Přepis pořadu Jak to vidí - 17.9.

Rozhovor s Václavem Cílkem

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Skvělá zpráva je, že začíná Host do domu Českého rozhlasu 2 Praha a začíná, tak jako obvykle v tuto hodinu, pořadem Jak to vidí. Zdraví vás Jan Křelina. Prvním hostem je Václav Cílek, geolog. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hypotéka země, tak vy jste nazval dnešní téma. Souvisí to samozřejmě s tím, že velká bankovní krize pokračuje, jak hlásají titulky. Už jsme si mysleli, že je to za námi. Není to tak. Padla další veliká, veliká banka, která disponuje obrovským kapitálem. Samozřejmě ta vlna pokračuje dál, srovnává se ta současná krize se třicátými lety, což byla závažná krize natolik, že možná způsobila i druhou světovou válku. Je to, pane doktore, srovnatelná situace, nejde jenom o nějakou virtuální hru s čísly. Jsme skutečně v nějakém bodu zlomu?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, tohle to je takový jako optimistický a hrozně veselý téma po ránu. Já bych ho nazval jako dva dny po konci novověku a nemyslel bych to tak jako, že se všecko najednou zhroutí, ale pokud ten novověk toho roku 1492 začíná tím objevením Ameriky a je tak trošku jako ve znamení vývojů, neustálých jako expanzí, to znamená, neustálýho růstu. Novověk je o růstu, o růstu vědy, o růstu bank, o růstu států, impérií, kolonialismu a tomhle tom, tak v této době, to znamená třeba v minulém desetiletí a v příštím desetiletí doopravdy jako by ten, ten výdech tý civilizace jako, jako taková ta mocná jako věc evropská se jakoby proměňuje v ten nádech, v takový to jakoby stahování se, a to souvisí třeba i s tím, že najednou už nemůžeme tak moc expandovat. Už ty Číňani a Indové a tak dále expandují vlastně k nám a to je vždycky v civilizaci ten, to, ten konec tý expanze, takový tý mocenský je de facto začátek toho, že vydáváte a sdělujete vlastní kulturu. A teďka jak s tím, já, možná je to složitá myšlenka takhle po ránu, pro mě samotnýho taky, to znamená, já se doopravdy domnívám, že, dejme tomu, v těchto deseti až dvaceti letech stojíme na, st ojíme na přelomu dvou věků s odlišnými pravidly, jo, ten přelom nemusí znamenat katastrofu, ale téměř vždycky znamená nějaký ty těžkostí jako takových. To znamená, konec světa nepřišel v pondělí a nepřijde pravděpodobně ani příští týden, ale kdybychom možná zpětně byli historici z nějakého třiadvacátého století a hledali předěl, tak možná jeden z těch předělů by bylo pondělí s pády těch bank.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Vždyť se jenom položilo pár bank?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, právě. Podívejte se. Já jsem teďka někdy, asi před měsícem, převyprávěl takový jako materiál několika jako důležitých lidí včetně Jerryho Leggetta nebo Larry Elliot, což je editor ekonomický rubriky Guardianu a oni tomu říkají nový zelený úděl. Kdyby to, že jo, viděl profesor Klaus nebo tak, tak by mu jako vlasy se ježily celý, protože to je jako jasnej příklad zelený totality prostě, jak má bejt, protože hned jako v prvním odstavečku nebo v prvních odstavcích říká, je zapotřebí rozdělit velký banky, protože megabanky dělají megachyby, jo, a takhle to pokračuje dál. Nicméně teda, abych to zase neudělal tak jako úplně jako směšnou záležitostí, tak tahle ta myšlenka toho novýho uspořádání si doopravdy myslím, se vynořuje novej jako světovej řád, nový, a je to vidět třeba v té energetice. To bych nás teďka dostal moc daleko, jo. Kde se doopravdy zdá, že se vynořuje takovej ten rusko-čínskej protoblok a zároveň tedy americko-japonskej a je obklopenej celou plejádou dalších hráčů, který v podstatě proti sobě hrajou hru, hry, které jsou charakteristické pro studenou válku. Ale my, protože nemáme rádi tohle to označení, tak to nepoužíváme. Já bych možná mohl bejt konkrétní.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Určitě.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Podívejte se, před rokem, o tom jsem vlastně o tom nechtěl vůbec mluvit, jo, byl, že jo, tehdy prezident Putin ve Washingtonu a jako těm Američanům jako naprosto překvapeně jako, jako sdělil takovým jako velmi razantním tónem, že arabský státy mají právo na sebeurčení, jo, a de facto tvrdě kritizoval americkou politiku v Iráku. Takže Američani byli z toho takoví jak zaražený a jako nevěděli trošku, co si o tom mají myslet, protože takhle jako silnou reakci nečekali, ale ono se jim to objasnilo hned druhej den, protože přímo z Washingtonu letěl prezident Putin do Rijádu, do Saúdský Arábie, kde vedl jednání o nutnosti větších dodávek ropy a plynu směrem na východ a šejchové říkali, ano, naše nová cesta prostě povede, bude prostě cestou na východ a najednou ty Američani si uvědomili, já bych to nazval prostě jako, jednak drzostí, jednak něco takovýho, jako kdybyste, pro mě je to, jako kdybyste přišel prostě jako za papežem a navrhl mu, aby přistoupil na islám, jo, to znamená, to mocenský jádro tý Ameriky, který spočívá vlastně na těch ropnejch zásobách tý Saúdský Arábie a toho OPECu, tak najednou prostě Putin si připraví na základě dlouhodobý, mnoho let uskutečňovaný strategie, to se dá v podstatě jako dohledat, je takovejhle krok, kterej ty Američany zasáhl na jednom prostě z nejcitlivějších míst. To znamená, jeden ze způsobů, jak reaguje tenhle ten svět, to by stálo za vlastní rozhovor, ono je to popsáno v takové knize Mika Klara, kterou doporučuju, v češtině to neexistuje, jmenuje se to Rising Power, Shrinking Earth - Zmenšující se Země a zvyšující se mocnosti. A on napsal několik knih, válek o suroviny, jo, a to je jedna z těch linií, která teďka, jenom jedna z těch linií, jo, nedá se těma surovinama a ropou vysvětlit všecko, která vyvstává jako novej řád, a to, co se tady teďka děje paralelně, je, jsou jednak teda klimatické změny, o těch se teďka jako, jako mluví míň, ale já si myslím, už jsem to říkal několikrát, že v podstatě není náhoda, že v okamžiku, kdy udeří velký, je a není, jo, je to taková koincidence, kdy udeří velký hurikán na Ameriku, tak zároveň dojde ke krachu bank. Když se podíváme do minulosti, tak tyhle dvě věci jsou neprovázaný, jo, jako, tak často dochází k nějakým jako turbulencím sociálním nebo ekonomickým právě v okamžiku nějaké přírodní katastrofy, takže ten, takže ta první linie je linie ropných cen a cen paliv, energetická ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Čili hra o suroviny, která je zatím, zatím velice, v podstatě mírumilovná.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Heleďte se, není. Není, protože, když si vezmete, že Gruzie má, myslím, že po Izraeli nebo dokonce před Izraelem největší americkou vojenskou pomoc na hlavu, ono těch Gruzínů je málo, že, to píše Klar, že v Gruzii působí víc jak stovka amerických vojenských poradců, že cílem jednak amerických vojenských poradců v Gruzii je ochrana ropovodu, kterej směřuje z kaspické oblasti přes Tbilisi do Ceyhanu v Turecku, to znamená, na západ do středozemní oblasti, když vnímáte mnoho let trvající snahy jednak teda Ruska, jednak Číny obrátit směr ropovodu, jo, směrem jako na východ, ze západu na východ, tak jako vidíte v tomhle tom gruzínském konfliktu nejenom tu ruskou snahu neztratit impérium a potrestat odpadlíka, ale v podstatě se může jednat o něco mnohem horšího, to znamená, o takovou jako facku, o úder Spojeným státům americkým a doopravdy o velkej pokus prostě odříznout část Západu od energetickejch zdrojů, to je deset procent světovejch zásob, není to ani moc, ani málo teda a přeorientovat to na východ. To znamená, tahle ta studená válka, Dárfúr, jo, další příklady prostě, pravděpodobně samotnej Irák a leckde jinde podle mýho názoru studená válka už dávno probíhá, ale jenom jak nemáme rádi hovory o tom, co se prostě, jako válečná rétorika není populární, jo, mluvíme o růstu, vzájemný pomoci a já nevím, o čem všem ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
No, zaplať pánbůh, že není populární, ona často předchází konfliktům skutečným.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, přesně tak, jo, to znamená, v reálu se to děje, ale rétoricky zůstáváme na přátelských vztazích teda, takže to je ta jedna linie teda, o klimatu se dneska bavit nebudeme, na to ani nemáme čas, druhá linie je ta linie energetická, to, stále se bavíme o nějakém tom novém řádu, o konci toho novověku, kterej je doprovázenej jako novým typem institucí a novým, novým postojem k světu prostě jako takovému. Tak, takže, chtěl jste něco říct?

