Přepis pořadu Jak to vidí - 12.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den vám přeje Vladimír Kroc. Po rozhlasových linkách zdravím do studia Českého rozhlasu ve Zlíně našeho spolupracovníka a komentátora Deníku Ivana Hoffmana.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já po rozhlasových linkách zdravím do Prahy a všude.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak budeme si povídat v pořadu Jak to vidí, ostatně jak bývá zvykem, každé druhé úterý právě s Ivanem Hoffmanem. Ivane, noví ministři už jsou na svých ministerstvech, dá se předpokládat, že letní kabinet si získá popularitu, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já jsem to prorokoval, že se tak stane, neboť již máme určitou zkušenost s vládou, bankéře před časem, která, i když prostě nikdo od ní nic nečekal, nakonec v průzkumech bodovala jako jedna z nejpopulárnějších a nejdůvěryhodnějších vlád.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tedy statistik má podobnou šanci?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano. Tady se, tady, já jsem předpokládal, že by to tak mohlo být, i když teda v první chvíli komentátoři Jana Fischera různě zesměšňovali a vlastně ze začátku to tak možná ne všem připadalo, ale mám pocit, že ta situace se mění, teď úplně nedávno jsem zaregistroval kolegu Brunclíka, myslím, ve Střepinách, tak se jmenuje ten publicistický pořad a poslouchal jsem s překvapením, jak vlídně a mile a jak pěkně o něm hovoří a jak ještě ani neusedl v křesle pořádně a už lituje, že bude muset odejít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak je pravda, že ti noví ministři mají málo času na to, aby něco dokázali, těch pět měsíců a mezitím vlastně prázdniny, není to moc?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Oni mají dvě výhody, jedna je, že se od nich prakticky nic neočekává, to znamená, cokoliv udělají, bude jako pozitivní a bude navíc a co se jim nepovede, tak to jim nikdo nebude vyčítat. Ale druhá věc je, že tím, že nemají za sebou vůbec žádnou politickou podporu a nemají nějaké politické ambice, tak nejsou, nejsou, řekl bych, podezřelí z toho, že by byli nějakými lobbyisty, anebo mluvčími nějakých skupin a že by prostě se snažili nějak udělat něco pro sebe a nějak v té funkci zbohatnout a tak dále, mnoho oprávněných výtek, anebo i předsudků, které má veřejnost vůči politikům, tak na tuhle tu partu lidí, kteří vlastně působí dojmem, že se teda obětovali a že to vzali, když už nebyla jiná možnost, posledním takovým příkladem byl právě ministr financí, kde ho museli přemlouvat, jemu se do toho vůbec nechtělo a přitom nakonec se všichni shodují, že máme ministrem financí člověka velice kompetentního, tak to je právě ta jejich další výhoda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není ale chyba nebo škoda, že právě konkrétně třeba Eduard Janota, pokud vím, tak se na svoje místo na ministerstvu posléze už nevrátí. A je otázka, jestli nebude chybět při sestavování příštího rozpočtu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak samozřejmě každý člověk je nahraditelný a tím je potřeba začít. A právě lidé, kteří jsou si toho vědomi, že jsou nahraditelní, tak to bývají teda ti lepší, jo, jestli se vrátí nebo nevrátí, to se, to se samozřejmě uvidí. On vlastně v tom týmu byl dlouhá léta a vypadl jenom krátce ve chvíli, kdy se stal ministrem financí Vlastimil Tlustý, ten se ho vzdal, ale ne z odborných důvodů, ale jestli teda dobře vzpomínám, tak to bylo proto, že se Eduard Janota odmítl podepsat pod nějakou kampaň mediální. Jinými slovy, on je teda jakoby renomovaným odborníkem, to se o něm prostě jako traduje a ví, tak prostě s ním byli spokojeni ministři stran různých, ale určitě takových lidí je víc a je jenom otázka, jestli politici mají zájem takovéto lidi vyhledávat a jim svěřovat tu agendu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Od 8. května tedy máme novou vládu, v tuto chvíli zřejmě ty peripetie jeho sestavování, které tak trochu připomínaly ono slavné odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil, asi už nejsou důležité?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak není zvláštní, že se kolem té vlády vytvářelo určité napětí. Je potřeba si uvědomit, že ti politici, kteří jakoby na určitou dobu odcházejí ze scény, tak vůbec nečiní rádi a oni jsou si vědomi toho, že právě v té jejich profesi nejvíce platí, že zmizí z očí, zmizí z mysli a oni právě začínají kampaň do dalších voleb, nejprve do eurovoleb, pak do předčasných, pak je čekají předčasné volby do Poslanecké sněmovny a oni potřebují být vidět, potřebují se objevovat v médiích a určitě nelibě ponesou, když najednou se novináři soustředí na stávající exekutivu a tak dále. To znamená, že oni by rádi udělali vše pro to, aby ta vláda zůstala v jejich stínu, protože ten mediální prostor potřebují pro sebe, pro ten svůj politický boj, pro prosazení svých idejí, jejich prezentaci voličům, to znamená, že určitě nebudeme slyšet ze strany politiků směrem k této vládě přehnaně velkou chválu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak o paměti, o té historické paměti budeme s Ivanem Hoffmanem mluvit za chvíli.
Toto je Host do domu, pořad Jak to vidí s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Dnes máme Pankráce a my jsme vlastně teď absolvovali hned díky svátkům dva prodloužené víkendy. Našel se, Ivane, podle tebe někdo, kdo si opravdu připomněl třeba státní svátek Den vítězství a nebral to jenom jako záminku k vítanému odpočinku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě, určitě se takoví lidé najdou a jsou lidé, kteří mají k té minulosti vztah osobní, protože byli jejími účastníky. Nicméně těch lidí samozřejmě ubývá. Jak jde čas, tak prostě pamětníci nejsou a i když teda známe země, kde některé historické tradice se tradují dlouho a přežijí vlastně i tu generaci těch účastníků, tak u nás tomu tak, myslím, příliš není. A říkám, určitě tací jsou, ale výrazně jich ubývá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rekonstrukce bitvy u Milína, kde měl padnout poslední výstřel druhé světové války v Evropě, to tak náhodou vím, že ta přilákala na pole poblíž Příbrami opravdu nevídané množství lidí, ale otázka zní, jestli máš pocit, že šlo spíš o pouťovou atrakci, než připomenutí si těch skutečných reálných událostí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Toho slova pouťové, toho bych se bál, jo, ale že atrakce lákají a že lidé chtějí vidět prostě, že se něco děje, tak to je stará známa věc, proto jsou na hradech v letní sezóně šermíři, kteří prostě, tam prostě předvedou nějakou scénku a málokdy se stane, že by prostě turisté šli dál, protože je více zajímá nějaký starý nábytek, anebo obrazy, jo, to je, všude, kde je, kde se něco děje a kde je nějaká akce, tak to lidé vyhledávají a možná v tom je i tajemství těch Klubů přátel historie, kteří nacvičují staré bitvy, možná, že jsou to stejní lidé, kteří jedou v americkým džípu a podruhé, podruhé někde u Slavkova bojují opět s Napoleonem. To znamená, neříkám, že je to úplně stejný, jako identičtí, ale je to stejný typ lidí, jo, který má prostě vztah k něčemu, co bylo a je to jeho takové hobby a lidé se na to rádi dívají, ale to je pro tuto dobu asi příznačné, že se rádi bavíme a hodně bavíme a většina věcí prostě směřuje, směřuje k té zábavě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě tak napadá, že vlastně to, o čem si teď povídáme, by se dalo spojit s dnešním celodenním tématem, to jsou životní idoly. Proč, Ivane Hoffmane, máme podle tebe nebo možná to tak není, tak málo hrdinů, vzorů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Když se vracím k událostem, které byly někdy před třeba dvaceti lety, tak i při mé chabé paměti je mi jasné, že se s tou historií něco děje, že se různě interpretuje, že se, že se přepisuje, že i sami prostě v hlavách najednou některé věci bychom rádi viděli jinak, než jak se staly. V té historii vždy půjde o to, do jaké míry je pravdou, do jaké míry je nějakou užitečnou interpretací, která dneska se nám hodí, k některé, k některé historii se lidé doopravdy vracejí neradi, a to je z toho důvodu, že, že těch, kteří jsou v nějaké nepohodě, v nějaké špatné situaci stateční a jsou schopni prostě jít za nějakým ideálem, za tou pravdou, těch je vždycky strašná menšina. A když se potom doba změní, tak vlastně ti, kteří byli nestateční, zbabělí, kteří prostě se přizpůsobovali té době, se najednou strašně stydí a teď musí si to nějak převyprávět, musí se z toho nějak dostat, musí najít něco, co je omluví, nejčastěji a nejjednodušším způsobem, jak toho docílit, je, že bagatelizují statečnost těch, kteří prostě se nepřizpůsobili, to znamená, že je zesměšňují a tak dále a odmítají prostě to, těm statečným přiznat prostě ty jejich zásluhy. To je možná důvod, proč se netěšili nějaké velké úctě lidé, kteří vybojovali svobodu po druhé světové válce, proč angličtí letci končili třeba ve vězení a dostávali odměny až po desetiletích, později, prostě ti lidé, kteří tady žili, kolaborovali, spolupracovali s tím režimem, snažili se s těmi okupanty vyjít, tak najednou měli příklady lidí, kteří jim ukazovali, že to tak nemuselo být, že mohli být jiní, že by mohli být stateční, že se nemuseli přizpůsobovat, no, to je možná jeden z těch důvodů, proč se na tu historii a vlastně díváme velice ostražitě, opatrně a ocení ty pozitivní momenty a tu statečnost té historie spíše až ty další generace, ty, které byly zbabělé, ty ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se dnes budeme v hovorně ptát našich posluchačů, kdo vás v životě nejvíc ovlivnil, jak bys na takovou otázkou odpověděl ty?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak takoví lidi určitě víc, ale mě ovlivnil spisovatel a publicista Milan Šimečka možná nejvíc, protože v takovém důležitém období, kdy prostě sem začal, prostě přemýšlet do, o věcech veřejných a o stavu společnosti, tak jsem měl možnost hodně číst knížku Kruhová obrana, potom měl jsem možnost se s nimi setkat a tak já mám takového konkrétního člověka, který pro je pro mě vzorem toho, jak hovořit o věcech kolem nás, jak o nich přemýšlet, on je autorem takového úvahy o malých a velkých dějinách. Já mám takového člověka, kterého si velice cením jako autora i jako člověka, bohužel už nežije. To byl člověk, kterého, když jsem něčemu nerozuměl, tak jsem mohl zvednout telefon a říct mu, nerozumím světu. Jak to tedy. On mi pokaždé teda něco, něco řekl a já jsem měl pocit, že už rozumím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To jsi možná tehdy netušil, že podobné otázky budou jednou kladeny tobě. Když mluvíme o těch životních idolech, ty se s věkem samozřejmě mění, asi v pěti jsou jiné než v deseti, ale mění se jistě i generačně. Vzpomeneš si, Ivane, kdo byl tvým vzorem v tom raném dětství, byl to třeba otec nebo nějaká bájná postava?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že /nesrozumitelné/, spíš než, jsem vybíral mezi Johnem Lenonem, Paul McCartney a Georgem Harrisonem, tak to byl George Harrison.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je zvláštní, že Ringo Star, ten velkým idolem nebyl v té čtveřici, kterou jsi teď jmenoval.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ten byl asi idolem pro všechny komiky a pro lidi veselé. Jak člověk nemá tuto povahu, tak prostě potom vyběhl a ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná bychom mohli se v té souvislosti zmínit o další vlastně aktuální věci, a to je iniciativa umělců proti bulváru. Je to docela zajímavá iniciativa, je to znamení nové, tentokrát mediální revoluce.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To asi ne, ale já si myslím, že ta iniciativa je cenná už jenom kvůli tomu, aby se trochu pojmenoval ten problém. Ve společnosti je tou, už jsme dneska o tom shodou okolností mluvili, velká poptávka po zábavě, to je asi tím, že pro nás v tomto století a i na sklonku toho minulého už nebyl problém vůbec přežít, jo, vydělat si peníze na to, aby člověk neměl hlad, aby neměly hlad jeho děti, mnoho takových těch základních starostí, které prostě po celou historii provázely člověka, aby se ohřál, najedl, oblékl, to je pro nás vlastně vyřešená věc a tím pádem hledáme nějaký náhradní důvod pro život, něčím, čím bychom se zabývali v tom obrovském množství času, který nepotřebujeme na to, abychom se uživili, jak se bavíme. No, a tím pádem mnoho lidí hledá vlastně takové vzory, jak strávit čas, tak prostě proto taková poptávka po populárních lidech a po tom, co dělají populární lidé, všichni uvažují o tom, s kým mají vařit, s kterým zpěvákem, s kterým hercem a podle toho, jak si kdo z nich, z těch celebrit zařizuje byt, tak uvažují, jestli by šli taky touto cestou, tak mně to přijde trochu, trochu samozřejmě umělé, trochu zástupný problém, ale asi jsem se teď neměl smát, protože to je vlastně velice vážný fenomén civilizační.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Což o to, co jsi jmenoval, na tom by jistě nebyl nic zavrženíhodné, kdyby právě byla udržena ta míra vkusu, řekněme, já teď ocituji, co vadí těm signatářům petice - nevkus, netaktnost, vulgarita, polopravdy vydávané za pravdu, provokace, fotomontáže, smyšlené rozhovory, bezohlednost a neskrývaný novinářský hyenismus, konec citace, jenže kdyby čtenáři znechuceně odložili takovou špínu a přemohla je nechuť něco podobného kupovat, tak by rázem bylo po problému, zatím ale zůstává takzvaný bulvár nejčtenější.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, mně se líbilo, jak oni současně říkají v tom bulváru, který se brání tím, že vy nás potřebujete, jo, bulvár potřebujete, slavné lidi, slavní lidi, aby se o nich vědělo, potřebují bulvár, to je takové klišé, to se takhle říká, oni říkají, my vás nepotřebujeme, potřebují vás někteří, jo, jsou lidé, kteří nebýt bulváru, tak by možná neexistovali. Pokud jde o umělce, ty signatáře, to jsou lidé, kteří mají svůj prostor jistý v divadelních kritikách, anebo ve filmových kritikách, jejich práce, prostě se objeví někde na scéně, prostě o ně budou vždy pečovat ta "slušnější" média, serióznější, která nebudou potřebovat prostě zvyšovat čtenost tím, že si něco vymyslí, že něco překroutí a že budou lhát, jo, to znamená, to znamená, oni si, řekl bych, v uvozovkách, to mohou dovolit, ti ostatní, kteří díky bulváru prostě žijí, díky bulváru mají kontrakty a díky bulváru prostě vydělávají peníze, tak ti jsou v horší situaci, protože oni si musí vybrat, ten bulvár nebude vždy o nich tisknout jenom to, co by oni rádi o sobě zveřejnili, vždy jim hrozí, že se obrátí vlastně i proti nim a ta negativní reklama, že jim nemusí být příjemná. To znamená, oni by všichni by asi akceptovali tito slavní lidé, celebrity, populární lidé, kdyby se o nich psalo hezky, jenomže to by také dlouho lidé nečetli a ten bulvár, který prostě se snaží na nich vydělat, tak občas prostě z komerčních důvodů o nich potřebuje říci nějakou lež, nějakou, nějakou špínu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, dobrá zpráva není zpráva, říká se.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dobrá zpráva není zpráva, právě, oni mají jenom dvě možnosti, buďto se od toho bulváru úplně odstřihnout a to já si myslím, že je správná cesta, taky si můžeme všimnout, že jsou lidé, o kterých bulvár nepíše, já bych zmínil třeba, já nevím, Zdeňka Svěráka, jo, prostě, myslíš si, že by o Zdeňku Svěrákovi někdo napsal něco v bulváru.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já nevím, jestli jsem mu posloužil, protože třeba, jsi na to teď upozornil a zaměří se na něj. V každém případě ale bych si troufal říct, že je varovný takový zřetelný trend i některých rádoby seriózních sdělovacích prostředků podbízet se čtenáři, divákovi, posluchači, že zkrátka za tou čteností jdou to zkratkou, právě klopýtají trošku za tím bulvárem, nemyslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Média jsou v krizi, především tištěná média musí hledat nové způsoby, jak vlastně získat nějakou pozornost, je to dáno mnoha faktory, jeden z nich a z těch hlavních je prudký rozvoj elektronických médií, dnes je prostě na prvním místě Internet a pokud chtějí přežít některé velké vydavatelské domy, tak začínají vážně uvažovat o tom, že dosud bezplatný Internet, který měl být vlastně jakousi reklamou na tištěná média, bude přece jenom mikročástkami nějakými zpoplatněnými, to je americký trend, to jsou americké úvahy, má to dokonce i politickou podporu a je to cesta, jak vlastně zachránit některá, některá jako kvalitní seriózní média, to znamená, dá se předpokládat, že to přijde do Evropy, že to přijde i k nám, že vlastně, aby ten Internet a elektronické zpravodajství nezničilo většinu těch klasických vydavatelství, tak bude potřeba něco, něco provést, no, a zatím jdou noviny tou cestou nejjednodušší, že vlastně si zadávají velmi přesné průzkumy, co lidé chtějí číst, co chtějí slyšet, na co se chtějí dívat a podle toho se přizpůsobují jaksi nejen většinovému vkusu, ale i většinovému názoru a to je nepříjemná situace, protože ohrožuje v podstatě pluralitu, ohrožuje demokracii, vlastně se tržním způsobem dostáváme někam, odkud jsme utekli, jo, prostě k nějakému, k nějakým jednotně řízeným médiím, kde převládá jenom jeden názor a kde se prostě přestává diskutovat, kde už se jenom v panické hrůze, že přestanou vydělávat, všichni opakují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Soudí Ivan Hoffman, se kterým si povídáme v pořadu Jak to vidí. Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha.
Smutek zavládl mezi hokejovými nadšenci. Česká reprezentace se ze Švýcarska vrátila s nepořízenou. Ivane, končí zlatá éra českého hokeje, nebo už skončila.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těžko říct, ale je jasné, že jako malý stát, který konkuruje prostě lidem s velmi početnou teda populací, stále můžeme říct, že je fascinující, že jsme jedenáctkrát se stali ministry světa, jo, když teď nedávno byla ta statistika, Rusové dvacet pět, Kanaďané dvacet čtyři, ale třetím státem, který získal nejvíc zlatých medailí, je, bývalo Československo, respektive Česko, tak to je, to je doopravdy hodně. A je otázka, jestli se u nás dělá dost pro to, aby tomu tak ještě nějakou dobu, anebo někdy v budoucnu mohlo být. V minulosti se hokejistou stal ten mladý člověk proto, že měl obětavé rodiče, kteří ho vozili na spoustu těch tréninků a on sám viděl v té své příští kariéře šanci, jak se uplatnit ve společnosti, jak vydělat peníze, jak být, jak být slavný a tak prostě, zrovna těch trénincích a taky to prostě ty jeho rodiče něco stálo a tak dále, změnou režimu jsme se dostali do situace, kdy stát se hokejistou chce velké úsilí, ale také hodně peněz a teď jsem nedávno četl článek ze slovenského tisku, my jsme ho přebírali na /nesrozumitelné/ Deníku, a to je vlastně zajímavé, protože on řeší stejný problém, že totiž to, děti těch bohatších mají vlastně daleko lehčí cestu, jak prostě v budoucnu se prosadit a být slavní a bohatí, než dřív na těch trénincích, zatímco děti těch chudých nemají dost peněz na to, aby prostě se stali hokejistou, protože tam něco stojí ta výstroj, to dojíždění a tak dále, to znamená, ve chvíli, kdy prostě nejsou, není motivace u těch bohatých a u těch chudých chybí peníze, tak vlastně by to musel být stát, který by ten sport nějakým způsobem podporoval, dotoval, jenže ten stát se tváří, že to není jeho věc, že to není jeho zájem, že ta reprezentace prostě není na pořadu dne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, už žádní noví Jágrové a Haškové