Přepis pořadu Jak to vidí - 22.12.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkný den. Je pondělí 22. prosince, z Prahy vás zdraví Daniela Brůhová. A ve zlínském studiu Českého rozhlasu by měl sedět náš spolupracovník a komentátor deníku Ivan Hoffman. Slyšíme se.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Slyšíme se. Sedím zde doopravdy, je tomu tak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak pěkné dobré dopoledne i tobě, Ivane. Jaká témata probereme. My se dnes bude hovorně před desátou ptát na to, jestli si naši posluchači myslí, že radnice dokáží pomoc bezdomovcům, i tom budeme mluvit. Pak bychom se měli podívat na to, jestli a jak ministryně obrany vypracuje o Vánocích kompromisní plán vojenských misí na příští rok, protože víme, že sněmovna neschválila rozšíření mise. A také budeme mluvit o tom, že sedm nejvyšších manažerů bankovní skupiny ve státě New York přijde na daních o velké miliony, protože se vzdali odměn. Ivane, čím začneme?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, tak možná můžeme začít tím, co je nejčerstvější, a to jsou, to je vlastně ten rozruch kolem neschválení vojenských mísí. Když člověk viděl celou tu událost ve sněmovně, tak tam za pozornost stojí hned několik, několik věcí. Mně nedává úplně smysl, proč se hovoří o tom, že jsou vojáci ohroženi na životě tím, že se vrátí domů, kde se nestřílí, oni jsou ohroženi přece na životě v tom Afghánistánu. Tak to bych docela byl rád, kdybych jako laik měl vysvětleno potom, nevím, proč se strana, která vždy ráda zdůrazňuje, jak mají být ty národní parlamenty suverénní najednou, cítí špatně, když to suverénní rozhodnutí národního parlamentu je takové, jaké je. A proč najednou právě tyto politiky některé zajímá, co si o tom myslí, někdo v Bruselu, anebo v dalekém snad New Yorku. No, a do třetice, moc nerozumím tomu, proč v době, kdy vlastně končí ta Bushova éra, kdy otázkou dne se stává, jak vlastně ty jeho války ukončit, nikoliv jak je vyhrát, to už prostě stejně všichni vědí, že nejde, tak mám takový pocit, jako kdyby si to politici ještě stále nedostatečně uvědomovali, jako kdyby stále žili v tom starém světě těch starých priorit, kdy, kdy se prostě v Afghánistánu hlídá tranzit plynu a kryjí se drogoví dealeři a celé se to z mého pohledu teda omlouvá bojem proti terorismu. Je to, je to prostě na zvážení. Myslím si, že tady by měl být daleko hlubší diskurs, než že prostě se poslanci okřikují a svádějí spolu takové špatné, řekl bych, politické handly a co si vyměňují poplatky za mise a tak dále, není to příjemná situace a mám pocit, že jsme svědky toho, že máme hodně nekompetentní parlament.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni také poslanci Evropského parlamentu za Českou republiku se okamžitě ozvali a vyzývali poslance českého parlamentu, aby přehodnotili svá rozhodnutí, ale možná, že na to není dobrý čas, je příliš před Vánoci a jsou jiné zájmy.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Je to možné, ale já mám pocit, že toto není jenom náš problém a že v tom nejsme sami a že vlastně celá Evropa si musí nově klást otázku, v čem má být v rámci NATO, řekl bych solidární s tou Amerikou, sami Američané si nově kladou otázku, co chtějí prostě s tím dědictvím po Bushovi dělat dál a je evidentní, že ten diskurs začíná a není to doba na nějaká silná slova a na nějaké vzájemné urážení se a na to, aby prostě jedni o druhých mluvili, kdo bude mít na rukou krev našich vojáků, to doopravdy, řekl bych, docela snižují vážnost té situace a náročnost toho rozhodnutí, které před nimi stojí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty jsi dával do souvislosti problém s neschválení vojenských misí s tím, že naopak opozice prosadila zrušení zdravotnických poplatků, porozuměla jsem tomu správně.