Přepis: Jak to vidí Václav Malý - 6. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den vám přeji.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Svět truchlí nad smrtí Nelsona Mandely, symbolu úspěšného boje za svobodu. Jižní Afrika ztratila bojovníka proti apartheidu, oporu. S čím vy si spojujete, monsignore, tuto osobnost?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Především s tím, že Nelson Mandela dospěl k postoji nenásilí. Protože opravdu ta situace rasismu v Jihoafrické republice byla hrozná. On byl zakladatelem Afrického národního svazu, v jehož čele stál, kvůli tomu strávil ve vězení 27 let, to je nepředstavitelně dlouhá doba a vůbec ne v nějakých růžových podmínkách. A samozřejmě občas se vyskytly radikalismy, černošská část obyvatelstva Jihoafrické republiky někdy měla blízko k násilí a tohle dovedl tlumit. Nakonec tedy, když byl propuštěn z vězení, stal se prvním tedy černošským prezidentem, tak trval na tom, aby opravdu vždycky ten protest byl nenásilný. A to myslím, že je velmi důležité zvláště v dnešním světě, kde se spoléhá na sílu. A zároveň byl taky spoluautorem opravdu demokratické ústavy. Že se ji úplně nedaří naplňovat, to je jiná věc, ale stal se symbolem. Symbolem za lidskou důstojnost, symbolem, že musí být odstraněny všechny přehrady mezi lidmi různých barev, že neexistují nižší rasy a vyšší rasy. To myslím, že se trvale tedy zapíše do dějin. A stal se i symbolem nejen Jihoafrické republiky, ale dá se říci, celého černého kontinentu. A také je třeba říci, že Jihoafrická republika dnes je demokratickým státem, který samozřejmě se také musí potýkat s kriminalitou, potýká se s těžkostmi ekonomickými, nicméně je to demokratický stát a na tom má tedy také zásluhu tento zemřelý muž Nelson Mandela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americký prezident Barack Obama dnes prohlásil, že Nelson Mandela obrátil oblouk vesmírné morálky směrem k spravedlnosti. Za ten neutuchající boj proti rasové segregaci získal Nelson Mandela Nobelovu cenu za mír. Co myslíte, monsignore, nakolik ovlivnil, dodal odvahy dalším lidem právě v boji za svobodu proti diskriminaci?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že jo, že ovlivnil hodně lidí. Já jsem jeho cestu sledoval ještě před rokem 1989, dokonce jsem podepsal nějakou petici na jeho propuštění. Ale nemělo by se zapomínat na druhou velkou osobu Jihoafrické republiky, anglikánský arcibiskup Desmond Tutu. Ten je rovněž tedy nositelem Nobelovy ceny míru a je to člověk opravdu s velkým rozhledem, který se snaží stále tedy také vést ty, kteří mu naslouchají, k nenásilí, k zápasu o lidskou důstojnost, k zápasu o spravedlnost, rovnost před zákonem. Takže bych řekl, že Nelson Mandela samozřejmě ční, ale neméně tedy důležitou postavou i dnes je tento anglikánský arcibiskup Desmond Tutu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme k nám do Česka, takže čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou prázdná slova, to ve svém životě a svými činy prokázali i letošní laureáti cen Paměti národa. O čem vypovídají jejich příběhy? Felix Kolmer, František Wiendl, Jiří Stránský, Dana Němcová.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No vypovídají o neobyčejné vytrvalosti, o síle přesvědčení. Já jsem tyto lidi kromě Dany Němcové a pana inženýra Stránského neznal, já jsem na tom Žofíně byl při udělování ceny Paměti národa a musím říci, že jsem tam seděl s otevřenými ústy. Protože už ten první odměněný, pan Felix Kolmer, kterému je 90 let, nebo 91 dokonce, který je odborníkem na akustiku, tak seděl v několika koncentrácích a v Terezíně například objevil chodbu, jíž se dalo uniknout z terezínského ghetta. A on se vrátil a vrátil se tedy dvakrát, aby to umožnil i druhým. Jenže samozřejmě potom ho převezli do jiného lágru, ale to je něco úžasného, že v té chvíli nemyslel na sebe, ale, že myslel na ty druhé. Takže to mi vyrazilo úplně dech a samozřejmě on se řídil skautskou zásadou, on to také řekl ve svém krátkém proslovu, že musí vydržet, aby mohl pomáhat druhým. Takže já se cítil takhle malinký a říkal jsem si, toho bych asi úplně nebyl schopen. Ten další vyznamenaný byl pan František Wiendl, původně projektant, který se zapojil do odboje už za druhé světové války a potom po únoru 1948 pomohl za hranice mnoha lidem a vždycky se vrátil, zase nemyslel na sebe, nedělal to kvůli zisku, ale aby pomohl lidem. Takže opravdu zářný příklad. Jiřího Stránského asi není třeba příliš představovat, to je známý spisovatel, člověk, který má takové jasné myšlení, který do dnes píše takové jasné články a kterého si osobně tedy velmi vážím, který se nenechal zlomit. On byl zavřen nejen v 50. letech, ale také dokonce v 70. letech, o tom se poměrně málo ví. No a Dana Němcová to je takové zářivé sluníčko. Tu já už znám velmi dlouho, do dnes se s ní setkávám. Je to žena, která opravdu pro druhé by se naprosto vydala, byla ženou Jiřího Němce, významného katolického intelektuála a stála také u zrodu Charty 77, zároveň dnes je tedy předsedkyně správní rady Lidé dobré vůle Olgy Havlové a také tedy pracovala v poradně pro uprchlíky. Jo, takže naprosto altruistická bytost, taková klidná a vždy se s ní rád setkám, protože od ní vždycky načerpám takový klid, pokoj a nadhled. Vychovala 7 dětí, takže nezanedbávala tedy ani rodinu. A těm dětem dala nejlepší vklad, že ona, jak psycholožka, tak samozřejmě po Chartě nemohla pracovat ve své původní profesi, potom dělal takové práce jako uklízečku a tak dále a přesto tedy nikdy se nezlomila. Tak díky Bohu za tyto lidi, že mezi námi žijí. Už je to tedy odcházející generace, ale ti mladší potřebují vidět, že v životě se vyplatí především mít rovnou páteř, že není to nejdůležitější, jaké společenské postavení člověk má, nebo kterého společenského postavení člověk dosáhne, ale jestli dovede být opravdu přesvědčení, za tím přesvědčením jít a jestli se dovede dívat okolo sebe. A včera jsem byl zase také svědkem takové milé události, protože byla udělena cena Jaromíra Šarvrdy, na kterého by se také nemělo zapomínat, to byl ostravský spisovatel, který si tedy zkusil v Ostravě své. To my v Praze jsme to měli tehdy mnohem lehčí před rokem 89 a proto tedy na jeho památku se uděluje cena Jaromíra Šavrdy a včera jí dostala už také tedy stará paní, které je 86 let, Romka, poslední žijící Romka, která zažila holocaust, ale naštěstí díky starostovi vesnice, v níž vyrůstala, v níž měla svou rodinu, tak se mohli ukrýt, takže druhou světovou válku přežila. Zatímco většina jejích příbuzných ne. Takže tak úctyhodná paní, která se krásně vyjadřuje a pořád je ještě taková plná energie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na ty životní příběhy těch oceněných a samozřejmě dalších lidí, co myslíte, monsignore, měli bychom i dnes odvahu k podobným činům?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, to je výzva pro každého z nás. Já jsem si to hned vztáhl na sebe a říkal jsem si, nevím, nevím, člověče, jestli bys v těch situacích obstál a jestli bys především v těch situacích dovedl myslet taky na ty druhé. Protože člověk možná ještě jako obstojí, že se řekne, ne, nepodlehnu, ale teď jde o to, si říci, ti druzí jsou na tom hůře, anebo mohu ještě také pomoci těm druhým. A tam člověk asi většinou tu otázku si moc tak nedává. Takže rozhodně tedy tito lidé jsou pro mě výzvou a já se do takových situací vypjatých nedostal, doufám, že se nedostanu, to říkám upřímně a opravdu nevím, jestli bych já obstál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme spolu o odvaze, o boji za svobodu, protirasové diskriminaci, o lidských právech. Podívejme se teď na Ukrajinu, která svádí boj o budoucnost, takhle bychom to mohli formulovat. Jak se díváte na události na Ukrajině? Vlastně přesně před týdnem měla země podepsat asociační dohodu s Evropskou unií a na poslední chvíli vláda Janukovyče couvla.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já tu situaci sleduji, bohužel v našich sdělovacích prostředcích je často velmi povrchní informováno, ale člověk dneska má možnosti získat je z jiných zdrojů. Já jenom mám strach, aby se ti protestující neunavili. A je neobyčejná drzost a arogance, že v této chvíli současný prezident Janukovyč odjel do Číny, místo tedy, aby se zabýval tím, co ti demonstranti žádají, aby vysvětloval své kroky, proč nepodepsal tu asociační dohodu. Víte, ta arogance moci, to je něco neuvěřitelného. Bohužel je tam špatné mrazivé počasí, takže je otázka, jestli tedy současný vládnoucí nepočítali tedy s tím, že až se lidé unaví, takže zase z toho náměstí odejdou. Ale čeho si teď vážím, že ti, kteří jsou v čele těchto protestů, tak jim záleží na tom, aby tam nedocházelo k násilí, aby tam nedocházelo k provokacím. A kdo mě tedy mile překvapuje, je boxer Kličko. Protože on jednak tedy v čele opoziční strany a konečně tady člověk zase vidí také nějakého sportovce a on není ledajaký sportovec, je mistr světa, nedávno zase tedy získal ten titul, porazil, já už jako nevím koho, ale že je to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechny.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
... všechny, ale, že je to člověk, který tedy z toho nepije, který tedy té své popularity využívá pro dobrou věc. A to myslím, že je povzbuzení pro sportovce, protože někdy, při vší jaksi úctě a obdivu k výkonu těch sportovců, jejich intelektuální vybavení, nebo jejich životní rozhled je velmi úzký. Takže i z tohohle hlediska já tedy sleduji tu situaci na Ukrajině a fandím tomu a přál bych si, aby opravdu Ukrajina byla vtažena více do Evropské unie, protože to prospěje i nám. U nás máme zkušenost z mnoha tedy pracujícími Ukrajinci, bohužel často za ponižujících podmínek a kdyby se podařilo vtáhnout Ukrajinu do Evropské unie, tak samozřejmě tím by tak nastaly změny v tom systému. I ekonomicky by pomaličku Ukrajina začala se zlepšovat a tím by se tedy zlepšily podmínky i těch, které třeba potkáváme každý den. Víte, já na Hradčanech když bydlím, tam v jedné stavební firmě také pracují Ukrajinci a čas od času je vidím a vždycky se tak jako potěším, když aspoň prohodím s nimi pár slov. A oni jsou mezi nimi inženýři, doktoři, to nejsou jenom tedy lidé, kteří by neměli nějaký životní rozhled a oni s takovým vděkem dělají ty nejhorší práce. Víte, až se člověk tedy stydí. Takže Ukrajincům v tomto smyslu fandím a hlavně, aby vydrželi a hlavně tedy, aby se to obešlo bez násilí a aby to vedlo k nějakému pozitivnímu cíli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, uvědomujeme si my, tady u nás v Česku výhody našeho členství v Evropské unii?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl, že pořád se to zpochybňuje, já jsem jezdil 12 let do Bruselu, kde jsem slyšel přednášet celou škálu významných představitelů Evropské unie, nebudu je tady všechny jmenovat. A samozřejmě vím, že to má i své slabosti. Na druhé straně především ta hlavní výhoda je bezpečnost. Že nemůže jednotlivý stát Evropské unie najednou vystoupit, jako se stalo v minulém 20. století, že jo, že Německo dvakrát tedy jako vystoupilo a šlo si za svými cíli a víme, co z toho tedy bylo, to dneska není možno. Ty vazby jsou tak těsné, že nemůže se najednou jako nějaký stát utrhnout, i když samozřejmě dobrovolně může vystoupit, ale ty bezpečnostní vazby jsou velmi důležité, to si lidé málo uvědomují. Víme, co způsobila balkánská válka začátkem 90. let minulého století. Potom opravdu v zásadách Evropské unie je rovnost před zákonem, to je přece nesmírně jako důležité. A zároveň tedy princip solidarity a důraz na lidská práva. Že samozřejmě někdy ve jménu takzvané politické korektnosti se rozhoduje všelicos, to je pravda, ale zásadní je důraz na demokracii, demokratický systém. A musíme být upřímní, od té doby, co jsme v Evropské unii, tak se mnohé zlepšilo i ekonomicky. Samozřejmě my pořád jako se poměřujeme s Německem, ale my nemůžeme přece jako během pár let dosáhnout úrovně Německa, protože za Německem je tvrdá práce několik desetiletí a my bychom se tady měli učit a nejenom tedy pokukovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před námi je druhá adventní neděle. Tu první papež František strávil se studenty římských univerzit, vyzval je k tomu, aby se nebáli výzev současného světa, aby nesledovali život jen z balkónu, aby se zapojili v boji proti chudobě, to jsou ostatně priority, cíle jeho pontifikátu. Jak se mu v tom daří, prosazovat tyto myšlenky?