Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka – 10. ledna 2020

10. leden 2020

Hostem byl mediální analytik  Josef Šlerka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem v pořadu Jak to vidí je Josef Šlerka, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Já Vás vítám. Dobrý den.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Připomeneme například jednoho z nejvýznamnějších českých dramatiků a spisovatelů, probereme například zavádějící upravený obsah na internetu, i jednu staženou satiru. Příjemný poslech. Před 130 lety se narodil Karel Čapek, spisovatel, jeden z nejvýznamnějších českých dramatiků, psal divadelní hry, romány, povídky, i krátké novinové sloupky a fejetony. Byl také nadšený zahrádkář a cestovatel. Jeho kniha Myšlenky, jsou aktuální dodnes. Čím vlastně?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já mám postavu Karla Čapka nesmírně rád, a možná asi jinak, nebo pro jiný věci, než je to běžné, já si myslím, že jako spisovatel byl takový poměrně tézovitý, ale myslím si, že právě ty jeho sloupky, fejetony, a nefilozofický zamyšlení, které jsou někde na pomezí novinových textů a dejme tomu fejetonů, a skutečně jako analýz, jsou jeden z nejzajímavějších pokladů toho českýho meziválečnýho myšlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A čím Vás nejvíce zaujal?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak. Karel Čapek bývá často označovaný za pragmatika a relativistu. To si vysloužil tím, že za prvé napsal tuším, svoji diplomovou práci, na téma amerického pragmatismu na univerzitě, a tím, že vlastně v těch svých textech se zabývá tím, jak lidé různě můžou vidět tu samou situaci, aniž by je nutně musel zesměšnit. Vypadá to strašně zvláštně, zvlášť, když se podíváme na ty romány, jako byla Továrna na absolutno, která je vlastně poměrně geniální břitkou satirou toho, co se dělo v meziválečném Československu, a zároveň, při tý svý aktuálnosti, takové té novinářské, je filozofickým zamyšlením vlastně o setkání s tím, jak vypadá setkání s absolutnem. Ale i tam vidíme ten konflikt toho, že se pouze vyvolá ten pocit toho náboženského šílení, ale u každého se projeví úplně jinak, a skončí válkou. Ale to, kde to formuluje daleko přesněji, jsou jeho texty o hodnotách. On říká, že vlastně největší tragédií moderní doby je, že neuznáváme to, že ty hodnoty toho druhého, za které se bere, jsou pro něj životně důležité, že je srážíme, zesměšňujeme. A tím vlastně srážíme a zesměšňujeme toho člověka, a že ta moderní doba je tragická v tom, že se v ní střetávají ty velké ideje, skutečně v konfliktu, kterej je existenciální, a že musíme vlastně nějakým způsobem, když s tím druhým jdeme do toho střetu, té hodnoty, tohleto mít na paměti, že je to pro něj opravdu důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se, pane Šlerko, podle Vás chováme v dnešní společnosti? Když jdeme do střetu s někým jiným? Co by jste označil za v uvozovkách, nebo bez nich, tragédii dnešní doby?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si myslím že, já si to zjednoduším a zúžím to na tu politickou scénu, v širším slova smyslu, protože přece jenom, ta otázka je dost široká, ale my dnes hlavně odmítáme akceptovat to, že ten druhý má nějaké svoje opravdu jako osobní důvody, které se ho dotýkají, proč si myslí to, co si myslí, že v jádru vlastně jakoby se snažíme říct, že ten, kdo má jiný názor a jiné hodnoty než my, tak je buďto hloupý nebo nemá pravdu, a naprosto odmítáme přemýšlet nad tím, jaká je ta situace jeho, ve které to, co prosazuje, považuje za dobré. My máme v moderním myšlení princip tzv. hermeneutiky, když zavedl Hans Gadamer, která říká, když to zjednoduším, že jestli chcete pochopit větu, tak musíte najít otázku, na kterou ta věta byla odpovědí. Ale to samé platí i v té oblasti hodnot, jestli chcete pochopit ty hodnoty, které často se Vám nelíbí, a musíte nejdřív najít ty otázky, na které ty hodnoty odpovídají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bylo to jiné za doby Karla Čapka?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Vůbec ne. Kdyby to bylo jiné, tak Karel Čapek nepíše ty texty. Naopak, ta četba textu tehdejších, je v tomhle smyslu takovou, takovým zvláštním zrcadlem té dnešní společnosti, Karel Čapek, v mnoha ohledech se vyjadřoval k tématům, která, my tady občas řešíme problémy mediálních studií a dotýkáme se i vědy, najdete mezi nimi kupříkladu obrovský text o tom, že se musí věda naučit mluvit srozumitelným jazykem pro lidi, protože pokud se to nenaučí, tak se od lidí odtrhne, lidi nebudou mít důvod se jí vůbec zabývat a platit, čili najdete tam myšlenky, které se dneska znovu a znovu vrací. Ta situace nebyla v žádném případě lepší, my máme trošku tendenci si tu dobu idealizovat. A Karel Čapek právě je nepříjemný myslitel v tom ohledu, že u něj málokdy najdeme nějaká radikální, nějaké radikální výkřiky, jak se má věc vyřešit, ale najdeme u něj spoustu ostnů, kterým bodá do všech stran, do všech protivníků, a v tomhle je pořád pozoruhodný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Souvisí možná ten postoj mnohých, že ten jiný názor, buď nechce přijmout, nebo jak jste říkal, třeba je tam tendence někoho i zesměšnit, za to, že si myslí něco, co si myslíme my, možná souvisí to s neschopností se vyjádřit? Formulovat ten svůj názor? Možná ho vyargumentovat? Proč si myslí právě to, či ono?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já myslím, že v tomhle ohledu chybí v Čechách určitá kultura diskuse. Když se podíváte, hlavně do těch západních zemích anglosaského střihu, tak tam jsou pěstovány ty nejrůznější diskusní kluby, když se podíváte do Francie, tak tam je rétorika sama předmětem zbožštění takřka, můžeme si myslet o francouzských politicích cokoliv, ale jejich rétorické výkony jsou násobně lepší než výkony politiků v okolních zemích, a myslím si, že u nás ta kultivace té diskuse je velmi nízká, na druhou stranu, my taky pro to moc neděláme, aby byla lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo by ji měl kultivovat, tu debatu?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
No já myslím, že hlavně její účastníci, ti politici. Druhá věc je, že vlastně nástup těch moderních technologií taky začíná preferovat jiný způsob vlastně myšlení. Ta preference té obrazivosti, na jedné straně, to, že ta nejmladší generace dneska vlastně velkou část té komunikace tráví v tom, co by ty, jako sémiotik bych označil za nějaký konotativní prostor, to jsou ty animované gify, které si posílají, různé emotikony, to znamená kde není žádná věc, ke které přímo odkazují, ale spíš určitý pocit, odkaz na něco, tak to asi v jazykové kvalitě argumentace moc nepřispívá, a na druhé straně, teďka vyšla velká studie, tuším, že v Nature, omlouvám se, kdybych citoval špatně, která na druhou stranu zase ukazuje, že nadměrná konzumace televize, ta pasivní, u lidí, hlavně u starších lidí, vede k tomu, že se jim zhoršuje slovní zásoba, a vede k tomu, že se jim zhoršuje vlastně schopnost vyjadřovat se, a zplošťuje se jejich svět. Čili my si jako ještě ubližujeme různými způsoby navíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jenom jsem si vzpomněla, že o vánocích už člověk nedostává ani přání, víceméně, ale už jsou takové ty hromadné gify, už ani nikdo nepoužívá slovo, nikdo samozřejmě řečeno v nadsázce.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak já mám pocit, že vánoce je takovej zvláštní Rorschachův test České republiky, protože při míře ateismu v téhleté zemi, se ty vánoce těžko slaví celospolečensky, v tom křesťanským slova smyslu. Zároveň všichni tak nějak v hlavě slyší, jednou v roce na vánoce, strejda housle popadne, a mají pocit, že je to ten výjimečný okamžik, kdy se mají sejít ty rodiny, a mají se dát dárky, a mám pocit, že vlastně jsme trošku jako neurotický z toho, těch vánoc, protože nevíme, co s nima, a snažíme to tak nějak, kdybych se dopustil takového jemného freudismu, zaplácnout návratem do dětství, a nechat se obklopit absurdním množstvím pohádek v televizi, a tvářit se, že venku žádná realita není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vracím se ještě zpět k těm debatám, tehdy ještě, za života Karla Čapka, ve Vinohradské vile se každý pátek scházeli pátečníci, mezi hosty byla i demokratická elita První republiky, ale kromě Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše nebo Ferdinanda Peroutky, také Eduard Bass, Karel Poláček, Vladislav Vančura, navázal vůbec někdo někdy na tuto tradici? V takovém rozsahu?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Přiznám se, že to neumím posoudit, protože existují pokusy v té novodobé historii, myslím těch posledních třicet let, o různé prostory, setkávání, připomínám projekt Lípa, který je v Čechách už přes 20 let, 25 let, ale myslím si, že vlastně v Čechách trošku zmizela ta potřeba vytvořit, ta potřeba toho dosahování konsenzu uvnitř té společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo jinými slovy, jestli by to bylo prospěšné, nebo něco podobného?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já myslím, že by to asi prospěšný bylo, protože ty jména, který jste jmenovala, by politicky taky byly zleva doprava, odshora dolů, od liberálů ke konzervativcům, já myslím, že by to bylo fajn, je otázka, jestli vlastně po tom je poptávka. A druhý problém, malinko mi přijde, my dneska vnímáme tu První republiku, a tu intelektuální elitu, prizmatem toho, co přežilo, to znamená toho, o čem se dneska učíme a víme, že to jako existuje. A když jdete zpátky do těch dějin, a podíváte se na intelektuály, kteří dneska nejsou už zmiňovaní, tak by jste zjistili, že ta scéna byla mnohem jako pestřejší, a vlastně to, čemu říkáme elita, je to, co jsme si jako elitu nakonec zvolili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký je vůbec v současnosti vztah politiků a intelektuálů? Když navíc jste řekl, pane Šlerko, že ty intelektuály až příliš tolik nevidíme.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si myslím, že politici instinktivně cítí, že by měli nějakým způsobem vlastně se obklopovat i jinými lidmi než jsou marketéři a ideologové. Nejsem si jist, nakolik v té české intelektuální elitě dneska nepřevažuje, z pozice toho, že za prvé, politika je svinstvo, takže se s ní nebudeme špinit, a byť existujou zvláštní výjimky, jako je Václav Bělohradský, který zvládl být řečníkem na sjezdu nebo na politických projevech na tolika stran, že je to až obdivuhodné, přičemž si pořád myslím, že to dělá hlavně proto, že má pocit, že to může ovlivnit. A druhá věc je, že mám pocit, že intelektuálové v naší zemi vlastně nejsou, nevědí, co dělat s tou rolí intelektuála v té společnosti, že vlastně málo vstupují do veřejného prostoru, mají pocit, že intelektuál je urážka, mají pocit, že vlastně by měli být nějakým undergroundem v té společnosti, a já si myslím, že je to škoda, ale s tím asi my dva, takhle u stolu, nic neuděláme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A propo, rétorické výkony, jak hodnotíte několik projevů politiků na přelomu starého a nového roku? Jaký je vůbec význam takových televizních poselství?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
No já si vlastně stále kladu otázku, proč jsme měli čtyři televizní poselství, a připomíná mi to, když by jsme se furt drželi někde u té První republiky, tak mi to připomíná scénu z nějakého parodického filmu z První republiky o tom, že když má starosta, tak musí mít jako místostarosta, a když má místostarosta, tak musí mít policejní rada, a když má policejní rada, tak musí mít pan farář, aby celá vesnice byla spokojená. Na druhou stranu, vlastně si umím představit, že projev právě Andreje Babiše byl postaven tak, protože vlastně poslední, že se uměl vlastně výrazně odlišit od toho zbytku. My, dneska takřka podvědomě očekáváme od politického projevu tohoto typu, když se mluví k národu, tak očekáváme, že budeme varováni před něčím, že budeme přesvědčováni, že něco ubývá a tak dále, Andrej Babiš to vlastně postavil celý, nebo z velký části, na tom pozitivní misi. To, že tím slovníkem a tou rétorikou to připomínalo vrcholné 80. léta, to je jiná věc, ale myslím si, že na řadu lidí působila ta pozitivní nota velmi dobře. Co mi přišlo malinko absurdní, je slyšet o tom, jak ubývá svoboda slova ve veřejnoprávné, jednoho z ústavních činitelů ve veřejnoprávním médiu v hlavním čase.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To byl Jaroslav Kubera.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Ano, to byl Jaroslav Kubera, ale tam jsem vlastně asi pochopil úplně nejmíň, proč tam byla taková tužba promluvit. Vlastně mi to skoro přišlo, že se ti politici špičkují mezi sebou, místo toho, aby povzbuzovali ten, tu zemi nebo ten národ, k nějakému dalšímu činění se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká semiotik, Josef Šlerka. Uplynulo pět let od atentátu na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo. Teroristický útok si tehdy vyžádal 12 obětí a 10 zraněných. Dva dny po útoku policie útočníky obklíčila v tiskárně severně od metropole a zastřelila. Týdeník se rozhodl připomenout toto smutné výročí speciálním vydáním pod názvem Nové cenzury, nové diktatury? Věnuje se svobodě projevu, zejména ve spojitosti se sociálními sítěmi. Proměnil se nějak přinejmenším tedy, tento francouzský časopis a žurnalistika, ve Francii? Pane Šlerku, podle Vás?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Pokud se nepletu, tak začala vycházet německá mutace Charlie Hebdo, a neumím posoudit, do jaké míry se proměnil, a vlastně mi přijde, že kdyby čeští čtenáři někdy dostali do rukou nějaké číslo Charlie Hebdo, tak by byli velmi šokováni způsobem a tvrdostí humoru na jedné straně, vůči kterým je Česká soda čajíček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
A na druhé straně by byli asi dost šokováni politickou orientací autorů Charlie Hebdo, což jsou všechno více-méně komunisté. A neříkám to proto, že bych to chtěl shazovat, říkám to proto, že když říkají svobodu slova, tak tím myslí jako velmi, velmi odlišnou pozici než jaká zazněla kolem. A já jsem nesmírně rád, že Charlie Hebdo dál vychází, a jsem nesmírně rád, že vlastně to nevedlo k tomu, že by byl nějaký ústup. Já si pamatuji před třema rokama, ten život těch redaktorů, kteří zbyli, je dneska strašidelný, já si pamatuji, že jsem před třema rokama byl ve Vídni na konferenci novinářské, kde byl redaktor z Charlie Hebdo, který přežil, z té redakce, který byl permanentně obklopen osmi policisty, kteří mu dělali živý štít, i v tom novinářském prostředí, protože prostě ty obavy tam zůstávaly. Zároveň si myslím, že se to Charlie Hebdo stalo symbolem toho, že jde fungovat, nebo že nestačí takovýhle útok na to, aby se něco zastavilo. A ta událost je pořád nesmírně tragická, ale, se omlouvám, že tak dlouho mluvím, je taky zvláštní pro předmět výzkumu. Jedna ze studentek u nás, na studiu nových médií na Filozofické fakultě, dělala výzkum toho, jak se měnila ta vizuální podoba toho místa, ještě připomínám, tam byl útok, a teď zase zkazím jméno, Bataclanu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Klub, hudební klub.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Klub Bataclan, že jo, čili tam byly ty útoky dva, relativně blízko sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také na košér prodejnu.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Ona se vlastně zabývala tím, jak dlouho trvalo na Instagramu, než se přestaly fotit ta místa, jako připomínková místa těch útoků. A trvalo to 6-9 měsíců, a už jsou to zase místa, který jsou spojený s tou zábavou, takže to ukazuje také to, že ta historická paměť je vlastně dost krátká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Německá veřejnoprávní televize vede R2 stáhla video s politickou satirou, ve které dětský sbor parodoval oblíbenou dětskou písničku, ve volném překladu Moje babička jezdí v kurníku na motorce. Sbor zpíval, v té inovované verzi, například Moje babička jede SUV k lékaři, přičemž u toho předjíždí dva dědečky s chodítky, pak jsou tam i šťavnatější, jadrnější pasáže, když to trošku zmírním, typu, cituji: "Moje babička je staré ekologické prasátko," a podobně, televize video stáhla, editoři prý chtěli využít satiru k řešení mezigeneračního konfliktu, zejména v otázce klimatu a životního prostředí, ale ty reakce na sociálních sítích byly hodně rozporuplné.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Strašně jemně řečeno rozporuplné. Myslím, že to velmi solidně rozdělilo ty společnosti. Tam je myslím několik věcí, které je zapotřebí říct, v tomhle kontextu, první věc je, kontext německé politické satiry, to je veřejnoprávních médií, když se podíváme na ZDF a CDF, a Jana Bidrmana a jeho pořad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jeho satira třeba na tureckého prezidenta.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Jsou neuvěřitelný tvrdý a nevybíravý, a politicky velmi jednoznačně orientovaný. To je zapotřebí pořád mít na paměti, že tyhlety typy satirických pořadů, nejsou takový, že tam neplatí to, že máme pět minut humoru pro Židy a pět minut humoru pro Hitlera. Tam je autorsky cítit jako jednoznačný názor, který tam je, a často jsou v pozicích, který si myslím, že kdyby proběhly takhle v českých médiích, tak z toho budou polízanice. To je první věc. Druhá věc, myslím si, že vlastně to dobře zase ukázalo to, jak se mnozí vztekají, když se objeví satira, která třeba paroduje islámský svět, a jsou tím dotčeni, tak pak na druhé straně tleskají babičce na motorce, a obráceně, ti, co vlastně volali po tom, jak je to urážlivý, tak vlastně u těch karikatur, islám ukazovali, jak potřebujeme strašně svobodu slova. Já nemám problém ani s jedním, ani s druhým, protože mě spíš zajímá, jestli ta satira byla dobrá nebo nebyla. A řada těch satir dobrá je, a řada není. Tady v tom případě si myslím, že já bych asi ten slovník volil jinak, na druhou stranu, úplně mám pocit, že německý humor je v mnoha ohledech poněkud obhroublejší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Společnost Facebook hodlá ze své stejnojmenné sítě smazat manipulativní podvodné videa, která vznikla metodou deepfake. O co přesně jde, pane Šlerko?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Nejdřív k tomu fenomenu těch deepfake, protože by bylo fajn, aby posluchači věděli, o co jde. Zjednodušeně řečeno, když chcete dneska udělat nějakou montáž ve videu, tak máte celou řadu standardních prostředků, od různých studiových programů, střihů a podobně. V posledních letech se čím dál tím častěji objevují vlastně systémy, které využívají umělou inteligenci a neuronové sítě, a podobné techniky k tomu, aby prostě na základě parametrů, které jim dáte, generovali ty videa podle těch požadavků. V praxi ten velmi známý případ je to, že vezmete videa s Markem Zuckerbergem, majitelem, zakladatelem Facebooku, a natrénujete tu síť na jeho pohyby, na jeho pohyby úst, na jeho hlas, na jeho zvuk, a potom vsunete úplně jiný text, který ten Mark Zuckerberg neřekl, do toho videa tak, že ten počítač vygeneruje ten obraz tak kvalitně, že skutečně vidíte Marka Zuckerberga, že to říká. A je to vlastně velmi, velmi pokročilá forma falzifikace obrazu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze to vůbec rozeznat? Když je to tak sofistikované?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si myslím, že budou vznikat, a to je, tím se vracíme zpátky k té iniciační otázce toho Facebooku, vznikají a budou vznikat zase techniky, které se budou tuhletu manipulaci snažit rozeznat, právě Facebook, který je pod ostrou palbou toho, že se na něm objevuje kontent, který jako manipuluje s celými volbami, tak je pod ostrou kritikou, a má vlastně, a vyhlásil na to tzv. challenge pro ty, co najdou techniky, jakým způsobem takovéhle video poznat, že bylo takhle vytvořené. Nemá cenu asi chodit do technického detailu, ale ve finále to nějakým způsobem zase jde, a na té druhé straně to zase vyvolá jako nové techniky, které to budou snažit se překonat. Ale Facebook nechce být vlastně v pozici platformy, která šíří tuhletu úplně vyprefabrikovanou realitu. Ale zajímavé je, že v tom okamžiku, když ohlásil vlastně, že tyhlety videa bude mazat, tak znovu zdůraznil, že se to netýká satirických videí třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A prý se to také nebude týkat jednodušších forem manipulace.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Pokud máte, ten rozdíl, my už jsme se k tomu vraceli opakovaně, pokud máte klíč k té interpretaci, to znamená pokud víte, že je to jako satira, nebo že je to sestříhaný, tak to není nebezpečný. Na sestříhaných videích typu Donald Trump 52x popátáhl nosem, víte, že to je vtip, tam nepotřebujete, aby to bylo zakázaný, protože ta věc vám nelže. To, co se snaží Facebook udělat, je zabránit těm vysloveně lživým videím, to znamená těm, které úmyslně se tváří, že jsou pravda, a nedávají vám šanci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak to vnímat v tom kontextu, že prý jen čtvrtina lidí přijímá zprávy z víc než jednoho zdroje?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Já si myslím, že nás, tak jako už asi všichni víme, že co je napsaný, nemusí být pravda, a je zapotřebí, při čtení toho textu, zapojit i jiné schopnosti než čtení, tak stejně tak se naučíme pochopit, že ne všechno, co vidíme jako obraz, se skutečně stalo, a budeme, musíme se stát jako nově gramotnými.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte, že roste ta tzv. mediální gramotnost? Nebo internetová gramotnost?

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Tak já si myslím, že rozhodně roste, protože před pár lety tady vůbec nebyla. A tím mám na mysli celý ten svět toho internetovými prostředí, že by mohla být vyšší, to je samozřejmě pravda, ale ona nemá kam klesat, protože to je fenomén, který přišel před pár lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání semiotik Josef Šlerka. Já Vám děkuji a přeji hezký den.

Josef ŠLERKA, ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky:
Děkuji, hezký den přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser