Přepis: Jak to vidí Karel Drbal – 1. srpna 2016

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A přišel čas na pravidelný pořad Jak to vidí a protože jsou prázdniny, tak se vydáme na cesty. Dnes, jak už jsme říkali před písničkou, se zaletíme podívat do Gruzie, a tak mě zajímá vůbec, jak se ocitl v Gruzii inženýr Karel Drbal ze Správy jeskyní České republiky, který je mým dnešním hostem, vítejte.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Hezké dobré ráno všem posluchačům.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jak se jeskyňář z podzemně tady u nás, třeba z té Chýnovské jeskyně, dostane do jeskyní v Gruzii a ještě k tomu opakovaně?

Čtěte také

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Já si vzpomenu na kamaráda Jardu Svěceného, jako slepý k houslím, by se to nechalo říct. No, dostali jsme se tam naprosto profesně, nečekaně, protože někdy v roce 2012 náš ministr životního prostředí podepsal právě při návštěvě Gruzie jakousi dohodu o porozumění a o spolupráci, no a ta se začala naplňovat, a tak Česká rozvojová agentura tady v Praze uvolnila nějaké finanční prostředky a na základě žádosti našich kolegů z Agentury chráněných území v Gruzii nás požádali, abychom pomohli s provozováním zpřístupněných jeskyní v Gruzii, a tak jsem se tam dostal.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
No a odkud jste ty jeskyně začali zkoumat? Já jsem tady zmínila před tou písničkou Kutaisi, to druhé nejstarší město, tam jste přistáli?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Ne, my jsme přistávali v Tbilisi, to je to hlavní město Gruzie, pro ty, kteří už jaksi ty sovětské republiky nevnímají, no a z Tbilisi jsme jeli 250 kilometrů zase směrem na západ a dostali jsme se vlastně do toho subtropického pásma Gruzie, do druhého největšího města, které má asi 300 tisíc obyvatel, tedy asi jako naše Brno, a je to zajímavé město, protože má zhruba 3 tisíceletou historii. No a nedaleko tohoto města jsou obrovské krasové oblasti, tedy oblasti, které jsou na vápencích a voda tam vytvořila obrovské systémy jeskyní, a v tomto místě jsou i dvě jeskyně, které jsou veřejnosti zpřístupněné. No a právě na těch jeskyních my jsme pracovali a pomáhali jsme tam našim gruzínským kolegům s takovými věcmi, jako je ochrana jeskyní, bezpečnost návštěvníků, jako je výzkum, monitoring a zavádíme v současné době další a další a další věci, například speleoterapii a tak dál.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale já bych se ještě malinko zdržela, než se vydáme pod zem, nad zemí právě v tom městě Kutaisi, protože vy jste říkal, že tedy má více než 3 tisíce let starou historii, co se tam všechno dá objevit, najít a jak tam funguje taková ta dejme tomu průvodcovská služba? Jestli vám někdo něco řekne, anebo jestli se tam člověk ocitne a pak prostě chodí tím městem, tím Kutaisi na vlastní pěst?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Takhle, to město se dá objevovat z mnoha stran, protože nad tím historickým centrem stojí obrovský chrám, který je někdy z 9., 10. století, jmenuje se Bagrati, to je pravoslavný chrám, který tam ční jako u nás v Praze Hradčany, něco podobného, ale je, kamkoliv vejdete, do jakékoliv uličky, tak prostě nacházíte něco nového, objevujete například tržnice, zákoutí, kostely, řeky, je to prostě město, které je doslova, bych řekl, nabité energií, ale tak nějak pro nás Středoevropany, tak nějak po gruzínsku. No a průvodce ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Je to zvláštní mentalita, je to, které se musíte naučit porozumět. Jinak co se týká těch informačních center, tak tam nenajdete vůbec nic. Jak se domluvíte, pokud neznáte ruštinu, tak se nedomluvíte vůbec nijak, protože gruzínština je pro nás tak strašně vzdálený jazyk, že pokud ho posloucháte, tak se nechytáte, ale hlavně si tam ani nic nepřečtete, protože Gruzíni mají svoje vlastní písmo, můj šéf mu říká broučkové písmo, protože to jsou takový kuličky s vocáskama a podobně, opravdu jako když se vám rozlezou brouci po papíře, a tam si taky nic nepřečtete, pokud neznáte ty jednotlivý bukvy, takže jediná věc, která tam funguje, je ruština, takže já jsem si opět vzpomněl po letech na ruštinu, i když jsem si říkal, ta je mi k ničemu, tak teď je mi teda opravdu hodně, ale teď to myslím vážně, opravdu hodně platná, protože ta střední a starší generace, ta rusky mluví. Oni neradi mluví rusky, protože my jsme se tam vypravili vlastně pomáhat při rozvoji po té poslední válce, která byla s Ruskem, to bylo v tom roce 2008 o Jižní Osetii, a takže oni neradi mluví rusky, ale rychle jsme se domluvili, že oni neumí česky, my neumíme gruzínsky, takže jediným komunikačním prostředkem je ta ruština.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když tedy se courá člověk tím městem, tím Kutaisi, tak dozví se třeba, co je to za kostel, jak je starý nebo jak je tahle ta budova stará? Dozví se to třeba i z těch rusky tištěných materiálů, anebo se musí jenom ptát?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Na rusky tištěné materiály tam zapomeňte. Tam zapomeňte na jakékoliv materiály, tam opravdu se musíte ptát, jo. A když přijdeme třeba k tomu velkému kostelu, tak se ptáme, co to je zač, oni nám to vysvětlí ochotně a okamžitě vás někam zatáhnou, protože oni jsou obrovsky pohostinný národ, jo, a oni hrozně rádi komunikují, jsou zvědaví, takže například botanickou zahradu, kterou já jsem tam navštívil, tak to pro mě skončilo tak nějak jako, no prostě jsem málem dopadl na ty následky té jejich pohostinnosti, protože se mě ujali vlastně ti pracovníci té botanické zahrady a zjistili, že jsem cizinec, oni vlastně nikam nemůžou cestovat, těch cizinců je tam málo, jsou to většinou Rusové, že jo, já jsem byl Středoevropan, tak okamžitě mě zatáhli a pojď, jako musíme dát kafe vařené v lávě a pojď, a musíme si dát vínko a bleskově, než jsem obešel botanickou zahradu, tak mi vyrobili z bambusu korbel na památku, prostě to jsem si musel vzít, takže takhle ty Gruzíni se k vám chovají.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak to vypadá s gruzínskou pohostinností, to jsme malinko nakousli a dokousneme to po písničce.

/ Písnička /

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
S inženýrem Karlem Drbalem ze Správy jeskyní České republiky putujeme po Gruzii. Navštívili jsme to druhé největší město Kutaisi a zmínili jsme se také už o tom, že Gruzínci jsou velmi, velmi pohostinný národ, ale dá se tedy říci, že to nejsou ty divoké kmeny, které jenom čekají, kde by vás nějakým způsobem okradli nebo podřízli?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
No, Gruzie, protože je to relativně malinkatá zemička, ona je menší než Česká republika, tak je obrovsky členitá. Je tam ten Vysoký Kavkaz na severu, na jihu s Tureckem je Nízký Kavkaz a dá se říct vlastně, co údolí, to nějaká etnografická skupina. Takže ty divoké kavkazské národy, ty tam bezpochyby žijí, dokonce žijí dokonce tím takovým starým způsobem, zejména Svanové, Svanety, to byla oblast, která nebyla ještě nedávno, vůbec jí nedoporučovali, aby tam turisté jezdili, protože tam, jak se překonal ten horský hřbet a dostali se k těm vesnicím, které jsou ve výšce přes 2 tisíce metrů, tak tam nejsou klasická stavení, ale jsou to pevnosti, protože tam byla krevní msta ještě donedávna. Nejenom mezi vesnicemi, ale i mezi těmi jednotlivými domy, takže se tam nedoporučovalo jezdit. Dneska už se tam jezdí, no a protože ty Svanové přišli na to, že nemusí obírat turisty trestným způsobem a že je mohou obrat jiným způsobem a naprosto beztrestně. Ale jinak všichni Gruzíni jsou nesmírně milí, nesmírně ochotný. My když jsme dostávali první nalejvárnu na našem velvyslanectví, jak se tam chovat a vlastně jaké jsou jejich zvyky a podobně, tak dalo by se to všecko charakterizovat jednou jedinou sochou, která stojí vysoko nad Tbilisi, jmenuje se Matka Gruzie. V jedné ruce má číši s vínem a v druhé ruce meč, takže ten, vlastně ta nátura těch Gruzínů se dá vypodobnit tím, tak buďto seš kámoš a tady máš víno, anebo kámoš nejseš a tady máš ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pod krčkem.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Tak. No a ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzhledem k tomu, že tady sedíte, tak jste byl kámoš.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
A ještě pořád jsme kámoši, protože Gruzíni nás mají velice rádi, všude nás vítají, dokonce mně už říkají, starší bratr přijel se podívat, a to už je opravdu velká pocta. Kolega, doktor Zajíček, ten už má i přezdívku, což tam u nich je naprosto normální, že ty nejbližší lidi mají přezdívku. No a tak.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když přijede k nám návštěva, vítáme je po starém slovanském zvyku chlebem a solí, čím vítají Gruzíni?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Gruzíni jednoznačně vítají, dá se říct, přípitkem, protože pokud u stolu zasedne společnost, a to je dva a více lidí, tak vždycky jeden z nich je takzvaný tamada, který řídí ten stůl, stůl je plný jídla, všeho možného a zároveň jsou tam ty sklenky a ten tamada pronáší přípitky. Připíjí se buďto vínem nebo se připijí čačou a vždycky ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je co?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Čača je pálenka z ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čača, já vím, že je tanec.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
No ale tady to není tanec, tady ten tanec může bejt, pokud toho vypijete hodně. Je to pálenka z hroznů, která má od těch 60 do 70 %.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
No tak to bych tančila po žejdlíčku malinkém.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Je to takový vražedný zabiják, ale vesměs oni pijou víno, takže se pronáší přípitky, leckdy dlouhé, pak vyzvou hosty a takhle se, furt se jí a furt se připojí, a to je vlastně to jejich vítání, není to chlebem a solí.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co se jí? Pořád říkáte to se jí, stůl je plný jídla, jakého?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Stůl je opravdu plný jídla. Ta jídla jsou pro nás možná trošku nezvyklá, ale naše velice oblíbené je chačapuri, což je placka plněná takovým tím imreckým sýrem, nebo jak kolega Zajíček říká, ta polívka v nudli, ne nudle v polívce, ale polívka v nudli, říkají tomu khinkali, jsou to takový váčky jako na peníze z těsta, to se uvaří, a to je naplněný takovou masovou směsí, která když se vaří, tak ona pustí šťávičku a jí se to tak, že to vezmete za ten uzlíček, dáte si to do dlaně, trošku vychladlé, prokousnete, vypijete tu polívku a sníte ten zbytek. Uzlíček odložíte. No, pro mě nejhorší zážitek, protože taky byly nejhorší zážitky s jídlem, já sním teda všechno, ale tohle jsem nedokázal, jo, tak to bylo nějaké chaši, se to jmenovalo, já nevěděl, co to je, tak jsem si to objednal a když mi přinesli ten velký hrnec, který voněl česnekem a bylo to bílý, tak jsem tam zalovil tou vidličkou nebo tou lžící a vykoukly na mě telecí nožičky a telecí žaludky, tak to už jsem opravdu teda nedal. Ale oni říkají, že to je velice dobrý, že se to hlavně jí po těch mejdanech a po tom, když tamada neustále vyzývá, aby se připíjelo.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jako takový vyprošťovák.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Takovej vyprošťovák, dá se to říct, no. A těch jídel je tam potom spousta, protože například specialitou jejich jsou oříšky navlečené na šňůrce, různé oříšky, které jsou ponořené do zahuštěného nebo do jakési zahuštěné hmoty z ovoce, buďto z hroznů, z fíků, z kaki a podobně, nechá se to usušit, takže vznikne taková, různobarevný nudličky vznikají a ty se potom zakusují a zubama se z toho stahujou ty oříšky a chutná to docela dobře.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když si tam objednám moučník, je to takový ten přeslazený moučník, jak to mnohdy na východě bývá?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Moje kolegyně, když tam byla se mnou, tak furt říkala, ale já bych si tady dala něco sladkého. A byli jsme v restauraci a tam na jídelním lístku, kterej nám teda dali, kupodivu ten byl anglicky, ne rusky byl, tak tam jsme nenašli žádné sladkosti, akorát tam bylo, jak ono se to jmenovalo, šokoládnyj bar. Ona povídá, co to je, je to sladké? Ano, je. Tak jo, tak to si dám. Tak jsme čekali a přinesli talířek a na tom byla nalámaná čokoláda, tabulky čokolády, a to byl takovej ten nejlepší dezert, kterej jsme tam zažili.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anebo potom ...

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Jinak na sladký oni si takhle nějak jako ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsou.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Jakože by to bylo jako v Turecku a podobně, ne, s tím jsme se tam nesetkali.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a milý inženýre Karle Drbale, po písničce půjdeme pod zem.

/ Písnička /

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Inženýr Karel Drbal, Správa jeskyní České republiky, to je host dnešního pořadu Jak to vidí. Posloucháte Český rozhlas Dvojku a povídáme si o tom, jak naši jeskyňáři se dostali do Gruzie, co jste tam zažili, co jste tam jedli, to jsme slyšeli, no a teď se podíváme pod tu zem na ty jejich jeskyně. Já vím, že o našich jeskyních se říká, že o našich jeskyních se říká, že každá je něčím unikátní. Platí to i v té Gruzii, že jeden prostor je úplně jiný než ten druhý?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Samozřejmě je to tak, i když ty dvě jeskyně, které jsou tam veřejnosti zpřístupněné, dalo by se říct, jsou takzvaně na jedno kopyto. Je to normální běžná krasová jeskyně, která má obrovské množství stalagmitů, stalaktitů, stalagnátů, jezírek a tak dál, takže to je koneckonců to, kvůli čemu tam ty návštěvníci chodí, ale pro mě má zejména ta druhá jeskyně, jedna se jmenuje Prométheus, ta je velká, ta má tu trasu zhruba kolem, no necelé 2 kilometry turistická trasa a je zakončená vodní plavbou, něco jako u nás na říčce Punkvě, ale ta druhá jeskyně se jmenuje Sataplia, a ta má pro mě daleko větší kouzlo. Ona sice není tak veliká, není tak krápníkově bohatá, ale já jí miluju, protože ono je v druhohorních vápencích, kdy na této planetě běhali dinosauři, a nedaleko té jeskyně odkryli na těch vápencových deskách stopy dinosaurů, hned několika druhů dinosaurů, takže nad tím postavili pavilonek, takže návštěvník, který jde do té jeskyně, tak se může zastavit v tom pavilonku, přejde si po takové visuté lávce, kde pod ním jsou ty odkryté desky toho vápence a nad tím jsou stopy, jako kdyby tam běhala gigantická slepice. Ta stopa má tak 25 centimetrů. To jsou dravci. Ale o několik vrstev níž jsou velké stopy, ano, přesně takhle, jak jste ukazovala, zhruba kolem toho 40, 50 centimetrů, a to byli zase ty, ti býložraví dinosauři, takže to se mi ohromně tohlencto líbilo, takže jsme se s gruzínskými kolegy domluvili a máme už tady i odlitky těch stop přivezené, takže to je taková, dalo by se říct, bomba. A ta jeskyně Sataplia, ta má ještě jedno obrovské kouzlo, že to je vlastně takový dinopark. Si představte, že zaparkujete auto, zaplatíte vstupné, vezme si tu skupinu na starosti ranger a jde s vámi do velkého parku, kde je kolchický les, takový ten zvláštní les, protože tomu kraji se tam říká kolchida, kam taky putovali tenkrát argonauti za zlatým rounem, no a protože je to tak trošku pravěký les, tak tam uvidíte modely dinosaurů, kromě tedy těch stop v tom pavilonu, je tam malé muzeum s kostmi a podobně, vyjdete na úžasnou plošinu, kde pod sebou máte hloubku několika set metrů a vidíte do obrovské dálky. Ta plošina je prosklená, takže vy si tam nazujete takové zvláštní papuče, abyste to sklo nepoškrábali a vydáte se na tu plošinu. To je zážitek pro ty, kteří trpí závratí. No a pokud se chcete chytnout toho kovového, říkám, to je to gruzínský, to prostě nedochytali, tak ty papuče vám nabudí elektrický náboje v okamžiku, kdy jste, dalo by se říct, nejdál od té stěny, tak se dotknete zábradlí, jo, zase prasknutí a dostanete obrovskou ránu statickou elektrikou, takže je to takový půvabný. No a pak se můžete procházet celým tím parkem dál a už s vámi ten ranger nejde. On vás tam uvede, řekne vám, co tam je a pak už si celý ten areál této jeskyně Sataplie procházíte sami.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže já budu v tom parku a pak se teprve dostanou pod zem a tam půjdu také sama? Takže ne s výpravou jako tady.

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Do té jeskyně si jdete sama, sama. Vstoupíte ...

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak tam brání tomu, aby tam lidé neulamovali ty krápníky, jak se to vidělo u nás?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Ono to tam, v té jeskyni Sataplia to zrovna moc dobře nejde, protože ten chodník je vedený v takové vzdálenosti od té krápníkové výzdoby a navíc ona tam není tak zase úplně přebohatá, spíš jsou tam takové monumenty sintrové, takže to je zajímavé.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem slíbila, když jsem tady byla v Dobrém jitru, avizovat, že si budeme povídat o jeskyních, že se vás zeptám, jestli tam také mají ty naše permoníky nebo jejich příbuzné samozřejmě a zdali je tam krmíte i třeba vy, když tam přijedete, tou sladkou kaší?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Permoníci jsou všude v podzemí. Akorát tady jsou ty permoníci takoví zvláštní. Jak říkám, oni jsou gruzínský. Oni tam vesměs chroustají to chačapuri a zapíjejí to tím ohnivým vínem a ti, kteří přešli už na tu čaču, tak ty už se ani moc neobjevujou, protože ty už tam toho mají dost. Takže s permoníkama je to tam tak. No a pokud bych ještě mohl chviličku, tak jsou tam zajímavé věci v tom podzemí, protože kromě permoníků je tam obrovské množství života. A jsou tam formy živočichů, které nebo kteří jsou specializovaný na tu věčnou tmu. Dokonce jsme tam našli i kraby, našli jsme tam štíry, našli jsme tam krevety, našli jsme tam bílé mnohonožky a dokonce jeden druh stejnonožců, který když jsme vyfotografovali, tak opravdu vypadal jak zvětšený zapomenutý dinosaur.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budete se vracet do Gruzie?

Ing. Karel DRBAL, Správa jeskyní České republiky
--------------------
Určitě. Letos si myslím, že ještě jednu, dvě cesty vykonáme a ještě celý příští rok tam budeme cestovat. No a pokud to dopadne všechno tak, že se objeví další formy spolupráce, tak předpokládám, že tam budeme jezdit dál, protože s našimi gruzínskými partnery vycházíme velice, velice dobře a chtějí toho od nás stále víc a víc.

Světlana LAVIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, a to byla tečka, kterou za dnešním pořadem Jak to vidí udělal můj dnešní host inženýr Karel Drbal ze Správy jeskyní České republiky. Povídali jsme si o Gruzii, o Gruzii na povrchu, o Gruzii historické, o Gruzii kulinářské a samozřejmě i o Gruzii jeskynní. Mějte se pěkně, loučí se i Světlana Lavičková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.