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Nedávno vydal takzvanou exhortaci, Radost evangelia a musím říci, že mě velmi potěšil některými myšlenkami. Já tady nebudu rozebírat celou tu dlouhou stať. Především, že tam řekl, že církev má mít také odvahu být raněná, havarovaná, ušpiněná. No, to jsou silná slova. V jakém slova smyslu ušpiněná? To znamená, aby neusilovala jenom o svoji bezvadnost, dokonalost, ale právě, aby vstoupila i do sfér lidské pospolitosti, mezi lidi, kteří se ocítají tedy na pokraji depresí, na pokraji chudoby, lidé, kteří si nevědí rady se svým životem. A že tam je tedy místo církve. Že církev má být plná modřin a že nemá být bručounem. To je bezvadné, že on se vyjadřuje takovýmto lidským způsobem. Nejsou to taková ta vznešená slova, ale naprosto tedy pochopitelné. Samozřejmě, když říká plná modřin, tak nemyslí, aby církev selhávala ve svých morálních zásadách, nebo lépe řečeno věřících, ale aby právě se pustila s odvahou i tam, kam druzí nemají odvahu vstoupit. A víte, mě to velmi potěšilo. Já nechci připomínat sebe, ale já jsem před časem byl mezi prostitutkami, mezi mladými chlapci, kteří tedy také provozují prostituci tady v Praze, byl jsem mezi bezdomovci a tehdy jsem si říkal, vždyť jako důležité, aby člověk se nebál vstoupit i do těchto oblastí, které jsou problematické a rozhodně jako to není jednoduché řešení. A tak mě František potěšil, že tímhle tím mě povzbudil, že má v tomto smyslu to samé smýšlení. Já se s ním nechci jako srovnávat, aby bylo jasno, ale potěšilo mě, že ten můj krok, že mi v podstatě František dal zapravdu, aniž jaksi ví o nějakém Václavu Malém, samozřejmě, že o něm nic neví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jste na jedné stejné vlně, monsignore.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
V tomhle tom jsme na jedné stejné vlně. Potom František tam použil nádherný obrat, že církev by měla se snažit o revoluci něhy. No, tak poprvé slyším od nejvyššího církevního představitele, že mluví o něze. To neznamená o sentimentalitě, ale my už jsme tady také několikrát hovořili v různých souvislostech, že dneska chybí něha, i v těch vztazích partnerských, manželských je často jako siláctví, často taková soutěž, konkurence a podobně a něha, jakoby nepatřila do života, jakoby to byla slabost. A on právě řekne, že křesťan by měl také něžný. To znamená obrazně řečeno, uměl by, především by měl umět pohladit, přijmout toho druhého, vzít ho takového, jaký je a nějak ho povzbudit. Tak tahle ta myšlenka se mi tedy velmi líbila a právě on říká, že k tomu ještě máme daleko. No a potom tam také mluví o konverzi papežství. Víte, papežství se někdy může v té konkrétní podobě i dnes vnímat jako monarchismus. Jako tedy ten nejvyšší, který je obklopen dvorem a má daleko k lidem, má daleko i k dalším představitelům církve. A právě František tohle to rozbíjí, František opravdu chce dát více pravomocí těm místním biskupským konferencím a on říká: Co je univerzální, to nejsou starosti jednotlivých místních církví, co se týká třeba, já nevím, způsobu hlásání a podobně, ale jmenuje univerzální výzvy, které se týkají celé církve, zase je chudoba, migrace a ochrana klimatu. No, tak toto tedy jasně říci a postavit to jakoby vedle těch výzev, které on klade tedy na místní úroveň, tak to myslím, že zaslouží velikou pochvalu a odvahu. Samozřejmě hned novináři si všimli, že jeho postoje k potratům se nezměnily, ale přece v tom to jako není. Jistě, že se nebudou jako měnit jeho postoje vůči potratům, že je především důležité si všimnout těhle těch nových momentů, kdy dochází k určitému posunu ve výhledu církve jako takové. A to on ten výhled jako dává. Já bych tady mohl rozebírat další ty myšlenky, ale tohle se mi zdá tak jako nejdůležitější a velmi mě to tedy těší a je to fajn, že se člověk tedy může také jako opřít o slovo někoho, o němž si jako nelze říci, to je nějakej naivka, to je člověk, kterej jako o realitě nic neví. Ale on té realitě ví a líbí se mi, že i v tom Vatikánu není uzavřen v těch komnatách, jo a že se snaží být co nejvíce ve styku v s lidmi, protože jako církev, pro koho jsme tady, jsme tady pro lidi a nejenom abychom pěstovali nějakou vlastní dokonalost a bezvadnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vypadá to, monsignore, z vašeho nadšení, jak to líčíte, že jste docela postrádal slova takového ražení nebo takového směru.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ty poslední papežové, každý měl své charisma, samozřejmě. A Pavel II. má velikou zásluhu také na tom, že padla železná opona, byl to člověk taky velmi inspirativní. Benedikt to byl intelektuál, samozřejmě byla radost číst některé jeho úvahy, ale samozřejmě František je dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní posluchačka Věra vás zdraví, přeje hezký advent a připomíná, že k vánoční výzdobě Vatikánu letos poslouží strom od Domažlic, což je určitě hezké.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, už je to podruhé, kdy strom z území České republiky bude stát na Svatopetrském náměstí v Římě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud se nepletu, tak ho ale přivezou Bavoři, a to v rámci právě česko-německého přátelství. Otázka pro vás od pana inženýra, architekta Františka, kterého zajímá, zda majetek římskokatolické církve je majetkem Vatikánu.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Není majetkem Vatikánu. Ten majetek, který má být navrácen, ten patří jednotlivým právnickým osobám římskokatolické církve. Ať už jsou to farnosti, ať už jsou to církevní řády, ať už jsou to třeba biskupství. Takže Vatikán s tím opravdu nemá nic společného a Vatikán z toho nebude těžit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prozraďte nám ještě, jak vy osobně trávíte advent? Pro vás je to mnoho povinností.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Pro mě je to mnoho povinností, já jsem zván na různá předvánoční setkání. A řeknu upřímně, že se jim vyhýbám, pokud mohu. Ne z nějaké zarputilosti, nebo škarohlídství, ale já opravdu chci prožívat advent. A bohužel biskupové jsou vláčeni z akce do akce a oni by měli být příkladem, že ten advent má být dobou zklidnění, ztišení, usebrání, aby to potom tedy vyústilo v ten jásot vánoční při té půlnoční mši. A zatímco my pořád jsme jako někam zváni, a víte, ono, když potom člověk absolvuje během adventu 10, 15 předvánočních setkání, tak už z těch Vánoc nic nemáte. Proto já se tomu vyhýbám, já to říkám jako upřímně. Já rád mám lidi, rád přijdu, když jsem někam pozván, ale advent si chci alespoň z části zachovat jako advent.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se mimochodem zaměřujete ve svých kázáních? Našel jste nějakou inspiraci pro letošní rok, možné i v té exhortaci papeže Františka?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No především advent znamená příchod, jednak tedy při adventu si připomínáme takové čekání na příchod Ježíše, který tedy žil na území Palestiny, ale zároveň tedy také tu naději, kterou jako křesťané máme, že jednou, na konci věků, nikdo neví kdy a jak, přijde tedy Ježíš, kdy s konečnou platností budou stvořena nová Země a nová nebesa. To je takové obrazné jako vyjádření. Ale advent je přicházení. A víte, mě fascinuje ta myšlenka, že člověk má být připraven na přicházení těch druhých a skrze ty druhé na přicházení Ježíše. Protože jedno slovo evangelia je, že, co jste udělali pro ty potřebné, tak mně jste udělali. Takže já stále tedy tak nějak se točím okolo té myšlenky, abychom byli připraveni na to stálé přicházení Ježíše skrze ty druhé. Ne v nějakých ideích, ne v nějakých mimořádných zážitcích, ale právě, že člověk každodenně někoho jako potkává. Protože člověk přece jako více myslí na sebe a má člověk jako starosti, radosti a plány a člověk někdy může nějak mít tak jako klapky na očích. Tak aby člověk neměl ty na očích ty klapky, o to se tedy snažím a k tomu se snažím tedy také povzbuzovat zvláště o tom adventu ty, jimiž tedy hlásám radostnou zvěst evengelia.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji a děkuji za dnešní rozhovor, monsignore Václave Malý. Budu se těšit na další návštěvu už v novém roce. Takže krásné a šťastné, veselé Vánoce vám přeji.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Také vám i posluchačům, aby vpluli do těch Vánoc opravdu v takovém klidu a tím potom bude ta radost větší a dosažnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší Zita Senková. V pondělí s Ivanem Hoffmanem. Hezký den.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Taky.