Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková - 31. prosince 2018

31. prosinec 2018

Hostem byla politoložka Vladimíra Dvořáková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu 'Jak to vidí' vítám politoložku Vladimíru Dvořákovou. Dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Krásný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V poslední den r. 2018 se dozvíme, jaký byl z pohledu profesorky Vysoké školy ekonomické v Praze. Co ovlivní vývoj v Česku? Co by naší schopnosti komunikovat a polemizovat asi řekl Karel Čapek? Dobrý poslech. Rok 2018 byl v Česku rozhodně bohatý na důležité události i změny. Vstupovali jsme do něj například bez vlády, bylo před prezidentskou volbou, čekal nás rok osmiček a dnes víme, že máme za sebou oslavy sta let republiky, dvě vlády nebo hned troje volby a nadále problémy se suchem či s kůrovcem. Jaká vlastně byla naše očekávání na prahu letošního roku 2018, paní profesorko? A jaká vlastně jsou?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Je to asi těžké říci, protože každý měl ta očekávání trochu jiná. Každopádně byl to pro nás dost hektický rok – zejména začátek roku, kdy probíhala volba prezidenta. Ta přímá volba vždycky tu společnost více rozděluje a nějakým způsobem mobilizuje. Zároveň jsme byli v situaci, která skutečně nebyla dobrá, a to byla vláda bez důvěry. Byla vláda bez důvěry, resp. potom další vláda bez důvěry, která fungovala ještě dlouho, až do července, a to je věc, která rozhodně není sice výjimečná, že by se nestávala v demokraciích, ale rozhodně té zemi neprospívá, protože najednou se začnou přijímat rozhodnutí, kdy vlády ještě nemají dostatečnou legitimitu, nebo se otevírají některé otázky... Prostě v parlamentních systémech je potřeba, aby vláda, která vládne, měla dostatečnou legitimitu, tj. měla důvěru parlamentu. Takže to byla doba, kdy první půlrok, myslím si, byl hodně nepříjemný, a to především z tohoto hlediska, kdy se dohadovalo i to, co se může a nemůže dělat. Víme, že začaly probíhat už bezprostředně po té první vládě čistky na ministerstvech... To znamená, ukazovalo se, že zákon o státní službě, který by měl tu situaci stabilizovat ve státní správě, nastartovat takovou profesionalizaci, ne úplně dobře funguje. Zároveň spíše ještě byla snaha ho nějakým způsobem destruovat. Takže to byl ten první půlrok. Druhý půlrok vláda nakonec získala důvěru, ale ty problémy svým způsobem pokračovaly v tom smyslu, což všichni tušili, že není dobré, pokud v čele vlády je člověk, který je zároveň trestně stíhán a který je obviněn. Toto se táhlo. Objevují se tam samozřejmě i informace ze zahraničí, vyslovoval se k tomu Evropský parlament... Je to něco, co neprospívá dobrému jménu ČR.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někteří politologové předpokládají, že více než samotné rozuzlení kauzy Čapího hnízda by mohla vývoj v Česku ovlivnit další politická polarizace. Jak to vnímáte vy?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Myslím si, že ta polarizace už je hodně veliká. Spíše bych si já osobně říkala, že by měla být jistá tendence začít problémy řešit a nevyhrocovat je. Většina problémů, které řešíme, není černobílá. Není to tak, že jedno řešení je dobré a ideální a jiné řešení je naprosto špatné. Měl by se hledat jakýsi kompromis, měla by se hledat jakási cesta dále. My víme, že vláda Andreje Babiše do značné míry má podporu obyvatelstva. Je to dáno také tím, že on umožnil růst mezd ve státní správě, zvyšuje důchody, příspěvek na mateřskou... Na jedné straně mu to často opozice vytýká, na druhé straně si musíme uvědomit, že tady dlouhodobě, ještě před nástupem vlády Andreje Babiše, a svým způsobem i před nástupem Sobotkovy vlády, tyto věci nebyly řešeny. V době finanční krize nastaly velké škrty a se zlepšováním té situace bylo potřeba, aby se toto prostředí narovnalo, protože to, jakým způsobem jsou nízké dávky, jakým způsobem jsou nízké mzdy, vlastně výrazně ovlivňuje potom i kvalitu života zde, ale vlastně i fungování té ekonomiky (domácí spotřeba ekonomiku táhne).

