někam třeba na výlet nebo něco podobného. Dokonce i lyžují a podobně. Chce to větší péči, ale je to prostě velice takový jako radostný člověk. Možná, že bychom opravdu my mnozí, kteří jsme depresivní a všechno možné, bychom byli rádi, kdybychom měli jejich povahu a kdybychom žili tak radostně, jako žijí oni. A taky dokonce i naše okolí by bylo možná radostnější, kdybychom byli takto milí na ty ostatní.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíme o handicapovaných, tak bysme měli připomenout, jak vy jste říkala, že to chce větší péči nejen té rodiny, ale i toho okolí. Existují organizace, které právě pomáhají rodinám, které mají handicapované děti, ať už je to třeba formou takového přátelského setkávání jednou za týden nebo další, jinou formou, nejen finanční teď myslím, ale spíše tou společenskou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. Podívejte se, třeba v tom Letohrádku Vendula tak tam třeba to Konto Bariéry, promiňte, já tu mluvím v takovýchto zkratkách, ale ono to taky jinak nejde, tak jim dodalo počítače. A ta ředitelka tohohle Letohrádku Vendula tak ta ty počítače tam dala, samozřejmě běžní kluci z toho okolí, ale i jejich maminky tam chodili hrát hry a já jsem najednou viděla, když jsem tam byla, jak tedy ti ostatní, ti chovanci, nebo ti, co tam jsou, jsou potěšeni, že ti kluci z vesnice mezi ně chodí. Oni se na to dívali, oni třeba s nima nehráli, ale najednou byli v prostředí těchhle těch kluků, kteří pro ně byli do té doby nedostupní. A ti kluci si také zvykali na to, že tady si hrají na počítači vedle někoho, kdo je teda na vozejku nebo je nějak handicapován. Čili to splynutí je velice důležité. A to si myslím, že je teda to potřebné, aby člověk ocenil toho druhého a říkal - tak seš jiný, no, prosím, ale já jsem taky jiný, tak proč ne.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom to shrnuli, myslíte si, že od toho roku 1989, od sametové revoluce jsme udělali v naší republice přece jenom krok? Obrovský?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Nezlobte se, obrovský. Já vím, že lidi jsou rádi, když se na něco nadává, ale jako v tomto směru jsme udělali obrovský krok. A musím říct, že i teda lidi na to jsou ochotni dávat peníze, pomoci. Je to teda problém vysvětlování, proč například tohle to nemůže financovat všechno stát. Ale je to tedy, myslím, že závažný posun. Řekla bych, že je to závažný posun k opravdové civilizaci.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Společnost vám dělá Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. Ten reprízujeme dnes večer od 23 hodin a 5 minut. A všechny pořady Jak to vidí najdete jak ve zvukové, tak i v písemné podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Hostem toho dnešního vydání je socioložka Jiřina Šiklová. A my teď změníme radikálně téma a podíváme se na politickou situaci, konkrétně na další vyslovování nedůvěry vládě. Já jsem četla na Internetu ve zprávách, že evropské deníky předpokládají, že tentokrát česká vláda padne. Mě to, musím říci, zaujalo, protože mám dojem, že ve chvíli, kdy už několik měsíců jsme předsednickou zemí Evropské unii, je vidět, že ta vláda obstává, že jednat umí, vést umí, nedokážu si představit, proč takové prognózy jsou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, já si myslím, že prognózy jsou proto, protože takhle ta vláda jedná. Já když jsem slyšela výroky třeba pana Paroubka, mně to připadalo, jak kdyby mluvil Gottwald. Musíme, nedovolíme, prorazíme, změníme. Rozumíte, ještě před tím sjezdem. Mně to trošku připadalo radikální. Já si dokonce myslím, že je to reakce na to, že teda kupodivu ta vláda ODS je dneska úspěšnější a že se to daří. A že těm lidem vůbec nejde o to, jak tedy se jedná a jaká je situace, že jim jde jenom a jenom o jejich vlastní prestiž. Pro tohle to podkopává prezident Václav Klaus toho Topolánka a pro tohle to teda vystupuje takto i tedy Paroubek, místo aby teďka teda řešily se daleko důležitější věci.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že takto radikálně je to postaveno?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, radikálně. Helejte, souvisí to s narcismem těchhle těch hochů. Nezdá se vám to? Protože dovede někdo říci jasně, proč by teďka měla být vyvolána tato nedůvěra? Vždyť tyto věci a námitky a nedostatky má ta vláda minimálně po tu dobu, co existuje. A ten návrh - zrušíme radikálně tuto vládu, nesouhlas, tak to už ten Paroubek říká aspoň pošestnácté. Copak to není směšné?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě by zajímalo, jestli si myslíte, že vláda, která vede teď Evropskou unii, jestli skutečně obstává v tom jaksi pohledu zvenčí. My se můžeme dívat jen zevnitř.