Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 8. listopadu

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem je dnes profesor Jan Jirák, teoretik médií. Dobrý den.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Dobrý den posluchačům i vám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvit budeme o předvolební kampani před prezidentskou volbou a také o úloze médií veřejné služby v současném světě. Klidný poslech přeje Vladimír Kroc. Tomio Okamura krátce po volbách zaútočil na média veřejné služby, zejména Českou televizi, ale i Český rozhlas s tím, že by se tyto instituce měly podle něj zestátnit. Co by takový krok, myslíte, znamenal?

Čtěte také

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Tak to asi by bylo dobré se zeptat autora toho projevu nebo toho, toho nápadu. Ale v praxi by pokus o zestátnění znamenal především teda nějakou změnu v ekonomickém chování, protože to by zřejmě znamenalo, že to by byly instituce placené ze státního rozpočtu, předpokládám. A hlavně by to znamenalo asi větší možnost kontroly chování těch institucí. Zřejmě, teď spekuluju, by musela vzniknout nějaká správní rada se státní účastí, tam by politické strany nominovaly nějaké zástupce a tím by vlastně ta provázanost nastala. Jinými slovy, znamenal by to asi konec toho, co si představujeme jako službu veřejnosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není právě taková situace dokladem toho, že média veřejné služby jsou teď potřeba možná víc než kdy jindy?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Tak to, že jsou potřeba, bylo zřejmé už od chvíle, kdy byla založena. Ale myslím si, že teď, ale ono už je to starší, ono vlastně je to zhruba od roku 2000 od té televizní krize takzvané, myslím si, že teď se víc do veřejnosti rozšiřuje povědomí o tom, proč jsou vlastně potřeba ta média veřejné služby, že vlastně představují určitou garanci, řekněme, profesně vedené, profesně získané informace, že koneckonců představují i nebo mohou představovat docela významnou publicistiku a taky zábavu a umění. My na to dost zapomínáme. Ale i rozhlas i televize jsou, jsou média, která jsou schopna nějakého uměleckého projevu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A i ta zábava je to tedy součást veřejné služby?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Určitě je, určitě je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Je to dané jednak tradicí. V době, kdy média veřejné služby dominovala, tak zajišťovala všechny funkce, které média mohou mít. Ale hlavně zábava produkovaná médii veřejné služby může představovat určitou, řekněme, i kvalitnější alternativu k zábavě, kterou poskytují komerční média se zřejmým účelem jenom přilákat pozornost, tak ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak vy se jako teoretik médií díváte na takzvaný infotainment, tedy zábavně podané informace nebo zpravodajství.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já myslím, že určitá míra infotainmentu je v zásadě přijatelná. My na to už zapomínáme, ale kořeny infotainmentu jsou kupodivu ve zprávách o počasí, které byly takové nudné, takové vědecky pojaté. My pamětníci vzpomínáme, jak tam...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano, teplota, rosný bod.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Teplota, rosný bod a postup okluzní fronty a dále, a to všechno na meteorologických mapách. No, a pak přišel někdo s nápadem, že když má pršet, tak může tu předpověď dělat v dešti s deštníkem venku před studiem, a to byly kořeny infotainmentu vlastně. Takže podat i zprávy záživně je podle mého soudu přijatelné, ale nesmí to zvítězit, nesmí ten princip hravosti toho, toho, toho tainmentu tedy převážit nad tím info.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vrátím k té myšlence tedy zestátnit nebo potrestat vzpurná veřejnoprávní média. Většina parlamentních stran se od této myšlenky hned distancovala. Ale teď se ptám na váš názor. Opravdu by SPD nenašlo v tomto směru spojence, co myslíte?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já se osobně domnívám, že obtížně. Osobně se domnívám, že přece jenom vztah k těm médiím veřejné služby, tak jak je nastavený v české veřejnosti, je příliš emocionální na to, aby si někdo troufl na ně sáhnout ve smyslu zestátnění. Navíc sám výraz zestátnění přece jenom je u nás příznakový vzhledem k minulosti a příliš to působí dojmem, že by se dělo nějaké omezení, nějaké, nějaká příliš silná kontrola. Takže domnívám se, že s tímhle nápadem do značné míry zůstane, zůstane to Okamurovo hnutí osamocené.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O úloze veřejnoprávních médiích se diskutuje třeba i v Británii. BBC je vlastně takovým předobrazem, takovou ikonou. Je načase takovou diskusi otevřít i u nás?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
No, ta diskuse se pravidelně otevírala. Myslím, že ta diskuse je legitimní a správná. Potíž je v tom, že se toho vždycky chytí nějaká politická strana a začne to zařazovat na svůj program buď pozitivně, nebo negativně. Nedaří se tu diskusi úplně udržet stranou politického dění. Ale jinak je to velmi významná, významná debata a měla by se vést, protože ta média veřejné služby, ať chceme, nebo nechceme, zažívají určitou, až bych řekl, krizi. Jednak musí obhajovat, k čemu vlastně jsou, a to nejenom před politiky, ale i před veřejností, i když to u nás myslím, že je poměrně snadné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Protože se doba mění a mění se média, mění se způsob, jakým lidé vstřebávají informace. Pokud se budeme bavit zejména o zpravodajství. Je tedy i z tohohle důvodu načase nově formulovat pojem veřejné služby? Co si o tom myslíte.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Myslím, že ta samotná veřejná služba zůstává, zůstává zachovaná. Základem té služby veřejnosti je to, že ta média mohou pomáhat veřejnost dávat dohromady. Mluví se o nějaké integrační funkci, že prostě Český rozhlas a Česká televize je to, co máme společné, abych tak řekl. Ale na druhou stranu, abych k tomu řekl to B, tím nikde není řečeno, že do budoucna to musí být zrovna ty dva obrovské baráky v Praze. Tam způsob organizace může být a tím, jak se všechno přesouvá do teda sítě sítí na internet a digitalizuje, tak se může měnit i organizační struktura těch institucí, popřípadě úplně jejich zakotvení.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Cyklicky se vrací myšlenka spojit Českou televizi a Český rozhlas. Je to dobrá cesta?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Neumím vám na to přesně odpovědět, ale řeknu to trošku hyperbolou, nadsázkou. Já myslím, že by to byl dobrý nápad na první pohled, ale ne v Česku. Obávám se, že tady by prostě jenom vzniklo ještě nad těma dvěma ředitelstvími jedno společné další ředitelství.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už rozumím. A není to tak, že vlastně podstata fungování médií veřejné služby možná uniká i některým poslancům, politikům, že pořád málo asi vysvětlujeme, vlastně co to ta veřejná služba je a proč ji potřebujeme.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
To možná málo vysvětlujete, musím říct, jako mám pocit, že bych tak řekl tedy...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že vy děláte, co můžete.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Na naší straně plotu to takhle není. Ale tam je jiná věc, kterou zase abychom jenom nehájili tu veřejnou službu, ale byli i trošku kritičtí k tomu, jak se dělá. Ono někdy je některé věci obtížné hájit jako veřejnou službu. To je potřeba si říct. A tam myslím, že je zvlášť slabost teda u konkurence na Kavčích horách, abych tak řekl, kde některé projekty jsou spíš už blíž tomu, co není úplně jenom služba veřejnosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak ale přesvědčit diváky a posluchače, že by měli spoléhat na informace podávané médii veřejné služby, když mnozí opravdu čelní politici nevynechají jedinou příležitost je znevěryhodnotit. Říkají, nevěřte Českému rozhlasu, České televizi.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Myslím si, že není potřeba zápasit s tím, jak zvěrohodnit nebo jak přesvědčit lidi, aby věřili tomu, co nabízí média veřejné služby. Já mám pocit, že určitá míra nedůvěry vůči tomu, co nabízí média, je namístě obecně. Že naopak jako pojďme podporovat lidi v tom, aby měli distanc i od toho, co nabízíte vy. Ať si z toho vybírají jako z ostatního. A učme je spíš, aby měli podobný distanc i vůči politikům. Jako já mám pocit, že troch, trocha kritického přístupu ke všemu, co se mi nabízí z toho veřejného prostoru, je namístě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale ono se to týká i sociálních sítí. Teď se hodně mluví o tom, jestli by se nějakým způsobem měly, a to nejenom u nás, ta diskuse se vede vlastně v celém západním světě, regulovat, nebo ne.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Podívejte, tady je jedna složitost. Když srovnáme ten svět masových médií, tedy tisku, rozhlasu a televize, s tím světem síťových médií a sociálních sítí, tak ten základní rozdíl je v tom, že ta masová média vytvářela něco, co jsme měli společné. Prostě dokud byl tisk, rozhlas, televize, tak jsme měli omezený rejstřík a mohli jsme se spolehnout na to, že vy jste viděl zhruba to, co já, mohli jsme se o tom bavit, jestli ten Blažej od té Iny odejde, nebo ne. A tohle to jsme pozbyli. Ta síťová média vlastně nás zbavila tohohle integračního potenciálu, toho, že nás dávají dohromady, a místo toho nám nabídla interaktivitu. To jsme vlastně vyměnili. My teď můžeme si spoustu věcí vybírat, hledat, ale nikdy nemáme jistotu, že já vím totéž, co vy. Čili ta společnost se trošku jakoby v jistém smyslu rozpadá na lidi, kteří obtížně hledají něco společného.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale to zároveň i tak, že vlastně se jenom ubezpečujeme v tom, čemu chceme věřit, že zapomínáme na diskusi, že když se nám nějaký názor nelíbí, tak ho automaticky bereme jako nepřátelský?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Samozřejmě tohle je jeden z důsledků, o kterém i psychologové dost vážně uvažují, že ty sociální sítě jsou konstruovány nebo mají architekturu takovou, že člověk víc potkává jenom ty, s kterými souzní, že vznikají takové bubliny, takové komunity, kde se všichni utvrzujeme v té pravdě, kterou máme, což možná podporuje určitou míru nesnášenlivosti vůči cizím názorům ve společnosti, což nakonec vidíme, včera jsem si zase přečetl v jednom časopise, že některou ze stran volí jenom blbci. No, to je prostě paušální soud, který je typicky generovaný mentalitou těch sociálních sítí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme uzavřít tuto kapitolu poslední otázkou. Co by mělo být hlavním kritériem úspěšnosti média veřejné služby? Často se vlastně hodnotí především sledovanost. Je to důležité kritérium, ale mělo by to být to hlavní?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Sledovanost je kritérium legitimizační, sleduje nás dost lidí, tudíž máme právo existovat. Druhé možné kritérium je spokojenost. To je asi také důležité. Ale já si myslím, že velmi důležitá je rezonance ve společnosti, jestli názory a informace, které ta média produkují, lidé dál využívají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prezident Miloš Zeman dnes zahájí třídenní návštěvu Olomouckého kraje. Je to, nebo to není součást prezidentské kampaně?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já bych se na to díval tak, že prezidentská kampaň je něco, co začíná v nějaký konkrétní datum oficiálně pro všechny. A ta od té doby bych to počítal. Já mám pocit, že tenhle ten, tahle ta zvláštní hra, která nastala letos kolem prezidentské volby, že najednou se ukázalo, že ten, kdo je prezident, vlastně celou dobu vede kampaň, je v podstatě bezvýchodná debata. My nemůžeme tomu, kdo vyhraje prezidentské volby, zakázat být prezidentem a on prostě je vidět a tu svou funkci dělá. Takže, takže ta situace kandidáta pro druhé volební období je prostě trochu specifická, tak bych to bral.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kandidaturu na prezidenta podalo na ministerstvo vnitra osmnáct lidí. Část uchazečů podle dostupných informací tedy nesplňuje zákonné požadavky a bude z volebního souboje vyřazena. Jména přijatých kandidátů úřad zveřejní 24. listopadu. Jak tomu rozumíte? Je to v pořádku, že vlastně ještě nevíme, kdo se uchází o volbu a kdo projde?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
My jsme v takové paradoxní situaci, že my to jako nevíme, ale vlastně to v podstatě víme, ta jména jsou obecně, obecně dostupná, známá. Tohle je zřejmě nějaká procedurální věc, která bude hrát roli. Teď jsem zaznamenal ještě dneska ráno, že se vede nějaká diskuse kolem toho, jestli může jeden senátor se podepsat pod víc kandidátů nebo nemůže. Já myslím, že prostě ten systém přímé volby je mladý, tudíž ještě nemá vychytané všechny mouky. Byl kdysi přijat v poměrně rychlém tempu. Bylo to takové nouzové řešení ta přímá volba a je vidět, že nebyl připravený moc dobře, takže nepromyšleně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě ale zajímá, že to je zvláštní pohled na to, když se nemůže vlastně shodnout ministerstvo vnitra, které trvá na tom, že jména kandidátů na prezidenta zveřejní až tedy při jejich registraci toho 24. listopadu, a paradoxně stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů je takové, že jména přihlášených lze zveřejnit už teď, ale podle ministerstva vnitra to tedy není právně závazné. Co si myslíte o tom, že se dva státní úřady nedokážou shodnout na výkladu zákona.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já mám pocit, že to u nás není nic tak neobvyklého. Ale to je asi dané tím, že žijeme v tom světě, v kterém právní interpretace jsou vlastně rozhodující, že prostě střetly se tu, když se sejdou dva právníci, mají tři názory, sešly se tu dva právní názory. Ale já myslím, že v praxi je nám to celkem jedno, jestli oficiálně to budeme vědět až toho čtyřiadvacátého. Asi to není tak podstatné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přesto se ještě zeptám. Při té první volbě hlavy státu, přímé tedy, před pěti lety ministerstvo zveřejnilo na svém webu jména všech dvaceti mimochodem tehdejších uchazečů hned, vlastně v ten poslední nominační den 6. listopadu 2012. Není to tedy zvláštní, že za tu dobu změnilo postoj?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já skutečně nemám jaksi právní erudici k tomu...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vím, že nejste právník.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
...abych to vyložil. Ale já myslím, že ta situace je teďka trošku jiná v tom, že to už není první volba.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Že prostě už se nabraly nějaké zkušenosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže se pomalu učíme.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
A zřejmě z nich někdo vychází. To je, to je na tom pravděpodobně důležité.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co si myslíte o tom, do jaké míry ovlivní výsledek prezidentské volby sestavování vlády, protože to teď jakoby trošku je upozaděno.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
No, tak asi v té nejjednodušší rovině případný způsob porodění té vlády, způsob, jakým vznikne, může ovlivnit tu předvolební kampaň asi hlavně ve vztahu k tomu, kdo je aktérem, živým účastníkem vzniku té vlády, a to je současný prezident. Takže ten tam bude možné to interpretovat buď jako úspěch, nebo jako neúspěch nebo jako něco dalšího. Jinak nemám pocit, že by to ovlivnění mělo být nějak výrazné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych, s dovolením, ještě zůstal u té nadcházející prezidentské volby. Tři uchazeči mají podporu senátorů, čtyři poslanců, pět odevzdalo přihlášku s podporou občanských podpisů. Proč to říkám. Mě zajímá váš názor, jestli to má podle vás nějakou váhu, kolik kdo posbíral podpisů nebo má "jen" podporu zákonodárců?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já mám pro to trošku rozporný názor. Začnu od těch podpisů občanů. To sbírání podpisů občanů je vlastně už takové předkolo té kampaně. Je to způsob, jakým ten kandidát vstupuje do povědomí veřejnosti. Člověk když jde po Praze, tak potkává stánky, na kterých může podepsat petiční arch a tak dále. Čili myslím si, že tohle už je, že to je vlastně docela účinný způsob, jak o sobě dát vědět. Takže to je jedna věc. Druhá věc je, že ty, ty nominanty, nominace přes senátory nebo poslance jsou ve srovnání s tím poměrně jednoduše získané. Když je člověk bývalý premiér, tak prostě má známé mezi poslanci a senátory a získá ty hlasy poměrně snadno. Na druhou stranu nemá tu výhodu toho prvního kroku. A ta třetí rovina je, ono to vlastně nebude pravděpodobně hrát velkou roli v tom samotném rozhodování, protože v určitý okamžik začne být jedno, jak se dotyčný ocitl na tom seznamu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Svého kandidáta oproti předchozí volbě nepostavila žádná z velkých politických stran. O čem to podle vás svědčí?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Zdá se, že politické strany už od doby před přímou volbou měly prostě s institucí prezidenta trošku problém. Proto také myslím, já se nijak netajím tím, že nejsem příznivec té přímé volby, myslím, že to byl nešťastný a populistický krok a nepřipravený. Ale prostě odráží to, že české politické strany mají potíže v tom nacházet shodu na čemkoliv, a tady se to ukázalo, tak to jakoby shodily ze stolu a řekly si, necháme to na občanech. A tím z toho vznikl takový zvláštní, zvláštní patvar. Já nevím, jestli, jestli to je moje přecitlivělost, ale mě už výraz, že je někdo uchazeč o post prezidenta, připadá zvláštní. Jako v našich podmínkách je prezident něco, co je symbolické, reprezentativní, ale jako není to post manažera, o který by se někdo ucházel v nějakém výběrovém řízení. A myslím si, že celá ta situace vede k tomu, že se symbolická funkce nebo symbolická role té funkce že se oslabuje a je to pro nás škoda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se možná pozastavil tady u té přímé volby, jak jste řekl, že nejste úplně toho zastáncem. Když teď v tom předvolebním čase před parlamentními volbami člověk procházel programy těch jednotlivých 31 stran a hnutí, které kandidovaly, tak bylo zajímavé, že valná většina z nich prosazoval takzvanou přímou demokracii a referenda o čemkoliv vlastně. Je to dobře, nebo špatně? Jsme my dost vyspělí na to, abychom si mohli dovolit luxus přímé demokracie?