Přepis: Jak to vidí Tomáš Halík - 20. listopadu

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Dobrý den. Vítám vás.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V neděli jsme si, pane profesore, připomínali 17. listopad, Den boje za svobodu a nezávislost. Jaké vzpomínky a pocity ve vás toto datum vyvolává?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já mám velmi živé vzpomínky. Já jsem v té době žil jednou iniciativou, o které možná mladší generace už neví. To byla iniciativa Desetiletí duchovní obnovy národa. Já jsem v té době nesměl působit na vysoké škole, nesměl jsem vůbec jezdit do zahraničí, ani do Jugoslávie, pracoval jsem jako psychoterapeut s narkomany a alkoholiky. Ale zároveň jsem působil v té takzvané podzemní církvi a víc než 10 let jsem byl blízkým spolupracovníkem kardinála Tomáška. Kardinál Tomášek v okamžiku, kdy nastoupil Jan Pavel II., tak změnil takový ten svůj opatrný kurz a stal se velkým symbolem zápasu za duchovní svobodu naší země. A k tomu samozřejmě potřeboval spolupracovníky a přijal tři nejbližší spolupracovníky. To byli dva významní teologové, kteří dlouhá léta byli v komunistických žalářích, otec Jiřin a otec Mádr a ten třetím jsem byl já. A my jsme připravovali vlastně řadu dokumentů, které potom kardinál Tomášek stvrdil svou autoritou a svým jménem. Čili nebylo to tak, jak říkalo StB, že on je senilní a za něj to dělají jenom tito lidé z té podzemní církve. On dobře věděl, co podporuje svým jménem. A já jsem počátkem 80. let přišel s iniciativou, na které jsem potom pracoval se svými blízkými spolupracovníky Desetiletí duchovní obnovy národa. My jsme tušili, že jsou ve vzduchu nějaké změny. V Rusku začínala perestrojka a samozřejmě jsme nevěděli, že ten vývoj bude tak rychlý a tak radikální. Ale nechtěli jsme, aby u nás došlo jenom k nějaké perestrojce, jenom k nějaké změně ekonomických a politických struktur. Byli jsme si vědomi toho, že má-li demokracie u nás obstát, potřebuje určitou morální biosféru. Potřebuje určité očištění toho celkového mravního klimatu společnosti poškozeného těmi lety komunismu a že tady mohou církve sehrát velmi důležitou úlohu, protože měly tenkrát velkou morální autoritu, všichni věděli jak byli pronásledováni, byly tady výborné osobnosti, které osvědčily svou věrnost národu v těch nejtěžších chvílích a já jsem ale byl přesvědčen, a my, kteří jsme na tom pracovali, že církev nemůže přijít jako nějaký mesiáš, který spasí národ, ale že musíme říci k tomu potřebujeme vytvořit takovou velikou alianci lidí přes hranice církví, přes hranice přesvědčení, lidí, kteří cítí stejnou zodpovědnost za morální klima této společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to desetiletí, pane profesore, hodnotíte, respektive nechci to označovat jako projekt, ale tuto myšlenku?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Projekt to, projekt to byl, byl velmi, myslím, dobře propracovaný, chtěli jsme každý rok zaměřit na takový pozitivní výklad jednoho přikázání desatera a každý rok otevírat iniciativy, které by sloužily k prohloubení jednotlivých dimenzí života jak církve, tak společnosti. Právní vědomí, rodinný život, kultura, kultura práce a tak dále. A ten proč začal slibně? Ten první rok byl zasvěcen Anežce, byl přípravou na její svatořečení, ke kterému došlo právě v tom listopadu a byl zaměřen na obnovu té péče o staré lidi, o nemocné. Tenkrát vlastně byl, byla vytvořena síť těch skupin sociální pomoci v církvích, tenkrát stát měl monopol na tyhle ty věci a přesto jsme se pokusili udělat takový síť, ze který vyrostly potom by pozdější charity, které dneska nesmírně pomáhají starým a nemocným lidem a je to velké svědectví práce a působení církve ve prospěch všech lidí, nejenom věřících. A my jsme právě chtěli ukázat, ano, my jsme tady pro to, abychom nesloužili jenom zájmům věřících lidí, ale abychom sloužili celé společnosti. A až jednou budou například otázky o tom, jak by měla být církev zabezpečena, tak nejprve musíme ukázat, co té společnosti dává a pak se můžeme bavit o nějakém ekonomicko-právním zajištění. Takže já jsem na tyhle ty věci kladl velký důraz a kardinál Tomášek velmi podporoval tenhle ten projekt. Pak myslím, že byl trochu přesvětlen těmi událostmi, které přišly vlastně v druhém roce toho desetiletí a já trošku vyčítám potom tomu vedení církví, to byli lidé, kteří byli moji přátelé, z těch, kteří, s kterými jsme pracovali na tomhle tom projektu, tak vlastně většina se stala biskupy po roce 89, ale oni byli natolik zahlceni těmi administrativními úkoly vytvořit prostě celou tu strukturu těch diecézí, že tenhle ten projekt v určitém smyslu vyšuměl. Já si myslím, že je to strašlivá chyba, že měl být tou základní, takovou tou základní osou působení církve, širokého ekumenického spolu se všemi lidmi dobré vůle ve prospěch celé společnosti. To měla být ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se, omlouvám se, pane profesore, vlastně nerozvíjel dál?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že to bylo právě proto, že mnozí z těch kteří jsme byli v tom mozkovém trustu, jsme najednou byli zahlceni celou řadou aktuálních úkolů. Jeden z nás se stal ministrem školství, další se stali biskupy, já jsem začal působit na univerzitě, zakládal jsem křesťanskou akademii, založil jsem studentskou pastoraci, takže všichni najednou jsme byli zahlceni tolika úkoly, že jsme vlastně neměli čas se scházet, promýšlet dál. Myslím si, že to byla veliká, a taky přece jenom v té církvi tenkrát převládla jakási restaurační mentalita, budeme se vracet spíš k tomu, co tady bylo před tím rokem 48 a když já jsem tuhle tu tendenci velice uvnitř církve kritizoval, tak jsem byl velmi napadán a mě to potom přestalo bavit, tak jsem říkal, dobře, tak jestliže tady mám být takovým hlasem na poušti, tak já se prostě budu starat o to, co mám bezprostředně jako svoji povinnost, vybuduju tady nějakou živou akademickou farnost, vybuduju tady tu křesťanskou akademii, pokusím se působit na univerzitě, za 20 let si řekneme, jestli to přináší nějaké plody nebo ne a jaké plody přináší prostě ta práce těch, kteří se chtějí jenom vrátit před ten rok 48. Takže tímhle tím já jsem žil v tom roce 89 a těsně před listopadem nastala zajímavá situace, protože poprvé režim dovolil 11 tisícům Čechů, Moravanů, Slováků se zúčastnit té kanonizace Anežky České v Římě. Dlouho o tom komunisté jednali, jestli má to svatořečení být u nás, tak toho se nejvíc báli. Pak, když tam nepustí Čechy, takže celá ta slavnost bude jenom záležitostí emigrace, tak nakonec prostě nás tam pustili a já jsem při téhle té příležitosti se mohl poprvé setkat s papežem Janem Pavlem II. Bylo to v předvečer pádu berlínské zdi. A papež přišel k té večeři tenkrát a řekl: To je konec komunismu. Já jsem ve své mladické, a už jsem nebyl takový mladík, prostořekosti jsem říkal: Svatý otče, já si myslím, že /nesrozumitelné/ jasně definována a neplatí v těch věcech politických. Já si myslím, že bude u nás nějakých 5 let perestrojky a pak teprve se to možná zhroutí. A on říká: Ne, ne, to bude velmi brzo, buďte připraveni. Bylo to za 10 dní po tomhle tom rozhovoru. Takže my jsme si tenkrát ještě nemysleli, že to přijde takhle brzy. Já jsem na to hrozně myslel tuhle neděli, kdy se četlo evangelium o tom, jak Ježíš se dívá na jeruzalémský chrám a říká: Nezůstane tady kámen na kameni. Kdo bysme tenkrát věděli, že z toho antichrámu komunismu nezůstane kámen na kameni. Ale já se obávám, že některé ty kameny zůstaly, že ty kameny zůstaly v místních lidí, že ty kameny zůstaly v srdcích mnoha lidí a že vyrovnat se prostě s tím smutným dědictvím komunismu, to nejde jenom na té rovině čistě politické nebo na té rovině soudní, nebo to uděláte jenom nějakým lustračním zákonem, který byl ve své době dobrý, ale způsobil to, že mnozí ti držitelé té, té tehdejší moci utekli vlastně z té politické sféry do té ekonomické a z té zase se vracejí k té politické moci. Takže to byl skutečně úkol mravní a ten si myslím, že zůstal nenaplněn. Já vidím, velmi často jezdím do Německa, že Německo prošlo po válce skutečnou katarzí a očistou, skutečným pokáním a dnes je zejména to západní Německo jednou z nejdemokratičtějších zemí na této planetě. Tohle to, to pokání, to obrácení, to, což je specifickým vkladem křesťanství, tak to v těch postkomunistických zemí vlastně nenastalo, to je velká škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore Halíku, jako vysokoškolský pedagog jste pravidelně mezi mladými lidmi, vašimi studenty. Jak oni vnímají současnost, jak dnešní doba splňuje vlastně jejich představy?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Víte, ta mladá generace je samozřejmě velice pestrá i názorově. Jsou někteří lidé, kteří se přiklánějí k těm extrémistům na pravici nebo na levici. To se většinou netýká vysokoškolských studentů a zvlášť studentů na Filosofické fakultě, i když je tam taky taková skupina radikálních levičáků, ale já si myslím, že i ten jejich zájem o marxismus je něco, co je hodné dialogu. A řada těch levicových myslitelů má taky něco do sebe. Je třeba slyšet jejich hlas. Ale ta většina je samozřejmě dost znechucena tou celkovou atmosférou a tím, co dneska prostě tady předvádí náš pan prezident a co vidíme prostě při tom sestavování vlády a všechny ty zákulisní tlaky a tak dále. Z toho jsou velmi znechuceni a já se toho bojím, protože já se bojím, aby spoustu těch lidí z té mladé generace prostě nevyužilo tu možnost, kterou dneska má, odjet někam do zahraničí a tam tedy uskutečnit svoji další dráhu. Mnozí o tom mluví a jsou to ti nejchytřejší a nejschopnější ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak oni, promiňte, vnímají třeba to poselství 17. listopadu právě vaši studenti?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Víte, pro ně je to hodně daleko, protože já jsem si uvědomil, já jsem se narodil 3 roky po válce, že jo, pro mě druhá světová válka byla vždycky něco, co se vůbec netýká mého života a moji rodiče v okamžiku, kdy jsem se narodil, přece to museli mít v naprosto živé paměti. Co to jsou tři roky? A já dneska mám studenty, kteří se narodili tři roky po tom listopadu. Takže oni to prožívají tak, jako já jsem tu druhou světovou válku, to mi splývalo s dávnou historií. Ale samozřejmě jsou okamžiky, jako byl třeba pohřeb Václava Havla, kdy najednou tyhle ty velké symboly toho zápasu za svobodu ožijí a stanou se velmi inspirativní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jak je pro nás v Česku důležité připomínat si významné události? Já jsem zapátrala, našla jsem aktuální průzkum agentury Centra pro výzkum veřejného mínění a pro nás jsou klíčové Vánoce, pak je Den vzniku samostatného Československa. 17. listopad na příčce tři a pak Den vítězství 8. květen. Jak vy to cítíte?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Víte, ono nejde o to, jestli připomínat nebo nepřipomínat, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... jak připomínat. Kdyby to měly být jenom nějaké formální oslavy, nebo prostě příležitost ke kladení věnců a k takovým dutým frázím státníků, tak je to něco, co spíš lid bude znechucovat. Ale tady myslím velkou roli mohou sehrát média. Například to, že při jednom z těch kulatých výročí 17. listopadu šly vlastně v televizi od rána do večera ty dokumentární filmy a lidé se mohli na to přímo podívat a byly besedy s těmi účastníky a nebylo to jenom takové formální slavení, tak to je samozřejmě něco, co je nesmírně důležité, protože národ bez paměti je vlastně bezbranný vůči tomu, aby se některé zlé věci neopakovaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkal, pane profesore, že demokracie má vždy svoji biosféru, že může žít a rozvíjet pouze v určitém morálním klimatu. Jak pečovat o demokracii?