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Letos jsme skloňovali témata jako zneužívání dotací, střet zájmů, již zmíněné Čapí hnízdo nebo záchrana demokracie. Jsou témata, kterými žijeme, alespoň třeba média, opravdu důležitá?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Ta témata určitě důležitá jsou, ale není jasné, jestli to veřejnost skutečně i takto vnímá. Ten, jak já říkám, práh bolestivosti v této společnosti je velmi posunut, takže otázka střetu zájmů, o které se tady hovoří od počátku 90. let, že by měla být velmi silně upravena, byla vždycky taková dost vágní. I ta poslední úprava, ten „Anti-Babiš“, jak se uvádělo, také neodpovídá těm standardům, které jsou běžné v Západní Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná doopravím nebo doplním tu otázku: Čím žije podle vás veřejnost/společnost?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Víte, veřejnost je pluralitní. Věc, kterou bychom si měli uvědomit, je to, že u nás je pořád tendence „buďme jednotní“. Jednotní... V totalitních systémech je takováto jednota. Samozřejmě můžeme mít určité národní zájmy, které můžeme nějak definovat, ale jinak je ta společnost pluralitní a každý má trochu odlišné zájmy, každý má jiné potřeby. Lidé, kteří stojí pod hrozbou exekucí, mají jiné starosti nežli třeba dobře situovaní manažeři (a teď to nemyslím nějak negativně) z prosperujících podniků. Prostě my musíme vnímat tu společnost opravdu jako pluralitní a snažit se, aby nedocházelo k tomu obrovsky propastnému rozdílu mezi životem, problémy... Třeba pro mě je velkým šokem to, že existuje u nás mnoho rodin, které nemají peníze na školní obědy. Na druhou stranu si nemyslím, že by se to mělo řešit tím, že by měli všichni školní obědy zadarmo... Musíme brát v potaz to, že i pro mnoho lidí ten pohled za tu jejich sociální skupinu je hodně omezený – že si neuvědomují, jak žijí ti jiní (to je to rozdělení Praha a venkov). Je potřeba skutečně tu společnost vnímat takovou, jaká je; vnímat, že různé zájmy a různé představy, jsou legitimní, že demokracie je pluralitní a uznává, že lidé mají různé zájmy a že jsou v konfliktu (konflikt je součástí demokracie, jenom musíme mít a dodržovat procedury, jak ty konflikty řešit).

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co o společnosti – o nás – vypověděl tento rok (2018)?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Myslím si, že toho moc nevypověděl. Ono je to i ve světě – že je to období takového toho chaosu, kdy nejsou jasně uchopitelné třeba ty hodnotové orientace. Jasně uchopitelné nejsou ani mocenské pozice (kdo s kým proti komu). Vezměte si jenom konflikt kolem Sýrie, vezměte si problematiku Kurdů... Kurdové jsou hodní nebo nejsou hodní? Jací jsou? Vidíme Turecko, které vystupuje proti vlastním Kurdům, a ohrožuje to Kurdy, kteří bojují proti Islámskému státu. Vidíme Saudskou Arábii... Uvědomme si, že vražda toho novináře skutečně ukázala velmi, řekla bych, špatnou tvář toho saudskoarabského režimu (aniž bychom si předtím dělali nějaké velké iluze), a přesto je to režim, který patří ke spojencům západu, a dokonce ani není představa, že by se tam neměly prodávat zbraně. Někde používáme argumenty hodnotové a někdy z real politiky. Jde o znovuobsazení určitých strategických pozici a ten svět se znovu rozděluje. Je to mocenská záležitost. Někde se k tomu používají více výrazněji nějaké námitky z hlediska lidských práv, jinde méně, ale ty země, kde třeba takový velký mocenský zájem není (např. v Jemenu hrozí hladomor), veřejnou společnost ve světě nechávají poměrně chladnou nebo média to nechává chladné... A totéž je, řekla bych, i u nás – že my zde vidíme tendence, které jsou negativní. Vidíme zde určité zpochybňování ústavních pravidel. Vytváří se nejistota, jak vlastně tu ústavu interpretovat, což už je dlouhodobější záležitost. Vidíme hodně dlouho, že není jasné, kdo by vlastně měl mít jaké pravomoci nebo ne. Lépe řečeno, myslím si, že to jasné je, ale je to nově a nově interpretováno, a to podle mocenských zájmů. To si myslím, že není dobře, a doufám, že ta situace se v nějaké podobě stabilizuje, tedy ve smyslu demokratických procedur, nikoliv ve smyslu toho, co vidíme v Polsku a v Maďarsku, kdy ty tendence jdou právě proti demokratickým principům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když hovoříme o společnosti, tak demonstrace, na nichž lidé na podzim žádali demisi vlády, zejména premiéra Andreje Babiše, jsou podle pana prezidenta v době svobodných voleb pohrdáním vůlí občanů. Protesty, které se konaly hlavně v pražských ulicích, označil pan prezident ve svém vánočním projevu za hysterickou vlnu. Demonstrovat za svržení vlády je podle hlavy státu pochopitelné jen v totalitních režimech.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Ono by se pak ale nedalo příliš demonstrovat vůbec, protože v totalitních režimech, ale ve skutečně totalitních režimech, jako je třeba Severní Korea nebo Rumunsko za Ceaușesca, bych chtěla vidět kohokoliv, kdo by svolával jakékoliv demonstrace, protože při jakémkoliv pokusu by okamžitě byl nějakým způsobem zatčen, zadržen. Organizovat demonstrace u nás třeba v 80. letech také nebylo úplně jednoduché – nebo – ve své podstatě tato možnost neexistovala. Takže je to věc, která je naopak naprosto běžná. Demonstrace, protesty, různé požadavky, které jsou v ulicích, zejména, pokud nejsou doprovázeny nějakým násilím, což se ukázalo třeba teď ve Francii jako hodně problematické, patří právě k těm svobodám. Je výhodou demokracie, že lidé, když jsou s něčím nespokojeni a vyjadřují svůj názor, tak ho vyjádří veřejně. Neznamená to, že musí padnout vláda, ale ta vláda má informace o tom, že je určitá skupina občanů, kteří jsou ochotni jít do ulic a říkat ‚tohle to je špatně‘. Pokud tomuto zamezíme, jako právě v těch totalitních nebo i autoritářských režimech, tak to, jaké jsou nálady ve společnosti, můžete zjišťovat jenom pomocí špiců. Jinak to nezjistíte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Stalo se, paní profesorko, letos podle vás něco, co bude mít pro budoucnost naší země pozitivní význam?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Koncem roku bychom vždycky měli hledat něco pozitivního. A třeba se ještě něco stane... Ale rozhodně nakonec je zde vláda s důvěrou, ať se někomu líbí, nebo ne. Myslím si, že se zlepšila sociální situace obyvatel v mnoha případech, otevřela se řada otázek, která by měla snad být někdy pozitivně dořešena, a zejména jde o ty nešťastné exekuce, které jsou nastaveny tak, že lidé, aniž by to tušili, se velice rychle dostávají do pasti těch exekucí... Takže v tomto směru bych řekla, že některé věci skutečně mohou působit pozitivně. Každopádně ekonomika fungovala velmi dobře, což je vždycky otázkou toho, že ten, kdo je u vlády, říká, že je to právě díky vládě, a kdo je v opozici, říká, že je to úplně mimo... Vláda ale může samozřejmě také podříznout rozvoj té ekonomiky. A tady bych řekla, že ta ekonomika funguje skutečně dobře. Je tam negativní otázka nedostatku pracovních sil, se kterou přichází velké množství zahraničních pracovníků. Nejsem člověk, který by měl hrůzu z toho, že přijde někdo ze zahraničí, ale myslím si, že nedávno, možná včera, byla informace, jaké procento lidí přichází bez dokladů, jaké procento, zejména z Ukrajiny a z Ruska, a z těchto oblastí, přichází a pracuje zde nelegálně...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
(Vietnam, Moldavsko...)

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
... a to je vždycky určité riziko. Ti lidé jsou třeba i v zoufalé situaci, potřebují práci, ta situace v těch zemích není dobrá, ale lidé, kteří přicházejí v takovéto podobě, vždycky představují určité bezpečnostní riziko, protože mohou být vydíratelní, mohou být velice rychle pod určitým tlakem, mohou být napojeni na organizovaný zločin nebo aktivity různého typu... Takže pokud se přijímají zahraniční pracovníci, vždycky je dobře, pokud je to s tím legálním postavením. A větší příliv nelegálních pracovníků, ať už odkudkoliv, vždy představuje jisté bezpečnostní riziko. Nemyslím si, že by to mělo být něco, z čeho bychom tady měli mít strach, co se stane, ale je to věc, kterou by se mělo samozřejmě Ministerstvo vnitra výrazněji zabývat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byl rok 2018 v něčem přelomový? My jsme si letos připomínali celou řadu významných výročí. Je to ještě předčasná otázka? Ještě nám zbývá několik hodin do konce roku, ještě třeba nedohlédneme ten jeho význam...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že to se vždycky ukáže až později, kdy u některých věcí, které se prosadí později, se najednou zjistí, že ty zárodky a ty podmínky pro to se objevily tady. Já osobně považuju za negativní dopad právě to dlouhé ustavování vlády a fakticky odmítání hledat jiné alternativy i v době, kdy vláda nedostala důvěru. Pan prezident řekl, budu jmenovat znovu pana Babiše... V době, kdy parlament hlasoval o nedůvěře vládě pana Babiše, kterou vláda ustála, tak řekl, i kdyby byl, tak řekl, budu znovu jmenovat pana Babiše. A to prostě není věc, která je běžná v demokraciích, protože se hledají různé alternativy, hledá se, jestli nejsou jiné možnosti, a někdy to může trvat velmi dlouho, ale ta rovina, že se vlastně uzavřou možnosti předem, podle mě není dobrá a je to precedent, který může do určité míry ovlivňovat i další vývoj politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Koncem roku se různá média zaměřují na slovo, které nejvýstižněji charakterizuje ty uplynulé měsíce, nejvíce se pojí s událostmi, trendy, tématy odcházejícího roku. V letošním, řekněme, výběru se nejčastěji objevují výrazy, které použili politici, jako třeba čučkaři, lepšolidé, novičok, rambohafík, GDPR nebo třeba zpovykaní. Vy byste si třeba v tom výběru zvolila nějaké slovo...? Co podle vás tak nejvíce charakterizovalo ten letošní rok?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já nejsem zrovna milovník těchto výrazů, protože přece jenom píšu většinou odborné práce a tam ty termíny, které člověk použije, musí mít samozřejmě definovány a říct, v jakém smyslu je používá. Samozřejmě to odpovídá i současnému trendu, ale možná i historickým tradicím všude ve světě, že je snaha, pokud nevíte, jakým způsobem někde zaargumentovat, tak použijete nějaký takový termín, který označkujete. Mimochodem, v normalizaci se to používalo velice silně, to byli zatracenci, a ani si přesně nevybavuji všechny ty výrazy, kterými byli označováni nepřátelé... Takže to je v propagandě, řekněme, nebo nyní bych řekla v politickém marketingu, abychom tomu dali takový odbornější název, poměrně dosti běžné a dost hodně se s tím pracuje. Záleží, jaký dopad to má potom na tu společnost. Když bych řekla ty zpovykance, kteří byli takoví hodně roztomilí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zpovykaní Pražané. Pro upřesnění.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Zpovykaní Pražané... Ti si myslím, že byli takový poslední hřebíček do rakve z hlediska tehdejšího vedení a paní primátorky, protože to už je opravdu naštvalo hodně. Já jsem si říkala, že jsem zpovykaný Pražan, který jezdí sockou – já nemám auto, takže jezdím sockou – a takhle jsem zpovykaná, když se do toho autobusu nemůžu podruhé a potřetí dostat, když přijede úplně narvaný... Takže to bylo moc hezké, jakým způsobem se podaří být politikům úplně odtrženi od té reality. Jako by žili v jiném světě. Jinde ta slova zase spíš možná osloví – část občanů to možná nějakým způsobem přijme a to slovo si vezme za své.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Před 80 lety, 25. prosince 1938, zemřel spisovatel a publicista Karel Čapek. V čem jsou jeho myšlenky aktuální dodnes?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Karel Čapek byl především velký humanista a byl to liberál ve smyslu člověka, který uznával názory a postoje jiných lidí. Měl schopnost empatie a pohledu na různé sociální skupiny a z jeho díla byla velmi cítit i ta láska k člověku a zároveň i určitá odpovědnost vůči společnosti. U té jeho smrti mě mrzelo, že v těch osmičkách, i když se připomínala, se tomu nevěnovala moc pozornost, protože to byla skutečně změněná atmosféra druhé republiky, která ho potom fakticky dohnala potom k smrti. On byl samozřejmě vážně nemocný... A ty útoky, které proti němu šly jako proti intelektuálovi, jako proti člověku, který uznává další lidi, byly velmi tvrdé a ve své podstatě potom nakonec přispěly k té jeho smrti. To si myslím, že je memento, které bychom si měli pamatovat, a zejména v momentě, kdy poměrně nezodpovědně se zde objevují ty urážky, ty útoky na lidi, kteří mají jiný názor. My bychom si měli do příštího roku možná slíbit... nebo záleží, jak kdo by chtěl, ale možná se pokusit mít víc empatie pro ty jiné lidi, pro lidi, kteří nejsou z naší sociální skupiny, z okruhu našich známých, a přemýšlet minimálně o tom, proč jejich názory jsou takové a z čeho vycházejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Karel Čapek byl mimo jiné autorem Dvanáctero figur zápasu perem čili Příručka psané polemiky. Co zajímavého můžeme vyčíst? V čem je to platné v podstatě dodnes?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Je to naprosto kouzelné, všem doporučuji, dá se to najít na internetu. Zaprvé to ukazuje to jazykové mistrovství. Myslím si, že když jsme tady hovořili o těch výrazech, tak Čapek je v tomto směru podstatně lepší. On tu říká, že je třeba nutné dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skriben, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek. Jeho jazykové vybavení bylo dobré. Nevím, jak by se tvářil na sluníčkáře, lepšolidi, čučkaře, ale třeba taky na ovčáky nebo na výraz ovčané místo občané. Je to snaha vlastně člověka ponížit, zesměšnit, aniž by člověk musel něco říkat, a Čapek tady v tom říká také, že polemizovat s někým a zachovat přitom jistý respekt nepatří k národním obyčejům. Zdá se, že některé národní obyčeje u nás přetrvávají hodně dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak podle Karla Čapka lidé v době, ve které žil, diskutovali, polemizovali?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Oni samozřejmě v té době polemizovali přibližně stejně, jako se polemizuje nyní, ale bez jiných technických prostředků, protože šlo především o noviny. Čapek se tady vyjadřuje zejména k bulváru, z toho mohl čerpat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Literární polemika.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Literární polemika... Ale i novinářská polemika. Nebyla ani televize, kde by tyto diskuze mohly být, nemluvě ani o sociálních sítích, to je věc až současnosti. Takže ten přístup je stejný. Někde tam říká, že dotyčný láteří, místo, že protestuje. Dnes se říká, plácá. Je to totéž vlastně stejným způsobem, ale má to mnohem větší dopad právě přes nejrůznější sociální sítě i televizi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také místo klevetí, místo spílá, místo kritizuje a tak dále, když se ještě začteme do té polemiky, co je důležité z hlediska toho, jak se chovají vlastně ti dva protihráči ve své diskuzi? Jakých prohřešků se dopouštějí?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
On třeba upozorňuje na to, že se nikdy nesmí připustit, že by ten dotyčný třeba jenom náhodou mohl mít v něčem pravdu. To je jedna z těch věcí vyostřených, polarizovaných diskuzí. Já si pamatují ještě diskuze v České televizi, kdy se naslouchalo a vycházelo se z toho druhého názoru a někdy se vlastně diskutovalo. Dnes se to objevuje velmi zřídka, spíše se objevuje trend, a nejenom u nás, a myslím, že momentálně je to nejvýraznější u amerického prezidenta Trumpa, že každý, kdo odchází z té diskuze, tak musí být vítězem. A k tomu pak vždycky mají celé týmy, které vysvětlují, jak se stal vítězem a jak má pravdu a co myslel tím, co řekl, ten spin doctoring, taková zvláštní věc... To znamená, stočíte to úplně jinam... Ale ta potřeba vítězství... A to zase je i trochu vina médií, protože pro média je zajímavé dělat, kdo z těch dvou, pokud někde polemizovali, byl vítězem. Nikoliv z toho, že by se ptali, co kdo řekl třeba podstatného nebo co bylo zajímavého nebo co je důležitého. Ne. Kdo koho rozdrtil, ponížil. Ale ono se nám to pak objevuje v normálním životě, a to bych řekla, že je skoro nejhorší, protože vztahy mezi lidmi... Víte politici, je to problém, ale dá se to přežít. Ale nejhorší jsou vztahy mezi lidmi, vztahy na pracovišti, vztahy v rodině, kde jakoby u těch vztahů také dochází k soupeření – já musím být vítěz a ty musíš být poražený. Já tu teď něco řídím a ty musíš bezpodmínečně poslouchat. Já jsem si prosadil svoje a je mi úplně jedno, co ty si o tom myslíš. Třeba i v rámci rodiny. To je, řekla bych, takový ten nejhorší dopad té politické podoby, protože lidé to vidí a slyší a berou to jako normu chování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že má na naše chování velký vliv právě politika, to, jak se chovají čelní představitelé státu, nebo to přeceňujeme?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že to vliv má – a že to má vliv velký. Ne tolik možná v názorové orientaci nebo pochopení problému, ale právě v té polarizaci té společnosti. V tom, že my máme pocit, že vždycky někdo musí mít tu pravdu, a tudíž ten druhý se naprosto mýlí. A nehledáme řešení, ale hlavně nehledáme toleranci. Nehledáme takový ten základní úsměv. Kdybych měla něco doporučit, zkuste, kdekoliv budete, se trochu usmívat v tom příštím roce a mluvit s lidmi hezky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesorka Vladimíra Dvořáková a její rada na závěr dnešního vydání 'Jak to vidí'. Já vám za to děkuji a přeji vám i posluchačům šťastný nový rok.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Také přeji krásný nový rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak na nový rok, tak po celý rok. I zítra si můžete poslechnout novoroční 'Jak to vidí'. Mým hostem bude psychiatr Radkin Honzák. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Zita Senková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Mimozemští roboti, červí díry, kosmické elektrárny... je lepší být ve střehu.

Tomáš Vacek, vedoucí Programu celoplošné stanice

Tomáš Vacek

Komplet 3CD Vladana a Prasopes

Koupit

Co se stane, když se desetiletá holka rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem.