Přepis Jak to vidí... Michael Romancov – 6. prosince 2022

6. prosinec 2022

Hostem byl Michael Romancov, politický geograf z Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Půl deváté, dobrý den přeje Zita Senková, mým dnešním hostem je Michael Romancovpolitický geograf z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy a z Metropolitní univerzity Praha. Buďte vítán, dobrý den.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás mimo jiné na ideologii ruského státu, politiku západu vůči Rusku i na to, zda bude stalinský hladomor uznán za genocidu. Přeji nerušený poslech. Rusko včera zaútočilo na Ukrajinu novou vlnou vzdušných útoků. Na severu země nejde proud. Sílí Rusko evidentně stále na ruskou infrastrukturu, pane Romancove?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Evidentně ano, oč méně se daří ruským ozbrojeným silám v té přímé konfrontaci s armádou ukrajinskou, tak o to víc se teď snaží prostě destabilizovat, řekněme to zázemí. Takže to už je poměrně dobře zmapováno, že těmi nejdůležitějšími terči, které se Rusové snaží vlastně z jejich pohledu bezpečně zasahovat, protože k tomu používají ty strategické bombardéry, které odpalují svoje rakety hluboko v ruském území, tak že jsou to věci, jako jsou elektrárny, jako jsou rozvodny elektrického proudu. Vlastně se snaží kompletně ochromit fungování ukrajinského týlu. Pravděpodobně mají pocit, že jaksi vojáci, řekněme, kteří čelí v těch předních liniích, budou možná bojovat méně obětavě nebo statečně. Když budou vědět, že jejich blízcí doma nemají světlo, nemají vodu, protože i pro to, aby fungovaly rozvody vody, prostě potřebujete elektrický proud a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ruský prezident Vladimir Putin včera údajně osobně podle ruských médií přijel zkontrolovat Kerčský most, který spojuje anektovaný ukrajinský poloostrov Krym s ruskou pevninou. Stavbu před bezmála dvěma měsíci poškodil mohutný výbuch, který Moskva dává za vinu ukrajinským tajným službám. Ruská média zveřejnila video, na kterém je vidět, jak Putin řídí osobní automobil. Co si o tom myslíte, pane Romancove?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Tak já nemám důvod se domnívat, že by tam Vladimír Putin byl. Vladimir Putin v posledních letech jaksi se neustále izoluje od veřejnosti, když se na veřejnosti objeví, tak většinou to trvá jenom několik jaksi desítek hodin, než se podaří identifikovat ty lidi, kteří jsou kolem něj. A vždycky jsou to buďto, jak samozřejmě nevím jestli jsou v osobním životě ti lidé jeho jako nějaký svý ochránci nebo jestli jsou to najatí, najatí jako, v uvozovkách herci, kteří dělají tohle to. Ale prostě ty tváře jsou dostatečně známé, takže teďka naposledy, když mluvil údajně s matkami, kteří, jejichž synové padli v bojích na Ukrajině, tak všechny ty ženy, které byly kolem něj, tak to byly buďto poslankyně strany Jednotné Rusko nebo prostě nějak, nějak, nějaké jiné jaksi dobře známe tváře. Kde u žádné z těch žen není věrohodným způsobem prokázáno, že by její rodinní příslušníci bojovali nebo padli na Ukrajině. Vezmeme-li v úvahu tenhle ten rozměr, tak je krajně nepravděpodobné, já bych si dovolil říct vyloučené, že by Vladimir Putin reálně na tom Krymského mostu byl. Víme, že on má několik dvojníků, takže buď to byl jeden z těch jeho dvojníků, anebo prostě natočili Putina, jak řídí auto a nějakým způsobem to zakomponovali tam do toho obrazu. To je samozřejmě asi také možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký signál tím Kreml chce vyslat?