Přepis pořadu Jak to vidí - 22.9.

Jak to vidí Alexander Tomský

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dnes tu vítám nakladatele Alexandera Tomského v pořadu Jak to vidí. Dobrý den přeji.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Dobrý den.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Téma bude takové, řekla bych, lehké, ale možná i vážné. Vrtíte hlavou, že ne, uveďte tedy své téma, které jste si vybral.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, víte, já jako nakladatel se vlastně živím láskou, protože většina knih se tomuto tématu nevyhne nikdy a nejčtenější jsou romány o lásce, zvláště takzvané ženské, nechci tím ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
... ženské romány o lásce. Ta chlapská literatura je spíš o přátelství jako Tři mušketýři třeba ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale láska tam je taky velmi silně.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, většinou nebejvá. Ta pravá mužská literatura je bez lásky, ta je o přátelství, že jo, a ta pravá ženská zase je o lásce, a to přátelství tam někdy chybí ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že tedy muži nepotřebují číst o lásce?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Ne, že by nepotřebovali, ale nečtou. Proč, to nevím, ale já tedy musím číst, to je už profesní deformace. Takže jsem si řekl, že dnes tedy bude toto téma pojato tak trošku nevážně, ale i z filozofického hlediska, protože je v tom strašný zmatek, co to je láska, vlastně jakoby nikdo neví.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte, že to během té půlhodiny Jak to vidíte vyřešíme.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Určitě, to se dá, to se dá snadno vyřešit, poněvadž tady mám celou knížku citátů, moudrých, moudřejších, než jsem já a ti vědí, o čem hovoří a je to opravdu velká legrace.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jste ty citáty našel?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, tak, ty citáty začínají v Řecku a v Římě, to jsou ti staří, že jo, stoikové a filozofové řecko-římského původu. Oni s tím tenkrát velký problém neměli. Pro ně, on se jim do toho sex moc nepletl. Oni považovali ero za nejnižší lidský pud, to máme společného se zvířaty, takže se jim do toho tak moc nepletlo. Pletla se ovšem do toho vášeň a cit samozřejmě, to už bylo horší, na toto téma mají také dost co říci a samo manželství oni považovali za úžasnou věc, instituci, základ společnosti a za něco úžasného, protože vlastně ti nejnižší pudy a city se postupně jakoby přerodí v přátelství, které je velmi plodné v tom, v tom životě těch Římanů, samozřejmě jedná se to o středních vrstvách, týká se to teda toho patriciátu, nicméně pro ně manželství v podstatě bylo monogamní, což jsem ani netušil. Já jsem si myslel, že to přišlo s křesťanstvím, ale není tomu tak. Našel jsem u Aristotela, Platóna a jiných prostě velkou chválu na monogamní manželství.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale ta představa o tom monogamním manželství byla asi trošičku jiná, než ji máme dnes.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, tak, samozřejmě, samozřejmě oni sexuální potíže a problémy neměli, protože měli otroky.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bychom se dnes divili, kdyby to tak fungovalo.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
A nepletli tak úplně sex do, do manželství nebo..., ne, nepletli, ale nebyl tak podstatný. Bych řekl, že můžeme v době dost podivné v tom, že ta sexuální činnost je vlastně považována za nejvyšší, kdežto oni ji považují za nejnižší, že jo, a my dnes, často, když mluvíme o lásce, tak máme na mysli vlastně ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom ten sex.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Jenom, jenom vlastně, no, sexuální aktivitu. Vidíte to ve francouzštině a v angličtině make love, že jo, znamená dělat jakoby lásku, takže tady, tady jsme trošku možná nenormální v tomhle tom smyslu v pohledu těch řecko, Řeko-Římanů.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vypadají ty citáty Řeků a Římanů tedy s ohledem na to, co jste teď právě popsal?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Tak oni jsou vážní, víte, oni, oni v podstatě moc nevtipkují. Ta legrace začíná v sedmnáctém, v osmnáctém století, kdy začínají se objevovat paradoxy, které se týkají právě toho, že ta láska, vášeň, nevěra, že to všechno, manželství, že je všechno smíšený dohromady, vlastně nevíme přesně, o čem je řeč a zase začíná, díky naší evropské historii začíná se objevovat velmi silně dědictví té romantiky, která začíná ve třináctém století vlastně, minesengři a ty trubadúři, jestli si vzpomínáte, na hradě už je ten idol ženy, že jo, a od toho se potom, a zároveň tady ten paradox tý monogamie, tvrdě křesťanský, že jo, to je ta zazděná, co tam úpí za nevěru, a tyto dvě ženy, ta zazděná a ta oslavovaná, prostě vytvoří později vlastně romantickou představu v evropské literatuře a z ní pak vycházejí všecky ty nedorozumění a tím vlastně i ta, i ty paradoxy.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže humorné citáty začínají v šestnáctém století, jste říkal ...

