Přepis pořadu Jak to vidí - 10.3.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě jednou krásné ráno. Krásný začátek dne. Je s vámi Jan Křelina, je s vámi další z bruselských vydání Hosta do domu. Připomínám, že první půlhodinku nazvanou Jak to vidí si můžete najít buď v přepisu u nás na Internetu www.rozhlas.cz/jaktovidi nebo když za lomítko napíšete Praha, dostanete se rovnou na Český rozhlas 2 Praha a najdete vše potřebné. Možná nás také posloucháte v repríze po 11. hodině. Ať tak nebo tak prvním hostem je pan Karel Barták z Evropské komise. Dobrý den.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Pane Bartáku, téma dne je poměrně závažné v Česku, nejsem si jist, jestli je tak závažné v Bruselu. Jde o exekuce sociálních dávek, které teď začala uplatňovat chomutovská radnice. Posvětil to soud, posvětil to také ministr vnitra, mnozí ale protestují, že ten protest je minimálně na hranici etiky, pokud nejde přímo za nějaký zákon nebo za nějaký ústavní princip. Chomutovská radnice zase argumentuje tím, že notoričtí neplatiči ... těžko je s nimi nějaká domluva, byty, kde bydlí, nebo čtvrti, kde bydlí, jsou v příšerném stavu doslova. Čili jak vy to vidíte z hlediska Evropské komise, která se sice tímto ještě nezabývá, pravděpodobně ještě dlouho zabývat nebude, ale přeci jenom sedí na nejvyšším stolci toho evropského práva a spravedlnosti.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Tak toto je typická oblast takzvané subsidiarity, to znamená typická oblast národní svrchovanosti a národní kompetence a zde neexistuje žádná přímo evropská legislativa, která by tyto věci upravovala. Na druhé straně samozřejmě existuje něco, čemu se říká evropský sociální model, což je takový nepříliš jasný soubor určitých představ o tom, jak by sociální politika v Evropské unii měla vypadat. A ačkoliv jsou obrovské rozdíly samozřejmě mezi novými a starými členskými státy, mezi jižními a severními členskými státy, mezi členskými státy, které mají určité tradice v té sociální oblasti a některé, které ji mají menší, tak jsou zde takové některé nepsané zásady, které se členské státy obvykle snaží dodržovat a na jejichž dodržování Evropská komise tak či onak dohlíží. Nikoliv tou formou, řekněme, legislativního dohledu nebo povolávání, podávání žalob na členské státy, ale spíše formou určitých, čemu se říká v angličtině peer preasure, takových těch ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Přátelský nátlak.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Přátelský nátlak. Prostě vyměňování si zkušeností a tak dále. A to je něco, co funguje v Evropské unii dlouho a velmi silně. A mezi těmito zásadami takovými je, že by v Evropské unii měla ve všech směrech platit taková zásadní solidarita vůči s těmi občany, kteří se ocitnou na okraji společnosti, a že by teda měla platit nějaká zásada minimálního příjmu, který umožní každému jednotlivci žít, prostě splňovat své základní životní potřeby. A tato zásada se uplatňuje samozřejmě, můžete vidět, i v řadě západních demokracií. Spoustu lidí, kteří propadnou tím sítem až na úplné dno a ta pravidla se na ně nevztahují z toho či onoho důvodu podle toho, jak ty trhliny v tom sítu toho sociálního zabezpečení jsou, jsou veliké, nicméně nemělo by se stávat pravidlem, že by se někteří občané vylučovali na okraj společnosti a toto základní minimum se jim neposkytovalo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Máte pocit, že se z toho může třeba stát záležitost pro Evropskou komisi? Kdyby se někdo rozhodl, že půjde dál a dál, že bude nesouhlasit, že půjde až někam, tak Evropský soud pro lidská práva to je jiná kategorie, ale téma pro Evropskou komisi by to mohlo být, myslíte?

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Já si myslím, že ani ne. Samozřejmě Evropskou komisi může kdokoliv interpelovat a Evropská komise má povinnost na tu interpelaci odpovědět.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Myslíte občan, jeden občan?

