Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 4. června 2019

Hostem byl Richard Hindls.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Mým dnešním hostem je ekonom a statistik profesor Richard Hindls. Dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom:
Dobrý den přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme například demografickou projekci Českého statistického úřadu i důvody poklesu akciových trhů. Inspirativní poslech. – Schodek státního rozpočtu ke konci května stoupl na 50,9 miliardy korun z dubnových 29,7 miliardy. Loni v květnu skončilo hospodaření státu ve schodku 23 miliard korun. Udrží, pane profesore, poslanci odsouhlasený deficit ve výši 40 miliard? Co všechno se do toho promítne?

Richard HINDLS, ekonom:
Z toho, co se včera říkalo, nebo z toho, co přichází za data, tak stále je ten, řekněme, příslib Ministerstva financí nebo vlády o tom, že by se těch 40 miliard udržet mělo. Pochopitelně lepší by bylo, kdyby žádných 40 miliard nebylo. Loni jsme dokonce měli naplánovaný deficit 50 miliard. Nakonec jsme skončili v lehkém plusu nějakých 2,9 miliardy korun. Samozřejmě rozpočet je velmi živý organismus. Některé výdaje se dají předpokládat, některé ne, některé se předfinancovávají. Včera v tom vyjádření bylo, že částečně jsou předfinancovány třeba výdaje pro vysoké školy a vědu a výzkum, takže v tuto chvíli za pět měsíců jsme zafinancovali už 61 %, to znamená víc než pět dvanáctin toho rozpočtu pro vysoké školy, vědu a výzkum. V porovnání s tím číslem, co jste předtím zmínila, se získaly loni nějaké peníze z evropských fondů, které tam zatím letos v tomto období nejsou. Na jedné straně těch 50,9 miliard může vypadat jakoby ohrožující ten naplánovaný slíbený deficit, na druhé straně je pořád ještě půl roku do konce. Květen bývá známý tím, že jsou menší výběry peněz z daní než v některých jiných měsících. Je tam určitý propad příjmů z ledna a února, který se tím táhne během těch dalších měsíců... To se všechno ještě může změnit. Vedle toho ale v podstatě ten manipulační prostor, manévrovací prostor je poměrně malý, protože 75, 77 % výdajů jsou takzvané mandatorní nebo kvazimandatorní výdaje, to znamená výdaje, které jsou ze zákona, nebo výdaje, které stát musí plnit, a to dělá víc než tři čtvrtiny těch výdajů. Teď je velký růst důchodů... Probíhá silný boj, stále je to ještě boj, o platy ve školství a ve zdravotnictví, v sociální péči. Teď se ty věci střetly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zvýšení rodičovského příspěvku...

Richard HINDLS, ekonom:
Teď je otázka, jak to do konce roku proběhne. Na druhé straně ta zpráva 51 miliard nevypadá úplně nejlépe. Když se rozebere na drobné, tak už se tam nachází některá pozitiva... Ale pak je také potřeba říct, že my jsme zemí, která má velmi dobré finance, velmi zdravé finance. Jsme někde na třetím, čtvrtém místě v Evropě. Náš dluh, nikoliv deficit, ale dluh, veřejných financí činí nějakých 32 %, což nás řadí opravdu na stupě vítězů, když to takto řeknu, v Evropě. Těch 40 miliard porovnaných zhruba 5-5, 5 biliony HDP v běžných cenách zase není ani jedno procento, takže z tohoto pohledu jsme na tom zase docela dobře. Ale může se stát samozřejmě leccos.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rozpočtový výbor sněmovny doporučil vázat část těch provozních výdajů a šetřit. Jak si vláda v tomto počíná?

