Přepis: Jak to vidí Peter Duhan – 28. dubna

28. duben 2015

Hostem byl generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu. Dobrý den.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Dobrý den. Děkuji za pozvání a dobrý den všem posluchačům.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes budeme mluvit o blížícím se 70. výročí konce druhé světové války o nezávislosti médií, ale také o Plzni, která je letos Evropským hlavním městem kultury. Za několik dní si připomeneme 70 let od skončení druhé světové války. Co pro vás znamená toto výročí obecně?

Čtěte také

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
No, já patřím ke generaci, která válku prožívala vlastně celé dětství v podobě her. Byli jsme samozřejmě inspirováni jednak dobovou propagandou, byli jsme inspirováni filmy, které se promítaly v kinách, byli jsme inspirováni literaturou, která byla o druhé světové válce napsaná. Já si pamatuji, jak dnes, bydlel jsem na kraji Bratislavy, v podstatě na periferii a hráli jsme si na vojáky typicky. Samozřejmě ostudou bylo, když na někoho zůstalo bojovat na straně německé, tedy hrát jako v tý hře Němce. My všichni jsme byli rádi buď Rudou armádou anebo partyzány, to byl takovej, to je mé dětství a já jsem za to v podstatě vděčný. Samozřejmě musím také zmínit, že v tom období těsně po válce, v období mého dospívání měli jsme dost v Československu jednostranné informace o druhé světové válce, čímž ovšem já nechci popřít to, že nejtěžší boje, které byly počas druhé světové války, byly na východní frontě, to byl skutečně heroický boj Rudé armády a také tamních partyzánů, partyzánů tamního odboje, ale měli bychom si uvědomit, že válka nebyla jenom na teritoriu Sovětského svezu, svazu, které bylo okupováno nacistickým, nacistickým Německem, ale válka byla vlastně v celé Evropě, válka byla v severní Africe, válka byla v Pacifiku, válka byla na Balkáně a měli bychom si i tyto aspekty druhé světové války připomínat. Málo se například u nás mluví o strategických a taktických tazích někteřích politiků takzvané Velké trojky, proč například Winston Churchill chtěl vylodění anebo otevření druhé fronty, jak se o tom mluvilo ne v Normandii, to znamená, v severní Francii, ale chtěl ho na Balkáně. Málokdo ví, že tento tah měl znamenat, že by území střední Evropy bylo osvobozeno v případě vylodění na Balkáně, bylo osvobozeno angloamerickými, angloamerickými vojsky. To jsou jenom takové malé detaily. Měli bychom si také připomínat roli generála De Gaullea, který vlastně se svojí svobodnou Francií vydobyl nejdřív v diplomatických kuloárech, poté přímo na bojištích, zejména v severné Africe, v severní Africe vydobyl Francii zpět pozici evropské možnosti. No, a samozřejmě neměli bychom zapomínat také na krutou válku v Pacifiku, protože to je pro nás zcela neznámá válka. A když už se bavíme o 70. výročí konce druhé světové války, tak bychom do těch našich vzpomínek měli zahrnout i tento, tento fakt, že v Pacifiku se bojovalo velmi krutě a velmi tvrdě. Je nutné si uvědomit, že počas druhé světové války byly zmobilizovány prakticky všechny možné materiální a lidské zdroje. V druhé světové válce bojovalo, pokud si dobře pamatuji statistiku 100 milionů vojáků ze 48 zemí z celé planety, z celého světa, takže ona to byla skutečně světová válka. A také bychom neměli zapomínat na to, počas druhé nebo v čase druhé světové války se stalo to, co nazýváme holocaust a každý ví, o čem mluvíme, ale tam je jeden důležitý aspekt si uvědomit, že vlastně ten holocaust, to bylo průmyslové zabíjení milionů lidí, a to nikdy v žádné válce předtím, předtím nebylo, jak se nakládalo s civilisty. Měli bychom si vzpomenout také na doslova hrdinný boj jugoslávských partyzánů, proti, proti