Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 25. června 2021

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes vedoucí studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Josef Šlerka, dobrý den.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Jak ovlivnila pandemie konzumaci zpravodajství, proč ho nesleduje třetina dospělých. Mění se důvěra v média, jak jsou na tom nové tituly a jak regionální média a média veřejné služby. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Pojďme ale začít aktuálně na příkladu živelní pohromy na jižní Moravě. Jak hodnotíte úlohu sociálních sítí pro rychlé šíření informací?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Tak já mám pocit, že ty sociální sítě v Čechách předvedly ten efekt, který známe ze zahraničí velmi často. To znamená, že oni byli jedni z úplně prvních, kteří vlastně začali tu situaci reflektovat nebo úplně první. A vlastně se stali podstatným zdrojem pro to bezprostřední první informování i pro ta velká média. My tenhle efekt známe ze světa. Je popsán a je velmi starý. Připomínám slavný výbuch v Bostonu na maratonu, což už je pěkná řada let, kdy to bylo právě sociální sítě, který jako první začaly přinášet tu informace. Když se tím vlastně zabýváme v těch analýzách mediálních, tak vlastně ono to má takovou dynamiku, že to nejdřív začíná v těch sociálních sítí, v tom českém prostředí je to hlavně Twitter a Facebook. Odtamtud vlastně se to dostává a přelévá do toho hlavního zpravodajství, kdy vlastně ten bezprostřední instinkt je takový podívat se u těch novinářů, co se teda děje na tom Twitteru. Vzhledem k tomu, že dneska už to technická jaksi dostupnosti je taková, že prakticky každý musíme v kapse videokameru. Tak vlastně se tam tím získává obrovský, obrovský materiál. A zároveň to ale poskytuje obrovský prostor pro státní instituce, ale i pro politiky a mnohé další k tomu, aby mohli reagovat.

Vladimír KROC, moderátor
Na a jak se díváte třeba práci policie a vůbec záchranných složek na sociálních sítích a zase můžeme se přidržet třeba toho příkladu té minulé noci.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já mám pocit, že ta, že ta práce je fajn a teď myslím opravdu takovým jako, to slovo fajn myslím jako hodně pozitivně, protože, když se stane nějaká katastrofa, tak ta bezprostřední potřeba kohokoliv je informovat se a získávat průběžný nějaký jaksi aktualizace toho, co se děje. A myslím si, že se naučily řada těch složek, dejme tomu toho záchranného systému, abych použil ten termín, který se, integrovaného záchranného systému. Tak se vlastně naučily s tím pracovat. A co zase víme z minulosti je, že i jako lokální policejní oddělení, hasiči a podobně už jsou zvyklí využívat ty sociální sítě. Ono je to takový paradoxní, když jste v tom místě tornáda nebo té katastrofy živelné, tak asi jako vaše první starost není vytahovat mobilní telefon a koukat se, co se děje, protože to bezprostředně vidíte. A ta katastrofa, kterou teďka zažíváme, je skutečně jako velká. Máme spousty známých, každý z nás tam někde má toho známého. Takže i ostatní lidi chtějí vědět, co se vlastně děje. Já tohle nesmírně oceňuji. Viděl jsem to, viděl jsem to opakovaně i v zahraničí a myslím si, že je to dobrá cesta. Samozřejmě to neznamená, že bychom měli z toho informováni vyloučit lidi, co ty mobily nemají nebo nemají ty chytré telefony. Nejsou na těch sociálních sítích, ale tam zase bylo vidět, jak média vlastně velmi rychle bezprostředně reagovala. A stalo se to vlastně do pár minut hlavním tématem.

Vladimír KROC, moderátor
No a jak tedy zafungovaly ty tradiční zpravodajské kanály?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já mám pocit, že díky té pandemii a díky těm posledním letům už máme vlastně tu jakoby infrastrukturu mediální připravenou dobře. To znamená ten přechod do toho /nesrozumitelné/ news. Ten přechod do toho mimořádného vysílání, ať už mu říkáme rovnou mimořádné nebo, nebo, nebo ne. Tak už funguje velmi dobře a z toho co já jsem včera /nesrozumitelné/ sledoval hlavně na ČT 24, tak mi přišlo, že vlastně je to pokryté velmi dobře. Bylo vidět, že i politici vlastně už jsou zvyklí takřka jako učebnicově reagovat, projevit solidaritu, vypravit se na místo, poskytnou službu. Jo jakože vlastně už tohle funguje celkem hezky. A já mám vlastně z toho velmi dobrý pocit. Je to zvláštní, ale i katastrofy přinášejí místa, ze kterých může mít člověk dobrý pocit.

Vladimír KROC, moderátor
My můžeme teď navázat vlastně na to téma, ke kterému jsme se původně chtěli věnovat. To je čtvrtý ročník Novinářského fóra, když se k němu vrátíme. Možná co to je, vysvětleme.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
My jsme zakládali Novinářské fórum v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky, kde jsem do dubna působil jako ředitel. Vlastně trošku a teď to bude znít namyšleně po vzoru konferencí, jako je Skup v Norsku. Jenom krátce vysvětlím, co je Skup. Skup je vinařská organizace v Norsku, která pořádá výroční zasedání novinářům. V Norsku je velmi silná mediální mocnost se spoustu lokálních médií a podobně. Vlastně na téhle konferenci se na 3 dny sjedou novináři z celé Skandinávie. A vypráví si o tom, co se stalo, absolvují různé workshopy. Diskutují spolu poměrně otevřeně o tom, co se nepovedlo. A vlastně během těch tří dnů udělí ekvivalenty českých novinářských cen na slavnostním večeru. Já jsem na té konferenci byl dvakrát a mně se velmi líbil ten princip, protože s českými novináři je malinko problém v tom, že jsou to spíš shluk jednotlivců než skupina lidí, která by byla sebevědomá, že jsou to novináře. A říkali jsme si, že bysme velmi rádi vlastně něco takovýho začali dělat v Čechách. To znamená, chceme, chtěli jsme a děláme konferenci, která řeší novinářská téma. Zároveň ale je otevřená širší veřejnosti a během ní vlastně se diskutuje o tom, co nutno říct, že my považujeme za ty, ty takzvaný ty hot témata, ty horký témata. Domluvili jsme se s nadací OSF, která pořádá novinářskou cenu a vlastně jsme vytvořili něco jako novinářský den. To znamená začínáme v 9 ráno Novinářským fórem, které trvá zhruba do pozdní, pozdější odpoledne a vlastně volně na něj navazuje ta novinářská cena. Takže tohle je něco jako výroční konference novinářů a lidi co média zajímají.

Vladimír KROC, moderátor
No, my si teď můžeme probrat některá ta témata, o kterých se mluvilo. Jak pandemie změnila naše vnímání zpravodajství?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
To je strašně hezká otázka, on ještě včera vyšel takzvaný Digital News Report, Reuters Report, což je velká zpráva o stavu médií ve světě. Je volně dostupný na internetu, takže posluchači nebo posluchačky, které to zajímá, tak si ho můžou dohledat. A tím pádem se nám ten obrázek trošku jako celej celého. My víme, že před tou dobou covidovou dál klesal zájem o to cíleně sledovat zpravodajství. Dostali jsme se dneska takřka ke 40 procentům lidí, kteří se vlastně vyhýbají tomu, aby sledovali zpravodajství. To neznamená, že jsou neinformovaní. Oni k nim ty zprávy nějak doputují u těch mladších přes Instagram Dominika Feriho. U těch starších jako zaslechnu někde ve vysílání nějakého zábavového rozhlasového kanálu. Jo to znamená, není to, že by byli neinformovaní, ale systematicky se tomu vyhýbají. Já, když jsem to číslo viděl, že se ta situace zhoršila oproti výzkumu co jsme dělali před třemi lety a zhoršila se zhruba o 6 %, což je dost. Tak jsem nevěřil svým vlastním očím. Včera v tom reportu, v té zprávě Reuters se ukazuje, že tenhle trend je ale podobnej po celém světě jo, že skutečně klesá ten zájem jo o to zpravodajství /souzvuk zvuků/. Právě tam je ten paradox, aby do toho vpadl ten covid, který paradoxně, no ne paradoxně, který jako znovu přivedl lidi k tomu zpravodajství, protože najednou se jich to bezprostředně týkalo. Najednou bylo nutný se tím jako zabývat, takže ten, ten covid zase pozvedl trošku ten zájem o to zpravodajství.

Vladimír KROC, moderátor
Ale zase pak ještě na třetí stranu se chce říct. Značná část dotázaných si myslí, že se média věnují informacím o koronaviru příliš.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Tak.

Vladimír KROC, moderátor
Že sledují to zpravodajství, ale mají pocit, že už je toho moc.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Tak a tohle je krásný paradox z toho mediálního světa. Hudebníci znají ten efekt, kdy začne vazbit do bedny ten zvuk jo, když, když vlastně se zacyklíte a zesiluje se ten, ten ten, zvuk, který je už pak nesnesitelný. A já mám pocit, že tohle se trošku děje těm médiím, když mají takové dlouhodobé téma, protože, jak to funguje. Vy víte, že lidi se zajímají o covid, takže produkujete články o covid. Lidi se o covid zajímají. Vám to dává signál, že se zajímají o covid a tudíž chcete co nejvíce covidových témat. Takže vlastně tímhle způsobem, jak ještě hodně médií průběžně měří, o co je zájem, tak vlastně se pro ně ten covid stává tím základním tématem. Ale na té druhé straně vlastně vzniká dojem, že už je přecovidováno, že už je toho moc. Jenže on ten covid tady furt v tý společnosti jako nějak zůstává. Byl tady s námi strašně dlouhou dobu. A bezprostředně se nás týkal opatření. Kdo, půjdou zítra děti do školy, jak je to s testy jo. To znamená, byla tam ta silná motivace, takže to způsobilo, že ty lidi se o covid silně zajímali. Je to v těch datech vidět mimochodem v tom, že se zvýšila ta, to opakovaný načítání prostě toho zpravodajství v mobilu. Ale zároveň se tím cítili hrozně unavený. A je otázka, jaká bude reakce. My máme před sebou ještě tři měsíce do voleb, jestli mě paměť a matematika neklame, zhruba 3 měsíce.

Vladimír KROC, moderátor
Ano.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Což bude období, kdy ty média budou ještě velmi silně aktivní a je otázka, co se stane s tím zájmem o média, dejme tomu na přelomu tohodle roku.

Vladimír KROC, moderátor
Potom je otázka i ti, kteří se hlásí k tomu, že zpravodajství sledují, tak jakým způsobem ho konzumují, protože třeba 50 % lidí na sociálních sítích ty zprávy nečte. Čtou jenom titulky /nesrozumitelné/ v tom náhledu. K čemu to vede?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
No, já si myslím, že to vede k tomu, že za poslední roky český titulky v médiích strašně se odtrhly od obsahu, kterým informujou. Že skutečně už jedna věc je ten, ten /nesrozumitelné/ praxe typu, dojel k Loch Nessu a neuvěříte, co uviděl, abych nevolil pořád politiku, což je taková rétorická figura, kterou u nás velmi často používal třeba Parlamentní listy a používají, ale která se dneska stalo jako standardním formátem titulků. Napříč jako i velkýma mainstreamovýma médiama. Která v podstatě manipulujete toho čtenáře. To není poctivý titulek v tom smyslu že vy byste se, protože už víte základ, informace rozhodli, jestli chcete vědět víc, nebo ne. To je titulek, který vás nutí kliknout. To znamená, vedlo k tomu, že titulky v médiích se urvaly od, od reality článků. A druhá věc vedlo k tomu, že vlastně do těch perexů se snaží většinou editoři narvat něco, aby přilákali toho člověka k tomu, aby klikl, takže vybírají ty možná ne úplně podstatné věci, ale rozhodně věci, které upoutají pozornost. Jenže, jak čtenář na sociální síti vlastně projíždí ten vodopád příspěvků, tak si odnáší jenom tuhle tu excitovanou emocionální, kontroverzní podobu tý politiky. Já jsem se bavil se spoustou novinářů, ty jsou z toho nešťastný, protože říkají, my v tom článku máme něco jiného jo. Já jim říkám, tak si to vyřiďte s titulkářema, ale my potřebujeme kliky. A tam vlastně naráží ta internetová média na zdroje svých příjmů, které vlastně je vedou k tomu, aby prodávali na obalu něco jiného, než je uvnitř.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je mediální analytik Josef Šlerka. Je zásadní rozdíl v konzumaci médií mezi generacema?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Je, já si myslím, že dokonce se dostáváme do situace, kdy poprvé budeme mluvit o generačním propasti. Myslím si, že ta nejmladší generace konzumuje, za prvé konzumuje zpravodajství méně. Za druhého ho vlastně konzumuje z úplně jiných zdrojů jo. Těmi zdroji bývají často instagramový kanály jo. Bejvá tím často video obsah jo, pro, pro tu mladší, nejmladší úplně generaci třeba dětí ve věku 12-15 let. Máme pocit, že jsou to děti, který se o politiku nezajímají. Ale to není pravda, tak je Kovy, youtuber jako vlastně zdrojem zpravodajství nebo Dominik Feri a jeho twitterový, jeho instagramový účet je vlastně zdrojem zpravodajství. A to co pro ně je velmi obtížně zpracovatelný, jsou ty tradiční formáty. A když dělali ve Velké Británii výzkum, tak se tam ukázalo ještě další aspekty, které já si myslím trošku, že v Čechách jsou taky, ale chybí nám k tomu jako data. Ukázalo se, že ta generace, dejme tomu těch 25 let, je generace, která také si stěžuje na to, že ty formáty v tradičních médiích nejsou inovativní, že si, že je nutí vlastně k tomu zastaralýmu, z jejich pohledu zastaralému způsobu četby od shora dolů. Což se dá řešit, to je jako technický problém. Ale taky si stěžují na to, že reflektují témata, která jsou pro ně důležitá jo. Protože vlastně tohle ta generace je daleko globálnější, než jsme byli my předchozí. Mám mnohem větší dostupnost informací ze světa. Pro ní skutečně to, co se děje v New Yorku, je za rohem jo. Má daleko silnější vazbu k tématům, jako je klimatická změna, nebo LGBT komunity. A to jsou témata, která nějakým způsobem zase nerezonují silně v tom prostředí současném. Má taky svojí specifickou kulturu. My máme všichni pocitu Vladimíre, že jsme jako věčně mladí, a to co posloucháme, je super. Ale pak se člověk zamyslí, když si pouští ty /nesrozumitelné/, že ono je to tak už 30 let starý jo. To znamená kulturně se to odlišuje. A mají i věci typu sportu jo. Pro většinu posluchačů je představa, že někdo kouká na to, jak někdo jinej hraje počítačovou hru, naprosto bizarní. Ale pro tuhle tu generaci je to standardní součást kultury a ten takzvaný esport, jenom na vysvětlenou, míní se tím opravdu jako profesionální hraní počítačových her, jako sportovní disciplína, tak je naprosto zásadní. A myslím si, že je to dobře vidět na tom trendu, který se povedl před časem Prima Cool jo. Která byla schopná vlastně jako jedno z mála českých médií nebo kanálů vlastně naskočit na tuhle tu notu a oslovit aspoň tuhle tu část. Já myslím, že se tam skutečně dostáváme do jako generační propasti a bude to skutečně změna generační. Myslím si, že ty předchozí byly spíš malinký. Tenhle ten, tahle propast bude velká.

Vladimír KROC, moderátor
Mírně roste důvěra v nové tituly. Čím to je?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já si myslím, že je to svým způsobem dáno tou, tou, tím trhem, kdy ty nové tituly mají jako tendenci samozřejmě se vymezit vůči, vůči těm zaběhlým titulům. Takže volí ty témata jinak. Samozřejmě jako to co můžou přinýst na to, že se pokoušejí odvádět kvalitnější práci jo. Čili myslím si a třetí věc je samozřejmě po nějaké době člověk chce něco novýho jo. To znamená, myslím si, že tam je tahle ta, tahle ta, tohle to hraje svoji roli a nutno podotknout, že podle toho reportu Digital News report mírně vzrostla důvěra v média u nás obecně. Jo, to, znamená, to znamená, je to, je to docela dobrá zpráva. Ale byl bych velmi opatrný v hodnocení toho, jestli to vydrží. No a u těch nových titulů, ty nové tituly většinou vznikají z pocitu, že na tom trhu něco chybí. A pokud se jim podaří jako to tam doplnit a přesvědčit dostatek lidí, aby je buďto kupovali u těch placených titulů anebo, aby, aby se tam vraceli. Tak je to dobrá zpráva.

Vladimír KROC, moderátor
Co je to převyprávěné zpravodajství?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já jsem na konferenci mluvil o takovým zvláštním fenoménu serverů, které nejsou v Čechách moc vidět běžným konzumentem médií jako, jako je třeba přehledně 24. Což je, což jsou weby, který vlastně fungují tak, že přečtou spousty článků někde jinde a potom napíšou článek, který vlastně referuje o tom, o čem referovaly ty články. A tím vlastně úplně jako zmizí ta novinářská práce. Tohle je fenomén, který vlastně existuje díky internetu jo. Protože v té, v tom /nesrozumitelné/ období by se tohle to nemohlo, nemohlo podařit. Zároveň je to fenomén, který já považuju vlastně za špatný. Proč? No, ono se říká, že zprávy jsou jako zadarmo na webu a všechno je jako zadarmo. Ale ono ve skutečnosti za něj platíme pozorností. A když vlastně máme web, který de facto žije z toho, že převypráví práci někoho jinýho a ukradnu jim tu pozornost k sobě, no tak potom vlastně o ní přišel ten server, který tu práci odvedl jo. Vlastně tyhle ty servery svým způsobem jako parazitují na tom obsahu. A my se často rozčilujeme nad Googlem a jeho, jeho agregátory zpráv a podobně. Ale tohle to je vlastně to samý v bledě modrým. Čili ty servery jsou velmi populární. Nutno říct, že možná pro ty zase mainstreamový servery nebo pro ty ostatní servery, to nejsou jenom mainstreamový. Tyhle ty servery říkají pozor, je tady možná zájem o nějakou formu zpravodajství, která bude jako o něco přístupnější, než to co děláte jo. Ale na druhou stranu nemělo by to asi takhle úplně fungovat.

Vladimír KROC, moderátor
Dá se říct, že bez placeného obsahu se dnes asi neobejdeme. To je asi jisté, ale kdo má tedy šanci obstát v tom boji o pozornost?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já si nejsem jistej, jestli platí to, že se bez ní neobejdeme. Nebo respektive takhle, neexistuje bezplatný obsah. Nic takového není jo. Buďto platíte tomu serveru peníze nebo jste obsypání reklamou a čas od času někdo z těch lidí na ni klikne a vydělá tomu serveru peníze. To znamená jako bezplatný obsah neexistuje. Dokonce i veřejnoprávní média nejsou bezplatný obsah. Platíme si koncesionářské poplatky. Takže neexistuje nic takového. Já mám pocit, že se na to často zapomíná. No a teďka k tomu čas, my jsme, my jsme před lety začali silně propagovat a jsem rád, že jako vlastně ta situace dneska v Čechách po těch letech je docela dobrá. Placený obsah proč? Protože vlastně placený obsah je to, co dobře ukazuje, do jaký míry ty informace co to médium přináší, je tak hodnotný, že si ty lidi za to jsou ochotný zaplatit. To znamená, je to dobrý ukazatel toho. Ona druhá věc vždycky jsme za média platili, i noviny jsme si kupovali. Jo, jako to, co se odehrálo v poslední 20 let na českým trhu, je anomálie. To není pravidlo jo. Ale myslím si, že nakonec dojde k nějakýmu ustálení. Vidíme to ostatně na Slovensku, který je v tomto napřed. A myslím si, že to bude tak, že prostě tady zůstane pár velkých serverů typu Seznam Zprávy, které deklarují, že do placeného obsahu nejdou a veřejnoprávní média samozřejmě a pak jako ostatní, kteří do nich půjdu. Co je zajímavé, je, že do toho placeného obsahu, o to může způsobit překvapit, ale já si myslím, že je to naprosto logické. Nejdou jenom ty servery, dejme tomu, které považujeme za mainstreamové. Ale s různými formami placenému obsahu zacházejí i jiné servery. Parlamentní listy teď zavedly před časem premiéovou sekci. A dokonce i konspirační server /nesrozumitelné/ 24 zavádí prémiovou sekci. Vidíme, že vlastně ty lidi si o ty peníze jako říká a doufají, že se najdou lidi, který jsou ochotný za to platit. A taky vidíme velkou tendenci hlavně těch menších hráčů, si říct, říct o peníze dobrovolný jo po vzoru Guardianu, který, který vlastně vyzývá permanentně lidi k příspěvkům. Tak dneska vidíme celou řadu serverů, který si říkají o příspěvky. Čili myslím si, že česká média se učí pomalu říkat si o peníze.

Vladimír KROC, moderátor
O výsledcích čtvrtého ročníku Novinářského fóra mluvíme s mediálním analytikem Josefem Šlerkou. Mění se postavení novinářů ve společnosti?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
No, to je hezká otázka. Čeští novináři rozhodně se stali nasvícenou částí vlastně politickýho boje. Politici si vlastně navykli na tu rétoriku, že novinář je něco jako jejich spolupartner v tý politice. V tom smyslu, že je vlastně sám politikem a sám se snaží ty věci ovlivňovat. Takže mají tendenci převádět řadu kauz do osobní roviny jo. A operovat s takovýma různýma, a pak mě žalujte nebo obráceně, já vás budu žalovat jo. A v tomhle ohledu ta situace je rozhodně jako jiná, než kdybysme se vrátili třeba 15 let zpátky. A myslím si, že ale novináři taky sami dneska mnohem víc jsou ochotni jít do vzájemné kritiky jo. A myslím si, že je to dobře. Máme tady velkou kauzu údajného výměny Sputniků za kauzu Vrbětice, kterou přinese Janek Kroupa. A viděli jsme na ní, že to skutečně vzbudilo debatu mezi novináři. Že skutečně to provedení bylo pro některé z nich natolik jako v rozporu, dejme tomu s novinářskými standardy, že veřejně vystoupili a začali se hájit. A ten důvod je zajímavej proč. Bylo to proto, že oni říkali, pokud zpochybníme důvěryhodnost v investigativní novinařinu, tak jí zpochybníme napříč všech. To není o Janku Kroupovi, to je o nás. Tohle to je obrovskej posun, za kterej já jsem moc rád.

Vladimír KROC, moderátor
A souvisí s tím třeba větší zájem o sdružování novinářů v těch profesních organizací?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já myslím, že tam to začíná pomalu růst jo. Protože vlastně na té konferenci mluvili lidé ze začínající asociace regionálních novinářů. Připomínám ve světě je běžný, že když jsou dvě novinářské organizace regionální a celostátní, což je dobrá zpráva rozhodně. Funguje tady /nesrozumitelné/ český tiskový výbor, pobočka celosvětové organizace. Mám pocit, že se probouzí i syndikát novinářů a přál bych mu, aby se probouzel rychle. Protože si myslím, že ta situace bude, bude zlá obzvlášť před volbami. Takže tohle si myslím, že je fajn. Na druhou stranu ještě pořád nejsme na běžném standardu organizovanosti novinářů, jako to vidíme na západě.

Vladimír KROC, moderátor
Jak si v dnešní době stojí regionální média?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Máme na jedné straně regionální média, jako je Vltava, Labe, Press, což jsou velké silné domy, kteří, které jsou zvyklé manažovat vlastně ten velký prostor. Já jsem strašně rád, že jako tyhle média tady existujou. Ale my jsme se na konferenci víc koukali na takový ty opravdu lokální média. To znamená média, který mají třeba jednoho člověka a pořád vychází v papíru. Pořád máme tituly, které, který vycházejí jako tištěný tituly. Dělají je dva lidi, tu okresní titulů, městský titul a tam vidíme, že dochází, a to byla pro mě asi největší překvapivá věc, že v tomhle tom /nesrozumitelné/ segmentu těch malých médií musí dojít ke generační obměně nebo ty média zaniknou, protože odejdou do důchodu, ty co je dělají. A bylo by hrozná škoda, kdyby tyhle ty lokální média zanikly, protože pak už by zbyly jenom ty radniční listy a o těch radničních listech všichni víme, že jsou listem tý radnice, nikoliv platformou pro to, aby se v nich diskutovalo a aby se poukazovalo na to, co v těch místech nefunguje. Čili kupujte lokální média.

Vladimír KROC, moderátor
Poslední otázka v poslední minutě. Z masového šíření dezinformací má obavy víc než půlka dospělé internetové populace. Má smysl s dezinformační weby nějak bojovat?

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Má smysl mluvit o tom, co jsou dezinformace. Má smysl o tom mluvit už jenom proto, aby lidi věděli a mohli se dohledat jako ty informace líp. Takže smysl to určitě má. To číslo je vysoký, ale na druhou stranu ukazuje na to, že v tý společnosti je povědomí o tom, že je to problém.

Vladimír KROC, moderátor
To byl mediální analytik Josef Šlerka, než se rozloučíme, vypadá to, že o prázdninách nás asi takzvaná okurková sezóna. Já už vlastně nevím, proč se tomu taky říkalo nečeká.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Já myslím, že ne. Já myslím, že nás čekají 3 měsíce kulturní války a nebude to hezkej pohled.

Vladimír KROC, moderátor
Ani poslech možná, ale doufám, že nás jste si poslechli rádi. Takže ještě jednou děkuju. Přeju krásné, budou-li prázdniny.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Úžasné budou.

Vladimír KROC, moderátor
Mějte se hezky, na shledanou.

Josef ŠLERKA, vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova
Děkuju za pozvání, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
A také příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc, na slyšenou.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.