Richard HINDLS, ekonom:
Ten první signál byl o tom, že se má škrtat plošně, že se mají vlastně snižovat výdaje o 5-10 % v jednotlivých rezortech. Ty rezorty se k tomu, to už je několik týdnů, postavily spíš negativně, a docela tomu rozumím, že nejde takto jednorázově škrtnout někde nějaké peníze. Pochopitelně ten tlak na to bude. V době, kdy jsem dělal rektora a kdy jsme byli velkým příjemcem prostředků z veřejných rozpočtů, si pamatuji, že se vázaly peníze. Prožil jsem období těch nejtěžších let, to bylo 2008, 2009 a potom 2011, 2012, kdy se skutečně vázaly třeba i prostředky na mzdy v druhé polovině roku. Ze dne na den nám třeba ministerstvo snížilo rozpočet na mzdy o mnoho milionů korun. Tak takto si myslím, ža ta situace není. Zažili jsme už leccos. Teď jsou zase ty druhé důvody. Jedna strana jsou výdaje, druhá věc je vývoj ekonomiky. Ekonomika zpomalila. Zhruba někdy z jara loni se plánovalo kolem 3 %, přes 3 % ... Teď už jsme na nějakých 2,4 %. Před zhruba necelým měsícem tady byla mise Mezinárodního měnového fondu. Mezinárodní měnový fond původně plánoval ten růst ke 3 % hrubého domácího produktu, poté jej snížil někde k těm 2,5 %. Vše také záleží na německé ekonomice. Já jsem se díval, že teď poslední signály z těch flashů, které má německá ekonomika, hovoří o stabilizaci toho propadu, kterým Německo prošlo na konci loňského roku a začátkem toho roku, ale nehovoří se o vítězném konci. Třeba Německo je pro nás obrovský partner. Obrovská vazba. Stále se hovoří o tom, že i to Německo se stabilizovalo. Ale dál... To není ještě úplně jisté, to se uvidí.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě to není jisté ani na politické scéně, jak se vyvine další situace v Německu.

Richard HINDLS, ekonom:
To je druhá věc. To je hezká otázka. Když si teď odmyslíme všechny ty ekonomické problémy na straně tempa růstu čili tvorby zdrojů i na straně výdajů, tak tady zůstává poměrně otevřená otázka, co se to teď ve světové ekonomice děje. A pro nás je to klíčová otázka, protože my se nedokážeme vymanit z toho vlivu ekonomiky. Jsme velmi malým státem. Tam jsou takové zvláštní věci. Jsou lidé, kteří říkají, že fundamentálně ty základní parametry toho, co v ekonomice je, ve firmách, v těch jednotlivých zemích... Že fundamenty ekonomiky mají poměrně dobrou charakteristiku a že by se mohlo jednat pouze o zpomalení ekonomického vývoje, nikoliv o recesi. Ale když se objeví také, díval jsem se v poslední do pár zahraničních zdrojů, lidé, kteří začínají mluvit o tom, že tady recese hrozí, že jsou některé signály, které jim říkají, že by k té recesi mohlo dojít, tak pokud se podržíme jen těch ekonomických signálů, tak třeba se k sobě začaly přibližovat výnosy z tříměsíčních dluhopisů a desetiletých dluhopisů ve Spojených státech. V březnu se ten poměr dokonce otočil a teď se k sobě znovu blíží. To znamená, že výnosy z desetiletých dluhopisů se buď začínají přibližovat, nebo už byly v březnu nižší než výnosy z tříměsíčních dluhopisů. To je signál jisté nedůvěry investorů a těch ekonomických subjektů vůči vývoji ekonomiky. Protože když někomu půjčíte na 10 let a uděláte to, tak to děláte s důvěrou. A pokud se stane to, že ten tříměsíční dluhopis vynáší víc než ten desetiletý, tak to signalizuje, že něco není v pořádku. A to se teď děje ve Spojených státech. Druhá věc je poměrně silný propad ropy. Ropa kolísá. Včera byla, tuším, 61, 62 dolarů, nevím úplně přesně na desetinu, za barel ropy Brent. To je také signál o určitém ekonomickém zpomalení. Ropa je velmi citlivým indikátorem. Ukazuje to na to, že zpomalení je. To jsou ekonomické faktory. A pak jsou geopolitické. Nejasná situace kolem Íránu. Takový zvláštní vztah, a já té situaci pořád nerozumím, mezi Čínou a Spojenými státy. Na první pohled to vypadá jednoduše. Jeden uvalí sankce, druhý uvalí sankce, jeden zvýší cla, druhý zvýší cla. To chápu, ale pořád nechápu, čeho se tím může dosáhnout. Teď do toho přibylo Mexiko, což je trochu lokální záležitost, migranti a nějaká zeď v USA... Do toho se může započítat opakující se problém s Itálií, která měla problémy už při sestavení rozpočtu. Nakonec jim EU podmíněně rozpočet s deficitem schválila, ale nižším, než Italové plánovali. Teď se Italové znovu dostali do hry, protože hrozí dokonce sankce od EU... A toto všechno, když sečtete a k tomu přidáte některé geopolitické vlivy typu Írán, stále Severní Korea nebo Korejský poloostrov, tak nevím...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nestabilita na Blízkém východě a tak dále.