německým, německým okupantům na roli Josipa Broze Tita, kteří se vlastně stal poté prezidentem Svazové republiky Jugoslávie. Měli bychom zmínit také řecké partyzány například a samozřejmě měli bychom zmínit i odbojové hnutí na území, či už okupované anebo takzvané svobodné Francie, která sehrála, které, tento odboj sehrál mimořádnou roli v čase, kdy se připravovalo vylodění, vylodění v Normandii. Čili světová válka, druhá světová válka je velký příběh a na každé straně toho příběhu jsou velké vítězství, velké prohry, ale spousta lidských tragédií a já si myslím, že každý vzdělaný cítící člověk by měl si 70 let od konce druhé světové války alespoň tiše připomenout a obrazně řečeno smeknout klobouk zejména v situaci, ve které svět je nyní, i když zase cítíme, že mír je strašně křehký a že ho lze kdykoliv, kdykoliv, kdykoliv ztratit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vy jste připomněl válku v Pacifiku, mimo jiných, já vím, že o tom se začalo psát u nás až koncem 80. let, spisovatel Hubáček napsal několik knih o bojích v Pacifiku. Ale moje otázka zní, proč vlastně některé příběhy v uvozovkách druhé světové války se dozvídáme možná až 70 let po jejím skončení a proč vlastně možná my Češi a Slováci inklinujeme k tak jednostrannému hodnocení dějin, nebo spíše ode zdi ke zdi, co si o tom myslíte?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že to není ode zdi ke zdi, to je vliv komunistické propagandy, která byla taková, jaká byla, která nám nedovolila dokonce si ani vzpomenout na to, že Plzeň a Plzeňsko osvobodila americká armáda, že se to prostě vytěsňovalo z učebnic a že za všechno dobré v uvozovkách ve druhé světové válce, to znamená, za všechna vítězství může pouze, pouze Rudá armáda. Ono je to svým způsobem také kontraproduktivní, protože taková jednostranná propaganda a zamlčování skutečností z druhé strany přeci nemůže prospět, v dlouhodobém horizontu nemůže prospět těm hrdinům, kteří v řadách sovětské armády, Rudé armády bojovali, však si jenom vzpomeňte na osudy našich zahraničních vojáků, západní odboj, ten se přece trestal, skončili lidé na popravištích. A velebil se pouze ten východní, východní odboj. Ale já znovu chci zdůraznit jednu věc, že skutečně největší tíhu druhé světové války nesl na svých bedrech Sovětský svaz a sovětský, sovětský lid, ruský lid, ukrajinský lid, běloruský lid a tak dále, a tak dále, takže to je nesporný fakt, to je nesporný fakt, ale když se to trošku, řekněme, přesolí v té propagandistické rovině, tak může dokonce vzniknout i jistá a nespravedlivá jakoby averze. Takže vykládám si to takto a je zcela přirozené, že po listopadu 89 v 90. letech jsme se začli věnovat, anebo si připomínat i tu druhou stranu, to znamená, západní, západní boj a boj na Západě, že jsme si začli všímat neznámou válku pro nás, válku v Pacifiku, a tak dále, a tak dále, to je dobře. Je to vyvážené a máme v tuhle chvíli alespoň komplexní pohled na to, co se ve světě od roku 1939 do roku 1945 událo, koneckonců Velká trojka zasedala i u takzvaných mírových rokování, pak v Paříži v roce 46, jestli se nemýlím. Nepovedlo se to. Velká trojka i za účasti Francie už se nedomluvila a začla takzvaná etapa, takzvaná etapa, ona to není takzvaná, ona je to etapa studené války žel bohu, takže já jsem rád, že vycházejí knížky, že se točí filmy. Já bych strašně rád z této půdy pochválil Českou televizi i zejména její druhý program, za poslední období jsme měli možnost vidět na druhém programu České televize Vojnu a mír, měli jsme možnost vidět Bitvu o Anglii, skvělý britský film, měli jsme možnost vidět a stále můžeme vidět Osvobození režiséra Ozerova, takže ten pohled dnešních českých médií je skutečně komplexní, a to je dobře.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Klíčovou událostí konce druhé světové války bylo Pražské povstání a bylo mimo jiné unikátní v tom, že povstalci na rozdíl od ostatních evropských zemí, které také, kteří také povstali, měli v rukou mocné médium jako byl rozhlas, v tomto případě Český rozhlas. Ten rozhlas vůbec hrál v našich dějinách obrovskou roli potom i v roce 1968. Myslím si, že vás jako generálního ředitele tato skutečnost musí těšit.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Toto je moje oblíbené téma, musím se přiznat, protože já to znova zopakuji, já už jsem to řekl několikrát, snad mi posluchači odpustí, ale v těchto dnech je to nutné si připomenout. Já neznám na kontinentální Evropě a ani Británii, neznám zemi, která ..., jejíž obyvatelé by bránili tak vlivné médium jak je rozhlas. Český rozhlas a Československý rozhlas je v tomto skutečně světlou výjimkou a patří k těm nejsvětlejším, boj o rozhlas tedy v tomto případě, patří k těm nejsvětlejším okamžikům našich novodobých, našich novodobých dějin. Zkrátka rozhlas lidi povolal - pojďte bránit rozhlas. A lidi přišli a lidi umírali v okolí Českého, Českého rozhlasu. To je pro nás, co v Českém rozhlase pracujeme, to je závazek, který z nás nikdo nikdy nesmyje, my si to musíme uvědomovat neustále, musíme si být této skutečnosti vědomi, protože ta služba posluchačům, ta služba posluchačům, pokud je kvalitní a pokud lidi ten rozhlas milují a mají rádi, tak pak neváhají nasadit své životy, pokud dojde k takovým, k takovým chvílím, osudovým chvílím, a to se v roce 1945 a poté v roce 1968 stalo. Já to rád připomínám i na mezinárodních fórech. Já jsem měl minulý týden v Černé Hoře a kolegům černohorských rozhlasů, protože tam jich je víc, jsem vyprávěl tuto etapu našich dějin a byli skutečně až dojati, protože oni Balkánci a zejména Černohorci jsou velice emotivní lidé a když jsem jim tento příběh převyprávěl, tak bylo vidět, že to s nimi, lidově řečeno, zacloumalo, a to na území Černé Hory, oni vědí, o čem jsem mluvil, protože na zemí Černé Hory se začla formovat právě ta jugoslávská partyzánská armáda, takže oni k tomu mají velice blízko.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já připomenu samozřejmě, že Český rozhlas k 70. výročí konce druhé světové války připravil řadu pořadů, cyklů, například tady na Dvojce vysíláme cyklus dokumentů Hrdinové z barikád a právě v tom druhém díle, který jsme už tedy vysílali, a určitě ho budeme ale reprízovat, v tom druhém díle, který je nazvaný Boj o rozhlas, zazněly dosud nepublikované informace a poznatky právě o těch bojích tady kolem rozhlasu. Ale, když jste říkal, pane generální, že bylo úchvatné, že v roce 45 a potom i v roce 68 ti lidé nasazovali životy pro rozhlas, myslíte, že by bylo něco podobného ještě dnes možné, nebo stalo by se to, přišli by lidé?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
To je zajímavé, tuto otázku jsem dostal nedávno od jedné paní redaktorky, která se mnou přišla udělat rozhovor a já jsem skutečně zůstal zaskočen. Nedokázal jsem odpovědět okamžitě, vidíte, že i v tuto chvíli trošku jakoby váhám, ale já si myslím, že je v mentalitě českého národa, že ve vypjatých okamžicích a válka a krizová situace ve válce je takovým vypjatým okamžikem a já si myslím, že pokud by na to přišlo a rozhlas by vyzval ke svojí obraně, takže Češi by k rozhlasu přišli opět.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vy jste byl minulý týden v Černé Hoře, jak jste o tom před chvílí mluvil, a tam jsme vlastně jednal o, nebo se zástupci veřejnoprávních rozhlasů, teď jste vlastně, nevím přesně, proč jste řekl, že těch rozhlasů je několik, to by možná i naše posluchače zajímalo. Jaká je tam vůbec situace v Černé Hoře z hlediska veřejnoprávního vysílání?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Velmi zlá, velmi zlá, musím přiznat, velmi zlá. Oni si to Černohorci také uvědomují. Ono je tam, řekl jsem víc rozhlasů, tam je tam celostátní rozhlas, který vysílá z Podgoroci, a pak je tam velmi zajímavá a pro mě velice perspektivní a z hlediska i budoucí spolupráce velice inspirativní, existuje tam Unie lokálních vysílatelů, a ta má veřejnoprávní charakter. Samozřejmě veřejnoprávní anebo k veřejnoprávnímu charakteru se hlásí i celostátní televize a celostátní rozhlas. Řekl jsem, že tam je situace zlá. Zlá je proto, že oni mají problém s financováním rozhlasu a televize. Problém spočívá v tom, že jsou napojeni na buď státní rozpočet, anebo na rozpočty těch takzvaných občin, tedy, abych to řekl přesně, to znamená, těch krajů, těch regionů, těch lokálních, lokálních území a když mi kolegové řekli, že vysílají sice a snaží se vysílat dobře, ale že poslední výplatu, kterou dostali, bylo v říjnu loňského roku, tak jsem si vlastně uvědomil za prvé tu smrtící vazbu na státní rozpočet, protože to se pak může projevovat i takto, že ten státní rozpočet zkrátka peníze nemá, protože Černou Horu skutečně postihla krize především nejvýnosnějšího odvětví, které tam mají, to znamená, turismu. Samozřejmě jsou protiruské sankce, oni se k nim, k nim přidali, to znamená, turistická klientela z Ruska prostě chybí na tom území a najednou nejsou, najednou nejsou peníze. Problém s financováním podobným našemu je tam také, protože oni si to vlastně de facto nemohou dovolit. A já vám řeknu, proč si to nemohou dovolit. Černohorců je dohromady 656 tisíc nebo 652 tisíc korun, umíte si představit, kolik eur, protože tam se platí v eurech, kolik eur by muselo těhle, a to není 650, to je nějakých 200 tisíc ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Nemůžeme počítat děti, samozřejmě.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Samozřejmě nemůžeme počítat děti a, já nevím, osvobozené, a tak dále, a tak dále, kolik eur by museli měsíčně zaplatit, a přitom je tam, a to je důležitý ukazatel, průměrný plat v Černé Hoře je asi 360 eur, tak si to přepočítejte, jak to je a já se vrátím k tomu rozhlasu, protože to mě zaujalo, a já jsem se ptal: "No, dobře, když nedostáváte peníze, proč nadále vysíláte, proč lidi zůstávají, proč neodejdou třeba ke komerčním vysílatelům." A oni mi řekli, a to je ten balkánský element, to je něco, co je nám možná na první pohled cizí, ale má svoji hloubku, oni mi řekli: "My tu svoji práci tak máme rádi a budeme ji dělat, i když nadále nebudeme dostávat peníze, protože si myslíme, že naše práce má velký smysl pro Černou Horu a jejich, její obyvatele." Takže s úctou jsem samozřejmě smekl a řekl jsem si - to je nevídané a tady jsem si položil otázku, jak by to bylo v Českém rozhlase, kdyby najednou jsme oznámili z úrovně vedení, že nemáme peníze a nebudou výplaty. Neumím si to skutečně představit, co by se stalo. Takže já jsem se rozhodl Černohorcům pomoct, pomoct tak, jak můžeme samozřejmě, nemůžeme pomoct finančně to nejde, ale můžeme pomoct jaksi metodicky. Budeme tam vysílat naše experty z oblasti zpravodajství, z oblasti prvovýroby, techniky a tak dále a budeme přijímat jejich lidi sem do Českého rozhlasu jako stážisty. To je ta podle mě v tomto případě a v této situaci v Černé Hoře, která je, to nejlepší, co můžeme, co můžeme udělat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já bych teď přešel k několika dotazům, které, které přišly mailem. Tak například pan Bačina se ptá, zajímalo by ho zkrátka, kdy uděláme anketu mezi posluchači, zda změny, které jste provedli po v uvozovkách přemístění Jaromíra Ostrého do Brna, vedly ke zvýšení úrovně Dvojky. "Z těch změn jsem velice smutný," ptá se pan Stanislav Bačina.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
No, to je tak, pan Bačina je smutný, já zas dostávám spoustu mailů, že jsou posluchači spokojeni i se změnami i s charakterem vysílání na Dvojce a mimořádně mě těší, že se objevují mezi těma pochvalnými, pochvalnými dopisy a maily, že se objevují mladší a mladší posluchači, o to nám koneckonců šlo. Pokud jde o tu anketu, no, já ..., samozřejmě můžeme udělat anketu, to je na vás, pane šéfredaktore, můžete to spustit třeba hned a možná by to bylo velice zajímavé, ale chtěl bych pana Bačinu ujistit, že my se s posluchači potkáváme, my děláme takzvané fokusy, to znamená, pozveme si vzorku posluchačů z celého území České republiky a diskutujeme s nimi o tom, co se jim líbí, co se jim nelíbí, proč neposlouchají třeba Dvojku, protože i takové posluchače oslovujeme a za jakých okolností by ji poslouchali, takže my ten kontakt s posluchači, s posluchači máme a možná pan Bačina nebyl osloven, možná se tak stane v brzké době, to prostě nám dělají agentury, které vyhledávají posluchače a respondenty takzvané, ale ta myšlenka s anketou, Mirku, není úplně nejhorší, mohli bychom to udělat. Já nemohu prozrazovat nic o posledních číslech průzkumu, ale mohu jenom naznačit, že Dvojka si vede velice, velice dobře a jsem hluboce přesvědčen, že jí přibyli posluchači.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to řekl generální ředitel Českého rozhlasu. A ještě máme čas na jeden dotaz, Kamil Juřík: "Dobrý den, vážený pane Duhane, Češi už by nepřišli na obranu elity národa, ani rozhlasu, už ne. S přáním hezkého dne vám přeje Kamil Juřík." To je reakce na to, co jste říkal o tom ...

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Pan Jiří nebo Juřík?

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Juřík.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Pane Juříku, dovolím si oponovat, já vím, že atmosféra v zemi není právě nejlepší, ale já jsem mluvil o situacích spíš extrémních, spíš ohrožujících státnost a ohrožujících suverenitu a já jsem přesvědčen, mohu se mýlit samozřejmě, je to mé vnitřní přesvědčení vycházejí vlastně z dějin a ze zkušeností, které jsme měli s rozhlasem a bojem o rozhlas, že přeci jenom Češi by přišli.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Možná o tom svědčí o té náladě v České republice i to, že jsme ve světě 39. z hlediska posuzování, jak jsme šťastní mezi všemi zeměmi světa, to je zpráva, která vyšla předevčírem a jsme vlastně nejšťastnější mezi všemi postkomunistickými zeměmi, což je zajímavá informace.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
To je zajímavé, já jsem to zaznamenal, že jsme 39. z nevím kolika zemí, samozřejmě to bylo děláno, že jsme nejšťastnějšího toho bývalého bloku sovětského. Já si myslím, že ano, že nemáme tolik důvodů k remcání, jak se to jeví na první pohled a já jsem hluboce přesvědčen, že bychom mohli být ještě šťastnější. Je to totiž v nás, je to totiž na nás těšit se z každého dne, těšit se z hezké písničky, těšit se ze sluníčka, těšit se z úspěchu našich dětí. Je to na nás.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hostem dnešního pořadu Jak to vidí byl generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. Přeji vám hezký den.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Já děkuji za pozvání a přeji svátečné dny v květnu, aby byly klidné a aby si posluchači to, o čem jsme dneska mluvili, aby si alespoň na chviličku, na chviličku našli čas a připomněli si je.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuji. Pro dnešek se od mikrofonu loučí Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Miroslav Dittrich
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.