Přepis pořadu Jak to vidí - 2.2.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je půl deváté, tedy Český rozhlas 2 Praha, Host do domu a Vladimír Kroc u mikrofonu. Přeji krásný den. Je první pondělí v měsíci, a tak je dnes naším hostem psychiatr Maxmilián Kašparů. Zdravím do Jihlavy. Dobrý den.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Dobrý den. Přeji všechno dobré.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak kéž by to vycházelo, až na ten telefonát, protože měli jsme si spolu povídat po rozhlasových linkách, ale z technických důvodů musíme využít té linky telefonní, ale snad je to poslední špatná zpráva dnešního dne. Máme 2. února, Hromnice, připomeňme tento katolický svátek a zvyky, které se k němu vážou?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Hromnice jsou sice katolický svátek, který se slaví v církvi už tisíc let, zaveden byl v jedenáctém století a slaví se celocírkevně po celém světě, i když jeho původ je ještě v dobách biblických. A to, že na tento den připadá uvedení novorozeného malého Ježíše Krista do židovského chrámu, tedy potvrzení jeho spolupatřičnosti k židovskému národu. A když potom v jedenáctém století byl zaveden celocírkevně, tak byl spojen s řadou obřadů. U nás se ještě udržel jako takový zbytek ze všech těch rituálů svěcení svící, kterým se říká hromničky. A ty se právě používaly při bouřkách, protože tenkrát ještě před léty a staletími nebyly hromosvody, tak se spolu s modlitbou používaly jako ochrana proti hromů a blesků do domů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Těžko asi soudit, jak to bylo účinné, tato ochrana?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
No, těžko soudit, jak to bylo účinné, spíše ta modlitba než ta svíčka, ale dneska, že jo, zase byl to náš Moravák, Prokop Diviš, to je taková zvláštnost, který poprvé sestrojil na světě hromosvod, takže ve Znojmě, v Louce u Znojma vznikl první hromosvod na světě, čili tento kněz vlastně jakoby vytlačil efekt těch hromniček. Jinak Hromnice jsou spojeny s řadou takových pranostik. Já jsem si vybral tři rozdílné, z nich dvě vychází ze situace, která je v přírodě v tomto období a přesně na tento den, na Hromnice musí skřivánek mrznout, i kdyby měl zmrznout. Já si myslím, že právě dneska u nás na Vysočině by ho čekalo to druhé, takže asi nám dneska skřivánek někde nemrzne, ale je déle vidět, na Hromnice o hodinu více, a to už je celkem slušná zpráva pro všechny, ať bydlíme na severní polokouli, kdekoliv, ale je také jedno takové, bych řekl, pořekadlo, které je spíš černé a říká, že na Hromnice vidí sedlák raději vlka v chlévě a ženu na marách, než slunce na nebi. Totiž, když na tento den bylo hezky, tak to vždycky věstilo, že pro sedláka bude v létě špatná úroda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale uznejme, že je to dost drastický příměr. My se ještě k únoru určitě vrátíme v našem dnešním povídání, konečně vlastně teprve si zvykáme na to, že máme únor, je teprve druhého, ale teď bych přešel ještě k jinému výročí vlastně, které souvisí také s dnešním dnem, tedy 2. 2., tedy 2. února, protože je to přesně dvacet let, kdy byl u nás v České republice, v tehdejším Československu, vykonán poslední trest smrti.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ano, je tomu tak, bylo to včera ve zprávách a je to takový den, kdy se u nás zlomilo něco, co bylo zavedeno už za první republiky. Bylo s tím šetřeno ještě za Masarykovy vlády, ten trest smrti byl výjimečný, až potom v letech 1930, v těch třicátých letech minulého století se začal využívat hojněji tento verdikt u soudu, no, a potom samozřejmě za války to byla velmi rozšířená praxe nacistů a hned po nich to zase přijali komunisté, kdy v inscenovaných procesech byly popravy. Čili ta statistika za celou dobu říká, že bylo u nás popraveno do toho 2 února devatenáct set osmdesát devět, osmdesát devět, ano, asi tisíc dvě stě sedmdesát lidí. Před dvaceti lety, přesně na dnešní den, se s touto praxí skončilo a dneska je nejvyšším trestem, tedy doživotí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tehdy to byla smrt oběšením, šlo o pětinásobného vraha před těmi pětadvaceti lety, ale čím to podle vás, že asi šedesát procent obyvatel České republiky je pro znovuzavedení trestu smrti?