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Chtěl jsem říct, že, že na návštěvě v Hostu do domu je geolog Václav Cílek, mluvíme o novém světovém řádu a já jsem právě už chtěl sklouznout k těm penězům, nechme energetiku stranou, nechme klima a mluvme o tom, protože novověk, jak jste říkal na začátku, je založen na expanzi, je založen na růstu, což koneckonců v této době si připomínáme neustále, jakmile růst se zastavuje, začínáme se bát, začínáme být skeptičtí, znamená ta bankovní krize, ty řetězové pády bank něco pro nový světový řád? Říká nám to něco, že se třeba změní role peněz, že se změní vůbec celé západní myšlení?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Tohle kdybysme věděli, asi bysme na tom byli líp. Já si myslím, že ta změna je nevyhnutelná a že dřív nebo pozdějc k ní dorazíme. Myslím si to právě na základě článku toho Nouriela Roubiniho, Nouriel Roubini, dá se to teda najít, že jo, normálně na webu jako takovém, a on má takový základní článek právě z února tohohle toho roku, která, který se týká něco jako, jmenuje se to Dvanáct kroků k takovému jako systematickému ekonomickému rozpadu a já jsem si to zase znova studoval před dvěma měsíci a byl jsem překvapen, jakým způsobem se ty kroky naplňují, především co bylo na začátku. Na začátku byla ta hypoteční bublina, že jo, všichni to znají. Lidem, kteří nemohli splácet, že jo, dluhy, byly nabízeny hypotéky, banky jim posléze odebraly, že jo, domy, když nebyli schopní prostě nic splácet, ty domy nebyly schopné prodat, takže se octly ve velkých ztrátách. Roubini ale ukazuje, že vlastně tomu se říká ten toxický materiál, že jo, aby banky zamaskovaly tenhle ten toxický materiál, tak ho smíchaly do balíčku a superbalíčku s jinými produkty, takže výsledek byl ta chaotičnost tohohle toho světa, tohohle toho ekonomického světa, že jste cosi kupoval, o čem jste věděl, že posledních pět let se s tím obchoduje, že se na tom dá vydělat, ale vlastně nevěděl jste, co je uvnitř, jo, vlastně se zakrytejma krabicema. Tak, a protože nikdo dodneška pořádně nevyluštil, kolik toho toxického materiálu je uschováno v dalších krabičkách, kolik procent třeba, tak tahle ta věc pokračuje. Jenže zároveň došlo ke krizi důvěry. Podívejte se teďka, jako to, co je důležité, je, že banky mají svá aktiva, mají je v penězích, že jo, mají je v nemovitostech a mají je v akciích a lidi zrovna tak. Ukázalo se, že, v Americe je zhruba deset procent, víc jak dvacet milionů lidí, kteří mají zhruba v rovnováze aktiva a pasiva, to znamená, ceny nemovitostí a ceny akcií a dluhy. Ale v okamžiku, kdy domy spadnou o průměru o dvacet procent a akcie spadnout, tehdy to bylo patnáct procent, neznám ty průměry, ale těch dvacet procent je takovej jako, jako dobrej jako odhad, tak najednou ti lidé mají mnohem větší dluhy, než vlastně kolik si mysleli, že, že mají peněz a tahle ta situace vytváří nedůvěru. Banky teďka nedávno jako zjistily, že právě, my žijeme na houpačce, jo, já když jsem odjížděl na dovolenou začátkem srpna, tak koruna byla, myslím, že první nejvíc posilující měnou na světě, když jsem se vracel z dovolené, tak ten den byla koruna druhou po zimbabwském nějakým penězích, druhou nejvíce, nejrychleji oslabující měnou světa ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ale to se nás jakoby netýká, když jdeme do obchodu.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, přesně tak. Jo, to je právě to, v jakém časovém rozměru se tyhle ty makroekonomický věci prokopírují do toho našeho každodenního života a on je to takovej ten Titanic nebo takovej ten ledovec, kterej má zpoždění několika měsíců a v případě český ekonomiky něco mezi půlrokem a rokem, bych to tak jako odhadnul, jo, ale třeba německá ekonomika má třeba zpoždění vůči Americe tři nebo čtyři měsíce, britská jeden nebo dva, že jo, a v Americe to propuká vlastně jako naplno.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ano, tak, víme, a české podniky už se nechaly slyšet, že pokud ta krize dosáhne do Německa, tak to bude znamenat velký problém i pro nás, protože tam je polovina našeho exportu zhruba, čili českého prostředí se to také zřejmě dotkne. Nedělejme si iluze, dotkne se nás to. Ale jak to pořád, chtěl bych vidět trošku za roh. Říkal-li jste, že Roubini toto předpověděl, on toho předpověděl mnohem víc. Pokud se některé ty jeho kroky naplňují, jaké by byly ty další kroky v jeho předpovědi?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, ano, jo, to znamená, první krok je ten, že lidi dělali nejenom teda špatný hypotéky, ale lidi dělali fůru špatnejch dluhů na automobily, domácnosti, vzdělání a podobně. Ale to ještě furt není velký problém, jo, to je problém možná deseti nebo dvaceti procent Ameriky a je řešitelný. Důležité je, jestli tahle ta mentalita toho žití na dluh a snadných peněz se neprokopírovala, jako že ano, do velkých bank, jo, a do velkých společností jako takových, až se to postupně začíná ukazovat. Teďka základní třeba mechanismus, co se teďka děje, ten, jak ty banky mají teda ty aktiva, že jo, v těch, v těch nemovitostech a těch akciích, tak oni si vypůjčují, oni žijí, oni žijí tak, že vlastně točí peníze. Vypůjčí si peníze, nakoupí akcie, říkám to hodně zjednodušeně, akcie s nějakým ziskem prodají, vypůjčí si další peníze, ale protože je tahle ta velká nejistota, která je třeba i způsobená tím pádem cen ropy, protože už najednou se nevyplácí investovat ani do tý ropy nebo do zlata, což se vždycky jako, jako dařilo, tak lidi nenakupují, takže banky najednou zjistily, že poměrně slušné akcie, které pravděpodobně mají reálnou cenu, tak se nedají prodat za žádné peníze, protože je vlastně nikdo nechce, jo, a tím se dostá..., tím banky, najednou to, co si myslely, že je jejich bohatství, to znamená ty nemovitosti, heleďte se, další krok na trhu s nemovitostma pochopitelně nejsou domy, ale jsou obchodní centra a logistický sklady, jo, to jako, k tomu už jako došlo. Je otázka, do jaký míry, protože Evropa je jiná, se to přeleje sem, ale já bych rozhodně, kdybych měl koupit nějaký Palladium, jako že o tom neuvažuju, tak já bych si to ještě nějakou dobu rozmyslel tedy.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Roubini mluví ale o ekonomickém rozpadu. To jsme zase, sledovali jsme tu lavinu o kousek dál.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, ano, ano, ano, jo, a Roubini vlastně předpokládá, znovu říkám, dá se to jako snadno tyhle ty věci jako dohledat a je až jako překvapivý, jak mu dobře tenhle ten model sedí, předpokládá rozpad teda těchhle těch velkých investičních bank a v návaznosti na ně různých typů pojišťoven a zajišťoven a je to proto, že banky většinou musí mít poměrně slušnou rezervu, aby pokryly rizikové operace, ale teďka těch rizikových prací je moc, takže většinou nemají tu rezervu a aby si zajistily, že tu rezervu budou mít, tak se obracejí, obracejí vlastně k těm různým typům pojišťoven, které je pojišťují pro případ ztráty, ale ty pojišťovny nemusí mít tak velké rezervy. Ty pojišťovny ustojí běžné ztráty jako takové, ale neustojí tyhle ty velký systémový krachy prostě velkých institucí. Takže je oprávněnej názor, že ty velký banky za sebou strhávají všechny ty pojišťovny a zajišťovny, od kterých si půjčovaly peníze a ostatní zdravé instituce, jo, tohle je vlastně hrozně jako nepříjemná záležitost. My jsme říkali, dobře jim tak jako, kapitalistům hnusnejm, vyděračům, jo, tak jste jako riskovali a viděli jste jenom ty prachy, tak si teďka zkrachujte. To se děje v první fázi, ale v druhý fázi to za sebou strhne slušný instituce, a to znamená slušný lidi jako takový. Tohle to to mi jako na týhle tý věci vadí. A teďka jako jaká je cesta z toho ven. Pochopitelně zaprvé nevíme, co se děje, za druhý nevíme, jakou trajektorií se to dá, ono se to může zastavit, že jo, ten celý proces, může se prohloubit a dál pokračovat, jak já si prostě myslím, že bude, že to může trvat další prostě dva nebo tři roky a že mezitím můžou bejt doopravdy jako nepříjemné pády a prostřídáváme to tu a tam optimistickými zprávami, že jo, takže doopravdy nikdo prostě neví, co se děje. Ale co se, jaká je z toho cesta ven. Právě Jeremy Leggett a ten Larry Elliot se odvolávají na Franklina Roosevelta a ten New Deal, na takovou tu novou smlouvu, nové uspořádání, které mělo vyvést Ameriku a vlastně i svět z té velké krize 1929 až 33. Ta krize končila, takže ono se to tomu New Dealu podařilo asi tak jako tak, jo, ale tam to právě bylo hodně o zkrocení bank a takový jako základní řešení, který, říkám, já, když to řeknu, tak to jednak bude působit jako utopie, jo, jednak to bude působit jako zelená totalita téměř, spočívá v tom, co navrhují k rozdělení velkých bank na malé banky, které pomocí laciných úvěrů, laciných cílených úvěrů budou podporovat vzdělání a projekty, ale v daným regionu. To znamená, budou mít relativně slušnou kontrolu, protože ty lidi budou znát, jo, nebude to nějakej obchod někde na Jamajce, prostě nějakej balíček tajemnej, ale budou, budou sloužit k tomu, k čemu peníze byly původně vymyšleny, to je, to je nejenom zisk. My si dneska myslíme, že peníze jsou o zisku, ale jeden z důvodů, proč peníze byly vymyšlený, byla sociální rovnost, jo, v tom protestantským prostředí ty peníze mají ten jako náboženskej vlastně kontext a je to proto, že zejména Amerika se snažila zbavit všech evropskejch privilegií, rodovejch privilegií, šlechtickejch, jo, takže říkalo se, když teda je důraz na ty peníze a když jako šikovný lidi si vydělají těch peněz hodně, tak jsou peníze nástrojem k zavedení sociální rovnosti a zbavit se všech těch hnusnejch aristokratickejch vyžírků jako. A, takže myslím si, že to teďka jako vlastně k čemu jako je zapotřebí jako dojít a bude to určitě dlouhou dobu trvat, je průhlednost, z průhlednosti panující důvěra a využívání peněz jiným způsobem než vyloženě ziskovým. Ty peníze musej vydělávat, to je jako každýmu jasný, ale ten New Green Deal prostě to by mělo bejt o tom, že ty peníze jsou taky investovány třeba do programu úspory energií jako takových, jo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Rozumím tomu tak, že volný trh právě v těchto dnech selhává, dodýchává a blíží se nová éra státních zásahů, nucené dělení bank, nucené investování do regionálního prostředí. Kdo to zařídí, aby se v případě, dobrá, já to trochu vnímám jako určitý intelektuální koncept, určitou teorii, co by se mělo dít, určitý názor, který nemusí být nutně platný nebo nemusí to být nutně recept na změnu, ale předpokládá to, cítím v tom ty státní zásahy, nějakou direktivu.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, to je právě taková ta jako milá věc, že když se podíváte na ty americké komentátory, tak prostě říkají: Tak jako to už žijeme v Číně nebo to je jako nová forma jako komunismu nebo co se vlastně děje? Jako vyvážíme myšlenku volného trhu, aby to ty prosťáčci prostě někde vzali za svý a my jsme je mohli ovládnout? Když se tahle věc totiž do Ameriky vrací jiným způsobem, to je slavná aféra čínské firmy Unocal, která chtěla koupit část amerických ropných zásob a žila prostě v domnění, že je tady volnej trh a že když nabídnou největší cenu, tak že si tu firmu můžou koupit a najednou proti tomu se vzedmulo v Americe prostě tolik jako vášní, že celej projekt byl v podstatě na základě státního zásahu, kterej směřoval proti svobodnýmu trhu, v podstatě naprosto utlumen, to znamená, je otázka, kde, a to je jako docela jako vážná. Heleďte se, ten volnej trh pravděpodobně dobře funguje ve většině záležitostí, dejme tomu, středního rozsahu, já to neumím dobře říct, jo, ale v některejch velkejch věcech jako doopravdy selhává a je důležité rozlišovat praxi volného trhu a ideologii volného trhu. To, čím jsme vlastně krmený, a to, čemu věříme, je napůl ideologie prostě toho volného trhu, která neplatí ani v té Americe jako takové, prostě ukazují, ukazuje převzetí, že jo, bank. Ta privatizace zisků, to znamená, banka, velká banka, když vydělává, tak zisky se rozdělují privátním osobám. V okamžiku, kdy velká banka krachuje, tak ji přejímá, vlastně stát ji de facto znárodní, že jo, a platí to vlastně lidé. To znamená, nejdřív ze všeho bychom si vlastně měli udělat analýzu, jaká je realita a jaká je ideologie volného trhu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Na tom určitě řada mozků pracuje. Myslíte, že ty, že ty koncepty nového zeleného údělu, nového zeleného dealu rooseveltovského, že jsou reálné, že se prosadí v praxi?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, myslím, že nejsou reálný, jo, jako, protože se v praxi neprosadí skorem nic a protože i Roosevelt měl velký problémy, a to bylo jako po té velké krizi vlastně, která by měla ten národ jako sjednotit, vůbec ten svůj New Deal prosadit, a to měl jednu z největších podpor, jaký vůbec americký prezident může mít. To znamená, ne, myslím si, že tenhle ten proces bude probíhat takovou tou metodou zkouška a chyba a myslím si, že to, co teďka děláme ale, je, že je nutný o těchhle těch věcech hovořit, o jinejch scénářích, jo, prostě proto, já to vidím aspoň tak, abych třeba rozbíjel ten monopol ideologie toho, jako toho volnýho trhu, aby, abychom mohli uvažovat s širší, širší škály možností jako takové.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A krize důvěry? Ta se napravuje asi obtížněji než krize ekonomická.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Heleďte se ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
My v ní vlastně tak trochu žijeme. My jsme do toho kapitalismu vstoupili rovnýma nohama a přebíráme i, přebíráme ho v rozvinuté podobě i s krizí důvěry, která k tomu pozdnímu, pozdnímu trhu patří.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Heleďte se, anglická banka, že jo, přebírala Bank of Scotland, soukromou banku, která udělala velké chyby a na splacení těch chyb potřebovala nějakou částku. Ty nuly se mi pletou, jako třeba jako padesát miliard nebo vlastně ještě víc, a teďka Angličani vlastně zbystřili, říkali: Banko, banko, když my jsme chtěli udělat reformu penzijního systému, která by během dvaceti let jako bankovní sektor stála šest miliard dolarů, šest milionů, šest miliard liber, já už nevím, tak jste řekli, že to nejde, že na to prostě nemáme peníze a teďka bez mrknutí oka během několika dnů prostě zaplatíte padesát miliard za chyby jedné soukromé banky, jo, takže lidi se ptají, jako co to znamená? Ty banky, které původně doopravdy měly ten punc tý sociální síly, která lidem pomáhá, začínají mít punc podvodníků, jo, jako začíná to už těma divnejma reklamama, že jo, na ty půjčky, který, jak vidíme, nás prostě jako vedou do problému, takže i na těch reklamách já jako už čtu takovou tu nekompetentnost de facto těch bank jako takových, jako rozhodně bankovní sektor po všech těch tunelech na východě, že jo, a po všech těch kraších, který teďka jsou vlastně na Západě, tak jako tu důvěru nevzbuzuje. Navíc společně s těma bankama fungují ratingové agentury, a to se jako /nesrozumitelné/ je vlastně další velký problém, že dlouhé roky dochází jako k systematicky, systematickému zneužívání ratingu, že ty ratingový agentury dostávají poměrně velký peníze od svých zákazníků ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Čili hodnotící agentury.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, ty, které hodnotí kvalitu banky, takže tyhle ty, ty ratingy, to hodnocení těch bank je většinou mnohem vyšší, než by mělo být. Takže už se nemůžete spolehnout nejenom teda na tu banku jako takovou, ale taky na hodnotitele tý banky, takže to doopravdy vytváří velký prostor jako pro nedůvěru, která nakonec ten bankovní sektor začíná prostě dusit, ale je to de facto ten bankovní sektor, kde ta nedůvěra začala vznikat.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To jsou slova geologa Václava Cílka v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Moc děkuji, že jste u nás byl. Přeji vám hezký a optimistický den. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, pochopitelně. Na shledanou.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já ještě připomínám, že přepis tohoto rozhovoru najdete u nás na Internetu www.rozhlas.cz/praha, no, a reprízovat ho budeme, tak jako vždy, ve večerních hodinách pět minut po jedenácté. Přeji vám hezký den a pokud nás posloucháte v repríze, tak i klidnou noc.