Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 3. září 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a celý nový týden přeje Zita Senková. Vítám vás u půlhodiny rozhovoru na aktuální témata. Některá bude dnes glosovat Josef Šlerka, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Dobrý den.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A na jaká témata se mimo jiné podíváme? Jaký vliv mají na důvěru v média výroky politiků? Ohrožují falešné zprávy demokracii? A je nejlepší zbraní proti dezinformaci pravda? Nerušený poslech. Legendární americký novinář Jim Clancy, který jako reportér a zahraniční zpravodaj pracoval pro televizi CNN téměř 34 let, nedávno v debatě před ostravským publikem na mezinárodním diskusním fóru mimo jiné řekl, že americký prezident Donald Trump, tolik kritický vůči médiím, například tisk označuje za nepřítele amerického lidu, prokázal kvalitní novinařině službu jako nikdo jiný. Clancy mluvil také o tom, jak média vydělávají na přílivu bizarního zpravodajství, kterým je prezident americký denně zásobuje. Jaký je váš pohled, pane Šlerko?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tak v tom shrnutí, jak jste ho říkala, je krásně vidět ten paradox. Já jsem ten přímej výrok neslyšel, ale tak, jak jste to posadila vedle sebe, tak na jednu stranu Donald Trump zásobuje americká média naprosto bizarními výroky a ze všeho nejvíc připomíná Zafoda Bíblbroxe Stopařova průvodce po Galaxii, kterýmu, už mu vlastně chybí jenom ty dvě hlavy, a to jsou výroky, který zaplevelujou ten veřejnej prostor. Oni jako často jsou úplně bez jakýkoli hodnoty a rozhodně jako ty informování o těch výrocích nepřispívá žádným způsobem ke kvalitní žurnalistice. Na druhou stranu tam zaznělo, že přispěl Donald Trump k tý kvalitní žurnalistice a já s tím úplně nesouhlasím. Já si myslím, že do značný míry americká média se nechala svést tou polarizační tendencí, se kterou, která, která už tam byla před nástupem Donalda Trumpa, ale s ním získala ten, tu, ten správnej jak se říká drajf, tu správnou, správnou rychlost. A vlastně dneska jsou trochu ve vleku tý polarizace. Co tím myslím? Říkám tak strašně opatrně. Myslím tím, že se často snaží za každou cenu najít v tom, co Donald Trump dělá, nějakou chybu a často i způsobem, který není úplně spravedlivý a myslím si, že tím naopak prohlubují tu krizi, tu krizi té důvěry, do které se ty média dostaly, čili já si myslím, že v tomhle výroku se mýlí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často mezi novináři probíhá taková interní debata, jestli bychom měli reagovat vlastně na všechno, komentovat veškeré výroky, všímat si všeho. Jestli třeba někdy není lepší něco možná i opomenout, nebo jak vy to vidíte?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tam jsou dvě různý věci. V tom pohledu, jak já mám novinařinu rád, tak mám toho svého oblíbence Billa Kovahce, který pořád říká novinařina je tady od toho, aby přinášela lidem ověřené informace pro to, aby se mohli líp rozhodnout, jak si vládnout. A tohle je taková zvláštní maxima, nebo aby se mohli líp rozhodnout. A já si myslím, že řada těch výroků, na které novináři často skáčou a mají potřebu je komentovat, tak informování o nich jako vůbec nepřispívá k žádný možnosti se rozhodovat. Naopak ubírá čas v tom veřejným prostoru těm důležitým věcem. Příkladem může být opět ten Donald Trump, když se podíváme na jeho to zaplevelení veřejnýho prostoru těmi siláckými výroky, tak je to obrovská kouřová clona pro ten skutečný výkon té republikánské politiky, kterou dělá, o které by bylo dobré informovat, o tom, jak se vrací některá opatření až do doby Nixona a podobně, ale na to už jaksi nezbyde čas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také v Česku jsou média, zejména některá, terčem kritiky některých politiků. Například minulý týden pan prezident Zeman na setkání s českými velvyslanci doslova řekl, že je přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo. Tolik citace slova pana prezidenta k projevu k velvyslancům. Sklidil mimochodem za to potlesk. Mění nebo změnily, pane Šlerku, naši žurnalistiku nějak výpady politiků vůči novinářům?