Přepis pořadu Jak to vidí - 14.10.

Jak to vidí Ivan HOFFMAN

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Vladimír Kroc. Hostem je dnes Ivan Hoffman. Zdravím do Zlína, dobrý den.
Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Já taky zdravím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S Ivanem je dobré pořízení při přípravě povídání, protože nad každým navrženým tématem jásá, že je výborné, tak začněme tím, které přiznám se, je mi nejvzdálenější a které ale Ivan navrhl sám - český fotbal. Po sobotní prohře v Polsku čeká naši reprezentaci zítra utkání se Slovinskem. Obránce Marek Jankulovski si myslí, že je nejvyšší čas začít sbírat body. Tak na tom se asi shodnete, ne, Ivane?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, asi ano, ale ty jsi dobrý teda, hovoříš k tématu, o kterém zase já prozradím, že mnoho nevíš, a mně to je vlastně docela sympatické, když někdo v takovém fotbalovém národě prostě zůstává chladný v okamžiku, kdy propuknou vášně, bezmoc, zoufalství.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, já si neumím pomoct, já bych tomu rád propadl, nejde mi to.
Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Nejde ti to, ano. A hrál jsi někdy fotbal? Promiň, že já se ptám teda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem asi v deseti letech, totiž bydlel jsem celé dětství u fotbalového hřiště, takže do deseti let jsem ten fotbal hrával, pak mě to nějak přešlo.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Jasné. Když se člověk na to dívá, jak se ta fotbalová reprezentace trápí v této kvalifikaci, tak ty to nevíš, ale my všichni, kteří prostě léta jsme zvyklí na úspěchy a díváme se na všechny ty fotbaly, tak najednou jsme zaskočeni a sami na sebe se jakoby z odstupu díváme s překvapením, když mezi těmi různými akcemi, které jsou na tom hřišti úplně nudné, přelaďujeme občas na jiný program. A to je přesně teda ta situace, kdy to mužstvo nehraje hezkou hru. Tady se vždy debatovalo o tom, jestli ten fotbal má být účelný a jestli je důležité sbírat teda ty body a vyhrávat, anebo jestli ten fotbal má být pěkný, jestli má být na to hezká podívaná. A když se dívá člověk na jiná mužstva, tak to má v podstatě vyřešené, Řeci hrají škaredý defenzivní fotbal, a když vyhrají mistrovství Evropy, tak si všichni přátelé hezkého fotbalu říkají: Tak to je naprostý skandál, tady prohrál fotbal. Když jde o vlastní národní tým, tak bychom třeba těm borcům vlastním i odpustili třeba, že budou hrát škaredě, a řekneme: Hráli účelně a hlavně, že vyhráli, hlavně, že postoupili, hlavně, že teda získali ty body. Já si tím stále nejsem jist, já, i když by je nezískali, tak bych raději viděl, kdyby hráli hezky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Víš, když mluvíš o tom, jestli je fotbal pohledný nebo ne, když potom čtu takové zprávy, jakože třeba německý brankář Georg Koch, který už od 24. srpna trpí zdravotními problémy kvůli explozi dělbuchu a že se kvůli tomu jen tak k fotbalu nevrátí, tak trošku pochybuji o té vrcholové hře.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Ano, určitě. Tak on ten fotbal na té nejvyšší úrovni je doopravdy do značné míry show, do velké míry byznys, a právě tyto věci se do toho tak nějak zaplétají. Když člověk vidí archivní záběry, jak se některé sporty hrály v minulosti, ať už teda jde o fotbal, anebo koneckonců i o hokej, tak vidí, že ti hráči prostě hráli daleko pomaleji, s takovou ale větší radostí. A když se jim něco povedlo, tak byli úplně rozpustilí, uměli se z toho více radovat. To, když se člověk právě podívá na takový archivní záběr, jak ti hráči ještě prostě uměli s tím míčem různá kouzla, dneska než se vzpamatuje, tak ho někdo podrazí, zlomí mu nohu a hodně si teda ubližují, hrají agresivně a v té rychlosti to ani nemusí být naschvál, ale jde doopravdy o ten výkon a často jde na tom hřišti o život.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není to tak, že ta agresivita a vlastně i ten byznys se dostává čím dál níž a i do těch nejnižších věkových skupin, že už i mezi žáky najednou jde o hodně?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Já to moc neznám, ale umím si to představit, protože pochopitelně to je nějaký vzor, všechno se to nějakým způsobem nastaví, nejen pravidla, ale i taková nepsaná pravidla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, roli hrají určitě i ambiciózní tatínkové.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, určitě, určitě. Ale tak mně to moc příjemné není, já si sám myslím, že by vlastně z toho měla být hlavně radost, a nejlepší je, když samozřejmě člověk sportuje sám, a o něco horší je, když prostě chodí na ten stadion a sám nesportuje, ale se na to přímo na stadionu dívá, co je vlastně už, skoro bych řekl, možná taková naše civilizační deviace, tak to je to, že se díváme v televizi na to, jak se jiní dívají na to, jak jiní sportují, tak to už je vlastně, když se člověk nad tím racionálně zamyslí, na hlavu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak když jsem se díval na fotbalové články, tak mě zaujalo, že tři měsíce měl Vladimír Šmicer ve Slavii statut amatéra, já se takto asi mohu zeptat potom, co jsi na mě prozradil, je to trochu neobvyklé, ne?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak včera byl s ním takový rozhovor, kdy po derby se Spartou, kdy dal dvě branky, tak najednou dostal smlouvu a včera ji podepisoval a on vypadal, že z toho má i takovou trochu legraci, protože on už se vlastně zapsal do paměti fanoušků a do fotbalové historie jako doopravdy dobrý hráč a on už dnes může žít z těch minulých úspěchů, ale zřejmě ho to stále baví a momentálně není zraněný, tak asi je fajn, že tu smlouvu dostal.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o vrcholovém sportu, přesmýkneme na hokej. Hrozná zpráva přišla z Ruska, kde spoluhráč Jaromíra Jágra, devatenáctiletý Alexej Čerepanov zemřel po zápase na zástavu srdce, to zní opravdu šíleně. Co o tomto soudíš?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Tak to se v poslední době stalo několikrát, že zkolabovali hráči, ať už v hokeji, nebo ve fotbale, přímo na hřišti, a to je vlastně taky asi jedna daň za to, že vlastně ti hráči jsou ambiciózní. Já nevím, ten lékař možná může některé věci předem rozeznat a říct tomu hráči, ať teda neblázní a tak, ale mám pocit, že někteří i kdyby věděli, že jim něco hrozí, tak to zatají právě kvůli tomu, že chtějí dosáhnout toho úspěchu, chtějí být slavní a chtějí vydělat peníze, a to je někdy důležitější než všechna ta rizika.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman je ve studiu ve Zlíně, povídáme si po rozhlasových linkách pořadu Jak to vidí. Jenom připomínám, že hned zítra si můžete naše povídání přečíst na internetu, adresa je www.rozhlas.cz/praha. Ivane, já jsem tě včera, když jsme se domlouvali, o čem asi bychom mohli dnes mluvit, vyrušil při sklizni jablek. Ty žiješ na vesnici, pověz mi, jak se díváš na ten na poslední chvíli odvolaný protest zemědělců?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak když se podíváme na to, že docílili svého, tak by nebylo logické, aby vlastně vyjeli na ulici a něco někde zatarasili, protože to by doopravdy se nesetkali s nějakou velkou podporou veřejnosti, spíše asi by jim lidé nadávali, že tedy nevědí, co chtějí. Na tom je ale zajímavé i to, že nakonec nebyli nuceni vyjet a že docílili svého, a člověk si dává otázku, jestli to bylo proto, že zodpovědní političtí činitelé a ministři a tak dál usoudili, že ta jejich ... že ty jejich požadavky jsou oprávněné a dali jim zapravdu a vyšli jim vstříc, anebo jestli rozhodovalo to, že je těsně před volbami a vlastně není dobré, aby určitá skupina obyvatel vlastně byla nespokojená, aby je to nějakým způsobem ovlivnilo při jejich rozhodování. To člověk přesně neví, ono z jedné strany je určitě dobré, když se vychází vstříc nejen investičním bankéřům, ale i lidem, kteří se živí prací. Ale má to ještě jeden pohled, a ten je ... ten to trochu komplikuje, a to, že při těch protestech bylo možné si všimnout, že s nevolí se na to dívají soukromí zemědělci a mezi nimi a mezi těmi bývalými družstvy zemědělskými, která se transformovala na farmy, ale stále jsou to ta bývalá JZD, tak mezi nimi je určité napětí, a to je napětí, které vlastně bychom měli citlivě vnímat a i jako daňoví poplatníci přemýšlet o tom, co vlastně teda chceme. Jestli chceme podporovat nějakou velkovýrobu ve velkém, anebo jestli chceme, aby u nás zemědělci pečovali o krajinu a starali se o to, aby prostě když vyjdeme z těch měst, tak abychom kolem sebe viděli uklizeno a aby prostě ta krajina byla pěkná, jako když vyjedeme za hranice někam do Rakouska nebo do Německa a tak dál. Jinými slovy, není úplně jasné, jestli prostě bylo dobré vyjít těm zemědělcům vstříc, já si tím vůbec nejsem jist.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak si vede Ivan Hoffman coby sadař, jaká je úroda?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak my máme takovou jabloň kardinálku, to jsou taková jablíčka, o kterých mám někdy pocit, že je sbíráme jenom my a potom podél cest Romové, to je jablko, které už se dneska nesází, a dneska už jsou jenom taková ta krásná jablka, dokonalá a tohle to je takové ne úplně krásné, ale kdo je zná teda ty kardinálky, tak ví, že z nich je výborná jablečná šťáva, a když se s ní ještě potom provedou některé nezbytné úkony, tak je z toho i dobrý calvados.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak pojďme k aktuálním věcem, noviny se dnes zabývají, myslím, že všechny bez rozdílu, údajným udáním spisovatele Milana Kundery, jenom připomenu, že měl před, tuším, osmapadesáti lety policii nahlásit agenta Chodce. Kundera dokonce prolomil svoje mlčení dlouholeté, promluvil s ČTK, ale jeho obrana byla podle mého soudu dost chabá. Nakolik jsou podle tebe materiály Ústavu pro studium totalitních režimů nezpochybnitelné?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Tak ono je to těžké, ono samozřejmě, že se to dá různým způsobem jako zpochybňovat a říct, že si někdo něco vymýšlel a tak dál, ale pokud vezmeme obraz teda té doby a tu nastupující mladou generaci, která byla nadšena budováním nového spravedlivého řádu, tak si umím docela dobře představit jednadvacetiletého komunistu Milana Kunderu, který prostě měl pocit, že právě zachraňuje svět tím, že nahlásí někoho, koho on mohl vnímat tenkrát jako třídního nepřítele a tak dál, tak já prostě si to úplně klidně umím představit. Zajímavé pro mě je to, jak prolomil to mlčení. A já mám stejný pocit jako ty, že poměrně neobratně to, co řekl, vyvolávalo takové rozpaky. On asi možná neudělal nejlépe, že byl tak dlouho v té izolaci. Já mám pocit, že hlavní důvod byl ten, že on ještě za minulého režimu, když žil ve Francii, tak pochopitelně asi sledoval, jak se to jeho dílo vnímá v Čechách, a tady vyšly poměrně zasvěcené a fundované kritiky hlavně od Milana Jungmanna, a ten teda toho Milana Kunderu nešetřil, on byl světově známý spisovatel, ale čten našima očima, očima lidí, kteří žili v době, kterou on si vzal jako pozadí pro své romány, tak někdy prostě ta četba byla v té době trochu trapná. A on se, mám pocit teda a víc lidí má ten dojem, že on se urazil na to, že vlastně doma nebyl prorokem úplně mezi tou vrstvou lidí, kteří ... na kterých mu asi mohlo záležet, spisovateli, kolegy bývalými, a to byl podle mě jeden z hlavních důvodů, proč on tak dlouho mlčel. A skoro se mu divím, že v tom mlčení nezůstal, protože měl výborné alibi, mohl se tvářit, že se s náma nebaví i nadále.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není překvapivé to jeho domnění, že odhalení bylo načasováno na začátek frankfurtského knižního veletrhu? Proč by mělo být?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
To je strašné, to je legrace, prostě takhle spiklenecky vnímat svět je hloupé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se ale vrátíme k tomu údajnému činu v roce 1950, svým způsobem na vině mohla být i doba.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak ano, to je vlastně ... trochu to změnil Milan Uhde, který když byl tázán, co si o tom myslí, tak řekl, že vlastně je potřeba posuzovat autora, spisovatele podle jeho díla a ne podle toho, jestli byl nebo nebyl světec. Jinými slovy říká, už jde o krok dál a říká, že i v případě, že by tomu tak bylo, někteří o tom pochybují a moc se jim to nezdá podle toho, jak ho znají, tam jsou ty názory různé, ale on říká: I kdyby to rovnou byla pravda, tak stejně čtěme ho, jako kdyby prostě se nic nestalo. V tom je ale velký spor, to se vlastně odjakživa dohadují lidé, jestli má smysl dávat nějak do souvislostí jako dílo autora a jeho život, a určitě je mnoho lidí, kteří právem prostě řeknou, že ne, že to nemůžou oddělit, a jestliže ten člověk lidsky selhal, vážně lidsky selhal, tak potom se to nutně na tom jeho díle projevuje a musí to člověk teda brát v úvahu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaké si vzít z toho, ano, promiň.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Já patřím k těm, kteří to berou v úvahu, a jestliže ten člověk lidsky selhal, tak si neumím představit, že bych od výtvarníka, který by udělal něco špatného, měl doma obraz na zdi. Tak mám pocit, že bych tam prostě těžko žil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman, ale jaké poučení si vzít z toho příběhu? Najednou se objeví něco, co mělo být asi už dávno zapomenuto, vlastně náhodou, vypluje na povrch cosi, co člověk udělal před osmapadesáti lety, mezitím už udělal spoustu jiných činů, on se samozřejmě od té ideologie oprostil, ale tam už možná slyšíš otazník?
Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak je to tak, že člověk musí být posuzován jako za komplex svého života a tak dál a určitě že mnoho lidí celý život vlastně nic špatného neudělá, ale neudělali ani nic dobrého. V bibli je pro to takový obraz, že to jsou ti vlažní, které Bůh vyplivne. Vlastně cenný je člověk, který se pro něco nadchne, něco ... o něco se snaží a třeba prostě se i zmýlí, a když se zmýlí, tak vlastně se za to stydí, snaží se to napravit, a to je život, který potom přitahuje a který zajímá to okolí a který nějakým způsobem inspiruje, ale já si myslím, že určitě je to často tak, že až když člověk udělá něco špatného a "dostane přes držku" od života, tak ho to prostě zlepší, když klesne k nějakému pomyslnému dnu, tak od toho dna se potom odráží a někam se dostane třeba dál. Takových příběhů je hodně a právě i lidé, kteří za toho minulého režimu byli někteří napadeni, osočeni tím režimem, dostali se do situace, kdy měli pocit, že se musí bavit s těmi estébáky, já nevím, protože jinak nelze, tak se za to třeba potom zpětně stydí, za něco, co tenkrát vlastně ve strachu, anebo v určité zbabělosti řekli. A ti s tím musí potom žít a musí s tím něco udělat, ale ti, kteří prostě jenom šli s tím davem a nikdy prostě se k ničemu neodvážili, tak ti potom dodatečně prostě je vidíme, jak jsou hrdinové a jak rádi si kopnou do mrtvoly, jak se říká, a to je úplně odporné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tys mi včera řekl, že člověk se dobrým nerodí, že se jím stává. Jak by se tedy měl člověk zachovat v tomto případě, v případě Milana Kundery? Asi jako Günter Grass, který nakonec přiznal svoji minulost, přiznat se k tomu činu a vyjádřit lítost? Asi jinak to nejde.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak je možné, že on je už starý pán, tak já si umím představit, že některé věci člověk vytěsní jakoby z vědomí a že vlastně na ně doopravdy jakoby zapomene, že si na ně jako nechce vzpomenout, ale toto není věc, na kterou by člověk zapomenul. A já mám pocit, že on vlastně ztratil tu šanci, pokud teda to tak bylo, těžko mu někdo už dneska uvěří, a že by teď dodatečně řekl "už jsem si vzpomenul, tak asi jo, tak neměl jsem", tak už je to hloupé, už vlastně stejně ... Jak říkám, buďto měl mlčet i nadále, další roky, anebo k tomu měl říct něco seriózního. Teď všichni čekají, že k tomu něco řekne, a podle mě už neřekne nic.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí, dnes s publicistou Ivanem Hoffmanem. Je slyšet, že u vás ve Zlíně je docela rušno, chodí tam spousta lidí, občas slyšíme i pozdrav, ale tebe to nevyvádí z konceptu, což jsem rád. Pojďme k dalšímu tématu, a to je podle mě řež kandidátů na amerického prezidenta před blížícími se volbami, do kterých vlastně zasáhla žena, teď do té kampaně, mám na mysli aljašskou guvernérku, možnou budoucí viceprezidentku Sarah Palinovou. Zatím se ale nezdá, že by byl úplně jasný favorit, i když Obama má podle některých výzkumů mírně navrch. Tvůj názor?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak já předně hlavně, jak sleduju teda ty debaty a komentáře k tomu, tak mám pocit, že se výsledek těch voleb možná trochu přeceňuje a hned řeknu proč. Při té minulé televizní debatě těch obou kandidátů si někteří komentátoři povšimli, že překvapivě Barack Obama, který je vlastně demokrat, měl by být tedy více doleva, tak odmítá cokoliv dělat se zdravotním systémem ve Spojených státech, který je hodně kontroverzní a je tak tvrdý, že polovina Američanů pomalu není pojištěná, a dalo by se předpokládat, že člověk, který je nalevo, takže by s tím něco měl dělat a on vůbec jako nic takového nenaznačil, zatímco jeho protikandidát, republikán, který by měl být hodně doprava, slibuje lidem, kteří si neodpovědně brali hypotéky, které neumějí splácet, že jejich špatné úvěry od nich vykoupí a že jim bude plošně pomáhat. Tak to je prostě zase vnímáno, anebo dá se vnímat jako naprostý populismus, který konzervativci vůbec nesluší. A když se na to teda podíváme podrobně, pozorně, tak zdá se, že takové to tradiční napětí mezi pravicí, levicí, mezi utrácením a šetrností a tak dál, že to pomalu mizí, že vlastně se ty politické platformy i v té Americe hodně sbližují, a to, jak bude vypadat příští Amerika, dá se říct, že bude velmi podobná, ať už vyhraje jeden, nebo druhý, tak to je základní takový postřeh teda z těch voleb. Samozřejmě v jistém smyslu by bylo dobré, kdyby k nějaké změně došlo už i esteticky, prostě by Američanům slušelo, kdyby, když mají tolik přistěhovalců, tak kdyby poprvé byl prezidentem někdo jiný než běloch, protestant, tak jak to vlastně bylo vždycky dosud. Ale to je na nich, my jim těžko tady můžeme z Evropy radit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Může něco rozhodnout tedy ten zítřejší televizní duel Obama - McCain? Má televize takovou moc?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, určitě má, to je prokázáno a hlavně v dnešní době reklama, i ta politická reklama hraje velkou roli, v minulosti se vlastně z takových průzkumů a analýz ukázalo, že vlastně s velkou pravděpodobností vyhrával většinou ve volbách ten, který dal víc peněz do kampaně, a nešlo jenom o prezidentské volby, ale i volby do Kongresu. Prostě čím víc peněz se dá do kampaně, tím větší je předpoklad teda, že ten, kdo ty peníze vynaložil, že bude i zvolen. To tak prostě funguje, to je statisticky jako ověřeno a zjištěno. A na těchhle volbách je zajímavý i způsob, jakým Barack Obama získával peníze i od drobných jednotlivých dárců, nejen tedy od těch tradičních velkých sponzorů, kteří mimochodem v Americe velmi často sponzorují obě dvě strany, to znamená, že nakonec, ať vyhraje ten, nebo onen, tak je zavázán stále stejné skupině různých lobbyistů a podle toho taky ta politika vypadá. Tak možná pro Ameriku by bylo zajímavé, kdyby vyhrál ten Obama, který není natolik prostě zavázán některým těm velkým sponzorům, a bude zajímavé sledovat, co by to s Amerikou udělalo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na závěr jsem si nechal ještě jedno téma. "Mládí by byla krásná doba, kdyby přišlo až později v životě," to řekl Charles Chaplin, ale já se Ivana Hoffmana zeptám na to, o čem mluvíme celý den v našem vysílání, a to je stáří. Když se řekne tohle slovo, co ti první vytane na mysli?

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
No, tak ano, nejprve se říkalo: Nevěř nikomu nad dvacet. Pak jsme říkali: Nevěř nikomu nad třicet. A teď už to vůbec nemůžu použít, protože už jsem teda padesát plus, už patřím do té kategorie. Já mám takový pocit, že člověk by měl asi stále začínat nějaké nové věci, a tím pádem odpadnou takové ty myšlenky nad tím, jak člověk stárne, a jestli by se neměl vrátit do hrobu a tak dál. U mě se to projevuje tím, že já teď jsem si splnil jeden velký sen, a to, že jsem si koupil řetězovou pilu, protože dělám nějaké práce na zahradě a tam se vlastně ta motorová pila docela hodí do roku, a já jsem si vždy připadal takový nekompletní, necelý, jako neschopný, všichni s tím uměli pracovat a já ne a teď už to tak se nějak učím a ještě mám před sebou jeden velký cíl, a to je, že myslím, že každý pořádný chlap by měl umět svářet. Nevím, proč si to myslím, ale já neumím svářet a rád bych se to teda ... rád bych se to teda ještě naučil a pak už můžu zestárnout.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale co to je to stáří vlastně? Kdy začíná nebo jak se podle tebe projevuje? Na tobě je slyšet, že zatím tě to ještě nepotkalo.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Ale tak stáří je, když se opouštíš, když člověk prostě to zabalí a kdy už nic nového nezačíná, kdy už jenom po sobě uklízí a píše závěti a tak dále. Já mám pocit, že to je spíše psychický nějaký fenomén než nějaký fyzický stav. Samozřejmě, když je člověk jako nemocný, tak je to pitomé, ale i s tím se stále ještě dá spousta věcí dělat. My dva si už vůbec nemůžeme stěžovat, protože máme práci, při které nemusíme být vždycky úplně zdatní a tak dál, tak já mám pocit, že to je stav ducha spíš než stav těla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman. Ať ti ten stav ducha dlouho vydrží, pozor na řetězovou pilu a až se začneš učit svářet, i tam buď opatrný.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Ano, dávám pozor, dávám pozor.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Děkuji za rozhovor, měj se hezky, zdravím do Zlína. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, publicista
--------------------
Také.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě připomenu, že naše povídání si můžete zítra přečíst na nternetu na stránce www.rozhlas.cz/praha.