Přepis: Jak to vidí Richard Hindls - 5. listopadu

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Svaz průmyslu a dopravy v takzvané "liberecké výzvě" apeluje na politickou reprezentaci, aby se přestala hádat a začala konečně pracovat na zastavení výrazného propadu konkurenceschopnosti Česka v mezinárodním srovnání. Co si o tom myslíte?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tak asi u nás existuje taková poměrně velmi neklidná nebo velmi neklidné vnímání politické situace. Já si myslím, že, a už jsem to tady říkal posledně, protože jsem tady byl v den, kdy se zrovna začínalo volit, že vlastně bych si nejvíc přál, aby ty volby, ať už dopadnou jakkoliv, nebo dneska už víme, jak dopadly, tenkrát jsme to mohli samozřejmě jenom tušit, aby přinesly určité uklidnění do společnosti, protože si myslím, že ta společnost je zbytečně rozjitřená, zbytečně často si můžeme všimnout toho, že prostě se lidé hádají proto, že ten druhý má jakýsi jiný názor, prostě ty útoky jsou někdy velmi agresivní, slovní třeba sice jenom, ale já to často vidím ve své okolí. Jak můžeš volit toho nebo onoho? Já si myslím, že každá takováhle výzva určitě nemůže nic pokazit. Na druhé straně je otázkou, co může vyléčit. Je to jakýsi postoj bych řekl spíše pokus o to jakousi nápravu v té společnosti. Je pravda, že ta společnost je zbytečně rozjitřená a nevím, proč lidé řeší situace často tak, jak je řeší. Bohužel nedokážu posoudit, zda je tomu i v jiných zemích, na západ od nás. Možná, že i tam jsou asi excesy v politice, člověk tam nežije tak pokud tam přijedete na pár dnů a ještě neumíte dobře ten jazyk nebo v případě některých zemích vůbec ten jazyk, tak je potom velmi obtížné nějaké srovnání. Ale určitě si myslím, že ta výzva nemůže ničemu uškodit. Otázka je, nakolik čemu může pomoct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V ní se, v té výzvě liberecké, mimo jiné také píše to, že se politika v zemi odtrhla od života. Jak toto vnímáte?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
To si myslím, že je pravda. Už, teď se malinko pochlubím, když jsme tady seděli, tak já jsem odhadl, že volební účast v těch volbách bude 55-60 %, byla přesně v tomhle tom pásmu, přesto, že ty předchozí odhady ukazovaly, že bude ten zájem větší. Já myslím, že lidé ztrácí zájem o politiku, ale nevidím v tom zase něco tak úplně špatného, proč by se lidé měli intenzivně zabývat politikou. Politika je zaměstnání, lidé konzumují pouze její výsledky a někdy i ta konzumace může být velmi tristní, což se u nás občas stává. Ale zase si nemyslím, že by třeba na západ od nás, nebo v těch řekněme s námi srovnatelných zemí, ti lidé tolik politikou žili a pokud někde cestuji, tak zase nemám pocit, že by se tolik hovořilo v domácnostech, pokud přijdu do soukromí, že by se tolik hovořilo o politice. Já v tomhle nevidím vůbec nic špatného, dá se žít bez politiky v mysli těch lidí, nedá se samozřejmě žít bez politiky ve fungování státu, to samozřejmě nejde, ale nemyslím si, že by mysl lidí měla být politikou zaplavena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak, pane profesore, z vašeho pohledu ty volby vlastně dopadl? Přinesly to uklidnění?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, tak ten začátek toho, vlastně ještě ani ne povolebního vyjednávání, moc na velké uklidnění nevypadá, to všichni vnímáme kolem sebe. Otázka je, co to přinese dál. Zřejmě sestavení vlády a obsazení základních funkcí v parlamentu ještě nějakou dobu potrvá, ty dohody budou asi tentokrát trvat déle, než trvaly řekněme v těch posledních, co si tak pamatuju, 2, 3 volbách. Při té poslední volbě v roce, to byly také mimořádné volby, myslím, že vláda byla sestavená asi do 3 týdnů, jestli si to dobře pamatuji. To si myslím, že rozhodně nenastane. Už vlastně máme skoro dva týdny po volbách. Takže to určitě takhle nebude. Je tam hodně stran a je tam podle mě i hodně názorů, i hodně názoru ekonomických. Asi v těch, kteří budou nějak oprávněni sestavit tu vládní garnituru, nebo tu koaliční garnituru, budou zřejmě velké rozpory v otázce daní a případně v otázce možná církevních restitucí a to si myslím, že to ekonomiky může vnést i určitý šum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že zatím jsou to samozřejmě spekulace, jak ta nová vláda, jaké složení bude mít, zda koalice tří stran, nebo menšinová s podporou dvou stran. Lze už nyní třeba s ohledem na těch 7 stran ve sněmovně něco konkrétnějšího říct, jaký dopad by to mohlo mít na ekonomiku, na její směřování, na další vývoj?