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Určitě, oni všichni tvrdí, že to jsou různé věci, ale přitom je evidentní, že spolu souvisí i vlastně lídr opozice, pan Paroubek ten to tak přímo říká, nebyli ochotně s námi jednat, tak co se teď diví, jo, jenom slovy přiznává, že tam vlastně je takové to, takový ten věčný politický výměnný obchod něco za něco, pokud jde o ty poplatky, tak já předpokládám, že za pár let se ten třicetikorunový poplatek bude přednášet studentům politologie, ono není mnoho podobných politických kroků, na kterých by zkrachovala nějaká skutečně silná politická strana, Občanská demokratická strana se možná právě z tohoto třicetikorunového zdánlivě banálního poplatku už nikdy nevzpamatuje. Ono to je, kdybychom o tom měli hovořit psychologicky, tak tam je hlavní problém v tom, že z jedné strany se dá něco racionálně vyložit, vysvětlit, ale na to, aby se to prostě prosadilo, je potřeba doopravdy nějakou trpělivost a nějaký čas. Strana, která má minimální převahu v parlamentu a rozhodne se silou prosadit nepopulární opatření, to je sebezničující, to je zhoubné. Na to, aby prostě lidé si na něco zvykli, potřebují takové dva, tři roky, když zjistí, že to fungují, že je to nezabilo, že to přežili a začnou to brát jako věc, která vlastně je a už nemá smysl se k ní vracet a tak dál, ale tenhle ten čas Občanská demokratická strana a pan ministr Julínek neměl a je zvláštní, že nevěděli, že ho nemají, oni se pustili do něčeho, co nemohli prosadit, co nemůže projít, co vlastně nakonec v důsledku dříve zničí, než by to přineslo prospěch. To je, to je taková politická chyba, kvůli které doopravdy si ani nezaslouží, aby jí přežil.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsou velmi kritická slova, komentátora deníku a také našeho spolupracovníka Ivana Hoffmana. Jak to vidí reprízujeme dnes večer od třiadvaceti hodin a pěti minut a všechny pořady najdete jak ve zvukové, tak v textové podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračuje pořad Jak to vidí, teď se podíváme na daně a odměny. Těmi daněmi myslím manažery Wall Streetu, kteří se vzdali odměn a možná, že tady ani nebudou danit, v tom případě stát přijde o nějaké peníze. A naši odboráři, ti oznámili, že zastaví dopravu kvůli stravenkám a dalším benefitům, které chce naše vláda zdanit.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
To je hezké, to je taková ta jakoby souvislost. Když se podíváme na ten Wall Street, tak tam myslím, že se jedná o manažery bankovní skupiny Goldman Sachs, nebo tak nějak se to jmenuje, ale podstatné je, že jedná se o skupinu lidí, kteří dlouhé roky, už se to prokázalo a škodili svojí chamtivostí lidem, jo, teď, když je před krachem zachránil stát, který prostě nalil do některých pojišťoven, bank obrovské peníze, tak je víceméně jasné, že by neprošlo, kdyby tito lidé se dočkali odměny za něco, co pokazili, to je naprosto logické. My máme ale takovou zkušenost, že vlastně Amerika je pro Evropu zajímavá tak nějak signálně, tam, když se něco stane, tak dříve nebo později ty procesy, které tam proběhnou, dojdou i přes to moře k nám do Evropy, možná, že kdysi to bylo naopak, že to, co se stalo v Evropě, tak potom našlo uplatnění v Americe, ale teď už dlouhou dobu je to doopravdy tak a já si dávám otázku, kdy tento, tato novinka, kdy tato novinka dorazí i k nám, protože je evidentní, že my také máme chamtivé manažery, kteří prostě hledí na své zájmy a ne zcela zaslouženě pobírají odměny za něco, za co jim možná měli být spíše potrestáni, jo, to znamená, dříve nebo později myslím, že k tomu dojde a že to bude součástí takového, řekl bych, širšího přehodnocení různých věcí, které se zde zaužívaly a které najednou ta krize zpochybnila a o kterých si znovu budeme muset jako povídat a znovu o nich přemýšlet, protože jak říkám, ve chvíli, když prostě platí, že s činností nějakého manažera profituje obrovské množství lidí, kteří na základě jeho nějakého geniálního obchodního rozhodnutí mají práci, mají své výdělky, mají svoje důchody a svoje pojištění, tak tehdy samozřejmě se tomu manažerovi tleská. Ve chvíli, když ten manažer něco pokazí a odskáče to prostě celé jedno průmyslové odvětví nebo tak, no, tak potom si dáváme otázku, jestli skutečně máme důvěřovat v jakousi genialitu několika málo jasnozřivých podnikatelů, jestli by to náhodou nemělo být tak, že se přeci jenom více společně přemýšlí a že ta rozhodnutí se svěří nějakému, nějakému, já nevím, trastu inteligentních lidí a ne tomu jednomu, který pak může taky udělat chybu, která má obrovské dalekosáhlé důsledky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty jsi říkal velmi zajímavý pojem - krize zpochybnila, některé kroky, zaběhlé kroky, které děláme a budeme muset o nich přemýšlet, zdá se, že v Americe už o nich přemýšlet začali, je otázka, kdy to dojde sem k nám do Evropy, potažmo do České republiky.