Přepis: Jak to vidí Pavel Havlíček – 24. června 2022

24. červen 2022

Hostem byl Pavel Havlíček, analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Jsem ráda, že jste si naladili rozhovor o dění kolem nás. Mým hostem je dnes Pavel Havlíček, analytik výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Dobrý den, vítejte.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Dobrý den a dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Společně probereme například kandidátský status z Ukrajiny a Moldavska na členství v Evropské unii. Její připravenost na rozšíření a také obrat v německé politice. Přeji nerušený poslech. 80 let uplynulo od vypálení a vyvraždění osady Ležáky nacisty. Ti se mstili za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ležáky lehly popelem dva týdny po vyhlazení obce Lidice, která je rovněž mementem heydrichiády. Pane Havlíčku, coby nemělo z vašeho pohledu zapadnout, když si dnes připomínáme 80. výročí masakru v Ležákách, možná i vlastně v kontextu toho, co se kolem nás odehrává nejenom poslední měsíc.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Já si myslím, že to je přesně to lidské utrpení, na které bysme rozhodně neměli zapomínat. To utrpení civilistů lidí, kteří nemají skutečně s válkou, s politikou, s geopolitikou co dělat. A tohle to je něco, co se dnes bohužel od 24. února opakuje i v případě ruské agrese proti Ukrajině, kde také umírají dnes už trochu si říct desítky tisíc civilních obyvatel Ukrajiny, kteří nemají co dělat s ruskou expanzivní válkou, Putinovou zvrácenou vizí, tak jak chce pohltit Ukrajinu a dostati pod svou kontrolu, ale přesto za to trpí a jsou vlastně tímto způsobem vtaženi do toho konfliktu, do toho autoritářského, řekněme, zvráceného pojetí světa. Tak jak jsme to byli svědky ve čtyřicátých letech. Dnes se ta situace bohužel opakuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jarmila Doležalová poslední z těch, kteří přežili vyhlazení Ležáků nacisty 24. června 1942 napsala krátce po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu otevřený dopis prezidentovi federace Vladimiru Putinovi se žádostí, aby válku na Ukrajině zastavil. Válčí se pořád, dokonce podle generálního tajemníka Severoatlantické aliance Stoltenberga může prý trvat i roky. Řekl to v rozhovoru pro německý deník Bild. Podle Stoltenberga se západ musí připravit na to, že to potrvá. Co by, pane Havlíčku, vleklý konflikt, pokud bychom hovořili o třeba několika letech, mohl pro Evropu znamenat?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Já si myslím, že už teď je to zásadní výzva pro nás v Evropské unii, jak se vlastně stavit i ke své vlastní bezpečnosti. Jak se znovu koukat na spolupráci, respektive nějaký způsobem vztah s Ruskou federací, jak vlastně sami sebe uspořádat, abysme dokázali těmto výzvám čelit. Protože opravdu my se opravdu znovu postup těch čtyřicátých let posouváme do doby, kdy na evropském kontinentu se přepisují hranice. Zabíjí ses 10 tisíce civilních obyvatel a probíhá skutečně pravidelný válečný konflikt se zapojením veškeré vojenské techniky, která se mnohdy vrací do století minulého z hlediska své vybavenosti, tanky, dělostřelectvem a dalšími vojenskými systémy, které jsou opravdu znovu masově nasazovány tak, jak si to můžeme pamatovat z té východní fronty ve čtyřicátých letech jenom s tou, s tím rozdílem, že samozřejmě dnes je to Ruská federace. Ne třetí říše, ne nacistické Německo, které vlastně takto útočí na svobodnou a demokratickou zemi, kterou se snaží dostat pod svojí kontrolu, stejně tak jako si to můžeme pamatovat z toho příkladu československého nebo polského z našeho regionu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak daleko tedy mohla, nebo měla vypadat ta připravenost? Ono víme, že všechno se vším souvisí. Jenom dodám, že německá vláda včera vyhlásila kvůli problémům s dodávkami ruského plynu stav výstrahy, což je druhý varovný stupeň.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Ano, samozřejmě tady těch aspektů je celá řada. Myslím si, že nesmíme omezovat jenom právě na tu oblast vojenskou a bezpečnostní. Přestože tady třeba česká vláda ale i další spojenecké vlády Ukrajiny zkrátka zásadním způsobem konají a dodávají Ukrajině zbraně. Ale přesně jak to připomínáte. Ta krize jen mnoha úrovních. Týká se energetiky a toho, že Ruská federace zavírá vlastně kohoutky, zejména tedy pro zemní plyn, z části i právě pro sousední státy Polsko, Bulharsko byly těmi prvními v Evropské unii, který vlastně přišly o ty ruské dodávky, ale dnes se tam situace týká i Německa, skrz Německo i České republiky, Slovenska a dalších zemí z našeho regionu. Takže opravdu tady ta výzva je na mnoha úrovních. A pokud se podíváme na ty narůstající ceny v české ekonomice, inflaci, tak ta je samozřejmě zásadním způsobem ovlivněna těmito základními faktory, energetikou, elektřinou, dodávkami těchto energetických surovin, ale také zkrátka tou nestabilitou, kterou Ruská federace vlastně, řekněme, svou invazí na Ukrajinu rozpoutala v celém evropském kontinentu a řekl bych ve velké části světa. Takže opravdu tohle to jsou spojité nádoby a my musíme pracovat na naší odolnosti. Musíme se o omezovat a odtrhávat od ruských dodávek, které jsou nepředvídatelné a jsou značně problematické a musíme také hledat nové řešení, jak se v Evropě více sjednotit a být, řekněme, silnější v tom společném postupu vůči této nepřátelské agresi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když už jsem se zmínila o německou, pane Havlíčku, tak to chce posílit svou armádu, aby byla schopna odrazit jakýkoliv útok na Spolkovou republiku i na spojence. To řekl ve vládním prohlášení tento týden spolkový kancléř Olaf Scholz. On také nedávno přijel do Kyjeva v doprovodu italského kolegy a prezidentů Francie a Rumunska. Ten se připojil až na místě ke státníkům. Scholz Ukrajinu ujistil, že může nadále počítat jak s humanitární politickou ale i finanční a vojenskou pomocí Německa. Ještě bych dodala slova premiéra, kancléře Německa, že země dlouhá desetiletí diskutovala, pochybovala o tom, zda má vůbec vzhledem ke své historii nárok na to, aby dělala mocenskou politiku, jestli může se prosazovat na zahraničním poli mocenskými prostředky, tedy včetně zbraní. A podle spolkového kancléře tato etapa končí. Německo se musí stát mocností, která dokáže například zastrašovat agresory, včetně Ruska. To zaznělo ve zmíněném vládním prohlášení. Pane Havlíčku, jak vnímáte tento obrat v německé politice?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Tak já si myslím, že ten obraz sledujeme postupně již od 24. února, kdy nejprve přišel vlastně ten pověstný projev kancléře Scholze v německém Bundestagu, v německém parlamentu. Kdy on oznámil tu takzvanou /nesrozumitelné/, tedy zásadní změnu, změnu epochy vlastně v oblasti právě vyzbrojování slíbil, že vyčlení až 100 miliard euro na doplnění zásob a modernizaci německých ozbrojených sil tak, aby byly lépe připraveny reagovat na ty bezpečnostní krize. To byl takový první krok, který my jsme slyšeli. Přestože se od té doby zatím ty věci velmi pomalu hýbaly, tak dnes opravdu to prohlášení, které vy jste připomněla, znovu potvrzuje vlastně tenhle ten nový trend. A to, že se Německo proměňuje zásadním způsobem, i když je to postupný proces, tak se zásadním způsobem proměňuje v oblasti, řekněme, bezpečnostní, ale i zahraniční politiky. Znovu se vrací k určité roli lídra i právě v těchto oblastech, kdy ta tradice Německa vycházela trošku z jiného základu než například třeba v České republice nebo v Polsku, kdy samozřejmě to byla primární ekonomická síla, kterou Německo chtělo, řekněme, udržovat ten svůj, ten svůj význačný postoj uvnitř Evropské unie ale i ve světové ekonomice. A proměňovat vlastně své sousedy a partnery právě skrz tržní partnerství, tak tomu bylo i v případě Německo-ruských vztahů. Kdy ta takzvaná politika a vlastně proměny skrze obchod, vlastně se ukázala jako slepou cestou a dnes Německo musí hledat jinou, jinou cestu. Ta východní politika, /nesrozumitelné/ politika, Německé, Německé federace, tak se zkrátka ukázala jako cestou, která nefunguje a Německo musí zásadním způsobem dnes přehodnocovat, jestli a jakým způsobem dále vůči Německu, Ukrajině, ale vůbec tomu východnímu prostoru má vlastně, vlastně postupovat. Takže tohle to je skutečně něco, co my dnes vidíme v té německé politice a tyhle ty projevy to potvrzují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak už jste sám naznačil, pane Havlíčku, tak ty proměny potrvají přece jenom to nebude ze dne na den, přijdou včas?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
To je velká otázka, kterou častokrát pokládají jak Ukrajinci, tak mnozí čeští komentátoři, jestli skutečně tento postupný proces proměny nebude trvat příliš dlouho. Víme, že některá ta oznámení třeba říkají, že některé ty sofistikované vojenské systémy, například protiletecká obrana se má Ukrajině dodat v říjnu. Nicméně to je několik měsíců. Do té doby musí ukrajinská armáda tu vojenskou operaci Ruské federace ustát. A opravdu ona probíhá každý den. Každý den dochází k masivnímu bombardování a likvidaci celých ukrajinských měst. O tom bysme také měli právě v kontextu toho dnešního výročí rovněž mluvit. Kdy vlastně ruská armáda skutečně byla praktikuje na Ukrajině taktiku spálené země. Celá města jsou úplně srovnány se zemí. A ten případ z Mariupolu, kde bylo zničeno více než 90 % veškerých budov, je do nebe volající. Stejně tak dneska ta situace je v případě dvou, dvouměstí Severodoněck a Lysyčansk, kde opravdu ruská armáda pomalu ale jistě postupuje a zanechává dělostřeleckou palbou za sebou úplně srovnaná města se zemí a desítky tisíc lidí, kteří za to také zaplatí životy. Takže opravdu tohle to je něco, kdy my nemáme tolik času, aby Německo takto postupným procesem se tam dostávalo. A to je vlastně tlak, který Němci slyší nejen z České republiky ale i od dalších partnerů, včetně právě Ukrajiny, že oni potřebují tu vojenskou techniku a pomoct i třeba v oblasti právě dělostřelectva, ale i dalších sofistikovanějších systému již dnes právě proto, aby tu situaci mohli ustát a naopak vlastně vymanili některá svá území z té de facto ruské kontroly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Česká republika dosud dodala Ukrajině vojenskou a humanitární pomoc v hodnotě přes 3,5 miliardy korun. Zmíněný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg za tu pomoc včera na setkání s premiérem Petrem Fialou poděkoval České republice. Premiér mu nicméně podle médií řekl, že se tenčí zásoby zbraní, které můžeme Ukrajině poskytnout. Taky tady jsou určité limity?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
To je samozřejmě fakt. Česká republika je stát střední velikosti uvnitř Evropské unie a i svou vojenskou kapacitou má prostě určité limity. A právě proto je tak důležité, aby v tuto chvíli, kdy se překlenulo vlastně to první období, kdy Česká republika, Polsko, pobaltské státy i třeba sousední Slovensko vlastně Ukrajině předali veškeré své zásoby třeba i starší ještě sovětské vojenské techniky, která okamžitě vlastně putovala na Ukrajinu, ale dnes je skutečně potřeba, aby se do této situace zapojily větší a významnější, ekonomicky silnější země, jako právě Německo, ale i třeba Francie, Itálie, Španělsko, které skutečně mají tu kapacitu, aby mohly obětovat část své ve vojenské techniky. Slýcháme ty zprávy ze strany například německých zbrojních firem, které mají opravdu stále plné sklady a ta taktika, kterou vlastně Německo prozatím aplikovalo, že vlastně dodávalo tyto systémy a třeba i tanky, ozbrojené, obrněné obrněná vozidla do regionu našeho, tedy střední a východní Evropy, ale i třeba Řecka a ty potom mohly svojí vlastní techniku dále posouvat do, na Ukrajinu, tak se ukazuje jako zdlouhavá a opravdu velmi opatrnická. Tohle to se musí změnit a právě tato vyjádření kancléře Olafa Scholze musí znamenat opravdu nějaký klíčový, klíčový posun a proměnu vlastně toho německého postoje tak, aby skutečně k té, k těm dodávkám a urychlení vlastně tohoto procesu došlo tady a teď. Protože skutečně Ukrajinci nebudou mít tolik času. Brání svojí zem na východě Ukrajiny, ale snaží se přejít i do protiofenzívy na tom jižním křídle v oblasti chersonké, města Chersonu, ale tam skutečně oni o to více vyžadují právě tuhle tu formu podpory, díky které oni skutečně dokážou svojí zemi ubránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle Amerického institutu pro studium války se ruské operace na Donbasu v následujících týdnech zastaví. Informoval o tom list Kyjev Independence. Co by to znamenalo, jak tomu rozumíte, pane Havlíčku?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Já si myslím, že to, že ukrajinská společnost a také armáda je natolik odolná a rezistentní vůči tomuto obrovskému tlaku, který, kterému dneska čelí z ruské strany, tak dává tušit, že Rusové to rozhodně nebudou mít jednoduché. Přestože je vidět, že tam funguje určitá asymetrie, že u ruských vojáků i třeba dělostřelectva je tam mnohonásobně více v některých případech než na ukrajinské straně. Tak tím, že Ukrajinci se brání a používají poměrně zajímavou taktiku, jak skutečně s tím nepřítelem pracovat, jako ho vylákávat, uštědřit mu ránu a tak dále. Tak skutečně oni vlastně docílili toho, že ten pokrok z ruské strany sice pokračuje, ale je tak zásadní způsobem vlastně zpomalen, že skutečně se nedá mluvit o tom, že by nějakým způsobem na té východní frontě docházelo k zásadnímu průlomu. A tohle to je zásadní, protože to vlastně umožňuje zbytku té země, aby se nějakým způsobem vzpamatoval. Aby Ukrajina nabrala síly, aby si u západních spojenců vyjednala více dodávek právě těchto zbraňových systému, ale také aby třeba proškolila více svých vojáků, aby mohla doplňovat síly. Takže v téhle té současné chvíli, kdy probíhá už vlastně v plném, v plné míře ta takzvaná opotřebovávací válka, tak Ukrajina má několik zásadních výhod nad Ruskou federací. A to právě to, že za sebou má nejmocnější vojenský spolek na světě Severoatlantickou alianci, ale také, řekněme, celou řadu spojeneckých závazků ze strany, jak České republiky, Německa, tak celé řady dalších vlastně členských států, jak Evropské unie, tak Severoatlantické aliance. A tohle to je něco, kde jak finančně, tak vojensky Ukrajina bude moci tuto situaci zvládnout. Ale samozřejmě musíme se ptát, za jakou cenu, za cenu, kolik, kolik životů a za cenu třeba i v tom případě, když jsme se bavili o Německu a jeho dodávkách, které jsou prostě protahovány, možná někdy uměle právě tou politickou silou, nedostatkem politické vůle, tak vlastně umírá více ukrajinských vojáků a civilistů, než by bylo potřeba, a to je právě proč musíme konat tady a teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Každý lidský život je zapotřebí. Vysvětluje a v kontextu říká analytik výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Členské země Evropské unie včera na summitu v Bruselu udělily Ukrajině i Moldavsku status kandidáta na členství. To bylo, pane Havlíčku, ještě před těmi čtyřmi měsíci v podstatě nepředstavitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, bylo to naprosto nepředstavitelné. V minulém roce bylo vlastně úplně nepředstavitelné, že vůbec tyto země podají takovouto přihlášku ještě na konci minulého roku, když probíhal ten takzvaný summit východního partnerství Evropské unie s těmi šesti zeměmi východní Evropy, tak se vůbec vlastně členské státy přely o to, jestli těm zemím dopřát evropskou perspektivu. Jednou vůbec, že budu moci usilovat vlastně o jakékoliv sblížení s evropskými zeměmi. Takže opravdu ten posun je obrovský od 24. února a je vidět, jakým způsobem se zrychlují všechny ty procesy. Ať už právě v otázce kandidátského statusu Ukrajiny či Moldavska, anebo potom obecněji té politiky rozšiřování, které, která má své jasné parametry a je nějakým způsobem nastavena. Ale je vidět, že pokud je, existuje politická vůle na straně Evropské unie a jejich lídrů, tak se dá spoustu věcí, řekněme, usnadnit, urychlit a nějakým způsobem vyslat ten jasný symbolický signál, který byl včera přijat, řekněme, lídry Evropské unie ,tak jak oni podpořili Ukrajinu a Moldavsko v tom jejich procesu, vlastně sbližování se s Evropskou unii, to je velmi zásadní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak jste řekl, pane Havlíčku, zatím má to jistou symbolickou rovinu. Jinými slovy v praxi to znamená, že jak Ukrajina tak Moldavsko musejí splnit řadu podmínek, teprve pak s nimi Evropská unie může začít vlastně ta přístupová jednání. Jak dlouhý proces to může být podle vás?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Pokud se podíváme do naší vlastní historie v České republice, tak ten proces od vlastně podáním kandidátského, kandidátské přihlášky, až do skutečně vstupu do Evropské unie, tak v našem případě trval 10 let. Ukrajina má oproti nám v tomto kontextu a v tomto srovnání určité výhody, a to je jedna, jeden z těch faktů, že vlastně ona usiluje o to sbližování s Evropskou unii minimálně již od roku 2004. A když teď Evropská komise a její představitelka, čelní představitelka Ursula von Der Leyenová hodnotila vlastně ten stav připravenosti Ukrajiny, tak poukázala sice na určité nedostatky a prostor pro zlepšení. Vytvořila určité podmínky, které musí být do konce roku naplněny, ale také řekla, že více než 70 % ukrajinské legislativy a také norem a všech těch, řekněme, právních regulací, tak už je dnes s Evropskou unii provázáno a nějakým způsobem koordinováno. Takže tohle to je velký úspěch, který dává tušit, že pokud skutečně Ukrajina bude v pozici a budou ukončeny boje a bude v pozici, že bude moci ukrajinské vedení proměnit svojí vlastní zemi prostřednictvím reforem a Evropská unie tomu bude asistovat a bude mít dostatečnou politickou vůli, tak ten proces nemusí trvat 10 let, může trvat mnohem kratší dobu právě v kontextu toho, že Ukrajina se na tuhle tu situaci již celé, řekněme, desetiletí skoro připravuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V rámci asociační dohody s Evropskou unií bude vstup Ukrajiny do Evropské unie, až k němu jednoho dne dojde, pane Havlíčku vadit ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Ta rétorika tady v tom případě se zásadním způsobem proměnila. Na začátku Ruská federace vlastně protestovala zejména proti jakékoliv hlubší a silnější spolupráci mezi Ukrajinou a Severoatlantickou aliancí, ale postupem času tak, jak se ta situace proměňovala a zrychlovala vlastně po té druhé paralelní koleji, tedy integraci, řekněme, Ukrajiny do Evropské unie, tak se vlastně proměňovala a řekněme, utvrzovala i ta rétorika z ruské strany. A dnes jsme situaci skutečně, kdy Ruská federace se proti jak té spolupráci s Evropskou unii, tak se Severoatlantickou aliancí a neklade mezi ně zásadní způsobem velký rozdíl. Takže tudy skutečně tohle to bude velmi složitá situace. Já si nedokážu představit, pokud by stále pokračoval ten válečný konflikt a Ruská federace vypadala tak, jak vypadá dnes. Tedy měla svého prezidenta Vladimira Putina a dále pokračoval v té agresi proti Ukrajině, že by ten proces postupoval rychle, protože Rusové se snaží udělat všechno pro to, aby Ukrajinu vlastně neztratili, neztratili jí v tom geopolitickém společenském i nějakém politickém a teritoriálním smyslu. Právě proto, že Ukrajina je nějakým způsobem pro ně takovým referenčním rámcem vlastně a její úspěch by nutně znamenal neúspěch toho režimu ruského, režimu Vladimira Putina, který je postaven na jiných hodnotách, na autoritářství, na silné kontrole veřejného života. Na likvidaci nezávislých médií, na likvidaci opozice. Podívejme, co se stalo Alexeji Navalnému, čelnímu představiteli ruské opozice. Tohle to je jiný model, který prostě civilizačně neodpovídá tomu, co si vybrala Ukrajina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je Evropská unie, pane Havlíčku, dostatečně připravena na další rozšíření? Pak je ještě ve hře evropská perspektiva, jak jste to i vy sám nazval pro Gruzii, také se vlastně jedná o případném vstupu dalších zemí. Tam je Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora, Srbsko jsou dlouho oficiálními kandidáty pro vstup do evropského bloku.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Ano, samozřejmě, tohle to je otázka klíčová, která směřuje do 27 členských států Evropské unie. Jestli ony jsou skutečně připraveny na tu situaci. Mnoho členských států Evropské unie, říká dneska, buďme opatrní. Dejme Ukrajině kandidátský status, ale pracujme zároveň na tom druhém vektoru. Ne tedy jenom v té politice rozšiřování i v tom geografickém smyslu, ale také prohlubování Evropské unie. Řekněme, adaptace těch jednotlivých institucí, ale i procesů uvnitř Evropské unie tak, abysme byli připraveni lépe na integraci takto velkého člena evropské komunity Ukrajiny s více než 40 miliony obyvatel. Takže tohle to je skutečně něco, co bude znamenat určitou výzvu i pro evropské společenství. A já si myslím, že o to důležitější je, že Česká republika, která je jasně nastavena vůči Ukrajině přátelsky, podporuje vlastně i to přistoupení Moldavska a zároveň říká, že až budou podmínky splněny, tak by se měla i Gruzie stát jednou členkou Evropského společenství. Tak bude vlastně v tom řídícím křesle toho, tohoto procesu, bude připravovat a vést diskuzi mezi evropskými členskými státy, aby dokázaly najít shodu na adaptaci i toho našeho vlastního společenství a vlastně odblokování třeba některých procesů právě v kontextu té politiky rozšiřování a spolupráce s těmito státy, jak ve východní Evropě tak na západním Balkánu. A to je ten klíčový moment, který se bude řešit, jak má vypadat skutečně jednou ten proces a vize vlastně pro evropské, evropský kontinent. Dnes se prezentuje celá řada úvah, se kterými přichází francouzský prezident Emmanuel Macron, předseda Evropské rady Charles Michel, kteří mluví o politickém či geopolitickém společenství vlastně států i v okolí Evropské unie, kteří nutně nemusí se jednou stát členy Evropské unie a náš, náš vlastně postoj v České republice, z českého pohledu, tak je, že tyto, řekněme, paralelní procesy se nesmí stát alternativou právě toho konečného členství těchto zemí v Evropské unii. Tohle to je něco, kde Česká republika musí sehrát zásadní roli při mediaci a nějakým způsobem diskuzi, diskuzi, která bude probíhat v následujících měsících mezi evropskými členskými státy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Narážíte určitě na to, že se chopíme předsednictví od 1. července. Pane Havlíčku, jen velmi krátce, ani ne minutu máme do konce. Na summitu aliance příští týden půjde o to, jestli se NATO rozšíří o dva nové členy Finsko a Švédsko. Půjde to hladce?

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Já se obávám, že nepůjde a ty signály naopak mluví o tom, že Turecko v tom hraje velmi nekonstruktivní roli a musíme být tady velmi kritičtí k tomu tureckému postoji, který se zdá zatím nějakým způsobem neoblomný. Já ještě nechci být úplně pesimistický, ale ty signály, které zazníváme, které zaznívají ze Severoatlantické aliance, tak říkají, že ten proces se může protáhnout a skutečně to hnutí nakonec nemusí být přijato na tom summitu, jakkoliv na začátku bylo plánováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje a odhaduje analytik výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček. Děkuji za váš čas a za vaše postřehy a přeji vše dobré, na slyšenou.

Pavel HAVLÍČEK, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky
Velmi, velmi vám děkuji a přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová