Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 14. října 2016

14. říjen 2016

Hostem byla Vladimíra Dvořáková.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno a příjemný poslech vám přeje Karolína Koubová. Hostem dnešního Jak to vidí je politoložka Vladimíra Dvořáková, vítejte, dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Dobré ráno.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak složitým procesem je sestavování krajských koalici a co při jednáních hraje roli? Kde hledat příčiny nízké volební účasti u prvních kola senátních voleb? Napraví to voliči početně u kola druhého? Jak se za 20 let svého fungování vyvíjel Senát? Řeč bude ovšem také o amerických prezidentských volbách. To vše v následujících minutách. Tak dnes začíná druhé kolo rozhodování o senátorech, o budoucí podobě Senátu, ta nízká volební účast u prvního kola asi nikoho nepřekvapila.

Čtěte také

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak ta nízká účast vlastně byla svým způsobem vysoká, protože ve druhém kole bude pravděpodobně podstatně nižší, to první kolo ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Což bývá také tradicí.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
To je tradicí, ale je to z toho důvodu, že bývá trochu vyšší účast do krajských voleb a právě když už lidé dojdou k těm urnám, tak ve většině případů, není to úplně stoprocentně, ale ve většině případů se rozhodují i pro to, aby volili do Senátu, takže druhé kolo bývá tradičně ta účast ještě menší. A my se dohadujeme, jestli se vlastně dostane vůbec někam blíže mezi 15, 20 %, nebo jestli třeba neklesne až pod 15 %.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč nejsou voliči motivováni chodit k volbám do Senátu jinak než tím, že to vezmou při jednom s těmi krajskými volbami?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Někdy se říká, že těch voleb je hodně, ale na druhou stranu my jsme teďko byli rok přes voleb, bez voleb, takže to bylo takové docela zajímavé období, kdy žádné volební kampaně nebyly, takže by mohli být lidé odpočati. Myslím si, že možná částečně lidé úplně nevnímají význam toho Senátu a na druhou stranu je to i taková jakási nechuť se angažovat. Prostě nemusím chodit, nepůjdu k volbám, ona klesá i účast ve volbách do Poslanecké sněmovně, ale celkově, dá se říct, ve světě ta účast ve volbách nějakým způsobem klesá a je to možná tím, že lidé, kteří na jednu stranu mají obrovské množství informací a přístup k obrovskému množství informací, což nikdy předtím nebylo v takovémhle rozsahu, tak nakonec se zdá, že se sahají spíše po informacích, které odvádějí od vážných témat, nechávají se více ovlivňovat pouze nějakými skandály, nesnaží se jít do hloubky. Já nechci tady vyčítat voličů, co dělají, nebo nedělají, ale myslím, že celkově to prostředí, které je, i společenské prostředí, to, co se řeší, jak jsou pokládány třeba otázky, jak se komunikuje mezi politiky a voliči, nakonec vlastně nahrává tomu, že voliči jsou otráveni. Nevím, jestli má význam chodit k senátním volbám a rozhodovat se podle toho, jak vypadá Facebook jednotlivého politika, co tam dělal a jestli byl ve vinném sklípku nebo jestli si zašel na pivo s kamarády. Ono to na jednu stranu ty politiky zlidšťuje a říká, jsou to také jenom lidé a žijí stejným způsobem, asi jako žijeme my, na druhou stranu vlastně nějaké vážnější téma se neobjevuje v diskusích a když se objeví vážnější téma, tak je to spíše, nechci to úplně zlehčovat, ale pseudotéma, něco, co jakoby chytne, co vyvolá strach, co vyvolá emoce, ale jít k takovému každodennímu životu a každodenních problémech lidí, problémům lidí, tak to se vlastně v tý politice neobjevuje.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Těžko těm politikům ale vyčítat, že používají sociální sítě, protože na stranu druhou zase jim bylo vyčítáno, že je třeba používají neobratně a jde o velmi šikovný marketingový nástroj, čili to otrávení politikou, jak vy jste říkala, voliči jsou otrávení, vidíte jako souhru okolností, jak se vyvíjelo to společenské prostředí, ale i jako důsledek toho, jak komunikují politici a co?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že to je důsledek i tohoto. Ono těch faktorů je strašně moc a já to ani nemyslela tak, že budu vyčítat politikům, že říkají toto, protože ono je to opravdu to marketingové prostředí, které zahlcuje všechno a které vede k tomu i zahlcení informacemi. A my zjišťujeme, a zjišťujeme to třeba i u mladých lidí, že je obrovský problém rozlišit, co jsou podstatné informace, co jsou nepodstatné informace, jak které informace jsou třeba spolehlivé, jakým způsobem mají si ty třeba ty informace vyhledávat, takže je tu trochu takový ten paradox, že se mi zdá, že je zde takový přístup k informacím, jako nikdy dřív předtím nebyl, a zároveň vlastně ty informace mají mnohem menší dopad na rozhodování nebo na vnímání nebo na život společnosti.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Devalvují se, když v podstatě v prostředí sociálních sítí to vypadá, že každá informace je důležitá.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ano, přesně tak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvila jste o tom významu Senátu. Voliči jdou už po desáté volit senátory, to znamená, že tu Senát funguje 20 let, jak ty dvě dekády hodnotíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak samozřejmě první byla otázka, jestli mít Senát, nebo nemít Senát. Ono to trošinku vznik Senátu souvisel s rozpadem republiky a jakýmsi příslibem, že by možná mohli někteří federální poslanci se státi senátorem, to bylo, jak vlastně nakonec jeden z důvodů, proč Senát se tam objevil. A vlastně trochu ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V očích veřejnosti nepříliš legitimní argument pro to, aby ...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ano, ne příliš legitimní, ona možná veřejnost ho tak nevnímá, ale to, co vlastně bylo ještě podstatný, že vlastně vznikla teda Česká republika, Senát byl v ústavě, ale vznikla 1. ledna 93, ale první volby byly až na podzim 96, takže v tomhle tom okamžiku ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Museli si počkat.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
... říkat jako potřebujeme druhou komoru, ale zároveň tři roky jsme tady fungovali bez té druhé komory a nikomu to nevadilo, respektive ono to mnoha lidem vadilo, protože tím okamžikem se stala třeba Poslanecká sněmovna nerozpustitelná, takže ono to mělo svoje jako jakési politické konotace. Ale je to prostě podcenění, tak jako ta instituce tu nebyla. Poté těch 20 let Senát se samozřejmě vyvíjel i z hlediska pravomocí. Podstatná pravomoc, kterou ztratili nebo Senát ztratil, byla volba prezidenta se změnou tedy na přímou volbu prezidenta, Senát ztratil toto, toto svoje velké poslání, zůstává nadále jeho jistá funkce, za prvé významná funkce při přijímání změny ústavy, tam je nutná třípětinová většina všech přítomných senátorů, aby změna ústavy vstoupila v platnost, takže to je důležitá, v tomhle okamžiku je ta komora důležitá. Některé zákony musí Senát přijmout třeba v rámci úpravy volebního systému, tam se musí Senát vyjádřit také a nemůže ho Poslanecká sněmovna přehlasovat, ale pak je celá řada zákonů, kde Poslanecká sněmovna poměrně jednoduše ten Senát přehlasuje. Senát také nemá vztah k vládě, to znamená není vnímán tak, že podle toho, jak dopadnou volby v Senátu, tak bude vypadat naše vláda, takže i tohle to, řekněme, v očích veřejnosti ten Senát trochu snižuje.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o té protiváze třeba k dolní komoře, tak Senát měl být nebo má být takovým korektivem vůči Poslanecké sněmovně. Daří se to? Daří se, aby Senát byl tou takzvanou pojistkou demokracie, jak sami senátoři často říkají, že by měli být?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že to je úplně stejně jako v Poslanecké sněmovně. Záleží, kdo je zvolen, jaké, jací lidé sedí v Poslanecké sněmovně nebo jaké strany sedí v Poslanecké sněmovně, a totéž záleží i na tom, jací jsou senátoři a případně z jakých politických stran jsou vlastně v Senátu, takže ty volby jsou hodně důležité a já bych třeba jenom za poslední rok řekla, že Senát se zachoval z mého hlediska, když posluchači vědí, že já sleduji ty protikorupční zákony poměrně dosti silně, tak jak pozitivním způsobem, a to si myslím, že to bylo v otázce financování politických stran volebních kampaní, kde Senát sehrál velmi dobrou úlohu, tak zároveň podle mého názoru sehrál velmi špatnou úlohu při tom, když se měly navýšit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu a Nejvyšší kontrolní úřad by mohl vlastně i kontrolovat třeba hospodaření s krajskými prostředky, místními prostředky, vlastně rozhodl nakonec tak, že asi o polovině všech veřejných prostředků vlastně není, není nad nimi nějaká kontrola nezávislého orgánu a ty kontroly, které tam probíhají, co všichni sdělovali, že je tam spousta kontrol, tak jak dobře víme, mnohé věci vůbec neodhalily.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Volit třetinu senátorů mohou lidé dnes od 14 do 22 a zítra od 8 do 14 hodin. Ještě se ohlédneme za výsledky krajských voleb. Pokročila jednání o koalicích v krajích, jsou ta jednání, paní profesorko, pro vás v něčem letos výjimečná nebo jde jaksi o standardní politická vyjednávání, nic neobvyklého?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já bych to viděla jako standardní politická vyjednávání. Samozřejmě vždycky záleží na tom, jak ty volby dopadnou. Pokud je naprosto jasný vítěz, pokud je tam politická strana, která se třeba pohybuje kolem 40 %, tak asi to vyjednávání bývá, řekněme, jednodušší, nepotřebuje tolik partnerů pro to, aby vytvořila jakousi koalici nebo není síla těch partnerů se třeba proti nim spojit a vyšachovat je proti takové straně, ale ty volby vlastně dopadly tak, že nejsilnější strana v průměru měla kolem těch 20 % a to znamená asi jednu pětinu hlasů a to znamená, že čtyři pětiny hlasů proti. A to je situace, která vlastně nahrává možnostem, aby třeba ta strana, která získala nejvíce hlasů, byla vyšachována.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A je to dobrá strategie, řekněme, i těch ostatních stran takto se chovat? Protože samozřejmě na takové chování v některých krajích už došlo, jsou tam koalice bez tedy vítěze krajských voleb a na to se snesla kritika, na to další argumenty, že v podstatě je to ale běžné politické jednání.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak je to naprosto běžné, protože oni potřebují dostat, jako ta jednání mají vést k tomu, že se vytvoří 50 % plus jeden, tedy většina, aby mohli o některých věcech rozhodovat poměrně jednoznačně, takže je to poměrně standardní. A samozřejmě na to, jak se na to budou tvářit potenciální voliči v dalších volbách, ať už třeba parlamentních nebo v krajských, jak to zhodnotí, to je prostě otázka potom pro ty politické strany a musí počítat s tím, že vysílají určitý signál voličům. Na druhou stranu prostě každá ta politická strana kromě toho, že dokáže zmobilizovat své voliče, tak se v politice počítá i její takzvaný koaliční potenciál. To znamená schopnost vytvářet koalici s jinými partnery, protože v proporčním systému je málokdy časté, aby některá strana získala nad 50 % a nemusela s nikým jednat. A ten koaliční potenciál je hodně složitá věc, protože samozřejmě záleží na určitém programu, to znamená, kde jsou průniky programu, ale záleží také na stylu jednání, na tom, jaké jsou tam osobnosti, záleží i na schopnosti těch stran vyjednávat nebo těch osobností vyjednávat. Pokud jsou to osobnosti zkušenější, což mám pocit, že jsem viděla třeba v těch středních Čechách, tak tam už je třeba ta, ta schopnost vyjednávat podstatně lepší, nežli když jsou to osoby úplně nové a najednou přijdou do těch koaličních jednání a neznají moc ty koaliční tanečky. Může tam být samozřejmě i ten rozměr, že někde už jsou tak nějak dohodnutý na některých věcech a nechtějí pustit nikoho dalšího, i tohle může být výčitka, ale klíčový je skutečně ten koaliční potenciál, to znamená schopnost vytvářet funkční koalice a mít jako i určitou takovou politickou zkušenost, jak je vytvářet.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A podíváme-li se na to ryze obecně, tak třeba s ohledem na sněmovní volby příští rok, není lepší častokrát nebo výhodnější v těch krajských zastupitelstvech být v opozici?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že to je vždycky stejné jako, jako opozice má svoje výhody, stejně tak jako samozřejmě přímo rozhodovat má také svoje výhody, ale já bych nekomplikovala nebo nesrovnávala ty sněmovní volby, tam dochází k tomu, že tradičně by v tom parlamentním systému by měl prezident pověřit vítěze nejsilnější teda politické strany, předsedu nejsilnější politické strany, aby zahájil ta vyjednávání a aby ukázal, jestli je schopen sestavit nějakou koalici nebo ne. Tady nikdo nikoho nepověřuje, ale na druhou stranu prostě kdokoliv z těch reprezentantů, z těch zvolených zastupitelů a představitelů těch politických stran, těch lídrů může vyvolávat jakákoliv jednání s kýmkoliv. To není prostě nejmenší problém, musí oslovit ty partnery, musí jít s určitou představou, co jim může nabídnout, kam až pude, kam až nepude, v čem může ustoupit, a to chce už i určitou zkušenost a řekněme i určité pochopení toho, jak se ta koalice vytváří.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od voleb v Česku ke zcela odlišným volbám, míříme do Spojených států. Donald Trump čelí dalšímu obvinění ze sexuálních útoků. S novými svědectvími přišel list New York Times. Tým republikánského kandidáta informaci označil za pomluvu, sám Donald Trump tvrdí, že jde o koordinovaný útok Hillary Clintonové a New York Times a dalších médií. Může se, paní profesorko, podle vašeho odhadu z této poslední aféry Donald Trump dostat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já si nemyslím, že by problém Donalda Trumpa byla tato poslední aféra. Ona spíš jenom dokresluje, řekněme, určitý styl jednání, chování, který má a kterým ale on se vlastně také profiloval, takže tímhle tím on část voličů nesporně získával. Ve svý podstatě s tím bodoval v primárních volbách, ale je velký rozdíl mezi primárními volbami, to jest to, co se děje na jaře toho volebního roku, když uvnitř stran se vlastně vybírá vhodný kandidát. Těch primárních voleb se účastní velmi malej počet lidí a většinou jsou to lidi, kteří jsou nějak hodně stranicky vyprofilovaný, takže jsou to takový ty echt republikáni, echt demokraté, a tam může tenhle ten agresivní styl získat podporu a Trumpovi vyšel. Ve volbách potom na podzim, ty nás teďko čekají, se jedná o nerozhodnuté voliče, o voliče, kteří nejsou nijak silně spjati ani s demokraty, ani s republikány a kteří, řekněme, se snaží uvažovat racionálně a spíše tedy berou voliči prezidenta, prezidentského kandidáta, který je prostě takový jakoby přijatelný, který umí hledat kompromisy a podobně, a to je prostě styl té politické kampaně, který u Trumpa prostě nesedí pro tenhle typ voleb.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme si právě představit ta jednotlivá dějství volby prezidenta Spojených států, protože jich je opravdu několik. Ten výběr není vůbec jednoduchý. Vy jste se dotkla už právě těch primárek, tak jak tedy konkrétně probíhá výběr kandidátů v primárkách, jak se stanovují vůbec ty termíny?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ty primárky jsou taky komplikovaný. Ono je problém v americkém zákonodárství, že řadu věcí upravují jednotlivé státy a těch států je 50, takže dále u těch primárních voleb výběr uvnitř strany to také stanovují jinak republikáni a jinak demokraté, takže opravdu to předvídání je obtížné, ale v zásadě tam také volí se delegáti na konvent, který se sejde potom v létě, a ten konvent definitivně určuje kandidáta. Ti delegáti, co jsou voleni na konvent, jsou zase delegáti, kteří předem říkají a zavazují se, že budou hlasovat, že jejich kandidátem je ten a ten, to znamená, ví se postupně, kolik delegátů má který z těch soupeřících potenciálních kandidátů na prezidenta uvnitř strany, takže konvent to rozhodne a začíná ostrá fáze kampaně už mezi dvěma hlavními protagonisty. Je jich tam více, je tam více kandidátů na prezidenta, ale v zásadě jeden z těch dvou velkých stran má šanci zvítězit. A následují takový zajímavý termíny. První je, kdy vlastně lidé jdou k volbám, a to je přesně stanovený termín a ten termín je první úterý po prvním pondělí v listopadu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se to stalo, že právě první ...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Je k tomu samozřejmě hodně věcí, ale vemme si, že ta Amerika už je teda tou demokracií a ta ústava funguje více jak 200 let, mnohem více než 200 let a tehdy se prostě chtělo, aby to bylo v listopadu, protože nejsou zemědělské práce. Ještě prostě lidé mohou odejít a nepracují na farmě. Dále chtěli, aby to nebylo zase později, kdy už nejsou sjízdné silnice, protože ty volební místnosti nebyly v každém místě, tam se muselo nějakým způsobem dojet, že jo, zejména třeba z těch farem. Měli jsme, máme agrární Ameriku v tý době ještě, takže aby byly sjízdný silnice, takže začátek listopadu. Teď to nemělo být pondělí, protože pondělí je vlastně den, kdy by museli vyjet už v neděli a neděle je den zasvěcen Bohu, takže proto to muselo být to úterý, a zároveň se nechtělo, aby to bylo prvního, za prvé kvůli dušičkám, to je jedna věc, ale za druhé také kvůli tomu, někdo říká, že se dělají lidé, kteří třeba drobní řemeslníci, obchodníci, si dělají uzávěrky, měsíční uzávěrky svého podnikání, tak se, někdo tvrdí, že to bylo prostě až toho druhého z toho důvodu, aby když by byli hodně naštvaný, aby trochu vychladli, než pudou k volbám. Ale to už je taková spíš perlička. Poté, co lidé volí, volí jednotlivý kandidáty, ale ve svý podstatě každý ten kandidát má zase podle předpisu daného státu seznam svých volitelů.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, prosím, to bychom měli zdůraznit, že když se tedy konají americké prezidentské volby v úterý následující po prvním listopadovém pondělku, tak jdou nejprve k volebním urnám občané a po sečtení hlasů přichází na řadu volitelé, tak jak jsou tedy tato hlasování propojená?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ano. A je to tak, že každý stát má nárok na určitý počet volitelů, který je dán zastoupením v Kongresu víceméně podle počtu obyvatel, není to úplně stoprocentně, malinko jsou zvýhodněný menší státy, nejméně volitelů jsou tři, to má třeba Aljaška, nejvíce pětapadesát, to má Kalifornie. Celkově je 538 volitelů a číslo volitelů, který musí kandidát dosáhnout, je 270. To je to magické číslo, který musí dosáhnout. A teďko platí, že kdo získá nejvíce hlasů v daném státě, nikoliv nadpoloviční většinou, protože jsou tam ještě ty malí kandidáti, takže když třeba v Kalifornii někdo získá 49 % hlasů, druhý získá 48,5, tak výsledek je, většinou se to musí přepočítat, když je takhle malý rozdíl, ale výsledek je, že ten, co získá 49 %, získá 55 volitelů. A ten druhý ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Bere vše.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Jasně. A ten druhý nic. Takže, a proto tak je dělaná strategie a ta strategie je ještě teda o tom, že potřebujete to magické číslo 270. Máte obrovský finanční prostředky, ale přesto vždycky jich je málo, takže vy se snažíte, demokrati nebudou investovat do států, kde vždycky vyhrávali, daj tam nějaký fotky a něco takovýho, ale nebudou tam dávat velký peníze. Republikáni tam taky nebudou dávat velký peníze, protože tam vždycky vyhrávají demokrati, takže je to jenom jako formální, ale vytipuje se několik států v různý míře, pak jsou třeba ty čtyři úplně nejvýznamnější, ale celkově tak třeba 10, 11 států, to se jim říká swing states, to jsou ty, co rozhodují, a tam se říká, podívejte se, tady třeba v posledních volbách vyhráli republikáni a podpořili republikánského prezidenta, ale mají demokratickýho guvernéra. A zároveň jako třeba místní zastupitelstvo, místní kongres je demokratický. A je tam vidět, že to je prostě místo, kde se bude soupeřit. A na to, na těch 10, potom ke konci třeba už jenom 4 státy se všechno soustřeďuje. A tam se soustřeďuje ta základní kampaň, protože tam se bude rozhodovat, jaký, kdo vlastně ty volby vyhraje. A podle toho se ale trochu musí volit i témata, ekonomická, máte-li státy ve Středozápadě, tak samozřejmě víte, že tam jsou zemědělci, farmáři a musíte dělat nějakou politiku pro zemědělce, která se nemusí líbit Wall Street, ale vy jí musíte dělat tam. Máte skupiny, kde jsou třeba silně nábožensky cítěný. Někde jinde jsou zase výrazněji liberálnější prostředí, takže oni ty kampaně musí dělat tak, že trochu se soustřeďujou na ty různé oblasti, která bude rozhodovat, letos třeba Florida, Ohio.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to jsem se chtěla zeptat na ty klíčové státy, tradičně v podstatě.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Přesně, přesně, no, jako jo, těch států, ono se trošinku jako mění podle těch průzkumů, ale na to je to soustředěný, ale ten systém, který lidem připadá hrozný, že ty lidi volí někoho, pak ty volitelé tedy volí a mají, je to takový, jako může vyhrát vlastně ten, kdo získá méně hlasů, protože se hraje o volitelích, nehraje se o počtu hlasů, v roce 2000 Al Gore měl o půl milionu hlasů více než George W. Bush, ale 271 volitelů hlasovalo pro Bushe, takže ta strategie je složitá, ale zároveň má svoji logiku. Ona vlastně nutí ty kandidáty, aby hledali, tu zemi drželi pohromadě, protože ty státy jsou většinou z různých prostorů a oni musí hledat, vyvažovat tu politiku a ty zájmy a ta země je skutečně obrovská s rozdílnou ekonomickou situací, s rozdílným zaměřením, když to vezmete tu Aljašku po Kalifornii a někdy ještě Havaj, tak opravdu vidíte, že to je hodně, hodně rozdílný a ta politika těch Spojených států nebo toho prezidenta musí zohledňovat trochu různé styly kulturní, ekonomické a podobně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A teď mi to řekněte, jestli se to opravdu u těchto dvou kandidátů Clintonová - Trump, které někteří američtí voliči skutečně berou jako volbu velmi těžkou, protože Clintonovou mají spojenou s předchozím establishmentem a Trumpovi vyčítají například vulgárnost, tak dá se to udělat, aby jeden z těchto kandidátů tu zemi takto spojil, jak vy říkáte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Jako spojil v tom smyslu, že spojuje ty nejrůznější zájmy a říká, my taky budeme na vás myslet. Samozřejmě že se to dá zjistit a dá se to, projevuje se to, protože oni mají tu kampaň soustředěnou právě na tyhle ty státy. Ty jejich týmy to neustále sledují a vědí, jestli peníze dostat víc do tohohle nebo támhle, kde to posílit, kde posílit nějaký rozměr. Oni se dělají určité šoty třeba, který ukazují najednou třeba k tý, k tomu stylu toho člověka. Když se někde zdálo ve 92., že jako Bill je, Bill Clinton že je upozaděn a Hillary jakože je příliš jako suverénní a najednou ukazovalo se v jednom prostředí, že to nepůsobí příliš dobře, tak okamžitě udělali a pouštěli přes kabelovou televizi, jak on si čte knihu a ona chodí v zástěrce a nese mu bábovku.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Tak ale důležité ještě je říct, že souběžně s hlasováním o novém americkém prezidentovi probíhají také volby do amerického Kongresu, do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu, tak jak ty jsou ovlivněny právě ať už tedy kampaněmi jednotlivých kandidátů a také vůbec samotnou volbou?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
A tohle bych řekla, že je největší problém, kterýmu bude čelit Trump. Možná ty další už jako nikoho ani moc nepřekvapí, další skandály, ale tam ty kandidáti velice často se snaží samozřejmě být propojeni s tím kandidátem na prezidenta, protože je to osoba, o které se hovoří, a v tuto chvíli ale velká část republikánských kandidátů najednou došla k závěru, že pro ně bude lepší a pro jejich šanci na znovuzvolení do Senátu ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Se distancovat.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
A do sněmovny se distancovat. A tohle to je věc, která je hodně výrazná. My víme z těch průzkumů, se ví, že asi přibližně 90 % lidí, který volí republikána jako prezidenta, volí senátory a členy sněmovny republikány. Není to úplně stoprocentní, těch 10 % se někde může pohybovat. Jsem zvědavá, jak to dopadne letos. Je možný ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli se ten poměr změní.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Jestli se ten poměr změní nebo, nebo ne, protože skutečně to bude velký problém a bude velký problém jako u našich senátních voleb, kdo přijde a kdo zůstane doma, protože to vždycky ty výsledky voleb hodně silně ovlivňuje.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Na ty si budeme muset počkat a jistě je okomentujeme i v pořadu Jak to vidí s politoložkou Vladimírou Dvořákovou, která byla dnešním hostem. Děkuji vám za to, paní profesorko, na shledanou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Na shledanou, hezký den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová. V pondělí se na vás budu zase těšit s Ivanem Hoffmanem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: kko , Vladimíra Dvořáková
Spustit audio