Přepis: Jak to vidí Jiří Petrdlík – 11. července

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jiří Petrdlík patří k nejvýraznějším dirigentským osobnostem svojí generace a přestože vystudoval klavír, trombon a dirigování, dnes bude naším průvodcem nikoli po světě hudby, ale například po egyptské Káhiře, kde v letech 2011 až 15 působil jako generální hudební ředitel a šéfdirigent symfonického orchestru. Říkám to správně? Dobrý den.

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Ano. Dobrý den.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vaší průvodkyní je Zuzana Vlčková. Když se ve světě vážné hudby řekne jméno Egypt, většině lidí se asi vybaví Verdiho Aida, která se ovšem na premiéře tamního nebo káhirského operního domu nehrála, protože kostýmy byly tak výpravné, že je nestihli včas dodat. A všechno to skončilo blamáží. Když se vám řekne Cairo, Káhira, Egypt, co se vám vybaví?

Čtěte také

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
No, tak mně se vybaví samozřejmě po té zkušenosti pracovní, kterou jsem tam měl, se mi vybaví především budova opery, vybaví se mi tam celý ten symfonický orchestr a vlastně ten hudební kulturní život, protože to je vlastně to, za čím jsem tam já jezdil nejčastěji, ale měl jsem šanci poznat Káhiru hned nebo byl jsem i velice zvědavý, upřímně řečeno, tak měl jsem šanci poznat Káhiru i jako trošku turisticky, takže vybaví se mi obrovské město plné lidí, takové lidské mraveniště, které na takový ten úplně první pohled může působit velice neuspořádaně na evropské poměry, ale na ten bližší pohled zjistíte, že tam vlastně systém je docela dobrý všeho, akorát to tak nevypadá, abych tak řekl.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že ke všem těm polohám, které jste nastínil, se postupně dostaneme, ale když jsme startovali u opery, začněme ještě u ní. Já jsem se dočetla, že ve 20. století vyhořela. Nevím, do jaké míry změnila podobu, protože v čase svého vzniku nepatřila k největším koncertním sálům. Jaký je dnes? Je moderní, je vstřícný k posluchačům a k interpretům?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Ta operní budova, která tam byla do 70. let, vyhořela, protože byla dřevěná a byla to budova z 19. století po vzoru italských divadel, protože vlastně, jak jste zmínila Verdiho, tak daleko, daleko největší tradice operní tam byla italská. A do dneška to vlastně převládá nebo je to na tom repertoáru patrné. Poté, co opera nebo co ten starý operní dům vyhořel a už se nikdy nerekonstruoval, to prostě nebylo možné, tak se před 25, dneska už to vlastně bude tak spíš 28 let, otevřela nová budova v takové centrální části Káhiry, která se jmenuje Zamalek, to je takový velice pěkný ostrov, a tu budovu stavěli Japonci, takže v době svého vzniku skutečně měla ty nejvyšší parametry akustické a vybaveností tak, jak to ta operní divadla a zároveň koncertní sály, protože ta univerzalita toho prostoru je, jak to jaksi mají mít, takže dneska vlastně je to, řekněme, stále na sál na vysoké úrovni. I když musím popravdě říct, že už by si to po těch téměř 30 letech opravdu řeknu denního velkého provozu nějaké ty náklady na rekonstrukci také už pomalu vyžádalo.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pakliže je vytížená, jací jsou tamní obyvatelé přívrženci, příznivci opery a vážné hudby obecně?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Je to strašně, bych řekl, nevypočitatelné. Já jako ředitel a šéfdirigent symfonického orchestru jsem na svých koncertech kromě teda určitého segmentu egyptského publika vnímal zejména publikum nebo často se setkával s publikem mezinárodním. To jsou lidé, kteří v Káhiře pracují, jsou to třeba Evropané, Američané, kteří tam učí, působí na americké univerzitě, nebo jsou to třeba lidé z asijského světa, zástupci různých velkých automobilových a jiných firem, takže to je publikum, které je zvyklé asi ze svých domovských zemí chodit na tento typ kultury a vlastně tím nám dost významným způsobem naplňovalo ten sál. Na druhou stranu, když se třeba dává v Káhiře balet, tak je nesmírně populární zejména u egyptského publika, daleko víc kolikrát než opera. Takže to mě třeba překvapilo, že na balet bylo vždycky vyprodáno, narváno a většinou to tedy bylo egyptské publikum. Musím říct, že ta společnost egyptská, která opravdu, ty sociální nůžky tam jsou opravdu rozevřené, tak stále to diváctvo nebo ta veřejnost kulturní se spíš etabluje z těch jakoby vyšších společenských kruhů. Rozhodně to není třeba venkovské obyvatelstvo, které by dojíždělo do Káhiry za kulturou. O tom se tam tak, jako jsme zvyklí třeba z Evropy, o tom se tam vůbec mluvit nedá.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tam ta prezentace té vážné hudby podobná jako třeba v Česku, kdy vidíme plakáty, které nápadně připomínají hvězdy popkultury, kdy už opravdu i ten vizuální styl té prezentace se posunul do toho mainstreamu, už záleží na tom, jestli je operní diva sexy a podobně?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Musím říct, že ne, že tam ta vůbec to public relations jako takové je dosti ještě konzervativní a někdy tak konzervativní, že to je, řekl bych, i trošku kontraproduktivní. Osobně spíš bych řekl, že a snažil jsem se třeba i já to tam hodně prosazovat, že by takováto čelná instituce v zemi nebo vůbec v severoafrickém regionu, když to řeknu opravdu tak, jak to je, tak mohla na public relations a vůbec na propagaci sázet trošku víc.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako šéf káhirského orchestru nebo vy vlastně obecně máte velice široký repertoár ...

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Ano.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
... ale jaký jste měl jako šéf toho káhirského symfonického orchestru, jsou konzervativní, poptávají třeba i tu evropskou kulturu nebo chtějí slyšet odraz svých tradic a své kultury?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Já děkuju za tuhle otázku, ta je skutečně velmi, velmi trefná. Publikum je velice konzervativní, takže než jsem přišel, tak dominanty repertoáru byly v podstatě Čajkovskij, Beethoven, Brahms a ještě několik takových těch velmi prověřených děl a já trošku jsem to publikum, protože jsem tak založen a ostatně myslím si, že jsem, jakože se to ode mě i částečně očekávalo, jsem začal v tom dobrém pozitivním slovu, smyslu slova provokovat, takže pamatuju si, že kromě toho, že jsem úplně první koncert tam měl na programu Smetanovu Mou vlast, což byla patrně africká premiéra celého provedení po, vůbec, tak jsem tam hodně zařazoval autory 20. století, ale i takové věci jako třeba Anton Webern, velký modernista, Paul Hindemith, to, co se i u nás hraje třeba jindy málo a protože prostě jsem trošku vlastenec zejména v těch, nebo když mám tu příležitost propagovat českou hudbu v zahraničí, tak samozřejmě kromě Dvořáka jsem nabízel publiku i Janáčka a Martinů a to většinou díla, která se málo hrají. Takže jsem se snažil, aby ten repertoár byl pestřejší, což není zdravé jenom pro to publikum, ale primárně je to zdravé pro ten orchestr, který samozřejmě se zase potýká s novými výzvami a na tom ten orchestr může umělecky růst. Na druhou stranu ještě bych chtěl doplnit, že i já jsem dirigoval premiéry na objednávku skladatelů egyptských nebo třeba cizích skladatelů, kteří v Egyptě působili a nezřídka to byla velice zajímavá díla třeba z hlediska rytmů, z hlediska melodiky, taková díla, která u nás rozhodně působí exoticky a musím říct, že i, musím říct, že i egyptská vážná hudba, která třeba navíc kombinuje i vlivy západoevropské, je dosti zajímavé pole.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte, že Egypťané, respektive ti návštěvníci koncertních sálů jsou relativně konzervativní, jsou to ale takoví ti diváci, co jsou spíš upozadění, anebo jsou to frenetičtí, nadšení, plnokrevní lidé, kteří adorují ty interprety?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Myslím si, že spíš to druhé, spíš to druhé, ale je to zase publikum, které se trošku, já to teď nechci, nechci říct tímto slovem, ale jiné mě nenapadá, takže se za něj omlouvám, trošku musí vychovávat nebo vzdělávat, takže zejména při těch nových dílech, která se vždycky tomu publiku líbila nebo často, tak člověk se občas setká i s tím, že se tleská mezi větami a s takovými nešvary, které třeba v nějakých jiných lokalitách už jsou dávno za námi, ale od toho tam ten orchestr je, aby vlastně jako národní instituce vzdělával a přinášel, přinášel kulturu lidem a ti lidé na to reagovali, takže to publikum je trošku jiné a musím říct, že se s ním jako člověk z vnějšku jsem se musel jakoby naučit pracovat trošku.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak to bylo s těmi hudebníky? Třeba o asijských hudebnících se říká, že jsou mimořádně technicky zdatní a že tím velice technicky vyspělým lidem zase třeba chybí emoce, jak je to v tom arabském světě?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Ten orchestr je mezinárodní. To není orchestr složený jenom z Egypťanů, je to orchestr, kde jsem měl kolegy z Maďarska, z Japonska, z Koreje, mnoho kolegů, to je docela jako velké procento, z bývalých republik Sovětského svazu, takže tam ta ruština zaznívala poměrně intenzivně a samozřejmě ten akcent na to, aby tam bylo vysoké nebo vlastně většinové procento Egypťanů, je správný a také to tam tak bylo, ale často to byli zase lidé, kteří třeba si přinášeli nějaké zkušenosti ze studií z Francie, z Drážďan, takže to byli lidé nebo jsou lidé, kteří vlastně zase mají nějaký kulturní přesah, nejsou to jenom absolventi třeba místní konzervatoře, takže ten orchestr je vlastně takový ten klasický velký mezinárodní orchestr.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme se pomyslně usídlili v káhirské opeře, Káhira je ale aglomerace s téměř 20 miliony obyvatelů. Jak je na tom s koncertními sály obecně? Měl jste možnost poznat další místa pro produkci hudby?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Měl jsem možnost poznat další místo pro produkci hudby s tím ale, že další takové jako regulérní sály, jako třeba tady máme Dvořákovu síň, anebo Smetanovu síň, anebo se dají koncerty dělat, já nevím, třeba ve Španělském sále, tak takovýhle alternativ tam tolik není. Je zase ale pravda, že ta káhirská opera je velký komplex sálů, že to není jeden hlavní sál, ale je to takové multikulturní centrum, takže těch sálů je tam víc, kde se dá hrát, včetně i nějakých takových venkovních scén, takže to tam v té káhirské opeře je opravdu takové hudební centrum. Vím, že se třeba dělají občas před pyramidami nějaké takové velké produkce, například tu Aidu, jak jste zmínila, ale tam se spíš ptáme o tom, jestli to není taková trošku show pro turisty, ale rozhodně to není to kulturní centrum té Káhiry. Kulturní centrum Káhiry v oblasti hudby je v káhirské opeře.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká dirigent Jiří Petrdlík. Už zaznělo to, že když jste přiletěl do Káhiry, viděl jste ji jako chaotickou změť ulic, vůní, lidí, ale říkáte, že to má nějaký vnitřní smysl. Jak se tedy ta aglomerace konstituuje, jak je v ní vyznat?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
No, je to opravdu nebo aspoň pro mě to byl dlouhodobý proces, protože to, co první navštívíte kromě svého pracoviště, tak je těch několik turistických památek nebo několik, ono jich je samozřejmě víc, je tam krásná křesťanská /nesrozumitelné/, jsou tam pyramidy, je tam samozřejmě světoznámé egyptské muzeum a tak dále a tak dále, no, a potom zjistíte, že tam je poměrně například dobré a přehledné, levné a dosti bych řekl na vysokém standardu metro, které, kterým se můžete poměrně bezpečně dopravovat z místa na místo a za chvíli si vytvoří člověk i takové určité trasy, kde už ty uličky nějak poznává podle třeba obchodu, do kterých chodí, podle lidí, které třeba denně potkává na stejném místě, takže myslím si, že to lze se tam zorientovat i bez mapy, musím říct, a hlavně v Káhiře, Káhirou protéká Nil, který je opravdu obrovský, je tam několik mostů a je to v podstatě tak jako podobně jako třeba v Praze, kdy toto je velký orientační bod a vlastně v okamžiku, kdy jste na nábřeží Nilu ať už z jedné nebo z druhé strany, tak se vždycky člověk docela dobře zorientuje. No, a pak jsou tam samozřejmě čtvrtě, do kterejch, do kterých třeba člověk zajde, jakože já jsem tu příležitost měl, ale vždycky tam musí být někdo třeba místní nebo někdo, kdo vás tam nějak zorientuje, protože to jsou samozřejmě čtvrtě, kde ten život je nesmírně zajímavý, ten denní život je nesmírně zajímavý, ale kam se vlastně normální turista nedostane.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je jedno z vůbec nejrychleji rostoucích měst na světě. Je to tedy znát na té zátěži? Je většina toho města skutečně přetížená a chudinská?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Je to tak, že, teď prosím, abyste mě nebrali přesně za slovo, co se týče čísel, ale Egypt má nějakých 90 milionů obyvatel, z toho nikdo dodneška nespočítal, kolik v Káhiře žije. Někdo říká 15 milionů, někdo 25 s tou velkou aglomerací. A vlastně drtivá většina území celého státu je poušť s několika oázami a veškerá ta aglomerace se koncentruje kolem delty Nilu, která skutečně je jenom malé území tvoří z toho celého egyptského prostoru, včetně Synajského poloostrova a na ní je obrovské množství lidí kvůli vlastně vláze, kvůli úrodě, kvůli těmto, těmto základním životním věcem. To znamená, že skutečně ty aglomerace hrozně rychle rostou a vytváří to ten velký prostor pro ty chudinské čtvrti. Je to tak.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně uměle kolem Káhiry bylo založeno už 8 měst. Je to znát na té staré Káhiře, že by se vyprázdňovala a ti bohatí lidé se raději stěhovali do těch nově budovaných center?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Určitě ano, určitě jsou tam velké čtvrtě, ani to nechci říkat příměstské čtvrti, skutečně jsou to autonomní města, takové obrovské panelákové komplexy. Dokonce nevím, jestli jste zaznamenala, bylo to tak, já nevím, 2, 3 roky zpátky, byla i konference, že se v budoucnosti vystaví úplně nové hlavní město někde úplně jinde, celé v poušti. Nevím, jak ten projekt je daleko, myslím si, že zatím je to spíš jenom nějaká politická idea než, než že by se to uvádělo do praxe. Ale skutečně tam ty velké aglomerace se budují, ano.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom doplním k tomu projektu, že jeho kalkulace je na 45 miliard dolarů a až se všechny tyhle peníze poskládají, tak by se to snad mělo stát nebo tento zatím virtuální projekt hlavním městem Egypta. Předpokládá se, že tu stavbu budou platit Číňané. Obecně, jsou tam znát tyhle ty velké asijské investice, které v Africe jsou teď velmi markantní?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Já jenom teď jenom trošku zareaguju. Já si obecně myslím, že až se poskládá 45 miliard dolarů, tak už to bude projekt za 90 miliard dolarů, protože ten čas skutečně kvapí. Jsou tam vidět ty čínské nebo obecně asijské investice. Vidíte to na autech, která jezdí denně po Káhiře, že jsou většinou asijské výroby. Vím, že jsem měl kolegu klarinetistu, fantastického klarinetistu Korejce, který tam byl s manželkou a když měl komorní koncert, tak na něj opravdu přišli všichni Korejci, kteří jsou v Káhiře a bylo to opravdu mnoho, mnoho, mnoho set lidí, takže ty asijské vlivy tam jsou velice patrné samozřejmě.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jsme naznačili, ten růst města nebo růstu města nepostačuje infrastruktura, rozvoj a to například i bydlení, které je na nějaké úrovni velice drahé. Jak bylo třeba o vás jako o prestižní hudebníky postaráno v tomto smyslu? Mají lidé v této skupině dostatečné zázemí, anebo jsou i tam hudebníci jakousi popelkou?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Je to, takto - já asi nepatřím v tomhle tom smyslu k těm nejreprezentativnějším lidem, který by vám mohli odpovědět na tuto otázku, protože já jsem díky obrovské laskavosti a velké součinnosti českého zastupitelského úřadu měl ubytování na české ambasádě, což bylo po mě daleko příjemnější než jakýkoli luxusní nabízený hotel, takže já jsem vlastně žil mezi Čechy a bylo to nesmírně, nesmírně příjemné, ale vím, že hudebníci, nebo tak to ještě řeknu, měl jsem možnost navštívit několik bytů v Káhiře a musím říct, že byty jsou často takové velice pěkné s vysokými stropy, s obrovskými metry a platí se za to na naše peníze opravdu směšné částky. A pak je tam na druhou stranu ten opravdu extrém těch nových, nových aglomerací, kde skutečně ten realitní trh dosahuje zcela srovnatelných sum jako je třeba evropský, takže je to velice individuální a myslím, že hudebníky jsem často potkával třeba v obchodech kolem právě, kolem právě té opery, to znamená, že se snažili bydlet spíš nedaleko svých, své práce, protože my si musíme uvědomit, že dojíždění do práce v Káhiře je otázka 2, 3 hodin. Vím, že třeba právě, jak někteří pracovníci ambasády dávali své děti do školy, takže to bylo tak, že děti cestovaly na kraji města 2 hodiny, tam byly celý den ve škole a pak zase 2, 3 hodiny cestovaly často zpátky, a to se opakovalo dnes a denně, protože skutečně ta dopravní situace tam není nijak růžová. A proto se ty hudebnici logicky snažili bydlet někde poblíž v dochozí vzdálenosti, protože jinak to samozřejmě na té dopravě často může váznout.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to stran bezpečnosti? Teď ani nemluvím o té politické situaci, jako spíše o takovém tom pocitovém turismu. V některých městech se prostě cítíme komfortněji a jinde je skutečně dobré mít se na pozoru.

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Víte, já jsem to opravdu jako nezažil jsem tam žádnou situaci, kde bych jako se mohl cítit úplně nebezpečně nebo něco takového, a to i přesto, že jsem navštívil místa, která se běžně nenavštěvují. Lidé jsou tam nesmírně přátelští, jsou slušní, pamatuju si, že jsem někde něco platil, myslím, že v taxíku nějakou jízdu a jak jsem ještě neznal bankovky, tak jsem tam dával asi omylem o 20 liber víc, což není úplně málo, a ne že bych byl okraden, ale ten taxikář mi to velice poctivě všecko vrátil, ještě mě na to upozornil a když si s těma lidma trošičku uděláte takovej ten bližší vztah než jenom ten turistický, tak zjistíte, že jsou to strašně hodní lidé a že jsou nesmírně pohostinní a ta bezpečnost, když se chováte tak, jak máte, jak je v kraji zvykem a já myslím, že je vždycky dobré respektovat určitá pravidla té země, ve které vy jste hostem, tak já si nemůžu z tohohlectoho vzpomenout na nějakou negativní zkušenost. Samozřejmě, když jsem třeba byl na pyramidách, kde si všichni mysleli, že jsem ten obyčejný turista, tak tam vidíte, jak opravdu je to nesmírně, bych řekl, až na krev boj o každého turistu, ale zase na druhou stranu je třeba ty lidi trošku pochopit, protože po těch určitých turbulencích, co tam byly, tak ti turisté přestali jezdit a pro obrovské množství lidí je to pracovní příležitost, kterou najednou ztratili a byli na ní závislí. Není v Egyptě takový sociální systém jako u nás, že by byli všichni, měli nárok na důchod a tak dále. Čili je to tam skutečně boj o holé přežití, včetně toho, že jsem třeba zažil i nebo z doslechu, že, já nevím, velbloudi, kteří jezdí a vozí turisty takhle kolem pyramid, no tak museli být utraceni, protože prostě ti lidé nemají na to, aby je živili, když ti turisti nejezdí, takže ono vidíte, že to je jakoby apriori negativní chování vůči turistům, ale z té druhé strany jako rozumím, co ty lidi k tomu dohání.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik si myslíte, že ten váš pohled člověka, který sice nežil 5 let permanentně v Káhiře, ale průběžně tam intenzivně pobýval, je odlišný od té turistické zkušenosti, respektive jaký vzkaz byste měl pro lidi, kteří chtějí Egypt opravdu poznat, na co by se měli zaměřit?

Jiří PETRDLÍK, dirigent
--------------------
Lidé, kteří by chtěli Egypt opravdu poznat, tak v první řadě si myslím, že nechť tam jedou bez obav, nechť tam jedou bez obav, protože skutečně je tam co vidět, a to nejen v těch klasických turistických destinacích u moře, ale právě v těch normálních městech nebo normálních, chci říct prostě v tom běžném životě. Doporučuju, aby člověk respektoval danou kulturu, mám na mysli třeba trošku dbal na to, co nosí, kam s tím jde, to je jasné, to je ale, myslím, každého napadne. A když se k těm Egypťanům člověk chová s určitou úctou nebo takovou jako ne že my jsme ty z Evropy a máme na všechno recept, ale skutečně je otevřený, tak oni to rychle vycítí a pak jsou velice přátelští.

Zuzana VLČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká dirigent Jiří Petrdlík, dnešní host pořadu Jak to vidí. Děkuje mu a dobrý den vám od mikrofonu přeje Zuzana Vlčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.