Přepis: Jak to vidí Richard Hindls - 25. října

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se, pane profesore, viděli naposledy, tak Amerika lavírovala na kraji útesu. Opět to v poslední minutě takříkajíc vybrala, vybalancovala. Spojeným státům se povedlo odvrátit platební neschopnost. Jak na dlouho?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, přesně tohle jsem si, tuhle otázku jsem si kladl, když jsme se rozcházeli tenkrát z toho rozhovoru, protože jsem pořád nějak vnitřně věřil a myslím, že jsem to i v tom rozhovoru řekl, že to prostě Amerika musí ustát, protože to, co by se pak dělo s americkými dluhopisy a já nevím s čím vším a s dalšími finančními aktivy a tak dále, tak to si prostě neumím vůbec představit. Opakoval se tak trošku rok 2011, o kterém jsme tady taky hovořili. Já si myslím, že nakonec se tahle ta věc zase nějakým způsobem zklidní, i když teď je limitovaná, Amerika umí žít v tom vysokém dluhu už poměrně dlouho. My jsme se tady minule bavili, že ten dluh je vlastně vyšší než je vytvořený hrubý domácí produkt ve Spojených státech, je někde na úrovni 104 % nebo tak přibližně, pokud si to pamatuji. Já myslím, že se s tím Amerika nějakým způsobem teď už vypořádá, protože já tam pořád vidím víc ten, to politické zákulisí boje o zdravotnickou reformu, než ty faktické ekonomické důvody. Protože, kdyby tomu bylo opačně, tak potom by ta dohoda asi vůbec už nikdy možná nebyla. Ale já myslím, že obě ty strany z toho sporu a ten spor se jmenuje zdravotnická reforma a respektive některá opatření prezidenta Obamy, tak kdyby toto nebylo příčinou sporu a skutečně by se toto mělo vyhrotit, tak se nemůžou ty dvě strany dohodnout a to by skutečně pro Spojené státy a nejenom pro Spojené státy, bylo vysoce třaskavé a nakonec by to byl /nesrozumitelné/ sen. Takže prostě si furt myslím, že ten, že ta racionalita v tom musí převládnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou, pokud-li víme, dopady té poslední rozpočtové krize? Nebo chcete-li, chceme-li politické krize ve Spojených státech?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, tak nakonec se mi zdá, nedovedu úplně posoudit ty vlivy politické, protože neznám zase takto prostředí, nežije tam člověk, ale se mi, zdá se mi, že v tom ekonomickém světě to zase tak velký vliv nemělo. Jednak to netrvalo tak dlouho, jako i tenkrát se ta věc zdála velmi, velmi dramatická, to jsme tady spolu hovořili vlastně v srdci té krize, já nevím, to bylo týden před tím, myslím, že jsem tady byl, než se to nějak rozhodlo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, tam bylo, promiňte, pak to datum 17. ....

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
17., já myslím, že jsem tady byl někdy kolem 8. nebo tak nějak, už si to přesně ne, můžu se podívat. Ale když se podíváme třeba na akciové trhy, kterých se to bytostně týká, protože dluhopisy tam tudy prochází a podobně, tak a intenzita jejich splácení a dluhová služba prostě výše úrokových sazeb v případě nesplácení, tak se mi zdá, že zase třeba na vliv těch základních indexů amerických to nějaký pronikavý vliv nemělo, nebo pronikavý význam. Koneckonců Spojené státy, uvidíme, co se teď stane, až bude další čtvrtletí odhad hrubého domácího produktu, ale já nevěřím tomu, že by tam byl nějaký razantní propad. Ta doba nebyla tak dlouhá. Pokud se týká těch asi 800 nebo 750 tisíc, nebo 800 tisíc lidí, kteří vlastně museli opustit dočasně teda úřady a nejrůznější státní instituce, včetně parků a veřejných prostranství, které patří do, spravuje stát, tak myslím, že tam potom proběhla po tom našem rozhovoru informace, že se budou jim ty peníze zpětně doplácet. Takže myslím, že ani z pohledu toho, co spotřebují ti lidé, jak budou muset potom šetřit ve svých rodinných rozpočtech, že to ten velký vliv nemá. Ale pro tyhle ty věci platí, že z každého zářezu zůstává malá jizva a kdyby se to opakovalo příliš často, tak si myslím, že by to už určitým způsobem tu americkou ekonomiku poznamenat mohlo. My jsme tady tenkrát hovořili o roku 95, 96, kdy to bylo velmi podobné, v tom roce 2011 už to bylo trošku jednodušší, nebo jednodušší, prostě netrvalo to tak dlouho, myslím, že týden a teď to trvalo, nevím, přibližně měsíc ta bitva, ale ono se to odsunulo, ten dluh tam pořád zůstává. Amerika žije v obrovském dluhu, těch 104 % dluhů je a deficit, o kterém jsme tady hovořili, také je velmi kolísavý ve Spojených státech a teď je vysoký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemělo by týt právě toto tématem, veřejný enormní dluh, tím tématem, kterým by se měli zabývat politici?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, oni v tomhle nemají asi úplně čisté svědomí, protože ta krize, která přišla, ta druhá kolem roku 10, 11, 2010, 2011, byla právě o dluzích a byla právě o fiskálu. O tom, jak se vlastně nakládá s veřejnými financemi, jak se nakládá se sliby voličům a podobně a co se potom skutečně musí uskutečnit a co se musí zaplatit těm lidem, tak ale pořád si myslím, že Spojené státy jsou především postavené na firemní politice a přece jen ta politika vlády, vláda nevlastní klíčové společnosti, vláda jenom usměrňuje chod té ekonomiky, jsou tam nízké daně, tak pořád si myslím, že tam ještě prostor pro zvládnutí těhle těch situací ve Spojených státech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ukázala, pane profesore, tato krize poslední ve Spojených státech, i skutečnost, že dolar není jen americkou měnou? Nakolik vlastně je to propojení americké a evropské ekonomiky?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, tak dolar ještě pořád jakoby charakter, po tom, co padl zlatý standard, to je nějakých 45 let přibližně, tak dolar je pořád rezervní měnou, jakkoliv výrazně oslabil, tak stačí se podívat na náš kurz koruny, který je v současné době zhruba dvacetikorunu za jeden dolar, ale já si pamatuju rok, tuším 2000 nebo 2001, bylo to touto dobou na podzim, myslím, že to byl říjen, je to ten rok, se o jeden rok plete, kdy dolar byl 42 korun. A dneska jsme na méně než polovině, jsme na dvacetikoruně v podstatě. Dolar je stále vlastně nejsilnější měnou, ale hotových dolarů se říká, že je strašně moc v Rusku, dluhopisy jsou hodně drženy v Číně, takže to je taková, říká se dokonce, že prognózy v ekonomii, ale o tom jsme už tady taky bavili, ale říká se, že čínská ekonomika, která se loni stala druhou největší ekonomikou světa právě za Spojenými státy a předstihla Japonsko, že do 30 let, a znova říkám, prognózy, nechme to stranou, do 30, 40 let se možná stane, někteří tak říkají, největší ekonomikou světa a také se říká, že ona by potom mohla ohrozit vlastně svojí měnou americký dolar a že by se možná ta největší, nejdůležitější měna světa přesunula do Číny. Jsou to úvahy, ale ekonomika Číny je obrovská a tak, jak si Čína drží Spojené státy od těla tím, že má relativně pevný kurz toho jejich yuanu, /nesrozumitelné/ vůči dolaru, což komplikuje obchodní vztahy mezi Amerikou a východní Asií, tak si myslím, že v tomhle tom Čína může ještě za těch opravdu 30 let sehrát nějakou roli. Ale ten dolar relativně teď je stabilní a navíc se Amerika jako jedna z prvních vlastně jako velká ekonomika odrazila skutečně z té krize a vykazuje relativně hlavně stabilní tempa růst. Jsem velmi zvědav, dneska jsme na konci října a jsem velmi zvědav, až se objeví údaje za čtvrté čtvrtletí. To znamená někdy začátkem ledna nebo během ledna, aspoň ty flashové první odhady o síle americké ekonomiky v tomto čtvrtletí. Sám jsem na to docela zvědavý, ale nemyslím si, jak jste se ptala na začátku, že by nám ten pokles byl až tak vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do čela Americké centrální banky míří první žena v této funkci, Janet Yellenová. Co lze od ní očekávat a naopak, co čeká ji?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Je to zvláštní, že to je první žena, na druhé straně FED, Federální rezervní systém ve Spojených státech nemá tak dlouhou historii. On je starý zhruba 100 let ten systém, je to vlastně soukromá instituce, která je nezávislá na státu a která plní roli tedy rezervní, rezervního systému. Ona je 15. první ženou a 15. představitelkou, 15. guvernérkou FEDu. Ona sama je zařazena mezi spíše Keynesiánce, to znamená spíš zastánce takové té bych řekl intervenční ekonomie, je ekonomie, která se hodně zajímá o nezaměstnanost, o vývoj inflace, o vzájemný poměr mezi úrokovými sazbami, nezaměstnaností, inflací. Není považovaná, já s ní samozřejmě nemám tolik informací, ale není považovaná za nějakou jako bych řekl velmi razantní ženu v oblasti ekonomických názorů. Pochází, což mně je velmi sympatické z univerzitního prostředí, pohybovala se na těch nejprestižnějších amerických univerzitách, všiml jsem si teď někde, že doktorát z má z Yalské univerzity, že učila, nebo snad také studovala na Bostonské univerzitě, takže na Harvardu, takže si myslím, že je vynikajícím způsobem na tu věc připravená a navíc ona vlastně pracovala v roli místopředsedkyně nebo víceguvernérky, nebo jak se ta funkce jmenuje, takže z tohohle pohledu si myslím, že tam bude určitá kontinuita mezi tím, co dělal pan Bernanke a co se děje teďko. Byla už poradkyní prezidenta Clintona, to už je nějakých nevím 10 let, nebo ještě déle, takže ona si myslím, že představuje určitou kontinuitu a spíš bych ji řadil mezi takové ty jakoby umírněnější ekonomy, spíš se snahou k intervenční politice, která se nakonec teď ukázala jako nezbytná v těch letech krize. Z druhé strany je zase potřeba říci, že tyhle ty velké systémy, kam nesporně patří i federální rezervní systém ve Spojených státech, neřídí jeden člověk. Ten člověk samozřejmě tomu dodává trošku ingredience a dodává tomu směr, ale ta rozhodnut jsou rozhodnutí mnoha lidí. Mimochodem málokdo ví, že FED se skládá vlastně 12 distriktních regionálních FEDů, neboli regionálních institucí, které se potom podílí na chodu té celé instituce. Takhle tomu už je několik let a ta rozhodnutí nevěřím, že jsou tak zase dílem autoritativním dílem jednoho člověka. Navíc ona v tom prostředí žije, takže určitě si myslím, že tam bude silná kontinuita.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co potřebují světové ekonomiky, podle vás? Říká se, jestli jsou to dlouhodobé úspory a krátkodobé utrácení?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, utrácení určitě hraje dobrou roli, protože když už jsme, a teď se možná ještě s dovolením vrátím malinko k paní Janet Yellenové, tam je problém trošku teď ve Spojených státech s nízkou inflací a ona je právě takovou tou zastánkyní té politiky kolem inflace. Tak uvidíme, jak se sama bude rozhodovat, protože ta nízká inflace vlastně je důkazem toho, že je nízká poptávka. A vy jste řekla slovo utrácení, no tak samozřejmě utrácení, pokud se utrácí, tak to vede k růstu cen, protože obchodníci si svoje ceny zvýší, když zjistí, že o jejich produkt, o jejich služby je zájem. No a to pak samozřejmě lehce začne, lehce nebo více začne roztáčet spirálu inflace, a to je samozřejmě už potom v ekonomii důležitá věc. Takže spotřeba domácností a měřená spotřeba domácností je určitě, říkejme tomu utrácení, je samozřejmě důležitým faktorem v ekonomii a stejně tak důležitým faktorem jsou třeba investice. Ale ještě možná důležitějším faktorem než tyhle ty věci, je stabilita těch kroků. Neustálé změny, my to trošku vidíme v posledních letech u nás, neustále změny daňových pásem, to si myslím, že škodí těm podnikatelům a těm lidem, kteří se pohybují vlastně na těch nejdůležitějších místech v ekonomii nejvíce, protože nejhorší je nemím jistotu podle jakých pravidel se bude hrát a v tomhle si zase myslím, že ty Spojené státy jsou relativně konzervativní, jakkoliv je to velmi liberální ekonomie, ve které se spoustu věcí řeší trhem. Prostě žádný stát nemá tak velkou mobilit třeba finančních prostředků, jako mají Spojené státy, přelívání do odvětví. Spojené státy jsou navíc regionálně obrovitou zemí, takže i regionální přesuny kapitálu a podobně, to všechno hraje pro Spojené státy, ale já si myslím, že ta politika FEDu je relativně umírněná a když bavíme spolu o paní Yellen, tak si myslím, že ta umírněnost nebo ta přiměřenost tam zůstane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Velké pražské univerzity i další školy mění po 8 letech svá vedení. Jak obecně vnímáte způsob voleb rektora, pane profesore?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Je to pravda, že se k tomu, ten nástup těch celé řady rektorů je k 1. únoru, měli by být jmenováni k 1.únoru, takže ty volby probíhají teď zhruba ty 3 měsíce předem. To je způsobeno tím, že při vzniku nového zákona vlastně to datum bylo, že se poprvé ty rektoři volili k 1. únoru, takže na začátku všichni měli ta data k 1. únoru, byť, no byli i děkani na těch školách, na fakultách. Postupem doby tak, jak někdo odstoupil nebo někdo i umřel, prostě mezi těmi funkcionáři, tak se to postupně jakoby začíná diverzifikovat, ale ta silná vlna těch rektorů k tomu 1. únoru je a shodou okolností je to především na těch největších a nejvýznamnějších univerzitách, kde se v současné době volí. Mimochodem dnes, kolik je hodin?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
8:44.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Neboli 8:44, dnes se volí na Karlově univerzitě za 3 kandidátů. Takže je to taky trošku symbolická věc, asi se ještě nevolí, nevím přesně v kolik je to hodin. V tomto týdnu se volilo na ČVUT, volilo se už v Pardubicích, volilo se u nás, volilo se na České zemědělské univerzitě, volí se v Brně na Vysokém učení technickém, v Olomouci už se volilo, tam se změnil rektor a na dalších univerzitách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo by měl volit rektora? Podle jakých kritérií?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tak teď je situace taková, kolem toho se samozřejmě vede debata od roku 98, kdy platí vysokoškolský zákon číslo 111, zákon o vysokých školách a potom samozřejmě některé jeho změny v novelách, se volí způsobem, kdy rektora a stejně tak děkany potom na fakultách volí univerzitní senát, neboli rektorát a děkany volí fakultní senáty. Senát je složen z akademiků, to znamená nejsou tam administrativní pracovníci, jsou to jenom členové akademické obce a ty jsou mezi studenty samozřejmě a mezi učiteli. Zákon říká, že podíl studentů, to je té studentské kurie nebo studentské části se má pohybovat mezi jednou třetinou a jednou polovinou, tak zní zákon. Tak to také skutečně je. U nás třeba studentů v univerzitním senátu je myslím 41, nebo 40 %. No a teď se volí vlastně absolutním způsobem. To znamená ten, kdo se má stát rektorem, musí z toho příslušného počtu nominálních členů akademického senátu získat nadpoloviční počet hlasů, to znamená polovinu plus jeden. I když někdo nepřijde, což se stává jenom zcela výjimečně, na ty volby se skutečně dostaví celý senát a probíhá to mám zato poměrně důstojně, tak musíte získat u nás v našem případě je to 17 hlasů z 32, i když někdo nepřijde, je to jakoby záporný, prostě musíte mít 17 hlasů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak kvalitní univerzity ve světě hledají často rektory jaksi z vnějšku. Co hovoří, co, pro a co proti?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
To je vždycky vše, nic není černobílé v životě, vždycky je něco, co může v tomto přinést něco nového, to znamená novou krev, pohled zvenčí. Na druhé straně zase ta znalost prostředí je také velmi důležitá, protože ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo, promiňte, váš případ, když jste poprvé se stal, ne?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Ne, ne, já u nás, zatímco já si pamatuju od roku 90, když se volili, tak 90 samozřejmě byli kandidáti, protože se tenkrát volilo přímým způsobem, prvním rektorem po roce 89 byl Věněk Šilhán u nás profesor, Šilhán, který také na škole v 60. letech působil a potom ne, samozřejmě v těch normalizačních letech, ale takže jakoby přišel z jiného prostředí, přišel, nepřišel, ale potom, co si pamatuji, tak myslím, že kandidáti byli všichni z akademické obce VŠE a co se teď tak přemýšlím o těch ostatních univerzitách, o kterých jste tady hovořila, tak si neuvědomuju, že by tam byl nějaký kandidát zvenku. Na Karlovce kandidují tři, kteří jsou jaksi funkcionáři školy, na ČVUT to bylo podobně, na zemědělské univerzitě také, u nás je tomu také tak. A když jsem já kandidoval také jaksi mí protikandidáti byli všechno mí kolegové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, omlouvám se, takhle jsem to myslela, že jste byl teda zevnitř ...

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Jo, zevnitř, no, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak mimochodem, pane profesore, vzpomínáte? Protože už je pro vás i čas řekněme jisté bilance za těmi 8 lety.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, musím říct, že to bylo nejlepších 8 let mého života jako. Z hlediska pracovního i osobního. Samozřejmě ta práce je velmi namáhavá časově, psychicky, jste pod poměrně velkým tlakem, ale ona má v sobě něco úžasného, to je prostě možnost být jakoby trošku s těmi studenty. Samozřejmě jako obyčejný řadový kantor jsem s těmi studenty také, ale vidím ten studentský život jenom z určitého pohledu, z pohledu třeba toho svého předmětu nebo podobně. Když člověk má tu školu na starosti celou a to slovo na starosti, k tomu se ještě vrátím, tak vlastně vidíte, jak pestrý ten studentský život je, co všechno se tam řeší, prostě, jak se ti studenti třeba k vám obrací s určitou důvěrou prostě a to musím říct, že pro mě bylo to nejlepší za těch 8 let. Druhá věc je na starosti. No, kompetence rektora jsou téměř nulové. To je právě to, co veřejnost příliš neví. Rektor nemá skoro žádnou kompetenci v oblasti výuky prakticky vůbec ne, tam přímo zákon říká, že uskutečňování a tvorba studijních programů jsou výlučně záležitostí z fakult. Samozřejmě, když se potom někde nevede, tak se sdělovací prostředky, veřejnost obrací na rektora a říká, co s tím budete dělat, jak je tohle to možné. Rektor musí být trpělivý, uvážlivý, musí s těmi lidmi umět jednat a potom může dosáhnout díky přátelským vztahů nebo díky možná i své osobní autoritě požadovaného výsledku. Ale on nemá přímý nástroj. Stejně tak nemá přímý nástroj k personální politice. Personálně jsou učitelé zaměstnanci děkana fakulty. A rektor tam nemá ani suplicitní funkci. Čili pracovněprávní vztahy, pracovněprávní problémy musí řešit děkan. Samozřejmě, když se někde nedaří, zase se to okamžitě přeleje na rektorát a všichni říkají, co může rektor dělat. Tohlecto bylo docela zajímavé. Na druhé straně řada mých kolegů třeba říká, že by rektor měl mít tvrdší ty pravomoce, že by měl rozhodovat tvrdší rukou, jako to je třeba ve firmách. Já plně, v něčem ten názor sdílím, v něčem taky úplně ne, protože to akademické prostředí je svobodné prostředí, je to volná tvorba myšlenek a jejich konfrontace. A možná by měl mít větší pravomoce v těch organizačních věcech, co kde bude jak uděláno, prostě tam možná ano, ale v těch myšlenkových věcech, zase si myslím, že to rozhodování v širší ploše úplně špatné není, protože nikdo není všehomír, aby mohl rozhodovat tady úplně o všem. Takže s tímhle já jsem se tolik nepral. Samozřejmě. A neměl jsem s tím takovou potíž. Samozřejmě byly věci, kde si myslím, třeba z hlediska technického řešení nějakého problému, si myslím, že by ten rektor třeba mohl mít větší pravomoce a rozhodnout. Ale celkově na těch 8 let vzpomínám jako na nejlepších 8 svého života z hlediska pracovního a i lidského, možná to opravdu bylo takové období, nikdy by mě to nenapadlo, že to budu dělat, teď už to mám za sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátíte se na katedru statistiky a pravděpodobností?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Vracím se na katedru statistiky a pravděpodobnosti, já jsem tam vedoucí té katedry a mám tam velmi mladý tým. Teďko už se tam vlastně objevilo několik možná pomalu 10 velmi mladých lidí, kteří jsou velmi schopní a já věřím, že ještě tam nějaký ten pátek vydržím a pak samozřejmě už předám i tohle žezlo někomu dalšímu, protože si myslím, že člověk má umět odejít včas a má prostě vytvořit podmínky, aby za ním zůstala dobře připravená půda, aby to mohlo pokračovat. Takže pro mě je ta katedra vlastně, odtamtud jsem odešel nebo vzešel a tam se také docela rád vrátím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o volbách rektorů, co volby předčasné, parlamentní, pane profesore, půjdete k nim?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, půjdu, já chodím, jednou jsem zaspal, to jsem nešel volit v pátek, protože jsem nebyl v Praze a chtěl jsem jít v sobotu a že půjdu po obědě a probudil jsem se až v půl třetí, tak se mi to taky povedlo. Jinak já volit samozřejmě chodím. No, tak nevím, myslím si, že ta účast, když se ptáte, kdo jde, kdo nejde, tak si myslím, že ta účast se bude pohybovat někde kolem 55, 60 %. Tak, jak to většinou u těhle těch voleb bývá. Ty výsledky, čert ví, jak to dopadne, bude to asi poměrně dost pestrá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy očekáváte obecně od voleb?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, tak od voleb toho moc neočekávám, protože jedna věc je umět vyhrát volby anebo nevyhrát volby a druhá věc je umět dělat politiku. Tohle to se třeba říkalo, když se stal prezidentem George Bush mladší, tak se také říkalo, vyhrál volby těsně a ještě tam byly nějaké soudní spory, když už jsme dneska u těch Spojených států, ale nakonec se říkalo, ona je jedna věc vyhrát volby a druhá věc je umět vládnout. Takže to jsme viděli teď v poslední době velmi často, že spíše ta země potřebuje uklidnit a ne být zmítaná prostě neustálými spory, které mají často možná osobní povahu. Ta zem potřebuje klid a pořádek. A proto já zase neočekávám tolik od těch voleb, jako takovýchto. Nějak skončí. Ale očekávám prostě, že snad už dojde k nějakému zklidnění v té společnosti, které prostě lidé nechtějí takovouhle nejasnou situaci a v tom si myslím, že volby jsou jenom nutnou podmínkou, ale že potom se rozhodne v těch prvních měsících, jak to bude vypadat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K dalšímu a poslednímu tématu dnešního Jak to vidí s profesorem Richardem Hindlsem nás přivedla radostná událost ve vaší rodině. Vy jste se stal dědečkem.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Já už podruhý teda ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Děti z nesezdaných soužití. Co hovoří statistiky?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Tak, je to věc, která je podle mě velmi zajímavá, protože u nás se v současné době u těch prvorozených dětí, čili u matek, které mají první dítě, rodí více než polovina dětí mimo manželský pár, mimo manželské soužití. Ta tendence za těch posledních 20 roků je prudce rostoucí a i když započítáme všechny děti, to znamená i druhorozené, protože pak už dojde ke sňatku třeba před druhým dítětem nebo dokonce před třetím a podobně, tak dejme tomu, berme teď vážněji to druhé číslo, které teprve teďko řeknu, to je kolem 43 %. To znamená ze všech dětí, které se dnes rodí u nás v roce 2012 je ten údaj teda, se jich 43 narodí z nesezdaných párů, takzvaných kohabitovaných párů, to znamená z mimo manželský pár, mimo manželství. V tom jsme v Evropě asi uprostřed. Takže a tendence posledních 10, 15 let i u těch zemí, které jsou pod námi i u těch zemí, které jsou nad námi, je rostoucí. To znamená je to fenomén, který už není náhodný, že by se u nás rodilo hodně dětí, a znova říkám, u těch prvorozených je to více než polovina, že by se rodily z nesezdaných párů. Na těch dolních, na tom dolním cípečku evropského žebříčku jsou takové ty země, které snad, já to zase tak nemám úplně promyšlené, ale o které snad mohou označit jako země s větším podílem věřící populace. To znamená, jsou tady, je tam Španělsko, pod námi je tam Slovensko, je tam Polsko je tam Řecko jakkoliv a další státy, které jsem teď jmenoval, mají různé, různá náboženská uspořádání, různý podíl náboženské víry různých typů. Naopak nad námi podle očekávání jsou především severské země a úplně na tom absolutním, na té absolutní špičce, byť jsou to země velmi malé v Evropě, je Island a Estonsko. Island je dokonce úplně první a u těchto zemí, které jsou v té nejvyšší části, čili tam se ten podíl pohybuje někde kolem 65 %, to je dvě třetiny dětí vlastně jsou mimo manželství. Tak u těhle těch zemí se ta křivka nebo ten vývoj za posledních 10, 15 let stabilizoval. Tam je jakási asintota, jakýsi strop, na který bych se na ty grafy díval, jsem narazil. Tak možná je toto číslo, kam jaksi ta psychologie a sociologie toho soužití může možná dospět časem i u nás. Protože, když si uvědomíme, jak tomu bylo dřív, tak v 80. letech se pouze 5 % dětí rodilo mimo manželství. V současné době už je to polovina. Takže vidíme, že to je obrovitý nárůst, ale nejsem sociolog, některé věci si vysvětlit neumím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak viděl svět, nejenom čísel, profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické. Já vám děkuji za návštěvu a přeji hezký den.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Také, také děkuji a přeji pěkný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí 28. října si budu povídat s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Dobrý den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.