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
V sedmnáctém století v podstatě ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
V sedmnáctém století ...

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
... už je to velká legrace, je to francouzský autor Roche Feucauld, to se píše Roche Feucauld, já to říkám naschvál Roche Feucauld, aby si to lidé našli, protože paní Jarmila Loukotková vydala nedávno překlad, což mně hodně pomohlo citátu tohoto slavného autora, je to opravdu ohromná legrace.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co například napadá v těch svých citátech nebo na co poukazuje?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, tak, on ani tak nenapadá nic, on si z toho ze všeho dělá vlastně tak trochu legraci, ale zároveň takovou tu vážnou legraci, kde vlastně napadá, daleko by se říct falešné představy, které mají lidé o sobě, že jo. Často si myslí, že jsou zamilovaní a nejsou. A nevědí, co to znamená vlastně, mají jenom takovou představu. Někdo říká, milujeme neskutečné, fantastické bytosti, které si vymýšlíme a ne tu reálnou, že jo. Někdy říká, že o lásce toho bylo napsáno tolik a přitom to má často tolik společného jako králík, jako král s králíkem, nebo králík s králem, jo, prostě dělá si legraci, ukazuje na, na problémy tedy lásky, nevěry a podobně.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A z těch dalších humorných citátů, jakého autora byste mohl jmenovat?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, tak, ten nejhumornější ze všech je nepochybně Oscar Wilde, Angličan, že jo, to už je devatenácté století, ale je, je velmi podobný tomu Roche Feucauld. Já jsem zjistil, že většina těch citátů, vlastně, že jich je hrozně málo. Já jsem jich nasbíral asi třeba tisíce a ještě mi takovejch deset procent chybí, bych řekl, ale to podstatný, všechno je v nich řečeno a je to dobře, protože taková knížka vlastně vytvoří skutečně ucelený obraz, jak z té legrační stránky, tak z té velmi vážné. Ještě k tomu Roche Feucauld. Tak on třeba říká: Opravdová láska mi někdy připomíná strašidla, každý o nich hovoří, ale málokdo je viděl nebo Pravá láska je jen jedna, ale těch napodobenin. Takže takhle vypadají, vypadají ty, ty legrační citáty. Ale pak jsou ty velmi vážný, že jo, pak jsou ty, které vlastně se snaží jakoby rozplést ten, jak říká Karel Čapek, ten houf citů, vášní, který se pod tím pojmem vlastně skrývá, ale je potřeba to tak nějak rozplést, ale když potom čtete jich dvacet, třicet za sebou, tak se vám to rozplete v hlavě, já ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak myslíte, že má člověk potom jasno?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, určitě, tak začneme třeba těmi Beatles. Tak ty říkají: All you need, is love, jo. Tak to není ani vtipný, ani to, prostě všechno je láska, hned na to někdo říká: Bože, láska je všechno, je také všechno, co o ní víme, takže už se to jako tím vyruší, že jo. Pak přijde další a říká: No, láska vlastně znamená, znamená tohle, pro svět jsme jenom jednou osobou, říká tento anonym, ale pro někoho můžeme být celým světem, ale musíme chtít. Tady už je..., tady se nám do toho připletl prvek vůle, čili láska není něco, co na nás spadne jako trám, jak, jak je v jedné krásné české písničce, ale je to něco, co vlastně znamená něco víc, znamená vůli, cíl sledovat vlastně dobro té milované osoby, a to už potom bez ohledu na tu náklonnost , cit a tak dál. Čili vidíte, že ono se to z toho dá vyčíst. A pak je to, pak jsou ty paradoxy, který nejsou paradoxy z legrace, to znamená, nevznikají tím, že mluvíme vlastně o něčem jednostranně nebo špatně, /nesrozumitelné/ paradox jako podstata samé věci, a to je dost složitý a podivuhodný, že jo, tady už je..., začíná taková ta metafyzika, bych řekl, nebo takový ten zázrak celé věci, když ten Šalamoun v písni říká: Stal jsem se tebou, má milovaná, a ty ses stala mnou. Co to znamená? A pak si přečteme u Aristotela, že láska jsou, je jedna duše ve dvou tělech. A u těch jiných zase čteme, že to jsou dvě duše, ale které mluví jakoby jedním hlasem, že jo, stejným hlasem. Pak někde čteme, že to jsou jakoby dva jednokřídlí andělé, kteří vlastně nemohou létat každý zvlášť, ale jenom spolu, a to létání je vůbec zajímavá věc, že jo, to je obrovský paradox. V jedné, v jedné písni, myslím, že to je italská lidová píseň, se zpívá cantare volare, zpívám, létám a je skutečně pravda, že tento pocit zamilovanosti, jakoby ztráta gravitace, létání, se skutečně objevuje, že jo, v literatuře evropský neustále, kde se to vzalo, proč se to vzalo, proč, proč říká ten, ten, jak on se jmenoval ten Říman /nesrozumitelné/, proč on říká, že milenci šílenci, že jo. Ovšem zamilovanost je vlastně jakási forma dočasného šílenství, takže vidíte, ty paradoxy tu jsou.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je na návštěvě v pořadu Jak to vidí nakladatel Alexander Tomský a hovoří o lásce.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Alexander Tomský dnes mluví o lásce, manželství a sexu. Možná bychom to měli ujasnit. Vy říkáte, že jsou čtyři druhy lásky. Jak to vlastně je s tou láskou? Co se do ní všechno plete?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, tak, víte, jak říká ten Karel Čapek, je to prostě houf citů a vášní a touhy a ještě všeho možného. Láska je pro některé třeba i obchodní záležitost, takže to je, to je samozřejmě velmi složité, ale Řekové v tom měli úplně jasno, protože měli hierarchii a já si myslím, že ta hierarchie platí a že ten zmatek okolo toho, co to vlastně je, vzniká tím, že se nám to všecko, všechny ty čtyři druhy pletou. Oni se prolínají totiž, oni jsou, člověk je vlastní vlastně všechny. Řekové měli představu, Aristoteles, že člověk se skládá jakoby z vrstvy minerálně-vegetativní. Máme určitý, dneska to víme, že máme vegetativní určitý pochody v těle, svaly a podobně, které neřídíme vědomě a řídí se samy jakoby, jsme jakoby taková částečně rostlina. Potom je tady ten, ten živočich v nás, a pak je ta duchovní stránka člověka, kterým se vlastně ten rozum a introspekce a možná i smích a podobně, kterým se člověk liší od zvířat. A tu lásku oni viděli také v této podivuhodné, řekněme, rovině. Na nejnižší úrovni bylo to, co máme společného se zvířaty, tedy eros, sex, a tím se příliš nezabývali, proto taky neměli tu legraci, jako máme my. My to přeháníme na druhou stranu. Potom byla ta láska taková ta rodinná a taková ta podivuhodná, která nás zarazí velmi často, my ji nepovažujeme za lásku a řeklo by se, ten překlad toho slova řeckého storge by byl nejlepší náklonnost. My nevíme, proč jsou nám někteří lidé sympatičtí, prostě je potkáme a jsou nám hrozně sympatický a platí to i tedy v těch mužsko-ženských vztazích, že to je první takovej ten prvek, jakási podivuhodná, vrozená záležitost, sympatie a samo zřejmě ta rodinná sympatie