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tak pokud bych se přidržel těch daní, tak tam si myslím, že tam problém bude, protože některé ty strany vlastně ta strana ANO, požaduje snížení daní, na druhé straně sociální demokracie spíše dlouhodobě samozřejmě je to její program, uvažuje i diferenciaci daňových pásem a spíše o zvyšování daní. Já bych řekl, že to, co naše ekonomika nejvíc potřebuje je stabilizace daní. Můžeme se bavit o tom, jestli daně mají být vysoké a budou zastánci tohoto přístupu, jestli daně mají být nízké, budou zase zastánci toho druhého přístupu, zejména ze stran podnikatelů, tomu úplně rozumím. Ale co si myslím, že je nepřijatelné, aby se v průběhu roku několikrát začalo hovořit o tom, že se budou daně měnit, to jsme tady v minulosti zažili. Ať už se to týkalo spotřebních daní, ať už se to týkalo daně z přidané hodnoty, ať už se to třeba týkalo nějaký extradaní na víno třeba dokonce a podobně, to si myslím, že je tomu nejenom podnikatelskému prostředí, ale i prostředí v domácnostech i pro investiční pobídky nepřidává žádný klid. A to já vidím jako největší problém. Švédsko, Dánsko, prostě severské země žijí s vysokými daněmi, žijí si dobře poměrně, ale mají je stabilní a z hlediska myšlení těch lidí i podnikatelů si na to ty země zvykly. Jiné země, které preferují spíš liberální přístup k ekonomii, jako jsou Spojené státy a i některé evropské země, mají spíš daně nižší, umí s tím žít, mají problémy, třeba jako Spojené státy v současné době se zdravotnickou reformou a se způsobem financování a pojištění jednotlivých občanů, to je asi na dlouhou debatu, ale umějí s tím žít. Nejhorší mi přijde, když vlastně nemám absolutní jistotu, nebo skoro žádnou jistotu o tom, co s těmi daněmi bude. Jednou bude daňové pásmo takové nebo makové, potom tam se během roku začne měnit dolní pásmo, horní pásmo daně z přidané hodnoty, pak jsme zase pro rovnou daň, která ovšem ve skutečnosti rovná nikdy nebyla, potom jsme zase pro hrubý příjem a superhrubý příjem. A tohle si myslím, že té ekonomice škodí nejvíce. Když budete podnikat, ale nevíte, za co budete utrácet a za jakých podmínek to budete utrácet, když budete domácnost a nebudete vědět, co to bude stát a jaké na to budou daně, tak to si myslím, že je nejhorší cesta k tomu, jak se potom mám efektivně rozhodovat. Lidé potřebují jistotu, že se určitá věc nějakou dobu nezmění a že se s tím stát dokáže vyrovnat. A z tohohle pohledu si myslím, že ta dohoda mezi těmi stranami možná určitým způsobem je, ale měla by být stabilní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by se na ekonomice podepsala případně další vláda prezidentských kabinetů?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
My si směřujeme, dneska už je, tak když trochu přeženu, skoro polovina listopadu a my asi opravdu směřujeme k provizoriu, rozpočtovému provizoriu. To na jedné straně působí trošku jako strašák, na druhé straně zase ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme se toho obávat?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
... no, tak od roku 2000 nebo 2001, teď nevím přesně, máme vlastně v zákonu to, že pokud by nastalo rozpočtové provizorium, že se bude postupovat tak, že se měsíčně rozpouští jedna dvanáctina toho starého loňského rozpočtu, čili, že se vlastně po měsíci jakoby utrácí to, co bylo rok před tím, to matematicky, nebo ekonomicko-matematicky vypadá jako jednoduchá úloha, ale má to přece jenom zase určitou past. Protože to samozřejmě povede k investiční ostražitosti, že přece jenom to nebudou stejné peníze a stejně rozdělené peníze a stejně vydané peníze, jako v tom předchozím roce. Pravděpodobně to povede ke zhoršení ratingu, nebo ratingu České republiky, protože dřív nebo pozdějc si toho ty agentury určitě všimnout, když se neumíte domluvit, tak prostě my vám ten rating dáme třeba i horší, nevím, po jaké době by se tak mohlo stát a to samozřejmě může zkomplikovat dluhovou službu, respektive zvýšit úroky, které potom za dluhy platíme, obsluhu dluhů to zhorší, který stát má. Tohle všechno, čili matematicky to vypadá, že to je poměrně jednoduchý a rozdělíme jednu dvanáctinu na každý měsíc, nemělo by to trvat dlouho, ale myslím si, že takové ty zdravé toky, jako je investování, podnikatelské prostředí, hodnocení, ratingové hodnocení České republiky to zhorší a pokud by to trvalo příliš dlouho, tak samozřejmě už se to projeví i číselně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, že budou chtít nově zvolení poslanci ten návrh vlády, Rusnokovy vlády v demisi, nějak poupravit, změnit?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Já myslím, že asi ano, protože budou chtít uplatnit určitě svoje programové cíle nebo programové preference, budou asi muset jít i do nějakého kompromisu a i ten se pravděpodobně promítne potom do toho vnímání Rusnokova rozpočtu. Neumím si představit, že by ho ta sněmovna přijala tak, jak je. Ovšem sněmovna ustavena dnes ještě není a v zimě bude ustavena až vlastně v tom nejzazším termínu, jak jsem četl, to je někdy kolem 25. listopadu, což je ještě zhruba za, no za tři týdny v podstatě. Takže z tohohle pohledu si myslím, že ještě nebude v té době asi, nebo téměř jistě si myslím, že nebude vláda, takže, nebo nebude rozhodně ještě ustavená ve svých detailech, takže si myslím, že tam určitě k nějakým korekcím bude docházet. Jestli to bude přímým zásahem sněmovny, nebo jestli to bude při těch vyjednávání, to asi je spíš otázka pro politologa, ale nemyslím si, že by ten rozpočet úplně do detailu zůstal v té podobě, jak je teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dotaz pro vás, pane profesore. "Jak vysvětlit zajímavý český jev, kdy dosahujeme přibližně 70 % německé produktivity práce, ovšem jen zhruba třetinové úrovně mezd a platů a cenové hladině směřující k evropskému průmětu?" Ptá se pan Otakar ze Zlína.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Ano, to tak skutečně je. A to ještě Německo je možná příklad, který je pro nás relativně příznivý, protože v Německu jsou zase nižší ceny než třeba ve Švýcarsku nebo v některých jiných zemích. Takže pokud bychom se na to podívali z hlediska cenové úrovně, tak naše bohužel při těch příjmech, se naše cenová úroveň už začíná blížit té cenové úrovni západních zemí, ale pořád je třeba nižší, než je ve Švýcarsku. Já teď nedokážu přesně říci, nakolik je ve Švýcarsku dráž než v Německu, ale ten rozdíl v těch obchodech je viditelný, je poměrně velký. Naše produktivita práce je skutečně výrazně nižší, mzdy v naší zemi jsou výrazně nižší. Kdysi, já nerad používám slovo průměr, protože průměrná mzda skoro nic nevyjadřuje, ale to teď neřešme, u nás je to řekněme jakýchsi tisíc euro, když to přepočtu, nikoliv před paritu kupní síly, ale jenom přes základní kurz, který je dneska někde v bance na kurzovním lístku, tak jsme na úrovni tisíce eura. Neumím si přesně vybavit, kolik je ta mzda v Německu. Pokut by se takhle počítala, jestli je zhruba 2,5krát, 3krát vyšší přibližně, tak to možná bude. Přece jenom ta produktivita právě u nás je nižší, ale pořád je u nás levná pracovní síla, která z nás trošku, zejména v těch 90. letech udělala montovnu, protože se vyplácelo sem umístit některé provozy, které by řekněme v Německu, ve Francii, ve Švýcarsku nebo někde jinde byly dražší. Na druhé straně je také pravda ale to, že už zase naše mzdy v porovnání s tím zbytkem východní Evropy už jsou vyšší, takže už se některé provozy, jak víme, stěhují buď do východní