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Samozřejmě. Jestliže občan napíše komisaři Špidlovi, který má tuto oblast na starosti, tak komisař Špidla má povinnost tomu občanovi v určité zákonné lhůtě odpovědět a také mu odpoví. To se děje prostě dnes a denně a těch odpovědí, tisíce odpovědí se poskytují. Taková, řekněme, možná konstruktivnější cesta by mohla být přes odbory, protože Evropská odborová konfederace je přímým partnerem Evropské komise včetně vypracovávání evropské legislativy a je jí velmi nasloucháno. To znamená, kdyby se Evropská odborová konfederace postavila, nějakým způsobem zaujala nějaké stanovisko, tak už by to mělo váhu a mohlo by se o tom na evropské úrovni začít mluvit. Ale jak říkám znovu, je to oblast subsidiarity, je to oblast, kde prostě je ta plná pravomoc členských států a z hlediska legislativy do toho Evropská komise nemá co mluvit.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, dnes z Bruselu a z Bruselu s panem Karlem Bartákem z Evropské komise. Ještě jedno zajímavé téma teď koluje bruselskými chodbami, je to možnost, že by se evropský globalizační fond, který už pan komisař Špidla na podzim jaksi zpružnil a část z něho poskytl na řešení hospodářské krize v takových abstraktních spíš pojmech, že by se část tohoto globalizačního fondu využila přímo na pomoc evropským nezaměstnaným. Já mám pocit, jestli to náhodou není úplně revoluční nápad v Evropské unii ve chvíli, kdy by se nějaké společné evropské peníze rozdělovaly přímo jednotlivým lidem v nějaké nouzi. To přece Evropská unie nikdy nedělala.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
No, já si myslím, že to také Evropská unie dělat nebude, protože na to není připravena, ani zařízena a muselo by se to dělat samozřejmě prostřednictvím nějakého dalšího subjektu. Velmi pravděpodobně státní správy členského státu. Tak jak prostě jsou ty věci nastaveny. Nicméně je pravda, že ten globalizační fond byl vytvořen za sociálním účelem, jeho smyslem je pomáhat tam, kde tehdy vznikal, kde globalizace má ty negativní sociální dopady, kde dojde k přesunu nějakých průmyslových odvětví do jiných zemí nebo i mimo hranice Evropské unie a má to nějaké sociální dopady, kdy se prostě mění struktura výroby a tak dále. Tak tyto aby jaksi Evropská unie na té globalizaci samozřejmě profitovala, aby na ní vydělávala, aby se neuzavírala sama do sebe, aby zde nesílily protekcionistické tendence, tak ty negativní dopady té globalizace mají být zmírňovány používáním tohoto globalizačního fondu. Ovšem ten globalizační fond není postaven na takovou krizi, jaké v dnešní době čelíme, to znamená, že jeho použití pro tyto účely, ať už by to bylo prostřednictvím tedy států nebo jakýmkoliv jiným, by bylo kapkou v moři a samozřejmě to nemůže vyřešit ten problém té na nadcházející relativně dosti masové nezaměstnanosti. Jsem zachytil poslední předpovědi Evropské komise, tak by se nezaměstnanost v Evropské unii měla záhy vyšplhat přes 10 % práceschopného obyvatelstva, což je samozřejmě něco, co zde dlouhá léta nebylo. A jsou to skutečně miliony lidí a miliony lidských osudů a tak dále. Takže to je věc, kterou bude Evropská unie muset řešit. Je to věc, kterou nezachrání globalizační fond, nezachrání ji ani větší využití Evropského sociálního fondu. Jak víte, v květnu se má sejít speciální summit věnovaný otázkám nezaměstnanosti, otázkám teda sociálních dopadů té stávající krize. A na tomto summitu se státníci budou radit co tedy s tím dělat a jakým způsobem tu sociální oblast ošetřit tak, aby evropský sociální model alespoň ve svých základních rysech zůstal zachován.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak je to vlastně rozděleno mezi jednotlivými zeměmi a Evropskou unií? Protože každá země podniká nějaké kroky a samozřejmě je v tom rychlejší než Evropská unie a je v tom efektivnější, protože míří přímo do toho svého státu. Evropská unie se tím neustále zabývá, státníci na všech radách v podstatě dávají dohromady úspěšné, neúspěšné recepty, nápady, zájmy jednotlivých zemí. Rady to potom protlačí až výš na tu úroveň opravdu těch státníků. Čili ta evropská úroveň jaký je její smysl, v čem spočívá, co má Evropa dělat proti krizi, když to dělají členské státy?

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Tak v té ekonomické oblasti samozřejmě je logické, aby se ta opatření co nejvíc konzultovala, harmonizovala a pokud možno aby zde byla nějaká jednotná linie, která jaksi ukáže ten základní směr kupředu. Protože je zde přece jenom jednotná měna, je zde jednotný hospodářský prostor, je zde jednotný vnitřní trh, takže asi není dost dobře možné, aby členské státy přijímaly taková či onaká opatření, nehledě na to, že je zde celá řada právních předpisů, které do jisté míry dávají ten základní směr toho, co se může a co se nemůže. Je jasné, že není možné přesunovat, teda nařídit francouzským automobilkám, slavný výrok prezidenta Sarkozyho, aby se vrátily zpět do Francie, protože to porušuje základní předpisy Evropské unie a taky to francouzský prezident už nikdy neopakoval. Stejně tak není možné v některých zemích začít zachraňovat některá průmyslová odvětví a nezachraňovat je v jiných zemích, protože to odporuje základním pravidlům poskytování státní pomoci, základním pravidlům dodržování pravidel hospodářské soutěže. Takže zde v této oblasti je jasné, členské státy se musí radit, jinak v podstatě ... a Evropská komise by měla ukazovat směr. Já mám ten dojem a ten osobní dojem, že zatím ten směr příliš neukazuje, což je podle mého názoru škoda. V té sociální oblasti tam samozřejmě členské státy mají daleko větší pole působnosti, protože tam ta evropská pravomoc je daleko menší než v té oblasti, řekněme, ekonomické nebo v oblasti konkurenceschopnosti. Nicméně je zde za prvé také určité množství předpisů a za druhé je zde tedy ta dlouholetá tradice koordinace a harmonizace. A je zcela logické, že členské státy se budou scházet a budou harmonizovat své postoje, pokud jde o pomoc pracujícím, protože zase se pohybujeme v oblasti jednotného vnitřního trhu, kde máme 4 svobody včetně volného pohybu pracovních sil. A ten celý jednotný vnitřní trh je postavený na základě rovných pravidel, stejných pravidel pro všechny. To je to, čemu se říká level playing field. Není možné, aby v některé zemi měli pracující výrazně lepší podmínky než v jiné zemi z hlediska tedy postavení sociálního a tak dále. Takže je v zájmu všech, aby zde k určité harmonizaci docházelo, protože jinak dospějeme do stádia, že některé země, které na tom budou lépe, si budou vytvářet lepší podmínky než země, které na tom budou hůře. Což samozřejmě povede k tomu, že budou všichni se snažit, aby ti ostatní neměli možnost těch lepších podmínek využívat. Začnou vznikat bariéry a je to začátek konce jednotného vnitřního trhu, na kterém stojí celá myšlenka evropské integrace.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Stále posloucháte Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, z Bruselu vás zdraví Jan Křelina, také pan Karel Barták z Evropské komise, dnešní host. Další téma na našem stole, pane Bartáku. Lisabonská smlouva. To je téma, které navrhujete vy. A já se nemohu nezeptat, je to pořád aktuální. My jsme trošku zapomněli, u nás to leží v parlamentu a v Senátu, takže tam už nás ty zprávy trošku unavují o tom, jak schválili nebo neschválili. Jinak v Evropě je v podstatě ratifikovaná, snad ještě Německo. Ale Irsko stejně řeklo, že ne. Lisabonská smlouva už není na stole každodenně u kávy v našich novinách. Co v Evropské unii?

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Já jsem měl chuť možná o tomto tématu krátce pohovořit právě z toho důvodu, že úplně zmizelo v poslední době ze stránek novin a ze zpravodajských pořadů, ačkoliv ještě před několika měsíci bylo na čelném místě. A to z toho důvodu samozřejmě, že ten hospodářský pokles a finanční krize to téma úplně převálcovaly a odstranily. Nicméně ona zde určitá vazba, určitá souvislost je. A Evropská unie ... dnes je čím dál tím víc lidí, kteří se pohybují v té ekonomické oblasti a kteří sledují vývoj krize, která zaskočila úplně všechny, od politiků přes ekonomické analytiky až po tedy samozřejmě lidi, kteří se zabývají finančnictvím a bankéři, tak si uvědomují, že jednou z nejlepších možností jak kolektivně čelit takovýmto zvratům ekonomickým je právě hospodářská a vůbec politická integrace. A ta lisabonská smlouva je takovým dosti důležitým krokem v té politické integraci Evropské unie. Všichni jsou si vědomi toho, že fungování Evropské unie podle pravidel z Nice a podle těch předcházejících smluv není zdaleka ideální a že kdyby ta lisabonská smlouva platila, že by se některé věci, ne zdaleka všechny, ale některé věci že by se usnadnily, že by se zpružnily, že ta smlouva přináší řadu novinek, které usnadní fungování těch institucí, usnadní práci členským státům a že ty obavy, a to už je můj osobní názor, že ty obavy, které z toho jsou, z nějakého omezování svrchovanosti členských států ... samozřejmě ta smlouva přináší určitá omezení, ovšem že to hlasování dvojí většinou, 60 % zemí, které reprezentují 60 % obyvatelstva, je dosti značnou zárukou pro všechny státy, jak malé, ale také zejména ... jak velké, tak zejména ty malé, jako je Česká republika, že v podstatě toto základní demokratické fungování toho mechanismu bude zachováno a zároveň dojde k výraznému zefektivnění. V souvislosti s tím, co se dneska děje na světových trzích, tak je v podstatě stále zřetelnější, že je Evropě nasloucháno tehdy, když mluví jedním jazykem, a má váhu tehdy, když mluví jedním jazykem. Že jednotlivé členské státy v podstatě nejsou slyšet už na tom světovém fóru a zejména ty malé nejsou slyšet vůbec. A myslím si, že i to, že Česká republika předsedá Evropské unii v současné době, tak si to sama ... a její politikové si to sami velmi dobře uvědomují, jaká moc a jaká síla to je být prostě ... mít možnost vystupovat vůči světu jménem té sedmadvacítky. Tak z tohoto důvodu já si myslím, že ta lisabonská smlouva se vrátí, vrátí se v trošku takovém jiném světle, posunutém světle. Velmi pravděpodobně dojde velmi pravděpodobně na podzim k novému referendu v Irsku a podle těch posledních průzkumů, které jsem měl možnost vidět, tak to vypadá, že irští voliči by se velmi pravděpodobně vyslovili tentokrát jinak než minule. Ten poslední průzkum, který jsem viděl, dokonce dával kolem 60 % ve prospěch lisabonské smlouvy. A zase ta argumentace byla jasná. Kdyby Irsko bylo mimo Evropskou unii, kdyby Irsko bylo mimo eurozónu, tak by na tom dnes bylo podstatně hůř, než na tom je, ačkoliv ta krize ho zasáhla dosti drsně. Takže ...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ona je jedna věc, že Irsku se rozšíření, nebo integrace zcela zjevně vyplácí. Na druhou stranu hlasy euroskeptiků, když si na ně vzpomenu, nebo euroskeptiků, oni sami říkají, že jsou eurorealisté, za prvé jeden člen jeden hlas je podle nich mnohem zajímavější demokracie, než když se to rozdělí nějak poměrně podle počtu obyvatel a větší státy podle nich budou válcovat ty malé. A na druhou stranu opakování referenda to taky nezní úplně dobře. Mluvím o Irsku.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Samozřejmě. Samozřejmě, že ne. A je to prostě takové krajní opatření a je to opatření, které si musí rozhodnout sama irská vláda, nikdo další o tom rozhodnout samozřejmě nemůže. Může dojít k nějakému tlaku na irskou vládu, samozřejmě aby to učinila. Na druhou stranu si všichni pamatují, za jakých podmínek to referendum minule v Irsku proběhlo, jak mizivá byla informace voličů o té smlouvě, jak velmi silná a velmi dobře vedená byla taková ta kampaň proti tomu schválení té lisabonské smlouvy. Kampaň, která v podstatě byla postavená na tom - ano, máme rádi Evropskou unii, ale máme ji rádi takovou, jaká je dne, nepotřebujeme, aby se měnila. Takže to byla taková lehce demologická kampaň. Takže jestliže si sami Irové myslí, že nazrály podmínky k tomu, aby se případně vyslovili ještě jednou, tak je to zřejmě na místě. Zase na druhou stranu je podivné, nebo je trochu zvláštní, když jednak takhle malá země, navíc při té mizivé účasti voličů, která byla vlastně statisíce lidí, drží pak v šachu půlmiliardu občanů všech ostatních členských států, které se vesměs teda až na výjimku České republiky pro tu lisabonskou smlouvu vyslovily. Pokud jde o ten argument, který jste říkal původně, samozřejmě v těch stěžejních věcech zůstává zachováno pravidlo jednomyslnosti, zůstává zachováno právo veta, to je naprosto jasné. Ale z hlediska akceschopnosti toho celku je zřejmé, že je potřeba, aby ten systém nebyl tak rigidní, jako byl dosud, aby se umožnilo tím většinovým hlasováním prosazovat věci daleko snáze. Ono se stejně v té radě nehlasuje. Akorát se ví, že jestliže může vzniknout nějaká většina, nějaká menšina, tak se daleko snáz dospívá ke kompromisům, než když víte, že můžete zvednutím ruky všechno zablokovat. Takže ten mechanismus je zde nastaven léta a jasně se ví, že ve všech těch oblastech, kde Evropská unie rozhoduje kvalifikovanou většinou, tak že dosahování konsensu je relativně hladké a obvykle jsou ty konsensy takové, že nakonec vyhovují více méně všem členským státům.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
S panem Karlem Bartákem z Evropské komise se ještě jednou v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha podíváme na tu lisabonskou smlouvu, protože my jsme tak trochu toužili, že ji schválíme ještě před začátkem předsednictví. Předsednictví začalo bez lisabonské smlouvy. Tak si to aspoň užíváme, protože máme tím pádem větší roli jako předsednická země. Co bude po tom, až skončíme? Možná, že Švédi začnou víc tlačit na to, aby se lisabonské téma opět objevilo.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
To téma se objeví naprosto nezbytně, protože jakmile se teda Irsko rozhodne, že uspořádá to referendum, tak ... a referendum proběhne, proběhne-li tedy úspěšně, tak v podstatě lisabonská smlouva by měla začít platit od příštího roku, pokud teda, jak říkám ještě jednou, k tomu referendu dojde a to referendum dopadne ve prospěch lisabonské smlouvy. Ale samozřejmě do té doby platí smlouva z Nice a podle toho také se budou odehrávat všechny ty kroky, které souvisí se všemi těmi evropskými věcmi letošního roku. Protože české předsednictví musí ... podle smlouvy z Nice by vlastně mělo na závěrečném summitu letos v červnu po volbách do Evropského parlamentu se dohodnout na, nebo navrhnout na evropské úrovni na summitu červnovém budoucího předsedu Evropské komise. Tento předseda Evropské komise by měl být záhy schválen novým Evropským parlamentem a měl by začít tedy vytvářet to nové kolegium Evropské komise. Podle smlouvy z Nice samozřejmě Evropská komise má mít méně členů, než je členských států. Zatímco kdyby platila lisabonská smlouva, tak by mohla mít stejně členů, jako je členských států. Takže zde dochází ... se dostaneme do takové šedé zóny letos na podzim. Otázka je, zda tedy se bude postupovat podle smlouvy z Nice, potom tedy se ta komise nějakým způsobem doplní, kdyby tedy ta lisabonská smlouva začala platit. Nebo jestli se mandát této komise, stávající komise prodlouží o nějaké týdny, případně měsíce, tak aby se počkalo na dobu teda platnosti té lisabonské smlouvy. A ta nová komise se začne budovat až podle té nové smlouvy. To je takový ten ... taková ta zdejší bruselská polívka, o které se tady všichni rádi baví. Nicméně je to zajímavé a bude se o tom hodně psát, protože se to samozřejmě dotýká také vnitřní politiky členských států, které budou muset nominovat ty svoje komisaře. Je to teda o lidech, o tvářích, to je vždycky vděčné téma.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha pan Karel Barták. Ještě připomínám, že pořad Jak to vidí můžete najít na jeho speciální internetové stránce www.rozhlas.cz/jaktovidi nebo můžete navštívit www.rozhlas.cz/praha. Tam najdete nejen pořady Jak to vidí, ale spoustu dalších zajímavých zvuků, které většinou vysíláním jen tak prolétnou a nestihnete je zachytit. Pane Bartáku, ačkoliv je zase další z bruselských dnů, to znamená deštivá šedivá stěna, tak vám přeji v Evropské komisi příjemný pracovní den a hodně úspěchů. Díky, že jste s námi byl. Na shledanou.

Karel BARTÁK, Evropská komise
--------------------
Děkuju pěkně. Na shledanou.