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Všechno se strašně zrychluje a to, co v minulosti bychom řekli, že může být několik let, tak dneska to může být otázka měsíců nebo týdnů. Svět je dnes globálně propojen a vypadá to tak, že vlastně doopravdy je takový ten efekt toho motýlího křídla, takový ten /nesrozumitelné/, na jedné straně zeměkoule, znamená motýlími křídly, na druhé straně dojde k vichřici, tak to, to vlastně teď jako kdybychom prožívali, jako kdyby to doopravdy se stávalo realitou. A na druhé straně ale se ukazuje současně, že takové to úplné totální globální propojení, ten naprostý volný trh a ten přesun všeho odněkud někam, je také jednou z věcí, které zřejmě budou předmětem nějakých debat. Četl jsem studii nějakého amerického futurologa, který říkal, že to, co nejlepší může kdokoliv v této chvíli udělat, je, že si rychle pořídí nějakou vlastní elektrickou centrálu, nezávislý zdroj energie a pokusí se o potravinovou soběstačnost, jinými slovy, ten pád, který nastane a ten rozvrat a na všechno, co ještě teprve přijde, může být daleko hlubší, než si kdokoliv dnes ještě umí představit, jinými slovy, možná, že je ohrožena i samotná globalizace, ale říkám, to v této chvíli asi málo jasnozřivých lidí, kteří to umějí říct.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že v tom jsou i obsažené pozitivní výzvy, uvidíme, doufejme, že přežijeme tu krizi, která se na nás valí, jak říkáš. Kdybychom se vrátili ještě k těm našim odborářům do našich českých luhů a hájů, kteří hrozí tím, že zastaví dopravu kvůli stravenkám a dalším benefitům, co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak ve chvíli, kdy prostě někdo dostává něco jakoby navíc, jakoby, jakoby benefit, jakoby dárek, tak tam začne fungovat taková zvláštní psychologie. Znám firmu, kde se pracuje u pásu, je to tady na Kroměřížsku a tam, když někdo z těch zaměstnanců, kteří pracují i na směny, nevynechá ani jednu směnu a do všech přijde včas, tak na konci měsíce dostane tisícovku navíc. Ta tisícovka by mohla být součástí platu, ale pak by se nestalo to, co se v té firmě teda děje každý měsíc, a to totiž, že nikdo nechybí ani hodinu a že všichni přijdou na všechny směny včas, jo, protože ta tisícovka, ten dárek, ten funguje daleko lépe, než regulérní mzda, než regulérní plat. Podobně je to s těmi benefity. Já si myslím, že velmi obtížně se ministru Kalouskovi podaří odstranit všechny tyto dárky a i když je to systémové a i když má asi pravdu, že čím jednodušší je daňový systém, tím je to nakonec lépe, tak si moc neumím představit, jak toho chce docílit, jak se mu to může povést.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže opravdu nás čeká zastavení dopravy a další problémy kvůli případnému zrušení stravenek?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Možná, že ano, protože to si také musíme uvědomit, naše odbory donedávna byly v podstatě tak slabé a tak neschopné se vzájemně domluvit, někdy to vypadalo až směšně, že něčím vyhrožovali, ale už si z nich nikdo nic nedělal, protože nikdy nic nesplnili. Oni jsou vlastně dotlačeni teď do situace, kdy už se s nimi právě z tohoto důvodu nikdo nebaví. A oni, pokud chtějí ukázat, že ne nadormo pobírají nějaké platy, tak musí udělat nějakou akci. A teď mají k tomu paradoxně velmi dobrou příležitost. Mimochodem, ta role odborů v kapitalismu je daleko důležitější, než jak jí znám ze svého mládí ještě z toho minulého režimu, kdy odboráři rozdávali rekreační pobyty a vánoční dárky a starali se, aby každý zaměstnanec dostal před Vánoci nějakou bonboniéru nebo kolekci, jo, dnes je to tak, že vlastně ten základní spor, který nahrazuje to bývalé centrální plánování, probíhá mezi zaměstnavateli a odbory a stát by tomu měl vlastně pouze přihlížet, no, a ve chvíli, když ti odboráři nefungují, když se prostě neberou za zájmy toho člověka, který se živí prací, tak vzniká systém, který je necitlivý, který je drsný, takový ten špatný kapitalismus, nešikovný, jo, ve kterém lidé jsou bojácní a nevidí, co je čeká a nejsou sebevědomí. Když se podíváme na sousední Německo, to zmiňuji i kvůli tomu, že je vánoční doba, tak o minulém víkendu jsme byli v Mnichově a Regensburgu s manželkou a všimli jsme si v neděli zvláštní věci, že na ulicích svátečně oblečení lidé chodí, procházejí se, u stánků s uměleckými předměty si prohlížejí, něco si tam koupí, ale nikde žádný shon, a to je proto, protože v Německu se nikdy nepodařilo zavést v neděli v obchodních domech pracovní dobu, prostě je slušné, když v neděli se odpočívá, když lidi nenakupují a nedělají si výlety do supermarketů. A tyto silné odbory podle mě těm Němcům do budoucna velice pomohou, tam vyroste úplně jiná generace dětí podle mě, protože rodiče s nimi půjdou do zoo, do přírody, nestrčí je do nějakého dětského koutku v nějakém makru, ale budou se jim věnovat, ty naše děti budou úplně jiné, budou mít úplně jinou životní zkušenost, uvidíme, předvídám, že za takových deset, patnáct let uvidíme, že jsme, že jsme jiní. Já si myslím, že budeme horší, to si myslím.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou velmi zajímavé impulsy k přemýšlení. Musím říci, že podobnou zkušenost mám třeba i z Rakouska, kde v neděli se nepracuje, všechno se zavře a svátečně oblečení lidé, jak to říkáš, se procházejí rodiny se svými dětmi, jezdí na kole, rekreují se. Je to velmi příjemná atmosféra.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ano, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Jak to vidí, mluví náš spolupracovník, komentátor deníku Ivan Hoffman. Dáme si malou pauzičku a budeme pokračovat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme s Ivanem Hoffmanem nakousli atmosféru předvánoční, tedy my jsme mluvili o té nedělní atmosféře v Německu a v Rakousku například, ale měli bychom se podívat i na tu velmi intenzivně předvánoční atmosféru v České republice, máme 22. prosince, tedy přípravy na Vánoce vrcholí, no, a jak vypadají Vánoce v době krize podle Ivana Hoffmana?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, tak docela se hovoří, a to i mezi ekonomy, o ekonomizaci Vánoc, o tom, že vlastně ty Vánoce jsou převedeny na tržby, na prodeje, na nákupy, hovoří se o tom, jaké dárky, jaké jídlo, kolik alkoholu, na všechno jsou statistiky a tak dál. Souběžně s tím mám takový pocit, že stále slyším někoho si na Vánoce stěžovat, jo, jakoby šlo o takový nějaký vánoční teror, nebo diktát vánočních zvyků, lidé říkají, proč musíme všichni právě teď jíst bramborový salát, proč polévka, proč ryba, proč ne něco. A jakoby se prostě takový nějaký lidový vzdor proti Vánocům objevoval a mám pocit, že to není zlo proti Vánocům, že to je vlastně taková nechuť právě z toho, když se ten původní svátek naplní úplně jiným obsahem a když se z něj udělá takový, takový výprodej, výprodej skladových zásob. A mám pocit, že na to je samozřejmě nějaké, nějaké řešení, ale my bychom se měli asi vyvarovat toho, abychom všechny ty lidi, kteří prostě prošli tím utrpěním, tlačili se v těch frontách, v těch návalech a pořídili teda všechny ty dárky podle všech pravidel uklidili a teď prostě s jazykem na vestě, utahaní, unavení si slibují, že se to všechny teda nějak zúročí. Já bych si nikdy nedovolil se z těch lidí smát, anebo nějak ještě navíc si dovolit je nějak odhalit, naopak, já jim prostě přeju, aby to přineslo ten efekt, aby teď přišel ten večer, kdy se ukáže, že to nebylo marné, že to nebylo nadarmo, ale jako sám pro sebe jsem pevně přesvědčen o tom, že to nejdůležitější kolem Vánoc je, je to ticho, které Vánoce provází. Ta schopnost o Vánocích vlastně nemluvit, ani nechválit, ani nekritizovat, ale, ale docílit toho ticha, ve kterém, ve kterém k člověku promluví to opakované vracející se každoročně tajemství. A to, s tím nám nikdo nepomůže, já mám pocit, že zasvěcení někteří vědí, že Vánoce jsou víc než pohádka a že ten Ježíšek, to není rekvizita pro děti, ale že je, že existuje. On vlastně udělá jenom jednu věc, aniž by se prostě nějak vnucoval, aniž by se naopak schovával, prostě přichází se narodit v lidském srdci. To je všechno, co udělá, ostatní už je potom všechno na nás.