Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 9. ledna

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Dobrý den.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobrý den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes budeme mluvit mimo jiné o doplatku peněz soudcům a státním zástupcům. Tématem bude ale také třeba víkendové referendum na Slovensku. Dobrý den, takže ještě jednou dobrý den, pane doktore. Já se možná zeptám úplně na začátku na váš názor, nebo váš postoj, pocit, který máte z čerstvé zprávy, a totiž to, že v Berlíně budou dnes jednat vysocí diplomaté z Ukrajiny, Ruska, Francie a Německa o možnostech mírového urovnání ukrajinské krize. Myslíte si, že už skutečně by ten vývoj mohl směřovat k nějakému uklidnění?

Čtěte také

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak bylo by to jistě v obecném zájmu. Já samozřejmě, asi ode mě nečekáte nějakou zahraničně-politickou...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ne, to...

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Analýzu, ale obecně asi jako každý člověk si nepřeju, aby se v Evropě válčilo, ať už tomu říkáme krize, nebo, nebo jinak, ale prostě je to v podstatě, má to určité rysy i válečného konfliktu, takže každé jednání, které tohle nějakým způsobem zklidní nebo přiblíží, přiblíží k řešení, je určitě na místě. Já si myslím, že, víte, ono, a jsem rád, že se toho vlastně nakonec ujali evropští představitelé, protože, protože je tady velká odpovědnost za vlastně mírové soužití na celém kontinentu a ono když tam prostě dojde k nějakému porušení pravidel mezinárodního práva a nic se nestane, tak dojde příště k většímu a k většímu a většímu a ono se říká, že člověk je tak silný, za jak silného ho považuje jeho okolí a, a naopak. To znamená, ukazovat slabost, nebo říkat si, no tak měli bychom k tomu něco říct, měli bychom přijmout třeba nějaká opatření, to nejde jenom o, hned o nějaké vojenské prostředky, ale přece ty sankce dokážou být velmi účinné, to si myslím, že je zcela, zcela na místě. Horší je, když to pak, když tohle je třeba poměřovat tím, jestli náhodou těmi sankcemi nebudeme vyvážet my méně paštik nebo taveného sýra nebo já nevím čeho, tam někam, to prostě si myslím, že tady nemá místo. Jsou mnohem důležitější hodnoty, než nějaký, než nějaký obchodní, obchodní zájem v určitém chví..., v určité chvíli.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm. Děkuju. No a teď k tomu dnešnímu možná nejdůležitějšímu tématu. Ministryně spravedlnosti Helena Válková v pátek prezentovala návrh dohody se soudci a státními zástupci, podle které by jim stát měl doplatit 1 miliardu a 200 milionů korun s tím, že oni se dál nebudou o peníze soudit. Mohl byste, pane doktore, ale nejdříve vůbec vysvětlit lidem, jak celá tahle záležitost vznikla, to přece není věc minulého týdne, nebo, nebo několika dnů, to už se táhne delší dobu. Je to tak?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Samozřejmě. To je, to je záležitost opravdu dlouhých roků a ta částka, nebo ty částky, o kterých se hovoří, jistě nám soudcům nepřispívají na dů..., jaksi k naší důvěře nebo k společenské pověsti. Říká se: ti nenažranci chtějí miliardu a teď leckdo to srovnává v s tím, co by se za miliardu dalo kde pořídit. Ten účet je tak vysoký právě proto, že ta záležitost byla dlouho neřešena, ignorována nebo dokonce ještě, ještě hůře. Přesto, že ty věci byly opakovaně posuzovány Ústavním soudem s vcelku jasnými závěry. Další vlády a parlamenty nerespektovaly nálezy Ústavního soudu a znova, znova přijímaly protiústavní zákonnou úpravu. Proto to došlo tak daleko. Ono je to pro velice smutná záležitost, my z toho vůbec nejsme nadšeni, ale zase z druhé strany viděno, každý člověk, který vstoupí do nějakého povolání, tak samozřejmě pracuje za nějaký plat a v případě soudce je rozhodnutí o tom, stát se soudcem, zpravidla je to rozhodnutí na celý život. Člověk vlastně rezignuje na veškeré další možnosti jiných výdělků, přijímá celou řadu sebeomezení a mezi těmi podmínkami je také zákonem, zákonem stanovený plat, který z hlediska nezávislosti soudnictví jako takové, má být garantován, nemá být snižován a tak dále. Tohle všechno bohužel, bohužel se dělo. Jednotlivý soudce ani justice jako celek vlastně nemá žádné obvyklé prostředky ke své obraně. Soudci nemohou stávkovat, soudci nemají žádné odbory, není tady žádná tripartita a k těm mnoha zásahům do platového ohodnocení soudců vždycky docházelo bez toho, že by kdokoliv ze soudní mocí nebo s jednotlivými představiteli to třeba jenom projednal, aby třeba vysvětlil, aby řekl: podívejte, situace je složitá, veřejné rozpočty jsou napjaté, nebo postihli nás nějaké katastrofy a tak dále. Je třeba, abychom všichni šetřili. To se vůbec nikdy nestalo. Já to mohu říci zcela odpovědně, protože patřím mezi nejdéle sloužící sou..., soudce, soudní funkcionáře v celé zemi. Až, až teď vlastně poprvé k tomuhle dochází a takže soudci jediné co měli, protože věřili zákonu, věřili pravidlům, tak nemohli nic jiného než, než se obracet se svými platovými nároky na soud a ty soudy pak ty věci postoupily Ústavnímu soudu, protože bylo tam argumentováno, že zákonná oprava není v souladu s ústavním pořádkem. A podívejte, ten zákon za necelých 20 let své účinnosti byl téměř třicetkrát měněn. Všechny ty změny, nebo drtivá většina změn pocházely z vlády, byly to vládní návrhy, byly to, byly to změny, které směřovaly k restrikcím. To znamená k odnímání platů, snižování platů, zmrazení platů, tohle to všechno Ústavní soud ten zákon měl na stole asi čtrnáctkrát, pětkrát do něho zasáhl tím, že zrušil tu úpravu jako protiústavní. Takže tohle to všechno se dělo přinejmenším v posledních 10 letech intenzivněji. A teď tedy jde o ten účet za to všechno. A já bych chtěl říci, že soudci, část soudců nepodala nikdy žádné žaloby, byla zdrženlivá prostě proto, že věděla, že samozřejmě s tímto momentem je, je spojen jakýsi společenský odsudek. Ale tím nechci říct, že ti, kteří žaloby podali, že se chovali nějak neeticky. Prostě podání žalob, ať už jednotlivě nebo hromadným způsobem bylo ve své době zcela legálním a legitimním prostředkem k dosažení svých práv.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Promiňte, že vám skáču do řeči, pane doktore, ale právě vy jste říkal, že samozřejmě soudci nestávkovali nebo nemohou stávkovat pochopitelně, ale právě mají v rukou ten nástroj, o kterém vy hovoříte, o těch, mají v rukou ty možnost žaloby a oni jaksi to umějí nejlépe...

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano a právě proto...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Když to takhle řeknu.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ten nástroj nechtěli použít, protože si byli vědomi toho, že, podobně jako se jistě kritizují třeba poslanci tím, že rozhodují o svých platech, tak podobně mohou být předmětem kritiky soudci, že vlastně rozhodují také o svých platech. Právě proto byl přijat zákon před 20 lety, který nastavil jednou pro vždy mechanismus, rozumný, někdy kolem roku 2002 to bylo ještě pozměněno, který bych zjednodušeně popsal takto: je tady nějaká průměrná mzda nebo průměrný plat v rozpočtové sféře, to znamená v té sféře, který, kterou platí stát z veřejných rozpočtů a trojnásobek té průměrné mzdy, to je ta hranice, to je ta, to je ta platová základna, která říká, ano, práce ústavních činitelů má takový společenský význam, že jaksi představitelé by měli mít, řekněme, třikrát větší plat než je průměrný plat v zemi. Jinak řečeno, pokud vláda nebude mít peníze na to platit státní zaměstnance, platy ústavních činitelů se nezdvihnou, pokud dokonce by vláda snižovala tyto platy, platy se budou snižovat. Kdyby ten, a nemusí nikdo o tom rozhodovat, ani soudy, ani parlament, nikdo. Tento zákon mohl platit zcela automaticky jednou pro vždy. Bohužel, bohužel. Politici jaksi se neubránili pokušení v rámci různých kampaní nebo v rámci různých snah nevím o co, vždycky ukázat, že tedy oni se omezí, ale vtáhli do toho i soudce, protože to všechno je opraveno jedním zákonem, aniž, znovu říkám, aniž by se těch soudců kdokoliv ptal, co oni na to, co oni na to říkají. Takže je to nešťastné. Právě proto jsme byli, a řada soudců stále je, velmi zdrženlivá využít vlastně ten soudní mechanismus k ochraně svých práv. Je to jistě problematické, ale nic jiného a je to, je to legální. Prostě soudci věří zákonu a věří institucím...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm...

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
To, co dneska vlastně z toho, z toho vychází, ta zmíněná dohoda si myslím, že ze strany soudců je vel..., velkorysá. Oni říkají, oni říkají: dobře, nebo je to, není to, že to říkají soudci, ale je to vlastně rámec nebo základ té dohody, o které dneska má jednat vláda, jestli, jestli jí schválí, aby pak ji mohly uzavírat jednotlivé soudy s jednotlivými soudci. Soudci říkají: tak podívejte, my nechceme zdaleka to, co bychom asi si vysoudili, jenom nám vlastně doplaťte za nepromlčené období, řekněme 3 roky zpátky. To, že jste mimo jiné, to je ještě další věc, že jste vlastně nám platy spatně, špatně počítali. A my výměnou za to nebudeme se soudit o ten zbytek. Což je mnohem víc peněz. To je právě v těch velkých číslech, jsou to ty miliardy, ale zhruba řečeno, každý soudce, pokud takovou dohodu bude akceptovat, tak vlastně řekněme dvakrát, třikrát, i více, tolik peněz vlastně nebude požadovat, než tu částku, kterou by, kterou by mu stát doplatil.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane doktore, tady přišlo několik mailů. Já třeba přečtu tady mail jednoho posluchače, který říká, že to doplacení soudcům přeje, ale je jen škoda, že stejně tak nebudou důchodcům doplaceny 4 roční valorizace, které jim nebyly vyplaceny a nebo tady zase, že, pane doktore, copak se někdo bavil s jakýmkoliv občanem v této zemi při restrikcích, je soudnictví opravdu pilířem společnosti? Jan Baltus, Brno.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Soudnictví musí být pilířem společnosti, protože mimo jiné všechno ostatní je v nějakém, v nějakém, v nějaké změně, v nějaké turbulenci, v nějakých střídáních od voleb do voleb. Soudní moc je, je stabilní i nepodléhá těmhle těm výkyvům, těmhle těm cyklům, je apolitická, to znamená, že lidé, možná to necítí, ale že by to časem mohli pocítit, že justice jako systém, byť se můžeme bavit nad konkrétními rozsudky, které třeba se nám nelíbí, nebo nelíbí se nám, jak dlouho trvá nějaké, nějaké soudní řízení, ale zase odlišujme příčiny a příznaky. Příčiny jsou možná někde jinde než v soudcích samotných, také toho, že justice není v tom nejlepším stavu, nebo v nejlepší kondici, ale, ale znovu říkám, lidé by měli věřit svým soudům, protože justice jako systém neselhala.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm. Pojďme ještě jenom vysvětlit, jakou roli hraje v celé té záležitosti soudce Okresního soudu Brno-venkov Petr Jirsa? Proč zrovna tento muž?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tento muž, protože je žalován. Jako každý předseda soudu, soudce, když podá žalobu, tak ji podává proti svému soudu, který mu vlastně vyplácí plat. Takže předseda soudu je na straně toho žalovaného a brání se vlastně a tady jde o rozsudek Nejvyššího soudu z konce loňského roku, který v podstatě rozhodoval o dvou věcech. Na základě žaloby jedné soudkyně z tamního brněnského soudu. On vlastně dal za pravdu, stejně jako před tím okresní a krajský soud té soudkyni v tom, že ten, ta, ta základna platová byla léta špatně počítána. To je jedna věc a v tomto směru, myslím, že je to názor, který je nezměnitelný a vláda by na základě něj měla skutečně doplatit špatně spočítané platy. To, co Nejvyšší soud řekl ovšem zároveň, ta soudkyně žádala ještě také doplatit vlastně do minulosti ten rozdíl mezi tím trojnásobkem nynějším a tím, co bylo dříve tak, jak to bylo kráceno různými zákony, 2,5násobek, nebo 2,75 násobek té platové základny. A tam, tam se ten, tam se ten rozsudek Nejvyššího soudu podle mého názoru dostává do jistého napětí s nálezem Ústavního soudu z léta loňského roku, který dal za pravdu všem těm, kteří se na něj obraceli a jaksi z neústavnosti toho odnímání nebo snižování těch platů, ale řekl velmi důležitou věc, řekl vlastně: zapomeňte už na minulost, hleďte pouze do budoucnosti. Přidal tam důležité pasáže, kterými se vlastně obracel na jednotlivé soudce a řekl, že vlastně chtějí-li být soudci elitou společenskou, musí být jaksi velkorys..., velkorysejší než, než, než jiné, jiné skupiny lidí a, a musí si být vědomi toho, že vedení těch sporů a podobně, že jaksi nepřispívá k důvěře, kterou musí mít pro výkon své, výkon své práce. Takže z tohoto hlediska Ústavní soud říká: Ano, do budoucna to musí být tak jak jsme řekli, ale do minulosti již ne. Proto říkám, že tady ten nález Ústavní soudu, pravda, Nejvyšší soud se rozho..., se rozhodoval o trošku jiném období, takže formálně možná se ty dva názory minuly, ale z hlediska hierarchie soudního systému prostě nález Ústavního soudu, který vydalo plénum Ústavního soudu je, bych řekl, asi ta nejvyšší autorita názorová v tomto směru, která, která tady existuje a, a prostě asi by měla být respektována všemi. Jak vládou, parlamentem, tak i sou..., soudy a soudci samotnými.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm. Já se přece jenom znova a znova musím vrátit k té, řekněme, retroaktivitě, protože tady třeba ještě poslal jeden, jeden posluchač další dotaz obdobného typu, že, že vlastně původně pak chtěli soudci 6 miliard, teď se ale takzvaně spokojí s 1 miliardou. Podle Kamila Juříka je to nehoráznost a vydírání. S přátelským pozdravem Kamil Juřík, ale ještě se také ptám, nebo také ještě říkám, že například ministryně Marksová Tominová řekla, že, že, že je dobré zpětné doplácení, že principielně pochybuje o, o správnosti tohoto. Zareagujte, pane doktore, ještě na tyto výhrady.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No tak zaprvé ministerstvo práce je vlastně autorem toho výpočtu, který Nejvyšší soud, který Nejvyšší soud označil za špatný. Ale to není nový názor. Ty arg..., ty názory, ty argumenty byly ministerstvu práce známy, ty se objevovaly už v těch sporech i v různých diskusích několik let zpátky. Ministerstvo práce, pokud mělo, že ten, ten zákon se dá vyložit samozřejmě takto a pokud ministerstvo mělo za to, že ten jejich postup je správný, mělo tisíc možností, jak ten zákon upravit, zpřesnit, aby tenhle spor vůbec nevznikl, neudělalo nic. To zaprvé. Zadruhé to není řádná retroaktivita, přece tady se bavíme o nároku zaměstnance na svůj plat do minulosti, který se dá do minulosti požadovat, do doby, dokud není, dokud není promlčen. Jako každý zaměstnanec, který by zjistil, že mu zaměstnavatel špatně spočítal mzdu za tři roky zpátky, by tu mzdu asi žádal. Pokud by ji nežádal, a znovu říkám, ty soudci teď prostě přicházejí s určitou velkorysostí a říkají, přesto, že tohle to všechno nastalo, tak my vlastně nepožadujeme to všechno do poslední koruny, podstatnou část nepožadujeme, to je také o té solidaritě společenské a jenom nám prostě vraťte to, co jste špatně počítali léta. A ne za všechny léta, co jste to špatně počítali, ale jenom za těch posledních několik let. To není žádná retroaktivita, jako zpětná účinnost nějaká v neprospěch něk..., něčeho.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak ještě jeden názor, a to prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kaly, který soudce zkritizoval, že je to anarchie, když si soudci jak do samoobsluhy chodí pro koeficienty platů a politici se jich bojí a všechno jim odhlasovávají, že by to mělo přestat.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já znám názory prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Podívejte, zase je to, je to důsledek, není to příčina. Jsou soudci, nebo soudy řeší spory, které jim někdo předá. Ten, kdyby ten zákon nechali politici být jako spravedlivý, mimochodem také já rozumím prezidentovi NKÚ, on říká, moci by měly být v rovnováze, ale tu rovnováhu nevychýlili soudci. Takže jaksi rovnováha v platech představitelů moci zákonodárné, výkonné a soudní by byla zcela na místě. Ale znovu říkám, tu rovnováhu nevychýlili, nevychýlili soudci, soudci jenom chránili svá práva, Ústavní soud jim dal za pravdu a je věcí těch ostatních, že sami se spokojili s tím, nebo dokonce sami vyvolali tu nerovnováhu, na kterou teď, teď žehrají. Proč tak učinili, to si můžeme jenom domýšlet. Ale já myslím, že tady nejs..., cho.., mimochodem existuje, a to je dneska už zapomenuto, je to asi 10 let zpátky, že dokonce existoval návrh zákona, který tehdy podepsalo asi 18 poslanců, který chtěl, aby tu platovou základnu každoročně stanovoval zvláštní senát složený z 3 soudců Nejvyššího soudu a 3 soudců Nejvyššího správního soudu. Ten zákon naštěstí tedy spadl pod stůl. Ale prostě tady jenom chci říci, že to, že to nejsou soudci, kteří by tohle vyvolávali, ale že i politici svého času uvažovali o tom, že to svěří soudcům. Byl to velmi špatný nápad a já jsem rád, že spadl pod stůl. Ale objevovalo se to i v minulosti.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane doktore, v poslední době se hovoří o odvolání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Jsou jí kladeny za vinu různé "hříchy". Mimo jiné, že prý příliš podléhá justici. Co si o tom myslíte vy?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No tak obecně bych asi neměl vůbec komentovat, jestli chce vláda nebo někdo chce vyměnit prostě nějakého člena vlády, tak by to justice měla vzít jenom na vědomí, nicméně já jsem opakovaně kritizoval, kritizoval to, že ministři spravedlnosti se prostě z těch svých funkcích střídají jak, s prominutím, svatí na orloji a že jestliže tady máme uspořádání, že soudní, soudní systém spravuje, řídí a spravuje ministr spravedlnosti, ministerstvo spravedlnosti, tak tohle střídání ničemu neprospívá. Takže to pak pochopitelně vzniká otázka, proč vlastně má ministryně po roce odejít, co jaké, jaké chyby udělala. My jsme se to moc nedočetli v těch sdělovacích prostředcích a jestliže jsme se nyní dočetli, že jako příliš podléhá justici, tak to zaprvé není vůbec pravda, protože jsme, my jsme, a je to tak správné, justice je s ministerstvem spravedlnosti tradičně v napětí a, a zadruhé, neumím si představit, že by ministryně spravedlnosti prostě nebyla v pravidelném pracovním kontaktu s justicí a jejími představiteli, představiteli. To, že je v kontaktu, ještě neznamená, že té justici podléhá. Já myslím, že to je celá řada kroků. Ministryně spravedlnosti, která nebyla inspirována nebo vyvolána, nebo dokonce schvalována justicí a přesto je udělala a prostě justice to musí vzít na vědomí. Takže je to takové trochu podivné, kde jsou ty hlavní důvody pro její případné nesetrvání, nesetrvání ve funkci. My jsme zažili už různé ministry a ministryně a já musím říci, že přes určité možná nešikovnosti nebo chyby na začátku, ale které spíš směřovaly dovnitř ministerstva ve vztahu k justici nemůžu říci, že by tato ministryně udělala nějaké fatální chyby, za které by měla nést odpovědnost tím, že ten svůj úřad opustí. Ale je to věc, jak říkám, je to věc politiků, vlády a my to můžeme vzít maximálně na vědomí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak já bych se ještě zeptal na další otázku, kterou jsem vlastně avizoval před tím než začal tento pořad. Během víkendu proběhlo na Slovensku referendum, které mělo vlastně tři takové hlavní otázky, zda by měl být zákaz adopcí dětí osobami stejného pohlaví, dále otázka vyučování sexuální výchovy na školách a také, zda se manželství může nazývat pouze svazek muže a ženy. To referendum nedopadlo dobře, protože se ho zúčastnila vlastně pětina lidí a minimální účast požadovaná byla více než polovina. Co si myslíte o takovém referendu na toto téma, řekněme neobvyklé našeho pohledu možná?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Z našeho pohledu neobvyklé. No co si o tom myslím? Ano, byla tam 20% účast, ale jak jsem se dočetl, z těch, co přišli k referendu na všechny ty otázky byla více než 90 % jaksi kladných odpovědí, respektive ty odpovědi těch, kteří referendum vyvolali a kteří si právě nepřáli jiný než ten tradiční model rodiny. Můžeme jenom spekulovat, jak je to doopravdy, tedy, jaké mají názory ti, kteří k referendu nepřišli, ale těch, ten skoro nějakých 900 tisíc, nebo skoro milion těch účastníků referenda to je docela velká politická síla. A co to obecně ukazuje? No, že lidé se dokážou zaktivizovat i mimo ten svůj tradiční čas volební, jednou za 4, za 5 roků a tu referendum, tu nějaké demonstrace, tu nějaká lokální hnutí, prostě jakoby ti lidé dávali najevo, že moc nevěří tomu establišmentu politickému, mediálnímu spol..., nebo nevím jakému, který vlastně se dostal do těch pozic jakýmsi volebním výsledkem a že i v mezidobí chtějí silně vyjádřit názor na některé věci. Pokud jde o to samotné téma, no Slovensko bylo poprvé vlastně konfrontováno výrazně s takovým tím lidsko-právním tématem, protože samozřejmě, kdyby to referendum mělo závaznost a ten výsledek byl, byl takový, jak si přáli ti jeho iniciátoři, tak by se to asi dostalo do velkého konfliktu jaksi s některými základními lidskými právy. No.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale je to, je to Slovensko, které samozřejmě z hlediska jaksi akcentu na tradiční model rodiny je trochu jinde než Česká republika, kde třeba, jak víme, zákon o registrovaném partnerství už existuje, tuším, někdy od roku 97 a prostě ži..., společnost tím žije a myslím, že tradiční rodina nebyla nijak, nebo model, její modle nebyl nijak ohrožen nebo natož pak rozvrácen.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Já vám přeji hezký den a děkuji, že jste přišel dneska.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Rádo se stalo. Na shledanou.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já bych ještě chtěl říct, že zítra bude hostem profesor Cyril Höslch a také připomenu, že pořad Jak to vidí vysíláme od nového roku také v neděli, ve stejném čase. Tedy od 8:30 do 9. Poklidný den přeje Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.