Přepis pořadu Jak to vidí - 18.2.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeji vám dobrý den. Pavel Kudrna vás zdraví, samozřejmě za celý přípravný i vysílací tým Českého rozhlasu 2 Praha, za naše dopolední vysílání startujeme právě teď, konec bude ve dvanáct hodin, a to už se budeme všichni těšit na oběd, pravda, ať už kalorický či dietní, ale to už je na každém z vás, já se těším na naše dnešní setkání na pořad Jak to vidí, protože našim hostem je Jefim Fištejn, publicista, komentátor. Dobrý den.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Dobré ráno.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pane Fištejne, řada věcí se udála v posledních dnech, vybrali jsme některé, některé vážnější, i samozřejmě téma lehčí. A já myslím, že bychom asi mohli začít tím, s čím jsme se naposledy konkrétně my dva rozloučili, to bylo před volbou amerického prezidenta, americký prezident Barack Obama byl zvolen, je tedy měsíc ve funkci, navíc už se jistým způsobem projevuje, to už je, sice se dává těch sto dní hájení pochopitelně, jak se vždycky říká, ale tady už po té krátké době se projevuje řada věcí. A my bychom se právě u nich mohli zastavit, anebo vlastně i u takového balíčku opatření, který vlastně v první řadě vydal. Čím začneme?

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Opravdu nerad začínám poměrně pěkný únorový den vážným rozjímáním nad balíčkem opatření a finanční krizi jako takovou, ale přece jenom je to příležitost zamyslet se nad tím, jak se vyvíjí postavení Baracka Obamy, přece jen s jeho příchodem do Bílého domu byla spojena určitá očekávání, nejen ve Spojených státech, ale ve světě taky. Rozklíčovat současné nálady Američanů není tak jednoduché. Považte, uvedu několik výsledků posledních průzkumů veřejného mínění. Přes šedesát procent Američanů se domnívá, a to teď i v únoru, po nástupu Obamy, že země kráčí nesprávným směrem, jen třetina, dokonce méně než třetina schvaluje činnost Kongresu, v němž, jak víme, většinu mají Obamovi spolustraníci. Přitom pořád ještě Obamova podpora je poměrně vysoká, šedesát čtyři procent. A proč říkám poměrně, no, protože už byl na osmdesáti pěti, je to pokles o dvacet procent během necelého měsíce vzhledem k tomu, že dvacátého teprve přišel, ledna, do Bílého domu, je to také docela nebývalý sešup. S čím je to spojený. Za prvé, Američané cítí určitý rozpor mezi slovy a činy. Slíbil zatočit s lobbyisty, nezaměstnávat lobbyisty, okamžitě jich zaměstnal několik. Slíbil naprostou transparentnost fungování vlády až natolik, že slíbil přímé televizní přenosy ze zasedání vlády a přesto ten první balíček opatření, ten první svůj zákon upekl s vyloučením veřejnosti. Čtyři jmenovaní designovaní ministři ani nenastoupili do svých funkcí, protože okamžitě odstoupili kvůli daňovým nesrovnalostem. Jeden sice prolezl, ministr financí, ale taktak, a ministryně práce doteď čeká na schválení, protože i tam jsou daňové nesrovnalosti. Zaútočil na takzvané zlaté padáky, což vyvolalo obrovskou vlnu nadšení, chtěl omezit platy vrcholný manažerů částkou pět set tisíc dolarů, sám pobírá čtyři sta tisíc dolarů ročně, ovšem podle posledních zpráv i tyto nařízení nebo toto ustanovení vypadne z tohoto zákona, takže je to první takovej podivný rozpor, ku příkladu jeho šéf volební kampaně, který tolik útočil na Dicka Cheneyho za návštěvy korupčního Ázerbájdžánu, zvolil jako první zahraniční cestu právě tuto republiku za peníze na pozvání vlády tamější. Rozpor mezi slovy a činy. Za druhé, slíbil při nástupu, že bude prezidentem všech Američanů nadstranický, mezistranický dialog, velmi hezky se vyvíjel i jeho vztah s McCainem. A ten první symbolicky velmi významný zákon protlačil naprosto jednostranně, žádný konsensus celonárodní, ale naopak v dolní, ve Sněmovně reprezentantů, jen demokrati hlasovali pro, republikáni nula, to znamená, všichni byli proti, za to jedenáct demokratů bylo také proti. Totéž se opakovalo v horní komoře. A na otázku, proč takto jednostranně a násilnický tak trochu, vždyť víme, že princip demokracie je opak úsloví, že vítěz bere všechno v demokracii. Opozice má své místo, tak Obama odpověděl, že přihlíží jenom k těm rozumným návrhům a ty nerozumné nemůže přijmout, protože dostal ve volbách mandát. Nancy Pelosiová, vůdkyně demokratické většiny v Kongresu, dokonce udeřila hřebík na hlavičku, když řekla, když řekla, kdo vyhrál volby, ten píše zákony, to je naprostá novinka, nikdy v Americe takto to nebylo. To je mu vytýkáno. A tentýž McCain, který hlasoval proti balíčku, mimochodem, řekl, že Obama udělal kříž na tom mezistranickým dialogu. Co vlastně republikánům vadí na tom balíčku? Vadí neskutečná cesta k ještě větší zadluženosti, Spojené státy jsou zadlužený, jsou zadluženi vůči cizím mocnostem, zejména vůči Číně, a toto osmisetmiliardová další, dá se říct, emise nekrytých peněz, protože to bude v dluhopisech, který budou prodaný, to znamená, znovu budou z ciziny staženy nebo vypůjčeny peníze na to, vlastně povede k tomu, že budou zadluženi nejen už děti, ale i pravnuci současných amerických politiků, to velice vadí. Za druhé, podíl státních výdajů bude neskutečný pro Ameriku, Amerika se vždy chlubila tím, že na rozdíl od Evropy má jen dvacet procent na HDP, či na státní výdaje. Teď, jak říkají odborníci, to bude čtyřicet procent, a to říkají odpůrci balíčku, bude europeizace Spojených států, což nikdo nevidí rád. Proto ten odpor, a proto vlastně i většina Američanů souhlasí s odpůrci, víme, že to je asi přes, přes padesát, dvaapadesát procent, Američané jsou proti tomu, i přesto, že samozřejmě každý druhý Američan bude spadat pod nějaký dotační program, i přesto ten pocit, že znovu si půjčovat není radno v dnešní době, je silný. Sledoval jsem tiskovou konferenci, první tiskovku Obamy, bylo to pozoruhodné, protože jsem očekával přece jen na vlně té obrovské popularity, že ty otázky budou podbízivé, patolízalské, nic takového, to znamená, že byli velmi přísní vůči novému prezidentovi, kladli mu otázky, v čem vidíte východisko z krize a Obama odpovídal, v ještě větší spotřebě. Na to byl tázán, ale nevedla snad ta ještě větší spotřeba na úvěr právě té krize, ke které došlo, ne, prý za to může lačnost bankéřů, protože na každý dolar vlastně o kapitálu připadl třicet dolarů vypůjčeného kapitálu. A na to novináři mu řekli, ale přece ne jinak se chovali spotřebitelé, on taky na jeden dolar vlastnil vydělaného kapitálu, používal třicet dolarů vypůjčeného od bank, od, na kreditky a tak dále, kapitál, čili je to zase cesta, cesta do propadliště, do naprostýho nepředpovídatelného vývoje. Obama na to souhlasně v podstatě řekl, no, pravda je, že brzy přijde doba, kdy nám už nikdo nebude chtít půjčit z ciziny, protože, opakuji, nákup amerických dluhopisů Čínou není nic jiného, než čínská půjčka Americe, za kterou budou chtít samozřejmě jednou splatit. A Obama velmi zamyšleně řekl, brzy v tom případě večírek skončí. A komentátoři na to řekli, jestli ten večírek už neskončil v podstatě pro Spojené státy touhle cestou. Takže Obamův balíček zatím vyvolával velkou zdrženlivost, abych neřekl příkřeji, ve Spojených státech a jeho popularita zatím klesá, jsem zvědav, co podnikne, máte naprostou pravdu, má sto dnů hájení, je /nesrozumitelné/ sdělovacími prostředky, ale přece jen se objevují hlasy, jako ve vlivném deníku Wall Street Journal, Obama špatně pochopil svůj mandát, to, co dělá v podstatě, není totéž, co bylo očekáváno od něj.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přece jenom, když to člověk slyší takto v koncentrované podobě, já musím říct, že vlastně poprvé slyším soubor tohoto typu, protože otázky k Baracku Obamovi se vyskytují, jaký je, jaký bude, jestli ta jeho obliba skutečně je stálá nebo není, ale jak jste říkal ten, propad z těch osmdesáti na těch, kolik, šedesát ...

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Šedesát čtyři ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Šedesát čtyři procent je obrovský. Samozřejmě očekávána byla jeho zahraniční politika, jeho vojenská politika v některých misích a místech. Co se změnilo na tomto poli?

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
I tam je to neskutečně rozpačité, nikdo si s tím zatím neví rady. Každý jen ví, že jeho první krok vedl do arabské televize, kde poskytl rozhovor, v němž se v podstatě tak trošku přiznává k islámským kořenům, což je zase v příkrém rozporu s tím, co tvrdil během volební kampaně, neřekl, že je muslim, ostatně ve Spojených státech by to nikomu nemělo vadit, ale co zaráží, je určitý rozpor s tím, co říkal během volební kampaně. Stejně tak první telefonát do ciziny, stejně tak postoj vůči Íránu, nezřetelný, pro Američany je v tomto smyslu rozhodující právě ta nesrozumitelnost, nezřetelnost, co vůči Íránu. Ustoupí Írán ze svých požadavků, opravdu se Obama domnívá, že stačí hodinový hovor s Ahmadínežádem, aby ho přesvědčil vzdát se jaderného programu a co když ne, a co když mu Ahmadínežád řekne, ne, pane, nepřesvědčil jste mě, budu nadále pokračovat, co potom. Obama tím, že předem příliš deklaroval lpění na čistě diplomatických krocích, tak předem si bere určitý vějíř možností a to uvidíme, jak se ta politika bude vyvíjet, stejně tak je to vůči radaru, vždyť jsme byli svědky, s jistotou nevíme, zdá se, že ano, ale kdy, ano, ale jak, protože pořád je něčím podmiňováno, přičemž podmiňovací způsob vůbec není racionální, podmínit radar tím, že bude technicky zdatný, no, přece to se rozumí, nikdo nebuduje technické zařízení, které nefunguje, to by nemělo hlavu a patu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Našli bychom určitě, myslím, že řada zakázek tohoto typu.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
No, komické, ale nicméně pro nás je to životně důležité, přece jen určitou část politické elity Spojené státy vtáhly na určitou oběžnou dráhu, kdyby teď z toho chtěli vycouvat, což možná nebude přece jen, tak by to byla bolestivá rána do zad a později by nemohli počítat s tím, že někdo v České republice uvěří.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Veliké nadšení z Baracka Obamy bylo právě v části Afroameričanů. Jak ti vnímají ten měsíc?

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Ve Spojených státech, myslím si, že panuje nadále určitá naděje, a tomu člověk nemůže se divit, spojená s tím, navíc naděje spojená s určitou úlevou hospodářskou, jak říkám, ve Spojených státech není to jednoznačné, většina je proti rozdávání peněz, ale všimněte si na pozadí rostoucí nezaměstnanosti, která mimochodem je zatím nebývale vysoká ve Spojených státech, tak v oblasti lobbyistických firem nepanuje nezaměstnanost, není v žádném jiném oboru tolik inzerátů o náboru lidí, jako právě u lobbyistů, protože oni tuší, že budou těch osm set zhruba miliard dolarů rozdělovat nějakým způsobem, budou usilovat o svůj kus koláče, takže tam panuje velké oživení. Zda se na tom budou podílet, podílet i poměrně nebo relativně chudší Afroameričané, uvidíme, asi ano, ale jak, tím, že jim bude nabídnuta výkopová práce na stavbě silnic nebo mostu, nemyslím si, že někdo z nich bude opravdu zvědav na tuhle nabídku.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jefim Fištejn, host pořadu Jak to vidí ve středu 18. února. V premiéře dopoledne mezi půl devátou a devátou, v repríze po třiadvacáté hodině večer. A v tištěné podobě po čtyřiadvaceti hodinách na našem webu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Další zastávkou v našem pořadu Jak to vidí bude Venezuela, i tady se dějí zajímavé věci, prezident Hugo Chávez vyhlásil referendum, na druhý pokus uspěl, no, měl by být doživotním prezidentem. Vypadá to tam jako v Kubě, na Kubě.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
No, drobný rozdíl zatím ještě je pořád v tom, že přece jen bude podroben volební zkoušce, zkoušce volbou, on sám se domnívá, že pokaždé uspěje, takže on sám už slavnostně oznámil, že bude prezidentem až do roku 2019, tak jak v podstatě mu to umožňuje nový zákon donekonečna být volen, v tomto referendu uspěl a můžeme se ptát, proč minule neuspěl, byl zamítnut jednapadesáti procenty venezuelských voličů, tentokrát padesát čtyři bylo pro, čtyřicet šest proti. On tentokrát Hugo Chávez se choval o něco chytřeji, nenabídl k referendu šedesát devět změn ústavy jako minule, ale pouze pět změn a zejména těch personálních kolem sebe. A mimochodem, stejnou možnost zůstat ve svých funkcích donekonečna nabídl i jiným volným činitelům, včetně případným činitelům z opozice, víme, že jediným vysokým činitelem opozice, který je volen a v současné době ve funkci, je vlastně starosta Caracasu, hlavního města Venezuely. Politika Hugo Cháveze je poměrně komplikovaná, dalo by se říct, že by se dala popsat jako, dejme tomu, sociálnědemokratické. Je to, je to člověk, který sám svou ideologií velmi populistickou popisuje pojmem Bolivariánska podle jména Simona Bolivára, osvoboditele Latinské, nebo značné části Latinské Ameriky, /nesrozumitelné/ vlády, ale samozřejmě zatím slůvkem se skrývá leccos, především je to populistická politika založená na ropném bohatství Venezuely, Venezuela vyváží, je na čtvrtém místě vývozu ropy ve světě, jenže zrovna dnes toto odvětví prožívá, jak víme, těžkou krizi, není zapotřebí tolik ropy, cena klesla a na velkolepé rozvojové návrhy a projekty Hugo Cháveze vůbec nebudou prostředky, ale to se očekává, že HDP Venezuely zůstane kolem nuly, zatímco loni bylo kolem pěti procent, trojnásobný pokles zkrátka přímo do státní pokladny, zatímco výdaje jsou pětinásobně větší, nebo očekávají se, na co všechno, samozřejmě Hugo Chávez se pokusil o velmi populistické ekonomické projekty, které získaly mu sympatie nejchudších vrstev venezuelského obyvatelstva, i přesto je třeba říct, že venezuelská bída zůstává na vysoké úrovni, jedna z největších v Latinské Americe, sedmadvacet procent obyvatelstva pod úrovní bídy. Za to na druhou stranu spousta levicovýho aktivismu, zastrašování obyvatelstva, útoků na opoziční činitele a opoziční hnutí, útoků extremistů z provládního hnutí /nesrozumitelné/ na Vatikán, na ambasády Vatikánu, na ambasády Izraele, na opoziční kanál, globovision, víme, že v předvečer voleb podnikl Hugo Chávez řadu velmi populistických kroků, nejen ve smyslu rozdávání peněz, ale třeba přerušil styky s Izraelem. V podstatě sponzoroval útoky těchto aktivistů na izraelské ambasády, i když těsně před volbami najednou prohlásil, že to bude přísně vyšetřovat, zakázal třeba vstup do země pro Lecha Walesu, v různých provinciích Venezuely byli zabiti několik opozičních novinářů, tři studentští vůdcové, zatčeni důstojníci armády obviněni z přípravy převratu. Zkrátka a dobře, je to typická předvolební teroristická atmosféra, která umožnila samozřejmě v kombinaci s řadou populistických opatření dalších zvítězit v tom, ale co dál, to je otázka, co dál. Přece Hugo Chávez není prvním populistickým vládcem Venezuely a víme, že od předchozích vládců zbyla především bída. Vyčetl jsem, Gomez, jeden předchozí tyran, zanechal po sobě ropný průmysl a bídu. Ciménez, další diktátor venezuelský zanechal po sobě mrakodrapy, jimž se říká Věže mlčení v Caracasu a bídu po Chávezovi nepochybně zbudou bytovky pro chudé a bída zase, protože to, co chce Venezuela investovat, především do ropného průmyslu, který dnes nikdo tolik nepotřebuje a do ocelářství, které rovněž nikdo nepotřebuje, je zase cesta do slepé uličky.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Stále posloucháte pořad Jak to vidí, Jefim Fištejn, publicista, komentátor. No, bývá zvykem, že k vážnějším tématům nabízíme i lehčí, takže za chvilinku se vrhneme i do něj, čas neuvěřitelně rychle ubíhá, připomínám, tady stále Český rozhlas 2 Praha.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jak to vidí, pravidelný pořad pravidelná necelá půlhodina v dopoledním vysílání, ve všední den vždy od půl deváté do devíti, v repríze po třiadvacáté hodině. Tak ať nás posloucháte dopoledne či před půlnocí, tak vám přeji dobrý den a dobrý poslech. Jefim Fištejn občas na Internetu najde některé zajímavé věci, které pak komentuje, tak co vás zaujalo tentokrát?

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
No, právě, abych nezůstal u těch smrtelně vážných témat, shlédl jsem na YouTube, na portálu vizuálním, shlédl jsem půvabné video zavěšené teprve od 28. ledna, a to mě navedlo na poslední téma a tím je útěky z vězení. V televizích běžný populární a tak dále, ty útěky skutečně jsou poměrně běžné, i když se odvíjí a vyvíjí podle stejných /nesrozumitelné/, co jsem shlédl na videu, tedy někdo natočil zřejmě náhodou, je půvabný, z Novýho Zélandu, kde dva zločinci či možná pouze odsouzeni v soudní síni, přímo utekli ze soudní síně tím, že protlačili se přes soudní stráž, utekli ven na ulici, na chodník a když před nimi byl sloup veřejného osvětlení, pouličního osvětlení, tak se pokusili jaksi oběhnout ten sloup z dvou stran, pouze pozapomněli, že jsou spojeny želízky, takže srazili se čely na druhé straně toho sloupu a spadli na chodník, kde byli chyceni.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A tohle bylo natočeno na YouTube?

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Tohle bylo natočený, natočený zřejmě nahodilým chodcem, jak utíkali z té soudní síně, neutekli daleko, jak říkám, po dvaceti krocích asi ten sloup zarazil jejich cestu. Takových podivných útěků, které potom jsou předmětem výsměchu, samozřejmě je víc než těch zdařilých. A jak říkám, jsou nejroztodivnější, tak jsem pár jich posbíral, třeba ve Velké Británii jeden lupič cíleně shodil jednadvacet kilo, jednadvacet kilo ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ten by mohl být vítězem naší soutěže Dovolená s novým pasem.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Přesně tak, aby mohl jako velmi, velmi vychrtlý prosáknout se, protlačit se mezi mřížovým na oknech, přelézt zeď s ostnatým drátem a byl na druhé straně zdi.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Kolik vážil před tím, než shodil, aby mohl prolízt mříží.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Zřejmě na to, aby prolezl mřížemi musel, nesměl vážit víc než těch, já nevím, čtyřicet osm nebo padesát kilo. Jiný vězeň zase velmi rovněž půvabně, nejen, že zhubnul, bylo to v Jihoafrické republice, těžký zločinec, který nejen, že zhubnul, ale využil vazelíny, která mu byla poskytována v lékařských, z lékařských nějakých důvodů, aby se protlačil tím hlídacím okénkem cely dvacet na šedesát centimetrů, rovněž ale ocitl se na vnitřních chodbách vězení a moc daleko zase neutekl. Většinou vězňové samozřejmě využívají těch standardních postupů, jako schovávají se v koši se špinavým prádlem nebo používají zbytky jídla. Dokonce byl případ, kdy ze ztvrdlých, velmi ztvrdlých zbytků jídla, nevím, už kterýho, jestli to byl chleba nebo nějaké jiné, se podařil vězňovi udělat paklíč a otevřít dveře cely, dovedete si představit, jak to muselo být, opravdu tvrdé. Půvabný případ se přihodil zase ve Velké Británii, kde vězeň Michael Hell dokázal utéci třem bachařům, oni byli trošku obéznější a dýchaviční, přelezl zeď metr a půl a zmizel a neměl na sobě želízka, protože ta ochranka nepovažovala za potřebné dávat mu želízka, jež to byl, měl amputovanou nohu a pohyboval se na protéze, jenže oni nezvážili skutečnost, že to byl paralympijský sportovec, takže opravdu byl dobře připraven. Jiní vězňové v Indonésii třeba našetřili pepř zase z jídla, vyrobili tekutinu, kterou pleskli do očí vězeňské stráži, nastříkali do očí a rovněž byli chyceni tentýž den. Za mistra útěku je pokládán ministr, bývalý ministr energetiky Iráku, který teprve v roce 2006, jmenoval s /nesrozumitelné/, utekl z vězení přísného střeženého, dostal se do New Yorku, letadlem zřejmě, kde zavolal do deníku New Yorku Times a nabídl jim rozhovor, který se uskutečnil, proto o tom vězni je to známo, a proto je pokládán za takovýho rekordmana v podstatě. Na otázku, jak utekl, odpověděl, že utekl po chicagsku nebo na chicagský způsob, ale nevysvětlil, co ten chicagský způsob vlastně znamená, jak se mu to povedlo, takže to nevím ani já.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Za to víme, jak utíkají naši vězni nebo téměř vězni, který je podle vás nejznámější?

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
No, tak Kajínek je nejznámější a mimochodem jeho útěk já pokládám za jeden z opravdu nejmistrovštějších kousků vůbec v tomto oboru. Přece jen fyzička vynikající, přehození provazu až na zeď vězení, to vše se, opravdu to nemá obdoby.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A nejpodivuhodnější je útěk, jenom si nevzpomenu na člověka, který byl v Černošicích, jak tam našli tu klec, tak pokud tam přijede eskorta, chce ho odvézt a najednou zmizí.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
To už je takovej zázrak, který bez cizí pomoci nejde.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Takový trochu kouzelník ilusionista. Pane Fištejne, děkuji za to, že jste přišel, děkuji za témata, která jste vybral. Co vás dnes čeká, jenom závěrem, abychom i my viděli.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Co mě dnes čeká? Běžný den, komentování, práce, psaní, televize možná večer.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeji vám hodně úspěchu. Děkuji za návštěvu.

Jefim FIŠTEJN, publicista, komentátor
--------------------
Rádo se stalo.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jefim Fištejn, připomínám, že náš pořad můžete slyšet v premiéře každý všední den dopoledne mezi půl devátou a devátou a v repríze po jedenácté hodině, v tištěné podobě pak na Internetu na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.