Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 1. března 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. U pořadu 'Jak to vidí' vás vítá Zita Senková. Mým hostem je Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den.

Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nejvyšší mravní zásady, vina a odpuštění či nenávist a násilí ve jménu božím. To jsou dnešní motivy. Dobrý poslech! – Australský kardinál George Pell, dosud nejvýše postavený katolický duchovní, usvědčený ze sexuálního zneužití dvou chlapců, byl zatčen. 77letému kardinálovi hrozí až 50 let vězení. Ochraně nezletilých v církvi se nedávno věnoval vatikánský summit. Papež František označil zneužívání dětí za zvěrstvo a duchovní, kteří se toho dopustili, jsou podle něj nástrojem satana. Papež slíbil, že církev nebude další skandály tajit a nepromešká žádnou příležitost pohnat viníky k zodpovědnosti. Splnila podle vás, pane biskupe, ta schůzka očekávání? Toho summitu se zúčastnilo na 190 duchovních... Využila církev šanci?

Václav MALÝ, biskup:
Myslím si, že je podstatné, že se o těch věcech mluvilo a že se tam vyjádřila snaha opravdu tyto smutné záležitosti nekrýt. Někteří očekávali, že vznikne nějaký dokument, kde budou přesná pravidla. Ale to opravdu není možné. Byli tam zástupci biskupských konferencí z celého světa a ty kulturní podmínky jsou úplně jiné v různých světadílech... Například co se týče věku dospělosti, tak je to úplně jiné u afrických kmenů, v některých společnostech a, dejme tomu, v demokratických společnostech... U nás je plnoletost v 18 letech a například někde už dívky ve 12, 13 letech jsou zasnoubeny a vdávají se. Takže není možné vytvořit jeden právní rámec, protože právní situace je různá. Zároveň v některých těch kulturách dosud není nějaký zákon, který by postihoval sexuální zneužívání žen. Takže to musí řešit místní biskupská konference – vytvořit určitá pravidla, která odpovídají místnímu právnímu řádu. Tohle chci zdůraznit, protože není možné vytvořit během chvíle nějakou zásadní koncepci. To opravdu teď záleží na těch jednotlivých biskupských konferencích. Zároveň aby se ti představitelé nadále setkávali a vyjasňovali si určité záležitosti...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale ten problém je dlouhodobý.

Václav MALÝ, biskup:
Ten problém je dlouhodobý, ano. Bohužel se o něm nemluvilo nebo se kryl... Ale víte, ono na druhé straně je také velmi těžké některé ty záležitosti dokázat. Třeba ve Spojených státech se teď řeší záležitosti, které jsou několik desítek let staré. Já se jenom tak ptám: Proč se ty oběti neozvaly dříve? Říkám to nerad, a neznamená to, že bych snižoval vážnost a odpornost celé té záležitosti, ale někde jde také o poradu některých právníků, protože z toho potom je velký finanční zisk... Když je té oběti dáno za pravdu, tak samozřejmě potom musí platit církev obrovské množství peněz. I tohle je třeba vidět. Znova říkám: Já to vůbec nezlehčuji, je to odporné, je třeba to vymýtit, ale na druhé straně teď zase vzniká obraz, když slyším o katolické církvi, jenom o sexuálním zneužívání... Já už vůbec nic jiného neslyším. Na nic jiného nejsem tázán než jenom na toto... Jako by se skutečnost církve tímto vyčerpávala...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Obhájci obětí podle agentur, jak už jste i sám vlastně naznačil, jsou zklamáni výsledky té schůzky. Ostatně papež sám už dlouhodobě hovoří o tom, že katolíci očekávají konkrétní opatření... Já bych připomněla slova německého kardinála Reinharda Marxe, podle kterého jsou rozhodujícím faktorem důvěryhodnosti církve transparentnost a průhlednost správy církve právě při řešení a také prevenci sexuálního zneužívání nezletilých. Jak podle vás naložit s tímto problémem nebo ho eliminovat?

Václav MALÝ, biskup:
Především je třeba o tom mluvit i s těmi kandidáty, kteří se připravují na kněžství, tak nějak sledovat jejich sexuální vyzrálost, jejich fyzickou a psychickou vyzrálost, a upozorňovat je i na určité záležitosti, do kterých se mohou dostat. Já chci jenom mluvit třeba za naši pražskou arcidiecézi: U nás už jsou dána pravidla, že existuje skupina odborníků, právníků a kněží, a když se vyskytne nějaký takový případ, tak oni to začnou hned zjišťovat – mluví s tou obětí, mluví s tím delikventem, a pokud se to prokáže, je to pravděpodobné, tak se to nahlásí policii. Zároveň je v tu dobu ten kněz postaven pro jistotu mimo službu, aby nedošlo k podezření, že se zase něco kryje... Takže jenom chci říci, že v naší arcidiecézi, a nevím, jak je to v jiných diecézích české a moravské provincie, Česká biskupská konference k tomu vydala určité pokyny. Takže my v tomto nezahálíme. Naštěstí, pokud vím, u nás těch případů bylo poměrně málo. To zase neznamená, že by to člověk zlehčoval nebo že bychom si řekli: Jsme na tom dobře. Není možné očekávat, že se takové případy třeba v budoucnu nevyskytnou. Jsme lidé, církev je tvořena lidmi, a samozřejmě i když budou opatření, tak to neznamená, že se nemůže takový případ vyskytnout. Kéž by se nevyskytl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež už delší dobu prohlašuje, že církev, která čítá přes miliardu a tři sta tisíc věřících, se musí od těchto zločinů očistit. Podle kritiků ale prý nemá jednoznačnou podporu uvnitř církve, zejména u těch konzervativně laděných duchovních. Co si o tom myslíte?

Václav MALÝ, biskup:
Nevím, jak jsou rozloženy síly. Přirozeně je katolická církev živé společenství, jsou tam různé názory, ale že by převažovali ti, kterým se to nelíbí nebo kteří by to chtěli zbrzdit, to se mi nezdá. Naopak se mi jeví, že je opravdu dobrá vůle většiny tyhle ty záležitosti řešit a opravdu transparentně o nich mluvit a snažit se i o prevenci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O tom asi ostatně svědčí i ten vatikánský summit. Před padesáti lety zemřel německý filozof a lékař, psycholog a psychiatr Karl Jaspers, představitel filozofie existence. On v r. 1946 napsal knihu Otázka viny. Mimochodem ten český překlad se objevil před půlstoletím... A Karl Jaspers popsal celkem čtyři kategorie viny – kriminální, politickou, morální a metafyzickou. Jak by třeba s vinou, a ještě se vracím k tomu předchozímu tématu, mohla nebo měla naložit i katolická církev?

Václav MALÝ, biskup:
Přirozeně pokud se dokáže, že ten delikvent se dopustil opravdu sexuálního zneužívání, tak je to trestněprávní vina, která musí být potrestána. Tam neexistuje nějaká výmluva nebo nějaký pardon. Ten člověk musí být opravdu potrestán. Musí být jasně řečeno: Tak tohle ne! Takže to rozdělení vin od Karla Jasperse mě kdysi velmi oslovilo. A když jsem si teď přečetl, že je výročí 50 let od jeho smrti, tak znova myslím, že je to velmi aktuální, o těchto záležitostech promluvit. Další vina je politická. To je například, když člověk volí nějakou stranu, která šíří nenávist. Ač sám se nedopustí něčeho špatného, že by třeba někomu ublížil, tak už to, že volí tu stranu, která rozsévá nenávist a fobii, je politická vina. Nebo když se politik špatně rozhodne, v neprospěch někoho, to nemusí být trestněprávní vina. Potom mravní vina... Víte, to byla otázka po r. 1989, protože někteří říkali: Musíme potrestat každého, kdo byl v komunistické straně. Ne. To byla mravní vina... To, že ten člověk podporoval stranu, která potlačovala demokracii, občanské svobody a lidská práva, je mravní vina. Nebo když někoho urazím nebo když někoho pomluvím nebo když se o někoho nestarám, i když mám povinnost... To je všechno mravní vina. Je to široká škála... A potom metafyzická... Je dobře, že Karl Jaspers i tuto záležitost zmíní, protože někdy člověk žije opravdu jenom materiálně a jakousi tu duchovní oblast naprosto vytlačuje ze svého života. Člověk je duše a tělo, a tedy by neměl jednat jenom na základě smyslového vnímání, ale měl by vnímat i šíři existence, šíři skutečnosti. On mluví také o vzdělávání k lidství, o očistě duše. Člověk, jak už jsem řekl, má také tu rovinu duchovní a s touto duchovní rovinou se nějakým způsobem vyrovnává. To je potom ta vina metafyzická. Známe i ze svého prostředí, že někteří lidé třeba nad tím mávnou rukou a vidí jenom takové ty bezprostřední cíle, které před sebou mají. Takže se mi velmi líbí, že Karl Jaspers toto popsal. Já jsem tu knížku (ona je poměrně útlá) už četl dvakrát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Karl Jaspers například říká: Otázka viny je spíše otázkou, kterou klademe sami sobě, než otázkou, kterou nám kladou druzí...

