Přepis: Jak to vidí Vladimír Plešinger – 3. srpna
Hostem byl Vladimír Plešinger.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Také v srpnu bude pořad Jak to vidí cestovatelský. Dnes mohu přivítat Vladimíra Plešingera. Dobrý den.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Dobrý den.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vladimír Plešinger toho opravdu hodně nacestoval nebo procestoval, ale přitom se necítí být cestovatelem. Tak to byste měl posluchačům vysvětlit, pane Plešingere?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Chtěl bych říct, že to není žádná póza, protože si to skutečně myslím. Já ještě teda vzhledem k tomu, že rád čtu cestovatelskou literaturu, tak pro mě je cestovatel Livingstone nebo Holub nebo dejme tomu z modernějších Hanzelka a Zikmund, to je prostě cestovatel jeden den tady a druhý den třeba cestuje do třeba i do neznámé nějaké pozice, ale prostě cestuje, kdežto já jsem sice teda se taky pohyboval z místa na místo, to je základ mých knížek, ale vždycky to bylo z takovýho ohniska. Já jsem využíval toho, že jsem v určitých exotických, víceméně pro nás exotických zemí žil delší dobu, žil jsem třeba 6 let ve Venezuele, 4 roky ve Středoafrické republice, 5 let dohromady v Anglii, když už dělám takovýhle, no, a pak jsem 3 roky nebo 4 pracoval v Peru s přestávkami, potom v Etiopii. Je to prostě tak, že, že to ohnisko, to se mi stane takovým centrem, nemusí to být ani hlavní město, ale vzhledem k mému zaměstnání, protože jsem tam nebyl jako ...
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Jako cestovatel.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
... amatér cestovatel, byl jsem tam jako zaměstnanec nebo prostě jsem tam pracoval, ale vzhledem k tomu, že to moje zaměstnání je takové toulavé, tak to vždycky, vždycky bez výjimky to prakticky pokrylo celou zemi toto moje ježdění.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vy jste vlastně profesí hydrogeolog, jestli se nepletu.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Ano.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To znamená, toto, tato profese vás přivedla do těch zemí, o kterých jste mluvil?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Tato profese s tím teda, že mám můj background je Přírodovědecká fakulta, takže bych to neomezil jenom na tu hydrogeologii, i teda pracovně to nebyla jenom hydrogeologie, například ve Venezuele to byla částečně ložisková geologie, částečně třeba vzhledem k tomu, že jsem dělal pro OSN ve Středoafrické republice, tak jsem se namočil třeba i ve sčítání lidu, protože to zdánlivě nemá s tou geologií nic společný, ale s hydrogeologií ano, protože jsem dělal vodohospodářský plán a na ten musíte vědět, co se kde teda jako potřebuje, co kde je, mluvím třeba o takzvaných water points, čili o těch bodech, kde teda si dokumentujeme vodu.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, vy jste napsal mnoho knih a publikoval také stovky, možná tisíce článků, ale poslední taková vaše kniha vyšla vlastně na podzim loňského roku a jmenuje se Amazonie a řeky příběhů, to znamená, řekněte něco o té Amazonii?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Já tu Amazonii, to je v pořadí osmá knížka moje, a to jsem koncipoval trošku jinak než ty předešlé, protože Amazonie jednak je obrovská, není nikdo, kdo by procestoval Amazonii nějak tak, aby teda mohl říct - já znám dokonale Amazonii, tak já jsem to koncipoval jako takovou literaturu historického faktu, která ovšem je založená na tom, že jsem na většině těch míst, o kterých píšu, aspoň teda bodově, že jsem na nich byl. Třeba já nevím, Amazonka byla objevena z prostředka, že když tam vplul z přítoku, z přítoku Napo tam vplul Oreiana, tak na ten přítok samozřejmě jsem jel a nějak jsem to tam i prostudoval, protože to už je jenom taková epizoda. Mně bylo divný pořád, že tam je určitý rozpor, že píšou, že teda vpluly ostrovy mezi ostrovy Napa, on tam teda žádný ostrov Napa není, to jsou ostrovy už na Amazonce, ale to je taková drobnost.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A jak vy jste pohyboval tam v Amazonii? Je taková představa obecná z různých cestopisných třeba filmů, že tam lidé pronikají samozřejmě na lodích, pak se brodí nějakými bahnisky, jak vy jste toto snášel, hmyz, zvířata různá, možná nemoci?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Tak já si myslím, že jsem, když už jsem teda byl v Amazonii, tak to už jsem byl otrlý, protože, já nevím, třeba 4 roky ve Středoafrické republice, kde teda prakticky úplně každý, kdo tam je, tak chytí malárii, ať polykáte pilulky nebo nepolykáte, to prostě je taková daná věc a pokud jde teda o nějaký takový to pronikání tím pralesem, tak znova opakuju, že nejsem cestovatel toho typu, který by se tam prosekával mačetou a objevoval nový přítoky, to v podstatě už ani nelze, ale tak já nemám problém se pohybovat v tropech vzhledem k tomu, že jsem na to víceméně zvyklý. Já bych chtěl ještě říct, že teda ta Amazonie, že já jsem pisálek, který toho napíše hodně a jako takovej buy product a ačkoliv to jsem tak nezamýšlel, mi z toho, musel jsem odtrhnout od tý Amazonie celou Orinoki, čili povodí Orinoki, pánev Orinoki, která s Amazonií trochu souvisí, protože tam je taková určitá spojka říční, tak teď teda pracuju, pracuju na Orinoku.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Takže se čtenáři mohou těšit na další knihu. A v čem je Amazonie odlišná od, dejme tomu, ostatních oblastí, kde jste byl, třeba od celé ..., ostatních zemí Jižní Ameriky?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Tak Amazonie, těžko lze říct odlišná, když člověk, ona zabírá třetinu tý Jižní Ameriky, že jo, tak ta Amazonie, ta pánev amazonská je přes 7 milionů čtverečních kilometrů. No, odlišná je samozřejmě tím, že to je největší rovníková pánev na světě a největší, nejvodnatější, že to ústím Amazonky teče tolik vody, že když si složíte následující tři nejvodnatější řeky, tak to ještě nedá dohromady pořád tu, tu Amazonii, pokud teda vynechám Kongo, kde teče také dost vody, ale pořád je to čtvrtina proti tý Amazonii. Ale tak Amazonie samozřejmě není úplně jednotná, ale v podstatě teda, co je na ní charakteristické, je to, že tam je dosud největší les na světě, největší prales, největší biodiverzita, že jo, ale ta biodiverzita zase není v tom, že byste tam na každém kroku potkávali velký zvíře, jako to bývalo třeba v afrických savanách, tak to nikoliv, ale zase malá zvířata, těch tam potkáte hodně, to je prostě obrovský hmyz nižší bezobratlí, takový ty většinou, co vás obtěžujou nebo co s nima těžko člověk žije, tak těch je tam hodně.
/ Písnieka /
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí. Také dnes je zaměřen cestovatelsky a naším hostem je Vladimír Plešinger. My jsme hovořili před písničkou o Jižní Americe o Amazonii a vy jste se zmínil, že do té knihy, kterou vlastně jste na podzim loňského roku vydal, Amazonie a řeky příběhu se vám nedostalo Orinoko, tak teďka máte možnost říct něco k Orinoku. Kdy například byl objeven pramen Orinoka až?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
No, právě s tím pramenem Orinoka, to je taková věc, která teda se protáhla až do druhé půlky dvacátého století, což je hodně pozdě na takovej základní zeměpisný objev a já, pokud teda je mi známo, tak dosud se tam dostaly tak 3-4 výpravy, tedy to je záležitost expedice, a dneska ještě komplikovaná tím, že jednak teda tam jsou skutečně ještě divocí indiáni, ti proslulí Janomamové, se kterými teda není úplně jednoduchá, úplně jednoduchý styk, ale hlavně si to teda hlídají dneska Venezuelci, který to jako hlídají vojensky, ale nikoliv ten pramen, to jsou asi 400 metrů od pramenu, ale pak už teda se tam musíte nějak dostat a i když říkám expedičně, tak největší problém pohonné hmoty, to musíte teda po tý řece s sebou vézt a v určitým okamžiku teda ta řeka už je nesjízdná, takže zase musíte teda se prosekávat nebo procházet tím pralesem a já si teda ..., Orinoko je horní, dolní a střední, ale teda dostat se dál na to střední, já nikoho neznám, kdo se dostal na to horní, který začíná od peřejí, který se jmenujou Vaharibos a to, že se u nás prodávají dvě knížky, které se jmenujou K pramenům Orinoka, tak to je od těch autorů trošku takový přehnaný, jednak ta první ta je překlad z francouzského Grelier. I Francouzi, když si ťuknete na Wikipedii, tak napíšou, že Grelier objevil prameny Orinoka, ale on tam nikdy nebyl, on se vrátil, když byl asi 100 kilometrů před pramenem. Druhou knihu k pramenům Orinoka, co se u nás prodávala, napsal vynikající zoolog, který ovšem tam byl na výletě na jedné misi 250 kilometrů od pramenů Orinoka, takže to bylo z jeho strany taková trošku jako metafora nebo k pramenům Orinoka se prostě dneska dostanete stejně těžko jako v tom roce 51, když bylo objevený.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Takže až v roce 1951.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Ano, ano. Já jsem právě se seznámil tehdy ještě žijícími na geologickým kongresu v Caracasu v roce 77, jsem se seznámil s třemi účastníky té slavné výpravy v tom roce 1951. To bych chtěl popsat teda v té nové knížce, pokud teda vyjde.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak na to se budeme samozřejmě těšit. A ještě možná, když už jsme v Jižní Americe, tak pojďte říct něco k Venezuele, k pobytu vašemu ve Venezuele. Co vás zaujalo nejvíc na této zemi?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Pro mě, já tomu říkám syndrom první štace. Pro mě to byla první dlouhodobá teda štace ještě v letech sedmdesátých, 74 až 80 jsem tam byl v jednom kuse, a to byla ta Venezuela v takovým boomu, to byly pro Venezuelu to byla zlatá léta, takže skutečně tam člověk žil ..., jednak tam bylo bezpečno, což dneska není, a jednak teda tam bylo fůra věcí, který dneska třeba se zdají, zdají úplně normální, třeba já nevím cesta k nejvyššímu vodopádu k Salto Ángel nebo vylézt na Roraimu, což je stolová hora na hranici, ale tenkrát to bylo dobrodružství, tenkrát to bylo úplně jiný, ale svým způsobem teda to bylo taky jiný jako v pozitivním smyslu, že třeba já jsem se setkal s etniky, které dneska už teda ne, že zanikly, ale v podstatě se rozpustily mezi těmi bílými obyvateli. Takoví ti nahatí s odpuštěním indiáni nebo Tiloni nebo Janomamové, to už je, to už je historická věc, takže já jsem v tomto případě celkem šťastnej, že jsem tak starej, že jsem to ještě stihnul, když to bylo zajímavý.
/ Písnieka /
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
V dnešním pořadu Jak to vidí je hostem Vladimír Plešinger a my se teď přesuneme z Jižní Ameriky do Afriky a já se zeptám na váš pobyt ve Středoafrické republice.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
No, já, když jsem jel do tý Středoafrický republiky, tak to bylo, byl jsem na briefingu předtím v New Yorku a původně jsem měl jet na Kapverdy, u moře, že jo, tak a když teda se to tam tak seběhlo, že najednou tam potřebovali někoho narychlo do toho, tak já jsem se hrozně radoval. Tam se divili, ti říkali - to je the most difficult country, jako že to je nejtěžší země na světě a skutečně do určitý míry je.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A co jste tam, co jste tam jel dělat?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
No, tak já jsem tam jednak teda dělal vodohospodářský plán a jednak jsem tam dělal, měl jsem program velký studny pro obyvatelstva, to se jmenovalo Rural Water Supply, čili zásobování venkova vodou. Tady to jsme tam měli takový soupravy a jezdilo se po zemi a dělal se průzkum a potom teda ty studny, ale ten vodohospodářský plán, ten byl zase něco jinýho, to v podstatě musíte vědět každej kus země, jak je zásobovaný a co potřebuje. Tím se člověk dostal teda ..., Středoafrická republika je obrovská, že, a největší než kterýkoliv evropský stát kromě Ruska, ale dostal jsem se všude, což dneska už není možný, protože se to tam, abych to řekl vulgárně, mydlí.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Rozumíme tomu, co myslíte.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
A já jsem tam přijel teda taky v takovou dramatickou chvíli, já jsem přijel v lednu 87, poněvadž jsem tam byl 4 roky, ale těsně předtím na konci listopadu se vrátil do Středoafrický republiky diktátor, kterej tam teda byl diktátorem po 14 let, kterej vysloveně určoval osudy všech těch lidí, se kterými jsem se stýkal a teď teda, já jsem přijel a ti všichni byli jak v tranzu, ti měli u uší malý tranzistory a poslouchali proces, kterej teda s tím Bokassou se zrovna odehrával. A já si myslím, že jsem asi jedinej Čech, kterej se tam dostal do tý soudní síně, to bylo veřejný, ale museli jste mít protekci, tak jsem na jeden den tu protekci měl. Myslím, že ten Bokassa tam působil vysloveně charismaticky a to teda neříkám s tím, že bych pro něj měl nějakou slabost. Já v tý jedný knížce o něm napsal 60stránkovou kapitolu, protože tam jsou nesmírně zajímavý věci, například to, že správce jeho nejhorší věznice byl Čech, jo, správce byl Čech Vilém Šachr, ale to je taková odbočka, kterou bychom museli probírat dlouho.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, ale je zajímavá odbočka.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
To je velice zajímavý. Tak, já nevím, asi odkážu na svou knížku, protože to by bylo dlouhý.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dobře.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Ale znal jsem se synem toho Čecha, který teda zůstal v ..., ten Šachr mladší, ten zůstal ve Středoafrický republice a v podstatě to byl jedinej běloh, který tam měl jenom středoafrický pas, jo, to byl Středoafričan, ale tak s tím jsem občas zašel na pivo, a ten jeho otec, to byl hrdina světové /nesrozumitelné/, ten měl nejvyšší státní vyznamenání sovětský, český a francouzský.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To jsou zajímavé osudy. A ovšem vy jste se ve Středoafrické republice účastnil na sčítání lidu, a dokonce, to je zajímavé, jak jste se k tomuto dostal vlastně?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
No, vzhledem k tomu, že jsem dělal ten vodohospodářský plán, tak to musíte mít přehled o tom, kolik kde žije lidí a teď teda byl velký jako takový zátah v roce 88, že se udělalo sčítání lidu, který bylo financováno z jako ústředí z OSN a vzhledem k tomu, že já jsem měl na mém projektu 12 aut, tak všechny teda jsem měl příkaz přímo, a já jsem se z toho radoval, jako dát na to, jako to bylo bodový, že jo, že v určitým okamžiku to muselo rozjet a muselo se teda zjistit, jak je to s těma, formuláře a vyplnit a dát dohromady a já jsem teda ještě se s tím svezl tak, že podle svýho vlastního přání jsem se dostal jako sčítací komisař k Pygmejům, a k Pygmejům do pralesa, ne takovejm, co byli takový trošku už civilizovaný. Takže to bylo naprosto, naprosto perfektní.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A jakým způsobem se sčítají Pygmejové, prosím vás?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
To bych taky teda v podstatě, v podstatě rád věděl, v podstatě, co jsem mohl říct naprosto odpovědně, byly počty, kde prostě jsem byl u dvou takovej těch klanů, ty nejsou vysoký ty počty, tak to se prostě dalo spočítat, ale teď, ptejte se Pygmeje, kterej počítá jenom do 5, na jeho věk třeba, to jsou další věci, náboženství, že jo, šamanismus, nebo takovýhle věci, který teda v tom formuláři byly, ale bylo to nesmírně zajímavý, protože zase na druhý straně nahlédl člověk do života naprosto svéráznýho etnika, který teda my máme za primitivní, ale oni můžou zrovna tak mít za primitivní nás, protože my v tom pralese, oni znají třeba, já nevím, stovky rostlin, ale v každým vývojovým stádiu, když jsou mladý, když jsou starší, totéž o zvířatech. Že jo stopu on poznal, jestli je to mladý prase pralesní nebo jestli to je velký. Takže je to v podstatě takhle.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A jak jste se k nim vůbec dostal, aby vás, aby vás přijali vůbec?
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
No, tak ti Pygmejové jsou velice přívětiví a je takovej zvyk, že se jim tam něco nosí a v té Středoafrické republice to byly buď cigarety anebo sůl a já jako notorický nekuřák teda, přestože ty cigarety, to bylo, je zajímavý teda, to je odbočka, že ti Pygmejové všichni kouřej i děti.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to je velmi zajímavé.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
A přitom choděj nahatý, ale kouřej. A takže jsem se tam dostal docela obtížně, ale dostal jsem se ke dvěma těm klanům, který byly doopravdy velice ještě takový původní.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak asi bysme si mohli povídat ještě delší dobu. Dnešním hostem byl Vladimír Plešinger, cestovatel, který procestoval mnoho zemí světa a vydal také několik knih a napsal mnoho článků. Já vám děkuji. Přeji vám hezký den, ať se vám daří.
Vladimír PLEŠINGER, hydrogeolog
--------------------
Já taky děkuju za pozvání.
Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den přeje Miroslav Dittrich.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka