Přepis: Jak to vidí Milan Slezák - 12. září

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré čtvrteční dopoledne u Jak to vidí vám přeje Václav Žmolík. Žijeme ve světě, který se stále více propojený, všelijak provázaný, prostě globalizovaný, ale přesto se o tom, co se děje za našimi hranicemi v našich médií často mluví, překvapivě, málo. I proto do našeho pořadu pravidelně chodí zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák. Milane, já tě vítám.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Dobré ráno.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Co říkáš následujícímu výběru zemí? Sýrie, Spojené státy, Libye, Rusko, Norsko, případně Severní Korea?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
No, ten se ti povedl, Václave.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Děkuji, však jsme ho dělali společně. Začněme v té Sýrii. Spojené státy nejsou světová policie, to prohlásil americký prezident Barack Obama a odložil útok na cíle v této zemi. Co všechno ho k tomu asi tak vedlo?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Tak já si myslím, že několik věcí samozřejmě. Za prvé to, že on nastoupil do úřadu jako prezident, který se chtěl ostře vymezit proti svému předchůdci Georgu Bushovi, který byl ve světě právě považován za typ, prototyp dokonce válečníka z doby studené války, který prosazoval zájmy Ameriky silou, a to i bez ohledu na názory spojenců. Říkám, taková byla představa o Georgu Bushovi ve světě. Proto byl také Obama vítán nejenom v Americe, ale také v Evropě. Vzpomeňme si, jaké uvítání mu například připravili Němci u Braniborské brány, protože byli přesvědčeni, že Obama bude jiný. Obama si to zřejmě myslel taky. Ale teď po několika letech úřadu, téměř v půlce svého druhého funkčního období to vypadá, že v některých směrech Barack Obama asi ke své vlastní hrůze George Bushe, pokud jde právě o válečnictví, překonal. Vezměme si jenom údery z bezpilotních letadel v Pákistánu, které samozřejmě zabíjejí vinné lidi, militanty, radikální islamisty, kteří se staví proti západním vojákům v Afghánistánu například. Ale jako vedlejší dopad těchto úderů musíme počítat také se smrtí civilistů, nevinných civilistů. Samozřejmě někdo může říci, že ti lidé, kteří jsou opravdu tedy provinilí, si ty civilisty berou jako lidské štíty, ale tím nemůžeme smést ze stolu ten problém, který trápí i samotného Baracka Obamu. A Barack Obama nechce být válečnickým prezidentem. Potíž je v tom, že si sám, když se přidržíme pouze Sýrie, před rokem vytyčil jasnou červenou čáru ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ano, chytil se do vlastní pasti.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
... chytil se do vlastní pasti. On to myslel jako odstrašující opatření. On si myslel, že když Syřanům pohrozí, syrskému režimu, abych byl konkrétní, tím, že když syrský režim překročí tu červenou čáru, a to nebylo pouze nasazení chemických zbraní, to bylo také rozmístění chemických zbraní do bojových pozic, tak tím, že bude Syřany varovat a tím, že je od toho odstraší. Jenže chemické zbraně byly od té doby v Sýrii nasazeny několikrát a vždycky Obamu jeho tajné služby informovaly, že za to může syrská vláda, nikoli povstalci. Takže Obama měl vlastně proti Sýrii zasáhnout dávno. Nebo přijmout nějaké razantní opatření. Jenže to by neprosadil v Radě bezpečnosti, protože tam by byl odpor Ruska a Číny. Nakonec se tedy po dlouhém váhání rozhodl pro ty údery. A myslím si, že to nejhorší vůbec, co se stalo, je, právě ta jeho váhavost, měnění pozic. Já nebude hájit údery na Sýrii. Vím, že údery na Sýrii mají také své záporné stránky. Na druhou stranu vím, že on by rád zvolil diplomatické řešení. To se mi nezdá jako cesta, která by měla naději na úspěch přesto, že se teď o tom hodně mluví. Ale to nejhorší, co člověk v této funkci může udělat, když má na výběr ze dvou špatných řešení, nedělat nic. A to právě dělá Barack Obama.