Přepis: Jak to vidí Petr Just – 15. srpna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Je tady pravidelný čas na rozhovor v souvislostech. Mým hostem je Petr Just, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha. Zdravím vás do olomouckého studia Českého rozhlasu, dobrý den.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Dobré ráno z Olomouce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Horké předvolební léto, politická kultura kampaní i role policie, volání po celounijním zákazu vstupu Rusů do Evropy či budoucnost Visegrádské čtyřky. Tato a další témata obsahuje dnešní nabídka, přeji nerušený poslech. Poslanecký klub opozičního hnutí ANO zašle otevřený dopis premiérovi Petru Fialovi se žádosti vyměnit ministra vnitra Víta Rakušana kvůli kontaktům nového šéfa civilní rozvědky Petra Mlejnka s obviněným lobbistou Michalem Redlem, ústřední postavu právě probíhající kauzy Dozimetr. Jak, pane Juste, rozumíte vůbec jmenování Petra Mlejnka do funkce šéfa civilní rozvědky? Ministr Rakušan argumentuje tím, že pana Mlejnka na něj tedy nedostal z bezpečnostní komunity žádné negativní poznatky, že má zažádáno o prověrku na přísně tajné.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
No, jedna věc je jmenování a druhá věc je spíš, jak se postavit k budoucnosti pana, pana Mlejnka. Mně ten postoj pana Rakušana k té současné nebo k té věci související s panem Mlejnkem trošku překvapuje, protože my jsme doposud od té doby, co vypukla kauza kolem pana Hlubučka a pana Redla, tak jsme byli svědky vlastně na české poměry poměrně bezprecedentního vyvozování politické odpovědnosti a bylo to tehdy dáváno hnutí STAN k dobru, že se postavilo čelem k problémům, které se týkaly některých jeho členů nebo dnes už bývalých členů a lidí, kteří se stýkali s jeho členy. No a teď vlastně ta kauza pokračuje, odhalují se další a další styky a kontakty. A pan ministr Rakušan v podstatě popírá svým jednáním tu, tu dosavadní, tuto dosavadní tendenci, která jak ještě jednou opakuju, byla většinou vyzdvihována a já se k tomu taky přiznávám, že jsem oceňoval, s jakou, s jakou razancí se hnutí STAN už od toho, od té poloviny června postavilo k této kauze. Takže to, co teď přichází v souvislosti s reakcí na podobná zjištění ohledně pana Mlejnka, tak je překvapivé. Aniž bych chtěl teď v tom na tomto místě nějak třeba bagatelizovat roli a post ministra školství, tak ale myslím si, že když rezignoval kvůli kontaktům s panem Redlem ministr školství, dnes už bývalý tedy ministr školství a když to srovnáme s pozicí v čele jedné z tajných služeb, tak si myslím, že u těch tajných služeb je to mnohem závažnější problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co mimochodem tato debata znamená pro samotný Úřad pro zahraniční styky a informace, nejenom tedy pro nového šéfa pana Mlejnka?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Tohle je vždycky velké neštěstí všech institucí, v jejichž čele se objeví někdo kolem, kolem něj je určitá pochybnost nebo kauza. Já vůbec nepochybuju o tom, že ve všech tajných službách, týkalo se to třeba i vojenského zpravodajství v době té kauzy Nečase, Nagyové, že pracuje celá řada profesionálů, velmi dobrých profesionálů, kteří ale potom, respektive na něž je potom trošku neprávem nahlíženo negativně právě skrz to, že i jejich šéfové se potýkají v určitých kauzách nebo jsou zapleteni do určitých kauz nebo jsou kolem nich určitá podezření. Takže to samé, co se určitě před těmi necelými 10 lety týkalo vojenského zpravodajství a také neprávem vlastně i řada lidí díky tomu začala, začala třeba trošku si klást otazníky, jak tedy funguje vojenská tajná služba. Tak stejným způsobem bohužel to bude mít opět trošku nespravedlivý dopad i na, na nahlížení, veřejné nahlížení Úřadu pro zahraniční styky a informace. Jak říkám ještě jednou, je to velká škoda, protože tím je trošku zpochybněna a znevěrohodněna práce mnoha lidí, kteří si to rozhodně nezaslouží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle premiéra Fialy se hnutí ANO spíše snaží překrýt trestní kauzy Andreje Babiše v České republice a ve Francii. Ministr Rakušan Radiožurnálu minulý týden řekl, že pro celé, pro své odstoupení z vlády nevidí důvod. Uklidnila by se, pane Juste, situace pokud by došlo k výměně na postu ministra vnitra? Možná ještě teda připomenu, že Andrej Babiš v sobotním komentáři na stránkách Mladé fronty DNES napsal, že pokud premiér neodvolá pana Rakušana, vyvolá opoziční hnutí v Poslanecké sněmovně hlasování o nedůvěře vládě.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Nemyslím si, že by automaticky platilo, že by se, že by se situace uklidnila. Přece jenom opozice v průběhu celého funkčního období, je to do jisté míry princip její práce a je to tak správně, že je nějakým tím hlídacím psem vlády. Vládu kritizuje, vládě předkládá určitou zpětnou vazbu. Samozřejmě teď vláda nebo respektive ministr Rakušan opozici nahrál hodně na smeč. Ulehčil jí práci právě tím, jakým způsobem se postavil k osobě pana Mlejnka, respektive k podezřením, která se kolem něho, která se kolem něho objevily. Takže tím jenom podpořil nebo dal do rukou opozice nějaký další nástroj, další argument. Ale nemyslím si, že by platilo, že v případě, že by, ať už třeba pan Mlejnek byl odvolán z funkce ředitele ÚZSI, nebo že by pan Rakušan rezignoval, že by to automaticky znamenalo uklidnění vztahů mezi vládou a opozicí, to by byla velmi idealistická představa, nevěřím tomu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, co si myslíte o zprávě, která přišla minulý týden? Francouzský soud pro vyšetřování závažné trestné činnosti začal předběžné vyšetřování expremiéra Andreje Babiše, pro podezření z praní špinavých peněz a daňových úniků v souvislosti s nákupem nemovitostí ve Francii. V pátek o tom informoval francouzský deník Le Monde. Andrej Babiš zopakoval, že veškeré nákupy nemovitostí ve Francii se uskutečnily v souladu se zákonem.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Zase jsme v situaci, kdy i opozice je složena z lidí, kteří jsou chybující. Lidí, kteří také nemají úplně čisté svědomí nebo čistý stůl, pokud jde o jejich, ať už politickou aktivitu nebo i nepolitické aktivity. Takže tady samozřejmě je do jisté míry vidět určitá souvislost a je i pravda na straně Petra Fialy, který říká, částečná pravda na straně Petra Fialy, který říká, že to může být ta současná aktivita opozice ve vztahu k panu Rakušanovi i jistým způsobem odvedení pozornosti od kauz Andreje Babiše. Ale jak říkám, i kdyby Andrej Babiš žádné kauzy neměl, i kdyby Andrej Babiš byl, byl čistý, tak si myslím, že stejně by tlak na, na vládu, na pana Rakušana, na pana Rakušana trval i nadále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Můžeme se podívat na další průzkum, respektive volební model a to agentury Median. Volby do Poslanecké sněmovny by v červenci podle této agentury vyhrálo hnutí ANO a získalo by 30 % hlasů. Oproti červnu posílilo o 1 procentní bod. Druhá se drží ODS. Její podpora naopak v tom meziměsíčním srovnání klesla asi o 0,6 procentního bodu na 15,5 /nesrozumitelné/. Třetí by i nadále zůstalo nebo skončilo hnutí SPD. Získalo by 12,5 /nesrozumitelné/ voličů. Asi dobrá zpráva nebo určitě pro hnutí Starostové a nezávislí tam už vlastně ten trend, který jsme viděli v posledních týdnech, už neoslabuje.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Ty výsledky částečně překvapivé nejsou, nejsou překvapivé pochopitelně z pohledu toho, že vládní strany se spíše drží níže v těch preferencích. To je přirozený důsledek, zejména pokud vládní strany fungují v době, kdy země, ekonomika a společnost, zahraniční i vnitřní politika čelí mnohým výzvám. Je tady řada socioekonomických problémů a podobně. U hnutí ANO je zajímavé sledovat, že vlastně těch 30 %, kterého dosahují dlouhodobě, ať už se teda pak bavíme o nějakém plus, mínus jednom, dvou, jednom nebo dvou procentech, tak se zdá, že to je maximum, že to je strop, kterého je hnutí ANO v současné době schopno dokázat, což nebo dosáhnout, což je sice na jednu stranu pro hnutí ANO dobrá zpráva, že se i nadále drží v čele žebříčku politických stran. Na druhou stranu to pro ně není příliš dobrá zpráva, pokud jde o nějaký potenciál třeba Andreje Babiše v prezidentských volbách, protože 30 % by jej velmi jednoduše vyneslo do druhého kola třeba i z pozice prvního. Ale zdá se, že tím ten potenciál ANO končí a je otázka, kolik by byli schopni získat ve druhém kole nad rámec, kolik by byl Andrej Babiš schopen získat ve druhém kole nad rámec těch 30, 30 %. Pokud jde o hnutí STAN, ten průzkum předpokládám probíhal ještě před tím, než se naplno projevila ta kauza kolem pana Mlejnka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Takže lze očekávat, že byla třeba důsledkem toho razantního vypořádávání se s těmi, kdo byli zapleteni do kauzy Hlubuček, Redl a podobně. A je otázka, nakolik se teď promítne právě Mlejnek a jeho, jeho dopad na, na preference hnutí STAN.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč hnutí ANO, potažmo i o další strany, otazník, pane Juste, nemají nebo nevidíte tam potenciál toho růstu?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Hnutí ANO si vybudovalo základnu, která ale je víceméně už dnes uzavřená, omezena. Teď myslím omezená tím, kdo všechno tam, kdo všechno se k ní může přidat. Je složena z lidí, kteří začali hnutí ANO volit spíše z protestních důvodů, byli nespokojeni s fungováním těch stran, které volily předtím, ať už byly z pravice nebo z levice, protože hnutí STAN nejprve nabíralo v té pravé části politického spektra. Poté se více posunulo doleva, ale i tento okruh lidí je nějakým způsobem limitovaný, limitovaný počtem a zdá se, že, že skutečně dneska už není možno oslovit, pro ně není možno oslovit nějaké další nové voliče nad rámec tohoto, byť teda velmi, velmi širokého, základního vzorku, který těch 30 % tvoří. Ale těch 30 % standardně bývaly síly těch nejsilnějších politických stran v českém politickém systému. Takže bych to nebral tak, že pro hnutí ANO je to, je to nějaká slabina. Je to pro ně silné, silný mandát, pokud jde o volby, které budou konány na základě poměrného volebního systému, nebo je to silný mandát pro volby, které by se konaly jednokolovým systémem. Ale slabinu tam vidím právě v tom, když se ty volby konají dvoukolově, jako jsou třeba senátní nebo prezidentské a jak víme i v senátních volbách hnutí ANO dlouhodobě není příliš úspěšné, protože pro ty své kandidáty už pak nedostane, nedostane podporu z těch ostatních stran politického spektra, což je často dáno tím, že hnutí ANO se dost radikálně a razantně vymezuje proti těm ostatním politickým stranám. Ale potom tedy nemůžou počítat s tím, že kdyby se třeba kandidáti těch jiných stran nedostali do druhého kola, že jejich voliči teda vletějí do otevřené náruče hnutí ANO. Pokud někoho označujete voliče jiných stran za nacisty a fašisty, tak nemůžete předpokládat, že vám potom dají hlas třeba ve druhém kole, to je naivní představa ze strany Andreje Babiše a hnutí ANO.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kampaň před podzimními komunálními a senátními volbami i vztahy mezi vládní koalici a hnutím ANO se vyhrocují. Ostatně jako už jste i částečně popsal, pane Juste, pískot, nadávky, agresivní rétorika i zakleknutý školák, co ukazují ty jednak nálady občanů na mítincích bývalého premiéra, který objíždí republiku s karavanem, ale i třeba zásahy policistů?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Společnost a s tím pádem samozřejmě i politika, která je nedílnou součástí celého společenského dění, společenského diskurzu, tak se stává mnohem víc a víc emotivnější. Méně jde o skutečně věcná politická témata. Teď myslím politická v tom skutečně velkém politickém slova smyslu. Více jde o vyvolání emocí, hodně to podporuje i třeba činnost sociálních sítí. Skutečnost, že na sociálních sítích můžete nějakou informaci, včetně emočně zabarvené informace šířit velmi, velmi snadno, rychle, během pár vteřin jí máte rozšířenou napříč širokou, širokou základnou. Takže toto všechno podporuje a není to jenom český fenomén, vidíme to v celé střední Evropě, v Evropě, vidíme to i ve Spojených státech amerických, kde rovněž společnost se čím dál tím víc polarizuje. Také je to důsledkem spíše emocí, emotivnosti i včetně toho, že se tyto emoce často, často hromadí kolem šíření nepravdivých nebo polopravdivých nebo nějakých, nějakých zmanipulovaných informací a dezinformací. Takže toto všechno dohromady, když dáte, pak stačí jenom velmi malá rozbuška, jako označit někoho za, za nacistu, za fašistu nebo podporovatele někoho za nacistu, za fašistu. A to už je, toto už máte ten záblesk okamžitý a už to jde jako, už to jde téměř jako automaticky, že se tam, že se na těch mítincích něco strhne. Bohužel dostali jsme se tam, ale jak říkám, nejsme v tom, nejsme v tom sami, i tady musím říct bohužel, že v tom nejsme sami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled politologa Petra Justa. Několik zemí Evropské unie výrazně omezilo vydávání turistických víz občanům Ruské federace. Mnohé země to naopak neomezují. Ruští turisté se mohou do Schengenského prostoru dostat například přes Finsko, které aktuálně čelí jejich přívalu. Jak, pane Juste, hodnotíte volání po celouunijních krocích, má Evropská unie zakázat Rusům vstup na její území?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
To volání chápu jako přirozené v situaci, ve které jsme, mezinárodně politické geopolitické situaci, ve které jsme. Rusko napadlo vojensky Ukrajinu, celá Evropa, respektive Evropská unie, pokud se budeme tedy bavit o té institucionální platformě. To znamená celá Evropská unie to odsoudila, celé mezinárodní společenství to to odsoudilo. Takže toto jsou přirozené důsledky toho, jak vzhledem k tomu, že se situace nemění, že Rusko i nadále je na Ukrajině agresorem, nejsou náznaky, že by se, že by se chtělo stahovat, že by chtělo ten konflikt ukončit. Takže je nutno vnímat všechna toto volání jako nějaký přirozený důsledek. Je rovněž přirozené, že jako první s tím přicházely země, které mají s Ruskem i v minulosti velmi negativní zkušenost. Narážím tady zejména na země Pobaltí. Myslím, že první zemí, která to začala otevřeně propagovat a vyzývat k tomu, byla Litva, přidaly se další pobaltské země. Myslím, že včera nebo dneska ráno jsem zaznamenal v médiích, že Polsko potom začíná velmi, velmi silně volat. No, ale teď se bude právě velká pozornost upínat právě na nás, na Českou republiku i vzhledem k tomu, že aktuálně jsme zemí, která předsedá radě Evropské unie. To znamená, pokud by se jednalo o nějaký společný postoj členských zemí Evropské unie, tak by to pravděpodobně tedy byla otázka, kterou by moderovali a koordinovali a snažili se k cíli dosáhnout právě Češi, čeští diplomaté, čeští politici v rámci aktuálně probíhajícího předsednictví. Pochopitelně lze očekávat i na základě zkušenosti z energetického summitu, který se konal před, před dvěmi týdny, dvěma týdny, že by s velkou pravděpodobností asi Maďarsko možná dělalo nějaké problémy. Nedokážu odhadnout, jak se případně promění postoj, postoj Finska, které jste zmiňovala, ale asi lze očekávat, očekávat určité obstrukce ze strany Maďarska, tak jako u té energetiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rozhodne se nebo mělo by se rozhodnout na summitu v Praze 31. srpna. Podle estonské premiérky je návštěva Evropy výsada nikoliv lidské právo. Co hovoří, pane Juste, pro a co proti případnému plošnému neudělení víz pro občany Ruské federace?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Začnu proti, k aplikování principu kolektivní viny, známe z historie, že je vždycky velmi problematická a citlivá otázka. Takže to by byl asi ten hlavní argument proti. I my máme z minulosti, z minulosti příklady aplikování principu kolektivní viny. Tak jako my, jakožto co jsme byli, co jsme byli terčem, tak když jsme, když jsme po válce zase v rámci kolektivní viny se vymezovali vůči Němcům. Takže máme sami dost zkušeností s aplikováním principů kolektivní viny a při objektivním pohledu pochopitelně víme, že to nikdy není věc, která by vedla k uklidnění situace. Naopak možná k jejímu ještě většímu vyhrocení. Takže to by byl asi z mého pohledu ten, ten hlavní argument proti. Ten hlavní argument pro je zase, že i běžný občan Ruska by si měl uvědomit, jakou politiku dělá jeho vláda a že za to by, za to přicházejí prostě nějaké sankce, protože vláda se pochopit, vláda v Rusku se dostala k moci volbami. Můžeme pochopitelně spekulovat, jak moc ty volby byly svobodné, svobodné, jak moc byly, jak moc byly otevřené, soutěživé. Tam samozřejmě vůbec nemám žádné, žádné iluze. Ale prostě na začátku stál volič, voliči, společnost, která vynesla tuto elitu, politickou elitu k moci. Takže i oni do jisté míry by měli, by měli dostat zpětnou vazbu na to, jak vnímá, jak počínání jejich politiků, jak mezinárodně politickou politiku jejich vlády vnímá evropské společenství a pocítit, pocítit za to určitou odpovědnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Politolog Petr Just a jeho pohled nejenom na českou politikou, zaznívá ve vysílání Českého rozhlasu. Cesty Polska a Maďarska se podle polského premiéra Morawieckého rozešly. Podobně to vnímá i jeho maďarský protějšek Viktor Orbán. Podle něj válka na Ukrajině otřásla maďarsko-polskou spoluprací, která je základem takzvané Visegrádské čtyřky. Pane Juste, jaký smysl a budoucnost má tedy toto uskupení vzhledem k aktuální situaci?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
To uskupení už si za svoji existenci od roku 1991 prošlo mnoha krizemi, mnoha obdobími. To, co nastane teď, to že teď nastává nějaké oddálení jedné země od těch tří zbývajících, teď konkrétně na tématu Ukrajina. Vlastně není nic nového, není nic zároveň, co by mělo tu Visegrádskou skupinu třeba totálně položit. Je to proto, že na rozdíl od jiných mezinárodních regionálních organizací Visegrád funguje hodně na volné bázi. Není to nějaké pevné souručenství, které by mělo svoji hierarchickou strukturu, svojí institucionální strukturu, které by mělo nějaké hlasovací mechanismy, kde by jeden, kde by, kde by třeba museli všichni hlasovat pro nebo kvalifikovaně pro. Je to, je to volné neformální společenství, a to je možná v tuto chvíli, kdy se zase objevují určité trhliny ve vztazích mezi některými z těch čtyř zemí, tak je to vlastně v tuto chvíli do jisté míry výhoda. Takže to nebude znamenat nějakou paralýzu rozhodovacích procesů, protože na půdě Visegrádu žádné, žádné přísné rozhodovací procesy nejsou. A jak říkám, už jsme si to zažili za těch 30, víc jak 30 let, co Visegrádská spolupráce existuje několikrát. Ať už to bylo vždycky, že jedna země proti těm ostatním měla třeba jiný postoj v některých věcech, nebo že vzniklo nějaké 2 versus 2, nějaká soutěž 2 versus 2, nebo že to čistě byly věci, které vycházely z nějakých bilaterálních neshod a podobně. Takže nečekám, že by se kvůli tomu Visegrádská skupina totálně rozpadla. K čemu však může dojít a k čemu už v minulosti několikrát došlo, je, že se třeba ty aktivity zamrzí, že ty aktivity zamrzly nebo byly méně intenzivnější. Už to bylo v devadesátých letech, jestli to bude teď, nebude to znamenat žádnou velkou tragédii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Často se v těch komentářích objevuje nebo diskutuje o tom, jestli by mělo odejít Česká republika z Visegrádské skupiny nebo naopak Maďarsko. Možná, ale pane Juste, kdo má v evropské politice, když půjdeme dál, opustíme V4, vlastně ke komu nejblíže? Jak se možná přeskupují ty vztahy v rámci Evropské unie, možná i na pozadí války na Ukrajině?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Česká republika měla hodně blízko k Británii, ale to už samozřejmě je dnes minulostí, vzhledem k odchodu Velké Británie z Evropské unie. Ale v minulosti skutečně v řadě ohledů a v řadě hlasování Česká republika byla velmi blízkým spojencem Velké Británie. Naopak se zdálo, že se spíš právě vymezovala vůči tomu, co je často označováno za dlouhodobě za motor evropské integrace, což je francouzsko-německé spojenectví. Na druhou stranu i to francouzsko-německé spojenectví prochází určitou dynamikou a můžeme říci, že dynamikou vlastně prochází spoje, prochází vztahy mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie téměř permanentně a samozřejmě je to vždycky odraz nějakého vnitropolitického boje. Když jsou vlády, které si jsou, řekněme, ideologicky, programově blízké, tak pochopitelně nacházení shody i napříč hranicemi, napříč Evropou je mnohem snadnější, než když třeba se dostanou někde k moci populisté nebo nějaké strany, které tíhnou k extremismu. Víme zase z minulosti, že třeba určité, určité problémy byly, když se poprvé dostali svobodní v Rakousku do vlády na začátku jedenadvacátého století. Také to vedlo v rámci Evropské unie třeba k určité ostrakizaci, ostrakizaci Rakouska a podobně. Takže nemyslím si, že by v Evropské unii fungovaly nějak, fungovala nějaká permanentní, neměnná spojenectví. Samozřejmě rámcově tam nějaká, nějaká spojenectví jsou, ale nelze to nikdy brát jako automaticky, že to tak bude, že to tak bude navždy. Určitou míru, určitou formou spojenectví jsou vždycky ty regionální organizace typu právě ten Visegrád, které jehož premiéři se často scházeli před těmi vrcholnými schůzkami na půdě Evropské unie, aby třeba diskutovali svoje postoje. Ale jak jste zmínila vlastně u té předchozí otázky, i to už teď dostává určité trhliny právě kvůli tomu, že tématem číslo jedna z Evropy je pochopitelně Ukrajina a že zrovna tam v současné době shoda mezi čtyřmi zeměmi není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ke komu máme Česká republika nejblíže?

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
No, řeknu kacířskou myšlenku, protože hodně lidí to neuslyší rádo, ale my v našem zájmu by mělo být, abychom byli co nejblíže Německu. Německo je náš nejbližší partner. Vím, že Německo zejména u některých generací pořád v české společnosti, v české, v české, české mentalitě je spojeno hlavně s druhou světovou válkou, ale prostě je načase toto jednoznačně už opustit. Německo samo se velmi radikálně vyrovnalo s jakýmikoliv svými, svými bývalými hříchy z období druhé té války. Bohužel ale třeba je to vidět i v Polsku, pořád určitá část společnosti v nich vidí to druhoválečné Německo, což je absurdní, ale mělo by to být naším zájmem. Je to náš nejbližší partner, je to naše, je to, je to nejbližší velká země v rámci Evropské unie, ke které bychom měli tíhnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Politolog Petr Just, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha byl hostem dnešního vydání. Děkuji vám za to a přeji hezký den, na slyšenou.

Petr JUST, vedoucí katedry politologie a anglofonních studií, Metropolitní univerzita Praha
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.