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak samozřejmě je to především osobní příklad lidí a nelhostejnost k tomu, co se děje okolo a každý má jinou míru odpovědnosti. Jistou míru odpovědnosti mají pracovníci médií, jinou míru odpovědnosti mají lidé, kteří jsou nějakou morální autoritou v té společnosti a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Jak to vidí je dnes teolog, profesor Tomáš Halík, profesor Univerzity Karlovy. Ředitelka Střední zdravotní škole v Praze zakázala dvěma muslimským studentkám nosit šátek na hlavě kvůli školnímu řádu. Jak vy se díváte na toto rozhodnutí?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jasně odsuzuju to rozhodnutí jako porušení práv a svobod. Už jsem za to schytal samozřejmě mnoho útoků od těch lidí, kteří se živí šířením strachu z islámu, což je strašně nebezpečná věc, protože je třeba k těm věcem přistupovat velice věcně a taky se znalostí. My například právě na křesťanské akademii zase máme setkání té iniciativy Společný hlas, kde se scházíme představitelé těch tří Abrahamovských náboženství v naší zemi, křesťanů, Židů a muslimů a vyjasňujeme si ty vzájemné překážky, vzájemné předsudky a hovoříme o tom, jak bychom mohli prospět té společnosti jako celku. Protože jsou některé zásadní morální otázky společnosti, kde jsme zcela za jedno. A zase musíme jasně vidět, že v některých věcech za jedno nejsme a že je třeba prostě přistoupit a ukázat to téhle té společnosti, kde se šíří neateismus, ale spíš takový náboženský analfabetismus, lidé mají radikální názory, ale ty nejsou kryty žádnou vědomostí a žádnou faktickou zkušeností. Tak ukázat, že samozřejmě o tom náboženství není možné mluvit v těch černobílých kategoriích. Náboženství, jakékoliv náboženství samo o sobě není ani dobré ani špatné. Má samozřejmě v sobě určitý velký morální potenciál, a to má také islám jako křesťanství, jako židovství, ale jsou tam samozřejmě i směry, které ty náboženské symboly a náboženskou rétoriku zneužívají. Takže je strašně třeba, aby ti rozumní lidé v těch náboženstvích se vzájemně domluvili a také působili dovnitř. Jednak dovnitř těch svých vlastník komunit, ale pak na ty lidi, kteří jsou jenom takovými křiklouny a jenom rozdmýchávají nenávist. Já si myslím, že bychom těmito zákazy, že když by se zakázala burka, tedy to celé zakrytí obličeje, to je na místě, protože to je opravdu věc, která se nehodí do té naší společnosti a může být zneužívána, ale ten jedžáb, ty vlastně hezké šátky zakrývající vlasy, ty opravdu nikomu neubližují. A kdybychom přistoupili k tomuhle typu zákazů, tak bychom se dostali na úroveň Francie, která má naprosto absurdní zákony, že se nesmí v tom veřejném prostoru a do školy nosit ani ten muslimský šátek, ani křížek, ani, ani ta židovská jarmulka. Víte, oni jsou dva typy rozlišení státu a církve nebo státu a náboženství. Americký, ten je zcela v pořádku, ten jasně říká, že žádné náboženství nesmí dominovat ve státě a je prostor pro náboženskou pluralitu a svobodu. To je naprosto v pořádku. Pak je ten francouzský typ, který vznikl úplně jiným způsobem. Vznikl z boje těch laicistů proti katolické církvi. Ten boj měl své oprávnění okolo Drayfusovy aféry a tak dále, ale dneska to vede k tomu, že ten takzvaný laický princip se vlastně sám stává takovým netolerantním pseudonáboženstvím. Tak to vede k tomu, že mohou lidé nosit, nebo žáci nosit trička s Che Guevarou a srpem a kladivem, to jim nikdo nezakazuje, ale když někdo si vezme kříž nebo šátek, tak to nesmí. Tak to je přece absurdní. Ono to potom vede k tomu, říká se, je to kvůli muslimům a samozřejmě je to vzbuzuje hněv na muslimy, že se potlačují ty symboly, například v Německu teďka byl pokus ze Strany zelených zakázat ten průvod ke svatému Martinu a nahradit to jakýmsi, nebo vytvořit jakýsi pseudopohanský svátek Slunce, Měsíce a hvězd ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co třeba?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... ty směšné, ty směšné slavnosti během Francouzské revoluce, kdy se uctívá herečka jako bohyně rozumu a tak dále. Já si myslím, že když se to obrací vůči těmhle těm tradičním symbolům křesťanství, tak je to prostě duchovní a kulturní sebekastrace národa, zakazovat prostě jesličky, to se pokusili v některých anglosaských zemích a vedlo to k tomu, že tedy nikdo nesměl mít jesličky, protože by to uráželo muslimy, ale jediné jesličky byly v islámských obchodech, protože muslimové mají velkou úctu k Ježíši Kristu a jim to nikdo nemohl zakázat. Taky v tom Německu představitel muslimů řekl, nás naprosto neuráží oslava svatého Martina. Svatý Martin je i pro nás velkým příkladem milosrdenství, ale to jsou tito lidé, ti ateističtí nebo sekularističtí fundamentalisté. Víte, oni jsou náboženští fundamentalisté a to je třeba odmítnout ten fanatismus. Ale existují také sekularističtí, ateističtí fundamentalisté, také militantní, také nesnášenliví a tohle to v Evropě hrozí daleko víc než ten náboženský fundamentalismus. Takže ty otázky soužití jsou složité, já si to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umíme žít, promiňte, s růzností?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ne, ne, ne. Mladí lidé většinou jsou k tomuhle citliví, ale bohužel v české společnosti také díky tomu etnickému složení, že jo a mnoha dalším věcem, pořád je taková tendence prostě k té uniformitě. A to nemá budoucnost. Prostě není možné, aby tady dominovala jedna ideologie, ať je to jakákoliv. Je třeba udělat prostor, kde se ta různost bude chápat jako možné obohacení a samozřejmě k tomu je třeba se vzájemně vychovávat. Tak tomu je třeba právě, aby ti rozumní lidé v jednotlivých tradicích, ať už sekularistických, ať už náboženských, a ti rozumní lidé tam jsou, se navzájem znali, navzájem pracovali, navzájem postupovali. Tohle to my se třeba na té České křesťanské akademii nebo v té iniciativě Společný hlas opravdu o to snažíme. A je to důležitá práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaznívá v té debatě, jak ji popisujete, pane profesore, i aspekt asi ne nedůležitý, rozlišení práv a privilegií? Abych se vrátila k tomu konkrétnímu příkladu na té škole. Tam, jak jsem pochopila z těch všech zpráv kolem případu, šlo vlastně o školní řád, se kterým ty dívky souhlasily.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jo, ale ten školní řád byl dán na to, že nesmí být žádná pokrývka hlavy. No, kdo má potřebu další dávat nějaké pokrývky hlavy? Takže je zcela jasné, že to bylo mířeno na ty muslimky. A to si myslím, že opravdu ten hidžáb nikomu neškodí. A že když v těchto, z těhle těch drobných věcí děláme problém, tak naopak právě ty muslimy radikalizujeme, takže je třeba tady být velmi rozumný a ne být ovládáni jenom strachem a předsudky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou témata, jako je tolerance, porozumění, možná i multikulturalita. Vlastně jedním z těch nejzávažnějších témat, kterým se věnujete? Vám zítra vychází další kniha.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Nepochybně ano. Já jsem i letos splnil očekávání mých čtenářů, že budou mít na vánočním trhu knížku. Tentokrát je to kniha bilanční. Já jsem se rozhodl trošku uzavřít jistou tématiku, které jsem se věnoval v těch posledních knihách a uvědomil jsem si, zvláště při těch přednáškách, které teďka mám na mnoha místech po Evropě, že některé ty myšlenky, které jsou v těch knihách, jsou zvláště oslabující a že by bylo dobře je vybrat a tématicky uspořádat. A z toho vznikla vlastně docela rozsáhlá sbírka, kterou jsme se rozhodli rozdělit na dva díly. A ten první díl vlastně vychází teďka v těhle těch dnech a jmenuje se Žít s tajemstvím. A tam jsem shromáždil ty myšlenky, které si myslím, že jsou nejvíce inspirující těm asi 10 tématům. A jednak to může být takový klíč trošku pro ty lidi, kteří by se chtěli více orientovat v tom mém myšlenkovém světě, také k tomu slouží studie, kterou napsal jeden mladý můj žák a obhájil ji jako práci na Katolické teologické fakultě na té slavné univerzitě v Lovani, byla to práce o mém příspěvku vlastně k tomu soudobému teologickému myšlení a takže tohle to bude, tato knížka, která může být jako takový klíč a zároveň také může být použita jako takový zdroj o osobní meditaci, myšlenku na den. Takže může být použita jak v tom odborném slova smyslu, tak v tom meditativním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě bych se zeptala, protože to souvisí ostatně s knihami podle komise rady pro výzkum, vývoj a inovace, 14 vašich publikací prý nesplňuje požadavky kladené na monografie, uznatelné jako výstup vědecké práce.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, ano, tohle to mě velice potěšilo dneska. Včera jsem si říkal, protože mě ten novinář Bartoš, který vydává ty seznamy Židů a jejich spolupracovníků a pravdoláskařů a tak dále, vítězně oznámil, že napsal: Halík má strašný problém, vyřazují jeho knihy. Tak jsem si říkal: Bože můj, zase někdo zdržuje od práce. Ale teď, jak se ta věc vyvíjí, tak ona se vlastně obrací proti těm iniciátorům. Jednak je tam jedna věc, s tím nemám problém já vůbec, tohle je problém mezi Filosofickou fakultou a právě tou radou. Ty knihy pro ten seznam vědeckých publikací nepředkládám já, předkládá to můj zaměstnavatel a ty peníze a body na to nedostávám vůbec já, to dostává můj zaměstnavatel. To, co je tam problém, a některé ty knihy tedy prošly už tou radou tam a samozřejmě právo některé věci vyřadit. Ona je nevyřadila a dala je na ten seznam. Teda trošku legračním způsobem, protože například před několika lety tam byla, ocitl se tam polský překlad mé knížky Vzdálen na blízku, to je ta kniha, která získala cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy, od té evropské společnosti pro katolickou teologii, ale zároveň byl vyřazen její český originál a její anglický překlad, který vyšel ve velmi prestižním americkém nakladatelství. Takže je vidět, že tam se trošku střílelo od boku. Ale už ty věci byly oznámeny a teď ta, na podnět toho pana /nesrozumitelné/ by to mělo být revidováno. Já myslím, že tady to bude podnět k tomu, že bude třeba revidovat tak kritéria, která jsou pro to zařazování těch knih, protože tam jsou vlastně kritéria, která splňují jenom přírodovědecké publikace, ale ty samozřejmě nemůže splňovat filosofické publikace. Podle těch kritérií vědeckosti by převratná díla v psychologii, celé dílo Jungovo, Freudovo naprosto propadlo. Všecky ty knihy soudobé sociologie, které mají charakter těch, těch esejí, takže já si myslím, že ta věc je dobrá tím, že povede k přehodnocení vlastně těch kritérií odbornosti publikací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí. Mějte se hezky.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Hezký den. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se můžete těšit na názory neurochirurga, profesora Vladimíra Beneše. Na slyšenou se těší Zita Senková.