Přepis: Jak to vidí Jarmila Štuková a Andrej Štuk – 13. července

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno a příjemný poslech vám přeje Karolína Koubová. Hosty dnešního Jak to vidí jsou fotoreportérka a dokumentaristka Jarmila Štuková a její manžel kameraman Andrej Štuk, dobrý den.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Dobrý den.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Dobrý den.

Čtěte také

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak když budeme mluvit o vašem cestování, tak to je dost specifické, protože vy jezdíte do oblastí, které by si asi menšina lidí vybrala jako nějakou turistickou destinaci, je to tak?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Je to tak, ale my tam jezdíme právě nejenom, nejenom ukazovat ty nepříjemné věci, například válečný konflikt nebo sociální problémy, ale my jsme si vybrali takový koncept a ukazujeme mladé talentované lidi. A chceme ukázat, že i v zemích, kde právě se dějí nehezké věci nebo nejsou to zrovna země nějaké rozvinuté a naopak rozvojové, tak že tam žijí zajímaví lidé.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten projekt se jmenuje One Blood, tedy Jedna krev nebo krev nás spojuje. Tak jaké zajímavé příběhy lidí odkud všude jste přinesli, zdokumentovali?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Tak s tímhle projektem už jsme byli, začali jsme před čtyřmi roky a prošli jsme zatím šest zemí, doufám, že /nesrozumitelné/, bylo do pásmo Gazy, Uganda, Afghánistán, Irák, teď právě ta Bangladéš a podobně, je to o tom, že v každé té zemi se snažíme najít, jak říkala Jarmila, ty talentované lidi, to znamená, že například když jsme byli v Afghánistánu, tak jsme tam natáčeli o partě takzvaných parkuráků, to jsou lidi, kteří skáčou, je to takové gymnastické přesouvání se v prostoru.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Po budovách různě.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Po budovách, přesně tak, a je to vlastně samozřejmě jediná parta, která může v Kábulu fungovat. Co nám říkali, tak jejich příběh je poměrně zajímavý, protože začali jako gymnasté, ale přesouvají například po Kábulu, což znamená běh a hlavně skákání po různých budovách, tak všichni lidí začínají strašně utíkat, protože si myslí, že hned byl nějaký výbuch někde, protože tam to má samozřejmě, to, že někdo běží na ulici, má úplně jinou konotaci než u nás, že jde někam pozdě většinou, tam člověk odněkavaď běží, protože se tam něco stalo, takže vždycky ty příběhy takové z té ulice jsou strašně zajímavé.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě zrovna právě u těch afghánských parkuristů zaujalo, když jeden z nich vyprávěl, že se neleknou Talibanu, neleknou se Al Kajdy, nemůže třeba právě i to, že vy je nějakým způsobem zdokumentujete, zrovna třeba právě v Kábulu, je nějakým způsobem ohrozit?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Ne, to určitě ne. Já si myslím, že tím, že ti kluci to neschovávají a naopak říkají, že chtějí ukazovat svojí zemi taky trochu v jiných souvislostech než jenom pořád v souvislosti s Talibanem nebo Al Kajdou nebo s nějakými teroristickými organizacemi, tak to rozhodně neskrývají. A naopak to, že jsme tam přijeli a točili jsme o nich, tak pro ně bylo úplně něco, něco úžasnýho a pořád jsme v kontaktu. A ti kluci naopak říkali, že díky tomu, že my jsme o nich natočili takový malý dokument nebo řekněme takovou reportáž, dokument, tak oni to i posílají dál a díky tomu se seznámili s dalšími právě parkuráky z celého světa, takže určitě je to lepší.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Parkur v Afghánistánu, break-dance v pásmu Gazy, graffiti v Iráku, to jsou činnosti, které by tam člověk nehledal už proto, že zřejmě přímo na místě jsou to většinovou populací brány jako jakýsi import ze Západu. Jak je to tam vnímáno? Jak se překonává tento předsudek?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Jak kde. Základ je, aby měli otevřenou rodinu, aby ta rodina je podporovala. To je první a zásadní. Například když jsme byli v pásmu Gazy, tak tam to bylo asi nejhorší, protože tam i ti lidé anebo tu partičku těch break-dancáků, tak většina z těch, většina z těch lidí buď už rodinu, rodiče neměli, anebo byla silně proti tomu, aby dělali něco takového jako break-dance. To znamená, že ty, dokonce Mohamed, s kterým jsme my natáčeli, tak ten to dělal přes přísný zákaz jeho otce, aby se tomu věnoval. A bylo to vlastně takové nejsložitější, když se celé roky nebavíte s otcem kvůli tomu, že prostě neschvaluje to, že tancujete, tak už musíte mít opravdu velkou sílu to dělat. Každopádně v těch dalších zemí, jako je Irák, tam jsme se setkali paradoxně s velmi otevřenými rodinami téhle té kultuře, stejně tak i teď v tom Bangladéši, tam, /nesrozumitelné/ muslimské rodiny, to není o tom, aby, že bysme našli vždycky nějakého, který je blízko k nám ať už mentálně, anebo kulturně, ale že se dají najít prostě takové ty rodiny, které jsou otevřeném těmto importům.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jiné jsou ty obrázky, které získáváte o té zemi prostřednictvím právě těchto lidí od toho, co třeba běžně vidíme ve zpravodajství?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Jsou obrovsky jiné, protože musí, musíme také říct, že my tam jezdíme i do těch zemí taky referovat o té zemi, to znamená, že my se i dostáváme třeba na fronty, dostáváme se i třeba do nějakých konfliktů nebo vidíme ty sociální problémy a není to tak, že zavíráme před tím oči a ukazujeme jenom to hezké, že tam zkrátka žijí talentovaní lidé, kteří navzdory třeba svému složitému osudu nebo navzdory kultuře nebo podmínkám, ve kterých žijí, tvoří, ale chceme tam ukázat dvě ty stránky, takže snažíme se o co nejobjektivnější pohled na tu zemi.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Hosty dnešního cestovatelského, řekněme, Jak to vidí jsou dokumentaristé Jarmila Štuková a Andrej Štuk.

/ Písnička /

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes jsou se mnou ve studiu při pořadu Jak to vidí dokumentaristka Jarmila Štuková, její manžel kameraman Andrej Štuk. Mluvili jsme o tom, jak cestujete do zemí, kde objevujete talenty, které by člověk v těchto zemích nečekal, o projektu One Blood, a řekněte, jak třeba právě objevujete to, že v Bangladéši jsou tři skateboardisté, že v Afghánistánu je vůbec nějaká komunita parkuristů? Jak na to přijdete?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
No, ona je to vždycky docela dlouhá anabáze, musím říct. My to máme s Andrejem tak, že si řekneme, do jakých zemí bychom chtěli jet, a pak se tam snažíme najít nějakou subkulturu, která nás zajímá, ať už je to tedy break-dance, graffiti nebo box anebo třeba ten parkur v Afghánistánu. A je teda pravda, že vlastně vždycky je to tak, že to je malinká skupinka. Třeba v Bangladéši, kde jsme byli naposledy, tak tam jsou jenom tři skejťáci v celým Bangladéši, kde je prostě přes 160 milionů obyvatel. V pásmu Gazy, kde teda zdaleka není tolik obyvatel, protože je dlouhý jenom 43 kilometrů tedy ten pás, tak je tam ale taková malinká parta vlastně tanečníků break-dance, a bylo to velmi náročný, protože my jsme se vždycky snažili nějak přes Facebook, přes známý, a pomalinku se to krystalizovalo a trvá to několik měsíců, než vlastně vy zjistíte, že tam nějaká taková subkultura je, ty její tedy příslušníci, řekněme, a pak se je snažíte nakontaktovat a voni vám stejně moc jako nevěří, takže ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, přes jaké kanály vůbec zjišťujete, že tam něco takového existuje? Přes internet?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Myslím, že nejčastěji to máme přes Facebook nebo se nám třeba zrovna, o tanečnících break-dance jsme viděli takový pidikrátký, krátkou reportáž na BBC a pak jsme je dlouho hledali právě různě přes Facebook a různě právě přes komunity, komunity breaku nebo break-dancu, protože velmi často se ti lidé znají, ale musím říct, že když jsme tady kontaktovali tanečníky break-dance v Evropě, tak ty vůbec netušili, že v pásmu Gazy nějaká takováhle parta je.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
A ještě samozřejmě i ten internet má druhou stránku věci, a to že vám například na internetu přes Facebook každý naslibuje, jak je strašně výborný, což se nám stalo cestou do Ugandy, kde jsme si našli tři rapperů, kteří o tom krásně povídali, a potom jsme tam přijeli, nikdo se nám neozýval a až na místě jsme začali úplně znova hledat tu celou komunitu, takže to je takové jako adrenalin vždycky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě Jarmila mluvila o tom, že se těžko získává jejich důvěra, tak přijedou zkrátka západní novináři nebo dokumentaristé, jaký, jakou představu o nich mají právě místní lidé?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
No, musím říct, že asi nejbizarnější to bylo v pásmu Gazy, kam my jsme se tedy po dlouhých anabázích dostali. A když jsme, my jsme měli číslo, přímo tedy kontakt na Mohameda, člověka, který tam vede komunitu break-dance, a voláme mu a teď já jsem říkala, ahoj, to jsem já, Jarmila, vždyť jsme spolu a my jsme si psali opravdu několikrát, domlouvali jsme se i přímo, jak bude vypadat to natáčení, a von říkal, von vůbec nemluvil do toho telefonu a vůbec, a já říkám, no vždyť jsme spolu mluvili, a von - já vůbec nevím, teďko vopravdu mě to nenapadá, že bysme spolu mluvili. Tak já jsem z toho byla nešťastná, teď jsem před Andrejem vypadala, že jsem si to vymyslela, ale pak se ukázalo, že on opravdu se takhle bavil s několika lidma po internetu a zkrátka nevěřil, že bychom přijeli, tak mě trošku vytěsnil a pak když nás viděl, tak najednou říkal, ježíš, vy jste fakt tady. A ze začátku tak chvilku koukal, ale pak viděl, jakým způsobem pracujeme, že nejsme, že nejsme ten typ dokumentaristů, který by hned začali někoho točit, my se s nima vždycky domluvíme a musím říct, že všichni do jednoho se stali našimi přáteli a vlastně jsme pořád v kontaktu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty jejich aktivity, které provádějí a které nejsou typické tedy a rozšířené v dané zemi, je to tak, že jsou pro ně třeba nebezpečné to provozovat?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Určitě ano. Pokud, samozřejmě závisí, v které zemi, každopádně, každopádně například break-dance v pásmě Gazy anebo parkur v Afghánistánu, tak jsou to opravdu až věci, které hraničí s tím, že vás někdo může zabít, například v tom Kábulu, jak jsme říkali. Teď si představte, že ten Kábul je válečné město, tam jsou, když jsme natáčeli například ze střechy, tak nás chtěli sestřelit kvůli tomu, že jsem natáčel západ slunce a nějaký odstřelovač to vyhodnotil tak, že namísto kamery tam mám něco, to znamená, že to je všecko stále pod kamerami a pod nějakými ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, procházet se po té ulici je i nebezpečné, natož se tam snažit o nějaký parkur.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Přesně tak, na to snažit jako běžet nebo něco, to znamená, že to závisí, to závisí, ale jak oni říkají i v tom našem dokumentu, oni chtějí ukázat, je třeba si uvědomit ještě další věc, to je mladá generace, která, která vidí na internetu například to, že to jde a oni jsou v nějakém jakoby vakuu, kde nejde vůbec nic, a po určité chvíli vás a po určité době vás asi ten strach upozadí to, ta touha to opravdu dělat a potom jíte za svým snem a co je vždycky na tom vlastně pro nás nebo pro mě osobně strašně inspirující, že přesto, že mám, měl bych mít takovýhle strach, tak vlastně jako dělám to, co miluju.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě. To je velmi zajímavé, jak se to třeba potom liší ta daná činnost nebo to, jak to ti daní umělci dělají v této zemi přes tyto podmínky, od toho třeba, jak se to dělá u nás, jak je to v Evropě, kde nejsou takové překážky, promiňte.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
U nás je to samozřejmě mnohem otevřenější. My když jsme byli třeba v Iráku, kde jsme byli za Bahmanem, který je tam taky jeden z mála grafiťáků, protože zase graffiti v Iráku, to není tak, že si jdete a začnete si prostě tagovat nebo tak jako dělat ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Koupíte si barvy.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Koupíte si, barvy se tam vlastně koupit nedají, že jo, tam nejsou žádné speciální spreje, anebo barvy, ale bylo zajímavé, že my jsme udělali takovou zajímavou konfrontaci, protože jsme vzali Honzu Mika, což je dneska už renomovanej výtvarnej umělec, ale začal jako grafiťák, a ten sám koukal vlastně, že v tom Iráku je to trošku jako u nás v devadesátkách, ale pořád, pořád tam byl velký rozdíl v tom, že i tady v těch devadesátkách dobře, tak mohl vás chytit ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V devadesátých letech.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
V devadesátých letech, ano.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto myšleno.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Ano, přesně tak. Tak mohli vás chytit policajti a byl problém, musela jste samozřejmě zaplatit nějaké peníze a tak, ale v Iráku to rozhodně není jenom o tom, že vás chytne policajt a můžete jít prostě do vězení a může to mít ještě mnohem fatálnější důsledky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jarmila Štuková a také Andrej Štuk jsou hosty pořadu Jak to vidí.

/ Písnička /

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes v pořadu Jak to vidí cestujeme spolu s dokumentaristy Jarmilou Štukovou a Andrejem Štukem a objevujeme subkultury různých umělců v zemích, jako je Uganda, Kambodža, Irák anebo také Bangladéš. Dostáváme se tedy k tomu bangladéšskému skateboardingu, jak to tam funguje?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Tak v celém Bangladéši jsou jenom tři skejťáci, a musím říct, že to víme tedy stoprocentně, protože jsme velmi dlouho různě rešeršovali, jak to tam funguje a psali jsme si s tou komunitou, která, která se tam sice jmenovala skejťáci, ale pak jste zjistila, že si jenom dali ten název, ale vůbec nemají prkna a vopravdu se tomu skateboardingu ani nevěnují, jo. A nakonec jsme tedy našli ty skejťáky, ty tři kluky a odjeli jsme za nimi a zjistili jsme, že tam nejsou žádné skateparky, ty kluci nemají ani pořádná prkna, jediné, co se tam dá koupit, tak to jsou taková fakeová prkna z Číny, která víceméně vydržej třeba dva, tři dny a když ty kluci s nima skáčou, takže my jsme klukům přivezli pořádná prkna a pak jsme je tam točili a zjistili jsme, že samozřejmě proti našim skejťákům nebo řekněme evropským nebo celosvětovým, který jezdí ty zásadní závody, tak se to nedá srovnat. Tady jsou opravdu v začátcích.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vůbec oni sami zjistí, že chtějí dělat skateboarding? Protože říkáte jsou tři, je tam 160 milionů obyvatel, jak vůbec zjistí, že něco takového existuje a nevěnují, začnou se tomu věnovat?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
No, oni samozřejmě to všecko jako viděj na tom internetě. Otázka je, že my jsme se jich taky ptali, proč zrovna skateboarding, a oni říkali ještě jak to funguje v Bangladéši. V Bangladéši je národní sport kriket, který tady vlastně jako tady nikdo ani moc jako nezná a funguje to vlastním životem, a to dělá 90 % lidí. Stále vidíte jenom prostě děti s těmi kriketovými pálkami a podobně. A určité malé, malá skupina lidí se snaží odlišit od celé té většinové společnosti, což prostě nevím, jestli je dobrý výsledek ze 160 milionů tři, ale aspoň nějaký začátek. Takže minimálně tyhle ty tři se snažili odlišit. Určitě se k tomu dostali přes takovou jako hardrockovou, metalovou scénu, která tam stejně tak trošku funguje, takže řekněme, že ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To musí být také zajímavá subkultura pro zmapování následné, ne?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Přesně tak, přesně tak, výborná. A že prý tam mají zásadní metal, ukazovali nám nějaké ukázky, takže příště, až tam pojedeme, tak budeme dělat metal. No ale to je všecko jedna taková jako partička, pár lidí se tomu věnuje, anebo těch mladých, no a takto se jako podporují a jedni do toho jako hrajou a ty druhý do toho jako se snaží natočit a udělat z toho nějaké skateové video. Je to takové jako na koleně, ale je strašně tam cítit ta energie, což je na tom krásné.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak jsou tam vnímáni právě? Mají nějaké problémy, komplikace, když si třeba chtějí zajezdit na prkně po ulici?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Mají obrovské problémy. Právě že díky nám mohli tedy jezdit i na místech, kde normálně nemůžou, protože tím, že tam nejezdí tolik turistů a Bangladéšané jsou velmi otevření turistům, a když viděli, jak tam s Andrejem stojíme s kamerama, tak přicházeli i policajti a dělali i se hodnějšími, než normálně jsou. A kluci říkali, no tady kdybyste vy nestáli s těma kamerama, tak tady vůbec jezdit nemůžem, takže ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A z jakého důvodu jim, co jim řeknou, že nemůžete tady jezdit proto, že máte nějaké divné prkénko se čtyřmi kolečkami.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Velmi často je to přesně, jak jste to teď řekla, že prostě co to je? Tam my jsme dělali i Vox Populi a chodili jsme tam od různejch opravdu bradatých muslimských mužů po ženy na ulici a ptali jsme se jich, jestli ví vůbec, co to je skateboarding, a drtivá většina nám řekla, že vůbec netuší, co to je. A když kluci takhle projížděli na těch prknech, tak lidé opravdu na to zírali. Ta hodně mladá generace, ta už jako věděla, nebo řekněme trošku věděla, ale ty starší, ty na to opravdu koukali, co to je za prkénko s kolečkama a co tam mají co jako jezdit. Ono to taky samozřejmě dělá hluk a jako někteří musím říct, že na to koukali s nevolí, ale další naopak se zase začali ptát a říkali, že to je velmi zajímavý a my jsme byli na mnoha místech. A je teda pravda, že vlastně i na několika místech nás vyhodili, nenechali nás třeba tam jezdit.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili je to tam vnímáno trochu jako vandalismus nebo něco takového?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
No, řekla bych, že určitě, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vůbec je nákladné nebo musí být velice nákladné jezdit takto do těchto zemí, objevovat tyto subkultury, jak vlastně svůj projekt One Blood financujete a svoje cestování?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
No, my to vlastně celé financujeme z vlastních peněz samozřejmě, takže snažíme se tu vždycky si našetřit na to, Jarmila fotografuje, já různě pracuju v kreativě, to znamená, že všechny ty věci, které, které děláme zde jako civilní zaměstnání, tak potom jedeme, potom si našetříme peníze a jedeme do nějaké další země, takže asi takhle.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže opravdu takové cestování a vlastně dovolená, z které si potom ale přivezete takovéto dokumenty, které, které potom můžete prezentovat.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Přesně tak, přesně tak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké nejsložitější situace jste při tomto objevování mladých talentovaných umělců zažili?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Těch byla velká nebo těch bylo hodně moc, ale třeba pro mě asi bylo nejsložitější být v pásmu Gazy a zrovna když jsme tam přijeli nebo když jsme se tam dostali, tak dva dny poté začal Izrael intervenovat a my jsme vlastně byli přítomni několika pohřbů, protože tam 14 lidí bylo zabito. Dokonce i dvě malé děti, takže to bylo hodně náročný, protože najednou v tom, kdy my jsme tam natáčeli a chodili jsme po ulicích a lidé vypadali tak jako v uvozovkách spokojeně tak, jak to v pásmu Gazy jde, když jste tam uzavřená, tak najednou tam vopravdu byl hrozně cejtit strach, lidi si začali nakupovat zásoby a vypadalo to, že možná začne vopravdu nějaký, nějaký druh války třeba dlouhodobější, že to nebude tedy jenom pár dní, co jsme tam zažili, ale naštěstí se tak nestalo a ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co plánujete? Kam pojedete v nejbližší době, jakou subkulturu budete mapovat?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Takže teď se chystáme, v září jedeme do Gruzie, kde jsme našli, kde jsme našli malou komunitu tatérů, takže jedeme objevit a jedeme se seznámit s nimi a uvidíme, jak to dopadne, že prý mají krásné příběhy. Jarmila s nimi už fungovala nějak v poslední době, takže na to se těšíme. Takže tetování v Gruzii.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A ty jste našli také přes internet?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Ty jsme našli přes internet. Já musím říct, že zase v hlavním městě Tbilisi, tam je docela několik tatérských klubů, ale my se chceme dostat právě i do Jižní Osetie, chceme se dostat i do míst, kde předtím probíhala válka a ukázat taky, že to není jednoduché, že to není jako u nás, že si tady otevřete salon bez problémů. Tam jsou nějaké problémy a chlápek, za kterým my jedeme, tak je člověk, který právě má s válkou i vlastní zkušenosti, takže bude moct i vlastně na pozadí tohohle vyprávět svůj příběh.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ať se vám tedy daří na cestách, ať se vám daří objevovat a propojovat mladé talenty. Dnešními hosty pořadu Jak to vidí byli dokumentaristé Jarmila Štuková a Andrej Štuk. Děkuji vám za návštěvu, na shledanou.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Děkujeme za pozvání.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.