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A právě v těchto hodinách, v těchto dnech se zdá, jakoby Rusové svým návrhem, aby syrské chemické zbraně byly pod mezinárodní kontrolou, americké administrativě v čele s Barackem Obamou tedy vyšli velmi, velmi vstříc, že se to velmi hodí Američanům.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Ano, na jednu stranu je to pro Američany velice příjemné, protože Barack Obama, tomu se do těch úderů nechtělo. To už jsme si řekli. Jednak kvůli němu samotnému, kvůli jemu osobnostnímu založení, ale také kvůli tomu, že cítí velmi slabou podporu. Vždyť on kritizoval Bushe právě za to, že neměl mezinárodní podporu pro vpád do Iráku.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ostatně i domácí podpora /souzvuk hlasů/.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
A je mizivá, zahraniční podpora je mizivá, domácí podpora, takže Barack Obama může doufat, že ta podpora vzroste. Každopádně těm lidem jak doma, tak v zahraničí může říci, kdyby se nakonec rozhodl přece jenom pro ty údery, my jsme se snažili o diplomatické řešení, ale ono nevyšlo, teď mě podpořte, protože víte, že jsem primárně nezvolil válku, že jsem dal šanci míru.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Čili bylo by tady alibi, ale rozhodné řešení by to rozhodně nebylo. Právě dnes odpoledne se nicméně mají sejít, pokud mám správné informace, ruský a americký ministr zahraničí. Co se dá očekávat od té jejich schůzky?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Dá se očekávat, že ta schůzka rozhodne, zda to diplomatické řešení, o němž si tady povídáme, má vůbec šanci, protože obě strany a nejenom Rusové, Američané, kteří jsou samozřejmě klíčoví v tomto ohledu, ale i všechny ostatní státy, které jsou tak či onak zapojeny do toho konfliktu, se dohodly nebo souhlasí s nějakým rámcovým plánem, podle něhož by syrský režim vydal chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu. A teď, to je hezký plán, ale my neznáme jeho detaily, to za prvé, a za druhé víme dobře, že hezké plány se vždycky zahrnou na nějakých detailech. Existuje krásné anglické přísloví, které praví, že čert se vždycky skrývá v detailu. A výchozí, výchozí pozice obou zemí jsou naprosto odlišné, protože Rusové chtějí, aby se dalo šanci, teda aby se dala šance diplomacii a aby se počkalo. A aby se Američané zřekli použití síly. Jenže to je řešení, kterého by se Američané báli, teď myslím hlavně tedy Obamovu administrativu, protože mají zkušenosti z Iráku, kde se za Saddáma Husajna několikrát, Saddám Husajn několikrát přistupoval na nabídky, které dostával ze zahraničí a pak, lidově řečeno, skutek utek. Takže nakonec to stejně vedlo k válce. Ačkoli bych měl říci, že já jsem nikdy stoupencem irácké války nebyl zejména poté, co jsem se dozvěděl, že ty důkazy pro iráckou válku nebyly, nebyly pravdivé. A teď se ale vracím k té situaci na diplomatické půdě. Rusové tedy chtějí, aby se Američané zřekli síly a Rusové nestanovují žádné, nechtějí stanovit žádný právní časový rámec, jak by to dlouho mělo trvat a myslí si, že Rada bezpečnosti by měla přijmout pouze prohlášení a nikoli rezoluci. A prohlášení je nezávazné a nevymahatelné. Kdežto Západ, nejenom Spojené státy, protože tu rezoluci do Rady bezpečnosti chce předložit Francie, trvá na tom, aby ta rezoluce byla komplexní, jasná, zřetelná, aby se řeklo - tak Syřané odevzdají chemické zbraně do té a do té doby, ověřovat to bude ten a ten, a jestliže se to nestane, tak pak tedy musíme přikročit k razantnějším opatřením, to by samozřejmě znamenalo ty údery, a Rada bezpečnosti to musí schválit právě v té rezoluci, což znamená, že by na to museli kývnout i Rusové a Číňané, kteří se k tomu ale nemají. Takže výchozí pozice jsou vlastně rozdílné a bylo by pro mě příjemným překvapením, kdyby se ty strany nakonec dokázaly dohodnout.