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já vám tu otázku trošku vrátím, ne že bych se vás na něco ptal, ale v té otázce obsažená představa, že přímá demokracie je něco vyššího než ta nepřímá, než ta zastupitelská. Jako ještě jsme k ní nedozráli, ale třeba k ní jednou dozrajeme. Já si to úplně nemyslím. Já mám pocit, že přímá demokracie v sobě nese obrovské riziko populismu, manipulace, daleko silnějšího využívání marketingových metod a podobně. Je v ní obsažený určitý technooptimismus, že ty moderní technologie dokážou tu přímou demokracii zařídit, že prostě ráno vstanu, dám si kafe a odťukám pár otázek, co jak to má být, ale ztrácí se procedura rozhodování a ztrácí se možnost pojistek proti nešťastným rozhodnutím. Přece jenom ta zastupitelská demokracie má vybudovanou nějakou hierarchii, co jde po čem a kdo co smí a co nesmí a může bránit excesům.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On člověk má v podvědomí vlastně to Švýcarsko ten předobraz, proto jsem se možná zeptal tou návodnou otázkou, protože přece jenom tam ta demokracie je zakotvená trošku jinak, a to uvažování je možná trošku jiné. Nemyslíte?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Jako i organizace toho státu je trošku jiná. A přece jenom jako tu tradici to tam určitou má. Ale mám pocit, že v tom našem prostoru je přece jenom to, to zastupitelství, a to delegování moci zažitější a já mám pocit, že bychom se měli přestat na to dívat jako na něco zastarávajícího. Je to podle mého soudu i určitá záruka větší stability oproti nějakým divokým přímým hlasováním.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vrátím k té prezidentské volbě a kandidátům, protože vlastně včera se uzavřela ta možnost nominace. Mirek Topolánek, expremiér a bývalý předseda ODS, ohlásil kandidaturu mezi posledními. Řekl, že kandiduje, protože nesouhlasí se Zemanovými kroky, chce být prezidentem, který bude sjednocovat a bude respektovat pravidla. Ptám se na váš názor. Může podle vás být tím skutečným sjednotitelem?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Já se domnívám, že to úplně být nemůže. Ale, ale naznačuje to, jakým způsobem asi povede tu kampaň. Mirek Topolánek se vždycky dokázal předvést veřejnosti jako člověk jasných a přímých formulací, což je, nechť je mi odpuštěno, jedna z typických forem populistického jednání. Prostě bude nabízet jednoduché slogany, jednoduché věty, které se dokáží zakousnout do paměti a tím bude pracovat. Takže mám pocit, že reálný sjednotitel není a být nemůže. Koneckonců v té premiérské roli příliš sjednotitelsky nepůsobil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle průzkumu společnosti Median pro Seznam Zprávy by Miloš Zeman a Jiří Drahoš postoupili do druhého kola prezidentských voleb. Jakou relevanci má podle vás takový průzkum v tuto chvíli?

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
V tuto chvíli asi odráží ze všeho nejvíc pravděpodobnost, jak dopadne první kolo. To je asi nejsilnější informace, která z tohohle výzkumu lze, lze říct, a že bude druhé kolo s největší pravděpodobností bez silného vítěze, že to bude o pár procent, o zlomku procent, to je dost pravděpodobné, protože ta společnost je silně polarizovaná. A v druhém kole se ta polarizace objevuje ještě víc, protože tam dlužno říct bude většina hlasů ne pro někoho, ale proti někomu, čili lidé půjdou hlasovat pro to, aby ten druhý nebyl prezidentem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není to tak, že možná právě proto budou fungovat ta jednoduchá hesla, vlastně ta populistická gesta. Zdá se, že v poslední době na ně nějak více slyšíme.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Je to možné. Ono se zdá, že v tom dost složitém a nejednoznačném světě, v kterém žijeme, je určitý hlad po jednoduchých vysvětleních. To je vidět na všem možné od, od takovýchhle kampaní až po nejrůznější konspirační teorie. Vždycky ta snaha něco vysvětlit jednoduše tam je možná a je to skutečně asi únavou komplexnosti a složitosti a nejednoznačnosti světa, v kterém jsme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl pro dnešek teoretik médií Jan Jirák. Moc vám děkuju, ať se daří. Mějte se hezky, na shledanou.

prof. Jan JIRÁK, teoretik médií
--------------------
Děkuju za pozvání, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí biolog profesor David Storch. Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.