Václav MALÝ, biskup:
Ano, protože ono to bolí, když se má člověk podívat sám na sebe. Ty různé chyby, svody okolo sebe dovedeme velmi dobře vnímat a popsat, zatímco u sebe jsme někdy velmi opatrní. A nahlédnout do svého nitra a přiznat si svá selhání, své pády... Myslím si, že tady máme každý nějaké dluhy. Zralý člověk je ten, který se dovede podívat na sebe, i ten, který dovede přijmout uzdravující kritiku těch druhých. Málo platné, člověk sám sebe vidí v lepším světle. Alespoň většinou to nemá nic společného s nějakou méněcenností nebo podceňováním sebe sama. Ale uvědomit si, kde jsem selhal, kde jsem udělal chybu, a umět si to přiznat. Člověk to nemusí okamžitě publikovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nějaká sebereflexe by mohla nastat.

Václav MALÝ, biskup:
Ano, sebereflexe. A je takové hezké dvojsloví – zpytování svědomí. To znamená, když si člověk každý den vezme, co v tom dni prožil, tak vždycky najde, že tam všechno nebylo úplně bezvadné. A je to obrovsky osvobozující, protože to člověka chrání od toho, aby sám sebe viděl úplně v jiném světle nebo aby si myslel, že má nad vším vyhráno. Když si člověk někdy myslí, že má nad vším vyhráno, tak o to hlubší pády to potom jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Můžeme využít třeba období 40 dnů půstu před Velikonocemi právě možná ke zpytování svědomí...?

Václav MALÝ, biskup:
Ano, to je velmi dobrá otázka. Děkuji za ni. Příští středu je tzv. Popeleční středa. Začíná postní doba, jako příprava na Velikonoce, která trvá 40 dní. A ten půst má význam především v tom, aby člověk dokázal ukáznit nejen své tělo, nejen své potřeby a spotřeby, ale aby dovedl ukáznit i svou duši. To znamená, aby si to srovnal v hlavě, znovu si přebral, co je v jeho myšlení zbytečné, co ho zavádí někam vedle a co je opravdu důležité; aby zbystřil také své smysly, své duchovní a duševní schopnosti pro pravdu, pro to dobré. K tomu tedy slouží ten půst. To neznamená, aby člověk trápil sebe sama nebo aby to chápal jenom jako dietu, která sama o sobě je zdravá. Ale některá přílišná dieta taky nemusí být zdravá... Všeho moc škodí. Je třeba vyrovnanosti v tom postu. Myslím si, že je to pro dnešní dobu důležité. Nejde jenom o to, že se někteří přejídají, ale především o to, že existuje takový duševní, duchovní zmatek a že člověk by měl využít chvíli, kdy si dá ty věci nějak dohromady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nějaký duševní nebo duchovní detox?

Václav MALÝ, biskup:
Ano. Takový duševní nebo duchovní detox. Děkuji...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jsme toho schopni nebo spíše ochotni...? To je na každém, samozřejmě.

Václav MALÝ, biskup:
To je na každém z nás. Nelze to nařídit. Je to dobrovolné rozhodnutí. Ale já bych chtěl povzbudit posluchače, že to stojí za to. Opravdu nejde o nějaké sebetrápení nebo dokonce sebepodceňování. Nejde o to, aby člověk jenom tak nervně si říkal: Musím to vydržet... To potom nemá cenu. Ale v takovém tom klidu si ty věci, i v duši, uspořádat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež František se stal první hlavou katolické církve, která navštívila Arabský poloostrov. Ve Spojených arabských emirátech podepsal s Ahmedem Al Tajíbem, což je vrchní imám káhirské univerzity Al-Azhar, dokument i lidském bratrství. Co konkrétně obsahuje?

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že je to přelomový dokument. Jistě nelze očekávat, že okamžitě se vylepší na celé planetě vztahy mezi křesťany a muslimy, ale je důležité, že to podepsal z katolické strany papež a že to podepsal Al Tajíb, což je vedoucí sunnitské univerzity Al-Azhar, která je respektovaná v sunnitském světě. V tomto dokumentu se mluví o tom, že všichni lidé jsou si rovni co do práv, povinností a důstojnosti. Zároveň mluví o svobodě svědomí, svobodě vyznání. Většinou v arabských zemích je svoboda kultu, Saudská Arábie je výjimkou, tam nemohou být kostely ani veřejné vyznávání křesťanství. V jiných arabských zemích je to možné, ale je to pouze svoboda kultu. To znamená, že ti lidé se mohou shromažďovat na bohoslužbách, ale nemají přístup třeba do sdělovacích prostředků. Není možné přestoupit z jednoho náboženství do druhého a podobně. Takže svoboda vyznání. Potom plné občanství všech. Takže se hlásí tento dokument k občanství, což myslím, že je opravdu snad poprvé v nějakém takovém společném dokumentu. Potom se mluví o tom, že je třeba upevnit lidství a lidská a společná práva; že je třeba prosazovat kulturu tolerance, spolupráce, vzájemného poznání a že terorismus je náboženská úchylka. Také, že je náboženskou úchylkou násilí i nenávist. Takže to je úchylka nejen v křesťanství, ale také v islámu. To myslím, že stojí opravdu za zamyšlení o těchto záležitostech mluvit, protože tady se o tom zatím tolik nemluví. Jen byla informace, že něco takového bylo podepsáno, a myslím, že to je škoda. Tak tohle bych vyzdvihl. A potom se tam mluví o tom, že pluralismus a rozdílnost náboženství jsou výrazem boží moudrosti. Tady musím říct, že bude asi teologická debata, protože samozřejmě i z katolické strany říci, že pestrost náboženských tradic je to výraz boží moudrosti... To je velmi odvážné slovo. A ze strany islámu to je ještě odvážnější slovo. A potom se tam mluví i o právech žen a politických právech žen. Jsou to nejen práva na vzdělání, ale i politická práva žen. Potom nakonec se mluví o reciprocitě. To znamená, když my tady v tom kulturním evropském světě, demokracii dovolujeme, aby byly stavěny mešity, tak zároveň, aby byla reciprocita, že křesťané mohou stavět modlitebny nebo kostely v zemích, kde je převažující náboženství islám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se to bude prosazovat, pane biskupe? Co bude následovat? Vy už jste řekl, že ten vrchní imám, respektive univerzita Al-Azhar, to je nejvyšší věroučná autorita sunnitského islámu.

Václav MALÝ, biskup:
Je to tady dáno a teď se lze na to odvolávat. Myslím, že to je důležité, že vůbec toto je vysloveno poprvé naprosto jasně a že těm, kteří jednají jinak, lze říci: Ale prosím vás, vy nejednáte v duchu tohoto. Znovu říkám, nejsem naivní. Neočekávám, že teď v dohledné době dojde k vyřešení těch záležitostí. Ale vůbec, že to bylo sepsáno, že se na tom shodli katolíci a muslimové, to pokládám za přelomové. Já myslím, že by naše média tomu měla věnovat větší pozornost, protože pořád se věnuje pozornost často takovým prkotinám, a tohle je něco důležitého, z mého hlediska, co by nemělo zůstat zapomenuto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Znamená to tedy, že bychom si mohli představit, že třeba slova papeže o tom, že nenávist a násilí jménem boha je závažné znesvěcení, zazní nyní i v mešitách v muslimském světě, od imámů?

Václav MALÝ, biskup:
No, je to tady řečeno. Působení jednotlivých imámů by právě mělo být podle tohoto měřítka. Tam je přímo řečeno, že je to náboženská úchylka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V Praze byl minulý týden nový tuniský ministr pro turismus René Trabelsi. Je to v pořadí třetí ministr, který v kabinetu muslimské země usedl jako politik židovského původu. On se narodil na Džerbě, kde se nachází nejpočetnější židovská komunita. Čítá asi patnáct set lidí. Jeho otec Perez Trabelsi dlouhá léta právě vede tamní synagogu El Griba, což je nejstarší synagoga v Africe. Ročně tam proudí davy poutníků, zejména z Izraele. Co tomu říkáte?

Václav MALÝ, biskup:
Je to krásný příklad toho, že mohou žít vedle sebe, nebo dokonce spolu dvě náboženské tradice – vyznavači islámu, vyznavači biblické tradice. Myslím si, že je to důležité. A já bych při této příležitosti zmínil jednoho muže. Jmenuje se Rášid Ghannúší, bylo o něm psáno i v našem tisku. Je to vedoucí jedné islamistické skupiny. Když se řekne „islamistická“, tak si řekneme – pozor. Ale je to podivuhodný muž, velký znalec koránu. Toto jeho hnutí vyhrálo v r. 2013 volby, a přesto pro shodu v té společnosti podpořil vládu, kterou nesestavovali oni. Takže to je něco neslýchaného. A v tom svém rozhovoru (ten také stojí za to) říkal, že nechce, aby byl vytvořen islámský stát, že to potom vede k polarizaci. Tunisko je v podstatě jedinou arabskou zemí, kde to arabské jaro, které bylo v r. 2013, zanechalo stopy a spěje to tam k demokracii. A s tím souvisí i ta tolerance vůči židům. On říká: Já nejsem stoupencem politického islámu, já jsem muslimský demokrat. A rozhodovat mají instituce, ne vůdci, ne diktatura, ne vnucování a je důležité respektovat svobodný výklad islámu. – To jenom k tomu islámu, že je to mnohem pestřejší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Česko má nové Rytíře a Dámy kultury. Ministerstvo kultury ve spolupráci s mezinárodním projektem proti totalitě Mene Tekel ocenily letos například dirigenta Libora Peška nebo spisovatelku a pamětnici holokaustu Eriku Bezdíčkovou a in memoriam dostal cenu písničkář a novinář Karel Kryl. Asi nemusím připomínat třeba jeho slavnou píseň Bratříčku, zavírej vrátka, která se stala protestsongem proti srpnové okupaci.

Václav MALÝ, biskup:
Je to už 25 let, co Karel Kryl zemřel. Byl jsem překvapen, jak lidé po r. 1990 znali jeho písně – i kolik mladých lidí to poslouchalo. Byl skutečně takovým bardem. Bohužel zemřel ve věku 50 let. Je to škoda. I když musím říci, že v těch posledních letech byl trochu zatrpklý a že se tak trošku díval černobíle na tu situaci. Já jsem s ním byl v úzkém styku; troufám si říci, že jsme byli přátelé, vážil jsem si ho, ale přeli jsme se dost o to, jestli ta doba spěje k nějakému černobílému stavu, nebo jestli je tady přece jen nějaká naděje. Je pravda, že v lecčems, když si na to vzpomenu, měl pravdu, ale na druhé straně si myslím, že je třeba stále vidět, že toho pozitivního je více než toho negativního... To bych řekl ke Karlu Krylovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co mu mimochodem nejvíc vadilo? Z čeho byl nejvíce zklamán?

Václav MALÝ, biskup:
To převlékání kabátů – že ti různí svazáci byli najednou velmi pravicoví, velmi demokratičtí, a přitom to byli ti, kteří byli za bukem, a teď měli takovou tu drzost posuzovat a soudit ty druhé. To byla jedna z těch záležitostí. Nebo jistě rozebírání těch sociálních rozdílů. O těch věcech se dalo diskutovat. To jenom tak na okraj k tomu Karlu Krylovi. Ale rozhodně je to postava, která význačně přispěla ke kultuře v posledních desetiletích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A když jsme se dostali až k umění a kultuře, tak tradičně na závěr tečka... Co vás v posledním období oslovilo?

Václav MALÝ, biskup:
Výborné představení Romeo, Julie a tma v Divadle Dlouhá v Praze. Je to o tom, že jeden chlapec se snaží ukrývat židovskou dívku. A teď jsou tam okolo různé postavy, jejichž postavení se mění a které se bojí, ale nakonec se z některých z nich stanou stateční, kteří souhlasí s tím chlapcem. Samozřejmě je tam zrádce a kolaborant. Potom je výborné představení Soukromé rozhovory, které režíroval režisér Nebeský. Je tam Lucie Trmíková... Jsou to takové bergmanovské rozhovory o víře, o manželských záležitostech... Taky velmi dobré představení. A potom je výborné představení Pankrác '45 ve Švandově divadle v Praze o Adině Mandlové a Lídě Baarové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Světící biskup pražský Václav Malý a jeho názory. Děkuji a přeji vám hezký den.

Václav MALÝ, biskup:
Děkuji. Také přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková přeje také hezký pátek. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.