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak uvidíme dnes odpoledne, jak dopadne schůzka. Zakončeme náš hovor o Sýrii dotazem, respektive takovým pocitem, který poslal do našeho pořadu Jaroslav Navrátil. On píše: "Pane Slezáku, z vašich komentářů v různých pořadech Českého rozhlasu vyciťuji sympatickou snahu o popis a analýzu s využitím různých zdrojů informací. V této souvislosti se ptám, proč česká média hlavního proudu se v případě Sýrie nezmiňují o zprávách či informacích, které podporují verzi, že za použitím chemických zbraní jsou některé frakce mezi rebely?" Sdílíš ten pocit pane Navrátila?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
No, je pravda, že často se v českých médiích, ale nejenom v českých, ale obecně v západních médiích vyskytuje tvrzení, že za tím chemickým útokem vlastně nebyly, za těmi chemickými útoky v Sýrii za poslední rok stojí výhradně syrský režim. Jsou pro to nějaké důvody, ale není pro to žádný přímý důkaz. Toto bych chtěl zdůraznit. Když teď vezmu tu druhou stranu, která tvrdí, že za těmi útoky nebo alespoň za některými jsou povstalci, vím například, že to tvrdí Rusové, ale až zpětně to tvrdili, o útoku, který se odehrál v Aleppu v březnu tohoto roku, tak pro to vlastně také nejsou žádné důkazy, ani žádné důkazy nejsou pro to tvrzení, které se vyskytl v Íránu, že rebelové, povstalci syrští mají chemické zbraně. Spíš, samozřejmě, že kdyby to byli povstalci, kteří by zaútočili chemickou zbraní v srpnu, tak by to mohlo být v jejich prospěch, protože by si od toho slibovali americkou intervenci, která by oslabila sílu, vojenskou sílu režimu. Na druhou stranu režim na tom měl také zájem, protože útok směřoval z vládních pozic, jak říkají Američané, na území, které dlouho ovládají povstalci a které se vládním silám nepodařilo dobýt několik měsíců a režim tudíž mohl ztratit trpělivost a mohl si říci, jestliže při těch předchozích chemických útocích se nám vlastně vůbec nic nestalo, tak si to můžeme dovolit znovu. Já bych ale chtěl citovat jiného posluchače, který mi napsal e-mail, který se představil jako důstojník českého chemického vojska v záloze, a ten tedy se domnívá, že za tím útokem je skutečně syrská vláda. Jenom posluchačům, kteří jsou skeptičtí a zůstávají skeptičtí, bych chtěl říci, že ten pán pracoval v chemickém vojsku za předchozího režimu, takže to rozhodně není člověk, který by jaksi apriori byl stoupencem Spojených států, a ten říká, že okolnosti toho útoku svědčí pro verzi, že opravdu je to dílo vládních sil, protože namíchat ty složky, ze kterých se skládá sarin, to je práce pro odborníka a stejně tak je potom uložit na raketu, která je někam odpálí. Mimochodem v této souvislosti bych chtěl připomenout, že Američané tvrdí, a opět zdůrazňuji Američané tvrdí, já tam nebyl, já to nevím, že v té čtvrti, odkud byly rakety s chemickou náloží 21. srpna tohoto roku odpáleny, tak byli právě příslušníci syrského chemického vojska. Ale je tam spousta věcí, která vzbuzuje pochybnosti, když zůstaneme jenom u tohoto útoku, protože podle Američanů obětí toho úroku je téměř 1500, 1429, zatímco třeba britská nebo francouzská tajná služba mluví pouze v uvozovkách o 350 obětech. A sami rebelové syrští mluví o 500 obětí.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Děkuji, Milane, za odpovědi k tématu Sýrie. Za malou chvíli se vrátíme ke včerejšímu výročí teroristických útoků na Ameriku. Včera 11. září 2013 uplynulo 12 let od události, kterou média nazvala Útok na Ameriku, tedy od teroristických leteckých útoků na New York a Washington. Ale také uplynul rok od útoku v Benghází na americký konzulát tehdy. Kolem toho útoku se vyrojila spousta spekulací, pokazilo to jaksi odchod Hillary Clintonové tehdy, že, z postu ministryně zahraničí.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano, a myslím si, že to možná poškodilo i její vyhlídky na zvolení prezidentkou v roce 2016. A to z několika důvodů. Informování americké vlády o tom incidentu bylo rozporné. Za to nemůže ani tak Hillary Clintonová jako spíše Susanne Riessová, která v této době byla velvyslankyní Spojených států u Spojených národů a měla velkou šanci nahradit právě Hillary Clintonovou, když Hillary Clintonová na konci prvního období prezidentského Baracka Obamy oznámila, že tedy už nebude nadále ministryní zahraničí. A Susanne Riessová v té době, a jak se ukázalo později v rozporu se skutečností, a opakovaně tvrdila, že za útokem na americký konzulát v Benghází je promítání amerického filmu, v něm si americký producent a režisér původem egyptský křesťan dělá legraci a nepříliš povedou dlužno přiznat, z proroka Muhammada. A Susanne Riessová neustále opakovala, že to byl ten důvod, že jaksi v davu vzkypěl hněv a šli si to vyřídit s americkým konzulátem. Mimochodem, při tom útoku zahynul americký velvyslanec a tři osobní strážci. A nakonec se ale ukázalo a velmi rychle, americká administrativa to přiznala s velkým zpožděním, že ten útok byl dopředu připravovaný a že právě v souvisel s 11. zářím, že zaútočili ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A provedli ho islámští radikálové.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak, přesně tak. A tento fakt, že velmi dlouho trvalo, než vláda poskytla odpovídající informace o tom incidentu v kombinaci s tím, že opozice poukazovala na nedostatky při bezpečnostních opatřeních, která provázejí ty diplomatické mise, vedl k tomu, že se vláda octla pod velkou palbou zejména opozice americké a právě donutil paní Riessovou, aby přestala uvažovat o tom, že bude ministryní zahraničí. A pokud jde o Hillary Clintonovou, o ní se běžně spekuluje, že by mohla zkusit stát se prezidentkou v roce 2016, tak ona osobně přijala odpovědnost za to, co se v Benghází stalo, protože ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak ono to bylo pár týdnů před prezidentskými volbami, že, si připomeneme.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Také, ale já už teď myslím ty další, protože Barack Obama nebude moci kandidovat potřetí. A říká se, že paní Clintonová chová tajné naděje, že by ho mohla nahradit. Ale ona přiznala, že za ty nedostatky v ochraně zastupitelských úřadů je odpovědna ona jako šéfka americké diplomacie a to by mohl někdo vytáhnout v té předvolební kampani v roce 2016. Řekl - podívejte se, ona už jednou Američany nedokázala ochránit. A možná, že si jí přičte i vláda Baracka Obamy, která je rozčarováním pro mnoho Američanů jednak pro jeho oponenty, ale také pro jeho příznivce, z nichž mnozí jsou právě naladěni protiválečně a vypadá to, že, nechci tedy předjímat, jsou ještě 3 roky, ale že Barack Obama by mohl vstoupit do historie jako jeden z nejslabších a nejváhavějších amerických prezidentů, kterému se vlastně podařilo prosadit jen málo z toho, co Američanům sliboval.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Když si povídáme o teroristických útocích, o nebezpečí terorismu, tak kardinální otázka po těch 12 letech od 11. září 2011 asi zní, jestli jsme teď bezpečnější jako západní svět? Jestli jsme schopni se lépe se bránit takovému útoku?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Jsme bezpečnější, o tom svědčí statistika, kdy se, ze které je jasné, patrné, kolikrát se teroristům podařilo zaútočit na západní cíle od toho 11. září. Těch úspěšných pokusů je málo, zato těch neúspěšných, které byly odhaleny v zárodku, tak těch je mnohem více. Na druhou stranu, jestliže jsme bezpečnější, máme méně osobní svobody, musíme podstupovat ponižující osobní prohlídky na letištích, prostě má to své klady a zápory a vždycky je na jednotlivém člověku, ale samozřejmě také na vládách, k čemu se přikloní. Zda k tomu, aby bylo více bezpečnosti, anebo více svobody. A té svoboda nám zřetelně po 11. září ubylo a to ještě nevíme o všech možnostech, které tajné služby mají.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dnes nás zajímá, jak to vidí zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák. Milane, dnes se objevila asi docela závažná zpráva, že v Severní Korei je před spuštěním jaderný reaktor. Jak je to závažné?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Je to, pokud se ta zpráva potvrdí, tak je to velice závažné. Ten reaktor byl uzavřen na základě mezinárodní dohody mezi Severní Koreou a mezinárodním společenstvím, a to nebylo jen tak. Není reaktor jako reaktor. Tento reaktor má čistě vojenské využití. K tomu nevede žádné rozvodné, žádná rozvodná soustava, ten byl od začátku budován jako zdroj paliva, jako zdroj plutonia a pro, pardon, ne paliva, to jsem řekl velmi špatně, jako zdroj plutonia pro jadernou pumu. Ony jsou totiž dva programy, které umožňují dojít k jaderné zbrani. Jeden je právě prostřednictvím reaktoru a to znamená, že reaktor sám vyprodukuje určité množství plutonia, anebo, a z toho se dokonce získá plutonia ještě více, vezmou se vyhořelé palivové články, ty se přepracují a z nich opět ten stát, který o to stojí, dostane plutonium. Z tohoto reaktoru, kde by byl, kdyby se vzalo pouze to plutonium, které se získá tou samovolnou cestou, tak se za jeden rok, za pouhý jeden rok vytvoří, získá tolik plutonia i co, kolik by stačilo na jednu atomovou pumu. A připomenu, že už v současné době Severní Korea podle některých má plutonia na 4 jaderné zbraně, podle jiných až na 12. Takže si dovedeš jistě představit, co by to znamenalo, kdyby ten reaktor byl v chodu, řekněme, 5 let, pak je, ale to říkám jenom pod čarou jako poznámku, druhý program, jehož pomocí se dá dojít jaderné zbrani, má stejně jako ten reaktor, ale jiného typu, civilní využití a to je program obohacování uranu. A tento program Severní Korea také má. Takže ta zpráva o obnovení provozu v reaktoru v Jongbjonu, jakkoli byla očekávána, protože Severní Korea v dubnu v době největšího napětí ve snazích se Spojenými státy řekla, že provoz v jongbjonském reaktoru obnoví, je přece jenom velice závažná.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak si říkám, že Barack Obama má další starost navíc, jinými slovy, co s tím svět bude dělat?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Jenom připomínám v rámci takové ofenzivy šarmu Barack Obama na začátku svého prvního prezidentského období nabídl ruku i Severní Korei a Íránu a jiným režimům a řekl, že s nimi chce jednat a nebylo z toho vůbec nic. A teď zpětně si tyto režimy mohou říci - to je slabý prezident, s ním se prostě jednat nevyplatí, to si můžeme dělat úplně co chceme, protože v Sýrii nejde jenom o Sýrii ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tu slabost si konstatoval i ty před malou chvílí.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
A znovu, znovu říkám, aby si z toho někdo nevzal, že jsem vášnivý propagátor úderu na Sýrii, vůbec nejsem. Já jsem si dobře vědom rizik, které by z něčeho takového vzešly. A Barack Obama samozřejmě o starost navíc, ale je to člověk, který svým voličům říkal - jsem si dobře vědom, že státník je člověk, který ví, že ho čekají pouze těžká rozhodnutí. Ale on se jich nebojí a řeší je.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A myslíš tedy, že bude nějaká reakce ať už Spojených států nebo světového společenství.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Nabude 130 vážné varování.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Hmm, hmm, hmm. No, pojďme rychle otevřít ještě dvě témata, která jsme vlastně už slíbili našim posluchačům tím výčtem zemí. V Moskvě byly volby a také v Norsku byly volby. A oboje dopadly velice vlastně zajímavě. Ty moskevské proputinovské, abych tak řekl, že.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
To je sice pravda, ale není to zase výsledek, ze kterého by se režim mohl až tak radovat. Za prvé k volbám přišla pouhá třetina voličů a to potom zhodnotil člen volební komise slovy, že je podzim, že lidé jezdí sklízet na chaty zeleninu a ovoce ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Jezdí se na dáču.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
... a že, ano, přesně tak, a že ty volby příště měly být v jiném termínu. Režim si zaexperimentoval i potud, že ty volby byly tentokrát přímé po 10 letech. A to se odrazilo i v tom ale, že kandidát opozice Alexej Navalnyj, který je známý bloger a kterému hrozí vězení pro ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
5 let.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
... přesně tak, byl dokonce odsouzen, ale úřady ho nechaly se odvolat a proto tedy mohl kandidovat na moskevského starostu, tak tento muž sice nepostoupil do druhého kola, protože první kolo vyhrál podle volební komise právě dosavadní starosta Moskvy a spojenec prezidenta Putina Sergej Sobjanin, ale ten bloger Navalnyj, který nemá za sebou tu podporu sdělovacích prostředků a moci jako Sobjanin, dostal 27 %. To není vůbec málo na první pokus. Ale pravda je, že v liberálních uvozovkách liberální Moskvě by mohl dostat také více. A to zase ukazuje na to, že Navalnyj není přijatelný pro úplně celou roztříštěnou ruskou opozici. On mimochodem má trošičku takové nacionalistické, šovinistické sklony, ostře třeba vystupuje proti Kavkazaru.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tohle téma, téma přistěhovalců, zdá se, také rozhodovalo volby v Norsku, že?

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Určitě se do toho promítlo samozřejmě, protože někteří Norové jsou nervozní z toho, že v zemi je hodně cizinců, hlavně muslimů. To se odráží ve vstupu cizinecké pokrokové strany, která má šanci, že se dostane do vlády, anebo alespoň bude tím rozhodujícím jazýčkem parlamentu, vláda tří ostatních pravicových stran koaliční bude závislá na její podpoře, ale to samozřejmě nebylo jediné, co rozhodovalo v norských volbách. Podle několika komentátorů, s jejichž názory jsem měl možnost se seznámit, byli prostě Norové unaveni, což se běžně v demokracii stává, sociálnědemokratickou vládou, která vládla 8 let a třebaže, a to je paradoxní, ekonomice se dařilo dobře, třebaže v Norsku je pouze 3 % nezaměstnanost, třebaže Norsko má obrovské peníze ve fondu pro budoucnost, které tam ukládá a které dostává za ropu a plyn, kterých má hodně, tak lidé byli nespokojeni s tím, že ty peníze, které takto Norsko ukládá pro budoucnost, se neinvestují příliš teď v přítomnosti. Stěžovali si třeba na špatný stav silnic, na špatný stav školství a kupodivu i na norské zdravotnictví, které je, do něhož neproniká mnoho soukromých subjektů. To mimochodem slibovala právě ta pravicová tehdy opozice, nyní tedy budoucí vláda, že pustí privátní subjekty do zdravotnictví. Takže ta pravice paradoxně dělá to, co jinde dělá levice. Norská pravice vezme peníze z toho fondu pro budoucnost a dá je teď do zdravotnictví a určí je prostě k okamžité spotřebě, aby se život lidí zlepšil. Zda Norové budou či nebudou s touto vládou spokojeni, to je druhá věc, ale tak to prostě v demokracii chodí. Víme, že u nás jsou voliči velice unaveni pravicovou, dlouhou pravicovou érou, přičemž mezi ty voliče řadím i pravicové voliče.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Zajímavý pohled na dění za našimi hranicemi nám poskytl komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák. Děkuji, Milane, na slyšenou.

Milan SLEZÁK, zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Na slyšenou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Od mikrofonu se loučí také Václav Žmolík. Zítra se dozvíme, jak to vidí hudebník Jiří Hlaváč. Bude to opět v čase mezi půl devátou a devátou u nás na Dvojce. Teď už vás v 9 čekají zprávy a po nich Je jaká je, tentokrát s Marií Retkovou. Ještě předtím, jak slyšíte, /nesrozumitelné/. Mějte se krásně a opatrujte se.