Přepis: Jak to vidí Václav Malý - 4. října

4. říjen 2013

Jak se žije Čechům v rumunském Banátu? Nejen podrobnosti ohledně své poslední mise prozradil nový předseda Rady České biskupské konference pro krajany v zahraničí Václav Malý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je monseigneur Václav Malý, světící biskup pražský, dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako nový předseda Rady České biskupské konference pro krajany v zahraničí jste navštívil Čechy v rumunském Banátu. Než se dostaneme k tomu samotnému pobytu, alespoň krátce, co obnáší všechno vaše mise, co je vaším posláním?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Mým posláním v této službě je navštívit komunity katolíků, v podstatě v celém světě, takže teď jsem v takové fázi seznamování, příští týden pojedu na 14 dní do Spojených států amerických. Byl už jsem v Londýně, v Paříži, v Curychu, v Bruselu, také se budu muset vypravit na Ukrajinu příští rok, do Kanady, možná i do Austrálie, takže toho je opravdu hodně. Právě v rámci této služby jsem minulý týden navštívil Banát, protože tam je několik ryze českých vesnic a několik vesnice, kde jsou také Češi, ale kde převažují Srbové, nebo Chorvati. Bylo to pro mě velmi zajímavé, protože já o tom Banátu přirozeně slyšel už celá léta. Páter Mašek, který takovým symbolem těch banátských Čechů, tak mě navštívil už v roce 1990. Bylo natočeno několik reportáží, film o tom Banátu. Stalo se to takovou exotickou turistickou atrakcí. Ale já samozřejmě jsem se nesoustředil na turismus, ale na setkání s konkrétními lidmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se našim krajanům monseigneur žije momentálně?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jsou to lidé velmi pracovití, lidé, kteří opravdu dřou, kteří jsou schopni si obstarat potravu, netrpí tam hladem. Bída tam není, co se týká tedy nasycení, ale samozřejmě žijí ve velmi skromných podmínkách, ty vesničky jsou některé velmi těžké přístupné, je to pro mě neuvěřitelné. Rumunsko je v Evropské unii a k některým těm vesničkám se dostanete jen po cestách velmi hrbolatých, kde jsou veliké díry, nejsou vůbec ty cesty asfaltované, takže samozřejmě ten kontakt s tím světem je velmi těžký. Zároveň také tam byly zrušeny doly, protože velká část mužů pracovala v dolech, ať už na černé uhlí nebo v dolech, kde se těžila měď. Bohužel to vyvolalo tedy samozřejmě i sociální napětí, protože ti muži dneska jsou bez práce, naštěstí tedy ti, kteří pracovali 20 let v těch dolech, tak dostávají důchod, ale někteří přirozeně nepracovali 20 let, takže do práce někam dál je velmi daleko. Ta cesta opravdu je hlavně asi v zimě, když jsem si představil, hrozná. Protože my jsme se tam kodrcali s páterem Maškem po všech těch vesnicích a to jsem si tedy užil. Jenom bych chtěl upozornit, že jsem tam slyšel opravdu poměrně dost často, Češi, kteří tam jezdí, turisté, jak mladí lidé, konají se tam různé festivaly, že se chovají často neomaleně. To je tradiční prostředí, když tam přijdete, tak se ocitnete v atmosféře někdy v začátku 20.století. To jsou lidé hluboce věřící, já neříkám, že je všechno jakoby bezvadné, to jsou lidé tradiční a teď jako se tam chovat, že tam jaksi vnáší určité mravy, které na které jsou zvyklí tady, tak si myslím, že je to velmi nehorázné. Tak bych se přimlouval za to, aby ti lidé, kteří tam cestují, je to krásná krajina, ti lidé jsou pohostinní, ti lidé jsou milí, ale aby respektovali ty tradice. Samozřejmě je veliký problém, že mladá generace touží po práci, po vzdělání, takže odchází především tedy do Čech, protože jazyková bariéra neexistuje a v podstatě už mnozí v těch Čechách nebo jinde v Evropě chtějí zůstat. Tak je otázka, na kolik se ještě tedy udrží ty české vesnice, protože ta starší generace samozřejmě zůstává, ale ta mladší generace už touží, málo platné, po jiném prostředí. Je to pochopitelné, protože když chtějí získat práci, tak tam ji nezískají a samozřejmě už se jim nechce tak dřít na těch polích, jako těm lidem, kteří tam přišli jejich předci začátkem 19. století a ještě po celé 19. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě to tradiční hospodářství, jak se říká. V čem ale by mohla konkrétně naše katolická církev pomoci našim krajanům? Jaká jsou jejich přání kromě toho, aby naši turisté tedy respektovali ty tradice?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tam působí brněnská charita, pak tam působí také Člověk v tísni. Ve vesnici Svatá Helena jsem viděl pěkně zařízenou zubařskou ordinaci, protože i problém je tam dosažitelnost lékařů v některých těch vesnicích, takže když někoho postihne třeba infarkt, tak to trvá nejméně hodinu, když zavolají, než vůbec jakoby nějaká sanitka přijela. Tak to bylo moc pěkné zařízení. Samozřejmě se tam investuje i do těch škol, tam akorát v tom systému je trochu zase otazník, protože první čtyři roky jsou vyučovány ty děti v češtině, nicméně od 4. třídy výše potom v rumunštině. Takže některé ty děti už potom samozřejmě více mluví rumunsky než česky. I to je tedy veliký otazník. Samozřejmě rozvolňují se tam mezi těmi mladými i mravy, protože když jako jdou do světa, tak samozřejmě přináší určité zvyklosti odsud tam. A toto jako bije do očí, protože to je spořádaná tradiční společnost, já to prosím vás, nechci velebit, ale na druhé straně to respektuji. Já také nežiji tím stylem, také už žiji trochu jako někde jinde. Tam například ani není signál, takže ten,kdo je stále zvyklý na mobil, kdo je stále zvyklý na maily, tak tam si tedy nepřijde na své, protože to si horko těžko v některých těch vesnicích dovolá nebo domailuje, jak dneska mladí říkají. Ale to vůbec nevadilo. Já jsem tam měl hodně bohoslužeb, každý den dvě, a bylo to velmi srdečné. Já jsem byl velmi dojatý, musím říci, protože když vidíte ty ušlechtilé babičky, které neznaly nic jiného než dřinu, a jak jsou jako zbožné, když vidíte ty chlapy, kteří když vám podají ruku, tak to člověk cítí, ty mozoly, ještě některé ty ruce jsou tak jako začernalé, protože celý život pracují na poli nebo pracují v těch dolech. A opravdu jako chlapi, jak mají být, tak to na mě jako působilo a byl jsem tak srdečně přijat a byl jsem rád, že jsem strávil ty čtyři dny s páterem Maškem, který dnes už se tedy stáhl, je v důchodu, ale působí jen v jedné vesnici. Když si představím, že on tam celá desetiletí objížděl ty vesnice, tak to je tedy úžasný výkon a tento člověk by si zasloužil, aby opravdu byl vyznamenán tím nejvyšším vyznamenáním státním, já to navrhnu třeba příští rok, protože za ním je opravdu práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud se nepletu, monseigneur, vy jste právě s páterem Maškem byli v srbském Banátu, ve vesnici Krušice, ta loni slavila 100 let od vysvěcení tamního kostela svatého Václava.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, tam některé kostely i v Banátu jsou zasvěceny svatému Václavu anebo svatému Janu Nepomuckému. Takže ti Češi opravdu drží tam tu národní i duchovní tradici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je rozdíl třeba mezi situací našich krajanů v Srbsku a Rumunsku, jestli jste měl možnost.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
V tom Srbsku, to jsou lidé, kteří také dřeli,lidé, kteří mají respekt, ale také žijí ve velmi skromných sociálních podmínkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, promiňte i co se týče perspektivy.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
PErspektivy, to je v podstatě tak to samé, protože ti mladí odcházejí, už nechtějí se nějak věnovat zemědělčení a chtějí jako opravdu tak trochu si užívat to na co jsme zvyklí tady. Tam v tom Srbsku to bylo velmi příjemné, také srdečné přijetí a tam už je také problém jazykový. Kdežto tady v těch vesnicích je to pořád ta čeština je velmi živá a je krásné poslouchat tu češtinu, protože oni používají opravdu takové starobylé výrazy, třeba hřbitov - krchov a podobně. Tak já jsem si tedy přišel na své, protože češtinu miluju, tak to se člověk opravdu ocitne v oáze a nakonec bych tedy chtěl znovu apelovat, aby ti čeští turisté byli velmi citliví vůči tomu prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kvůli cestě do Banátu, o které jsme si před chvíli povídali, jste se letos nezúčastnil oslav Dne české státnosti do Staré Boleslavi, letos přijel německý kardinál Reinhard Marx, kterého nicméně léta dobře znáte. To byl velmi zajímavý host i v kontextu s tou svatováclavskou tradicí. Co jeho návštěva symbolizovala?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Byla velmi důležité, protože svět je postaven na symbolech a na gestech, už vůbec jakože přijel na ten základní svátek pro věřící v České republice na svatého Václava, tak to má svůj význam a hlavně co tam řekl, že víceméně opravdu je mu líto, co se stalo v Mnichově. Ta Mnichovská dohoda, která tolik poškodila tehdejší Československo a je důležité, že to bylo řečeno tedy od představitele katolické církve v Německé spolkové republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to velmi zajímavá postava právě v Německu. Reinhard Marx, ten v roce 2008 vydal knihu s názvem Kapitál a v ní se kriticky staví k té ekonomické krizi, k neregulované kapitalistické ekonomice a ty viníky vidí v nezodpovědném chování ekonomických subjektů.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano. Já jsem ten jeho Kapitál četl. On má smysl pro humor, protože každému připomíná, že se jmenuje Marx. On se výborně orientuje v sociálním učení církve. Jenom chci poznamenat, že tento týden zasedá s papežem Františkem, protože papež František jmenoval osm kardinálů jako svůj nejužší poradní sbor. Tento týden oni se radí o reformě církve. Takže on zastupuje Evropu. Je to člověk živý, ovládající několik jazyků a opravdu se vyzná v ekonomice, v sociálních otázkách a já bych jako potřeboval sám pro sebe někdy s ním více hovořit, aby mě tak jako orientoval, protože to není člověk, který by měl klapky na očích a který právě dobře vidí i úskalí takového toho tvrdého kapitalismu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Exprezident Václav Klaus přináší ve své nové knize radikální návrhy, co by v české politice a ekonomice změnil kromě vystoupení z Evropské unie, má zato, že je možné zrušit Senát nebo privatizovat ČEZ a Českou televizi, co na to říkáte?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem pro to, aby Česká televize byla veřejnoprávní, protože těch soukromých televizí je hodně, tak na vyvážení proti tomu bych jako nebyl, aby zůstala veřejnoprávním subjektem, jak se dneska říká, promiňte, já už jsem také zhlouplý z těch všelijakých hesel, že už vyzývám takto slova, i když to nemám rád. Jenom co se týká vystoupení z Evropské unie, zásadně nesouhlasím a já bych tady chtěl jako znovu velmi stručně říci, co Evropská unie je. Je to společenství států, které se hlásí k demokracii. A demokracie tedy znamená respekt vůči menšinám, znamená oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Demokracie znamená úsilí o soužití v pokoji různých tedy zájmových skupin a zároveň tedy je to společenství hodnot, protože celé to společenství stojí na nějaké tradici, která je ovlivněna křesťanstvím je to také tedy řečeno v různých deklaracích je to řečeno i v té Lisabonské smlouvě, že takovými základními pilíři je solidarita, rovnost před zákonem, důstojnost jednotlivce, soužití vesmíru, že tedy je to společenství hodnot, nejen společenství zájmů, samozřejmě ty ekonomické zájmy jako někdy převažují a je důležité si také uvědomit, že je to záruka bezpečnosti, že to není tak jako snadné, aby jeden stát v rámci Evropské unie se utrhl a začal prosazovat své mocenské zájmy, z těchto všech důvodů je velmi důležité, že jsme v Evropské unii. Já bych mohl říci mnoho kritických poznámek, protože celá léta jsem jezdil do Bruselu, setkávali jsme se tam s významnými představiteli Evropské unie, s komisaři, se členy Evropského parlamentu, Evropského soudu a podobně, ale tohle jako je základní a není možno z toho vyskočit, protože to by bylo poškození tedy nejen našich ekonomických zájmů, ale především tedy poškození naší demokracie. Samozřejmě, že ty státy, které jsou mocné ekonomicky, které jsou početné, že prosazují i své zájmy, ale pořád to může být vyrovnáno dobrou spoluprací třeba České republiky s Poláky, protože ti jsou respektovaní, to znamená, ne pořád vidět jen izolovaně sami sebe, ale vidět trošku šířeji a ta Evropská unie nám pomáhá, abychom viděli i za hranice našeho státu, identitu neztrácíme a pokud ji ztrácíme, tak je to naše vina, protože je malé kulturní povědomí, povědomí o našich dějinách, tudíž tady je apel na naše školství, na vzdělání a to zase tedy je v našich rukou, do toho nám tedy Evropská unie mluvit nebude, takže je to nešťastné, že to je řečeno právě v této rozeklané době, kdy budou volby a myslím si, že je třeba vzít rozum do hrsti a znovu si tedy uvědomit, že těch výhod je více než těch nevýhod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy byste, pane Malý, změnil v české politice?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych především apeloval na to, aby ti, kteří budou zvoleni, aby prosazovali kultivovanost, aby prosazovali schopnost dialogu, aby prosazovali schopnost naslouchat a ne aby jako stále se představovali jako ti, kteří vedou monolog, kdy ti PR poradci jim řeknou: Musíš tam pořád tohle to opakovat, protože ono už to potom jako lidi otravuje a já už ty diskuse neposlouchám, protože často opravdu se ničeho netýkají, je to jen prosazování vlastních zájmů a zároveň tedy, aby prosazovali opravdu fungování justice. Protože justice funguje velmi špatně. Je tady mnoho případů, které se nakousnou a nakonec skončí úplně ve ztracenu. Tudíž se oslabuje právní vědomí, a lidé musí právě žít v prostředí, kde je vymahatelnost práva, kde opravdu právo platí pro všechny, tudíž opravdu se soustředit na oblast justice a samozřejmě také posilovat mezigenerační solidaritu, protože dnes, když se mluví o těch seniorech, tak se o nich mluví, že jsou zátěží a v podstatě je takový pohled ne jako ideologicky prosazovaný, ale mentálně nějak tak přijímaný. Ten, kdo není produktivní, tak už jen tu společnost zatěžuje, tudíž tohle všechno, myslím, že by ji měli mít na zřeteli ti, kteří budou zvoleni. Já vím, že je to těžké, ale tu kultivovanost, to myslím, že by mohli vnést všichni, samozřejmě řešit ty různé otázky ekonomické, fungování politického systému, vztah k menšinám, vztah k Romům, to vůbec jako není snadné, na to nikdo nemá recept, ale právě ta slušnost a kultivovanost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cítíte tento apel konkrétně na tu slušnost, na tu kultivovanost, když se podíváte na průběh kampaně, na po obsahové a formální stránce, co se týče témat.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jsou to často demagogické sliby, sliby, které nelze splnit. A zároveň je třeba říci, ano, teď musíme pořád tvrdě pracovat, víme, že tady jsou lidé, kteří jsou na sociální hranici, na hranici sociální únosnosti. Vnímáme to, budeme se snažit tuhle tu záležitost řešit, vytvářet pracovní místa. Ale někdy to jsou jen taková ta hesla, aby se někdo vymezil vůči tomu druhému. Víte a já na ta hesla moc nedám. Sleduji tu situaci v podstatě pořád. Takže když slyším z úst některých, nebudu jmenovat samozřejmě, tak se jen tak musím usmát, a potom tedy mi vadí takový ten stranický turismus. Když neuspěju tam, tak najednou začnu hájit zájmy nějakého jiného uskupení. Vždyť to je opravdu pod úroveň. Buďto mám nějaké přesvědčení a já si vážím jako člověka i veřejného činitele, který má přesvědčení, pokud tedy není demagog a pokud respektuje pluralitu, i když nemusím ve všem s ním souhlasit, ale rozhodně si těch politických a stranických turistů nevážím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání, jak to vidí, je světící biskup pražský, monseigneur Václav Malý. 27. dubna příštího roku Vatikán oficiálně svatořečí polského papeže Jana Pavla II., i jeho italského předchůdce Jana XXIII., v případě Jana Pavla jde o vůbec nejrychlejší kanonizaci v novodobé církevní historii. Čekalo se to?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, protože hned po smrti Jana Pavla II., mnozí věřící říkali: hned svatý. Je to velmi brzo, ale je pravda, že Jan Pavel II., civilním jménem Karol Wojtyla byl velikou osobností, která poznamenala druhou polovinu 20. století a jak já stále zdůrazňuji, on je jeden z těch, který se zásadním způsobem zasloužil o to, že železná opona padla a že dneska tady také žijeme v demokratickém systému, na to by se tedy nemělo zapomínat, je to člověk, který dokázal navzdory polskému antisemitismu, najít vztah k Židům, který otevřel a zlepšil vztahy katolické církve k Židům, který měl odvahu vstoupit do mešity. Na to by se také nemělo zapomínat, který v roce 1986 pozval do Assisi mimochodem dnes je památka svatého Františka z Assisi, kdy tam je i papež František, kde pozval představitele náboženských uskupení z celého světa a společně tam tedy prosili za mír. To jsou gesta, to jsou činy, které jsou nezapomenutelné a Jan XXIII., no tak to bylo takové sluníčko. To byl člověk, který pomáhal Židům za druhé světové války, který zachránil mnoho Židů před koncentrákem, člověk, který uklidnil poválečnou situaci katolické církve ve Francii, člověk, který svolal druhý vatikánský koncil, tak se mi zdá, že je dobré a byl jsem překvapen, jak naše sdělovací prostředky si toho všimli, já úplně tedy žasnul, protože pořád se jen mluví o těch restitucích a najednou tedy ve všech novinách to tu bylo zmíněno a myslím, že právem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je mimochodem důvod toho společného svatořečení?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Protože Jan XXIII., otevřel novou bych řekl etapu života katolické církve a Jan Pavel II., zase dovedl třeba využít média, takže ten jeho styl do té doby byl v podstatě jako neobvyklý. On si s těmi médii hrál, jé, kdyby naši politici uměli takto jako zacházet s médii, aniž tedy ztrácí svojí tvář a aniž slevují tedy ze svých zásad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaznamenejme ještě historicky první mezinárodní cenu Václava Havla za lidská práva, kterou obdržel vězněný běloruský aktivista Ales Bjaljacki. Ve Štrasburku ji za něj převzala jeho žena. Má tato cena ambici v tom evropském měřítku být srovnatelná s tou nynější Sacharovovou cenou, kterou uděluje Evropský parlament?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že ano, protože Václav Havel se stal legendou. Sacharov je zaslouženě také legenda, tak si myslím, že to má i z toho hlediska kulturního, morálního, tu samou hodnotu a jsem rád,že to dostal právě tento člověk, protože já, když v roce 2003 s pomocí organizace Člověk v tísni jsem byl v Bělorusku, tak jsem se sní také setkal a hluboce se skláním před tímto člověkem, ale i před těmi jeho spolupracovníky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr už tradičně, biskupe Malý, se podíváme do kultury, co zajímavého jste viděl? Tentokrát to bude divadlo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, já miluji divadlo, takže alespoň jednou, dvakrát za měsíc, zajdu na nějaké divadelní představení. Já jsem ve Stavovském divadle v Praze viděl hru od Moliéra Pán z Prasečkova, kterou režírovala paní Hana Burešová, vynikající režisérka a výkon Václava Postráneckého velmi pěkný, je to opravdu představení, kde se člověk jako zasměje a já se rád směji, ale zároveň se člověk jako nenudí. Pak jsem viděl výborné představení té samé režisérky v Divadle V Dlouhé, od autora Paula Claudela, což byl francouzský básník, mimochodem také byl kulturní ataché francouzského velvyslanectví v Praze začátkem 20.století a jeho hra se jmenuje Polední úděl a je to o vztahu jedné ženy k několika mužům a ta herečka Hana Dvořáková, výborná, to jsem si opravdu tedy pochutnal, to představení má švung, je to představení, má obsahovou hloubku, a vůbec jsem se nenudil, takže velmi vřele doporučuji a režisérka Hana Burešová ta si zaslouží opravdu můj respekt a moji úctu a velmi přeji, aby měla další a další inspiraci režírovat výborná divadelní představení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem myšlenky z Moliera nebo jeho hry, to zrcadlo nastavené společnosti, to je platné dodnes mnohé z toho.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je velmi vtipný autor, autor, který nepoužívá vulgarity a autor o pravdu, který hluboce znal lidskou psychologii a dovedl to takovým jako odlehčujícím způsobem prezentovat. Víte, mně dneska a to už se tedy opakuji, mnohokrát vadí taková ta hrubost, agresivita, jako kdyby všechno napovědět a dělat z toho diváka hlupáka a právě ten Moliére si dělá legraci, samozřejmě předpokládá, že v tom obecenstvu budou jako lidé, kteří třeba to ani nepochopí, že to zrcadlo pro ně, ale nechává svobodu tomu divákovi a nikam ho nenutí a to se mi jako na tom Moliér

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že i dnešní večer bude pro vás zajímavý, vy jste mi prozradil, že dnes to nebude divadlo, nýbrž hudba.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, Česká filharmonie za řízení Jiřího Bělohrádka, moc a moc se těším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A já se těším na naše další setkání, světící biskup pražský, Václav Malý, byl hostem dnešního vydání jak to vidí, mějte se hezky, krásný večer.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji a přeji posluchačům, aby si užili pěkně toho slunečného víkendu.

autor: Václav Malý
Spustit audio