Přepis pořadu Jak to vidí - 17.10.

Jak to vidí Prof. Richard Hindls

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dobré ráno. Za Hosta do domu vás zdraví Jan Křelina. Přeji hezké páteční dopoledne. Dnes máme s rektorem Vysoké školy ekonomické, panem profesorem Richardem Hindlsem, na stole jedno závažné téma.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je to samozřejmě ekonomická krize, probrali jsme už mnohokrát, co to může znamenat pro střední Evropu a jak se to k nám do střední Evropy blíží, jak se to tady projevuje, nicméně ve středu nebo spíš v noci ze středy na čtvrtek summit Evropské unie vydal jakési rozhodnutí, a tomu my se chceme věnovat, nicméně téma dne máme také velmi zajímavé, a to je výuka cizích jazyků. Začínat od malička, nebo chvilku počkat, vybrat jeden jazyk nebo jich vybrat víc v tom útlém věku, to je téma dne Českého rozhlasu 2 Praha. Co myslíte vy, pane profesore, začít čím dřív tím líp?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
To je poměrně těžká otázka, protože já jsem byl vychováván v době, kdy se tolik přece jenom jazykům pozornost nevěnovala. Očekávalo se, že se asi vystačí s ruštinou. Dneska i ruština je samozřejmě velice potřebný jazyk, nicméně svět se změnil, pro nás několikanásobně změnil. Závidím dneska těm dětem a to také za nás nebylo, že byly dvojjazyčné děti, které měly, nebo asi to bylo ve výjimečných případech, dneska je těch případů mnohem víc, které mají maminku takovou, tatínka takového, tam je to samozřejmě všechno jednodušší, když to dítě už třeba ve čtyřech, pěti letech může mluvit s oběma těmi rodiči nějakým jiným jazykem. Já bych spíš asi řekl, že možná dříve. Ono se říká, že jednak snad ty děti dneska rychleji vyspívají, že snad se i se sportem má začínat dříve, že se má i s různými pokusy hrát na piáno nebo na něco má začít dříve, tak možná asi dříve. Bohužel já ještě vnoučata nemám, nikdo mně zatím takovou radost neudělal z mých dětí, takže nemám s tím žádnou zkušenost. Osobně si myslím, že snad dříve.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Máte nějaké zprávy o tom, že by tam mohlo docházet ke zmatení jazyků? "Vícejazyčné" dítě se začíná učit záhy ještě další třetí nebo čtvrtý jazyk?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak do té hlavičky opravdu nevidím. Znám ze svého okolí, z okolí svých přátel asi tři nebo čtyři případy "vícejazyčných" dětí a nezdálo se mi, že by nějak s tím měly potíž. Spíše to působí roztomile, když dítě slyšíte během deseti minut mluvit plynně dvěma jazyky. No, nicméně možná, že asi také záleží na intelektuální schopnosti. Samozřejmě ty děti nejsou stejné. Záleží také na kvalitě života rodiny. Ono to není jenom otázka jazyka, ale také toho, co tím jazykem sdělujete a to i to malé dítě už v sobě nějak, byť si to neuvědomuje, tak určitě v sobě tu myšlenku nějakým způsobem také pěstuje, tak já bych, kdybych měl říct jednoduše, tak spíš dříve.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Chodí k vám na Vysokou školu ekonomickou jazykově dobře vybavení studenti?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Ano, to musím říct, že ano. My máme zahraničních studentů zhruba desetinu v tuhle tu chvíli, to znamená asi z osmnácti tisíc studentů jsou to zahraniční studenti v rozsahu patnácti, osmnácti set, dvou tisíc studentů. Stejně tak naši studenti, několik set studentů ročně, je to přibližně asi sedm set až osm set studentů ročně naší univerzity vyjíždí do zahraničí na semestr, na kratší pobyt, na dva semestry, někdy i na celé třeba magisterské studium, tam je to samozřejmě nutná podmínka. Vyjíždí a já si myslím, že jsou vybaveni dobře a oni o tom také vědí a prahnou po tom, protože vědí, že ekonomie je dneska světová věda.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Co se v této souvislosti rozhodlo na nedávném Summit Evropské unie? Rozhodly se státy, že každý jednotlivý stát zaručí svým občanům jejich vklady v bankách, skutečně to tak je?