nebudou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, pár jich bude, ale bude to spíše výjimečné, také vlastně, když se objeví, tak je okamžitě chytí nějací zahraniční skauti, skončí někde v zahraničí, vlastně podobná situace je, je ve fotbalu, kde, abychom my prostě se mohli dívat na úspěšného mladého fotbalistu, tak na to nejsme jako dost bohatí, abychom ho tady udrželi, to znamená, že já si myslím, že jsou objektivní důvody příliš toho do budoucna už neočekávat, respektive jsou dobré důvody se zamyslet, jestli by stát skutečně neměl přehodnotit tu svoji strategii nezasahování liberálního do spontánních probíhajících procesů a jestli by neměl prostě doopravdy vyčlenit nějaké peníze na podporu, na podporu, a teď to řeknu, to znění, to bude znít hrozně, ale masového sportu, to znamená, sportování, které se děje ve velkém, které je přístupné mnoha lidem, které se především děje pro zdraví, ale ze kterého potom z toho množství lidí, které baví sport a baví je víc než třeba drogy, anebo, nebo, nebo jiný druh zábavy, tak jestli z nich potom by neměli vyrůst i budoucí reprezentanti. Asi potřebujeme párkrát prohrát ve všech možných sportech, aby potom společnost dospěla k tomu názoru, že těch peněz, které se dají do sportu, není škoda, jinak si to neumím představit, že by mohlo dojít k nějaké změně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na závěr ještě ve stručnosti jedno vděčné téma, zdá se mi to nebo se skutečně méně mluví o té možné pandemii nové mexické, tedy prasečí chřipky, ono to vypadá, že mizí z titulních stran, tak je to tak, že hrozba není tak velká, jak to vypadalo z počátku, anebo nemoc přestává být, a zase jsme u těch médií, mediálně zajímavá.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Platí, myslím, to druhé, my jsme z toho vytěžili jako média naprosté maximum, na to, že nikdo neumíral pomalu, že vlastně stále jsme referovali o tom, jak se nepotvrdilo podezření a jak tam ten ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Se uzdravil ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... tam ten se uzdravil, tak, když to porovnáš s tím, kolik lidí umírá na silnicích při haváriích a kolik lidí umírá na normální chřipku, které se nikdy nepíše na první stránce, tak jsme prostě udělali té chřipce takovou reklamu, že si to vůbec nezasloužila.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná není překvapivé, že se objeví rozlišné konspirační teorie, v Mexiku koluje mail, podle kterého domluvily kampaně s prasečí chřipkou prezidenti Calderon a Obama, aby odvedli pozornost od světové ekonomické krize.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ty konspirační teorie se objeví vždycky všude a i se objevovat budou, protože v jednom ze sta případů doopravdy jde o nějakou konspiraci, která potom má dalekosáhlé následky, to znamená, že v těch devadesáti devíti případech je to naše posedlost příběhy a naše fantazie, která je živena akčními filmy a televizními seriály, ale nikdo to nevymizí, protože jednou za čas se ukáže, že skutečně existují špioni, že skutečně existují nějaké rozvědky, které něco naplánují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže zase bude o čem psát, o čem mluvit, nemusíme mít obavy o práci.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, ne, ne, určitě ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já se budu těšit, že snad zase někdy příště v pořadu Jak to vidí v Hostu do domu se setkáme s Ivanem Hoffmanem, který dnes mluvil tedy ze Zlína po rozhlasových linkách, jinak je to, jak víte, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Na závěr, na rozloučenou ještě připomenu, že můžete najít přepis našeho rozhovoru hned následující den na internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Tak to byl Ivan Hoffman. Díky a hezký den, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já přeji hezký poslech Českého rozhlasu 2 Praha.