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Zatím určitě jo. Zatím obstává lépe, než-li teda jsme předpokládali, než jsem teda já předpokládala. Tak proč? A proč zrovna teďka, když stejně jsou volby za čas. Vždyť je to vyhazování peněz. Tak to je prostě nepochopitelné. A navíc kdyby některá z těch vlád jako přišla - my tady máme radikální program, odlišný třeba v té a v té oblasti, my chceme dělat tady O P a vy chcete dělat A B, tak tedy není možné se shodnout, proto teda ... ale dovede někdo vůbec říci, co je teďka tím konkrétním příkladem, nebo co je to jablko sváru těchto 2 stran? Já to neumím. Myslím si, že sleduji politiku docela výrazně a že kdybychom se teďka zeptali pana Paroubka nebo někoho podobného, tak že by říkal - no, jsou tam takové nesrovnalosti a v tom soudnictví a to už jsou skandály a to už je příliš mnoho. A co konkrétně? To jste o paní Vesecký nevěděli dřív? To jste nevěděli to nebo ono? To jste přeci všechno věděli, tak proč zrovna teď, hoši?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dáváte si takovou otázku, necháme ji asi nezodpovězenou, protože my ji nezodpovíme. Ale mě by zajímalo, když jsem se ptala na to, jestli vláda, ta, kterou máme, obstává v Evropské unii, tak vy jste také říkala, že jsou důležitější věci, které se mají řešit. Měla jste něco konkrétního na mysli?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Důležitější věci. Tak za prvé náš profil v té Evropské unii. Snaha udržet tu Evropskou unii, vždyť to je nesmírně důležité. Když vidím naše hochy, teda já říkám hochy, v té politice, oni jsou to převážně muži, tak si říkám - zaplaťpánbůh, že jsme v Evropské unii a že jsme v NATO, protože to by si opravdu tito lidé dělali, co chtějí. A kdo má tady zájem o rozbití Evropské unii? No, samozřejmě, že Rusko, Putin, nikdo jiný. A toto nepřímo, ať se na mě nezlobí, nahrává teda momentální situaci. Takže já sice nejsem stoupenkyně nějakých teorií, že je tady nějaké spiknutí, takové ty řeči, že třeba, já nevím, prezident Václav Klaus je řízen Putinem a podobné věci, považuji za samozřejmě konspirační teorie, které jsou nesmyslné. Ale ta skutečnost je, že to nahrává tomu rozdělení. A jestliže země, která vede momentálně to předsednictví, nedokáže se ani chovat po tu dobu těch pár měsíců tak, aby říkala - ano, ono to je dobré, my jsme ... reprezentujeme to celé, my jsme dobří, tak to také snižuje kvalitu té celé potom i té Evropské unie. Navíc co se tím vymění? Všichni víme z výzkumů veřejného mínění, že tedy tady bude zvolena vláda, která bude zase relativně slabá. Jsou tu pořádní jenom 2 ... teda silný politický strany. Já jsem pro vždycky, aby bylo tam hodně malých stran, aby se ty velké strany měly s kým dohadovat a nemusely se dohadovat s komunisty. Ale to se nezmění po těch volbách. Po těch volbách, ano. Po těch volbách se to nezmění.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste mluvila o tom, že většinou muži reprezentují tu politiku u nás, tak já bych se vrátila zpět k tomu tématu handicapů. Vnímáte to jako handicap, že není více žen zastoupeno v politice?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to je krásný příklad, co jste řekla. To je přesně handicap té naší vlády. Ta vláda jako je v tomto směru znevýhodněna. Ale dá se to změnit. A to je u toho handicapu taky významné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dá se to změnit, ale chce to asi ještě nějakou delší cestu. Protože ženy stále se neodhodlávají jít do té vrcholné politiky.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, samozřejmě neodhodlávají, nejsou voleny nebo to bude vypadat tak jako včera na té vládě ČSSD, kdy tedy tu nešťastnici honili, aby tam konečně někoho zvolili. A pak nabízeli další ženy. Vždyť je to trapné pro ty ženy v tomto směru, takovýto postup.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že ženy v politice nesou trošku jiné poselství, nebo možná jinou myšlenku než muži? Z jiného úhlu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já jsem stoupenkyní vždycky toho, že teda více rozhoduje osobnost než pohlaví člověka. A taky samozřejmě kontura, která vede tu ženu nebo toho muže k určitým postojům. Naše ... to není esenciální, základní věc osobnosti, toho, že je člověk toho nebo onoho pohlaví, ale naše, dejme tomu, kultura zatím vede ty ženy k určité umírněnosti, ne tedy k tak tedy konfrontačnímu jednání, jako je to vedeno u těch mužů. V tomto případě by to určitě bylo lepší, ale kde je seženeme?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi je zvolna budeme muset vychovávat, co myslíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
U vás na fakultě myslíte, že je nějaká naděje, že by se narodily nové političky?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že už se tam řada lidí takovýchto rodí, velice schopných žen, které by mohly to změnit. Ale nezlobte se, jestliže chtějí zejtra hlasovat o důvěře vládě, tak to se do té doby nezmění. Bohužel.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To bude trvat nějakou delší dobu.
Český rozhlas 2 Praha a socioložka Jiřina Šiklová už přemýšlí o tom, jaké další téma vám nabídne. A já přemýšlím o tom, jak novináři si stojí v tom, o čem jsme povídali. My jsme mluvili o handicapech, mluvili jsme i o politice. Vy jako socioložka určitě sledujete to, jak novináři uchopují témata a předávají je dál.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, to sleduji a i když nejsem proti novinářům, naopak a doufám, že jim bude zachována svoboda, jakou mají dosud, tak považuji za vhodné, aby novináři více vlastně opakovali základní informace a pak teprve dávali svůj komentář. Jestliže novinář píše stylem, že - jak všichni víte, no, dobře víme, o kom se mluví, ten pán se mnohokráte ztrapnil, ale nejmenují, nebo předpokládají - kauza toho a toho, kauza té a té. Tak vlastně napřed na začátku nám nesdělují informaci a dávají komentář. To je nevhodné. Lidi nejsou povinni se učit, co je v novinách. To by nám měli usnadnit. No a druhá věc ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To vám chybí.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, to nám chybí. A další věc, která mi chybí. Že ... to říkal nejenom teda Masaryk, ale to je podstata vedení dialogu. Že totiž dialog je o tom, a na tom spočívá tedy demokracie jako diskuse, že já myšlenku druhého rozvíjím, snažím se ho pochopit, kousíček poponést tu myšlenku dál, něco k ní přidat. A ne, abych řekla - to je nesmysl, ne abych toho druhého shodila. Já jsem včera koukala třeba, to občas dělávám, na Otázky Václava Moravce. Ti lidé se daleko více shazují, než aby byli tedy nosní. Kdo tam byl, když jsme mluvili o těch nosných lidech, tak tam byla třeba ta Kateřina Jacques, která říkala - a proč? A zdůrazňovala, aby se ta vláda neměnila, aby se ta vláda zachovala, že není důvod ji měnit. Ale ti ostatní se vzájemně shazovali. Je to takové, co se dělávalo, já vím, já už jsem nebyla mnoho let na pouti, že tam byli 2 chlapi, kteří se mezi sebou fackovali, mlátili a jako bojovali. Nikdo nevěděl proč. Ale lidi jim fandili, dávali peníze, aby teda se mlátili víc. No, to je sice hezká věc, ale vlastně to bylo pro pobavení. A to je ... tomu se říká wrestling, jako disciplína, to patří opravdu na pouť a ne tedy na zasedání politických stran nebo dokonce do parlamentu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy upozorňujete na to, že politická kultura u nás ještě potřebuje přece jen vyjít pár tříd, aby ...

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Hodně tříd.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Aby skutečně dosáhla třeba úrovně takových těch klasických demokracií evropských, když zůstaneme v Evropě.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. Určitě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to vnímáte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Na 100 % ti lidé by se měli naučit tedy diskutovat a vést. A to víte, kdyby jim šlo o něco společného a ne o to shození toho druhého, tak to potom je velice dobře možné. Ale výroky typu - pánové Bursíkové, já nevím, další a další, vždyť to jsou floskule, které teda mimo jiné jsou přijaty a přejaty třeba zrovna z Lenina. Ten hodně mluvil.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale přemýšlím o tom, jestli podobné diskuse se nevedou například i v Německu, ve Francii a tak dále, jestli prostě politika nepřináší takovouto kulturu.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je možný, že ji přináší. Já neříkám, že jsme o mnoho horší než-li ostatní, ale je dobré, abychom my voliči a občané řekli - tak už, hoši, v tomto směru nepokračujte, my se chceme dozvědět podstatu vašeho řešení a ne, že teda Franta si myslí něco jinýho a já si myslím taky něco jinýho.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to, co si myslí, jsme se dozvěděli dnes od socioložky Jiřiny Šiklové. Děkuji vám za váš čas. No a zítra v Jak to vidí uslyšíte Pavla Kosatíka.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Jiřina Šiklová
Spustit audio