Přepis: Jak to vidí Josef Formánek – 25. srpna

25. srpen 2015

Hostem byl cestovatel a spisovatel Josef Formánek.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak v dnešním cestovatelském Jak to vidí dlouho očekávaný host. Vydáme se do Indonésie, na ostrov Siberut, ovšem nejen tam. Můj dnešní host procestoval jako reportér více než třicet zemí na různých kontinentech, a jak sám říká, musel procestovat celý svět, aby ho nakonec našel sám v sobě. Mým hostem je spisovatel, autor bestsellerů Prsatý muž a zloděj příběhu či Mluviti pravdu a dalších knih cestovatel Josef Formánek. Vítejte.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak vy a vaše cestování je spjato především s ostrovem Siberut, tam jsem byl několikrát a také ty vaše návštěvy měly vždy jinou zkušenost. Naposled jste se vrátil před měsícem. Jak to tam vypadalo?

Čtěte také

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Před měsícem. Já jsem se hrozně bál toho, že tam přijedu a pad na mě zase chandra, když jsem poprvý viděl ty silnice, který jsou vybouraný v pralese, po kterých tam vtrhli, vtrhla civilizace, státní správa, obchodníci, těžaři dřeva, tak jsem se bál, že budu zklamanej, ale protože jsem tam jel poprvý jako průvodce v pralese a vzal jsem tam poprvý svoji dceru, tak jsem se na to najednou díval jejich očima. A dcera mně říkala, "jé, to je prostě nádhera ten, ten tropickej prales." Byla úplně unešená. A já jsem se na to začal koukat jejíma očima, jako když to vidím poprvý.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale vy máte právě tu zkušenost z toho, kdy tam ještě žádné jaksi těžařské společnosti nepůsobily. Byl jste tam opravdu v nějakém ztraceném ráji, to jste popsal v Prsatém muži a zloději příběhů. A pak jste popsal to svoje rozčarování v Synu větru a zloději příběhů. To byla ta vaše druhá cesta. Takže z toho rozčarování...

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Ne, to už byla čtvrtá cesta.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tedy, ale knížka tedy druhá ze Siberutu.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Jasně, jasně, druhá knížka.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A takže to už jste se potom z toho vyléčil teď z toho rozčarování.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Vyléčil jsem se tím, že i ty ostatní lidi prostě z toho byli nadšený, říkali mně, že si připadají jak v nějakým cestovatelským dokumentu, že a i když viděli ty lidi z doby kamenný, který dneska už mají trička, tak stejně jako já cejtili, že to tričko nesmaže tu tisíciletou zkušenost jejich rodu, jak, jak lovit zvířata, jak najít vodu v džungli, jak přežít prostě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslet si, že nesmaže tu zkušenost, ani když jste třeba popisoval, jak Mentawajci fotí mobilem a tak dále, dívají se na kolumbijské telenovely. Tak ... už jste to vzal na milost.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Prostě jsem to vzal, jakože svět se mění a teďka takovejhle je a člověk by se měl ne vracet do minulosti, ale prostě reflektovat to, co jeho oči viděj teď a tady.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, připomeňte ale ty svoje zážitky třeba právě, které popisujete v Prsatém muži a zloději příběhů, kdy jste se sžil s domorodci, s Mentawajci. Jak to, že vás tak vlastně vzali mezi sebe, dokonce vás nechali podstupovat zkoušku šamana.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
No, bylo to asi tím, že je mile překvapilo, že na ně nějakej evidentní cizinec zkouší mluvit jejich řečí. A pak si myslím, že prostě jsem se nechoval asi arogantně, choval jsem se pokorně. Když přijdu do cizího prostředí, nejdřív se rozhlídnu a první navazuju kontakt s dětma, a teprve když máte úspěch u dětí u tady těch přírodních národů, že i to dítě, který jako má jako respekt, když ze začátku okolo vás chodí, si s váma začne hrát, tak i ty dospělí vás začnou brát jako vážnějc, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jste podstupoval při zkoušce šamanství a proč to pak nedopadlo?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Zaprvý jsem se učil šamanský písně a šamanský tance, léčivý rostliny, který, který každej kouzelník musí znát. A potom jsem podstoupil zkoušku, kdy máte bejt tři, tři noci a tři dny sám se sebou v pralese nahatej bez vody a bez pití a až do toho, do tý doby, než máte halucinace a v který máte vidění a vy musíte tomu kouzelníkovi, co je vaším průvodcem, říct, co jste měl za vidění. No, a já jsem měl vidění, že nebo slyšel jsem hlas, který mně mentawajsky říká, že tvoje cesta není cesta šamana. Takže jsem si prostě řek, zkusil jsem to, udělal jsem pro to všechno, ale není mně to dáno, nebude, není mně to souzeno, nebudu to lámat přes koleno, a tak jsem tu informaci přijal. Vůbec jako si myslím, že jsem jinej, než jsem bejval před iks lety, kdy jsem dělal ještě magazín Koktejl, protože jsem musel mít všechno teď hned. A když to nešlo, tak jsem lámal přes koleno a lámal jsem lidi v kole a dneska už ty věci nechávám buď přicházet jako ke mně, a když se neprotínám s tou věcí, tak už prostě zůstávám klidnej, říkám si věci, který mají přijít, přijdou, který nemají přijít, tak nepřijdou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to, nebo to je jedno asi z mouder od tohoto přírodního národa, co jste si přivezl nebo co byste řekl, že jste si vzal za poučení z té vaší cesty od nich, od přírodního národa?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Asi to, asi ta základní fascinace toho, kolik toho, jak málo toho člověk potřebuje k životu. Opravdu když budu žít v pralese, nepotřebuju nic jinýho než bederní zástěrku, luk a šípy a všechno ostatní si můžu vyrobit, vzít si z pralesa a člověk zjistí, že vlastně to, co tady často nakupuje ve všech těch supermarketech, je obrovský bas, kterej k tomu spokojenýmu životu ani nepotřebuje. Ale říkám, že bysme se měli vrátit na stromy, a to, ale že člověk by se mohl jenom zastavit a říct si, že nepotřebuje poslední, poslední nejnovější model mobilu. Takhle, potřebuje ho, pokud chce něco dokazovat ostatním tím mobilem. Pozor, to je můj průkaz, patřím do vyšší společnosti, mám mobil té a té značky. Tak pokud člověk si bude kupovat věci jenom proto, že si s nima chce udělat radost nebo, nebo proto, že prostě ho lákaj technický novinky, tak v pořádku. Ale pokud si někdo někdy možná nakupuje věci, jenom aby ochromil ostatní, tak, tak to je asi špatně. To mi třeba dal Mentawaj, že, že člověk vystačí opravdu s málem. A nejdůležitější věcí na světě je, jestli se vám daří lovit, jak říkají Mentawajci, a jestli je spokojená vaše rodina.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se to dá aplikovat s tím lovem třeba tady u nás?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Můj lov je psát knížky, to znamená, když dopíšu knížku, tak já ulovím jelena a dělám dobře, dobře svoji práci. A viděno očima Mentawajců nic jinýho než, než lov a spokojenost vašich blízkých nemá v životě cenu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaše nejtěžší cesta patrně nevedla asi nikam do pralesa, ale za zdi protialkoholní léčebny v Kosmonosích. O tom jste napsal svoji knížku také Úsměvy smutných mužů. Tak jak dlouho to je, co nepijete?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Už nepiju, nevím to přesně z hlavy, ale asi dva roky to je.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepočítáte to?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Nepočítám to už, no. Přestal jsem to počítat po prvním roce nebo vnímám, že to je asi dva roky, nevím přesně teďka na měsíce, ale...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Patří to mezi jednu z těch nejtěžších cest?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Ještě na ní pořád jsem a budu na ní do konce života, protože já si alkoholickou, nebo závislost na alkoholu představuju jako to, že ve vás jakmile se jednou ve vás probudí ta závislost na alkoholu, takovej ten malinkej dráček, tak on už ve vás navždycky zůstane a každým dalším napitím se ve vás jako zvětšuje. Takže já i když se do konce života nenapiju, tak ho furt budu mít někde v sobě a budu vědět, že čeká jenom na to, až se napiju, aby se mohl zvětšit, takže, takže ten boj je jako a nemám vyhranej a ta cesta není u konce, ale, ale byla to asi jedna z mejch nejtěžších, bylo to jedno z mejch nejtěžších životních období a myslím si, že mně to i hrozně dalo, protože ono to má asi nebo mělo to něco do sebe, protože najednou vás tím, že se dostanete do léčebny, vás to vytrhne z naprosto vašeho přirozenýho prostředí, seberou vám mobilní telefon a vy máte možnost skoro 3,5 měsíce přemejšlet a vlastně vás i ty, i ty psychologové a ty terapeuti nutěj se ohlídnout za svým životem, podívat se na něj a říct, co tam bylo špatnýho, co dobrýho, co nás třeba donutilo pít. A člověk má čas si tři měsíce nerušeně poskládat v hlavě a názory na svůj život, který teďka prožívá, což normálně v běžným životě nemá. Takže já jsem hrozně rád. A jak jste se mě ze začátku nebo před chvílí ptala, kde jsem jakoby získal ten klid nebo že ty věci nechávám přicházet, tak možná i ta léčebna k tomu pomohla, možná i ta abstinence následná prostě, kdy jsem se musel smířit s tou informací od doktorů, že už se v životě nemůžu napít, protože jinak umřu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A neměl jste nějaké kouzlo ze siburetského pralesa, jak zvládat tohoto démona v sobě nebo draka, jak vy říkáte?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že žádný mentawajský kouzlo nemůže alokovat na alkohol, protože Mentawajci alkohol nepijou a účinkuje na ně...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemají démony v sobě jiné třeba?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Mají v sobě démony, jsou to lidi jako my. Lidi z masa a kostí. Já jsem si je při první návštěvě idealizoval romanticky, luky, šípy, čelenky prostě. Ale jsou to lidi jako my. Takže když tam je třeba jedno z velkejch přísnejch tabu makejkej je pangalukat špatně o někom mluvit. Takže jakoby navenek se všichni snažej neprovádět pangalukat a když se sejdou doma o samotě, já jsem tam byl jako cizinec, tak už jsem slyšel, jak to, jak drbou všechny ve vedlejší vesnici. Takže ale prostě to tam potom najednou ta cesta získá další rozměry, že už nevidíte jenom ty etnografický zajímavosti, ale vnímáte je jako lidi se svejma osudama a baví mě sledovat, kdo se jako oženil, kdo s kým chodil, kdo se s kým rozešel tam a je to, to jsou pro mě stejně důležitý informace jako prapůvodní informace o způsobu jejich života.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkal, že jste musel procestovat celý svět, někde jsem to četla, abyste ho objevil sám v sobě. K tomu tedy pomohla i protialkoholní léčebna, jak jste říkal. Jaké je to objevování uvnitř sám sebe?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Hrozně hezký, teďka píšu knížku jednu na chalupě, ztratil jsem tam úplně pojem o čase, popravdě nevím, kolikátýho dneska, jo, vím, kvůli rozhovoru, datum vím, ale jakoby ztrácím často pojem o tom, jestli je pondělí, úterý, sobota, neděle, protože si tak sedím. Je jedno, jaký je den, jaká je hodina. A v podstatě mám na práci jedině to bejt na svý blízký milej a věnovat se psaní. Takže jsem tam tak do toho ponořenej, nikam nespěchám, nikam nemusím. Že jsem se u toho psaní tak zklidnil, že, že prostě nevím proč, nevím, kde se to vzalo, ale prostě objevil jsem v sobě takovej zvláštní klid, kterej jsem nikdy předtím neměl.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem píšete teď? O čem bude vaše další kniha?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Já jsem pověrčivěj, takže se bojím říkat, o čem to bude. Nicméně to bude příběh, kterej se odehrává na několika místech světa zároveň. A původně jsem si myslel, že to bude taková kratší knížka, něco jako třeba Umřel jsem v sobotu. Ale jak jsem ji začal psát, tak ona se začala otevírat jako květ, začala prostě hrozně vonět a já jsem si řekl, že ještě nechci skončit tu knížku při nějakých 150 stranách, a píšu dál. A vypadá, že to bude docela rozsáhlej a velkej román. Samozřejmě jsem zvědavej, co mu řeknou čtenáři, protože to bude úplně něco jinýho, než jsem doposavad psal, a bude to příběh čistě fabulovaný.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to jsem se chtěla zeptat, protože většina těch vašich příběhů je taková, že ten příběh ve své knize musíte nejprve zažít, a to bývá docela sebezničující. Alespoň když si potom člověk přečte vaši knihu. Takže teď to bude něco jiného.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Bude to něco jinýho, i když samozřejmě každej autor promítá do jakýkoliv knížky, kterou píše, sebe, svý zkušenosti, to, co slyšel, a to, co sám zažil.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Píše se lépe bez alkoholu, nebo s alkoholem, protože někdy bývá v tom černém drakovi jaksi skrytá inspirace. Nebylo to tak u vás?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Nedávno mně napsal jeden čtenář, jestliže se snaží psát, jestli bych mu nemohl poradit, jestli mu k tomu alkohol pomůže, tak jsem mu odepsal, že alkohol mu pouze pomůže to oddělit se, odstřihnout se od světa, protože vy u psaní potřebujete jenom tu samotu, ale nejenom samotu fyzickou, ale i duševní. A abyste nemyslel na to, komu máte zavolat, co jste komu slíbil a co budete dělat zejtra, a ten alkohol, když jste se, když jsem se napil, tak mi pomoh jakoby to všecko odrušit. Vnímal jsem jenom sebe a psaní. A když ale najdete jinej způsob, třeba meditaci, jak k tomu tichu v sobě dojít, tak ten alkohol nepotřebujete. A dokonce teďka jsem měl, já nechci se rouhat, ale zaklepu to, ale píše se mně teďka nádherně, asi nejlíp, co se mně kdy psalo. A jako já hrozně rád hraju šachy a jsem jima doslova posedlej, vím, že jsem teďka se svým synovcem hrál 14 utkání za sebou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Stíháte ještě psát už ...

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Tady to bylo celej den a celou noc. Jo, celej den a kousek, kousek noci. Teďka nevím, o čem jsem to vyprávěl ještě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Že velice rád hrajete šachy.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
Jo, šachy. A teďka a do psaní jsem se dřív často musel nutit, jakože to moje práce, sedni si, dneska bys měl zkusit zase psát. A teďka u tady tý knížky poslední se to změnilo, já normálně si jdu sednout ke stolu a už se těším, jak budu hrát ty šachy sám se sebou, jak vlastně posouvám těma figurkama po šachovnici v tý knížce a prostě najednou píšu jinak, než jsem psal. Jsem zvědavej, jaká ta knížka sama bude.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy velmi otevřeně mluvíte právě o té cestě ven ze závislosti. Jak najít tu správnou cestu skončit se závislostí?

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
První asi to nejdůležitější je říct si, přiznat si po pravdě to, co vám všichni říkají ty doktoři, že to pro vás nemusí skončit dobře. A potom jakoby v průběhu tý léčby se rozhodnout, že tam nejsem kvůli tomu, kvůli čemu tam je každej, kvůli blízkým, že vás tam vám řeknou, už se s tebou něco děje, musíš jít do léčebny. A jdou tam prapůvodně kvůli těm, kvůli tý rodině a kvůli těm kamarádům, který tomu druhýmu říkají, hele, už vypadáš nějak divně, dělej se sebou něco. Ale, ale v tý léčebně musí přijmout, že tam šel vlastně kvůli sám sobě, jinak že nepřežije. A teprve když tady to si řekne, že tam jde jenom kvůli sám sobě, protože jinak celej svět může být egal, protože jinak tady nebude prostě, tak to je dobrej začátek, no. A potom prostě já ... mě drželo to, že jsem viděl třeba člověka, kterej umíral v delirium tremens, přežil to nakonec, ale viděl jsem ho, mě tam přivedla sestřička jako odstrašující příklad, řekla mně, ať se jdu podívat, jak můžu dopadnout, tak jsem tam viděl toho připoutanýho chlápka, jak se třese jako zpocená myš a jak tam nadává, jak blouzní v halucinacích.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A to jste popsal v Úsměvech smutných mužů.

Josef FORMÁNEK, cestovatel, spisovatel
--------------------
No.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Počkáme si rádi na vaši další knížku. Takové bylo dnešní Jak to vidí s mým hostem, spisovatelem a cestovatelem Josefem Formánkem. Děkuju, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: kko
Spustit audio