Přepis: Jak to vidí Jan Ludvík – 12. července 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, je tu pravidelný čas pro zamyšlení nad děním kolem nás. Zita Senková zve k poslechu. Mým hostem je dnes Jan Ludvík z katedry bezpečnostních studií na Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den, pane Ludvíku, vítejte.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme zejména obranyschopnost Ukrajiny, Ruska i západu. Dusno na summitu G20, strategii Vladimira Putina i otázku, zda by nebylo tolik válek, pokud by světu vládly ženy a mladí. Přeji nerušený poslech. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov minulý týden předčasně opustil setkání ministrů zahraničí skupiny velkých světových ekonomik G20, které se konalo na Bali. Část členů skupiny odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a vyzvala k okamžitému ukončení války. Co si podle vás, pane Ludvíku, Sergej Lavrov sliboval od summitu, když vlastně nerad slyšel tu kritiku? Ale i obráceně, co si summit G20 sliboval od účasti Sergeje Lavrova?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Tak ten summit G20 proběhl v atmosféře, která je výjimečná, kterou jsme už dlouho neviděli. To znamená v atmosféře, kdy začala velká mezistátní válka. Rusko podniklo invazi na Ukrajinu. Ti lídři se od té doby nebo od té doby, kdy ta válka začala nesešli. Tím pádem bylo jasné, že ten summit bude nějakým způsobem výjimečný. V podstatě proběhl očekávatelným způsobem. Není samozřejmě běžné, že by ruský ministr nebo jakýkoliv jiný ministr odjel v průběhu toho summitu. Stejně tak není běžné, že by některý stát napadl jiný stát z těch členů. Takže tím se potvrdila ta výjimečnost té situace. Ten průběh samotný toho summitu odpovídal, nebo nějakým způsobem odpovídal tomu, jak ty jednotliví členové G20 v podstatě vidí tu situaci. Kdy, řekněme, státy globálního západu, G7 se odmítla s Lavrovem bavit, nechtěli se s ním ani vyfotit a kritizovali zcela pochopitelně a ruskou invazi na Ukrajině. Na druhou stranu Lavrov dostal příležitost říct to, co říct chtěl. Dostal příležitost setkat se se zástupci jiných velkých zemí. Takže to proběhlo, řekněme, v takovém tom duchu, kdy západ nebo, nebo ten globální sever je velmi jaksi vyhraněný vůči tomu, co Rusko udělalo. Zatímco ty velké státy globálního jihu jsou opatrnější. Ne, že by ruskou invazi na Ukrajinu schvalovaly, to jako, to je něco, co si pro sebe vyhrazuje pár podivných zemí, které buď naprosto závisí na Rusku anebo jako naprosto hrozně moc chtějí naštvat Spojené státy. Ale, ale velká část těch států globálního jihu je zdrženlivá. A říká dobře, my, oni to jako nevítají, nemají pocit, že by Rusko dělalo něco správného, ale zároveň to pro ně není důvod přerušit styky s Ruskem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Má podle vás, pane Ludvíku, Rusko zájem o dialog?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
S kým? Rusko má nepochybně zájem o dialog v podstatě téměř s každým, s výjimkou Ukrajiny, ale primárně se soustředí právě na ty velké státy toho globálního jihu, jako je Čína, jako je Indie, které jsou vůči němu nějakým způsobem trochu vstřícné. Jsou ochotné s Ruskem obchodovat a můžou mu situaci, kdy je Rusko terčem rozsáhlých sankcí ze strany západu, pomoci tyhle sankce nějakým ekonomickým způsobem vyřešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A s tím takzvaným západem, jak označujeme Evropu, Evropskou unii a Spojené státy americké.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Tak vidíme, že třeba francouzský prezident Macron si s Vladimírem Putinem několikrát volal. Spíš bych řekl, řekl, že na straně Ruska je ten zájem, největší zájem stejně Ruska tradičně o to jednat se Spojenými státy. To je taková jako ruská tradiční strategie, kdy oni chtějí být vnímáni jako supervelmoc, ve stylu Sovětského svazu, který se baví tím největším hráčem na globálním poli. Nicméně neopovrhnou ani, ani velkými státy, jako je, jako je Francie a Německo a Británie, kdyby se s nimi tyhle státy byly ochotny bavit. Některé jsou, některé nejsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle českého premiéra Petra Fialy telefonáty s Vladimirem Putinem nic nezmění. Ruský prezident měl, cituji dál jeho slova, všechny možnosti nezačít válku, pokračovat v diplomatických jednáních, kdykoliv válku ukončit, ale on to nedělá. Jediné, co to podle našeho premiéra může změnit je, že Putin uvidí, že jeho agresivní politika nevede k těm výsledkům, které si od ní slibuje. Co má z vašeho pohledu, pane Ludvíku, smysl tedy? Co se týče té komunikace nebo toho dialogu nebo vůbec vlastně co dává smysl?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Že je potřeba přece jenom udržovat ty komunikační kanály s Ruskem otevřené. Byť to nutně neznamená styky na té nejvyšší úrovni. Nicméně téměř každá válka v historii končí politickým jednáním. Často politickým jednáním za účasti různých zprostředkovatelů třetích stran a které a těm dvěma znepřáteleným stranám pomůžou dosáhnou kompromisu. A ono na západě je to teď hodně nepopulární říkat, ale šance, že tu válku ukončíme jenom vítězstvím Ukrajiny, je velmi malá. I kdyby Ukrajina dokázala vytlačit Rusko z těch okupovaných území, ať už v těch hranicích z února 2022 nebo dokonce v těch hranicích roku 2014. Tak stejně bude muset s Ruskem nějakým způsobem uzavřít mír a nemůže to fungovat tak, že se jenom ruské síly stáhnou na území Ruské federace. A stejně se budou muset nějakým způsobem dohodnout a respektive kdyby se nedohodli, tak mezi nimi bude nějaká nepsaná dohoda o tom, že tady už bojovat nebudou. Ale obecně je lepší, když ta dohoda, řekněme, stvrzená vyjasněná. Proto je dobré, aby ty komunikační kanály existovaly, aby v nějaké fázi, kdy ty státy budou připraveny, jednat o míru za podmínek, které nám budou připadat smysluplné. Tak, abysme byli vůbec schopni se dozvědět a zároveň je vždycky dobré, té druhé straně připomínat, jak to vidíme. Ono to samozřejmě jako ví, ale není od věci jim to jako připomínat. A přece jenom tak jako být schopen říct, že pokud oni udělají něco, co my chceme. V tomto případě, pokud by je třeba Rusko stáhlo z Ukrajiny. Tak, že mi zároveň jako odstraníme náš trest v nějaké chvíli. Budeme muset přemýšlet o tom, že ty sankce zrušíme. Protože pokud je na Rusko uvalíme nebo necháme uvalené ve chvíli, kdy se z Ukrajiny stáhnou, tak oni nemají absolutně žádný důvod, jako se s námi bavit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Něco za něco.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Tak jako je to něco za něco, ono to není hezké, ale bohužel jako mezinárodní vztahy fungují trošku jinak než vztahy v rodině, než vztahy v domácí politice. Neexistuje v nich žádný nejvyšší soudce a nikdo, kdo by jaksi, žádná policie a soudy za kým byste mohli jít a říct, někdo se tady chová špatně, prosím, vyřešte to. V mezinárodní vztazích, mluvíme o takzvané anarchii. To neznamená, že by si každý mohl dělat, co chce, ale prostě neexistuje ta nejvyšší autorita, která by rozhodla a tím pádem se musíme smířit s tím, že fungujou trošku jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co byste, pane Ludvíku, označil za ty smysluplné podmínky pro ukončení této války?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Je potřeba říct, že tyhle podmínky si musí primárně určit Ukrajina, která je obětí té agrese. Nicméně západ, který přece jenom Ukrajinu podporuje takovým způsobem, že bez toho by ukrajinský odpor téměř určitě se zhroutil. Tak by si měl stanovit cíle, které má. Nepochybně smysluplnou podmínkou je a stažení ruských sil a těm hranicím před invazí. Tou největší otázkou je, co jakým způsobem vyřešit otázku toho krymského poloostrova, který Rusko anektovalo a chápu jako součást svého vlastního území, což mu vlastně dost i z hlediska nějaké ruské domácí politiky stěžuje způsob, jak to řešit. To anexe Krymu to není nějaká libůstka Vladimira Putina. To je něco, co podporuje naprostá většina Rusů a je velmi pravděpodobné, že to podporuje i naprostá většina obyvatel Krymu. A teď je těžké, jak s tím naložit. Protože podle mezinárodní práva zcela jaksi podle norem, a tak by, tak ta anexe Krymu je nelegální. Krym by měl být ukrajinský. Zároveň pokud by se Krym vrátil k Ukrajině, jako je těžké si představit, že to ta ruská populace nějakým způsobem skousne, že to nepovede k nějaké eskalaci války. Takže je velká otázka, jakým způsobem se k tomu postavit, jak vlastně to vyřešit. Typicky tady ten typ problémů se řešil referendem. Což jako, jako je elegantní řešení, ke kterému nejspíš ve výsledku ty obě strany po mnoha tisících mrtvých dospějí. A oni Ukrajinci asi tuší, že by to referendum v tuhle chvíli nedopadlo a na Krymu pro Ukrajinu dobře. A proto tohle řešení odmítají. Na druhou fakt jako já nevidím nic lepšího, než, než udělat referendum, o kterém obě strany můžou jako říct, ok tak lidi na Krymu si vybral, lidi na Donbase si vybrali a my to respektujeme. Všechno ostatní bude pro jednu z těch stran velmi pravděpodobně nějakým způsobem potupné. A byť jako tyhle ty nemateriální věci se zdají nedůležité, tak /nesrozumitelné/ je prostě strašně důležitá. Ty státy si jí pamatují a vedla ke spoustě válek. Pamatujeme jako na německo-francouzské desítky let soupeření, kdy ta válka mezi těmito evropskými mocnostmi byla na spadnutí. A ta potupa v tom hrála vlastně mnohem větší roli než nějaká materiální hodnota těch území.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nějaká psychologie války nebo toho výsledku. Komentuje Jan Ludvík, odborník na bezpečnost z Univerzity Karlovy. Papež František na Twitteru napsal, že kdosi prohlásil, že kdyby světu vládly ženy, nebylo by tolik válek, protože ty, jejichž posláním je dát život, nemohou volit smrt. Stejně tak si papež myslí, že by nebylo tolik válek, kdyby světu vládli mladí. Ti, kteří mají život před sebou, chtějí jej prožít, nikoliv zlomit a odhodit. Co si o tom myslíte, pane Ludvíku, bylo by méně válek, kdyby světu vládly ženy a mladí lidé?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Je to velké téma, kterému se disciplína mezinárodních vztahů odborně věnuje. Ta odpověď není úplně jednoznačná. U těch mladých je to v zásadě jako jednodušší říct. Tam a jako nemáme úplně důvod myslet si, že je to pravda. A naopak, když se na to díváme jako vědecky, tak přítomnost, pokud v nějakém státu existuje hodně mladých lidí, kteří nemají dobrou životní příležitost, typicky mladých mužů nezaměstnaných, tak je to problém. A spíš to k válce vede ne, že by jí to jaksi bránilo. U žen je to extrémně komplikované, protože my máme velmi málo případů, kdy vlastně v uvozovkách vládly ženy. Přece jenom ten patriarchát je po celém světě velmi tradiční a mění až v poslední době. A počet mezinárodních krizí, ve kterém v jednom z těch států vládla žena, je velmi omezený, jestli jsem se správně díval, tak to bylo v posledních desítkách let asi 17, a to ještě naprostá většina z nich spadá na několik málo žen lídryň a konkrétně Goldu Majerovou v Izraeli a Benazír Bhuttovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pákistán.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Tak a opravdu to je jako v Indii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pardon /souzvuk zvuků/ vedle.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Takže, takže fakt těch pozorování, ze kterých bysme mohli usuzovat, je málo. Navíc tyhle ty ženy, které které vládly, když to řeknu úplně jako hrozně vulgárně, ale vlastně oni vládly v mužském světě. A musely se přizpůsobit tomu mužskému světu, ve kterém žili. Vlastně musely dokázat, že jsou tvrdší než muži, aby nebyli podezřívány v tom mužském světě z nějaké zženštilosti. A je velmi těžké prostě říct, jestli, jestli jenom to, že by vládly ženy, by pomohlo, spíš ne. Ale co velmi podle všeho jako pomáhá, je pokud je v těch společnostech rovnější postavení mužů a žen nebo ideálně úplně rovné, ale jako vlastně nevím, jestli ho někde ve světě vidíme úplně rovné postavení. Nicméně ty státy, kde, kde je úplně normální, že vládnou ženy. Kde je to v podstatě rovné. To jsou státy jako Skandinávie, Nový Zéland, tak představíme si teď finskou a švédskou premiérku, které nedávno spadly do NATO. Tak, tak to jsou zároveň státy, které jsou tak jako typický mírumilovné a vlastně mají tolik jako znakům mírumilovnosti, které dokážeme statisticky jako ztotožnit s absencí války, že vlastně nevíme, jestli to je díky tomu, že tam vládnou ženy anebo díky tomu, že ty státy jsou mírumilovné, tak tam vládnou ženy, nebo protože mají dobrou kvalitu vzdělávání, dobrou kvalitu života, nízkou míru korupce a spoustu dalších jako pozitivních věcí. Tak, jestli to je ten důvod, proč jsou vlastně mírumilovné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ne, že bych, pane Ludvíku, jako žena chtěla mít pravdu nebo poslední slov, ale Benazír Bhuttová pákistánská expremiérka, která mimochodem zemřela před více než 10 lety po atentátu. Když se podíváme na válku na Ukrajině, co rozhodne o dalším průběhu. Řekl byste, že se teď ocitla na nějakém rozcestí? Co rozhodne o tom dalším průběhu?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Na tom rozcestí jsou už jako dlouho, protože ta válka je nějakým způsobem relativně vyrovnaná. Rusko je stát mnohem větší než Ukrajina. Ale Ukrajina zmobilizovala všechny síly, co mohla. Skutečně to jako národní vypětí je obdivuhodné a získává západní pomoc. Ta válka se změnila do jakési opotřebovávací války. Takovou opotřebovávací válku v principu můžou rozhodnout 2 věci. A jedna z těch stran si to opotřebovávací válku nevybrala. To je něco, co se jako dost objevuje /souzvuk zvuků/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě k té takzvané opotřebovávací válce, že to zamrzlo lidově řečeno.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Tak nejdřív si, řekněme, ty 2 ptákoviny, které se jako objevují ve veřejném diskurzu. První, že jako Ukrajina geniálním způsobem vlákává Rusko a mění čas a území za ruské ztráty. A ta druhá je, že, že Rusko naopak jako geniálně přešlo na opotřebovávací válku, ve které může využít své materiální výhody. Není to tak, Rusko mělo plán, Ukrajinu dobýt rychlou manévrovací operací, který se zhroutil. Zároveň nějak jako manévrovací operace mobilní jsme neviděli ve větší míře ani na ukrajinské straně. Ani jedna z těch stran toho není schopná, a protože nejsou schopni jaksi podnikat tyhle ty mobilní majerové operace, které jsou jako velmi složité, zejména na koordinaci. Zároveň Rusku chybí lidská síla, Ukrajincům zase chybí těžká technika. Tak jim nezbylo, než se pustit tady do těch přestřelek ve stylu první světové války s tím rozdílem, že tentokrát to dělostřelectvo typicky navigují bezpilotní prostředky a opotřebovávací válku vyhraje typicky ten, to je další ptákovina, která se objevuje. Nikoliv ten, kdo má nižší ztráty, ale ten kdo má větší schopnosti ztráty nahrazovat. Takhle dohoda vyhrála první světovou válku, přestože ztráty dohody byly výrazně větší, než ztráty těch centrálních mocností, tak protože ekonomika a lidské zdroje těch Británie, Francie, Ruska a následně pak hlavně taky Spojených států, byly mnohem větší než, než Německa a Rakouska Uherska a Turecka. Tak v té válce zvítězili. A i tady v té válce, pokud se jedné z těch stran nepodaří přijít na to, jak do toho boje vrátit manévr. Jak vyhrát nějaký jako elegantním způsobem, kterým svoje války vyhrává Izrael. Tak zvítězí ten, kdo dokáže déle vydržet se opotřebovávat. Z hlediska těch dvou hráčů, tak v každém případě jako jenom jih, tak je to prostě Rusko. A Rusko má zdroje, které ještě nevyužívá. Má určité politické limity k tomu, jestli může nebo ne. Ale jako je velmi nepravděpodobné, že by je nedokázal ještě trošičku víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná máte na mysli, že Rusové teď třeba, říká se, že zahájili takzvanou operační pauzu. Ono ostatně i potvrdilo ministerstvo obrany. Federace využije k tomu, aby nějak zkonsolidovalo, přeskupilo ty síly?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Nepochybně se pokusí doplnit. Rusko se snaží o takovou tichou mobilizaci, zejména se snaží motivovat finančně Rusy, aby vstupovali do armády. A nahradili tím ty ztráty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte, myslíte, že vyhlásí někdy Moskva všeobecnou mobilizaci?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Je to extrémně nepravděpodobné. Zároveň tohle je něco, co vlastně často ve válce není potřeba. Ono i v té první světové třeba Británie velmi dlouho nevyhlašovala všeobecnou mobilizaci a prostě spoléhala na dobrovolníky, kteří šli bojovat za ten národ a na začátku té první světové války prostě lidi šli v obrovských počtech dobrovolně válčit. Stejně jako Ukrajinci. Ukrajina sice vyhlásila mobilizaci, ale to množství Ukrajinců, kteří šli dobrovolně, bylo taky jako obrovské. Rusů, ti jako podporují, dají si vlaječku na auto, ale že by se jim jako velkém /souzvuk zvuků/ zas tolik není. Oni to berou tak jakože, podobným způsobem jako my jsme dali různé takzvané jako mírové operace. Tím vůbec nechci jako srovnávat tu ruskou invazi s mírovými operacemi. Mně jde o to, že prostě ti Rusové to berou, tak fajn jako, když jsou trošku zblblý tou propagandou, tak to berou takže teda jasně, naši vojáci na Ukrajině dělají dobrou práci, bojujou tam proti těm ošklivým nacistům a my fandíme, ale to jako neznamená, že bych já chtěl jít taky bojovat. Proto teď ruský stát nabízí lidem fakt jako velmi atraktivní platové podmínky za to, že bojovat půjdou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude ruský vojenský průmysl schopen pokrýt tu poptávku. Možná, když se podíváme i na ekonomiku, nevím, jestli je známo vám, ale jestli je to i dostupná ověřitelná informace, nakolik už Kreml, ta invaze na Ukrajinu vlastně přišla podle těch oficiálních prognóz, ruská ekonomika poklesne prý o zhruba 8 %, neoficiální údaje hovoří o 15 %.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Je to samozřejmě trošku spekulace, protože úplně přesná data nemáme. Ruská ekonomika s jistotou poklesne, bude se vyrovnávat s dopadem těch sankcí, což bude na pro ruský vojenský průmysl částečně problém z hlediska výroby těch nejmodernějších zbraňových systémů, ve které se ukázalo, že dost často používají komponenty dodané ze západu. S tím si budou muset nějakým způsobem poradit. Na druhou stranu ty staré, v uvozovkách, hloupé sovětské zbraně téměř s jistotou dokáží vyrábět a dokáží je vyrábět, pokud budou chtít. A pokud to bude politicky průchodné ve velkých počtech. Na druhou vracím se k tomu, o čem jsme se bavili, že pro Rusy, to je jako něco, čemu fandí, ale úplně nejsou připraveni nebo nezdá se, že byli připraveni kvůli tomu obětovávat masivně nejen své životy, ale i svoje pohodlí. Jo jako Rusové. Když se podíváme na snímky z Moskvy, tak žijou úplně jako běžným životem a nebo dobře, tak jako zrušili McDonald a další jako drobnosti, ale s tím se dá vyrovnat. Ale to ještě není jako nějaký život ve válce, kde by skutečně museli povinně pracovat, nastupovat do zbrojního průmyslu, vedla furt ještě jako velmi příjemný život. Kdysi teda v televizi pustí seriál o tom, co se děje ve válce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte tedy, pane Ludvíku, že těch už dobrých 6 balíků sankcí protiruských nějak citelně zatím nezasáhlo život v Ruské federaci?

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Samozřejmě zasáhlo, ale přece jenom jako ne takovým způsobem, jakým zasáhne do života válka, když to srovnáme s životem Ukrajinců, tak je to nesrovnatelné, je to nesrovnatelné přesně tak. Na Ukrajině je válka. Kyjev byl ostřelován, dopadají na něj rakety. Tohle je něco, co prostě lidi v Moskvě neprožívají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě jedna otázka, co se týče zbraní, pane Ludvíku, pokryje ukrajinskou poptávku právě Evropa, Spojené státy, protože už déle slýcháme, že i ty naše jaksi sklady se vyčerpaly.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Je to tak, to je pro Ukrajinu jedno z největších rizik. My jsme zatím na Ukrajinu dodávali zbraně, primárně ze skladů staré, které nám tak často jako ležely v těch bývalých členských státech Varšavské smlouvy, které teď jsou součástí západu. Tyhle sklady se vyprazdňují, v podstatě se nedají doplňovat. To už nikdo nevyrábí. A nezdá, že by západní vojenský průmysl přešel na nějakou válečnou výrobu v těch kvantitách, které ta válka spotřebovává. To je taková jako jeden varovný zdvižený prst, který se dozvídáme, že třeba spotřeba dělostřelecké munice, která na té frontě probíhá, tak z ruské strany je tak obrovská, že vlastně ji nelze vysvětlit jinak než že Rusko nějakým způsobem už jako částečně mobilizovalo ten svůj průmysl na válečnou výrobu. Že je skutečně schopna vyrábět a podporovat to, že ruská armáda vystřelí 50 tisíc dělostřeleckých granátů každý den. Tohle na západě bysme taky uměli, jako přestože ty zbrojovky jsou výrazně menší, tak by to dokázaly. Ale je to velmi drahé a někdo musel rozhodnout, že je připraven to zaplatit a na tu Ukrajinu to poslat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje Jan Ludvík z katedry bezpečnostních studií na Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám moc za vaše informace a vysvětlení a přeji vše dobré, na slyšenou.

Jan LUDVÍK, bezpečnostní expert, Institut politologických studií FSV UK
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.