Richard HINDLS, ekonom:
Samozřejmě. A já si pořád myslím, že recese není na obzoru, ale ty problémy tady jsou. Myslím si, že se ještě nestřílí ostrými, ale těch signálů je tu poměrně dost. Když se podíváme, jak nervózní jsou akciové trhy, které loni v prosinci zažily obrovský výplach, to byla krvavá lázeň, jak říkají investoři. Prosincový pokles akciových trhů ve světě byl nejvyšší od hospodářské krize v roce 1929. Tak to už je signál. Pak se to první tři měsíce dalo nějak dohromady a teď se ty výnosy, které byly z těch prvních třech měsíců... Zase je většina těch zisků pryč. To jsou všechno reakce na tu situaci.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vyplatilo se tedy to klasické burzovní rčení v květnu prodej a zmiz? Když jsme se dostali od našeho rozpočtu až k situaci na akciových trzích...

Richard HINDLS, ekonom:
Nejhůř na to reagují banky, protože to je velmi citlivý údaj. Když už jsem mluvil o Itálii, tak italské banky se velmi trápí. To, co se tam teď děje, se přenese i tam. Jsou tady signály z některých produkčních věcí; robotické firmy nejdou tak, jak by měly... Index Nasdaq, což jsou ty nové technologie, nevykazuje takový výkon. Tak možná v tom je ten květen, co říkáte. Jsou lidé, když se díváte do různých článků, kteří říkají, že to je otázka dvou, tří měsíců, kdy se to zase všechno zvedne. Ale řekněme, že nějaká nervozita ve vzduchu je. Jestli to je signál k recesi... Přibližují se k sobě míra nezaměstnanosti a míra inflace. To je také určitý signál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobře, pane profesore, signály tady máme. Jak říkáte, jsou tady indikátory... Jak s tím ale pracovat? A kdo...?

Richard HINDLS, ekonom:
Myslím si, že teď je to otázka důvěry. Investoři budou samozřejmě opatrnější v téhle té situaci... Do toho jsou většinou takové ty výstřely, které přicházejí většinou z administrativy Spojených států – takové ty ostré výroky... Do toho je, řekněme, trošku klesající index nákupních manažerů, index důvěry v ekonomiku... To je určitý signál, že v těch hráčích, klíčových, nějaké napětí existuje. Vy se ptáte, jak k tomu přistupovat. Myslím si, že teď je to ve fázi vyčkávání... Že se čeká, jak se to všechno vyvine. Mně se zase pořád nezdá (a teď se vracím možná k tomu klíčovému), že by ten střet mezi Spojenými státy a Čínou (obchodní válka) byl dlouhodobý. Pořád tomu nějak nechci věřit. Pořád si myslím, že to nemá logiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale eskaluje...

Richard HINDLS, ekonom:
Eskaluje... Je otázka, jak to potom bude pokračovat dál. Já si pořád myslím, že to bude spíš záležitost, která po nějaké době vyprchá. Když se na to podíváme, tak ten přebytek, to saldo obchodu mezi Čínou a Spojenými státy je velmi v neprospěch Spojených států. Čína vlastně tím pádem získává prostředky, které vložila do amerických dluhopisů... Protože ty vynášejí víc, než když je budou mít někde uschovány doma v bankách. A pořád si myslím, že tohle je nebezpečí pro Spojené státy. Kdyby Čína... Že jim teď nedají nějaké kovy nebo že jim uvalí clo na 5140 výrobků, jak se včera psalo... Ale kdyby pustili ty dluhopisy ven, tak si myslím, že tím výrazně srazí dolar, povede to k růstu úrokových sazeb... Myslím si, že ještě pořád se nehraje... No, ale nevím. Už to trvá tak nějak moc dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle studie ekonomů společnosti Nomura Holdings, o které informovala agentura Bloomberg, profituje z té americko-čínské obchodní války například Vietnam, a pak s odstupem Tchaj-wan, protože dovozci se teď snaží přesměrovat ty své objednávky, aby se vyhnuli vyšším clům.

Richard HINDLS, ekonom:
Čína je velkým hráčem nejenom ve vztahu vůči EU nebo vůči Spojeným státům, ale je obrovským hráčem v tom východoasijském rohu, v těch zemích, které tam jsou, nebo střední Asie a východní Asie, včetně Japonska. Samozřejmě, že vysoká technologická propojenost těchto zemí, i geografická blízkost, vedou k tomu, že ten obchod je tam velmi intenzivní. A výpadek jednoho hráče/jednoho subjektu okamžitě nastartuje ty další. Ony jsou ty země velmi pružné, Korea a Vietnam dneska už také. Oni se velmi rychle nastartují a začnou svými dodávkami zaplňovat ty mezery v trhu, které třeba dočasně uvolní Čína nebo nějakým vztahem některé jiné země. Pak je tam samozřejmě Japonsko, které je velmi silnou ekonomikou, jednou z nejsilnějších, největších na světě, nesrovnatelně větší, než je třeba Čína, než je třeba Vietnam nebo Korea (hned za Čínou). No, nevím... Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vraťme se do Česka a k našemu rozpočtu. Nejvíce peněz z těch běžných výdajů každoročně putuje na sociální dávky. Ke konci května bylo vyčerpáno 250,5 miliardy korun, což je meziroční růst o 8,3 %. Podílely se na tom zejména výdaje na důchody s růstem o 2,3 %. Pak tady máme tvrzení jak Asociace poskytovatelů sociálních služeb, Svazu měst a obcí, tak také opozice, že hrozí kolaps ve financování sociálních služeb. Tam chybí více než dvě miliardy na provoz domovů pro seniory, na sociální pracovníky nebo terénní pečovatelské služby.

Richard HINDLS, ekonom:
Je to hodně o penězích. To je pravda, co říkáte, že je to hodně o mzdách, o platech, těch lidí. Teď se ukazuje, že to (a možná to nebudou jenom sociální dávky nebo sociální péče) podfinancování některých těch, řekl bych, klíčových věcí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řekněme ten zdravotně-sociální sektor...

Richard HINDLS, ekonom:
Zdravotně-sociální aspekt, včetně možná i školství, protože školství sice není zdravotně-sociální aspekt, ale je důležitým hráčem, protože je produktem dlouhodobých trendů a dlouhodobé úrovně reprodukčního procesu. Tyhle ty věci jsou dlouhodobě podfinancovány. Jsou tam takové dvě fáze. V první fázi se většinou ti, kterým se finance nedostávají, začnou hlasitě ozývat, a v druhé fázi (a to je ještě ta lepší fáze) začnou ta odvětví opouštět. To je nebezpečí, které vidíme už u školství. Dneska už v podstatě absolventi pedagogických fakult se do škol příliš nehrnou... Je snaha zlepšit situaci ve školství. Je skutečně hodně závislá na penězích. Zdaleka to už není jenom v těch penězích. Pochopitelně. Je to ve vztahu škola – rodina, je to ve vztahu učitel – rodina apod. Ale podobně v těch sociálních dávkách se taková ta, řekněme, nedobrá finanční situace může potom projevit ve druhé fázi, že ti lidé, zvlášť dnes, kdy trh práce už nemá dostatek zdrojů lidi do práce brát, si mohou najít jiné zaměstnání. Ti lidé jsou většinou určitým způsobem vzděláni... Sice v oblasti, řekněme, zdravotně-sociální nebo v nějaké sociálněprávní oblasti... Ale oni si mohou najít to zaměstnání jinde. Ti terénní pracovníci, a já teď nechci být osobní, ale vidím to doma s maminkou, jsou velmi vytíženi. Mají třeba až dvacet návštěv denně. Musejí cestovat po tom regionu, který jim přísluší. Ta práce je nesmírně náročná... A hlavně nám stárne populace. Čili tady se střetávají různé vlivy. Nízká úroveň financování těch sociálních služeb nebo těch institucí, které ji poskytují; rostoucí nároky na zdravotní péči a na sociální péči, na pomoc ve stáří, nabídka pracovních míst... A to se všechno může střetnout... Nevím, jestli kolaps není už příliš silné slovo. Řada těch lidí to dělá také z přesvědčení. Někteří ti lidé, které vidím, se mi zdá, že jsou nesmírně odvážní, stateční a odhodlaní tu práci dělat...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tam jsou právě obavy, že by mohlo dojít...

Richard HINDLS, ekonom:
Může k tomu dojít. Nabídka na trhu práce je dneska taková, že ti lidé mohou odejít, a ta situace se bude měnit. Statistický úřad vydal 28. listopadu novou demografickou projekci. Bavíme se teď o nějakém delším horizontu. Ta projekce má tři varianty – nízkou, střední a vysokou. Ale ve všech těch případech, ať už to bude, jak to bude, bude nárůst populace (byť ne stejný, v těch variantách) vyššího věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě podle demografů po r. 2030 budou na trhu práce chybět mladí lidé.

Richard HINDLS, ekonom:
To je teď otázka, která z těch variant té projekce se nakonec dostane do hry. Podle té střední varianty bychom zůstali zhruba na tom počtu obyvatel, jak jsme teď, a podle té optimistické, nebo vysoké, varianty by nás přibylo. V každém případě se trošku zlepšuje demografická struktura. Začalo se rodit trošku víc dětí... Už se ten koeficient počtu dětí připadajících na jednu matku začal zvyšovat. Zdaleka nedosáhne čísla 2, jako tomu bylo třeba v mojí generaci... My jsme tady včera měli návštěvu ze Slovenska a bavili jsme se o tom, že tak jak mladá generace v posledních, řekněme, deseti letech odkládala to rodičovství (často dneska maminky-prvorodičky jsou vysoko přes třicet let), tak se tahle ta hranice porodu začíná snižovat (ta doba toho prvního porodu se začíná snižovat). A je otázka, jestli ty zlepšené charakteristiky, a tím pádem přivedeme na svět víc dětí atd., nejsou jenom tím odložením, tím zadržením toho data prvního porodu nebo zda ten trend bude trvalý. To si v tuto chvíli nedokážu říci. Pravdou je, že určitým způsobem se teď ty charakteristiky začaly zlepšovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kde, pane profesore, při stárnutí populace brát v rozpočtu další peníze na ten penzijní systém?

Richard HINDLS, ekonom:
To je spíš otázka toho, kde jinde ušetřit. Asi tady už na ušetření žádný prostor není. A ty peníze sem, třeba jako do školství nebo do zdravotnictví, budou muset přijít. Já ještě řeknu jeden příklad, který s tím souvisí. Většina těch s potřebou pomoci ve stáří (sociální péče, podpora těch lidí, hygienické záležitosti atd.) je spojena se zdravotním stavem obyvatelstva a s jeho počtem v těch vyšších věkových skupinách. A platí taková velmi jednoduchá věc, že jestliže se u mladé generace z hrubého domácího produktu na hlavu vydává zhruba čtyři až pět procent na zdravotní péči, tak u těch nejstarších z nás, a láme se to po padesátém roku věku, je to až jedna šestina HDP. Čili tady už se ušetřit nedá. Musí se ušetřit někde jinde. Samozřejmě stát se teď snaží nějakým způsobem vstoupit do té hry, a to spotřební daní na alkohol... Ale to jsou jednotky miliard. To jsou řádově jednotky miliard. Nicméně pokud by poklesl výkon ekonomiky pod nějako hranici, kterou máme dneska, už by asi ty problémy byly mnohem vážnější – vážnější než to, co jsme dneska říkali – 51 miliard schodku na konci května. Takže spíše se musejí hledat zdroje, než že by se dalo ještě tady někde ušetřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Obejde se ekonomika bez práce starších lidí, starší generace? Protože na to poukazuje třeba i šéfka nové penzijní komise a také rektorka Masarykovy univerzity Danuše Nerudová, která si myslí, že změna přijde jen tehdy, pokud důchodci budou pracovat i po překročení toho termínu odchodu na zasloužený odpočinek.

Richard HINDLS, ekonom:
Na Slovensku, a hned se vrátím k té vaší otázce, někdy na přelomu roku slovenská reprezentace zastropovala odchod do důchodu. To může na Slovensku vyvolat poměrně rozsáhlé problémy v tom, že nebude dost zdrojů pro to, aby se důchody financovaly. U nás je ta situace trošku jiná. Tady se každých pět let přehodnocuje, analyzuje to, jak ten odchod do důchodu vypadá, a bavíme se o takovém, jak já tomu říkám, někdy bermudském trojúhelníku, protože ono to v sobě má ty prvky bermudského trojúhelníku... Máte proti sobě tři věci: Věk odchodu do důchodu, který hraje výraznou roli v tom financování důchodového systému; druhým faktorem je, řekněme, říká se tomu, celkový náhradový poměr (to je poměr průměrného důchodu a průměrné mzdy, čili jaký je poměr důchodu, který dostanete, když odcházíte do důchodu, vůči průměrné mzdě), a třetí jsou daňové systémy. Když připustíme, že dnes není žádná atmosféra pro to, zvyšovat daně, a nezdá se, že by současná politická reprezentace chtěla jít touto cestou, tak vám zbývají ty dva parametry tohoto bermudského trojúhelníku: Odchod do důchodu... To znamená, že se bude zvyšovat ten věk... A teď nechme stranou, že jsou profese... O tom je také ta důchodová komise, kde jsou horníci a další těžké, horké provozy... Nechme teď stranou poměr žen anebo odchod žen, věk odchodu žen a mužů do důchodu... To teď nechme stranou. Ale obecně odchod do důchodu (věk odchodu do důchodu). A třetí faktor je snížení toho náhradového poměru... Že ten poměr důchodu... To samozřejmě není nic příjemného. Nic z toho není příjemného... Ale tady musí politická reprezentace udělat nějaké rozhodnutí. Neříkám, že tahle; neříkám, že ta další; neříkám, že důchodová komise... Bude se muset nějaké takovéto rozhodnutí přijmout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale asi by s tím nemusela politická reprezentace tolik otálet...

Richard HINDLS, ekonom:
No, nemusela, protože někdy po r. 2030 už ty problémy, kdy přijdou do důchodu Husákovy děti, což bude ta generace dětí narozených kolem r. 1970 (nebo tak nějak) ... Samozřejmě se ta demografická křivka začne výrazně posouvat nějakým jiným směrem. A tady to rozhodnutí musí přijít. A pak tady máme jednu věc, která je velmi nepříjemná, a to je malá míra ochoty, shody na tom, k té reformě přistoupit. My si tady neseme jedno Kainovo znamení, jedno stigma: To je ta reforma z r. 2012. Takovou věc nejde přehlasovat jedním hlasem, jak se to stalo tenkrát, když se přijal ten druhý pilíř atd. (nebudu to teď rozebírat), nějakého přeběhlého poslance. Tam musí být široká shoda. Nejsem si jist, že v tuto chvíli ta široká shoda existuje. Důchodová komise se dokonce tváří jenom jako komise pro spravedlivé důchody a neříká úplně jasně, jestli přistoupí nebo nepřistoupí k té principiální reformě... Řeší spíše ty věci, které jsou důležité – horníci, horké provozy, těžká povolání, ženy muži... Ale nevím, jestli je teď atmosféra zralá na to, přistoupit k nějakému silnějšímu politickému rozhodnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonom a statistik prof. Richard Hindls a jeho názory. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den.

Richard HINDLS, ekonom:
Taky děkuji a přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem v 'Jak to vidí' bude psychiatr Cyril Höschl. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.