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Asi, asi se to takhle dá říct. Ono se totiž na tu celou věc dá dívat snad už asi z padesáti úhlů. No, víte ono, samozřejmě my jsme trošku jakoby všichni zaskočeni. Ono, když se na tu věc podíváte, tak takový ten nejjednodušší pohled, to znamená udržet klid v ekonomii, to je to nejdůležitější, zajistit lidem bezpečí jejich peněz, jejich úspor, to je například naprostý interativ té záležitosti, je to naprosto nejdůležitější požadavek, ale my se také na tuhle tu záležitost, a bylo řečeno už snad skoro vše, co se všechno má udělat. Teď zasedá Evropská unie, o týdnu zasedali, o víkendu zasedali vlastně nejdůležitější ministři z největších zemí, zasedala G7, všichni se radí. Já ten úhel pohledu vidím, je také trošku jinak. My jsme už před nějakým třičtvrtě rokem dostali první varovný signál ze Spojených států, to byla hypoteční krize. Já jsem na této židli u tohoto mikrofonu také, možná, že jsme ten den byli, pane Křelina, byli spolu, ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Byli.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Byli, vidíte to, já si to už tak přesně nepamatuju, ale hovořili jsme tady o tom. Potom se ta situace trošku zklidnila, nic se nedělo a pak přišel ten úder, který teď už trvá zhruba měsíc. No, a tady si myslím, že je potřeba říct hned několik věcí, za prvé, svět se změnil a ta pravidla, která dnes jsou mezi měnovými institucemi nastavena, se tolik nezměnila. My stále žijeme v takovém bych řekl jako poměrně, bych řekl hustém pralese nejrůznějších finančních vztahů mezi bankami, mezi investičními fondy, mezi pojišťovnami, žijeme na burze s pravidly, která už platí desítky let a teď se ukazuje, že svět, globální svět se změnil, změnily se vztahy mezi bankami, změnily se nároky lidí, změnila se výše úspor, ještě o tom bude možná i řeč, kam dneska lidé odkládají svoje peníze a kde si naopak půjčují a jak. A tohle všechno si myslím, že svět trošku zaspal a teď trošku hasí. Já jsem už někdy v pondělí toto slovo hasič použil v České televizi nebo ve "24" české a musím to slovo tady zopakovat, protože se teď honem snažíme dostat se z té situace, jak nejrychleji to jde. Máme jedno plus, my v Čechách máme ta plus dokonce dvě. To jedno plus je celosvětové, světová ekonomika krizi v není. Jakkoliv i tato situace, která vznikla, může přinést určité zpomalení ekonomického růstu na rozdíl třeba od třicátých let, která jsou teď hodně vzpomínána, světová ekonomika v krizi není. Evropské unii se daří, daří se nám, daří se Slovensku, daří se těm nově přistupujícím zemím a daří se i těm, těm tradičním obrům ekonomickým, i když třeba ne tak, jak by si přály.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To druhé plus bude koruna podle vás?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
To druhé plus není ani ta koruna, to druhé plus je docela takové, bych řekl, zdraví našich bank. Já jsem pořád optimista a jsem docela rád, že nás to jakoby trošinku nechává jakoby stranou. Lidé, si myslím, že nemusí mít až takové obavy o své úspory, zatím nevidíme u nás, že by se k něčemu takovému schylovalo, a to považuji za velmi důležité, aby se někde neobjevila zbytečná panika. My jsme si svůj očistec prožili s bankami před, teď řeknu, deseti, dvanácti lety možná. Ty banky se ozdravily, očistily a my dnes, bych řekl, že na to trošku neseme jako to kladné ovoce, to dobré ovoce, sklízíme, byť jsme si užili své, a myslím, že teď je řada posluchačů, kteří tenkrát opravdu asi měli veliké potíže a možná, že se z nich někteří nedostali, a to je samozřejmě osobní tragédie, to je velice špatně. No, nicméně dnes ten náš bankovní trh je v takové, bych řekl, pozici, kdy se nezdá, že by tak snadno podlehl této finanční krizi, a to si myslím, že je to druhé plus, to je ta velmi důležitá zpráva.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nicméně promiňte, dva poměrně velké, nebo dvě skupiny finanční, ke kterým patří i české finanční ústavy, oznámily, že mají nějaké nitky na Islandu nebo ve Spojených státech a že je to něco bude stát. Co se ještě dozvíme?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak třeba u té České obchodní banky, kdy to bylo v úterý, ve středu tohoto týdne, ona pouze snížila svůj zisk. Ona prostě snížila svůj zisk a ona stále i v tom kritickém čtvrtletí, o kterém je řeč, ten zisk vytvořila. Myslím, že se jednalo o dvě nebo tři miliardy korun. Takže ona přes ty zhoršené potíže stále funguje jako dobrá banka, byť ne třeba na těch parametrech, které měla. Je pravda, že asi některé útvary nebo některé ústavy mohly být zasaženy těmi místy, jako je třeba Island. Teď jsem četl včera, že i Maďarsko se dostává do určitých potíží, že jim bude muset Mezinárodní měnový fond půjčit, že je bude muset trošku sanovat, aby zlepšili svoji finanční pozici. Ale tím se dostáváme, teď tady zaznělo, Mezinárodní měnový fond, k takové té institucionální podobě té krize. Prostě ukazuje se, že bude potřeba vytvořit daleko účinnější nástroje na mezinárodní úrovni. Včera padla poprvé slova o jakési reformě Mezinárodního měnového fondu. Já možná jenom připomenu, že to je taková instituce přidružená k OSN, která vznikla v roce 1944 právě jako důsledek, či na konci druhé světové války, právě jako důsledek obtíží ve třicátých letech. Ona prošla nějakým vývojem, zaznamenala změnu zejména začátkem sedmdesátých let, kdy se volně přestal směňovat dolar, kdy se vlastně změnily jiné, nebo byly nastaveny jiné parametry měnové politiky mezi zeměmi. No, a teď jsme slyšeli, myslím, že z úst francouzského prezidenta, nebo někoho, kdo byl vůdčí osobností na tom včerejším, předvčerejším jednání Evropské unie, že i měnový fond bude, Mezinárodní měnový fond bude muset projít nějakou reformou. On sdružuje dnes, tuším, necelých sto devadesát zemí, není tam Kuba, není tam Lichtenštejnsko, není tam Severní Korea a ještě několik, ale jinak, ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To je výjimka.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
... jinak pro nás je to velevážená instituce a i ona bude muset změnit svá pravidla. I státy si teď budou muset říct: "Dobře, banky jsou nadnárodní, jsou velice propojeny. My nějakým způsobem budeme muset do těch bank peníze asi dát, budeme muset," to je také nová informace, "garantovat také mezibankovní trh," to se objevilo o víkendu tahle ta informace. No, a to jsou věci, o kterých se před půlrokem nemluvilo, asi se mluvit mělo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dobrá. Tak já bych přešel k tomu, co mě ještě zajímá, dva biliony euro, to je částka, o které se hovoří, že by, a teď nevím, jestli to kolegové novináři jenom zrychleně napsali, nebo jestli je to pravda, sanace toho finančního sektoru, to znamená, dvě zásadní otázky mé vklady, mé úspory, úspory mých rodičů, zaručí se za ně český stát do výše sto tisíc euro, to je první otázka, a další otázka, opravdu bude Evropa dávat peníze bankám tak, jako ve Spojených státech, a není to špatně?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak asi bych, kdybych měl odpovědět jedním slovem tak jako na začátku s těmi jazyky, bych v obou případech odpověděl ano. Já si myslím, že nakonec ta dohoda, která teď napříč Evropou jde o sto tisících eurech, že asi skončí skutečně na té úrovni, že ty země se zaváží k této částce, ale tady bych řekl také zase ještě jednu věc, ono je potřeba zde také postupovat citlivě, protože v momentě, kdy vlastně dáváte tyto záruky, a teď se nebavme, jestli je to u nás, nebo jestli je to v Rakousku, nebo jestli Německo dalo stoprocentní záruky, nebo kde, ono to, že dáte záruky, znamená zvýšit odvody do těch pojistných fondů na tom mezibankovním trhu, a tudíž vlastně tyto peníze se umrtví v reálné ekonomice, ony odtečou z té reálné ekonomiky. Čili ono, jakkoliv to vypadá velice, bych řekl, jako lákavě, zaručíme se za takovou částku, za jinou částku, pozor na to, to jsou pořád peníze, které z ekonomiky v tu chvíli, z reálné ekonomiky v tu chvíli vytékají. Takže ono tady to nastavení by asi mělo být podloženo nějakou analýzou. Jestliže se Evropa dohodla na sto tisících eurech, což je pro nás, řekněme, dva a půl milionu korun, tak si myslím, že to nějaký parametr je a zřejmě ten tlak té Evropské unie, my jsme měli dvacet pět tisíc, minulý týden se začlo hovořit o padesáti tisících, o tom jednala vláda, já si myslím, že to na těch sto tisíc dojde, to je můj tip, ale současně si také myslím, že během října už začne ta krize slábnout. Už to tak jako vypadalo v pondělí, v úterý, že se akciové trhy oživily, teď to zase tak nevypadá ty poslední dva dny, ale já si myslím, že ten tlak těch, těch vlád je tak velký, že si myslím, že to už bude slábnout. Druhá vaše otázka byla, jestli je to dobře. No, tak samozřejmě stát nikdy není moc dobrý hospodář a teď nevím, jestli myslím stát náš nebo jiný nebo už ten nadevropský stát, Evropská unie, to teď asi v tuhle chvíli není jedno, je tam jakýsi zájem na společném Paktu stability a tak dále, no, nicméně se také ukazuje, že zase ten stát, jako byť třeba není dobrý hospodář, ještě jeho role nevymřela, že se ukazuje, že určité garance, které ten stát do toho nebo státy nebo jejich společenství nějakým způsobem budou muset poskytnout, že jsou důležité a že by to asi bez toho nešlo. Takže úplně dobře to není možná, ale otázka je, jaká je jiná alternativa.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já teď sestoupím o několik pater níž, pane profesore. Zdá se, že finanční trh, velké instituce měly v posledních letech velice divoký večírek, nyní se probouzejí s kocovinou, když to přirovnám k něčemu. Zjistí nebo stále se zjišťuje, že ty finanční instituce prostě lhaly o tom, jaké kostlivce mají ve skříni, čili probouzejí se s kocovinou a státy, čili my dva, daňoví poplatníci jim za to ještě zaplatí, není to ...?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
To tak trošku vypadá, protože dojde k odtečení peněz z reálné ekonomiky, o tom už teď není jakoby sporu. Na druhé straně, jak říkáte, někdo měl večírek a někdo na něm lhal, to je to, co jsem říkal, a teď si znovu dovolím použít slovo, které jsem řekl, před deseti minutami, slovo hasič. Teď už vlastně ty instituce nebraly trošku vážně, nebraly vážně vývoj v měnové, na měnovém poli v posledních deseti, patnácti letech. Ona už tady krize byla v roce 87. Tenkrát, myslím, že se to nejvíce dotklo Japonska. Dobře, nějak jsme to přežili, svět se zvětšil, přibyly nové země, my máme svobodu ve východní Evropě a ve střední Evropě, řadíme se teď už mezi ty opravdu světové země, ale bohužel jaksi ta legislativa a ta výkonná moc ne úplně reagovala a znovu opakuji, co se mi nelíbilo, nechala poměrně dobře v klidu tu situaci, která byla ve Spojených státech před rokem nebo před třičtvrtě rokem nazývaná hypoteční krize, kdy chyběla likvidita, kdy byly poskytovány špatné hypoteční úvěry, kdy banky vlastně na mezibankovním trhu si vyměňovaly jakoby hodnoty, které nebyly kryty, jakési virtuální peníze a toto asi někdo měl říci, možná potom tam byl takový ten pokus - no, tak ve Spojených státech mají krizi, my máme dvě až tři procent HPD, ve východní Evropě šest, sedm, nic se nám nemůže stát. Tam si myslím, že ta Evropská unie asi nebo celý ten svět měl reagovat dříve a rychleji, nicméně nezdá se mi, že by zejména třeba v našich podmínkách to ohrožení tak velké bylo a že si myslím, že vaše, jak jste se ptal na začátku, že vaše a moje peníze, nebo vašich rodičů a třeba mé maminky, tak si myslím, že ohroženy nejsou v tuto chvíli.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Výborná zpráva od pana profesora Richarda Hindlse. Ještě je tu jedno důležité téma, a to jsou ona pravidla. Říkáte, že svět se mění, nebo bude muset změnit. To, co úředníci státní a to, co politici umějí, to je vydat nějaké pravidlo, vydat něco napsaného, co zase neuspokojí polovinu z těch cílových klientů. Čili nějaká regulace. A myslím, že to je trochu důvod k obavám spíš než k radosti, že?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak ono slovo regulace je takové slovo, které moc lidí rádo nemá už tak z podstaty věci. Na druhé straně ono je potřeba vidět, že některá ta opatření budou jaksi brzy operativní, rychlá, teďko to je to sanování, garance, které si navzájem už dneska i mezi zeměmi díky mezibankovnímu trhu budou ty subjekty poskytovat. Na druhé straně asi brzy bude následovat v celé Evropě i snížení úrokových sazeb k tomu, aby se podnítil ekonomický růst. To samozřejmě můžeme považovat za regulaci, ale to zase není taková ta regulace v tom úplně špatném slova smyslu. Já očekávám, že i naše emisní banka, Česká národní banka možná za týden, možná za dva, nesleduji to zas tak detailně, přijde se snížením úrokových sazeb, přestože my je máme jedny z nejnižších v Evropě, ale myslím si, že i svět přijde se snížením úrokových sazeb, to je také slovo regulace. Ale zas bych v tomto případě, protože banky, emisní banky pracují na tomto principu, že přidávají nebo ubírají na těch bankovních procentech, tím regulují, bych řekl, ano, je tam slovo regulují, tím regulují tu situaci, jaká je, ale na druhé straně ono to takhle asi být musí a pokud teďko to snížení úrokových sazeb povzbudí ekonomiky, slyšeli jsme včera, že v Německu se možná tempo růstu HDP dostane někam na nula dvě desetiny procenta, tak si myslím, že to není zas tak taková ta regulace v tom nejhorším slova smyslu. No, a pak budou tvrdá administrativní opatření, to asi ano.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Například?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
No, tak určitě tam bude teďko ten závazek k nějakému pokrytí těch vkladů. Bavme se třeba o těch sto tisících eurech, bude asi zvýšený bankovní dohled nad finančními institucemi. Nebavme se o bankách, mluvme o pojistných fondech, o pojišťovnách, mluvme o zajišťovnách, mluvme o investičních fondech, tak tam už asi to slovo regulace, které jste použil, má asi ten takový silnější význam.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak si takový dohled představit? Vyloženě státní úředník bude mít přístup ke všem údajům té instituce, bude mít třeba i pravomoc zakázat, rozhodnout?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
On bankovní dohled existuje a třeba u nás si myslím, že je velmi kvalitní. Nedávno jsme mohli slyšet, že banka upozorňuje klienty, už se nepamatuju název nějaké švýcarské společnosti, který zněl tak úžasně bankovně, že snad by si každý tam měl dát peníze. Toto se děje kontinuálně. Česká národní banka, každá jiná emisní banka v jiné zemi tuto činnost vyvíjí zcela, bych řekl, pravidelně, ale některé, některá ..., ona má přístup samozřejmě, ona vidí, jak ty banky hospodaří, ale některá opatření asi se budou muset týkat i mezibankovního trhu. Tam ta situace teď byla jiná. Budou se asi muset týkat více takové té mezinárodní globální situace. Banky si budou muset vyměňovat více informací a tam, si myslím, že určitá nová kvalita v bankovním, teď řeknu naddohledu už trošku, asi nastane, to je přirozený vývoj.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Něco jako znárodňování?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Ne, to si nemyslím. Tak to jsme viděli ve Spojených státech takovou tu, jako bych řekl dočasnou rekapitalizaci, kdy se stát prostě chopí určitých akcií. V momentě, kdy se ta situace ozdraví, tak si myslím, že se zase ty peníze vrátí, ale to si nemyslím, že by došlo takhle až daleko, možná v nějakých zcela výjimečných případech. Druhá věc, si opravdu nemyslím, že by se a naštěstí, že by se to tolik dotýkalo teď nás a v tom mě to tak jakoby nechává takovej pocit, že snad je všecko ne tak úplně špatném stavu, jak se někdy tady říká.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak to vidí Český rozhlas 2 Praha profesor Richard Hindls, ekonom. V pondělí byla udělena Nobelova cena za ekonomii, která ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Ano, Paul Krugman.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
... Paul Krugman, která vlastně žádnou Nobelovou cenou není.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Není, není. Teď možná je to takové hezké odlehčení toho tématu, co jsme měli předtím, jak se vlastně můžeme bavit o tom, jak je svět ekonomie pestrý. Na jedné straně řešíme určitou krizi, na druhé straně si dáváme různé ceny. Ona to opravdu Nobelova cena v pravém slova smyslu není, protože Alfred Nobel, který, který zemřel v roce 1896, ve své závěti vlastně hovořil o jiných Nobelových cenách, než je Nobelova cena za ekonomii. Tu si vymyslel teprve švédská říšská banka, Švédská národní banka v roce 1968 a čili před čtyřiceti lety a v roce 1969 ji poprvé udělila. V závěti, v závěti pana Nobela nic takového není. Ono se také hovoří přesně, že to je cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. Řada lidí, zejména norský právník, který se jmenuje Fredrik Heffermehl tuto informaci nebo tento akt trošku zpochybňuje. Já bych zase nebyl tak příkrý, prostě Nobelova cena tady je. Je zajímavé, že letos to byl občan Spojených států a za těch čtyřicet nebo čtyřicet jedna let, kdy Nobelova cena za ekonomii byla udělena, se třicetkrát, jestli jsem to dobře spočítal, mezi laureáty objevilo jméno občana Spojených států nebo i třeba dvou občanů, možná i dokonce někdy tří, protože maximálně ji mohou dostat tři lidé, občana Spojených států. Co je pro mě jako pro profesionálního statistika nebo ekonomického statistika takovou zajímavou informací, je, že velmi často to dostávají právě lidé z oblasti ekonometrie, modelování, z oblasti statistiky, to mě velice těší, velmi často to dostávají také ekonomičtí teoretici. Paul Krugman nepatří, bych řekl, ani k jedné z těchto vrstev, Paul Krugman je spíše urbanista a regionalista, ale já zase jeho dílo tak dobře neznám, takže se nemohu teď pustit do toho, v čem byl prospěšný ekonomické vědě. Druhá věc také je, že Nobelova cena za ekonomii hledá vždy oporu v nějaké takové exaktnější disciplíně, kterou zde může být matematika nebo počet pravděpodobnosti, proto tak velká řada nositelů Nobelových cen v oboru ekonometricko-statistických metod. Nezapomněl bych tady ještě na čtyři jména. My se tady bavíme stále o HDP a kolik kdo komu dluží a čeho, na čem máme jaký podíl. Jsou tam čtyři světová jména Richard Stone, pan Meady, pan Leontief a pan Kuznets, kteří položili základy národního účetnictví, a to je disciplína, která nás učí, jak to HDP spočítat, jak se potom zase utrácí to HDP, které vytvoříme. A tito pánové byli osnovateli národního účetnictví a dnes z nich čerpá celý svět. Jméno Leontief /nesrozumitelné/ tabulky jsme všichni, já jsem studoval na začátku sedmdesátých let, museli pečlivě šprtat. On, myslím, tu Nobelovu cenu dostal právě v té době 1973. Takže ekonomie má i tuto, takovou tu krásnou vědeckou stránku soubojů myšlenek a soubojů idejí.

Jan KŘELINA, moderátor
------------------
Uvidíme každopádně, co se s ekonomií bude dít dál. Doufejme, že budou přednastavena jenom pravidla, ne ekonomická věda, ale i koneckonců člověk se pořád něčemu novému učí, je to zábavné. Pan profesor Richard Hindls byl v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha. Díky moc, že jste tu byl.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Já přeji všem hezký den.