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To by byla hezká tečka za dnešním Jak to vidí, ale já si dovolím ještě poslední téma, to souvisí s dnešním celodenním tématem Českého rozhlasu 2 Praha, a to je, zda-li bezdomovci, tedy spíše radnice se umí postarat o bezdomovce. Teď myslím na ten vánoční stůl. Jeden můj kolega mi říkal, že jeho babička vždycky vyžadovala, aby přivedli nějakého bezdomovce z venku, protože jich byl u stolu lichý počet a chtěla, aby byl sudý počet, aby se udělal dobrý skutek. Rodina to snášela těžce, nicméně dělali to a snad to byl dobrý krok, ale není to koncepční krok, my mluvíme o radnicích.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Jak dlouho to bylo, jak dlouho to bylo?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak pět let, šest let.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Pět let, to znamená, že už takhle nově.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, protože já vlastně, kdybych měl se vrátit víc do dětství, tak já si vlastně na žádného bezdomovce nevzpomenu, jak člověk vyrostl ve společnosti, která byla centrálně řízena a kde člověk, který neměl razítko v občanském průkazu, že je někde zaměstnán, tak byl už příživník. Tak vlastně místo toho, aby se stal bezdomovcem, tak by skončil asi někde v lapáku, to znamená, že spíše všichni teda pracovali, ale současně mám dojem, že jak se vlastně ta minulá společnost styděla za lidi, kteří byli buďto nějakým způsobem handicapovaní, něco jim chybělo, byli nějací lidí a ukrývali, snažila se je někdy dát bokem, aby je nebylo vidět, tak podobně i lidi, kteří prostě neměli, kde bydlet, tak i o ně bylo nějakým způsobem postaráno, aby prostě se udržel takový dojem, jak by ta společnost byla na tom dobře, jo, bylo v tom možná pokrytectví, ale vlastně výsledkem toho pokrytectví bylo, že jsem nikdy nebyl jako dítě konfrontován s tím bezdomovectvím, což je vlastně forma nějakého lidského neštěstí, a to ve mně je a zůstane navždy. Já, když vidím prostě ty lidi, o které se ta společnost nepostará, tak já se prostě stydím, jo, já se stydím za ten systém, který vlastně tyto lidi nechává na ulici, nic si z toho nedělá, bere to, že to je jejich věc, jako kdyby si to třeba vybrali sami, možná se to trochu mění v tom, že ve chvíli, když už jich je víc, tak se stávají problémem a začínají doopravdy některé radnice a někteří lidé, kteří mají srdce, jo, charitativní organizace, tak prostě začínají, prostě si jich přece jenom všímat a uvažují o tom, co by pro ně mohli udělat. Ono to je strašně důležité, protože úroveň společnosti se vždy poznává podle toho, jak se žije těm posledním, nikoliv podle toho, kolik má multimilionářů, to znamená, je v našem vlastním zájmu a je to vlastně naší vizitkou a je to i naší možná i nějakou lidskou povinností, prostě se dívat na to, jak se, jak se žije slabým, jak se žije handicapovaným, jak se žije těm, kteří o všechno přišli a kteří jsou vlastně na nás odkázáni. Ono jeden z důvodů, proč si toho máme všímat, je ten, že nikdo z nás neví dne a hodiny a neví, co ho může potkat, co se mu může stát a už tam skončí také.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je další a už poslední impuls od našeho spolupracovníka, komentátora deníku Ivana Hoffmana v dnešním Jak to vidí. Ivane, děkuji za tvé přemýšlení a přeji krásné klidné Vánoce plné toho ticha, o kterém jsem mluvil.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ano, u nás to tak bude. Já tobě také.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ať se to všechno podaří. Já ještě pozvu posluchače, aby poslouchali zítřejší Jak to vidí. V něm uslyší Romana Onderku, primátora Brna, protože budeme vysílat z Brna. Dobrý poslech. Hosta do domu, který následuje ...

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ještě můžu jedno slovo, Danielo, ještě můžu jedno slovo, já chci poděkovat všem posluchačům, kteří letos měli se mnou obrovskou trpělivost.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Doufám, že to přijímají. Děkuji i já. Zdravím do Zlína našeho spolupracovníka Ivana Hoffmana a přeji dobrý poslech.