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Tak Kreml tím chce vyslat signál jediný, že Putin je vlastně pořád ten člověk jako vlastně, že pokračuje ta image, kterou si Putin začal budovat ještě v době, kdy byl vlastně v úřadu tehdy ministerského předsedy, a když se vlastně vracel do Kremlu. Tak on jenom připomenu, že on vykonával funkci prezidenta od roku 2000 do roku 2008, a pak na 4 roky se stáhnul, protože tehdy to tak bylo uvedeno v ruské ústavě. A během té doby, co byl premiérem, tak se začaly objevovat ty fotky, ze kterých jaksi už si potom začali lidé dělat legraci. To znamená Putin do půli těla nahý, na koni a loví divoká zvířata, učí ptáky létat a tyhle ty věci. Takže to je s námi poměrně dlouhou dobu a Putin zjevně má potřebu, aby tohle ten jeho obraz i nadále byl replikován v médiích. Čili je tady ta snaha vlastně ukázat Putina téměř v první linii. A co je zajímavé na vlastně ruských sociálních sítích, když se podíváme na ty oficiální účty, ať už ruských propagandistů nebo ruských vládních médií, tak velice často se píše, že Vladimir Zelenskyj je zalezlý v bunkru navzdory tomu, že tam víme, že tomu tak není, že Zelenský jaksi reálně se vyskytuje na těch místech, odkud potom jaksi jsou zase do toho mediálního prostředí streamovány nebo nebo postovány prostě ty, ty obrázky. Že tady je prostě snaha čelit Zelenskému a ukázat, že ruskému publiku primárně, že ten, kdo je v bunkru je Zelenský, zatímco Putin jezdí po Krymském mostě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vladimír Putin se objevil i v Praze, tedy v podobě sochy, která ho znázorňuje jako skřeta, který utahuje plynový kohout. Ten výtvor je na místě, kde stával pomník kontroverzního sovětského maršála Ivana Koněva. Socha tam zůstane 30 dní, půjde do dražby a ten výtěžek poputuje na nákup zbraní pro UkrajinuAutor Dušan Dostál, chce tu sochu, která má tedy také zvednutou pravici poukázat na viníka současného zdražování cen energií. Co si, pane Romancove, myslíte o této instalaci?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Já jsem to viděl jenom na fotkách, já nejsem žádný umělecký kritik, takže já si to netroufnu hodnotit jako z tohoto hlediska. Ale jakožto symbolické gesto to je něco, co podle mého názoru jako patří do veřejného prostoru a já s tím žádný problém nemám. Mně se to naopak líbí v tomto ohledu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče energetické situace, včera začalo platit embargo na dovoz ruské ropy, tankery a zároveň cenový strop na tuto surovinu. Řečeno slovy Václava Bartušky, zvláštního vyslance Česka pro otázky energetické bezpečnosti, začíná velký test schopnosti Západu reálně uškodit Rusku.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Určitě to tak je, uvidíme jakým způsobem vlastně si Západ stojí v kontextu fungování světového hospodářství. Protože jedna věc je, když to západní společenství se mezi sebou dohodne na nějakých sankcích a ty sankce potom donocuje, jako vynucujeme jaksi sami vůči sobě. Tak tam jsme celkem už jednoznačně ukázali od roku 2014, že to je něco, co Evropská unie, případně Spojené státy a další země jako co, co umíme. Víme samozřejmě, že jako ty naše sankce nejsou 100 procentní, ne z hlediska dopadů na Rusko, ale prostě jako existuje u nás celá řada vykuků a šizuňků, kteří se snaží ta sankční omezení nějakým způsobem obcházet. Není to tak dlouho, co se i u nás třeba psalo, že o těch problémech, které byly identifikovány na Slovensku, takže prostě ty sankce jako nic nefunguje stoprocentně, ale tohle to držíme. Teď jsme se vlastně poprvé jakožto ten kolektivní západ pustili do snahy jaksi v uvozovkách ublížit Rusku globálně a uvidíme, jestli to bude fungovat, nebo ne, protože jedna věc je stanovení toho finančního rámce. A druhá věc je potom, jakým způsobem motivovat, případně donutit ty ostatní, aby to co jsme jako my v uvozovkách upekli, aby to nebylo porušováno. A já mám zatím pocit, já nejsem ekonom, takže možná, že nějaký ekonom by to dokázal jako uchopit úplně, nebo ne možná, určitě bych to dokázal uchopit jinak než já. Ale mě tam zatím vlastně nejdůležitější přijde být to, že je tady ze strany Západu vlastně vydána ta sankce nebo ta sankce směřuje k tomu, že lodě, které budou eventuálně převážet ruskou ropu, protože drtivá většina toho, co se Rusko pokusí teďka dostávat mimo Evropu, která byla až dosud největším trhem pro ruskou ropu, tak drtivá většina toho půjde po moři. Takže ty lodě, protože ty lodě musí být pojištěné. A 90 % vlastně světové námořní dopravy je pojištěno u západních pojišťoven. Takže myslím si, že vlastně tenhle ten fenomén vlastně je v tento okamžik podle mého názoru naší nejúčinnější zbraní. Tak uvidíme, jak ty velké pojišťovny, které pojišťují námořní přepravu, jak v tomto ohledu si budou počínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled politického geografa Michaela Romancova. Západ by měl podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona předem zvážit, jak se postaví k ruským bezpečnostním požadavkům ohledně Severoatlantické aliance, pokud se Vladimir Putin rozhodne vrátit k jednání o míru na Ukrajině. Jak čtete, pane Romancove, tato slova?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Já myslím, že tenhle ten výrok, on to není první výrok prezidenta Macrona, že vzbuzuje v Evropě, ale já to primárně vnímám v Česku, tak u nás to vzbuzuje neuvěřitelné vášně. A navzdory tomu, že jaksi prezident Macron není určitě můj oblíbenec, tak já se domnívám, že tady jako mu veřejné mínění v Česku poměrně výrazným způsobem jakoby křivdí. Ten výrok sám o sobě je podle mého názoru jakoby neutrální. Já se domnívám, že ten výrok, jako je obsahově zcela správný, protože ano my bychom měli být připraveni na to, jaká bude naše pozice vůči Rusku a proč ta pozice taková bude. Čím dřív o tom začneme vyjednávat teď sami mezi sebou, tím lépe se nám potom bude jednat s Ruskem. Mimochodem, když probíhala druhá světová válka, tak ta koalice, které, která v ní zvítězila, začala vlastně mezi sebou komunikovat, obrysy nového světového řádu od roku 1943. A v zásadě se dá říci, že ten poválečný svět byl schopen začít nějakým způsobem fungovat relativně rychle právě proto, že se o tom dlouhou dobu dopředu jednalo. Čili já bych ten Macronův výrok primárně interpretoval, řekněme, v těchto intencích. Protože my nevíme, kdy ta válka skončí. Zatím a myslím, že tohle je něco, co jednoznačně tvrdí i Macron. Tvrdíme o tom, jak bude uzavřeno příměří nebo případně mírová smlouva, o tom si rozhodnou Ukrajinci. Jenomže v ten okamžik, až se Ukrajina na něčem s Ruskem dohodne, no tak jako my se s tím Ruskem musíme dohodnout taky a tohle bychom měli mít dobře rozmyšlené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě vůbec tedy, jak vysvětlujete teď, pane Romancove, nepřemýšlí Západ, co se týče toho poválečného stavu, nebo vztahu s Ruskem, protože to z mapy nezmizí. Určitě dráždí ta věta, co se týče toho výroku francouzského prezidenta, jak se postavíme k ruským bezpečnostním požadavkům?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Jako Rusko samozřejmě zůstane v tom prostoru, ve kterém je. Teďko spousta lidí samozřejmě jakoby si přála, aby se Rusko rozpadlo. Tak přiznejme, že i to se může stát. Jako, že tam jako nebude jeden aktér, bude jich tam víc, ale pořád tam ten prostor bude. A z toho prostoru směrem k nám budou přicházet nějaká rizika. A my bychom měli právě vědět, jaká rizika z toho prostoru k nám mohou přijít a jakým způsobem těm rizikům nebo hrozbám čelit. Co budou vojenské nástroje, co budou ekonomické nástroje, co budou politické nástroje. A pokud chceme mít ve svém sousedství klid, a to je něco, co upřímně řečeno by jako ta politická reprezentace měla chtít nejenom vůči Rusku, ale taky vůči Turecku, vůči arabským zemím, jak na Blízkém východě, tak severní Africe. Tak bychom měli mít rozmyšleno právě, jaká bude škála těch nástrojů, nebo jak, jaké, jaké, řekněme, intervaly budeme mít vymezené pro vyjednávání o všech možných hrozbách, které nás napadnout, ať už to je třeba migrace nebo cokoliv jiného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je Emanuel Macron, pane Romancove, zatím jediným politikem, co se týče Evropské unie, který přemýšlí o té budoucnosti nebo alespoň takhle nejvíc, píše se o něm jako o vlastně nejvýraznějším lídrovi unie.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Já myslím, že ono to velice jaksi dobře koresponduje s tím vlastně, jaká je pozice v kontextu Evropské unie v okamžiku, kdy Británie se rozhodla pro brexit. Dokud bychom měli, nebo pokud bychom měli ještě teď Británii uvnitř, tak by ty silné hlasy byly dva. Jeden by zněl z Londýna a jeden by zněl z Paříže. A řada evropských zemí by si mohla vybrat v zásadě podle svých preferencí, jestli by se z nich stal v uvozovkách tým Londýn nebo tým Paříž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Berlín mlčí?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Berlín mlčí a Berlín mlčí jako z mnoha důvodů. Není žádné tajemství vlastně, že německé politické elity teď se musejí vypořádat vlastně s tím, že jejich představy o nastavení vztahů mezi Německem, potažmo Evropou a Ruskem se ocitly naprosto v troskách. Navíc německá politická elita zase z důvodu nastavení německého politického systému prostě jako je velmi, řekněme, zdrženlivá, pokud jde o formulaci něčeho, co by, byť jen vzdáleně zavánělo nějakou velmocenskou politikou. Zatímco Francie jakožto mimo jiné stálý člen Rady bezpečnosti OSN, tak prostě v tenhle ten okamžik se zdát nemusí. Francouzi jsou na to zvyklý. Zase ten odchod Británie z Evropské unie vlastně pro Francii automaticky jako vygeneroval daleko větší prostor. A pokud se nám to, co si Francouzi budou představovat nelíbí, tak zase čím víc času bude na to zformulovat nějaké jiné stanovisko. Co já vím třeba na půdorysu těch zemí, které leží podél hranic Ruska. To znamená od Finska až po Rumunsko. Existuje tady, že jo polská iniciativa Trojmoří a tak dále. No, tak se o tom bude jednat. Kdy koneckonců to je podstata fungování evropského integračního jaksi procesu a prostoru, protože o těch věcech se jedná. Ale podstatné je, abych tak řekl jakoby planě se nerozhořčovat anebo naopak nefandí něčemu, ale spíš mít jako dobře připravenou, vydefinovanou a argumentačně silně vybudovanou pozici pro jednání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Asi není bez zajímavosti, že francouzský prezident byl koncem minulého týdne 3 dny na státní návštěvě Spojených států.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Určitě a zase prostě Francie pochopitelně není tak silný aktér, jako jsou Spojené státy, ale je to silný aktér. A to, že si u nás jako řada lidí myslí, že Francie žádná velmoc není, protože co já vím, v roce 1940 Francouzi kapitulovali nebo potom prohráli válku v Indočíně a tak dál. Jo to všechno jako je pravda, to se stalo. Ale bylo by obrovskou chybou Francii podceňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak silný hlas byste očekával, co se týče České republiky, i už jste se zmínil také o Polsku a také o Slovensku. Jsou to země nebo zejména teda Slovensko a Polsko, které mají přímé hranice s Ruskou federaci mimo jiné.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Tak já myslím, že České republice mimořádně jakoby sluší ta naše současná pozice a teď nemyslím to, že jsme zároveň předsednickou zemí teďka momentálně v Evropské unii, ale vlastně to jakým způsobem naše vláda se od prvních okamžiků co Rusové na Ukrajinu zaútočili, tak jakým způsobem se k tomu naše vláda postavila. A já myslím, že jakoby rámcově tenhle ten kurz musíme držet. V tento okamžik, je naprosto jasné, že boje nadále probíhají. Rusko i nadále zabíjí Ukrajince, jak na té frontové linii, tak v zámezí. Takže teď jako vlastně není jakoby o čem se moc bavit. Ale věřme tomu, že skutečně jednou tohle to skončí. A samozřejmě a to víme, i česká vláda už vedla jednání s ukrajinskou stranou o nějaké té rekonstrukci poválečné Ukrajině, tak to jako jeden ten směr uvažování a ten druhý právě musí být, prostě co s tím Ruskem po tom.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se ještě, pane Romancove, k jednomu podoteku, který jste řekl před chvílí. Kdyby se Rusko rozpadlo, třeba také jeden z možných scénářů, co si pod tím představit?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
No, to je otázka, protože upřímně řečeno, Rusko je, pokud to omezíme na ty velmoci, tak to je jediná z těch etablovaných velmocí, která se v tom minulém století rozpadla, a to nejenom, to nejen jednou hnedka 2×. V roce 1917 a potom v roce 1991. Čili jestli existuje velmoc, která má v uvozovkách zkušenost s rozpadem, tak je to, tak je to Rusko. Ale vidíme, že v obou případech se ten prostor jakoby dezintegroval. Něco od něj odpadlo, ale to jádro zůstalo pořád zachováno. Takže i kdybychom teď sledovali nějakou další vlnu rozpadu, tak za prvé je zapotřebí si uvědomit, že všechny takovéhle věci, mimochodem třeba včetně rozdělení Československa sledovali jako tu první linii, které, podle které ten rozpad byl. Tak existenci administrativně správních hranic, že jo Česko a Slovensko se rozpadly tak, jak tehdy byly na mapě zakresleny Česká a Slovenská republika v rámci federace. Čili my tady máme nějakou velmi hrubou představu na základě jakoby jakých segmentů by se to Rusko mohlo začít rozpadat. Protože Rusko má nějakou administrativně správní strukturu. No a pak je otázka, jestli by těch jaksi entit bylo těch 80 něco, anebo jestli by jich bylo méně. Já si spíš myslím, že méně, ale moje fantazie v tento okamžik jakoby nestačí na to, kolik jich bylo a s kým vším a kdo v Evropě by v ten okamžik začala sousedit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou ideologii sleduje, nebo razí ruský stát, Ruská federace? V článku 13 ruské ústavy z roku 2004 se píše, že federace uznává ideologickou rozmanitost a že žádná ideologie nesmí být nařizována ze strany státu.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Tak pokud jde o ideologický rozměr, tak Vladimir Putin dlouhou dobu vlastně byl jakoby v uvozovkách pyšný na to právě jakoby, že tam žádná ideologie není, protože navzdory tomu, že komunistická strana Ruské federace je poměrně populární a odhaduje se, že ta její popularita jako v Rusku je někde kolem 20 %. Tak rozhodně jako většina Rusů nevzhlíží k tomu jakoby komunistickému období, pokud jde o ideologii. Ale většina Rusů Putina nevyjímaje v tento okamžik jakoby vzývá ten sovětský stát jaksi z jiných důvodů. A ten současný režim je nepochybně, řekněme, tedy ne sovětský, ale pozor, tedy ne komunistický, ale určitě ne sovětský pokud jde o způsob, kterým je koncentrovaná moc jaksi v rukou jednoho člověka, jakým způsobem je umlčena, respektive byla, byla vlastně zlikvidovaná opozice a tak dále. Ale žádná jednoznačně daná ideologie tam skutečně není. Putin vágně tvrdí v posledních několika letech, že jako by ideologií jeho režimu, respektive ideologí Ruská je patriotismus. Ale tam si můžeme jako dosadit úplně cokoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Souvisí to třeba i s tím, že podle zpráv, které přicházejí, se žáci učí teď nově mnohem více tomu vlastenectví v Ruské federaci?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Určitě ano, přičemž jakoby ten kdo má pod palcem tohle to, tak to je ruský režim. Ten jaksi razí svou představu o tom, co vlastenectví je a jednoznačně to vlastenectví v ruském jaksi podání je směřováno k tomu, čemu se říká jakoby ochrana plodů velkého vítězství. Tím se má na mysli tedy konec druhé světové války nebo velké vlastenecké, jak se tomu říká v Rusku. Plus momentálně je tam velice intenzivním způsobem přítomna, za prvé nenávist vůči Ukrajincům, nenávist vůči Západu. Ukrajinci jsou označováni za nacisty a my jsme údajně ty nacisty jakoby na té Ukrajině vyrobili, takže my jsme jaksi rovněž nacisté nebo přinejmenším jsme takzvaně jako producenti těch nacistů. Dále se ruský stát v posledních několika letech, vlastně poprvé to bylo velmi explicitně viditelné v roce 2013 v rámci Putinova projevu na Valdajském klubu, který byl zaměřen jakoby na konzervativní rodinné hodnoty. Tak se ten Putinův režim velmi intenzivně vyjadřuje proti LGBTQ komunitě, kterou vlastně zároveň staví na roveň pedofilii. A v podstatě se dá říci, že tohle to je něco, s čím podle mého názoru bude teďka ten putinský nebo nějaký režim, který přijde jakoby po Putinovi, ale bude mít pořád ty putinské rysy, tak s tím se bude snažit operovat jak dovnitř tak do zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Uplynulo 90 let od takzvaného stalinského hladomoru na Ukrajině, v letech 1932-33 za vlády Sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina podle odhadů historiků zemřelo 3,5 až 6 milionu Ukrajinců. Bude holdomor, jak se tomu říká na Ukrajině uznán, pane Romancove, za genocidu, jak žádá Kyjev od mezinárodního společenství?

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Uvidíme, jestli k tomu dojde v kontextu celého mezinárodního společenství. Podstatné je, že se v tomhle tom hold začínají rozhoupávat jednotlivé státy. Teď vlastně ten poslední aspoň pokud já vím, tak to bylo Německo, kde Bundestag, tuším minulý týden nebo před 10 dny vlastně jako přijal deklaraci, která označila právě tyhle ty události za akt genocidy. Což samozřejmě v Rusku vyvolalo obrovské jaksi mediální vlnobití. Ta tvrzení, že se vlastně Německo snaží tímhle tím způsobem zamaskovat zločiny nacistického Německa. Což je samozřejmě nonsens, protože německá politická reprezentace se k té odpovědnosti za to, co nacistický režim prováděl, ať už v někdejším Sovětském svazu nebo kdekoliv jinde hlásí. Funguje to tak po desetiletí. A v podstatě se dá říci, že symbolicky to, že Němci jaksi ukázali prstem a řekli jako to, co se dělo na začátku třicátých let na Ukrajině, má vlastně stejné charakteristiky jako to, co se potom dělo, řekněme, v těch čtyřicátých letech různě v Evropě, když se Evropa ocitla pod dominancí nacistického Německa, tak za mě je to jenom a jenom dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak to vidí Michael Romancovpolitický geograf z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy a z Metropolitní univerzity Praha. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vše dobré.

Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Já děkuji za pozvání a přeji všem posluchačům hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a těší se na vás zítra trošku v jiném čase od deváté hodiny v kavárně Radiocafé z Vinohradské 12, odkud budou s mými hosty Ivou Holmerovou Terezou Matějčkovou a Arnoštem Goldflamem vysílat adventní speciál v rámci projektu Českého rozhlasu Dvojka adventní středy. Na slyšenou a na viděnou.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka