Přepis pořadu Jak to vidí - 17.2.
Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl komentátor a novinář Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)
Jak to vidí Ivan Hoffman:
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je to přesně tak, začíná úterní Host do domu, začíná tak, jako vždy, pravidelným pořadem Jak to vidí, který si můžete poslechnout ještě večer po jedenácté hodině v repríze, anebo pokud u něj chcete ještě o něco pohodlněji uvelebit a přečíst si, co se tady říká, pak samozřejmě doporučuji tak, jak vždy, internetové stránky www.rozhlas.cz/jaktovidí, anebo za lomítkem napište Praha a dostanete se k nám, kde najdete spoustu zajímavých zvuků a materiálů, prostě vše, co vysíláním prosviští a Internet to zachytí. Dnešním hostem je náš spolupracovník a komentátor deníků Ivan Hoffman. Do Zlína dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já vám také přeji dobrý den.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dnes máme opět spoustu témat, mediální gramotnost jako téma dne, šampionát v Liberci, plán ČSSD na dárky pro seniory ze zisku ČEZu a rok prezidenta Klause. A začněme u toho tématu dne, protože u něj se zřejmě zdržíme. Mediální gramotnost, to, jak by žáci na základních a středních školách měli vnímat média, mediální výchova, tak ten předmět už nějaký čas běží a od vás, pane Hoffmane, se moc těším, že nám řeknete z pozadí novinářské práce, jak bychom měli vnímat a číst zprávy a články, co bychom měli vlastně vědět o médiích, když si otevřeme ráno noviny nebo pustíme rádio?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, je to poměrně široké téma. Já mám to štěstí, že jsem dva roky v České televizi moderoval pořad, který se jmenoval nejprve Věříte politikům a odhaloval zákulisí politických dějů a potom druhý cyklus byl Věříte médiím a tam se vlastně rozebírali docela podrobně některé, některé věci kolem médií, ze kterých vlastně existuje takový krátký závěr, který předešlu předem, a to, že se médiím nedá věřit.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Politikům se dá věřit?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Taky ne.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dobře. Ale jak tedy máme tu zprávu číst, to je přece příliš jednoduché, nevěřím tomu, takže na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Přesně tak. Člověk má být velice ostražitý a uvědomit si, že média prošla velkým, velkým, řekl bych, vývojem. Kdybychom to měl říct teda velmi jako stručně, ale přece nejednou větou, nejedním slovem, tak zcela jistě lze důvěřovat místnímu rozhlasu u nás na vsi, kde jsou pouze informace o tom, kdy bude očkování psů proti ..., anebo zvířat, kdy bude se rozdávat, já nevím, nějaká informace o tom, co se bude dít v obci, kdy přijede nějaká firma něco prodávat, tomu můžu všemu věřit, také ve chvíli, když se ozve místní rozhlas na vsi, tak všichni ztlumí svá rádia, přestanou vést hovory a poslouchají, protože se dozvědí, kdy je schůze hasičů a tak dál. Ve chvíli ale, když se podíváme na velká média, tak vidíme, že vlastně v dnešní době, takzvaného infotainmentu, kde všichni máme pocit, že se především musíme neustále bavit, že všechno musí být vtipné, veselé a musí tak nějak odsýpat, tak už vlastně ta zpráva není tak důležitá, můžeme vidět, že zprávy se snaží udělat moderátoři tak, aby prostě se na ně lidé dívali, tak, že je tam nějaká veselá příhoda, jsou tam nějaká zvířátka a jsou tam věci, u kterých určitě neodradíme ke konkurenci, to znamená, jsou tam havárie, neštěstí, nejlépe nějaké skandály, ale takových skutečně podstatných informací, které by nám pomohly se orientovat ve světě nebo v životě, je v těch médiích stále méně.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To je zajímavé, já jsem tady zrovna v Bruselu nedávno mluvil s jedním, s jedním politikem a ten mi říkal, mluvili jsme o tom, jak probíhají docela agresivní spory mezi levicí a pravicí u nás, koneckonců k tomu se ještě dnes v Jak to vidí dostaneme, on mi řekl, no jo, to máte těžké, novináři nic jiného nevezmou, než konflikt, a proto se někteří naši mediální kouzelníci z naší politické strany prostě snaží jim něco dát, aby se o nás psalo.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Přesně tak, a dokonce to sofistikovanější, protože politici vědí, že novináři na ně stále, v uvozovkách něco chystají, stále se snaží je u něčeho nachytat, tak zavedli institut různých mluvčích, které prostě předstrkují místo sebe a když si nejsou úplně jisti v kramflecích, tak prostě máme před sebou kolegu, novináře, který zběhl na druhou stranu a teď prostě hájí nějakou firmu, která dělá něco podezřelého, anebo politika, který prostě neumí, dejme tomu, příliš mluvit a není úplně chytrý, tito mluvčí, vlastně naši bývalí kolegové, novináři přesně vědí, jak se mají na nás připravit a vlastně se sehrává pro toho běžného diváka, čtenáře jakési mediální divadlo, které někdy je veselé, ale jak říkám, je velmi často velice odtržené od života.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To je ale dost smutná zpráva.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Je to smutná zpráva, je potřeba si uvědomit, že vlastně všechny pokusy o nějakou regulaci médií jsou riskantní, protože hrozí, já nevím, omezení svobody slova, hrozí nějaká cenzura a za cenzuru se velice často vydávají i vlastně oprávněné výtky vůči novinářům, když novinář něco udělal špatně a skryje se za tu svobodu slova, tak jako kdyby byl nepostižitelný, proto se hovoří o tom, že média jsou vlastně v jistém smyslu pro demokracii nebezpečná, nemusí být jenom tím hlídacím psem, který dává, dává pozor, aby prostě se vrchnost nedopouštěla nepravostí, ale sama se můžou stát vlastně mocností, která ovlivňuje děje a také prostě mnoho lidí z tohoto důvodu začíná se prostě dívat na nás, na novináře přes prsty a jako na nebezpečné lidi.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jsou, pane Hoffmane, u nás média pod politickým tlakem?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
To jsou, myslím, úplně všude a úplně vždycky. Jenom jde o to, jakým způsobem jsou schopna se bránit a jakým způsobem prostě s tím se naučí žít. Jisté je, že ten politický tlak dneska už velice často je slabší než ekonomický tlak, to je dáno tím, jak politici ztrácejí moc a jak moc získávají různí lobbyisté a lidé, kteří skutečně jsou bohatí, skutečně jsou mocní, které vůbec nepotkáme a mají ty politiky v jistém smyslu jako, jako, jak bych to řekl, pod palcem, jaksi je sponzorují. To znamená, že to ovlivnění je vždycky silnější, když napadnete v médiích nějakou reportážní, nějakou velice silnou, velice silnou skupinu lidí, anebo nějakou silnou společnost, no, tak tehdy pochopitelně vznikají, vznikají, vzniká vichr, vichřice, tedy prostě se podávají žaloby a tak dál. Pokud jde o politiky, tak ti jsou uvyklí na takové běžné škádlení a pokud vysloveně je nenapadnete nějak hrubě, tak většinou už nad tím mávnou rukou, protože vědí, že stejně, že stejně je lepší si s námi porozumět, než se s náma hádat.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dobrá. To je takový ten negativní tlak. Ale co tlak, řekněme, pozitivní, ne podávání žalob na ochranu osobnosti nebo obchodních zájmů, ale podsouvání obsahu do médií?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak média do značné míry manipulují. Když vlastně se my dva jako novináři díváme na zprávy v televizi, tak vidíme jiné zprávy, než jaké vidí běžný posluchač, dáme si otázku spíš, co tam všechno není, proč je to vzato jenom z tohoto pohledu, proč dejme tomu chybí, já nevím, vyjádření druhé strany, anebo, nebo proč, proč je něco až dnes a nebylo včera, anebo, nebo kdy bude. Jinými slovy, to, jak se sestaví prostě z těch, z toho obrovského množství věcí, které se stanou a které se řeknou, ta krátká rozhlasová relace, tak zatím je pokaždé nějaké mediální politika, nějaký mediální zájem, anebo alespoň styl, prostě toho kterého média, jinými slovy, pro nás je to, je to něco, s čím bychom asi při své novinářské práci nevystačili, potřebujeme ještě znát další zprávy z jiných agentur, všechno to porovnat mezi s sebou, ale protože nikdy není možné udělat hodinové zprávy, anebo půlhodinové zprávy, ve kterých by byl větší přehled o tom, co se doopravdy dělo, tak lidé se dívají na ty krátké a ty jsou velice často manipulativní.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě, abychom si udělali, pane Hoffmane, lepší představu, setkal jste někdy, nebo viděl jste někdy z blízka takový něžný, nenápadný, anebo třeba i brutální politický nebo obchodní tlak, nemusíte jmenovat, jenom, abychom si představili, jak to třeba probíhá?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak já jsem měl takových případů velmi málo, vím, že jednou jsem prostě si dovolil udělat ráno v rádiu legraci ze společnosti Sazka a byl to takový prostě asi brutální vtip, protože jsem řekl, že, něco v tom smyslu, že oni mají ten počítač a vědí, jaká čísla byla vsazena, ten počítač jim řekne, co má vyhrát, aby prostě nikdo nedostal výhru, jo, taková hloupost, jo, no, ale druhý den jsem se prostě musel v Ranní poznámce omlouvat, protože firmě hrozila žaloba na křivé obvinění ze zločinu, jo, od té chvíle si myslím, že to tak možná dokonce i je, jo, ta reakce byla tak rychlá, tak silná, tak samozřejmě jsem se omluvil, jiná možnost prostě v té chvíli nebyla. A to, to jsem si myslel, že je věc, kde každý inteligentní člověk musí vědět, že je to vtip, jo, no, ale generální ředitel té firmy si myslel něco jiného.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Šampionát v Liberci, mistrovství světa zítra začíná. Byla kolem toho veliká tahanice, antimonopolní úřad šetří, proběhly obrovské investice do místa položeného, nevím, čtyři sta metrů nad mořem, kde většinou v únoru nesněží a hle, nasněžilo. Pane Hoffmane, vy jste byl také mezi těmi, kdo byl skeptický.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Ano, ano, určitě, já si myslím, že, já mám takovou celoživotní zásadu a ta platí pro to minulé téma, které jsme před chvílí ukončili, že totiž na všechno je potřeba se dívat nějakým normálním selským rozumem, nic nebrat přes kopírák bez toho, že by to člověk viděl dvěma, ale o všem přemýšlet, ten rozum máme od toho, abychom doopravdy přemýšleli o věcech, no, a ten Liberec, to je ono, tam jsem si říkal, to je proti všem jako normálním úvahám člověka, prostě tam dělat lyžařské mistrovství, i místní se nad tím mnozí podivovali, a tak to vypadalo jako naprosto jasné, teď bude ohrožen ten šampionát přívaly sněhu, jo, které bude potřeba. Tak je, já jim to samozřejmě hrozně přeju a myslím si, že to je fajn. Druhá věc je, že takovéto akce by měly být prostě promyšleny předem marketingově a spočítány obchodně tak, aby prostě se sami o sobě vyplatili, dělat z lyžařského mistrovství světa prestižní národní nějakou záležitost, nevím, jestli je úplně chytré a těch peněz daňových poplatníků, které tam do toho sportu jdou, je možná, je možná příliš, je otázka, jestli je to dobrá investice, takhle bych to řekl, já si myslím, že asi není, ale když se ten šampionát vydaří a když z toho budou pěkné obrázky a nějaké peníze se přece jenom z toho vrátí, tak snad to nebude až taková katastrofa.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Výborně, děkuji vám za odpověď. Další téma je taktéž ekonomické. Vláda v těchto dnech postupně zveřejňuje nebo postupně unikají informace o tom, co má být oficiálně představeno ve středu, a to je protikrizový balíček. Plán na pomoc české ekonomice proti krizi. Tak žádné velké šoky tam na nás nečekají, skutečně se jedná hlavně o úlevy, odpisy, usnadnění zaměstnání, čili žádné přímé sypání, jak se říká, peněz do nějakého konkrétního průmyslového odvětví, takzvaná selektivní podpora, která by byla koneckonců i v rámci Evropy nefér, ačkoliv se o ní mnohdy velice vážně uvažuje, takže jsou to většinou úlevy. ČSSD ovšem s tímto nesouhlasí. Říká, že vláda je laxní, že prostě tu krizi zaspala a že ani ta současná opatření vlastně nebudou k ničemu. Navíc ze zisku ČEZu navrhuje jakýsi dárek pro seniory, jednorázové přidání k důchodu ve výši asi čtyř tisíc korun. A dlouhodobě také slevy na elektriku. Jak vy to vnímáte, pane Hoffmane?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak začnu tím, co se jste zmínil vy. Evropu obchází riziko nebo hrozba protekcionismu a ta je doopravdy velká hrozba, když si tak úplně Čech neuvědomuje, ono na první pomoc, co je logičtější, než pomoci těm svým, ne, ale ono vlastně z toho nakonec může vzejít doopravdy řetězová reakce a takový efekt, kterým se může taky ta Evropská unie ještě klidněji rozpadnout, to znamená, jestliže my jsme, předsedáme Evropské unii a hovoříme o hrozbě protekcionismu, tak těžko by si vláda mohla dovolit nějaká selektivní protekcionistická opatření. Z druhé strany ale, když se podíváme na to, co ta vláda jako nabízí, já stále čekám, že kromě řešení důsledků, které vznikly, by měl někdo začít dříve nebo později řešit také příčiny té krize. A pro mě začne řešení příčin v okamžiku, když někde uslyším, že bude opět po několika desetiletích, kdy je tomu jinak, postavena mimo zákon lichva, bude potřeba lidem znovu říct, co to vlastně bylo, co bylo vlastně považováno celou naší historií za nemravnost. Jde o půjčování na nemravný úrok. Jednoduše příčina celé té krize je nejjednodušší v tom, že se z peněz stalo zboží, peníze nemají být zbožím. No, a pokud toto prostě neslyšíme, tak se stále vlastně krize jenom prohlubuje, to ještě, stále jsme jenom na jejím začátku, až když o tomto se začne vlastně veřejně debatovat, tak to bude nějaké, nějaké smysluplné prostě se k tomu přidávat. A já bych rád upozornil, že ani sociální demokracie nepřichází s řešením příčin krize, také jenom se hádají o tom, jak by se měly řešit její důsledky, to znamená, tady je vlastně mezi opozicí a vládou, když se na ně podíváme jenom z mírného odstupu, naprosto shoda, jo, oni se tváří, že se hádají, ale udělali by totéž. Pokud jde o tu, o ty třinácté důchody, které by se měly zaplatit ČEZu, tak jejich prvním dobrým efektem, první takovou vlaštovkou této myšlenky, ta je teda divná, jo, ale je to, že už začíná hovořit o tom, že v příštím roce bude snižovat ceny. To je prostě bohatá, bohatá společnost, která prostě tady dělá, co chce, je to stát ve státě, i když je polostátní, tak pobírají manažeři neuvěřitelné odměny a to, že mají na ně právo, to nic nemění na věci, že to není normální, tak prostě těm by bylo potřeba doopravdy trochu šlápnout na nohu.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Máte pocit, že takové jednorázové, jednorázové dárky nebo jednorázové přidání mohou pomoci, ono je to hezké, já bych si taky rád nechal přidat.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já si myslím, že u pomoci je jednoznačně potřeba říct, že slušná společnost civilizovaná nenechává prostě na holičkách a na ulici lidi, kteří si sami neumějí pomoci, a to jsou lidé staří, senioři, lidé handicapovaní, anebo naopak lidé, kteří jsou úplně na začátku, děti a tak dál. Pokud prostě budeme se k těmto lidem stavět hrubě, za takovou hrubost považuji, když prostě se každý rok dává na pomoc handicapovaným určitá částka a najednou je z ní jenom polovina, nebo prostě najednou není, jo, z nějakého důvodu, to je prostě neomluvitelné. A to se vlastně občas, občas takhle nám přihodí, ale jinak pokaždé, když bude někdo zvýhodněn na úkor někoho jiného, tak se tím nastartuje nějaká, nějaká podivná spirála, buďto korupce, anebo, nebo závisti a tak dál, to znamená, jakékoliv porušování pravidel je špatné, nejhorší je, když stát se prostě zřekne té role člověka, který hlídá pravidla, tehdy prostě už se řítíme z kopce.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman, náš spolupracovník a komentátor deníků, porušování pravidel a stát, který pravidla hlídá, to je téma i pro příští minuty pořadu Jak to vidí.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je s vámi Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, dnes v úterý ráno je s námi Ivan Hoffman, komentátor deníků a náš spolupracovník. Výborně jste navázal v předchozím vstupu na to, o čem chceme mluvit právě teď, porušování pravidel, obcházení pravidel. Je známo, že kraje zoranžověly na podzim právě proto, že sociální demokraté slíbili lidem hlavně to, že za ně zaplatí z krajských peněz, čili v podstatě z peněz, které jdou od státu, poplatky u lékaře, ano, někde také poplatky v lékárnách. Ovšem včera ten spor o poplatky mezi levicí a pravicí došel do další fáze, kdy ministři Kalousek a Langer upozornili na to, že kraje vlastně obcházejí zákon a že za to mohou být potrestány. V první fázi si chtějí ministři na krajské, na různé krajské nařízení, na různá krajská nařízení posvítit, zkontrolovat je, pak pravděpodobně dojde k tomu, že je upozorní, že porušují zákon.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Určitě, na tom je zajímavých hned několik momentů. Za prvé, jak politici z jedné a z druhé strany prostě proti sobě posílají právníky, jo, prostě, zatímco ti krajští hejtmani říkají, naši právníci nám říkají, že to děláme správně a že to takhle má být. V každém kraji prostě mají jiného právníka, to znamená, v Plzeňském kraji paní Emmerová říká, mně moji právníci řekli, že právě tenhle ten způsob je čistý, jo, pak přichází ministr a vláda má svoje právníky a ti říkají, že to teda takhle vůbec není v pořádku, protože byl přijat zákon a teď ho teda kraje obcházejí a tohle to není fér. Jinými slovy, za tou politickou vůlí je prostě armáda, nějakých takových těch, co umí kroutit ty paragrafy tak, aby to nějak vyšlo a tak jsem velice zvědav, která parta těch právníků nakonec teda, teda zvítězí a co se stane pravdou, jo, druhá věc je, že za tím samozřejmě musíme vidět trochu politiku. Vláda sice prohrála krajské volby, ale teď jim rostou preference a možná, že si říkají, že když zvednou totem poplatků nějak šikovněji, budou mít sympatičtější ministryni, než měli ministra, na zdravotnictví, takže teď třeba prostě tu svoji cílovou skupinu ty lidi, které mohou oslovit, aby jim dali hlasy, přesvědčí, tak takhle si to já nějak vysvětluju, protože jinak bych se na to musel dívat jako na naprosto sebevražedné počínání, kdy se prostě nepoučili z toho, co je potkalo na podzim a chtějí si to zopakovat u evropských voleb a nejlépe ještě na dalších, ale to je, to je, nebudu je podezírat z toho, že se úplně zbláznili politicky, jo. Jinak pokud jde o ty poplatky, ještě jako samotné, tak vlastně všimněme si, že všem dala, všichni dostali zapravdu, jo, pokud jde o ty důchodce, kteří prostě měli ty položky a receptu a poplatky a najednou zjistili, že jim to ubírá obrovské množství z jejich skromného rozpočtu, tak těm prostě to zrušení poplatků dalo zapravdu, že teď prostě se jim najednou lépe dýchá. Ti, kteří prostě to přežili a měli pocit, že se tím zlepšuje teda celý náš zdravotní systém, tak prostě se dostali ke statistikám, které jim to potvrdili a řekli ano, teď konečně do toho zdravotnictví přiteklo více peněz, je méně simulantů u doktora, v čekárnách, nemusím tam dlouho čekat, vlastně jsou všichni spokojeni, jo, jinými slovy, je otázka, jestli vůbec by neměl zůstat takovýto divný stav, který, kde to někde platí, někde ne, protože každý si najde to, co jemu vyhovuje.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Výborně, ještě máme ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já jsem trochu zažertoval.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ne, já si myslím, že jste zažertoval velice trefně, mně se to moc líbilo, jak jste zažertoval, protože skutečně spousta lidí využila těch krajských nabídek a ráda neplatí a naopak obrovská spousta lidí nevyužila krajských nabídek a naopak stejně ráda platí. Takže máte pravdu, kéž by zůstal takový švarcsystém, budeme všichni šťastni a spokojeni. Ještě máme před sebou jedno zajímavé téma, pane Hoffmane, rok Václava Klause, tak tady budou asi dvě roviny. Jedno je volba a fakt, že jaksi spousta věcí zůstala nevyřčena, pan Snítilý stále není lustrovaný, pan Švejnar nezaložil žádnou banku myšlenek a tak dále, a tak dále, nábojnice v dopisech se nevyřešily. A další rovina by byla rok prezidentování Václava Klause.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak je jisté, že z těch věcí, které se děly kolem té prezidentské volby, už se těžko něco prostě vyšetří, je to dávno a vlastně všichni chtějí spíše zapomenout a to se jim také daří. Druhá věc je, že zatímco kolem té volby se téměř nedalo politicky teda zhodnotit o co vlastně jde Občanské demokratické straně, když znovu chce toho Václava Klause zvolit, tak dnes, když už není čestným předsedou, když už vlastně uplynul nějaký čas, tak se potvrzuje taková, taková ta hlavní teorie, že Václav Klaus je na Hradě hlavně proto, že Obřanská demokratická strana se docela bála jeho vměšování do politického dění, do dění ve straně, kterou založili a převáželi tam lidé, kteří mají jiný názor a zdálo se jim nejšikovnější uklidit ho na Hradě, kde jim nebude překážet. Tam on je, ukazuje se, že jeho, řekl bych politická síla je slabší, ale to vůbec nebrání tomu, aby byl akceptován velkou částí obyvatel, kterým se líbí, jak se obléká, jak si dává kravatu, jak chytře mluví, jak zvedne tak důstojně tu hlavu, trochu ten nos nahoru, jak všemu rozumí, tak to pro mnoho lidí je důvodem k takovému jako poklidu, že tam je prostě ten správný člověk na správné místě. Pak jsou lidé, kteří prostě si uvědomují, že jeho výroky jsou doopravdy hodně nestandardní a že možná trochu ubližuje republice. A ve chvíli, když to začne přehánět, tak je potřeba si uvědomit, že on už nemá tu silnou oporu v politicích za sebou a zřejmě mu to dají nějak drsně najevo, ale on je citlivý a umí přesně odhadnout, až kam může zajít, co ještě si může dovolit, co mu ještě projde a takhle to bude až do konce volebního období.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
V tomto týdnu přijede Václav Klaus do Bruselu, si myslím, že poprvé snad vůbec.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak to bude, to bude epizodní událost.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A myslím, že také veselá. Přece jenom ještě k těm událostem během prezidentské volby, není to možná trochu škoda, že se tak usilovně politici snaží zapomenout, myslím, že média tu událost připomněla velice trefně, ale tak to je takové žbluňknutí do vody, zítra už budou zase jiné zprávy, a to se vracíme obloukem v mediální gramotnosti, jak v zapomínání.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, já jsem dokonce slyšel, že historická paměť lidí čítá doby nějakých dvou let, jinými slovy, jestliže máme čtyřletý cyklus, tak je zde výborná naděje, že lidé zapomenou, prostě co dělala ta politická garnitura, která je teď v opozici a znovu ji zvolí, protože si to budou chtít jako vyříkat s těmi, které, kteří je štvou teď, no, a takhle to je stále, ale já nevím, jestli z toho je nějaké rychlé, rychlé řešení. Myslím, že ho všichni hledají a že ho nikdo nemá. Stále se znovu vracíme k tomu, že demokracie je nejlepší z těch špatných systémů řízení společnosti a u toho zřejmě ještě dlouho zůstaneme.
Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor deníků a náš spolupracovník v Jak to vidí. Přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/jaktovidí nebo nás třeba posloucháte teď v repríze v jedenáct hodin večer, ať tak nebo tak, přeji vám krásný den a Ivanu Hoffmanovi děkuji. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Na shledanou. Takže i dobrou noc.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.