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Já se jenom zpátky vrátím k tomu výroku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prosím.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Já si myslím, že ten potlesk nezískal ten výrok, ale on jím končil ten projev, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Končil projev, ano, to je správně.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
A na druhou stranu, kdyby velvyslanci nezatleskali prezidentovi, tak by to bylo vlastně asi srovnatelný hulvátství, jaký předvedl prezident v tom svým výroku. A jsem rád, že aspoň ty velvyslanci byli slušnější. Problém těch výroků Miloše Zemana je spíš v tom, že on se podílí na vytváření kontextu, ve kterým ty novináři jsou ve veřejným prostoru vykreslováni jako méně cenné bytosti, jako lidé, kteří nějakým způsobem nejsou tak dobří, jako kterýkoli jiný člověk. Tohle často vypadá, jako že to je jako humor, jo. Bohužel existuje celá řada výzkumů se sociálními psychology, která ukazuje, že dehumanizování lidí, to znamená zbavování lidí jejich vlastně lidskosti, kam ty výroky Miloše Zemana patří, vede k tomu, že potom se máme tendenci k těm lidem chovat výrazně krutěji a tvrději než předtím. Dělal se na to, dělá se na to fakt celá řada výzkumů, doporučuju posluchačům si je najít. To znamená, ono to není tak neviné, jak to vypadá. To nejsou jenom slova, to jsou slova, která vlastně ubližují a jsou to slova, která potom usnadní to ublížení někomu jinému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký vliv mají výroky politiků na důvěru v média?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Bylo by hezký, kdybysme říct obecnou odpověď, ale my už jsem tady, my už jsme tady mluvili o tom ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Případ od případu.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
... posledně. Tam ta společnost už není zdaleka tak sjednocená, aby se dalo mluvit o tom kompletním vlivu. Dneska máme postavenou vlastně velkou část tý politiky, Daniel Prokop o tom nedávno psal, vlastně na rétorice odporu proti elitám, to znamená ti politici, kteří jsou ve skutečnosti příslušníci elit a teď to berme jako velmi neutrální téma, nehodnotící, jsou to lidé, kteří svými názory formulují veřejné mínění, rozhodují o věcech a tak dále a tak dále, tak politici vlastně vymysleli takovej elegantní trik, že se tváří, že nejsou elity a vlastně poštvávají ty lidi proti domnělým elitám, kam různě zařazují podle potřeby vlastníky médií nebo velké, velké oligarchy nebo, nebo právě média, jo, to znamená, pro ně je to nějaká strategie, jak zůstat čistý, protože samozřejmě, pokud vás média přistihnout při tom, že lžete, kradete, v českém prostředí je to poměrně běžná záležitost, tak pro vás není nic lepšího, než to dopředu zarámovat jako kampaň. A mimochodem je velmi pozoruhodné sledovat, jak třeba je v tomhle tom Andrej Babiš. Já jsem našel nějaký jeho výrok z před no, 6, 7 let, kdy se objevilo podezření, že je spojen s financováním slovenské strany Smer, píše o tom Petr Vagovič ve své knize o oligarchech na Slovensku, a už tehdy, kdy ještě stál mimo politiku, jeho první reakce v té větě bylo: to je Palermo. A vidíte, že se mu podařilo zafixovat, jakmile se v Čechách řekne Palermo, tak se automaticky to propojí s tou politickou scénou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do jaké míry podle vás jsou novináři možná spoluzodpovědni za úspěchy politiků, které právě pozornost médií velmi intenzivní přinesla i pozornost veřejnosti?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tak novináři vytvářejí známost politiků a vytvářejí jejich obraz, to znamená, novináři jsou spoluviníci té situace, ať už je ta situace dobrá nebo špatná. Kdyby tu vinu nebo odpovědnost neměli, no, tak by nebyli novináři.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, vinu v jakém smyslu? Přece dělají svoji práci, informují.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Jistě. Já jsem to slovo vina zvolil schválně, abych dal protislovo tomu, tomu slovu, které jste použila vy, protože ono to nemusí být pozitivní, ono to může být negativní. Rozhodně mají svůj vliv, jo. Když se podíváte i do výzkumů na veřejného mínění, jakým způsobem je novinářská práce vnímaná, tak sice na jednu stranu novináři jsou považováni za strašlivý lidi a prodejný a všechno možný, ale na druhou stranu kolem 75 % lidí říká, že ta jejich práce je potřebná, jinými slovy ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže většina.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
... ta společnost si uvědomuje tu potřebnost tý práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem k té kvalitní nebo zkvalitnění žurnalistiky přispívá nějak model placeného obsahu, kterého přibývá?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Určitě. A teďka proč, jo? Problém je, že média musí z něčeho žít a nástup nových médií a zejména internetu přinesl otřes v tom obchodním modelu. Lidé jsou zvyklí, že jsou na ty zpravodajské servery, kde je ten obsah zadarmo a jenže to zadarmo znamená, že je tam proto, aby tam byla reklama, aby dostaly ty média zaplaceno za tu reklamu. Jenže k tomu, abyste dostali zaplaceno za reklamu, potřebujete, aby těch návštěv bylo opakovaně docela dost. No, a když potřebujete najednou hodně moc návštěv, no tak začínáte plodit hodně moc obsahu. Čím víc článků máte, tím větší šanci máte, že ty lidi přijdou. No, a najednou ti novináři jsou nuceni psát mnohem větší objem textů za stejné peníze a tím pádem se nemůžou věnovat do hloubky těm problémům a v neposlední řadě musí upřednostňovat obsah ten, který je dobře kliknutelný a rychle zpracovatelný před obsahem, který je náročný. A placení za obsah je podle mě klíčovej, klíčová, klíčový recept pro soukromá média, jak zpátky srovnat tu kvalitu tý žurnalistiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také v redakcích je tak zhruba polovina toho, co tam, myslím novinářů ...

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
A známý slogan 20 za 20, dalo by se takhle pokračovat donekonečna. Tam je zajímavý jeden argument, který zaznívá, že když zavedete placený obsah, tak lidé půjdou jinam a dostanou to samý. To se často ozývá jako námitka. Já, když slyším tenhle argument z řad novinářů, tak jsem vždycky trošku vyděšenej, protože pak to znamená, že oni říkají, že na těch ostatních serverech dělají úplně to samý jako oni a ta jejich práce vlastně nemá žádnou hodnotu, protože někde jinde ji můžete získat taky. Myslím si, že tohle je spíš ukázka nesebedůvěry těch novinářů a médií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jsou jinam uživatelé, nebo spíš si zaplatí?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Většinou uživatelé konzumují obsah napříč. Když se podíváme na příklad Slovenska, kde, které je nám kulturně docela blízké a kdy placený obsah funguje poměrně dobře, tak se ukazuje, že vlastně ta situace je taková, že tam vedle sebe existují jak média zadarmo, tak placená média a je to celkem spokojená koexistence.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před více než půlrokem byl zavražděn slovenský novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová. Dozví se někdy pozůstalí a veřejnost, kdo byl vrah? Slovenská média o tom docela pochybují, píší otevřeně o několika zásadních selháních při vyšetřování.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Já se bojím, že se to nikdy nedozvíme. Když se podíváme na průběh toho vyšetřování během těch posledních 6 měsíců, tak můžeme vidět celou sérii pochybení slovenské policie v té samotné procesní stránce, manipulace s tělem, přítomnost policistů, kteří na místě neměli být a tak dále. Na druhou stranu naděje jako umírá poslední, tak uvidíme. Navíc, když se podíváte na celý ten kontext, tak vlastně slábne i ta emotivní síla, kterou ta smrt přinesla. Dnes se vrací zpátky na ministerstvo vnitra řada aktérů, slovenský ministerstvo vnitra řada aktérů té doby. Bývalý policejní prezident, který může za řadu pochybení, se stal poradcem českého ministra vnitra, jo, čili jako by se spolíhá, že tak jako na drzý čelo se na to zapomene. Já pevně doufám, že slovenští novináři a i čeští novináři to nedovolí a budou dál po tom šlapat, ale přiznám se, že ta možnost, že se to vyšetří, je velmi nízká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před pár dny desítky slovenských novinářů a vydavatelů v otevřeném dopise napsali, že vražda kolegy jimi otřásla, ale nezastrašila je, že se nepřestali ptát, pátrat a kontrolovat politiky a lidi ve veřejném prostoru, veřejných funkcích a také, že se vládní politici na Slovensku po vraždě nezměnili. Naopak jejich slovník je vůči novinářům ještě hrubší. Myslíte, že se změnilo něco po vraždě investigativního novináře ve slovenských médiích? Měla ta vražda nějaký přímý dopad na slovenskou žurnalistiku?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tuším, že šéfredaktor serveru Aktuality.sk Peter Bárdy říkal, že slovenská žurnalistika dostala druhou šanci, protože najednou ti čtenáři viděli, že ty novináři fakt píšou něco, kvůli čemu stojí za to je zabít. A začali se vracet zpátky k tomu zpravodajství. A když se dneska podíváte na slovenské zpravodajské servery, tak je to často zajímavější čtení než na těch velkých českých zpravodajských serverech. Vidíte tam obrovský důraz na slovenskou politiku, důraz na tu investigativní žurnalistiku, která rozkrývá tu situaci na Slovensku a dodejme, že ta situace na Slovensku je výrazně, výrazně horší než v Čechách, že Slovensko dnes nese rysy to /nesrozumitelné/, toho ukradeného státu, kde ta hranice mezi organizovaným zločinem a vládou a mocenskými strukturami se naprosto rozostřila. A za takovýhle okolností je ta žurnalistika nejen v ohrožení, ale zároveň je neuvěřitelně silná a může ty věci měnit. A já Slovensku přeju, aby se jim to povedlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem se v současnosti podle vás v médiích dostatečně nehovoří, čemu věnujeme bohužel okrajovou pozornost?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tak já si trošku myslím, že není otázka toho, o čem se nehovoří. Při množství toho obsahu, který vygenerují média, vám jistě nějaký chytrý analytik spočítá, že jste o tom někde psali. Já si myslím, že je to spíš otázka těch důrazů, které se pro to vedou, jo. Myslím si, že největší problém současných médií je v tom, že sází na epizodickou novinařinu. Co tím myslím, je, že vlastně přináší informace, které zachycují nějakou epizodu bez přesahu k nějakému širšímu kontextu. To znamená roste objem zpráv, který vás informuje o tom, že mamba uštkla, mamba uštkla chovatele, anebo že někde zatkli nějakého starostu pro korupci, ale vy už se potom nedozvídáte, ten širší kontext a nedozvídáte se, jak to celé pokračovalo. Ten, ta, ta novinařina se rozbila do vzájemně nespojených fragmentů. Ono to vyhovuje třeba té dynamice sociálních sítí, kde chcete takovýhle informace získávat, ale tím zároveň vlastně kauzy, které jsou složitější a déle trvající vlastně zapadají a informuje se o nich, ale nepřidává se jim ten důraz, který by měly mít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč tomu tak je, pane Šlerko? Proč nejsme třeba důslední?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Myslím si, že ten rozdíl je v zásadě, nebo ten důvod je v zásadě dvojí. První si myslím, že je skutečně ten obchodní, to znamená myslím si, že prostě se na tom líp vydělává z té reklamy z toho klikání, a ten druhý je vlastně otázka určitého despektu, které, který novinářská profese má sama vůči sobě a despektu, který má vůči čtenářům. Taková ta představa, že a lidi to stejně nezajímá a jo jako tenhle ten model. Já jsem původně studoval divadelní dramaturgii a já si vždycky vzpomínám na Schillera a německou dramaturgickou koncepci, která k divadlu přistupovala tak, že má jakousi edukativní, to je hezký, člověk radši řekne edukativní než výchovnou, protože má pocit, že výchovná zní ošklivě, tak tedy výchovnou roli, to znamená pomáhá tomu divákovi, aby se povznesl dál. A myslím si, že ty média mají úplně stejnou roli jako to umění v jistém slova smyslu, to znamená ne jen jako přinášet tu informaci, ale zároveň odkrývat tomu posluchači, čtenáři, divákovi nové a nové prostory a vlastně mu pomáhat se obohatit jako člověku. A na to úplně rezignovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, jestli se třeba editoři o obsahu zpráv rozhodují podle toho, co by lidé měli vědět, nebo podle toho, co chtějí vědět?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tak řada editorů se rozhoduje podle toho, na co se kliká. Když se podíváte na byznys s různými softwary pro média, tak je naprosto běžné, že ty média používají software, který vyhodnocuje návštěvnost, vyhodnocuje klikovost a podle toho řadí ty obsahy na titulní stránce. Což je do jistý míry zas ta cesta do pekla, protože tím se dostává nahoru právě ta epizodičnost a pěna dní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sbližují nás technologie nebo spíše rozeštvávají, pane Šlerko?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Já myslím, že technologie zesilují to, co v nás už bylo, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sociální sítě.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Sociální sítě. Já jsem dneska ráno, dneska ráno odváděl, odváděl dítě na seznamovák, jak se říká na seznamovací pobyt a vlastně jsem si uvědomil, že na ten kontakt s prarodiči ty sociální sítě můžou být pravý požehnání, protože člověk je může udržet v takovém permanentním roku informací o tom, co se s dítětem děje a oni jsou vlastně jako takhle spokojení. A když jsem nad tím takhle přemýšlel, tak jsem si říkal no, ale ono, ono vlastně ty sociální sítě a ty technologie nemůžou napravovat to, co je rozbitý předtím, jo. V zemi, kde je polovina rodin rozvedená, kde je obrovský procento starších, kteří, kteří prostě jsou izolovaní od svých, od svých dětí, v zemi, která není vlastně vnitřně tak solidární v těch rodinných vazbách, tak ty sociální sítě tu práci nemůžou udělat za ty lidi, jo. Oni můžou nabídnout nějakou, nějakou platformu, jak to udělat, ale neudělají to za ně. Takže myslím si, že většina těch problémů je spíš v nás než v těch technologiích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze vůbec rozlišit, co je pravda a co lež, co je manipulace? Víme, že dezinformace byly už ve starověku součástí vojenské taktiky. Hovoříme o tom tématu už vlastně několik let, změnilo se něco, jsme třeba více ostražitější?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Nevím, jestli jsme ostražitější, ale rozhodně víme o tom, že to existuje. A jestli to jde od sebe odlišit, no jasně, že jde. Kdyby to nešlo od sebe odlišit, tak na to, tak ta otázka neexistuje, že jo. S těma manipulacema je to vlastně nejjednodušší v jistým slova smyslu, nebo respektive v tom, v tom vojensko, v tom vojenským prostoru je to to nejjednodušší, protože v tom vojenským prostoru víme, že ta dezinformační válka nebo informační válka je tady od toho, aby nás přiměla se rozhodnout v souladu se zájmy toho protivníka a tím pádem proti svým vlastním zájmům, jo, protože kdyby to byly naše zájmy, tak to není náš protivník. A to je strašně jednoduchý. Tam se to dobře popisuje, hůř se to dokazuje samozřejmě, ale strašně dobře se to popisuje. Ale pak je takový to patro, kde už trošku jako váháme, že jo, to je to patro toho každodenního zpravodajství, takový to zkreslení novinářů, že jsou zaplacení, jo. Často se říká, jak ti novináři jsou zaplacený za to, aby něco říkali. A oni často zaplacený, no tak placený jsou mizerně, ale často nejsou zaplaceni někým jako jiným. Oni prostě jenom si myslej, že takhle to jako je a někdo jinej není schopnej akceptovat, že si to někdo myslí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde se bere ta nedůvěra?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
