Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 2. září 2021

Jan BURDA, moderátor
Jak by měl vypadat ideální státní rozpočet? Co s rostoucím státním dluhem nebo se zvyšujícími se cenami zboží a služeb? Jak dlouho tu s námi bude inflace? Otázky pro Richarda Hindlse, ekonoma, emeritního rektora Vysoké školy ekonomické v Praze a člena Národní rozpočtové rady. Dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
Dalšími tématy bude třeba nový školní rok anebo talent i výdělky nejlepších současných fotbalistů. K poslechu zve Jan Burda.

Jan BURDA, moderátor
Vláda připravuje a vyjednává státní rozpočet na příští rok. Ministerstvo financí navrhlo schodek ve výši 390 miliard korun. Pro srovnání pár čísel. V roce 2018 stát hospodařil s přebytkem skoro 3 miliardy, o rok později skončil ve schodku 28,5 miliardy. Loni, kdy výsledek ovlivnily dopady pandemie koronaviru, vykázal rozpočet vůbec největší deficit v historii 367 miliard. A letos vláda počítá se schodkem 500 miliard. Česko navíc patří mezi nejrychleji se zadlužující země v Evropské unii. Máte z toho obavy?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Samozřejmě ta situace, která nastala poslední 2 roky, je velmi nepříjemná. Asi je potřeba od sebe oddělit - a už takové pokusy jsou - co nás stála pandemie a co nás skutečně stojí, řekněme, chování nebo trošku méně odpovědné chování v oblasti výdajů státního rozpočtu. Já spíš než ta čísla, která jste četl a která samozřejmě jsou ohromující, se snažím dívat trošku za ten horizont, za to, čemu se říká konsolidace veřejných financí. A vy jste to už řekl v té první větě, že my se vlastně dostáváme, přestože jsme měli vynikající výsledky v oblasti dluhu a deficitu, tak se teď dostáváme trošku jinam, než se dostávají některé evropské země. Ta konsolidace, která se tady chystá, není tak progresivní jako v některých jiných zemích. Já uvedu třeba případ Německa. Německu se podařilo za posledních zhruba 5 let, teď nepočítám ty roky s pandemií, snížit deficit a snížit dluh. A ten dluh snížilo někam právě k požadovaným maastrichtským 60 %. Samozřejmě covid s tím zahýbal. Německo se dostalo zpátky někam mezi 70 - 80 % dluhu HDP. Ale daří se mu nebo aspoň si naplánovalo konsolidační strategii, která by to měla rychle vyřešit. Čili z tohohle hlediska bych od sebe oddělil ta čísla, která samozřejmě příznivá nejsou, a to, jak se rychle dokážeme s tím dluhem vypořádat. A to bude rozhodující.

Jan BURDA, moderátor
Jaký by vlastně tedy měl být podle vás rozpočet na příští rok? Vadí nutně deficit, k tomu jste se asi vyjadřoval, a vadí deficit ve chvíli, kdyby byl rozpočet hodně proinvestiční? To mimochodem dlouhodobě doporučuje například prezident republiky.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Teď to vypadá, že ta čísla, protože ministerstvo financí před několika málo dny, tuším, před asi týdnem, vydalo makroekonomickou prognózu nebo upravenou makroekonomickou prognózu, která se sestavuje vlastně do toho finálního období tvorby státního rozpočtu. Tam se ukazuje, že by mohl - a já znovu říkám podmiňovací způsob by mohl - výkon české ekonomiky být o něco vyšší, ale je to samozřejmě podmíněno tou situací, kterou všichni vnímáme. Mohl by tedy ten výkon být vyšší a možná ta čísla, o kterých jste hovořil, by mohla být o něco lepší. Na druhé straně je pravda také to, že pokud se podaří skutečně všechny věci, tak jak si je ministerstvo vytvořilo nebo naplánovalo, uskutečnit, potom by naše trajektorie mohl vypadat o něco lépe, než se v tuhletu chvíli zdá. Nicméně samozřejmě ten rozpočet nebude asi nikdy uspokojovat všechny. Máme tady některé dluhy nebo nedostatky z minulosti, máme tady celou řadu věcí, ke kterým jsme se zavázali. Možná trochu zbytečně jsme v době, kdy se to nejméně hodilo, zrušili superhrubou mzdu, a to nám do toho dluhu vneslo nebo deficitu v daném roce vneslo dalších zhruba 100 miliard. A to jsou všechno věci, které se budou muset vyřešit. Problém samozřejmě je také v tom, že zhruba za měsíc a kousek máme volby a že vlastně rozpočet už bude schvalovat sněmovna - nevíme, v jakém složení, to asi teď nemá cenu řešit, ale určitě trochu v jiném složení, než je to teďko. A tak je to takové zvláštní, že vlastně ten starý establishment pošle určitý vzkaz tomu novému establishmentu. A tohle je v tuhle chvíli velmi těžké predikovat.

Jan BURDA, moderátor
Tedy je jasné, že podle toho návrhu státního rozpočtu se bude muset řídit nová vláda, ať už bude jakákoliv, vláda, která vzejde z výsledků parlamentních voleb začátkem října, anebo může mít ta nová vláda ještě, řekněme, nějaký prostor pro korekci, pro úpravy?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tam je taková zvláštní situace, že ty volby skončí 8. nebo 9. října a samozřejmě ta vláda současná bude ještě chvíli vládnout, protože ta vyjednávání, ať už budou lehká, nebo těžká v nové vládě, tak budou nějakou dobu trvat. Ale parlament bude mít jiné složení. Možná ne úplně jiné, možná hodně jiné, znovu říkám, nechme tohle stranou.

Jan BURDA, moderátor
Možná stejné.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Možná stejné. Ale je pravda to, že ta vláda, ať už bude podporována či kritizována jakýmkoliv složení parlamentu, bude několik týdnů ještě stále stejná, ne-li dokonce delší dobu. Takže to je samozřejmě věc, kdy už bude muset potom komunikovat tu záležitost, o které se bavíme, úplně s jiným parlamentním složení, a to může být problém. Velké korekce už tam samozřejmě udělat potom nepůjde, protože rozpočet se musí letos předložit do sněmovny do 30. 9., tzn. za několik málo dnů nebo nízkých týdnů. V tuto chvíli probíhají horečná jednání o jednotlivých rezortních kapitolách a kapitolách, které státy rozpočet má. Je ta situace složitá. Jenom připomenu možná loňský rok, kdy v důsledku pandemie dokonce došlo k novele zákona, kdy bylo výjimečně možné ho předložit, ten rozpočet, až 31. října. To je letos zase už pasé, protože standardně ta věc má termín 30. 9. Tak uvidíme, co se stane. Teď už si myslím, že jsme prakticky na začátku nového měsíce, a tudíž si myslím, že už teď se jenom bude dolaďovat. Už se toho do konce září asi moc změnit nedá.

Jan BURDA, moderátor
S tím návrhem státního rozpočtu, co byste vy udělal jinak, respektive ptám se i na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí? Je to tak, že do budoucna nebude možné, ať už bude vládnout v Česku kdokoliv, udržet a mít takové deficity?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Ten největší problém samozřejmě, pominu-li to, už jsem se zmínil o superhrubé mzdě, a platí tady závazek, který při tom zrušení superhrubé mzdy padl, že po dvou letech se k tomu tématu asi bude muset jakákoliv reprezentace znovu vrátit. Tam ten závazek je. Ale ten dlouhodobý problém spočívá především v důchodové reformě a ta nepokročila vůbec. Sice existuje jakási důchodová komise či komise pro spravedlivé důchody, ta ale stále pracuje pouze na výdajové stránce, nikoliv na té příjmové. A tam těch řešení samozřejmě je celá řada, ale všichni mají silně politickou konotaci a bude muset jakákoliv garnitura politická, jakýkoliv establishment na sebe tu politickou odpovědnost vzít. Pravda je, že dneska se vyplácí... Nebo starobních důchodců je kolem 2,4 milionu, důchodů se, pokud započteme ještě invalidní, vdovské atd., vyplácí něco ke 3 milionům. A to jsou obrovské rozměry, obrovská čísla. Ale hlavně se změní poměr těch, kteří pracují, a poměr těch, kteří důchod berou. A zatímco ještě před několika lety ten poměr byl možná na jednoho pracujícího důchodce 4-5 pracujících v produktivním věku, ten poměr se během několika let změní na jednoho důchodce a 2 pracující. Tzn. že ten výkon ekonomiky z pohledu těch, kteří pracují pro ty, kteří už nepracují, a je tam nějaký solidární generační systém, bude muset být zásadně jiný. A to musí přinést nová reforma. Ta bohužel zatím vidět není.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Richard Hindls, ekonom, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze a člen Národní rozpočtové rady. Inflace v České republice je čtvrtá nejvyšší v rámci Evropské unie. Podle šetření Českého statistického úřadu panují u spotřebitelů obavy o to, kam ještě vlastně ty ceny porostou. Zdražuje téměř vše a dá se očekávat, že inflace bude ještě zrychlovat. Podle Českého statistického úřadu má inflace vyšplhat až na 4 %. Očekáváte podobná čísla v tom inflačním vývoji?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tak jednu věc, která se stala vlastně v posledních dnech nebo dokonce hodinách, je to, že i Evropa se strašně pohnula dopředu. Zatímco my jsme už byli zvyklí na to, že se naše míra inflace, index spotřebitelských cen pohybují někde mezi 2 - 3 %, teď už mezi 3 - 4, tak v Evropě to tak nebylo. Zejména v eurozóně byla o nějaký 1,5, možná 2 procentní body nižší. Ale když se podíváme na včerejší čísla, která přišla z Eurostatu, která přišla dnes z Německa a podobně, tak vidíme, že i tam se přehoupla inflace přes 3 %. Ten nárůst změny cen v Evropě je dramatický, je neočekávaný svým způsobem. A dokonce, byť si držíme to, jak jste říkal, čtvrté místo se čtvrtou nejvyšší inflací, ona se na nás dotahuje celá řada dalších zemí, a to těch zemí, které jsou mnohem vyspělejší. Tohle je vážná věc i z pohledu toho, na co jste se ptal minule v té minulé otázce. Hovoří se o tom, že zvyšující se výkon ekonomiky by se měl promítnout do spotřeby domácností. Jenže ta spotřeba domácností je vázána na růst cen. A velmi, řekl bych, nepravidelné nebo nerovnoměrné rozdělení příjmů a možnosti jednotlivých domácností samozřejmě ty chudší domácnosti zatíží při rostoucích cenách daleko více a jejich ochota utrácet bude daleko menší než u těch, kteří mají víc peněz. Taková realita je a je potřeba se na ni dívat i z pohledu těch, kteří peníze mají, i z pohledu těch, kteří je nemají. No a ta situace samozřejmě je dramatická v celé řadě ohledů. Máme tady vysoký růst cen energií. Dá se očekávat, že možná ještě letošní poslední čtvrtletí narostou ceny energií u nás. Je tady problém s nedostatky některých dílů a některých stavebních hmot, to samozřejmě zvyšuje jejich cenu. Je tady dlouhodobě problém s rostoucí cenou ropy nebo s cenami pohonných hmot a podobně. To všechno může naši situaci zkomplikovat. Česká národní banka se snaží reagovat zvyšováním úrokových sazeb, ale tím tady vyvstává otázka, a to asi dneska nebudeme schopni vyřešit, jaká je účinnost měnové politiky centrálních bank obecně. Protože úrokové sazby se zvyšují i v Evropě a už jsem říkal na začátku, co se tady děje, myslím v Evropě, v eurozóně i v celé Evropě. Tzn. jaká je účinnost měnové politiky? Došlo ke zvýšení úrokových sazeb centrální bankou, ale komerční banky nebo ty retailové banky, klientské banky na to nijak nereagují. Prakticky v tuto chvíli jsou zdevastovány spořicí účty, termínované vklady, protože když se podíváte, tak se pohybujeme u spořicích účtů někde na úrovni 0,2 - 0,3, možná výjimečně 0,5. A to je věc, která nebude lákat střadatele, aby si odložili peníze. Na druhé straně zase zvýšení úroků brzdí ekonomiku obecně. Takže ta situace je taková velmi zvláštní. Centrální banka v tom má, zdá se, přece jen omezené pole působnosti. A to, že se může vyšplhat inflace někam ke 4 %, je docela reálné. Očekává se, že by příští rok už potom měla začít klesat, ale i tady bych byl velmi opatrný, protože jednak lidé odložili svoji spotřebu, takže teď dohání, co nemohli kupovat minule, především ti, kteří na to mají. Tady je potřeba říct, že jsou taky lidé, kteří na to mít nebudou. Druhá věc je to, že... Čili odkládali si svoji kupní sílu a ta je v tuhle chvíli velmi vysoká. Druhá věc je, že i ti, kteří nabízí svoje služby, zejména v oblasti třeba stravování a podobně, rychle začali zvyšovat svoje ceny, a tím zatěžují naše rozpočty, myslím rozpočty domácností a naše osobní peněženky. Takže to očekávání, které teď všeobecně panuje, že po příštím novém roce, v roce 2022, by mohlo dojít k určitému zpomalení inflace, je dost možné, ale úplně stoprocentně bych to taky nepředpokládal.

Jan BURDA, moderátor
Co byste, pane profesore, doporučil lidem, kteří spoří?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
To je teď velmi obtížné, protože už jsem se tady zmínil, že prakticky spořicí účty nemají téměř žádnou cenu. Samozřejmě jsou možnosti investovat do akcií, do podílových fondů, zejména třeba akcie ve Spojených státech dosahují svých maxim. Ale zase si uvědomme, jak nejistá je celá ta situace. Co i s akciovým trhem udělala pandemie, jak je velmi citlivý akciový trh na různé situace typu sankce vůči Rusku, typu vztah Spojených států s Čínou, typu, co se stalo po brexitu s akciovým trhem. Takže pochopitelně ti, kteří těch peněz mnoho nemají, tak o tomhle asi uvažovat vůbec nemohou. A ti, kteří je mají, tak musí obracet každou myšlenku dvakrát, protože také nevíme, co můžou udělat akciové trhy. A investice do, řekněme, klidnějších dluhopisů také nemusí být vždycky výhodné. Takže tady je rada těžká. Jsou lidé s dobrými příjmy, jsou lidé se špatnými příjmy, ale pořád si myslím, že klíčové nebude ani to, co se stane s těmi úsporami, jako to, jestli ekonomika zvýší svůj výkon.

Jan BURDA, moderátor
Tedy závěrem k tomuto tématu ale platí, že ta současná míra inflace - a nevíme, jak dlouho bude ještě pokračovat - vždy jako první nejvíc dopadne na ty lidi, kteří už teď nemají moc peněz.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
To je pochopitelné, protože oni musí uspokojovat svoje potřeby, musí uspokojovat, řekněme, svůj základní reprodukční proces. A pochopitelně tam, kde ty ceny rostou, a je to bohužel především v oblasti potravin a energií, ty potřebujeme všichni, musíme topit, svítit, budeme muset asi platit víc za plyn, tak to samozřejmě postihne především ty, kteří ty příjmy nemají a nemohou si je třeba nějak snadno zvýšit, zejména starší generace.

Jan BURDA, moderátor
Posloucháte Jak to vidí... Richard Hindls, ekonom, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze a člen Národní rozpočtové rady. Začal nový školní rok. Jaký rok ve školách, ale také a především ve vysokoškolských posluchárnách očekáváte, pane Hindlsi?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
No já především očekávám, že bude v těch posluchárnách. Samozřejmě teď se bude asi horečně hovořit o tom, jak se bude testovat, jaké budou podmínky, jak přísné budou podmínky třeba na kolejích, když se budem bavit o vysokých školách. Ale samozřejmě berme školství jako celek. Já doufám, že se podaří tu školu skutečně dostat do těch kolejí, které byly nebo které jsou normální. Učili jsme, já teda osobně nebo všichni mí kolegové, 3 semestry takovým zvláštním způsobem. Já mám teď jeden nový předmět pro první ročník no a v úplně novém oboru, který u nás na fakultě vznikl. A když jsem se on-line těch studentů ptal vlastně, kolikrát byli ve škole, protože oni přišli před rokem, byl to první ročník, teď postupují do druhého ročníku, oni mi říkali: jednou za celý rok, možná pro nějaké razítko nebo pro nějaké potvrzení, tohle přesně neznám. Ale je to taková zvláštní situace. A nebavme se jenom o vysokých školách. To školství utrpělo strašně. Jako nemá cenu to rozebírat, všichni tomu rozumíme, jaký byl ten důvod. Možná se něco mohlo udělat jednodušeji, možná ne, ale tak teď je každý chytrý. Tohle bych vůbec jako nebral. Já stále věřím, že taková ta možnost dívat se lidem do očí, jako se teď my dva díváme sobě do očí, sledovat, jestli třeba jsem neřekl něco špatně nebo něco neřekl příliš rychle nebo zda oni nejsou trošku unavení, protože je třeba brzo po obědě a podobně, tohle nemůžete nahradit ničím. A já jsem víc než to, jak vlastně budu hodnotit tu minulost, zvědavý na to, jací ti studenti vlastně teď jsou, jak se třeba jejich vědomosti po tom roce změnily. Teď nechci, já neznám ani takové statistiky, co neumějí a umějí, ale pořád si kladu otázku, budu je teď velmi bedlivě pozorovat - já už mám odučeno téměř 100 semestrů ve svém životě - tak je bedlivě budu pozorovat, co se vlastně v nich změnilo za ten rok, jak oni změnili přístup k nám a také mezi sebou, protože základem vlastně vysoké školy obecně je ten úžasně svobodný život, který ti studenti mají. A ostatně i na těch nižších stupních škol je to především o komunikaci a o vazbách mezi těmi lidmi. Tak jsem na to docela zvědavý. Do školství se teď dostává trošku víc peněz, rozpočet školství letos předpokládá nějakých 250 - 260 miliard korun. Já jsem před mnoha lety dělal místopředsedu České konference rektorů. Měl jsem na starosti právě ekonomické otázky. To jsou úplně jiná čísla dneska, to je potřeba říct. Samozřejmě rostou rychleji platy v regionálním školství, základní školství, střední školství, než na vysokých školách, ale základním principem je prostě pořád vztah učitel student nebo učitel žák nebo laboratoř a studenti a podobně. Nebo na nižších stupních prostě třída, její třídní učitel. A tady nepomohou žádné peníze. Tak z tohohle pohledu jsem zvědav, co to bude vlastně za lidi teďko, jak se změnili za ten rok. To, že nekomunikovali, to, že spolu nemohou jít na pivo v hospodě, na koleji, někde, na to jsem velmi zvědav. Nebo nemohli jít.

Jan BURDA, moderátor
To je určitě téma pro nějaké vaše další vystoupení v pořadu Jak to vidí..., jak to nakonec je. Každopádně shodneme se, že asi nejdůležitější, jak říkáte, je, aby si lidé navzájem dívali do očí /nesrozumitelné/.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
O tom to je prostě. A navíc řada lidí potřebuje konzultovat /nesrozumitelné/ věci. Já teď vedu několik diplomek, tak vlastně nevím ani, kdo ti lidé jsou. A předpokládám, že přijdou a že se budou chtít o tom tématu bavit. Tak jsem zvědav, jak to bude.

Jan BURDA, moderátor
Richard Hindls, ekonom a emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Máme před sebou ještě jedno téma. Slavný argentinský fotbalista Lionel Messi si 29. srpna odbyl vítězný debut jste v týmu Paris Sant Germain. V 66. minutě zápasu v Remeši vystřídal jinou hvězdu, Brazilce Neymara. No a 34letý Messi je považovaný za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob. To nemusím připomínat. Přišel do Paříže z Barcelony, kde působil celou svoji kariéru. No a ročně by si měl vydělat zhruba 35 milionů eur. Přiznám se, že já kopanou moc nesleduji. Vy máte fotbal moc rád, tak co je na tom Messiho přestupu nebo i na jiných přestupech těch slavných fotbalistů zajímavé?

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Pokud bych vám odpověděl přímo na případ Lionela Messiho, tak je tam vidět určitá prohlubeň, určitý problém, který se teď odehrává v FC Barceloně. Barcelona má obrovské dluhy, které dosahují stovek milionů korun nebo eur. A musí to nějak řešit. Španělské zákony prostě zakázaly nebo stanovily určitý strop pro vyplácení mezd fotbalistům a podobně. To Barceloně omezilo možnosti nákupu jiných hráčů. Někteří hráči to řešili tak jako třeba Gerard Piqué, který si nechal snížit plat o 80 %, aby za jeho peníze mohl hrát někdo jiný. Jestli to neudělal, oplakal ten od odchod z Barcelony a odešel do jiného klubu. Samozřejmě to je jedna poloha, to je ta, taková ta, bych řekl, místní poloha problému, který má teď Barcelona. Ale obecně se člověk skutečně pozastavuje na tom, v jakých penězích a v jakých částkách se pohybují ceny fotbalistů. Když to teď trochu přeženu, tak za několik desítek vynikajících fotbalistů bysme možná vyspravili náš státní rozpočet, kdyby se nám je podařilo prodat. Já to teď nechci zlehčovat, ani státní rozpočet ani práci těch fotbalistů. Ale ukázalo, že fotbal je dneska obrovské odvětví. Já někdy s nadsázkou říkám, že tak jako máme průmysl a zemědělství a stavebnictví a systém národních účtů, pomocí kterého se potom určuje hrubý domácí produkt a podobně, že by už možná mělo být odvětví fotbalu, protože peníze, které se točí - a teď se možná dostanu k té druhé části vaší otázky - peníze, které se točí kolem reklam, kolem televizních práv, kolem prodeje šál, dresů, nejrůznějších upomínkových předmětů jsou tak horentní, že vlastně podstatou toho odměňování fotbalistů - a teď mluvím především o těch špičkových západoevropských klubech - podstatou odměňování těch fotbalistů už ani není přímo ta jejich hra a, řekněme, vztah divák, vstupenka, pořadatelská služba, náklady na zápas, ale především ta komerce, která je s fotbalem spojená, tzn. to zázemí, televizních práv, reklam, nákupních různých upomínkových předmětů a podobně. Já mám takový koníček, že když cestuju - teď se nikam necestuje - že se snažím v tom městě navštívit ty stadiony. Ne třeba během zápasu, byl jsem tam obvykle v týdnu, a to se nehraje, ale podařilo se mi vidět většinu ligových stadionů ve Španělsku, celou řadu stadionů v Německu. To jsou obrovské stavby, stačí se podívat na televizi. A fotbal se stal průmyslem. A ty částky jsou skutečně už někdy až enormně vysoké. A na druhé straně chápu to, že prostě ty oddíly mají z těch hráčů příjmy, nikoliv ani tolik z toho vstupného nebo z toho vlastního zápasu, ale z toho, co se děje kolem. Viděli jsme bitvu o autorská práva nebo vysílací práva kolem olympiády teďko, která byla v Tokiu v Japonsku. Také jsme viděli, že se už několik let před tím odehrávala tahle bitva. Španělské velkokluby se snaží dokonce, nakonec k tomu nedošlo, ale snaží se prodat si svoje práva televizním stanicím samy. Takže odehrává se něco, co když jsem já ještě fotbal hrál - a nechci říkat, že co vůbec za něco stálo, nestálo to vůbec za nic - to byl úplně jiný svět. A to se strašně změnilo. A je zajímavé, jak se různé činnosti v našem životě strašně mění. A fotbal se změnil především strašně k té komerci. To je samozřejmě věc... Pochopitelně zvětšila se výkonnost těch hráčů, mají úplně jiné fyzické parametry, než mívali třeba moji vrstevníci, ale prostě ten svět se změnil a ten fotbal se dneska točí v takových číslech, a dovolím si to říct ještě jednou, že by s nadsázkou v oblasti odvětví národního hospodářství už mohl existovat i fotbal.

Jan BURDA, moderátor
V té souvislosti těch několik dnů po přestupu Messiho do Paříže, do Paris Sant Germain, tak se prodalo skoro milion jeho dresů.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Tak vidíte, to je přesně ono. Když přijdete na stadion Realu Madrid, tam jsou obrovské obchody s upomínkami. Je tam hotel, je tam prostě výstavní galerie. Můžete za asi 10 eur si prohlédnout ten stadion, jako si můžete jít prohlédnout Národní muzeum třeba nebo nějakou jinou stavbu. Tak je to takový svět a nevím, kam to ještě může jít, protože ty rozpočty klubů jsou dneska v miliardách v podstatě. Jsou obchodovány na burzách a dokonce někdy velmi úspěšně, jako Manchester United třeba. Tzn. stály se normálními firmami, takovými, jakými jsou úplně jiné firmy. Nechci říkat velké třeba jako automobilky, to asi ne, ale jsou to firmy s miliardovými obraty a samozřejmě také s dluhy a zisky. Dokonce si vydávají i dluhopisy, můžete si koupit i jejich akcie. Tak je to úplně jiný svět a ty částky, které dneska jdou na platy hráčů, jsou možná už trošku opravdu vysoké.

Jan BURDA, moderátor
Všímá si Richard Hindls, ekonom, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze a člen Národní rozpočtové rady. Díky za vaše dnešní postřehy pro pořad Jak to vidí... a pro posluchače Dvojky. Hezký den.

Richard HINDLS, ekonom; emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze; člen Národní rozpočtové rady
Já děkuju taky a také přeji pěkný den.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.