Evropy anebo se stěhují do východní Asie. To porovnání produktivita práce a průměrné mzdy, nebo úrovně mezd je samozřejmě velmi ošidné, protože u nás skutečně prostě pracovní síla je podhodnocená a konkurenční výhoda, která nám z toho ještě před 10 lety plynula, už se to tady trošku vytrácí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme se teď podívat na statistiku, kterou zveřejnil Eurostat. Podle ní na 120 milionů Evropanů žije na hranici bídy. Nejpříznivější situace je v tomto ohledu v Česku, které předstihlo i západoevropské státy, obecně hrozí chudoba nejvíce podle Eurostatu lidem v málo obydlených regionech. O čem tato statistika vypovídá, pane profesore, jak vůbec měřit chudobu?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tak je to poměrně velmi komplikovaná, na druhé straně možná pro takovou základní analýzu i záslužná věc. Provádí se to v podstatě tak, že se určí takzvané spotřební jednotka, to znamená první člověk v domácnosti, pokud je sám, tak má vlastně hodnotu 1, pokud má manželku, tak ta manželka už se nepočítá celou vahou, protože tam je jaksi sdílená domácnost, sdílené náklady a podobně, jsou dvě metodiky, podle jedné metodiky, kterou preferuje OECD, je váha druhého člena domácnosti 0,7. Podle Eurostatu 0,5. Takže dvoučlenná domácnost má váhu buď 1,5 nebo 1,7. Pokud jsou tam další třeba dvě děti, tak za každého třetího a dalšího člena domácnosti se přidává už jenom 0,3. Takže řekněme podle metodiky 4 členná domácnost, otec, matka a dvě děti, má podle váhy, podle míry Eurostatu má váhu 2,3. V té domácnosti se nyní sečtou všecky čisté příjmy a vydělí se tím, tou spotřební jednotkou. Takže v tomto případě třeba by to bylo jakýsi čistý příjem, který bude třeba 30 tisíc korun a bude se dělit číslem 2,3 v této domácnosti. No a takhle se to udělá ve všech zemích, udělá se to tak ve všech ukazatelích, které se toho týkají, samozřejmě při různé úrovni počtu členů domácnosti a vznikne takzvaná, takzvaný ukazatel příjmové chudoby a teď se vlastně říká, že pokud tento ukazatel je pod 60 %, nebo na úrovni a nižší 60 % mediánu čistých příjmů, teď tady asi někteří posluchači otočí panenky v sloup, tak já to nebudu příliš vysvětlovat, jenom pak řeknu to srovnání, tak se takováhle domácnost označuje za příjmově chudou. U nás je takových domácností přibližně někde kolem 9, 10 %, ten vývoj v těch posledních 7 letech, který byl poměrně velmi vachrlatý, protože jsme prošli obdobím krizí a obdobím zase náznaků zlepšení, tak nás postavil po poměrně velmi příznivého světla z hlediska evropského srovnání, protože my v příjmové chudobě jsme skutečně na tom nejlépe, za náma třeba v roce 2011 bylo Lucembursko, těsně za náma Dánsko, Francie, Německo, Belgie, takže země, které jsou nesporně ekonomicky vyspělejší a odpovídají i tom dotazu, který mě pan posluchač nebo čtenář ohledně produktu a mezd. Na chvostu té tabulky jsou země, kde se to v podstatě dá očekávat, Bulharsko, Lotyšsko, Litva, čili země, které prochází teprve nějakým vývojem. Na druhé straně tahle ta tabulka, která někdy je, nebo tohle to srovnání, které někdy argumentováno i třeba v politických debatách, je trošku přeceňováno, protože ono primárně vypovídá o rozložení vlastně té chudoby nebo těch příjmů uvnitř té země. A teprve potom v rámci mezinárodního srovnání se porovnává nikoliv ta přímá chudoba nechudoba, ale to rozložení vlastně mezi jednotlivými zeměmi a tam jsme na tom skutečně lépe než třeba Lucembursko a Dánsko. Jakkoliv v reálné výši příjmů na tom samozřejmě, a to jsme zase u toho dotazu, jakkoliv v reálné výši příjmů na tom rozhodně takhle dobře nejsme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přes nízkou míru takzvané příjmové chudoby u nás se mnozí Češi cítí být chudí. Abych byla konkrétní, v průzkum Eurobarometru z roku 2010 se za chudé považovalo 26 % Čechů, což je výrazně více než například ve Španělsku nebo v Irsku. Co to znamená, pane profesore, že poměřujeme naše příjmy a majetek více s evropským než s domácím standardem?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tohle je hezká věc, kterou jste otevřela. Já bych řekl, že je to možná otázka taky trochu nejenom pro ekonoma, ale pro psychologa, protože u nás je známo, jestliže se tady podle Eurobarometru v té pociťované, tomu se říká pociťovaná chudoba, pohybujeme někde na úrovni 25 %, čili čtvrtina z nás si myslí, že prostě jsou chudí a v té měřené chudobě, která je řekněme jednoduše na úrovni 10 %, čili každý desátý, tak tenhle rozdíl mezi měřenou chudobou a příjmovou chudobou a pociťovanou chudobou je u nás jeden z největších v Evropě. To znamená, za tou naší lebeční kostí existuje něco, co nás, jestli to je, a teď už nedokážu říct, zda ty pohnutky jsou čistě ekonomické nebo zda tam už je spíše takový ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Psychologický moment?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
... psychologický, asi ano, že prostě přece jenom my máme spíš tendenci vnímat život trošku černěji než ostatní, ale to teď zacházím už hodně na tenký led, protože nejsem psycholog, ale všeobecně se soudí, že česká povaha je zádumčivější, určitě než třeba povahy kolem Středozemního moře a podobně. Tady si myslím, že spíš to bude někde za tou lebeční kostí než, že by pro to byl reálný ekonomický důvod a bude s tím souviset to, a to se k tomu vracím potřetí, na co se ptal pan posluchač, že my přece jenom ty platy máme relativně nízké, čili lidé se nestaví do toho poměru té příjmové chudoby, jak jsem ji tady možná trošku složitě definoval, ale vnímají to, že tak, jak se lidově říká, na západ od nás, to je trošku lepší. A možná, že to je ta ingredience, která vstupuje za tu lebeční kost, proč si lidé vlastně o 15% bodů, když to zjednoduším, myslí ve větším rozsahu to, že jsme příjmově chudí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, pane profesore, že se to třeba v horizontu 10 let změní? Teď už trochu narážím na náš celorozhlasový projekt Česko 2023.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, to je strašně těžká otázka. To, co se prostě v té ekonomice, tak my jsme se někam samozřejmě za těch 23 let posunuli, možná si ani neuvědomujeme, protože bereme některé věci jako naprostou samozřejmost, že máme něco, co jsme třeba před 23 lety vůbec neměli. Na druhé straně přece jenom si myslím, že ta mezera, která je mezi námi a tím vyspělým světem, ještě pořád velká je a že to rozhodně, to zkracování té vzdálenosti nebude probíhat v měsících ani v jednotlivých letech. Je to spíš na delší dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme třeba v roce 2023 už platit eurem? Jak vůbec podle vás bude vypadat eurozóna, bude-li existovat nebo v jaké formě?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Eurozóna byla teďko podrobena poměrně velkému tlaku, a to jak tlaku ekonomickému, tak bych řekl tlaku mediálnímu i tlaku politickému. Asi se vyhrotila, vyhrotilo postavení těch, kteří jsou spíše pro euro a těch, kteří spíše pro euro nejsou. Samozřejmě euro platí daň za tu velkou ekonomickou rozdílnost mezi jednotlivými zemi. Když na jedné straně eurem bude platit Belgie, Německo, Francie, Rakousko a na druhé straně eurem platí Řecko nebo Portugalsko, země, které bychom si před nějakými 15 lety, kdy se tyhle úvahy vedly, vůbec nedovolili s Francií nebo s Německem srovnávat, nebo Británií, která eurem tedy neplatí, ale prostě je ekonomicky vyspělá a má prostě pevně nastavená pravidla v ekonomii, tak když se podíváme na tuhle věc z hlediska rozdílné úrovně ekonomie, ekonomik, tak samozřejmě to euro nedokáže úplně citlivě tyhle ty rozdíly zachytit a vyrovnat. Vedle toho to přináší spoustu výhod podnikatelům, odpadají problémy tam, kde se eurem platí s kurzovými rozdíly, prostě odpadají problémy, technické problémy s platbami a podobně. Můj tip je, že euro přežije, zatím si moc ani technicky neumím představit, jak by to vypadalo, kdyby se zpátky jaksi rozvíjely ty jednotlivé měny a byl by tam nátlak k národním měnám v Německu, ve Francii, to si nějak neumím vůbec představit, jak by to probíhalo. Můj dojem tedy je, že euro přežije a dokonce bych si troufl říci, že v roce 2023 bychom i my tím eurem mohli platit. Základní předpoklad je, že euro přežije, tam mám názor, že ano. A pokud bychom to měli být i my, tak samozřejmě je to především otázka těch kritérií, zadruhé je to otázka celkové atmosféry v Evropě a zatřetí je to otázka změny postoje i k politické reprezentace, která v těch posledních letech euru rozhodně moc nepřála.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přežije i Řecko v eurozóně podle vás?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tak kdyby nepřežilo Řecko, tak by se tak stalo už před 2, 3 lety možná. Teď se zdá, že aspoň první náznaky třeba z Měnového fondu a podobně a z těch věřitelů, kteří vůči Řecku vystupují jako půjčovatelé peněz, nebo poskytovatelé peněz, tak se zdá, že Řecko, aspoň se to píše, je z nejhoršího venku. Řecko si skutečně ukrojilo příliš velký koláč. Při slabé ekonomice mělo neuvěřitelné výhody pro své obyvatele i pro své podnikatele, které ten stát nemohl unést, ještě tam byly problémy s národními účty před 15 lety. Nechci tady používat slovo falšování, ale prostě ta situace byla vážná, zřejmě v Řecku. Nikdo to tenkrát nekomentoval, nekontroloval a pak to vylezlo až mnohem později. Já si myslím, že teď už Řecko přežije, protože se Evropa hodně snažila, aby tam zůstalo a aby tam nevytvořilo tu, tak já jak někdy s oblibou říkám, díru do boku lodi toho eura. A to si myslím, že tam Řecko už v tuhle chvíli udrží. Kdyby se ovšem Řecko stalo nějakou supervyspělou zemí, spíš bude zřejmě pořád na tom chvostu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo dostane Nobelovu cenu za 10 let, to nevíme. Známe nicméně laureáty té letošní za ekonomii. Tři Američané, porota ocenila jejich empirickou analýzu cen aktiv. Jinými slovy modely předpovídání vývoje cen akcií úvěrů a nemovitostí. V čem je to revoluční, pane profesore?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, já se přiznám, že se s Nobelovou cenu za ekonomii trošku nějak vnitřně nemůžu úplně smířit. Protože zaprvé to není Nobelova cena v pravém slova smyslu, protože ji Nobel nikdy nedefinoval, dává se až od roku 69, dává ji Švédská Akademie věd a vlastně iniciátorem, nebo je to cena Švédské říšské banky, Švédské centrální banky. Je tam neuvěřitelně, já jsem si udělal schválně takovou malou statistiku, neuvěřitelně silná převaha americké, amerických ekonomů. Těch Nobelových cen tedy bylo uděleno 45, od roku 69. Těch nositelů, kteří ji dostali, je celkem 73 a z nich 50 je ze Spojených států a 6 z Británie. Uvědomíme-li si, že jsou to lidé, kteří dokonale ovládají angličtinu, tak vlastně na těch všech ostatních zůstalo už jenom 17 nositelů, přičemž žádná jiná země na světě nemá více než 2 nositele Nobelovy ceny. Druhý problém, který já v tom vidím, že ekonomie není exaktní věda a nikdy se exaktní vědou nestane. A tudíž výsledky, které by byly nějakým způsobem měřitelné, jsou, pokud vůbec měřitelné jsou nebo nějak vyhodnotitelné jsou, tak je to možné až za poměrně hodně dlouhou dobu. Proto mezi těmi nositeli najdeme řadu lidí, kteří publikovali své práce mnohem dříve, někdy o 30 let dříve, než pak tu Nobelovu cenu dostali. Z tohohle pohledu řada těch teorií se pohybuje na hranici souboje mezi liberalismem a keynesiánstvím a podobě. Z tohohle pohledu já bych byl velmi střízlivý k těm nositelům třeba z těch posledních dob. Říká se dokonce, že tak někdo argumentuje, že v těch 70. letech to byli opravdu ekonomové, teď, že je to jsou spíše úvahy nad ekonomií a podobně, tak já jsem takový trošku opatrný v té Nobelově ceně za ekonomii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Děkuji za rozhovor a mějte se hezky.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Také přeji pěkný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Novinář Erik Best bude hostem Jak to vidí zítra od půl deváté. Příjemný den a na slyšenou se těší Zita Senková.