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Já jsem o tom uvažoval také a říkal jsem si, že to bude z toho důvodu, že u nás v naší zemi není příliš bezpečno. A těch šedesát procent lidí se domnívá, že znovuzavedení trestu smrti by vedlo k takovému zastrašení těch potenciálních vrahů a zločinců těžkého kalibru, že kdyby tento trest smrti byl znovu zaveden, takže by to byla spíš taková prevence strachem pro ty, kteří by se chtěli nějakého takového trestného činu dopustit. Ona je otázka a zvlášť psychologická otázka, do jaké míry by to efekt mělo nebo nemělo, protože existují země, kde trest smrti je zaveden, existuje, praktikuje se a přitom tam těch /nesrozumitelné/ zločinů je také dost, čili otázkou je, mělo-li by to efekt.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je asi šedesát zemí na světě, kde praktikují tedy trest smrti, námitkou může být, že odstrašujícím faktorem pro zločince je pravděpodobnost dopadení daleko víc, než právě ten absolutní trest.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ano, a ono to má ještě jeden aspekt, já jako soudní znalec jsem už hovořil s řadou vrahů, když jsem na ně dělal soudně znalecké posudky a řada z nich mi řekla, že by raději brali trest smrti, než doživotí, protože vlastně v jejich situaci doživotního trestu je něco jiného, než smrt už /nesrozumitelné/ nečeká, čili oni říkali, proč já se mám třicet, čtyřicet let trápit někde ve vězení, pro mě by bylo milejší, kdyby mi ten trest smrti ten soud vynesl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pak je tu ještě možnost omylu nebo zneužití toho případného trestu smrti?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ano, nějaký justiční omyl, anebo zneužití, a to už se potom vrátit nedá, jestliže jakýkoliv trest vynesený kromě trestu smrti, pak se dá zvrátit, ale tento rozsudek už je nevratný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jako psychiatr, jakkoliv víte na to volání po odplatě ve smyslu oko za oko zub za zub?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Tak to je otázka. On z hlediska psychologického by za každým špatným činem měl následovat nějaký trest, to už jde vlastně o dětství, jestliže dítě něco provede, tak by za to mělo být nějakým způsobem potrestáno, tohle to se děje v rodinách a děje se to i ve školách sníženou známkou z chování nebo nějakým trestem, pamatujeme si na ty tresty opiš dvacetkrát, napiš padesátkrát nebo zůstaneš po škole. To byly tresty za špatné chování a mělo to svůj výchovný účel. Čili existuje pojem výchovný trest a existuje pojem pomsta. A já jsem pro výchovné tresty, které jsou adekvátní, nechtěly by být tělesné, neměly by být ani nějaký psychický teror, to je trestání velice zlé a dotýká se integrity toho člověka, který má být potrestán, ať už je to dítě nebo dospělý, ať tělesný nebo psychický, pomstu, tu zásadně odmítám, protože pomsta není trest, ale pomsta je něco daleko horšího a negativního, ale vždycky ten trest by měl být úměrný tomu, čeho se ten člověk dopustil, ovšem tady je právě jeden problém, že každý člověk má subjektivní měřítko a když se to týká někoho jiného, tak jsme tolerantní, když se to týká nás, tak jsme zase příliš tvrdí, čili já bych viděl ten trest nejenom jako psychiatr z toho hlediska psychologického, ale i z hlediska etického, morálního, výchovného a společenského.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nezdá se, že by se absolutní trest vracel do našeho právního řádu, ale existuje trest doživotí, jak už jsme o tom mluvili, ten se uděluje kromě jiného u zločinců, kteří jsou takzvaně nenapravitelní, vy už jste naznačil, že působíte též jako soudní znalec, jak složité je určit, že skutečně někdo je nenapravitelný, že už se s ním zkrátka nedá nic dělat, že ten výchovný trest nějak nepomůže.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
No, tohle je velice složitá otázka a kdykoliv jí položí soud, zda je možná resocializace takového zločince, tak je to velmi složitá otázka pro psychiatra a je to vlastně otázka, která leží nejenom na rozumové sféře toho znalce, ale také na svědomí toho znalce, protože my nevidíme do té třinácté komnaty lidské duše a my nevidíme, co se během toho výkonu trestu s nim může stát, protože jsou popsány i případy, kdy ti lidé se skutečně jaksi obrátili vnitřně, nalezli nové hodnoty a nové vidění světa, ale pokud se jedná o takzvané těžké ty sociální psychopaty, pokud se jedná o osoby, které jsou vyloženě psychopatické, anetické, asociální, tak tam bych řekl, že je skoro stoprocentní jistota, že jejich náprava bude nemožná.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Užil jste slova psychopat, nejsou to jedinci, kteří by spíš se měli léčit nebo by měli být v nějakém ústavu spíš, než právě ve vězení? Kde je ta hranic mezi normalitou a abnormalitou?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
No, my žijeme v určitém společenském klimatu, který má své mantinely odsud podsuď. A co už je za těmi mantinely, tak to už se považuje jako nespolečenské, neslušné nebo asociální. Ať už to nazveme jakkoliv, pokud jde o trestnou činnost, tak jsou to záležitosti asociální a pokud se dopustí takového činu člověk, který je duševně nemocný, má teda duševní chorobu, tak ten je exkulpován, ten je z té viny viněn, třeba když má člověk psychotický stav, nějaký třeba schizofrenik a provede nějaký čin, tak je viněn, je exkulpován, ovšem u těch psychopatů se nejedná o duševní choroby, které by se daly léčit, ale jedná se o duševní poruchy, které jsou trvalé. Oni totiž ty psychopatické povahy jsou trvale nastavené a jsou trvalého charakteru. Je období, kdy nejsou tak moc znatelné ty jejich projevy chování, ale je zase období, kdy se dekompenzují, kdy se zhorší. A protože porucha osobnosti psychopatie je léčbou neovlivnitelná, a to je taková formulka, je léčbou neovlivnitelná, proto se u nich ani nedoporučuje žádný léčebný ústav nebo žádná psychiatrická medikace.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vysvětluje psychiatr Maxmilián Kašparů, host dnešního vydání pořadu Jak to vidí, ostatně máme první pondělí v měsíci a také to je pravidlem, že si povídáme právě s Maxmiliánem Kašparů, přepis našeho rozhovoru si můžete vyhledat hned následující den na Internetu na stránce www.rozhlas.cz/praha.
Tady je Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, dnes kvůli technickému nedopatření si s Maxmiliánem Kašparů povídáme prostřednictvím telefonu, nikoliv tedy prostřednictvím rozhlasových linek, ještě jednou zdravím do Jihlavy. A hned se ptám, slíbil jsem, že budeme mluvit ještě o únoru. Jaké místo zaujímá únor mezi dvanácti měsíci, už ten název napovídá, že může být něčím výjimečným, nejenom počtem dnů.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ano, on je výjimečný nejen počtem dnů, on je plastický, on tři roky zůstává stejný a čtvrtý rok se trošičku rozšíří o ten jeden den. A je také zvláštní pro určitý počet občanů, kteří se narodili právě 29. února, čili oni slaví narozeniny jednou za čtyři roky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Stárnou pomaleji.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ano, stárnou pomaleji. Jinak ten měsíc únor má ještě jednu takovou zvláštnost, ostatní měsíce, leden má odvození od ledu. Květen od kvetoucích stromů. Srpen od toho, že se srpem žnulo obilí. Listopad od toho, že padalo listí. Únor má své pojmenování, nikoliv podle toho, co se děje v přírodě, co se děje na obloze, ale co se po staletí dělo v lidské společnosti, a to byl úmor. Úmor byl období, kdy se častěji umíralo, než v jiné měsíce. A ono to mělo svojí logiku, to si lidé nevymysleli jenom tak, naši předkové, on totiž únor je posledním zimním měsícem, protože březen už se počítá mezi měsíce jarní. A tím, že byl posledním zimním měsícem, tak měl určitá specifika. Jedním specifikem bylo to, že únor byl velice mrazivým měsícem. Já ještě jako malý chlapec si pamatuji, že byly ty pětadvacetistupňové mrazy i více a trvaly několik dnů. Dneska už se takových mrazů asi nedočkáme, nejsou ani v posledních letech, ale tenkrát ty mrazy byly. Za druhé, stravování lidí v té době bylo omezeno na to, co se dalo konzervovat, nebyla sterilizovaná zelenina, nebylo kompotované ovoce, čili lidé neměli dostatek vitamínů a ta zima už byla v únoru velice dlouhá, a to mělo vliv jak ta zima, tak ta skladba potravy a k tomu ještě byly nemoci, které právě dokonaly své dílo v tomto měsíci právě díky zimě a díky skladbě potravin, takže se velice často v tomto měsíci umíralo. A proto dostal únor jméno po úmoru.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V římském kalendáři byl únor tedy Februarius posledním měsícem v roce, proto tedy ten proměnlivý počet dní. Dokonce třikrát v historii měl i třicet dnů, ale to jsme trošku odbočili. Já bych navázal na to, co jste říkal, ono se to nemusí zdát, ale únor má jistou souvislost právě s májem, tedy květnem. Můžete to, prosím, vysvětlit jakou?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ano, má, ještě dneska se setkáváme s pověrčivými lidmi a ono je to takové typické, čím méně je ve společnosti víry, tím více je pověry a lidé to říkají i ti, o kterých bych to nečekal, nesmíte se ženit a nesmíte se vdávat v květnu, ale když se jich zeptám proč, tak oni mi říkají, že to je taková tradice, že to je to pověra, že to je pravidlo, že tato manželství jsou nešťastná, ale oni nevysvětlí, proč je tomu tak, ale to vysvětlení má a právě únor a květen spolu souvisí v tomto. Když byla manželství uzavírána v květnu, tak velká spousta těch nevěst, těch mladých manželek otěhotněla ještě v květnu, protože nebyla taková antikoncepce, nebyla taková zkušenost s antikoncepcí jako je dneska. A ti mladí manželé vlastně už tam docházelo k těhotenství v květnu. A teď počítejme od května, když bylo počaté dítě, tak do února je to přesně devět měsíce, to dítě se narodilo v únoru do toho měsíce úmoru, a proto z tohoto důvodu vznikla ona pověra, že kdo se žení a vdává v únoru, tak jeho manželství bude problematické a chápalo se to jako nebezpečí k úmrtí pro to dítě a ty děti také v tom únoru častěji umíraly, než když se rodily v letních měsících.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je vysvětlení, které asi málokdo z nás tušil, proč vlastně ten máj, byť je to, říká se nejkrásnější měsíc v roce, není šťastný pro svatby, tak my jsme si to vysvětlili, mě tak napadlo, že bychom možná mohli, protože máme ještě trochu času, probrat ty největší křesťanské svátky v roce, které se blíží, a ta letošní popeleční středa, která vlastně odstartuje odpočítávání příchodu Velikonoc, bude až 25. února, jaký smysl vy vidíte v současné době v půstu předvelikonočním?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Tak ten půst byl načasován v minulosti církevním kalendářem, ale já kolem sebe vidím spoustu lidí, kteří se postí během roku kdykoliv, protože to dělají za prvé z důvodu zdravotních. Za druhé to dělají z důvodu, aby shodili nějakou váhu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Estetických ...

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
... z důvodu estetických, že. Čili oni si vyberou, kde jaký čas, aby to bylo vhodné a výhodné, většinou to bývají takové ty dny jako 1. leden nebo nějaké jejich narozeniny, aby se jim to dobře počítalo, ale ta postní doba znamenala a měla by i dneska znamenat, že člověk se nepouští a nepostí se jenom od něčeho, co se týká jídla, ale člověk by se měl postit i od jiných věcí, bylo by dobré, kdyby moderní člověk, který už neuznává půst jako církevní svátek, začal uznávat třeba půst od alkoholu, půst od cigaret, půst od drog nebo půst od jiné závislosti. Známe přece slovo karneval, což v překladu znamená karne vale, pusť maso. A karneval je tedy do češtiny přeloženo masopust. A lidé se odříkali masa, což byla potravina, která byla delikatesní, čili oni se zříkali něčeho, co pro ně bylo velmi vzácné. A co pro ně mělo nějakou velikou hodnotu. Dneska došlo k posunu hodnot a k posunu pohledů jak na potraviny, tak na jiné propriety našeho života a my bychom se tedy měli v té postní době zříci, já nevím, cigaret, alkoholu a těch věcí, o kterých jsem tady hovořil, čili ten půst v nějaké podobě vždycky má svůj smysl a vede nejenom k tomu, aby se člověk uskromňoval, ale vede k tomu, aby si pěstoval vůli. A já se jako psychiatr velice často setkáváme s tím, že za mnou přichází lidé a žádají nějaký preparát, oni mají domnění, že na všechno je dneska tabletka. A já jim říkám, víte, takové tabletky nejsou, chtělo by to vůli, vůli, vůli a mám někdy dojem, že lidé ani tento pojem neznají, co to je vůle. A právě odříkání se a půst vede k posilování lidské vůle. A lidská vůle je potřebná na každém kroku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste si mezi řečí tak posteskl, že čím je méně víry, tím více jsme náchylní k pověrám, máte nějaké svoje osobní vysvětlení, proč to tak je, proč, teď se neptám na ty pověry, ale proč jsme tak ... málo se uchylujeme k víře.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Takhle, víra u člověka, bychom ji mohli označit jako jakousi antropologickou konstantu, čili je to dáno člověčenství. Každý člověk má v sobě určitou oblast, teď to řeknu velmi obrazně, kde je uloženo svědomí, má určitou oblast v sobě, ve svém srdci, kde je komůrka, kde je uložená láska a další ty krásné hodnoty. A jedna z těch komůrek má na svých dveřích nápis religio nebo víra, neboli smysl pro něco, co člověka jaksi přesahuje. A ta komůrka musí být také naplněna. Člověk touží, aby byl naplněný láskou, ta jeho kolonka s nápisem láska má být naplněna a taktéž člověk potřebuje, aby i tato komůrka s nápisem víra byla naplněna. A jestliže ona není naplněna takovou tou tradiční, což v Evropě známe tou křesťanskou vírou, je vyprázdněna od těchto duchovních hodnot nějakého oficiálního náboženství, tak okamžitě tam nastupuje pověra. Jedno staré, velmi staré přísloví říkalo, vyžeň Boha dveřma a oknem ti naleze dvacet pověr.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je, myslím, celkem příznačné, to co jste řekl, pověste ještě, než se rozloučíme, jaký bude podle vás, protože jsme mluvili hlavně o únoru, měsíci, který teprve začíná, tenhle ten vy jste nepopsal zrovna hezky, tenhle měsíc, který je před námi, tedy druhý letošní měsíc.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Ono jak kde a jak pro koho. Každý člověk je originál, žije v originálních podmínkách, má originální cítění, názory a svoji životní situaci, no, pro někoho, kdo žije jako bezdomovec, ten měsíc bude studený pro někoho, kdo ztratil práci bude ten měsíc chudý, pro někoho, kdo měl špatné vysvědčení, bude ten měsíc aktivní ve škole, protože rodiče asi přitvrdí v dohledu nad tím, jak se učí, čili to je nejenom únor, to každý měsíc je pro každého z nás trošičku jiný. Někdo možná vyhraje v nějaké soutěži nebo sázce, někdo ztratí někoho blízkého, ale ať už je to jakkoliv, je velice důležité, abychom byli lidmi, kteří budou odolávat všemu, co je negativní, nebudeme se hroutit a nebudeme očekávat to, co se rádo ve sdělovacích prostředcích hlásá, bude tady březen, přijdou deprese a je potřeba a tak dál, a tak dál. Já bych nechtěl být špatným prorokem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O tom si budeme povídat zase příští měsíc, tedy první pondělek v měsíci opět s Maxmiliánem Kašparů. Hodně zdraví, mějte se hezky, na shledanou.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr
--------------------
Přeju všechno dobré, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, tam najdete přepis našeho dnešního rozhovoru.