daná tím, že tito lidé jsou nám vlastní. Nemyslím tím bratrance, to už je horší, a sestřenice, ale ti nejbližší. Jsou naši, a proto jsou vlastní a tam ta sympatie nějak tak přichází přirozeně, takže storge. Potom, potom byla ta, to přátelství, filia, které považovali Řekové a Římané v podstatě za nejvyšší dosažitelný druh lásky, zvláště přátelství mezi muži, to považovali za mnohem víc než přátelství mezi, mezi ženou a mužem, protože se jim tam nepletl do toho sex, oni mysleli tím opravdu čisté přátelství, nikoli homosexuální třeba, opravdu čisté přátelství, a to nejvyšší, to, to agape, to bylo pro Řeky něco už mystického v podstatě, to byla mystika, to už souviselo s náboženstvím a souviselo to s lásko nejen k lidem, ale i s láskou k vlasti, schopnost, schopnost položit svůj život, že jo, za vlast a také to byla láska, která byla typizovaná vlastně láskou matky a dítěte, láska matka k dětem, k svým dětem, někde tady docela vtipně to říká jeden z autorů říká: Muž si může být jist jedinou láskou, láskou své matky, takže ta nejvyšší, ta nejvyšší láska agape byla symbolizována, to je symbolika určitá, no, a potom přišlo křesťanství, že jo, a křesťanství, ten náboženskej prvek jakoby v té lásce nalezlo nebo vyhmátlo velmi silně, takže potom máme už lásku mystickou, to už vychází, a to také vychází z těch řecko-římských pramenů, že tam ta mystika lásky je, ale je zajímavý, jak se ta mystika může prolínat všemi těmi druhy až dolů i do té nejnižší. Já tady máme třeba citáty čistě sexuální, sexuální činnost a ty jsou také některé mystické, to se prostě u nás všecko plete dohromady a tím vzniká, vznikají vlastně ty epigramy.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak uveďte nějaký citát.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, já bych to musel najít, kde to mám, víte, ono toho je, ono jich je dva tisíce, ale že se v tom promítá, je nepochybné, už to mám, už to budu mít, láska je slepá, že jo, ale v tom, jak je slepá, v těch nejnižších vlastnostech, někteří dokážou, dokážou prostě tam najít, najít i tu mystiku, takže třeba tady máme o erotice. My rozlišujeme mezi erotikou a sexem. Erotika se má k sexualitě jako zisk ke ztrátě, říká Carl Kraus, slavný publicista rakouský z přelomu století. Proč? Protože erotika není totéž co sex. Erotika je víc. No, a tady píše Kafka: Smyslná láska odvádí od lásky nebeské. Sama by ani nemohla, ale protože v sobě nevědomky obsahuje i její prvek, daří se jí to. Víte, čili on tam vidí prvek i v té čistě smyslné lásce, který jaksi pochází z nebe, čili mystický, a to říká pražský autor Franz Kafka. No, zase Egidius římský říká: Láska je náměsíčnost ducha. Vášeň je ctnost, milovat všechno nelze ze ctnosti, jedině z vášně. Roche Feucauld si z toho dělá hned legraci a říká: Láska se stává záležitostí těla tím víc, čím víc prohlašuje, že je jenom záležitostí ducha. No, takže tady máme, a ta mystika, já jí teď nemůžu najít, ale ta mystika je v tom, že některým připadá sex, tedy sexuální činnost jako kosmická záležitost málem, jo, jakoby prostě v tom bylo nějaké splynutí byť jen tělesné, přece jenom víc, než, než je normální jakákoli jiná zkušenost, z čehož si zase dělají jiní legraci velikou, takže tady třeba máme slova slavného anglického lorda, který říká: Potěšení krátké, pozice absurdní, náklady neúnosné, takže vidíte, že ty epigramy se navzájem dost, dost si protiřečí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je víc těch myšlenek, které lásku velebí nebo hanobí nebo naopak zesměšňují nebo si z ní dělají legraci?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
No, tak, samozřejmě se tyto citáty zahrnují a zahrnují vlastně dva a půl tisíc let, tak těch, kteří lásku velebí, je samozřejmě mnohem víc. Jenomže jsou často nudní, to znamená, v tomto výběru bude to tak v rovnováze, protože ono totiž nudní, no, víte, ono se, oni se opakují strašně, jo, to je ten největší problém. Pravá láska, že jo, když vezmete jeden z nejsilnějších citátů, ten napsal libanonský básník a malíř Gibran, nevím, jestli jste o něm někdy slyšela ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
... ale on je skutečně jeden z nejslavnějších a on říká ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
... a ten je, ten je velmi originální, kdežto většinou prostě říkají: Láska je všechno, láska je život, láska rodí lásku, láska nad vším vítězí, láska je, rozumíte, oni se opakují, ono se to nedá, to je taková zvláštní, že jakmile chcete říct něco pozitivního, tak to jsou dva, tři, čtyři výroky, a ty neustále opakují, ale těch negativních, těch jsou statisíce, jo, to je zajímavý, jo, těch. Tam se dá prostě vymejšlet, že jo, takže ten Khalil Gibran stojí za citátem: Když na vás láska zavolá, jděte za ní, byť by byly její cesty neschůdné a strmé, a když vás její křídla obejmou, oddejte se jí, kdyby vás mohl zranit meč ukrytý v jejích perutích. A když k vám promluví, věřte jí, byť by její hlas rozmetal vaše sny jako severák, který pustoší zahradu. Láska dokáže nejen korunovat, ale i ukřižovat, napomáhá nejen růstu, ale vašemu oklestění a stejně jako vystupuje s vámi do výšek, tak sestupuje s vámi ke kořenům a zatřese jimi, když přilínají příliš k hlíně, sklidí vás pro sebe jako snopy obilí, vymlátí vás do obnažení, proseje vás, aby vás vyprostila ze slupek a rozemele vás do bělosti. Bude vás hníst do poddajnosti a pak vás předurčí svému posvátnému ohni. Tak tady vidíte, že už v tom je ta mystika prostě toho, toho utrpení vlastně a toho, že se jí má člověk poddat a že se nám tady to toho, vlastně nemáme jasno, o kterou tu lásku vlastně úplně jde, že jo, a v tom to jsou ty nesmírně silné, samozřejmě nejsilnější jsou ty, které vlastně, jak, vlastně v sobě obsahují všecky ty čtyři vrstvy, jak je viděli, viděli ti Řekové a Římané, ale takových není příliš mnoho. Většinou je to vždycky jednostranné a tím vzniká, vzniká ten zmatek, že jo, když říká třeba Mirdad, to je zase Říman, říká: Žijete, abyste se naučili milovat a milujete, abyste se naučili žít, nic víc už nepotřebujete se naučit. No, jo, to se lehko řekne, že jo. A jinej říká zase: Učte se, učte se, učte se, bez učení nic není, že jo.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A platí to i v lásce?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
A platí to především, že jo, láska je lék největší, tak jako největší bídou je osamělost a pocit nechtěnosti, že jo, tak to jsou ty moudré citáty, že jo, to jsou ty, které jsou pozitivní, no, a pak máme tu legraci.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes o lásce, manželství a také sexu hovoří Alexander Tomský v pořadu Jak to vidí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jedno zastavení nás čeká v dnešním pořadu Jak to vidí Alexander Tomský, a to u lásky manželské. Manželství, jak je pojímáno v těch citátech různých moudrých myslitelů?

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Samozřejmě manželství je v krizi, jak všichni víme, a zvláště dnes a ty citáty také na to odpovídají. Ukazují, že to manželství prostě je, je veliký problém. Jedni prostě ho odmítají jako takový, jako takový nesmysl, to je třeba ten Oscar Wilde, je velmi provokativní, říká: Manželství, to je návyk, špatný návyk, že jo, takže ty to odmítají. A pak máme, pak máme samozřejmě pozitivní na manželství, zvláště od velkých básníků a velkých filozofů, ale všichni si uvědomují, že manželství je strašně obtížná věc, strašně obtížná instituce, celoživotní úsilí vlastně vyžaduje a vlastně se, je to vlastně, když bychom zase vzali ten příklad těch čtyřech vrstev člověka, tak vlastně by to měl být proces, kdy se postupně zbavujeme té prvotní náklonnosti, té prvotní vášně, těch prvotních citů a mají se vlastně přehodit vlastně v tu náklonnost a cit manželství, čili takový to, to přátelství, v kterém ty lidé mají růst, kde už ta sexuální stránka by neměla hrát takovou roli, a to je strašně obtížné a zvláště v době, kdy, kdy to s tím, sexuální láskou strašně přeháníme, v reklamě, všude, že jo, to vidíme, takže ty negativní, těch je hodně, že jo, manželstvím se léčí choroba zvaná zamilovanost, například, že jo, láska je to, čemu se po svatbě říká omyl, říká Mark Twain, že jo, manželství je pouze vzpomínka na lásku, říká Rowlandová a tak dál, že jo, no, pak máme, že jo, ta Ivanka Devátá říká: Soužití na zabití, nebo: V tolika smutných očích se zrcadlí nároky manželského života, Oscar Wilde, že jo, a potom máme ti, kteří, opravdu inteligentní: Ženy si berou blázny, říká jeden, jo, a: Kvapné ženění, dlouhé želení, české přísloví, no, a pak jsou ty pozitivní, že jo, a budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jeden, a proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, tam je ten příkaz křesťanský. Pak je ta součinnost chápaná křesťansky jako: Podřizujte se jedni druhým, ženy svým mužům, protože muž je hlavou ženy a muži milujte své ženy jako své vlastní tělo, neboť jen ten, kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Tam je ten paradox, který dnes není tak úplně běžně chápán. No, a pak je ta, pak je ta touha, že jo, jeden Francouz říká: Stálost, ta věčná touha lásky, ovšem málokdy se podaří, že jo, a pak máme už velmi pozitivní, například ten Khalil Gibran, kterého jsem citoval, ještě bych ho mohl citovat jednou o manželství: Milujte jeden druhého, nečiňte však z lásky pouto, nechť je láska pohyblivý moře mezi břehy vašich duší. Naplňte číši svého druha, nepijte ale proboha ze stejné číše. Vzájemně se podarujte chlebem, nejezte ale ze stejného bochníku. Tančete spolu a radujte se, dovolte ale, aby každý z vás byl sám. Odevzdejte své srdce, nikoliv však do držení toho druhého, neboť vaše srdce dokáže spoutat jedině ruka života. Stůjte při sobě, leč nikoli příliš blízko, vždyť i chrámové sloupy zachovávají odstup.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, Khalilem Gibranem jsme ukončili zamyšlení nad láskou, manželstvím a sexem v pořadu Jak to vidí nakladatel Alexandr Tomský. Děkuji vám za návštěvu a přeji hezký den.

Alexander TOMSKÝ, nakladatel
--------------------
Na shledanou.