To je složitější. Ta nedůvěra za prvé jaká? Nedůvěra v to, že ty média lžou, když něco říkaj, nebo nedůvěra v to, že neříkají něco, co se má říkat, jo? Nedůvěra v média, který jsou mi názorově blízký, nebo nedůvěra v média obecně? Jo, ta nedůvěra je takovej poznávací znak, ale ve skutečnosti je to tak, že důvěra je levnější náhražka kontroly a lidé najednou začali zjišťovat, že ty média dělají prostě chyby a můžou si to zkontrolovat. A najednou vlastně tenhle ten základní element, ta důvěra v to, že nemusím kontrolovat, co mi ty média říkají, je jako narušená. A úplně specifickou věcí by byla, jakým způsobem česká média pracujou s chybou a jejich neschopnost se omluvit za to, když udělají chybu, někde do zašumlovat, jo. Ale když už se takhle ta možnost objeví, tak v pořádku. Ale já si myslím, že tahle ta věc už se pomalu jako stabilizuje, ta míra jakoby tý nedůvěry, to znamená, lidi už věděj, že ne úplně všechno je zapotřebí brát jako bez kontroly, ale zároveň, že většinou jim ty média nelžou. Čili já si myslím, že možná žijeme v době, kdy se ustavuje něco, taková jako zdravá nedůvěra.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jsou média spíš mužskou doménou? Když se podíváme na komentátory, zpravodaje, novináře.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Já jsem se, já jsem se tak rozesmál, protože tak stačí si otevřít libovolnej deník, podívat se na sekci komentářů, stačí si otevřít libovolnej deník nebo politický týdeník a podívat se na jména šéfredaktorů. Když se podíváte na české deníky a politické týdeníky, tak je mezi nimi, tuším, mezi šéfredaktory je tuším jenom jedna žena a věkový průměr mimochodem je zhruba 45 let, to znamená bílí muži s krizí středního věku šéfují českým médiím, anebo těch tištěných. A myslím si, že je to špatně. Myslím si, že ten podíl žen v tom mediálním prostoru se má zvyšovat. A proč tomu tak není? No, do značné míry to souvisí s tím, že celý ten proces toho nástupu dejme tomu žen do toho širšího prostoru těch elit, je u nás zpomalenej. Když se podíváme na Švédsko, tak tam ta situace je výrazně jiná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Švédsko aktuálně řeší také možnou hrozbou s dezinformací, ale abych nezamluvila to téma. Souvisí to tedy, myslíte, co se týče minimálního zastoupení žen v té novinařině nebo mezi komentátory nebo na postech vedoucích s celkovým nastavením naší společnosti?

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Tak samozřejmě, že to souvisí s celkovým nastavením té společnosti, která ještě vlastně pořád vede vnitřní debatu o tom postavení žen ve společnosti. A je to debata, kterou mimochodem musí víst nejen ta společnost jako taková, ale i uvnitř, i ty ženy mezi sebou, jo, protože ten, těch možností je celá řada. Mají ženy se chovat jako muži a tím pádem dobýt ty samé, ty stejné pozice, nebo ty ženy přinášejí nějaký pohled, kterej, aby mohl naplno obohatit ten prostor, tak musí být těmi muži akceptován, jo. A to je zase úplně jiná hra. Já jsem nedávno o tom bavil a vlastně jsem se dozvěděl a musím si to ověřit, že podíl žen ve vedoucích pozicích se za poslední roky snížil i na Západě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Josef Šlerka a jeho názory, děkuju vám za ně. Mějte se pěkně, na slyšenou.

Josef ŠLERKA, vedoucí Studií nových médií, analytik, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším bude psychiatr Cyril Höschl. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.